POLTTICKÉ S T R A M Y A  J E J T C H SYSTÉMY
"Politická skupina, jež se účastní voleb, jež je schopna jejich prostřednictvím prosadit své kandidáty do veřejných úřadů."
(Sartori, 1976:64)
POLITICKÁ STRANA
Trvalost organizační struktury
Existence místních územních struktur a centrálního vedení Ideologická orientace a/nebo prezentování programu či politického cíle Vůle vykonávat moc
Snaha o zisk společenské podpory nejenom prostřednictvím voleb
POLITICKÁ STRANA
1. Reprezentace
2. Formování a výběr (politických) elit
3. Formulace cílů
4. Artikulace a agregace zájmů, socializace a mobilizace
5. Výkon / organizace vlády
POLITICKÁ STRANA
Zisk a výkon moci
POLITICKÁ STRANA
US
ZÁJMOVÁ SKUPINA
Působení na moc, uplatnění vlivu
Duverger (1954)
1. Interní - volební a parlamentní
2. Externí - mimoparlamentní a mimovolební
VZNIK
Maurice Duverger
KONFLIKTNÍ LINIE
DIMENZE
REVOLUCE
NÁRODNÍ
PRŮMYSLOVÁ
TERITORIÁLNI
centrum - periferie
město - venkov
FUNKCIONÁLNÍ
církev - stát
vlastníci - pracující
Lipset - Rokkan
Vládní politiky
Ekonomická struktura-►Skupinová identita
Volební kampaň
I
Sociální štěpení
Historické vzorce
Vliv médií
Vliv přátel
Ekonomické podmínky
i
U 0 L B A
Politické podmínky
Vzdálenost od voleb
Blízkost volby
Společnost
Individuální volič
Sociální podmínky
Politické rozhodnutí
Dalton 2008
TYPOLOGIE STRAN
1. Kádrové strany / strany honorační / strany notáblů
2. Masové strany
Maurice Duverger
3. Catch-all
Otto Kirchheimer
i. drastické omezení ideologické zátěže
ii. zvýšení úlohy stranického vedení
iii. snížení individuálního členství
i v. méně důrazu na dílčí úzké zájmy
v zajištění přístupu k různorodým skupinám a zájmům
4. Kartelové strany Richard Katz a
Peter Mair
Strany volebních profesionálů
Angelo Panebianco
Podnikatelské strany
STRANICKÉ SYSTÉMY
TYPOLOGIE   STRANICKÝCH   S Y S T É fl Ů
1. Systém jediné strany (monopartismus)
2. Systém dvou stran (bipartismus) Maurice Duverger
3. Systém více stran (multipartismus)
1.	Systém jedné strany	
		nesoutěživé
2.	Systém hegemonické strany	
3.	Systém predominantní strany	
4.	Bipartismus	
5.	Umírněný pluralismus	
6.	Polarizovaný pluralismus	
Giovanni Sartori
MESOUTEZIUE
SYSTÉM  JEDNÉ STRANY SYSTÉM  HEGEMONIC K É STRANY
SOUTĚŽIVÉ
SYSTEM  PREDOMINANT NI STRANY
BIPARTISMUS
UMÍRNĚNÝ PLURALISMUS
POLARIZOVANÝ PLURALISMUS
POLARIZOVANÝ PLURALISMUS
1. přítomnost relevantních antisystémových stran
2. existence bilatelárních opozic
3. obsazení středu jednou či více stranami
4. silná polarizace
5. převažují odstředivé tendence nad dostředivými
6. přehnaná ideologizace
7. nezodpovědné opoziční strany
8. neměnnost pozic
VOLBY  A  VOLEBNÍ   S Y S T É Ml Y
DUVERGEROVY "ZÁKONY"
1. Poměrné zastoupení podporuje systém více (než dvou) stran, které jsou ukázněné a stabilní.
2. Dvoukolový většinový systém podporuje systém více (než dvou) stran, které jsou nedisciplinované a relativně stabilní.
3. Jednokolový většinový systém vede k bipartismu, u moci se střídají obě hlavní strany
Duverger 1951
FUNKCE VOLEB
1. Rekrutace / výběr politického personálu
2. Formování vlád
3. Poskytují zastoupení
4. Ovlivňování politik
5. Vzdělávání voličů
6. Zajištění legitimity
7. Posilování elit
Heywood 2013
VOLEBNÍ SYSTÉMY
většinové poměrné jednokolové vícekolové
Kritériem je to, zda se hlasy na mandáty přepočítávají v poměru, nebo nikoliv
Sartori 2001
Krajní příklad aplikace většinového systému by nastal, kdyby všechny křesla v zastupitelském sboru byla přidělena straně, která získala nejvíce hlasů v celostátním měřítku, krajního výrazu poměrného principu dosáhneme tehdy, jestliže jsou všechna křesla rozdělena v celostátním měřítku s využitím některé z obvyklých přepočítávacích formulí
Taagepera 2000
VĚTŠINOVÉ  VOLEBNÍ SYSTÉMY
Bez snahy rozdělit mandáty v poměru podle obdržených hlasů. Rozhodujícím kritériem je zisk (absolutní / relativní) většiny.
1. relativně většinový (jednokolový; first past the post - FPTP; systém prvního v cíli)
2. block vote
3. limited vote / single non-transferable vote
4. party block vote
kategorický hlas
JEDNOKOLOVÉ
VĚTŠINOVÉ  VOLEBNÍ SYSTÉMY
Bez snahy rozdělit mandáty v poměru podle obdržených hlasů. Rozhodujícím kritériem je zisk (absolutní / relativní) většiny.
1. alternativní hlasování
2. doplňkové hlasování
3. Bordovo hlasování
4. kumulativní hlasování
ordinální hlas
JEDNOKOLOVÉ
SYSTÉMY  POMĚRNÉHO ZASTOUPENÍ
Hlavní proměnné, které ovlivňují podobu poměrných volebních systémů:
1. velikost volebního obvodu,
2. volební formule
3. uzavírací klauzule
4. počet a charakter úrovní volebních obvodů (skrutinií)
SYSTÉMY  POMERNÉHO ZASTOUPENÍ
VELIKOST  VOLEBNÍHO OBVODU
- klíčový faktor
- zvyšující se velikost volebního obvodu vede k větší míře proporcionality a naopak
- mělé obvody většinou poskytují výhodu velkým stranám
SYSTÉMY  POMĚRNÉHO ZASTOUPENÍ
- metody, s jejíž pomocí dochází k výpočtu, kolik mandátů připadne které straně
1. volební kvóty
- Hareova
- Hagenbach-Bischoffova
- Imeriali
- (a další)
2. volební dělitelé
- D'Hondt
- Sainte-Laguě
- Imperiali
FORMULE
SYSTÉMY  POMERNÉHO ZASTOUPENÍ
- metody, s jejíž pomocí dochází k výpočtu, kolik mandátů připadne které straně
1. volební kvóty
- Hareova
- Hagenbach-Bischoffova
- Imeriali
- (a další)
2. volební dělitelé
- D'Hondt
- Sainte-Laguě
- Imperiali
FORMULE
SYSTÉMY  POMĚRNÉHO ZASTOUPENÍ
UZAVÍRACÍ KLAUZULE
- zabraňuje fragmentaci stranického systému a drobení stran
- nejčastěji na úrovni celého státu (ale i v rámci jednotlivých obvodů)
- může být navýšená pro volební koalice
SYSTÉMY   POMĚRNÉHO ZASTOUPENÍ
POČET  A  TYP SKRUTINIÍ
s r 11 s e r i e volební systémy
- ty systémy, které pro volbu zastupitelského sboru používají dvě techniky