Mezinárodní instituce Mgr. Zinaida Bechná, Ph.D. MVZn4007 Mezinárodní instituce 2.11.2023. Mezinárodní instituce •Mezinárodní instituce •Trvalé soubory pravidel vymezující, jak by aktéři mezinárodních vztahů měli jednat. • •Jejich počet v průběhu vývoje systému MZV roste, jde o jedenu z hlavních proměnných mezinárodního systému. • •Potkáváme je ve všech oblastech – institucionalizace IR. • •Hlavní typy •1. Mezinárodní normy (mezinárodní právo), 2. Mezinárodní organizace a 3. Mezinárodní režimy. • •Mezinárodní normy – standardy vhodného jednání skupiny aktérů se shodnou identitou – nejdůležitější je mezinárodní právo! • •Mezinárodní organizace – formální smlouva, byrokratická struktura, jasně definované rozhodovací procedury, v čase stálá a trvalá existence. • •Mezinárodní režimy – pouze soubor pravidel (normy, konvence a řády), které regulují určitou oblast (např. odzbrojovací režim, obchodní režim) • •Význam institucí – klíčové téma mezinárodních vztahů, vyjadřují se k němu všechny hlavní proudy teorií mezinárodních vztahů (realismus – klasický realismus, teorie hegemonické stabilit a neorealismus; liberalismus). Mezinárodní normy (mezinárodní právo) a prameny •Mezinárodní právo má svůj původ v antickém Římě. V 19. století se přidává pojem veřejné. •Současný termín je mezinárodní právo veřejné - v podstatě se jedná o právo mezi státy. •Existuje i mezinárodní právo soukromé, které je odvětvím vnitrostátního právního řádu. Nejsou to tedy normy mezinárodního charakteru – nic pro nás! •Mezinárodní právo veřejné – „je soubor právních pravidel, která upravují vzájemné vztahy rovných (asi) subjektů, zpravidla států. Reguluje chování především států v rámci pravidel mezinárodních společenství. Hlavním cíle je zajistit pokojné soužití států a vytvořit podmínky pro jejich vzájemnou spolupráci.“ •Obecné mezinárodní právo – je zásadně obyčejové povahy a je závazné pro všechny státy a subjekty mezinárodního práva bez ohledu, zda se podílejí na jeho vzniku nebo ne. •Příklad jednoho z pravidel: Volná plavba po moři – platí pro všechny subjekty mezinárodního práva. •Normy mezinárodního práva mají stále převážně dispozitivní povahu - státy ve vzájemných vztazích se mohou od obsahu těchto pravidel odchýlit na základě smluvního vztahu. •Hlavní prameny – mezinárodní smlouvy, mezinárodní obyčej a obecné právní zásady. •Podpůrné prameny – soudní rozhodnutí a učení znalců veřejného práva různých národů (doktríny) + jednostranné právní akty států a mezinárodních institucí (rezoluce RB OSN). • Mezinárodní normy (mezinárodní právo) II. •Od vnitrostátního práva se liší a)Jde o horizontálně decentralizovaný systém mezi vzájemně rovnými subjekty, státy. Státy jsou zároveň tvůrci práva i jeho příjemci a v systému absentuje formálně nadřazená autorita, která by jej vynucovala. b)Mezinárodní právo má konsensuální povahu - výsledek svobodně projevené vůle států. • •Snahy o vertikalizaci a centralizaci mezinárodního práva. a)v institucionální rovině vznik OSN a pravomoc daná RB OSN v oblasti mezinárodní bezpečnosti přijímat obecně závazné rezoluce. •b) V normativní rovině koncept závazků ius cognes, kterými jsou vázáni všechny státy a nemohou se od nich odchýlit ani na základně vlastní smluvní dohody. • •Kogentní normy - pravidla, která byla přijata a uznána mezinárodním společenstvím jako celkem jako normy, od nichž se nelze odchýlit a které mohou být měněny pouze jinými pravidly obecného mezinárodního práva kogentní pravidly obecného mezinárodního práva kogentní povahy. • •Příklady kogentních pravidel mezinárodního práva: •1. Delegitimace agresivní války - 1. Zákaz použití síly a hrozby silou. 2. Princip sebeurčení národů, 3. Ochrana lidských práv a 4. Ochrana životního prostředí • •Kodifikace – znamená zde zpracování obyčejového práva do smluvní podoby (týká se obecného mezinárodního práva). • •Kodifikační úmluvy obsahují obyčejové právo, obsahují závazek smluvních stran, po II. válce byla značná část obyčejů kodifikována. • •Např. Pařížský akt – 1928 – zákaz války jako prostředku mezinárodní politiky, tento akt přijala většina národů • •Nejdůležitější mezinárodní institucí v podobě kodifikovaného mezinárodního práva je Charta OSN – zákaz agresivní války. Počátky mezinárodního práva •Současné MP odráží hodnoty, pravidla a praxi Západu. •Již v období starověku – smlouvy mezi řeckými městskými státy regulující diplomatické vztahy nebo vedení válek. •Ve středověku vznikla pravidla pro úpravu mezinárodního obchodu. •Ucelený normativní systém – se vznikem národních států, v 18. století. •Hugo Grotius (1583-1645), holandský právník, představitel přirozeného práva. •Ve své knize Mare Liberum (1609) se zabýval otázkou politického členění moře a zastával názor, že „širé moře patří všem.“ •Tři knihy o právu válečném a mírovém (De iure belli et pacis libri tres, 1625). •Grotius zakladatelem moderního mezinárodního práva, a proto je dnes sídlo Mezinárodního soudního dvora v Haagu. •Grotiovo dílo je základem nejenom mezinárodních dohod, jako jsou například ženevské úmluvy na ochranu obětí válek, ale i Společnosti národů, která vznikla po první světové válce a OSN. •Grotiovo pojetí přirozeného práva našlo svůj výraz i ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948. •17. století do poloviny 20. století - dominantní vliv tradičního, státocentrického mezinárodního práva . •Od poloviny 20. století se formuje moderní mezinárodní právo, komplexnější, větší pluralita aktérů, omezuje užití vojenské síly a staví mezinárodní právo na piedestal. • Mezinárodní organizace - vymezení •Definice - trvalé společenstvím alespoň tří států, které bylo založeno mezinárodní smlouvou, má vlastní orgány a neustále usiluje o dosažení cíle, kvůli němuž bylo založeno. • •MO má také mezinárodní subjektivitu, odvozenou od zakládajících států, která je ale omezena pouze účelem dané mezinárodní organizace . • •Funkce – zvyšování efektivity mezinárodní spolupráce, u některých i oslabování anarchické povahy systému MZV a bezpečnostního dilematu. • •Mezi nejstarší mezinárodní organizace patřila např. společenství řeckých městských států (náboženské amfiktionie a vojenské symmachie). V moderním slova smyslu vznikaly nejdříve nepolitické mezinárodní organizace (Plavební komise na Rýně – 1815, Mezinárodní úřad pro míry a váhy, Mezinárodní poštovní unie apod.), první skutečně politickou a stálou byla Společnost národů (1919). • •Spolu s větší propojeností světa se také zvyšoval jejich počet, např. zatímco v roce 1914 jich existovalo 212, v roce 1939 už bylo 618 mezinárodních organizací. • •Dnes cirka 300 vládních a tisíce (40 000) nevládních. • •Jejich počet narostl po druhé světové válce, v tu dobu také vznikla dodnes nejvýznamnější mezinárodní organizace, Organizace spojených národů (OSN). • •Dalšími významnými jsou např. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rada Evropy (RE) nebo Světová obchodní organizace (WTO). • Mezinárodní organizace - klasifikace 1.Podle typu členství - a. mezinárodní vládní organizace (OSN, NATO, OBSE...), b. mezinárodní nevládní organizace (Greenpeace, Amnesty International, Romský národní kongres...), c. smíšené/hybridní organizace (Mezinárodní organizace práce, Hospodářská a sociální rada OSN – ECOSOC...),d. transvládní organizace (euroregiony, Meziparlamentní unie, Evropský výbor guvernérů centrálních bank...) e. nadnárodní korporace (Google, Shell, Microsoft) • •2. Podle způsobu získání členství - a. exkluzivní (NATO, OECD...), b. inkluzivní (Mezinárodní organizace pro míry a váhy...) • •3. Podle geografického rozsahu členství a. regionální (exkluzivní, limitované, intenzivní; Rada Evropy, Mercosur...), b. univerzální (inkluzivní, nelimitované, extenzivní; OSN, OECD, IMF...) • •4. Podle cílů a pole působnosti - a. tematicky univerzalistické (OSN...), b. tematicky specializované (WHO, WTO, většina nevládních...), i. Ekonomické, ii. bezpečnostní, iii. Environmentální, iv. Lidskoprávní, v. technické, vi. vědecké • •5. Podle druhů vztahů mezi členy a nečleny - a. budování kooperativních vztahů (IMF, WTO, Mezinárodní visegrádský fond...), b. snižování konfliktního potenciálu mezi členy (OBSE...), c. snižování konfliktního potenciálu mezi členy a nečleny (NATO, Varšavská smlouva...) • •6. Podle kategorií členství a. řádní členové, b. přidružení členové, c. pozorovatelé (Vatikán – OSN) Mezinárodní režimy- vymezení •Definice – Krasner – konsenzuální shoda v rámci disciplíny. • •Mezinárodní režim je „implicitní nebo explicitní principy, normy, pravidla a rozhodovací procesy, v jejichž rámci konvergují očekávání aktérů v dané oblasti mezinárodních vztahů. Principy jsou názory na fakta, příčiny a spravedlnost. Normy jsou standardy chování definované v pojmech práv a povinností. Pravidla jsou specifická ustanovení ve formě zákazů a příkazů k jednání. Rozhodovací proces je tvořen směrodatnými opatřeními pro tvorbu a implementaci kolektivního výběru.“ • •Krasnerova definice chápe režimy jako společenské instituce ve smyslu stabilního systému pravidel, rolí a vztahů. Současně charakterizuje režimy jako užší (hlubší) mezinárodní instituce ve srovnání s institucionální strukturou mezinárodního společenství – nejde pouze o mezinárodní organizace. • •Režimy jsou instituce s diferencovanou strukturou, která se dělí do čtyř rovin – principy, normy, pravidla a rozhodovací procesy. • •I přes mnohé společné znaky nejsou režimy totožné s mezinárodními organizacemi. • •Mezinárodní organizace jsou charakterizovány fyzickými formálními strukturami, jasným rozdělením činností a právním postavením. V mnoha případech jsou režimy na činnost mezinárodních organizací odkázány (sběr a tok informací, dohled nad dodržováním stanovených pravidel atd.). • •Mezinárodní organizace mohou tvořit část režimu, jedna organizace může být dokonce součástí několika režimů, což platí i obráceně. Mezinárodní režim: typy •Rozlišovat režimy a konvence, tj. ad hoc uskupení. • •Režim musíme chápat jako kvalitativně vyšší kategorii, než jakou je uskupení, které se mění s každou změnou zájmu nebo rozdělení moci. Svou přechodnou podstatou konvence předcházejí režimům i organizacím; umožňují Mezinárodním režimům jednání, rozšiřují a vyjasňují jednací pravidla režimů. • •Z hlediska analýzy režimů rozlišujeme v mezinárodní politice dvě situace: a)situace, kdy režim neexistuje a ani zde není potřeba jeho existence (tzv. nerežimní situace); b)Situace, kdy režim vzniká a je zde zájem o jeho existenci a udržení (tzv. režimní situace). • •Režimy vznikají na základě toho, že se aktéři vzdají nezávislého racionálního rozhodování, •aby mohli jednat v situaci dilematu společných zájmů a společné averze. • •Dva druhy režimů, a to režimy spolupracující a koordinující. • •Koordinace nemusí být ani formalizovaná, ani institucionalizovaná. V koordinační situaci všichni aktéři režimu jednají společně tak dlouho, dokud tak činí i ostatní. • •Koordinující režimy vytvářejí pravidla chování, která umožňují předpovídat očekávání aktérů, kdykoli vznikne dilema; tyto režimy pouze usnadňují koordinaci a pracují bez určitého mechanismu Mezinárodní režimy: struktura •Struktura režimů - mají diferencovanou strukturu, 4 hierarchické a propojené mechanismy – principy, normami, pravidly a procedurami. • •Principy - předpoklad jejich institucionální struktury. Existence principů umožňuje odvozování podrobnějších předpisů chování a interpretaci skutečností, které mají být kooperativně zpracovány. Navzdory možné konfliktní situaci principy formulují společná hlediska na určité problémy a představy o možnosti dosažení cílů. Režim regulace konvenčních sil v E. – parita mezi bloky! • •Normy - stěžejní část konstrukce režimů. Stanovují pro členy režimu všeobecné směrnice chování, a to ve formě práv a povinností. Normy tvoří důležitou spojnici, ale i možné ohnisko sporu mezi kooperací a svépomocí (self-help). Režim regulace konvenčních sil v E. – S-KOS. • •Pravidla - silněji formalizovaná oblast režimů. Pravidla obsahují přesná ustanovení pro chování, která konkretizují normy, činí je přezkoumatelnými a umožňují jejich hodnocení. Režim regulace konvenčních sil v E – např. jak změnit princip od bloku k národním buňkám. • •Procedury - stanovené procedury a postupy umožňují režimu reagovat na nejnovější vývoj, na aktuální problémy a otázky, aniž by musel řešit konflikt (týkající se těchto otázek a problémů). Procedury obsahují možnost změny režimu. Jsou to např. procedury revizní, sankční, konzultační, verifikační či procedury regulující přijímání nových členů. Režim regulace konvenčních sil v E. – detailní systém inspekcí na místě. • •Principy a normy tvoří základní charakteristiku režimů. • •Změny v pravidlech a v rozhodovacích procedurách jsou změnami uvnitř režimu, změny v principech a v normách jsou změnami režimu samotného. Mezinárodní režimy: význam a přínos •1. Snižování nákladů. • •Režim umožňuje snížit investice státu do určité oblasti (např. do obrany nebo do oblasti •získávání informací), které jsou spojeny s vyjednávacími, pozorovatelskými a donucovacími •opatřeními. Režimy mohou tyto informace získat za mnohem nižší cenu. • •2. Vytváří a udržuje veřejný statek • •Ústřední výhodou režimu je, že všem účastníkům umožňuje jednat řízeně v rámci určité dohody. Režim tak může zasáhnout jako nadřazená instituce v případě existence dilematu o veřejném statku, které sdílí dostatečně velký počet států. • •3. Měřítko pro správné chování • •Mezinárodní režimy poskytují měřítko k posuzování správného a chybného chování, které je v mezinárodním styku závazné. Režimy obsahují pravidla pro výměnu informací a konečně zkracují i vyjednávací procesy. Režimy určují rozhodovací pravidla pro danou problémovou oblast, a tím usnadňují vládám jednání, osvobozují je od hledání alternativ. Mezinárodní instituce a realismus I. •Realismus •Realismus chápe jako základní aktéry mezinárodních vztahů politické skupiny, které v průběhu historického vývoje existovaly ve formě kmenů, městských států nebo národních států. • •Za základní motivy zahraničněpolitického jednání považují realisté moc a bezpečnost. • •Mezinárodní vztahy jako na vztahy primárně konfliktní. Mezinárodní dění je v realistickém pojetí primárně určováno rozložením moci mezi jednotlivými státy. • •Instituce v minulosti nepatřily a ve větší míře nepatří ani v současnosti k hlavním předmětům realistického výzkumu – zaměření na obecnou problematikou mezinárodní politiky a zejména na bezpečnost. • •Realisté ve svých teoriích a pracích zaměřujících se na jiná témata, často vyjadřovali k povaze a roli institucí – zejména první debata mezi realisty a idealisty. • •Vpravdě skeptický pohled na instituce jako na zdroj mezinárodního dění. Mezinárodní instituce a realismus II. •Jak vznik, tak i vliv mezinárodních institucí určovány především zájmy a mocí států – instituce samy o sobě nemají příliš smysl. • •Ústřední teze, týkající se vzniku institucí, kterou je možné v realistických pracích najít, tedy říká, že vznik institucí ovlivňují státní zájmy a moc. • •Přesnější teze – instituce jsou vytvářeny mocensky nejsilnějšími státy, tedy velmocemi. • •Vliv mezinárodních institucí buď zcela dán, nebo podstatně určován zájmy a mocí států a zejména velmocí. • •Podle převažujícího pojetí tedy realismus nepřisuzuje institucím samostatný vliv a nepovažuje je za vysvětlující – nebo jinak řečeno nezávislou – proměnnou. • •Instituce - zprostředkující proměnná, která určitým způsobem upravuje působení jiných, základních proměnných. • • Realisté připouštějí tedy pouze regulativní vliv institucí, to znamená, že instituce podle nich mohou ovlivňovat pouze jednání států. Teorie hegemonické stability 1.vznik a vývoj režimů determinuje především existence hegemona. •Teorie konkrétně tvrdí, že vznik efektivních mezinárodních režimů podmiňuje existence hegemonické struktury moci, v níž dominuje jedna země. V důsledku oslabení hegemonických struktur můžeme analogicky očekávat přinejmenším oslabování nebo zánik příslušných režimů. • •2. mezinárodní instituce jako veřejné statky •Veřejné statky (public goods) slouží k naplnění společného zájmu určité skupiny nebo společenství a vyznačují se dvěma definičními znaky •a) nevylučitelnost(non-exclusion) -nemožnost vyloučit jednotlivé členy skupiny z využívání •těchto statků. •b) jednotnost (jointness) - přibývající členové skupiny – spotřebitelé statků – nesnižují •velikost statků dostupných zbytku skupiny. • •3. v mezinárodní politice dochází k problémům kolektivního jednání kvůli nevylučitelnosti •Hrozí totiž, že ačkoli se budou moci všichni aktéři podílet na využívání statků, někteří nebudou ochotni sdílet náklady na jejich vytváření – budou tzv. černými pasažéry (free-riders). •Nevylučitelnost potenciálních „černých pasažérů“ nakonec povede k tomu, že jednotliví členové skupiny nebudou ochotni se na vytváření veřejných statků podílet, a proto nebudou tyto statky vznikat. • •Hegemon ale bude mít dostatečně silné prostředky a motivaci k tomu, aby veřejné statky poskytoval, když to státy nebudou kvůli černému pasažérství ochotné. Neorealismus •Snaha států zabránit různě velkým relativním výnosům je imanentní. • •Hlavní funkci institucí tedy moderní realismus spatřuje v tom, že zmírňují problémy relativních výnosů a umožňují státům naplňovat jejich společné zájmy a spolupracovat. • •Tato schopnost institucí spočívá především v tom, že přímo snižují rozdíly v relativních výnosech, ale vedle toho mohou rovněž snižovat i citlivost států vůči relativním výnosům. • •Státy vytvářejí instituce proto, aby jejich prostřednictvím řešily problémy relativních výnosů. • •Velmoci „druhého řádu“ konkrétně usilují o to, aby pravidla instituce zvyšovala mocenskou symetrii mezi nimi a dominantní velmocí. • •Slabší z vlivných partnerů se budou snažit zajistit takovou podobu pravidel, která jim zajistí dostatek příležitostí k tomu, aby mohly realizovat své snahy a zájmy a tímto způsobem alespoň zabránit zvětšování svého podřízení silnějším partnerům. Liberalismus •Situační strukturalismus versus neoliberální intitucionalismus. •Shoda - instituce pomáhají státům odstraňovat problémy kolektivního jednání. • •Dochází k nim konkrétně tehdy, když racionální aktéři, pro něž by bylo výhodné spolupracovat, nejsou spolupráce schopni. • •Instituce - regulativní vliv, umožňují státům jednat způsobem, který vede k řešení problémů kolektivní akce a ke spolupráci. • •Za vznikem institucí právě racionální odpověď států na problémy kolektivního jednání. • •Situační strukturalismus •Instituce umožňují spolupráci v podmínkách koordinačních problémů tím, že jejich existence usměrňuje určitým způsobem očekávání aktérů a tím řeší problém existence více rovnovážných bodů, které jsou pareto-optimální- • •V situacích kolaborativních problémů instituce vymezují konkrétní typy jednání a zajišťují, že toto jednání je dodržováno. • •Státy sledují dané zájmy - současně připouštějí, že instituce mohou rovněž ovlivňovat tyto zájmy, tedy měnit samostatnou konstelaci zájmů v mezinárodním systému. Liberalismus – neoliberální institucionalismus •Neoliberální institucionalisté - instituce vznikají proto, že je to v zájmu států. • •Základem neoliberálního institucionalismu je tzv. funkcionální teorie režimů, podrobně rozpracovaná v Keohanově díle After Hegemony. • •Příčinou „poptávky“ států po institucích jsou podle neoliberálního institucionalismu tedy funkce, které instituce plní. • •Keohane - anarchické prostředí mezinárodních vztahů se svou povahou blíží k modelu vězňova dilematu. • •Ačkoli mají státy zájem kooperovat, ke kooperaci nedochází. • •Stát se totiž obává, že ostatní státy podmínky dohodnuté spolupráce nedodrží a že jeho snaha dosáhnout určitého cíle bude kvůli nezdaru společného úsilí, na němž je dosažení cíle založeno, zmařena. • •Instituce – 1. vytvářejí standardy jednání; 2. snižují pocit nejistoty a poskytují informace a 3. snižují transakční náklady. Teorie komunikace •Důležitá součást liberálního proudu kladoucí důraz na roli institucí – transakcionalismus. • •Dynamika bezpečnostních režimů je závislá na kvantitě a kvalitě komunikačních kanálů. • •Karel Duetsch – inspirace z kybernetiky – bere se v potaz způsob výměny informací, komunikační kanály, kontrolní systémy a zpětná vazba. • •Kvalita vztahů mezi státy (kooperace-konflikt) se odvíjejí od množství a kvality interakcí mezi jednotlivci, vnitrostátními aktéry a byrokratickými institucemi. • •Proti základní realistické tezi, že hlavní roli hraje kvalita mezivládních vztahů. • •Čím větší intenzita vztahů, tím menší pravděpodobnost vypuknutí války – vrcholem bezpečnostní společenství jako integrované společenství lidí cítící sounáležitost. • •Členové společenství čekávají, že se spory budou řešit mírovou cestou. Konstuktivismus •Důraz na roli sdílených idejí : ideové struktury a normy. •Vliv institucí - identity aktérů a institucí se „vzájemně konstituují“, MO hlavní aktér sociální reality. •Specifické normy regulují a konstituují identity a zájmy aktérů. •Tezi o sociálním účelu - režimy jsou zapuštěny ve všeobecných institucích- intersubjektivně sdílné pojetí účelu politických institucí. • Teoretické přístupy k mezinárodním institucím A white grid with black text Description automatically generated Literatura •DUFFIELD, John. (2007) What are International Institutions? International Studies Review, No. 1, 1-22. •KRATOCHVÍL, Petr – DRULÁK, Petr. (2009) Encyklopedie mezinárodních vztahů. Praha: Portál, s. 101-104, 154-155, 161-166. • •KARLAS, J. (2007) Současné teorie mezinárodních institucí. Mezinárodní vztahy, 1, s. 66-85. • •PŠEJA, Pavel, Petr SUCHÝ, Oldřich KRPEC a Zdeněk KŘÍŽ. Moc a zájmy v mezinárodním systému. Procesy, aktéři a problémy v mezinárodních vztazích. Brno: CDK, 2015, 119-129. • •WAISOVÁ, Šárka. Teorie mezinárodních režimů, Mezinárodní vztahy, 2/2002, s. 49-66.