Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta
katedra sociální geografie a regionálního rozvoje
Centrum pro výzkum měst a regionů (CVMR)
Vztahy mezi majoritou, vietnamskoumenšinou
a dalšími národnostními skupinami
v MČ Praha-Libuš
Studie
Objednací list č. 1097/2013-94
řešitel
Prof. RNDr. Luděk Sýkora, Ph.D.
spoluřešitelé
Mgr. TomášBrabec
Mgr. Dita Čermáková, Ph.D.
Mgr. Klára Fiedlerová
RNDr. Tereza Kušniráková, Ph.D.
RNDr. Roman Matoušek, Ph.D.
Mgr. Andrea Plačková
spolupráce
Pham Quoc Loc
Bc. Jitka Kosková
Leden 2014
2
Obsah
1 ÚVOD 3
2 CÍLE, ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU AMETODY 4
3 VIETNAMCI V MĚSTSKÉČÁSTI PRAHA-LIBUŠ 5
3.1 Rezidenční diferenciace cizinců vPraze 5
3.2 Rezidenční diferenciace cizinců uvnitř městské části Praha - Libuš 8
3.3 Závěr 17
4 VÝSKYTSOCIÁLNĚ-ETNICKÝCH KONFLIKTŮ AVÝVOJLOKÁLNÍCHINTEGRAČNÍCH
POLITIKV MČ PRAHA-LIBUŠ 18
4.1 Nadpisnový 18
4.2 Závěr 23
5 SOUŽITÍ MEZI MAJORITOU AVIETNAMCI POHLEDEM VĚTŠINOVÉSPOLEČNOSTI 25
5.1 Neporozumění a konflikty 26
5.1.1 Témataneporozumění akonfliktů ve vzájemném soužití 27
5.1.2 Konflikty v lokalitách bydlení Vietnamců 35
5.1.3 Sociální skupiny: věk, sociální statusa tradiční místní identita 41
5.2 Pozitivní příkladysoužití a sociální integrace 43
5.2.1 Místa každodenního životaobyvatel městské části 43
5.2.2 Sociální interakce sVietnamci a jejich percepce odlišnými sociálními skupinami 46
5.3 Závěr 49
6 SPOLEČNÉSOUŽITÍ POHLEDEM VIETNAMSKÝCHLIBUŠANŮ 51
6.1 Soužití: spolu nebo vedle sebe? 52
6.2 Bariéry vzájemného setkávání 53
6.3 Místa setkávání 58
6.4 Faktorypřispívající pozitivně kbudování vzájemných kontaktů 61
6.5 Vnímání společného soužití na obecné úrovni 64
6.6 Role radnice ve vzájemnémsoužití 68
6.7 Závěr 70
7 AKTIVITYNAPODPORU INTEGRACEV PRAZE-LIBUŠI: ZHODNOCENÍ ADOPORUČENÍ 71
8 LITERATURAAZDROJE 75
3
1 Úvod
Vroce 2011 ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci sministerstvem vnitra (odborem
azylové a migrační politiky) vybralo městskou část Praha-Libuš pro případovou studii
rezidenční segregace a integrace cizinců se specifickým zaměřením na Vietnamce. Důvodem
byla významná koncentrace ekonomických aktivit vietnamských imigrantů v lokalitě Sapa,
bydlení v okolních rezidenčních oblastech a vnímání konfliktních situací mezi původním
obyvatelstvem a Vietnamci. Koncem roku 2011 jsme zpracovali studii „Případová studie
rezidenční segregace v Praze-Libuši“, jejímž cílem bylo shromáždit základní vstupní
informace o území městské části Praha-Libuš sdůrazem na bydlení a další aktivity cizinců.
Velká pozornost byla věnována reprezentaci cizinců v komunikačních médiích včetně
sociálních sítí a identifikaci klíčových aktérů spojených sproblematikou cizinců, jejich
ekonomických a kulturních aktivit, bydlení, segregace a integrace. Tuto studii jsme v únoru
roku 2012 rozšířili - diskutovali jsme hlavní místa koncentrace bydlení cizinců a věnovali jsme
se rozdílnému způsobu myšlení, řešení určitých situací či vnímaní sociálního statusu mezi
Čechy a Vietnamci. Výsledky studie byly prezentovány a diskutovány na třech seminářích,
znichždvabyly pořádány ve spolupráci směstskou částí Praha-Libuš.
Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci sministerstvem vnitra (odborem azylové a
migrační politiky) mělo zájem o rozšíření studie o další témata. Vroce 2012 vznikly dvě
navazující studie. První znich „Sídelní segregace v lokalitě MČ Praha-Libuš“ se zaměřila na
identifikaci lokalit koncentrace bydlení cizinců v MČ Praha-Libuš, podchycení mechanismů
vzniku těchto koncentrací a vyhodnocení stavu a procesu rezidenční segregace Vietnamců
včetně diskuse doporučení pro prevenci segregace, případně zmírnění jejích efektů. Druhá
studie „Kušniráková, T., Plačková, A., Tran Vu, V.A. (2013) Vnitřní diferenciace Vietnamců pro
potřeby analýzy segregace cizinců z třetích zemí“ ukázala, že Vietnamci v Praze-Libuši
netvoří homogenní komunitu, ale jsou zhlediska ekonomického postavení vnitřně sociálně
diferencovanou skupinou (od elit po zaměstnance snízkými příjmy).
Výzkumy zlet 2011 a 2012 ukázaly, že klíčem k poznání a prevenci vzniku prostorové
rezidenční segregace a sní spojených rizik, je pochopení soužití původní populace a
vietnamských imigrantů sdůrazem na mechanismy lokální integrace a vzniku sociálních
konfliktů. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky zadalo v červnu 2013 studii „Vztahy
mezi majoritou, vietnamskou menšinou a dalšími národnostními skupinami v MČ PrahaLibuš"
scílem zmapovat a vyhodnotit minulé i současné události a procesy posilující i
narušující soudržnost obyvatel této městské části. Studie postihuje trendy vývoje v lokalitě,
jejich podmíněnosti, a možnosti podpory integrace a prevence sociálních konfliktů. Jejím
smyslem je rozšíření stávajících poznatků s cílem předpovídat a zmírňovat nežádoucí
důsledky sociální a etnokulturní diferenciace při prevenci vzniku prostorové rezidenční
segregace.
4
2 Cíle, zaměření výzkumuametody
Studie se dělí na tři hlavní části. První část se zaměřuje na představení širšího kontextu
soužití majority sVietnamci v městské části Praha-Libuš. Vtéto části se věnujeme vývoji
počtu a podílu cizinců a zejména Vietnamců v Praze a městské části Praha-Libuš a rozmístění
a prostorové rezidenční segregaci Vietnamců v městské části Praha-Libuš a navazujících
okolních oblastech. Tato část navazuje na výsledky výzkumu zlet 2011-2012, které byly
aktualizovány a rozšířeny o nové poznatky získané během výzkumů realizovaných v roce
2013. Aktualizovány a rozšířeny byly informace o počtu a podílu cizinců a zejména byl
podstatně rozšířen terénní výzkum rezidenčních koncentrací cizinců a zejména Vietnamců o
nové oblasti.
Druhá a třetí část studie analyzují vztahy mezi majoritou, vietnamskou menšinou a dalšími
národnostními skupinami v MČ Praha-Libuš. Druhé části předchází krátké shrnutí vývoje
sociálních mezietnických konfliktů v MČ Praha-Libuš a přístupu k jejich řešení. Následující
části prezentují výsledky výzkumu, který se zaměřil na analýzu mechanismů lokální integrace
a vzniku sociálních konfliktů. Výzkum zmapoval a vyhodnotil minulé a současné mezietnické
konflikty mezi majoritou a Vietnamci a zároveň také události a procesy bezkonfliktního
soužití a integrace posilující soudržnost. Snahou bylo postihnout trendy sociálního vývoje v
lokalitě, jejich podmíněnosti a možnosti podpory sociální integrace a prevence sociálních
konfliktů. Výzkum tak rozšiřuje stávající poznání o sociální soudržnosti obyvatel městské části
Praha-Libuš scílem předpovídat a zmírňovat nežádoucí důsledky sociální a zejména
etnokulturní diferenciace ajejích vlivů nautváření prostorové rezidenční segregace.
Analýza současného stavu, překážek a potenciálů sociální soudržnosti v městské části PrahaLibuš
se zaměřila na (1) mechanismy integrace a (2) utváření mezietnických konfliktů mezi
majoritní společností a vietnamským etnikem. Analyzovány byly klíčové události a procesy
posilující, a na druhou stranu narušující sociální soudržnost a způsoby a potenciály vytváření
mostů napříč skupinami a důvody, které omezují vzájemnou integraci, včetně způsobů a
mechanismů vzniku konfliktů. Zohledněna byla vnitřní diferenciace vietnamského etnika a
majoritní populace, odlišné způsoby a rozsah vzájemné integrace u jednotlivých skupin
obyvatel MČ Praha-Libuš.
Výzkum se pokusil identifikovat (a) témata a oblasti, kolem nichž dochází k integraci a
konfliktům, (b) sociální skupiny, jež se na integraci/konfliktech zejména podílejí, (c) místa,
kde k integraci/konfliktům dochází. Na základě takto strukturovaných znalostí se snaží
o celkové vyhodnocení mechanismů integrace a vzniku konfliktů.
Výzkum byl proveden mezi zástupci majority (do značné míry původních obyvatel) a zároveň
mezi Vietnamci. Výzkum ověřil a doplnil stávající poznatky prostřednictvím rozhovorů
sčeskými obyvateli a klíčovými informátory veřejných a neziskových organizací provedených
v městské části Praha-Libuš, strukturovaně je vyhodnotil sdůrazem na zachycení hlavních
mechanismů integrace a vzniku konfliktů, a předkládá doporučení, jak předcházet budoucím
konfliktům aposílit integraci napříč sociálními aetnickými skupinami.
5
3 Vietnamci vměstské části Praha-Libuš
3.1 Rezidenční diferenciace cizinců vPraze
Vprvní polovině 90. let se Česká republika otevřela světu, zapojila se do procesu globalizace
včetně internacionalizace pracovních sil (Sýkora 2001). V 90. letech dvacátého století se do
Prahy začali stěhovat cizinci pracující na řídících a vysoce kvalifikovaných pozicích (především
ze západní Evropy a USA) i cizinci pracující v méně kvalifikovaných profesích (především
zUkrajiny, Slovenska a Vietnamu). Počet cizinců v Česku se začal zvyšovat především po roce
2000 (Obrázek 1), kdy se Česko stává významnou cílovou imigrační zemí. Migranti přicházejí
do Česka zejména za účelem realizace ekonomických aktivit (Drbohlav a kol. 2010).
Především zdůvodu velké a diversifikované nabídky pracovních příležitostí je pro cizince
velmi atraktivní destinací hlavní město Praha, kde se k 31. 12. 2011 koncentrovalo 37 %
cizinců evidovaných v Česku1
.
K nejvyššímu nárůstu počtu cizinců v České republice i v Praze došlo v letech 2004-2007
v souvislosti svýrazným růstem české ekonomiky apoptávkou po pracovních silách.
Po roce 2008 pak v důsledku ekonomická krize došlo k poklesu pracovních míst a následně i
poklesu celkového počtu cizinců v Česku. Nicméně v Praze se tento pokles tak výrazně
neprojevil a počet cizinců dále roste. VPraze dnes žije 162 715 (k 31. 12. 2012) cizinců, kteří
tvoří více než14 %zcelkové populace hlavního města.
Obrázek 1: Vývoj počtu cizinců v Česku av Praze v letech 1996 až2011
Zdroj: Cizinci v roce 2011, ČSÚ
1
K31. 12. 2011 podle dat Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra ČR, žilo v Česku na
434 223 cizinců, v Praze to bylo 160 783 cizinců.
6
Zatímco občané některých zemí se koncentrují především do Prahy, jiní jsou rozptýlenější po
České republice. VPraze žijí především cizinci ze západní Evropy (k 26. 3. 2011 žilo v Praze 41
%všech občanů EU15 v ČR) a USA (k 31. 12. 2011 žilo v Praze 68 %ze všech občanů USA v
ČR), ale také Ruska (60 %) či Ukrajiny (41 %). Koncentrace Vietnamců v Praze (20 %zcelkové
populace Vietnamců v ČR) není nijak mimořádná vzhledem ke 12% podílu Prahy na počtu
obyvatel Česka. Zhlediska struktury cizinců v Praze, jsou zde nejvíce zastoupeni Ukrajinci (k
31. 12. 2011 tvořili 30,9 %ze všech cizinců a 4,0 %na celkové populaci), Slováci (13,9 %; 1,8
%), Rusové (12,2 %; 1,6 %) aVietnamci (6,8 %ze všech cizinců; 0,9 %nacelkové populaci).
Cizinci v Praze jsou lokalizováni především v centru města (obvody Praha 1 a Praha 2),
v okrajových částech je jejich podíl nižší (Obrázek 2). Zatímco Ukrajinci a Slováci jsou na
území Prahy rozmístěni rovnoměrně, Vietnamci se vyznačují vyšší územní koncentrací, a to
především v jižní až jihovýchodní části Prahy. Západní cizinci žijí především v centru Prahy a
prestižnějších lokalitách v obvodech Prahy 2 aPrahy 6.
Obrázek 2: Počet, struktura a podíl na celkovém obyvatelstvu cizinců v pražských správních
obvodech v roce 2011
Zdroj: SLDB2011
Celkový počet Vietnamců v Česku se kolem roku 2008 ustálil kolem počtu 60 tisíc. Tento
počet řadí Česko mezi země snejvětším podílem Vietnamců. Vietnamci do Česka přicházejí
především zdůvodu realizace ekonomických aktivit, studia a zvýšení kvalifikace či sloučení
rodiny (Kušniráková 2013). Koncentrace Vietnamců v Česku je patrná především v západní
části republiky v okresech hraničících sNěmeckem. Praha je ovšem krajem s největším
počtem Vietnamců (přibližně 11 000).
7
Hlavní lokalizace Vietnamců v Praze jsou patrné především na velkých sídlištích a v okolí
větších multifunkčních areálů, lidově označované jako „vietnamské tržnice“. Největší
koncentrace Vietnamců se nachází v katastrech Libuš a Písnice,a to v souvislosti s existencí
areálu Sapa. V MČ Praha-Libuš žije přibližně 10 % ze všech Vietnamců v Praze. Vyšší podíl
Vietnamců na celkové populaci je patrný i v přilehlých katastrech Lhotka, Kunratice, Šeberov
a Modřany. Další větší koncentrace jsou patrné kolem tržnice An Dong v Malešicích (katastry
Dolní Měcholupy a Štěrboholy) a v Holešovicích souvislosti s Holešovickou tržnicí. Další větší
oblastí, kde žijí Vietnamci, zejména zhlediska celkových počtů jsou patrné na velkých
sídlištích, jako jsou Černý Most, Háje, Chodov aStodůlky (Obrázek 3).
Obrázek 3: Počet Vietnamců a jejich podíl na celkovém obyvatelstvu v pražských katastrech
v roce 2011
Zdroj: SLDB2011
8
3.2 Rezidenční diferenciace cizinců uvnitř městské části Praha - Libuš
Podle oficiálních dat Cizinecké policie ČRžilo k 31. říjnu 2012 v katastru Libuš 1 053 cizinců.
Vposledních letech dochází dokonce k poklesu počtu cizinců a to především úbytkem
Ukrajinců (během let 2008-2012 poklesl počet Ukrajinců z1082 na 178). Počet Vietnamců se
přitom od roku 2008 drží na celkem stabilní úrovni kolem 500 (Obrázek 4). Údaje cizinecké
policie v podstatě odpovídají počtu sečtených cizinců při SLDB 2011. Sčítání 2011 sečetlo
v celé MČ Praha-Libuš(tj. katastry Libuši Písnice) 1 669 cizinců (17 %obyvatel zcelé městské
části), z toho 871 Vietnamců (9 %) a 355 Ukrajinců. MČ Praha-Libuš má sice nadprůměrný
podíl cizinců, nejedná se ale v kontextu Prahy o žádný mimořádný extrém; vyšší podíl cizinců
na celkové populaci je patrný u mnoha dalších pražských městských částí, zejména v centru
města(Obrázek 2).
Nadprůměrný podíl Vietnamců v MČ Praha-Libuš (9 %proti 0,9 %v Praze) sice indikuje jejich
zvýšenou koncentraci v této městské části, zároveň ale neukazuje na tak vysoké zastoupení,
které by bylo možné považovat za rezidenční segregaci. Silně minoritní zastoupení
Vietnamců v celkové populaci se zatím zásadně liší od situace typické segregace, která se
zakládá na tom, že v daném území koncentrace je segregovaná sociální či etnická skupina
dominantní a v důsledku izolovaná od každodenního kontaktu sjinými sociálními skupinami.
Vietnamci jsou naopak vystaveni kontaktu se širokou majoritou.
Obrázek 4: Vývoj počtu cizinců v katastru Libušv letech 2008-2012
Zdroj: Cizinecký informační systém
Pozn. Údaje jsou k vždy k 31. 12. daného roku, pouze u roku 2012 je údaj k 31. 10.
Vrámci MČ Prahy-Libuš a jejího širšího okolí jsme rozmístění a koncentraci Vietnamců
sledovali v podrobnějším územním pohledu. Využili jsme data SLDB 2011 za základní sídelní
9
jednotky – ZSJ (urbanistické obvody - UO). Jelikož některé urbanistické obvody mají velmi
malý počet obyvatel, tak jsme UO sméně než 50-ti obyvateli sloučili se sousedními tak, aby
nově utvořená jednotka měla alespoň 100 obyvatel. Do sledování jsme zahrnuli širší oblast
zvýšené koncentrace Vietnamců kolem areálu Sapa a MČ Praha-Libuš(Obrázek 5). Vymezené
území zahrnuje kromě katastru Libuš i všechny katastry, které sním sousedí a kde byl podíl
Vietnamců na celkovém počtu obyvatel vyšší než 3 %(Šeberov, Kunratice, Lhotka, Kamýk). Z
ostatních sousedních katastrů, kde byl podíl Vietnamců nižší než stanovené kriterium 3%
podílu na populaci (Modřany, Krč) jsme do sledovaného území zařadili přilehlé urbanistické
obvody, v nichž byl podíl Vietnamců na celkovém obyvatelstvu alespoň 1 %a pro zachování
jednoty území jsme zahrnuli i některé menší urbanistické obvody s nižším podílem
Vietnamců.
Obrázek 5: Polohavymezeného území v rámci Prahy
Mapový podklad: ArcGISOpen Street Map
Vcelém sledovaném území žije podle SLBD 2011 9 758 cizinců (11,6% podíl na celkovém
obyvatelstvu), ztoho 3 152 Vietnamců (3,8 %), 2 308 Ukrajinců (2,8 %), 1 485 Slováků (1,8
%), 602 Rusů (0,8 %), 2 211 ostatních cizinců (2,6 %) Nejvyšší koncentrace bydlení Vietnamců
10
je ve vymezeném území patrná především v okolí areálu Sapa (Obrázek 6). Podle absolutních
počtů jsou Vietnamci nejsilněji zastoupeni především v sídlištních urbanistických obvodech.
Vyšší podíl Vietnamců na celkovém počtu obyvatel je především v urbanistických obvodech
katastru Libuš (10 % ze všech obyvatel). Nejvyšší podíl Vietnamců (17 %) pak nalezneme
v urbanistickém obvodě, který zahrnuje jižní část sídliště v ulicích Mirotická a Zbudovská.
Vietnamci se nekoncentrují pouze v několika málo vybraných urbanistických obvodech, ale
jsou rozmístěni po celém sledovaném území (Obrázek 7).
Obrázek 6: Počet a podíl Vietnamců na celkovém obyvatelstvu v UO v jihovýchodní části
Prahy v okolí areálu Sapa (v roce 2011)
Zdroj: SLDB2011
Přestože územně podrobnější analýza ukázala lokality (urbanistické obvody) světší
koncentrací Vietnamců, ani nejvyšší úroveň 17% podílu dosažená v urbanistickém obvodě
Lhotka-jih nezakládá rezidenční segregaci. Naopak, analýza ukázala relativně rovnoměrné
rozmístění Vietnamců v celém sledovaném území při velmi výrazné expozici vůči majoritní
společnosti, respektive všem ostatním sociálním skupinám.
11
Vpředchozím výzkumu (Sýkora, Brabec, Matoušek 2012), kdy ještě nebyla dostupná územně
podrobná data ze SLDB 2011, jsme provedli terénní šetření přítomnosti Vietnamců v bytech
ve vybraných lokalitách v rámci městské části Praha-Libuš. Soustředili jsme se přitom na
lokality svyšší koncentrací Vietnamců, na něž nás upozornili informátoři v MČ Praha-Libuš:
šlo především o sídliště a nově postavené bytové a rodinné domy. Informátoři si přitom
nebyli vědomi výrazné koncentrace cizinců na úrovni celých bloků nebo ulic, pouze na úrovni
několika bytových či rodinných domů v MČ Praha-Libuš. Výsledky tohoto šetření neukázaly,
že by v MČ Praha-Libušdocházelo k segregaci Vietnamců (Sýkora, Brabec, Matoušek 2012).
Výsledky šetření, které probíhalo na jaře roku 2012 v katastrech Libuš a Písnice2
jsme v roce
2013 rozšířili na další lokality v katastrech Libuš, Písnice a rovněž Kamýk, Lhotka, Krč a
Kunratice. Jelikož jsme měli zprvního šetření zkušenost, že nejvyšší počet cizinců se nelézá
na sídlištích a lokalitách nové výstavby, neprováděli jsme ve všech územích šetření ve staré
zástavbě rodinných domů, ale kompletní šetření i staré zástavby proběhlo jen v katastru
Libuš. Vareálu Sapajsme šetření neprováděli, protože se jednáo nerezidenční oblast.
Ve výše vymezeném území jsme provedli podrobné terénní mapování rezidenčních
nemovitostí a jejich obyvatel. Sledování jmen na zvoncích, poštovních schránkách a dalších
vnějších znaků jsme doplnili o pozorování a rozhovory srezidenty v místech šetření a dalšími
informátory, jako byli poštovní doručovatelé nebo policie. Vytvořili jsme databázi adresných
bodů objektů v zájmovém území a k jednotlivým nemovitostem jsme zapisovali počet
bydlících cizinců, ke kterému jsme dospěli na základě terénní práce. Jednalo se o časově
velmi náročnou metodu, protože jsme museli prozkoumat velké množství nemovitostí ve
zkoumaném území. Celkově se jednalo o celkem 1 709 adresných bodů. Vpřípadě šetření
rodinných domů bylo často obtížné zjistit obyvatele, a tak jsme terénní průzkum doplnili o
vyhledávání vlastníků v katastru nemovitostí v katastrech Libuš a Písnice na podzim 2013
(celkem bylo v katastru nemovitostí ověřeno 1 444 adresných bodů).
V MČ Praha-Libuš jsme identifikovali celkem 121 bytových jednotek, kde žijí Vietnamci3
.
Podle oficiálních dat o počtu Vietnamců to odpovídá 7 osobám na jeden byt. I přestože
Vietnamci žijí v mnoha bytech ve větších počtech, můžeme říci, že terénní šetření nezachytilo
všechny bytové jednotky, kde Vietnamci žijí. Přesto však šetření poměrně dobře zachytilo
lokality koncentrace bydlení cizinců. Ve zbytku sledovaného území (mimo MČ Praha-Libuš)
jsme nalezli 74 bytových jednotek, kde žijí Vietnamci a 125 bytů, kde žijí Ukrajinci či Rusové
(Obrázky 7-9). Výsledky ukazují, že se zvětšující se vzdáleností od areálu Sapa dochází
k postupnému poklesu počtu Vietnamců a naopak nárůstu podílu občanů jiných států,
především Ukrajiny či Ruska, na celkovém počtu cizinců. Jelikož je naším zájmovým územím
MČ Praha-Libuš, budeme se v dalším hodnocení věnovat pouze této městské části.
2
Výsledky jižbyly publikovány v předchozí zprávě (Sýkora, Brabec, Matoušek 2012), kde jsou podrobněji
rozebrány výsledky i metodikašetření.
3
Mezi roky 2012 až2013 nedošlo k žádným významným změnám, které by stály zapovšimnutí. Jak ukazují i
statistickádata počet Vietnamců spíše stagnuje.
12
Obrázek 7: Počet bytových jednotek Vietnamců/Čínanů v Praze-Libuši a okolí v roce 2013
Zdroj: vlastní šetření
Pozn.: šetření probíhalo pouze ve vybraném území: MČ Praha-Libuš, sídliště Lhotka, Krč,
Libuš, Novodvorská, Zelené údolí
13
Obrázek 8: Počet bytových jednotek Ukrajinců/Rusů v Praze-Libuši a okolí
Zdroj: vlastní šetření
Pozn.: šetření probíhalo pouze ve vybraném území: MČ Praha-Libuš, sídliště Lhotka, Krč,
Libuš, Novodvorská, Zelené údolí
14
Obrázek 9: Počet bytových jednotek ostatních cizinců v Praze-Libuši a okolí
Zdroj: vlastní šetření
Pozn.: šetření probíhalo pouze ve vybraném území: MČ Praha-Libuš, sídliště Lhotka, Krč,
Libuš, Novodvorská, Zelené údolí
15
Analýza vlastníků v katastru nemovitostí ukázala, že v MČ Praha-Libuš nedochází
k výraznému skupování nemovitostí Vietnamci, Číňany či ostatními Asiaty4
. Ze všech
rodinných domů vlastní Asiaté 4,1 %(Tabulka 1). Zbytových domů je většina domů plně ve
vlastnictví českých vlastníků a zejména firmy ČEZ. U 12 %bytových domů vlastní cizinci více
než 1/10 bytů. Jde především o adresu Dobronická 35, kde 1/3 bytů vlastní cizinci, nicméně
jde především o cizince zVelké Británie a Irska u kterých se dá předpokládat koupě
nemovitosti jako investice, kdy byty slouží k dalšímu pronájmu, samozřejmě i Vietnamcům. V
domech Šátalská 987/2 a Zbudovská 765/11 vlastní Asiaté (z většiny pravděpodobně
Vietnamci) více než 1/3 bytů. V domech Libušská 392/217 a VHrobech 813/4 kolem 1/4
bytů vlastní občané USA.
Tabulka 1: Počet bytových a rodinných podle národnosti vlastníků v MČ Praha-Libuš v roce
2013
Rodinné domy Počet Podíl (%)
Rodinný dům - majitel Čech 1196 95,1
Rodinný dům - majitel Vietnamecči jiný asiat 51 4,1
Rodinný dům - majitelem ostatní cizinci 10 0,8
Bytové domy Počet Podíl (%)
Bytový dům - majitelé pouze Češi 37 34,6
Bytový dům - majitelem ČEZ, a. s. 37 34,6
Bytový dům - majitelem Češi avíce než10 %cizinci 13 12,1
Bytový dům - majitelem Češi améně než10 %cizinci 20 18,7
Zdroj: katastr nemovitostí, pozn.: další bytové a rodinné domy jsou ve vlastnictví firem či
Magistrátu hl. městaPrahy.
Analýzy dat SLDB 2011 ukázaly, že v MČ Praha-Libuš nedochází k rezidenční segregaci
Vietnamců na úrovni katastrů ani urbanistických obvodů. Ani terénní šetření bydlení
Vietnamců nevedlo k identifikaci rezidenční segregace na mikroúrovni ulic a bytových domů.
Nicméně byly identifikovány lokality zvýšené koncentrace bydlení cizinců (Obrázek 9). Tyto
lokality a oblasti byly podrobně popsány v předchozí studii (Sýkora, Brabec, Matoušek 2012).
Vtéto studii jsme lokality zvýšené koncentrace bydlení Vietnamců využili při rozhovorech
sobyvateli, zaměřenými na každodenní situace soužití mezi majoritou, a Vietnamci
sdůrazem na konfliktní situace a na druhou stranu příklady vstřícného jednání, spolupráce a
harmonického soužití.
4
Majitel nemovitosti je identifikován podle příjmení. Někdy je ovšem horší rozlišení, zdapatří Vietnamci,
Číňanovi či jiného asiatovi.
16
Mikro-lokality koncentrace Vietnamců zahrnují především sídliště a nově postavené bytové a
rodinné domy. Jen malý počet cizinců bydlí ve staré zástavbě rodinných domů. Ve studované
oblasti jsme identifikovali osm oblastí vyšší koncentrace Vietnamců (Obrázek 9). VMČ PrahaLibušje
to těchto 6 lokalit:
1. Sídliště Písnice
2. Sídliště Vodních staveb
3. Sídliště v ulicích Zbudovská, Mirotická
4. Nově postavený bytový dům Libušský dvůr, v ulici Šátalská
5. Nově postavené rodinné domy v ulici Ostředecká
6. Nově postavené rodinné domy v ulici Nad Libušským potokem
Obrázek 9: Lokality koncentrace Vietnamců v okolí areálu Sapa
(tečkaznační přítomnost Vietnamce/ů v adresném bodě)
Zdroj: vlastní šetření
17
3.3 Závěr
Podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel MČ Praha-Libuš není v kontextu Prahy výjimečný.
Specifikem Prahy-Libuše je národností struktura bydlících cizinců a to díky velkému podílu
Vietnamců. Zatímco v jiných částech Prahy jsou největšími skupinami cizinci zUkrajiny,
Slovenska, Ruska nebo ze států EU, v Libuši tvoří Vietnamci podle údajů SLDB 2011 polovinu
všech cizinců a zhruba 9 % všech obyvatel. Viditelnost vietnamských obyvatel i kulturní
odlišnost od majority pak, na rozdíl od Slováků, Ukrajinců nebo Rusů, často vede k tomu, že
lidé jejich podíl nacelkové populaci zveličují a nadhodnocují.
Na základě nově provedených analýz dat SLDB 2011 na úrovni katastrů pro celou Prahu a
urbanistických obvodů v rámci širšího území vymezeného v jihovýchodní části Prahy v okolí
areálu Sapa a terénního šetření bydlišť Vietnamců rozšířeného oproti roku 2012 a oblasti
v okolí MČ Praha-Libuš a veškerou zástavbu rodinnými domy v městské části, můžeme
potvrdit závěry studie „Sídelní segregace v lokalitě MČ Praha-Libuš“ (Sýkora, Brabec,
Matoušek 2012), že v městské části Praha-Libuš neexistují koncentrace Vietnamců, které by
bylo možné považovat za rezidenční segregaci. Vietnamci jsou více zastoupeni v některých
bytových domech a v některých nově postavených ulicích rodinných domů. Tyto domy a
ulice jsou ale rozmístěny v různých částech MČ Praha-Libuš a netvoří rozsáhlejší kompaktní
území. Všechny tyto lokality leží v těsném sousedství bytových domů nebo ulic obývaných
převážně nebo zcelačeským obyvatelstvem i dalšími skupinami cizinců.
Koncentrace bydlení vznikly kombinací fyzické dostupnosti nabízených bytů a finančních
možností Vietnamců na trhu sbydlením (Sýkora, Brabec, Matoušek 2012). Větší koncentrace
Vietnamců v některých lokalitách vznikla nabídkou bytů v místech dokončovaných
developerských projektů. Naopak ve starší zástavbě se byty uvolňují jednotlivě, takže v ní
koncentrace Vietnamců vznikají méně často. I v případech velmi úzce vymezených jednotek,
jako je jeden bytový dům, se jen zcela výjimečně dostane podíl Vietnamců nad hranici jedné
třetiny z celkového počtu obyvatel. Samotné bydlení Vietnamců je diferencované podle
jejich socio-ekonomického postavení. Vúzemí bydlí vedle méně movitých Vietnamců
v bytech i relativně movití Vietnamci v nově postavených rodinných domech. Nedochází však
k jejich větší prostorové agregaci, kde by důležitým faktorem byla jejich etnická příslušnost.
Větší územní koncentrace a podíl Vietnamců na počtu obyvatel v MČ Praha-Libuš je
důsledkem zájmu Vietnamců o bydlení v blízkosti areálu Sapa, kde pracují.
18
4 Výskyt sociálně-etnickýchkonfliktů avývoj lokálních
integračníchpolitikvMČ Praha-Libuš
4.1 Vývoj integračníchaktivit
Vznik areálu Sapa a sním spojený nárůst počtu vietnamských obyvatel v MČ Praha-Libuš
vyvolal širokou škálu nových situací, které se dotýkaly místních obyvatel, úřadů, lékařů apod.
Sintegračními aktivitami vůči vietnamské komunitě a se systematickou spoluprací a
komunikací na dlouhodobé bázi sní, MČ Praha-Libuš začínala až po velkém požáru v Sapě
v listopadu roku 2008. Předtím vztahy se zástupci Sapy udržoval pouze humanitní odbor
ÚMČ a jednalo se zejména o finanční příspěvky zvietnamské strany na kulturní, společenské
a sportovní akce organizované MČ.5
Včervnu 2009 byl zastupitelstvem městské části založen
Výbor pro multikulturní soužití. Vpětičlenném výboru měli zastoupení Vietnamci (ředitel
Saparia a.s), místní obyvatelé (vedoucí VTÚ - Stavební bytové družstvo pracovníků energetiky
a dopravy) a představitelé samosprávy (zástupkyně starosty, vedoucí humanitního oboru).
Institucionalizace agendy multikulturního soužití byla příslibem pro dlouhodobou a
koncepční podporu integrace. Pozitivní bylo také zapojení zástupce Vietnamců.
Navzdory širšímu cíli integrace Vietnamců se výbor po necelém roce svého působení zaměřil
především na řešení konfliktních situací, trestnou činnost nebo porušování pravidel soužití ze
strany Vietnamců. Ktomuto vývoji došlo po eskalaci konfliktu v domě Na Domovině v první
polovině roku 2010.6
Důraz na případy konfliktů a problémů vedl dokonce k ukončení v té
době probíhajících integračních aktivit, které např. umožňovaly důchodcům poznat
Vietnamce a vietnamskou kulturu, o které mají jen málo informací. Hlavním deklarovaným
cílem tohoto postupu bylo zvýšení povědomí o problémech v městské části a potřebě jejich
řešení na vyšších úrovních státní správy.7
Negativním důsledkem těchto prohlášení byla (dva
roky po požáru v areálu Sapa) opětovná medializace Prahy – Libuše jako místa konfliktního
soužití české a vietnamské populace. Vkontextu těchto událostí proběhla také (počtem
účastníků malá) demonstrace Dělnické strany na sídlišti Písnice, které sareálem Sapa
sousedí.
Založení Centra prointegraci cizinců - DNM o.p.s.
Vnávaznosti na „vyostřené“ vztahy v městské části Praha Libuš zřídil Magistrát hl. města
Prahy v červnu 2010 Centrum pro integraci cizinců v prostorách ÚMČ Praha Libuš. Centrum,
které bylo založeno za účelem zlepšení vzájemného soužití místních obyvatel, poskytovalo
dva typy služeb. Pomáhalo při řešení problémů českých obyvatel s vietnamskou komunitou a
5
Emergentní projekt – souhrnné hodnocení „Integrace dětí cizinců na školách zřizovaných MČ Praha-Libuš“;
dostupné nahttp://goo.gl/mQIEWT
6
„Chci-li v nějaké zemi žít apracovat, musím nejprve mluvit jejím jazykem, dodržovat její zákony arespektovat
její obyvatelstvo. Nic víc, nicmíň. Zvýše popsaných důvodů jsme pozastavili integrační aktivity Výboru pro
multikulturní soužití typu novoroční oběd pro seniory v Sapě nebo oslavavietnamského lunárního nového roku.
Nepozastavili jsme ale činnost tohoto Výboru. Ajeho úlohaje nyní především v tom, aby všichni v MČ PrahaLibušdodržovali
stejná pravidlaa stejný zákon.“ (Jedličková, předsedkyně výboru)
7
Problémy v MČ přitom v této době skutečně narostly kvůli příchodu nových ekonomických migrantů, kteří
ztratili práci v důsledku ekonomické krize a Sapapro ně představovalamísto kontaktů aekonomických
příležitostí. Jednalo se o skupinu Vietnamců v těžké sociální situaci snízkou mírou sociální a kulturní integrace.
19
zároveň poskytovalo poradenské služby Vietnamcům v oblasti bydlení, práce, podnikání
nebo vzdělávání. Po roce působení, v srpnu 2011, bylo centrum zrušeno především zdůvodu
jeho nízké návštěvnosti. Češi služby integračního centra vůbec nevyhledávali a cizincům bylo
poskytnuto pouze kolem dvaceti konzultací. Důvody nevelké návštěvnosti Vietnamců byla
pravděpodobně omezená informovanost a nedůvěra v instituci, její umístění mimo areál
Sapa a negativní prezentace vietnamské komunity městskou částí v předcházejícím období.
Nezájem širší veřejnosti je zřejmě důsledkem nízkého počtu konfliktních situací a možná i
malé informovanosti českých obyvatel o existenci centra.
Kontroverznost politiky výboru spočívala v chápání lokální integrace jako postupného
procesu, v němž mají některé aktivity předcházet zahájení realizace jiných opatření.
Konkrétně v praxi výboru měly pozitivní snahy o podporu vzájemného setkávání nebo
zmírňování nerovných příležitostí být realizovány až v situaci, kdy Vietnamci neporušují
právní a sociální normy.8
Integrace cizinců přitom bývá chápaná jako simultánní proces
strukturální i sociální integrace podpořené represivními i pozitivními opatřeními. Vdůsledku
takto nastavené politiky nedošlo bohužel k využití všech dimenzí integrace. Vietnamská
komunita je v Praze – Libuši výrazně vnitřně diferencovaná na základě délky pobytu, znalosti
jazyka a prostředí a ekonomického postavení (Kušniráková a kol. 2013), zčehož vyplývají
různé problémy, priority nebo potřeby jednotlivých Vietnamců, sjejichž řešením by mohla
integrační politika pomoci. Zaměření aktivit na řešení konfliktů proto vyloučilo
zpodporované integrace jak velkou část Vietnamců, tak významnou část české populace,
kteránemělasVietnamci konfliktní vztah.
Jeden z původních cílů komise - větší informovanost Čechů o Sapě a Vietnamcích v městské
části a zároveň zvýšení komunikace svietnamskou stranou - se v důsledku výše uvedeného
omezil na komunikaci zjišťovaných problémů a řešení konfliktů. Jinými slovy výbor sbíral
informace a podněty, tedy především stížnosti na Vietnamce žijící v městské části.
Nejznámějším příkladem medializace konfliktu je bytový dům Na Domovině 1. Na webových
stránkách městské části byly dále zveřejněny negativní zkušenosti místních obyvatel,
například v ulicích VRohu, U Bazénu, Zbudovská nebo Výletní. Spolu stouto místní politikou
výboru se problémy v sousedském soužití staly viditelnější, než byl jejich reálný rozsah a
napětí mezi českými a vietnamskými obyvateli městské části se ještě zvýšilo. Naopak
informace o pozitivních příkladech integrace nebo aktivitách spojujících obě skupiny
obyvatel nebyly v tomto období sbírány a prezentovány.
Přes kontroverzní politické kroky se v období působení Výboru pro multikulturní soužití
rozvinula spolupráce mezi samosprávou, zainteresovanými státními orgány, represivními
složkami a zástupci Saparie, což vedlo k efektivnějšímu řešení sousedských sporů a konfliktů.
Naopak komunikace s neziskovými organizacemi byla v důsledku jejich kritiky jednostranně
zaměřené integrační politiky omezená.
Od konce působení Výboru pro multikulturní soužití v říjnu 2010 se otázkami soužití
smajoritou zabývají ve větší míře neziskové organizace. Například občanské sdružení Lačhe
8
Tato politika vzniklav situaci chybějící pražské koncepce lokální integrace cizinců. Paní Jedličkovákritizovala
nízkou spolupráci státní správa asamosprávy, absenci dlouhodobější vize amožnosti kontinuálních integračních
aktivit.
20
Čhave se v roce 2010 začalo více orientovat na vietnamskou klientelu. Přímo v tržnici Sapa
začalo poskytovat nízkoprahové sociální služby především pro rodiče sdětmi a zároveň
rozvíjet aktivity podporující mezietnické setkávání. Vedle aktiv na Sapě dnes provozuje
nízkoprahový klub pro děti a hřiště spedagogickým dozorem.9
Jedním zcílů sdružení (2013)
je „zlepšení percepce a podpory sociální interakce mezi cizinci a Čechy, prostřednictvím
práce smístními médii, nebo například vytvoření platformy setkávání pro realizaci
společných akcí“.10
Podobně Info-dráček se teprve v roce 2010 zabývá mediací konfliktů, a
to v případě bytového domu Na Domovině (do té doby mezi jeho hlavní aktivity patří kulturní
akce o Vietnamcích a vietnamské kultuře v Česku) a rozvíjí v této době také vzdělávací a ve
spolupráci sInBází Berakt, také asistenční služby pro Vietnamce.11
Podobný vývoj rozšiřování
integračních aktivit platí i v případě Klubu Hanoi, který se do roku 2008 zabýval především
kulturně-uměleckými akcemi pro Vietnamce a seznamováním veřejnosti s Vietnamci a jejich
kulturou. Vroce 2009 zakládá Klub Hanoi přímo v areálu Sapa poradnu pro Vietnamce a
Vietnamky, která je zároveň informačním centrem pro širokou veřejnost. Následující rok
začíná nabízet vzdělávací kurzy v oblasti interkulturní komunikace a mediace konfliktů a
zároveň integrační kurzy pro Vietnamce. Od roku 2011 se zaměřuje přímo na řešení
konkrétních problémů sousedského soužití v MČ Praha-Libuš, a to formou mediace,
zajišťování tlumočení ainterkulturní asistence.12
Téma soužití obyvatel městské části – řešení a předcházení konfliktů a podpora mezietnické
interakce - se v posledních třech letech, ať už přímo či nepřímo - stalo důležitou oblastí
aktivit neziskových organizací. Ty se zaměřují na vytváření míst pro mezietnickou interakci a
setkávání (nízkoprahové kluby, interkulturní akce, platformy), podporují integraci Vietnamců
formou jazykových a dalších vzdělávacích kurzů, asistence a poradenství, a disponují nástroji
pro řešení konfliktů nebo problémů Vietnamců v komunikaci sobyvateli, organizacemi nebo
institucemi v městské části (mediace, zajišťování tlumočení, interkulturní asistence,
překlady). Paralelně srozšiřováním služeb neziskových organizací přitom stoupá i počet
vietnamských klientů těchto institucí.
Vedle rozšíření integračních aktivit neziskových organizací, byly také rozšířeny aktivity
v rámci státní správy v souvislosti se vznikem nových institucí. Spíše než na přímou podporu
vzájemného setkávání a zlepšení vzájemné percepce obyvatel MČ Praha-Libuš, se orientují
na strukturální integraci cizinců (zvýšení vzdělanosti a informovanosti Vietnamců) a potírání
sociálně-patologických jevů. Vroce 2011 vznikla pobočka Integračního centra v Praze 12 –
Modřany. Centrum, které poskytuje především sociální a právní poradenství, má přitom
kancelář také v hlavní budově Sapy, kde působí jednou týdně. Centrum také funguje jako
spojka sdalšími úrovněmi státní správy v problematice lokální integrace cizinců. VMČ úzce
spolupracuje (přeposílání klientů) sKlubem Hanoi a Lačhe Čhave a částečně také sMČ Praha
12, kde se integrací cizinců zabývá pracovnice úřadu městské části – protidrogová
koordinátorka. Na úrovni samosprávy MČ Praha-Libuš se tématem zabývají spíše jednotlivé
odbory v rámci svých agend. Městskáčást nicméně nabízí překladatelské služby.
9
Sdružení nabízí především sociální poradenství, asistenční služby, vzdělávací služby avolnočasové aktivity.
10
projekt „Podporamultikulturního soužití celé občanské společnosti na území MČ“
11
„Asistenční služby pro migranty Inbáze Berkat“ (leden 2011 – červen 2012)
12
„Podporamultikulturního soužití celé občanské společnosti na území MČ“
21
Vminulosti MČ Praha-Libuš spoluiniciovala několik emergentních projektů financovaných
ministerstvem vnitra. Vobdobí působení Výboru pro multikulturní soužití byly projekty úzce
zaměřené na integraci dětí do škol (emergentní projekty 2009, 2010) nebo znalost právních,
sociálních, bezpečnostních a hygienických norem cizinci (ESF projekt 2010 – 2013).13
Vposledních letech (2012 a 2013) městská část realizovala emergentní projekt „Podpora
sociální a kulturní integrace dětí, mládeže a dospělých na území MČ Praha-Libuš“, který byl i
nadále zaměřen především na integraci dětí a jejich rodin. Na rozdíl od předchozích projektů
došlo v tomto případě k posílení role místních občanských sdružení (vedle ZŠ
Meteorologická, ZŠL.Coňka, MŠK Lukám, na projektu participovala také občanská sdružení
Lačhe Čhave a Info-Dráček).14
V roce 2013 je MČ Praha-Libuš realizátorem projektu
„Podpora multikulturního soužití celé občanské společnosti na území MČ Praha-Libuš v roce
2013“. Spolupracujícími subjekty na lokální úrovni jsou i v tomto případě základní školy a
místní občanskásdružení zabývající se především integrací dětí, mládeže a jejich rodin.15
Emergentní/integrační projekty MČ Praha-Libuš byly zhlediska cílových skupin zaměřeny
spíše na děti, mládež a jejich rodiče, z hlediska témat integrace a podporovaných činností
pak na vzdělávací, volnočasové a kulturní aktivity a sociální a právní poradenství. To vyplývá
přímo z názvu projektů nebo zpovahy spolupracujících subjektů, kterými jsou ZŠ, MŠ,
občanská sdružení pracující sdětmi a jejich rodiči. Přesto se v rámci emergentních projektů
nebo jiných projektů neziskových organizací, objevují některé iniciativy a aktivity, které
oslovují a zapojují další sociální skupiny nebo otevírají v městské části Praha-Libuš nová
témataintegrace.
Vedle témat strukturální integrace se objevují iniciativy a aktivity, které posilují vzájemné
setkávání mezi majoritou a cizinci a zlepšují vzájemnou percepci a mezietnické vztahy. V
tématu mezietnického setkávání stojí za povšimnutí iniciativa Občanské komunitní fórum
(Lačhe Čhave), které se zabývá plánováním sousedských a kulturních aktivit v MČ PrahaLibuš.
Kromě Čechů (obyvatel a zástupců MČ Praha-Libuš) se platformy účastní také zástupci
vietnamské, ruské, turecké a americké komunity. Další oblastí aktivit, která představuje
13
Na prvním emergentním projektu (2009) městské části „Integrace dětí cizinců naškolách zřizovaných MČ
Praha-Libuš" participovaly základní školy Meteorologická, L. Coňka amateřská školaKe Kašně. Vrámci byly
zorganizovány jazykové kurzy češtiny pro rodiče vietnamských dětí zapsaných naškolách amladé Vietnamce do
25 let, dále bylo podpořeno vzdělávání dětí cizinců v českém jazyce, historii a kultuře, a odbornápříprava
učitelů v této oblasti. Součástí projektu byl také zdravotní monitoringvietnamské komunity (především
návštěvnost lékařských zařízení). Druhý emergentní projekt (2010) „Integrace dětí cizinců naškolách
zřizovaných MČ Praha-Libuš“. Probíhal nazákladních školách MeteorologickáaL. Conňka. Školy nabízely
asistenci vietnamských žáků, výuku českého jazykapro děti, multikulturní volnočasové aktivity, nebo
logopedickou péči. Vposledních třech letech (2010 – 2013) v městské části probíhal ESFprojekt „Využití
zkušeností zahraničních partnerů pro řešení problematiky začlenění cizinců městské části Praha-Libušnatrh
práce“, který se zaměřil navzdělávání migrantů v oblastech právního řádu ČR, získání základní odbornosti pro
práci v potravinářském ane-potravinářském sektoru apři stavebně montážních pracích, legislativa, ochrana
spotřebitele, hygienaazákladní českáodbornáterminologie podle oborů. Součástí bylo i státní uspořádání ČR,
vzdělávací systém ČRamentalitaazpůsob života v ČR.
14
Mezi hlavními body projektu patří podporavýuky českého jazyka, českých reálií na dvou základních školách a
jedné mateřské, dále podporacizinců v nepříznivých životních situací, zajištění možnosti smysluplného trávení
volného času pro děti-cizince, podpora vztahů mezi českými rodinami arodinami cizinců, kurzy ČJpro dospělé
cizince včetně orientace ve společnosti.
15
Mezi aktivity projektu patří poskytování sociálních služeb (Lačhe Čhave), organizace kulturních a
společenských akcích anízkonákladových výletů pro širokou veřejnost, jazykové vzdělávání (i Vietnamštiny),
bezplatné tlumočení a překlady, vznik Občanského komunitního fóra.
22
důležité doplnění jazykových a integračních kurzů a podporuje bezkonfliktní soužití, jsou
mediační, tlumočnické a překladatelské služby (dlouhodobě se tomuto tématu věnuje
především Klub Hanoi). Zhlediska nových témat integrace se jedná například o zdravotní
monitoring nebo logopedické služby pro Vietnamce (emergentní projekty 2009 a 2010, MČ
Praha-Libuš). Novějším tématem (2013) je také drogová problematika (Projekt protidrogové
prevence, Info-dráček; Terénní práce sVietnamci - analýzasituace 2013, Lačhe Čhave).
Snaha o komplexnější a efektivnější přístup k řešení lokální integrace cizinců založený na
principu spolupráce více aktérů a zároveň hlubší znalosti lokální situace vedl v minulosti ke
vzniku odborných studií zabývající se otázkou segregace a vzájemného soužití a
zároveň rozvoji platforem, diskusních fór a seminářů zabývající se lokální integrací. Výbor pro
multikulturní soužití organizoval například v červnu roku 2009 veřejnou diskuzi v městské
části16
, v minulých letech proběhly semináře organizované ve spolupráci sPřírodovědeckou
fakultou UK, na podzim 2013 probíhá integrační workshop na Praze 12, který se zabývá také
situací v MČ Praha-Libuš.
Od roku 2010 dochází k pozitivnímu vývoji, jehož podpora a posílení může vést k zlepšení
nebo alespoň stabilizaci stávající situace v mezietnickém soužití vietnamských a českých
obyvatel MČ Praha-Libuš. Jedná se o tyto trendy: (a) posilování spolupráce MČ Libuš
sneziskovými organizacemi a (b) posilování pozitivních nástrojů integrace namísto
represivních opatření (c) propojování aktérů na místních i vyšších řádovostních úrovních
(vycházející z místních potřeb a související také s vývojem přístupu k řešení problematiky
lokální integrace cizinců na národní a celopražské úrovni) (d) rozšiřování řešených oblastí
integrace (například zdravotního stavu Vietnamců) a cílových sociálních skupin (vedle dětí,
mládeže ajejich rodin o další skupiny cizinců amajority).
Petice za odvolání starostyMgr. JiříhoKoubka
Saktivitami snažícími se o lepší integraci Vietnamců a majority nejsou spokojeni všichni
obyvatelé městské části Praha-Libuš. Skupinu obyvatel městské části, u kterých převažuje
negativní postoj k Vietnamcům, reprezentují signatáři „Petice za odvolání starosty Mgr.
Jiřího Koubka“ zroku 2011. Starosta pronesl v televizním pořadu výrok, který podle
signatářů petice nivelizoval problémy v městské části: „…žádný nepořádek na ulicích, žádné
bitky, žádné mačety, nic takového tady není, tady je naprosto poklidné soužití, žádná
domobrana“. Petice, která byla směřována na Výbor pro obranu a bezpečnost Poslanecké
sněmovny ČR, Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo vnitra ČR, Policii ČR a
zastupitele MČ Praha-Libuš, zdůraznila bezpečnostní aspekt vzájemného soužití s Vietnamci:
„…jde o život, bezpečnost a majetek občanů Libuše a Písnice“. Podle vyjádření
organizátorky, Zuzany Paukertové, podepsalo petici 134 obyvatel Libuše a Písnice během
16
6.6.2009 se uskutečnila debata „Vietnamská komunita v MČ Praha-Libuš“, které se zúčastnilo 78 lidí, ztoho
52 příslušníků národnostních menšin a etnik a 30 občanů MČ. Mezi panelisty byli jak zástupci vietnamské
komunity (vedení Saparia a.s., představitelé Svazu Vietnamců v ČR, Svazu vietnamských podnikatelů), tak
zástupci neziskových organizací přicházející do styku svietnamskou komunitou (Poradna pro integraci, Klub
Hanoi), takzástupci represivních složek (Cizinecká policie, Celní správa, ČOI).
23
pěti dní. Podpisové archy přitom byly distribuovány a vyvěšeny v ulicích Libuššká,
Drůběžářská, KLukám, Na Domovině, VRohu, VKoutě, Na Šejdru a dalších místech městské
části severně od areálu Sapa. Podle vyjádření paní Pauknerové bylo cílem petice navázat na
snahy paní Jedličkové, někdejší předsedkyně Výboru pro multikulturní soužití, která zastávala
represivní přístup k integraci.
Dnes už místní neziskové organice nebo veřejné instituce disponují nástroji na řešení
sociálních konfliktů a problémů v komunikaci (interkulturní tlumočníci, asistenti a mediátoři
a překladatelské služby). Dříve tyto aktivity namísto neziskových organizací zajišťovala (různě
úspěšně) firma Saparia nebo represivními složky. Od případu Na Domovině 1 nedošlo v MČ
Praha-Libuš k podobně rozsáhlému vyhrocení sousedských konfliktů, které by zahrnovalo
celý dům nebo více rodin a obyvatel. Klub Hanoi hlavní poskytovatel mediačních služeb,
dokáže tyto potenciálně konfliktní situace řešit před jejich eskalací. Ačkoliv existují případy
vystěhování domácnosti zbytového nebo rodinného domu v důsledku sporů mezi
vietnamskou a českou stranou, jež nešlo vyřešit zprostředkováním komunikace mezi oběma
stranami, jsou takové případy ojedinělé. Pozitivní vývoj v oblasti sousedských vztahů je dán
nejenom rozvojem mediačních a překladatelských služeb, ale také stabilizací vietnamské
populace v posledních letech (počet vietnamských obyvatel MČ Praha-Libuš již významně
neroste).
Jak konkrétně řeší otázky soužití sVietnamci, jsme se ptali přímo obyvatel bytových domů
(zástupců společenství vlastníků bytových jednotek nebo bytových družstev), kde v minulosti
proběhly sousedské konflikty. Zrozhovorů vyplynulo, že už znají způsoby, jak sousedské
spory řešit a Vietnamce nevnímají jako problémovou skupinu. Nicméně stále naráží na
problémy v komunikaci v důsledku neznalosti českého jazyka Vietnamci. Nejběžnějším a
nejjednodušším způsobem je v tomto ohledu tlumočení novou generací vietnamských dětí a
poměrně obvyklá je také komunikace přes majitele bytů, kteří umí česky. Vpřípadě
pracovních migrantů v areálu Sapa se jako efektivní ukázala komunikace sjejich
zaměstnavateli. Dalším způsobem jsou překlady letáků do vietnamštiny (dnes je tato služba
dostupná přímo na úřadu městské části) nebo využívání interkulturních mediátorů.
Vbytových domech, kde došlo k drogové a další kriminalitě nebo k výskytu sociálněpatologických
jevů byly nainstalovány kamery.
Velmi kladně hodnotíme pro-integrační opatření zaváděná v posledním roce MČ Praha-Libuš
a množství aktivit pořádaných ať již samotnou radnicí, či dalšími subjekty (neziskové
organizace, občanská sdružení, Ministerstvo vnitra ČR, Ministerstvo kultury ČR, iniciativy
samotných Vietnamců), jejichž cílem je snaha o to, zapojit Vietnamce žijící v MČ Praha-Libuš
do života této městské části jakožto její plnohodnotné obyvatele. Tyto aktivity pokládáme za
krok dobrým směrem a slibný začátek toho, co by mohlo při angažovanosti všech
zúčastněných stran, vést k harmoničtějšímu soužití všech občanů MČ Praha-Libuš a k tomu
žít v budoucnosti spolu místo jen vedle sebe.
4.2 Závěr
Integrační aktivity vůči vietnamské komunitě a systematická spolupráce sní začínaly v MČ
Praha-Libuš až po velkém požáru v Sapě v listopadu 2008. Prvním důležitým opatřením bylo
založení Výboru pro multikulturní soužití v červnu roku 2009, který měl koncepčně a
24
dlouhodobě řešit problematiku integrace cizinců v městské části. Po necelém roce svého
působení se výbor zaměřil především na strukturální integraci cizinců a dodržování sociálních
a právních norem Vietnamci a dalšími skupinami cizinců, zatímco kulturně-společenské
integrační aktivity rozšiřující možnosti mezi-kulturního setkávání a vzájemný dialog, byly
omezeny na minimum. Po ukončení činnosti Výboru pro multikulturní soužití v říjnu 2010 se
rozšířily integrační aktivity v lokalitě o sociální a kulturní oblast a zároveň došlo k posílení
pozitivních a preventivních nástrojů integrace vůči represivním opatřením.
Vývoj v oblasti integrace Vietnamců v MČ Praha-Libuš v posledních třech letech vychází ze
spolupráce veřejných a neziskových institucí na lokální, celopražské i národní úrovni, která
vedla k prohloubení znalosti integračních potřeb v lokalitě. Integrací cizinců se v posledních
letech zabývali na platformách, diskusních fórech, seminářích a workshopech představitelé
veřejných institucí a neziskových organizací. Výměna zkušeností a specifikace potřeb při
těchto a dalších méně formálních setkáních vedla k zvýšení odbornosti a efektivity forem
poskytování integračních služeb v jednotlivých oblastech lokální integrace.
Krozvoji integračních aktivit došlo především v případě neziskových organizací, jejichž počet
klientů se v minulých letech výrazně zvýšil a spolu stím se i rozšířily oblasti jejich působnosti.
Mezi hlavní činnosti neziskových organizací patřily jazykové a adaptační kurzy, sociální a
právní poradenství, tlumočení, mediace a asistence, volnočasové aktivity a mezikulturní
dialog (vedle individuálních vietnamských klientů představují nadále významné příjemce
integračních služeb mezi veřejnými institucemi základní školy a mateřské školky). Také
v oblasti prezentace vzájemného soužití, která významně ovlivňuje kvalitu vztahů
vietnamských a českých Libušanů, došlo k pozitivnímu vývoji. Od roku 2010 nebyl
medializován žádný sousedský konflikt sVietnamci. Úřad MČ Praha-Libuš naopak přispěl,
prostřednictvím lokálního časopisu „U Nás“, k pozitivnímu vnímání vzájemného soužití
českými obyvateli MČ Praha-Libuš.
25
5 Soužití mezi majoritouaVietnamci pohledem většinové
společnosti
Tato část se zabývá tématem vzájemného soužití, konflikty a sociální integrací, v městské
části Praha-Libuš zpohledu většinové společnosti. Vychází zrozhovorů sčeskými obyvateli
městské části a klíčovými informátory zveřejných a neziskových organizací. Rozhovory byly
prováděny průběžně od červnado října2013.
Mezi klíčovými informátory byli představitelé neziskových organizací, které se podílejí na
integračních aktivitách, dále vedoucí pracovníci v základních a mateřských školách,
organizací nabízejících volnočasové aktivity, předsedové nebo členové orgánů bytových
družstev nebo společenství vlastníků bytových jednotek a doplňující informace byly získány
dotazy na relevantních odborech úřadu městské části Praha-Libuš. Rozhovory
(osobně/telefonicky) jsme provedli spředstaviteli neziskových organizací Klub Hanoi a Lačhe
Čhave a v oblasti vzdělání Klubu Junior, Mateřského centra kuřátko, Mateřské školky mezi
domy, TJ Sokol, základní školy Ladislava Coňka, v oblasti bydlení Stavebního bytového
družstva pracovníků energetiky a dopravy, a s představiteli „Nájemníků a majitelů bytových
jednotek Na Domovině 1“, v oblasti veřejného sektoru pak skoordinátorkou pro integraci na
ÚMČ Praha 12, představiteli Správní odboru ÚMČ Praha Libuš, Centra pro integraci cizinců –
Modřany aMěstskou policií - Lhotka.
Rozhovory sčeskými obyvateli městské části Praha-Libuš byly prováděny v různých místech
tak, aby bylo zachyceno co nejširší spektrum obyvatel jak zhlediskamístabydliště, tak věku a
sociálního postavení. V rámci výzkumu bylo provedeno 22 individuálních
polostrukturovaných rozhovorů s českými obyvateli městské části Praha Libuš a to na sídlišti
Písnice, Vodních staveb, v okolí ulice Mirotická a v oblastech nové výstavby. Soubor
dotazovaných lidí zahrnuje osoby ve věku 15 až 78 let a reprezentuje spektrum sociálních
skupin přítomných v lokalitě; v rozhovorech měly nicméně mírně vyšší zastoupení ženy, z
hlediska sociálních skupin důchodci a ekonomicky aktivní a lidé se středním vzděláním. Vedle
individuálních rozhovorů proběhly také skupinové rozhovory a dotazování na místních
hřištích (sídliště Vodních staveb a sídliště Písnice), restauračních zařízeních (U Báti: 5-7 mužů
ve věku 50 – 70 let, Restaurace Na Domovině: 2 muži), v Klubu důchodců (30 osob, 90 %žen)
a se skupinkami „pejskařů“. V rámci skupinových a individuálních rozhovorů jsme celkově
hovořili asi se 70 osobami.
Názory na integraci a soužití sVietnamci se mezi obyvateli městské části Praha-Libušvýrazně
lišily. Během provedených rozhovorů jsme se setkali sextrémně negativními postoji, kdy jsou
vietnamští obyvatelé vnímáni jako „privilegovaná skupina obyvatel, která se živí
kriminalitou“ a „ohrožuje život, bezpečnost, a majetek občanů Libuše a Písnice“ a zároveň i
velmi pozitivními jako „jsou součástí Libuše, neumím si už představit život bez nich“ nebo
„jsou slušní, milí a pracovití“ (citace zrozhovorů sobyvateli městské části Praha-Libuš). Podle
našich klíčových informátorů zneziskových organizací se pozitivní a negativní postoje
v městské části vyskytují zhruba ve stejné míře. To potvrdily i provedené rozhovory
sobyvateli Prahy-Libuše. Obyvatelé často neměli jednoznačný postoj k otázce soužití
sVietnamci v městské části Praha-Libuš.
26
Velmi často jsme se při prvotní výpovědi a nahlížení na Vietnamce setkávali se zažitým,
automatickým používáním (většinou negativních) stereotypů. Zveřejného diskurzu
přejímané náhledy (nikoliv založené na vlastní osobní zkušenosti) na Vietnamce a jejich
vlastnosti a činnosti respondenti generalizovaně přisuzovali všem Vietnamcům. Vnásledném
dialogu se pak ale obvykle ukázalo, že obyvatelé mají ve skutečnosti mnohem různorodější
názory. Byli sice zpočátku velmi negativní k určitým projevům, jako například drogová
problematika nebo problematické soužití v bytových domech, zároveň ale připouštěli, že se
negativní náhledy týkají také Čechů nebo pouze některých skupin aaktivit Vietnamců.
Vprvní části této kapitoly jsou zmapována témata neporozumění a konfliktů, místa jejich
výskytu aodlišnosti v jejich vnímání sociálními skupinami. Druhá část se zabývá mezietnickou
interakcí v každodenním životě obyvatel městské části, její kvalitou a frekvencí, včetně bariér
rozvoje mezietnických vazeb azároveň procesů a podmíněností, které ji podporují.
5.1 Neporozumění a konflikty
Tato část výzkumné zprávy se zaměřuje na zmapování negativních názorů na Vietnamce,
témata vzájemného neporozumění a vnímané a skutečné konfliktní situace v MČ PrahaLibuš.
Kapitola se postupně zabývá tématy neporozumění a konfliktů ve vzájemném soužití,
místy, kde ke konfliktním situacím dochází se zaměřením na lokality vyšší koncentrace
bydlení Vietnamců a na sociální skupiny, které explicitně vyjadřují negativnější pohled na
Vietnamce.
Abychom zjistili jaký je dnes skutečný rozsah sousedských konfliktů, provedli jsme vedle
terénního výzkumu přímo v lokalitách svyšší koncentrací Vietnamců a problémů
spojovaných sVietnamci také rozhovory s klíčovými aktéry, kteří řeší problémy v
mezietnickém soužití v městské části Praha-Libuš. Jedná se o zástupce samosprávy městské
části Praha-Libuš (správní odbor) a městské části Praha 12 (odbor sociálních věcí), městskou
polici a neziskovou organizaci Klub Hanoi.17
Na správní odbor městské části přišlo v minulých
letech pouze velmi málo stížností od českých obyvatel. Spíše se jedná o jednotky než desítky
případů. Z perspektivy městské policie (telefonické dotazování – nešlo oficiální cestou přes
tiskové centrum MV) se Vietnamci nedopouštějí přestupků nějak výrazně častěji než česká
populace. Vminulosti se na úrovni místa bydliště například jednalo o vaření vietnamských
jídel pro restaurační zařízení v místě bydliště nebo vyhazování odpadků na ulici. Tyto případy
jsou nicméně poměrně ojedinělé (asi jeden případ za čtvrt roku). Městská policie proto
nepovažuje porušování pravidel společného soužití Vietnamci a sousedské problémy za
závažný problém. Podobně Jiří Kocourek, ředitel klubu Hanoi, nevnímá, že by stížnosti
českých obyvatel a sousedské konflikty byli velmi rozšířené. Vrámci projektu „Spokojené
sousedství“ byl klub Hanoi v minulém roce přizván k mediaci maximálně deseti případů
sousedských sporů a to na úrovni jednotlivých bytových jednotek i celých bytových domů.
Případy se týkaly správy domu, například nepořádku kolem popelnic, zničeného interiéru
domu nebo špatného parkování. Vněkterých případech přitom nebylo jednoznačné, zda se
porušení bytového řádu dopustili vietnamští nebo čeští obyvatelé. Lze shrnout, že ačkoliv
17
Vedle uvedených veřejných institucí aneziskových organizací se tématem zabývali další aktéři – například
neziskováorganizace Info-dráček.
27
případy problematického soužití existují, počet konfliktů v sousedství je relativně nízký a
fakticky v Libuši převládá bezproblémové soužití.
5.1.1 Témata neporozumění a konfliktů ve vzájemnémsoužití
Ačkoliv problémy v soužití majority a Vietnamců nejsou nejzávažnějšími problémy, které řeší
obyvatelé MČ Praha-Libuš, přináší narůstající etnická a sociální diferenciace některá nová
témata, kolem nichž se odehrává neporozumění, a vznikají konflikty. Jisté napětí a nedůvěra
jsou často založeny na přejímání obecnějších témat znárodního mediálního diskurzu, se
kterými jsou spojováni Vietnamci. Jde především o drogovou kriminalitu a hospodářské
delikty (pašování falešného „značkového“ zboží, daňové úniky a to zejména vsouvislosti
sareálem Sapa). Přestože se stěmito jevy obyvatelé sami nesetkávají, informace o nich se
šíří v diskurzivní rovině ve formě obecně sdílených stereotypů spojovaných scelou etnickou
skupinou Vietnamců, a to často při zveličování závažnosti arozsahu těchto jevů.
„Můj názor na Vietnamce je, že určitá skupina dře, ale majoritní skupina
prodává drogy, kšeftujea neodvádí daně.“
ekonomicky aktivní, 22 let, uliceNa Okruhu
Vedle témat, která jsou utvářena a šířena v národním měřítku, existují v městské části PrahaLibuš
konfliktní témata, která vznikla na lokální úrovni. Vietnamci jsou považováni za příčinu
dlouhodobých problémů, které obyvatelé v městské části každodenně zažívají. Za hlavní
problém je považováno zatížení dopravní infrastruktury, životního prostředí (netřídění
odpadu a černé skládky) a také veřejných zdrojů. Jejich nedostatek nebo nízká kvalita je
dávána za vinu Vietnamcům. Častěji jsou tyto konflikty zmiňované lidmi snižším sociálním
statusem, staršími lidmi nebo starousedlíky. Konfliktní témata zřejmě odráží nespokojenost
se životní situací a vývojem v městské části. Vietnamcům jsou přisuzovány negativní
společenské jevy bez ohledu na to, zda s nimi skutečně souvisí nebo v jaké míře se na nich
podílejí. Skutečné hlubší a často mnohostranné podmíněnosti a příčiny negativně vnímaných
jevů a procesů nejsou obyvateli diskutovány. Zde je dozajista pole pro další rozvíjení
komunikace vůči veřejnosti a osvětlování skutečných příčin negativně vnímaných dějů
v městské části Praha-Libuš.
Agendy21 „Deset problémů Libuše a Písnice“
Relativní závažnost problémů, které přináší vyšší koncentrace Vietnamců a existence areálu
Sapa, a kvalitu mezietnického soužití ukazují výsledky Agendy 21 „Deset problémů Libuše a
Písnice“, která probíhá v městské části každoročně už od roku 2009. Problémy, o kterých se
hlasuje ve veřejné anketě, formulují sami obyvatelé, účastníci diskusního fóra. Vpěti
minulých ročních se pravidelně objevovaly problémy v soužití s Vietnamci nebo problémy
týkající se areálu Sapa. Nikdy ovšem nepatřily k nejzávažnějším. Problémy související
svietnamskou menšinou se v některých letech týkaly areálu Sapa (dopravního napojení nebo
neznalosti služeb, které poskytuje), jindy integrace a mezietnického soužití (v případě
potřeby integračních a preventivních programů). Větší problém než tato témata představuje
podle místních dopravní situace - zatížení městské části automobilovou dopravou, špatná
dopravní obslužnost MHD nebo problematika parkování. Vysokou prioritu získávají také
otázky dodržování územního plánu, ochrany před negativními vlivy nové výstavby, stavu a
28
investic do školství, sportovišť a veřejných prostor nebo problémy bezpečnosti (prodej drog,
herny akasina).
Drogy
Výroba drog, prodej drog na ulici, koncentrace drogově závislých v lokalitě a související
sociálně-patologické jevy patří k nejzávažnějším konfliktním tématům spojovaným s
Vietnamci. Drogová problematika výrazně zhoršuje percepci Vietnamců a ovlivňuje kvalitu
života v celé městské části. Vnímanou závažnost tohoto problému navíc posiluje mediální
diskurs. Podle průzkumu společnosti Newton Media (2013) došlo v souvislosti svietnamskou
drogovou kriminalitou k proměně mediálního zobrazování Vietnamců. Negativní aspekty
českého Vietnamce se od roku 2008 proměňují z „nelegálního a nebezpečného zboží“ v
prostředí „tržnice“ směrem k „drogové kriminalitě“. V roce 2013 média referují o „drogové
kriminalitě“ Vietnamců, již stejně často jako o Vietnamcích v souvislosti s „prostředím
tržnice“.
V městské části bylo odhaleno několik varen drog, tyto kauzy se následně přenesly do
konfliktů v sousedských vztazích, asituace ve vzájemném soužití se zhoršila (místní obyvatelé
psali stížnosti na Ministerstvo vnitra ČRa Policii ČR). Nicméně na začátku roku 2013 došlo k
uklidnění situace.
„Vedle nás bydleli Vietnamci dřív. Vroce 2011 na ně vlítly, pěstovali tam
marihuanu. Díky nim tady přibilo kriminality (…) Teď už je za sousedy
nemám, ten barák byl poničenej, majitel ho předělal a bydlí tam české
rodiny.“
důchodkyně, 74 let, uliceSlavonická
Problémy však stále přetrvávají ve veřejném prostoru. Protidrogová koordinátorka Úřadu
městské části Praha 12, paní Marie Vašáková mluví o vznikající drogové scéně. Drogy se zde
prodávají přímo na ulici (podobně jako na Václavském náměstí) a v lokalitě se proto
koncentrují drogově závislí.
„ Jako největší problém tady v městské části vidím drogy. Nabízeli mi je
přímo támhle u Modřanské rokle. Taková partička pěti, šesti Vietnamců
v černém autě. Moji kámoši mají pervitin od nich.“
ekonomicky aktivní 22 let, uliceNa okruhu
Obyvatelé si všímají také policejních zásahů proti kriminálním aktivitám, které si
sdrogami spojují. Policejní zákroky jsou pak mimořádností v obvyklém běhu
událostí v jejich okolí.
„Vedle nás je rodinný dům, tam jsou pořád policisté. Někdy i v noci ve dvě
hodiny. Dělají tam zásahy kvůli drogám.“
důchodkyně, Klub důchodců
Přesnější a podrobnější informace o drogové problematice přinese „Monitoring terénu Prahy
12 se zaměřením na prevenci sociálně patologických jevů“ (listopad 2013). Jedním zjeho cílů
29
je zmapovat rizikové lokality, kde dochází k prodeji drog, přebývají drogově závislí nebo lidé
bez domova. Podle našich informací jsou drogová kriminalita ve smyslu distribuce drog, a
související sociálně-patologické jevy nejvíce koncentrovány v rezidenčních oblastech v
Libušské ulici, konkrétně v blízkosti kasin a úřadu městské části Praha-Libuš.
Nelegální ekonomické aktivity, podvody na daních, zabíraní ekonomických příležitostí a
nerovné podmínky
Negativní náhledy na ekonomické činnosti a podnikání Vietnamců jsou v Praze-Libuši
spojovány především s areálem Sapa. Ten byl v médiích v posledních letech prezentován
jako místo, kde dochází k hospodářské kriminalitě, především padělání zboží, a závažnému
porušování hygienických a bezpečnostních standardů. V rozhovorech, které jsme provedli
sobyvateli městské části, docházelo k přebírání mediálního diskurzu ve výrazech jako „Malá
Hanoi“, „uzavřený svět“, „svět svlastními pravidly“ nebo „stát ve státě“. Areál byl považován
za cizí uzavřené místo a zároveň místo poměrně nebezpečné (respondenti často uváděli, že
by do areálu nevstoupili sami).
„Zmého pohledu mi vadí problémový areál Sapa, který je jen velmi obtížně
kontrolovatelný, a o němž se veřejně mluví jako o místu, kde probíhají
všelijaké nelegální aktivity, a to nejspíše při vědomí jeho správců a možná i
PČR. Anemám na mysli zdaleka pouzeprodej padělaného zboží.“
muž, podnikatel, vysokoškolskévzdělání, uliceNa Okruhu
Mediální obraz Vietnamců ve spojeních skriminalitou vytváří obavu z nelegálních
nebo nejasných ekonomických aktivit cizinců. V diskursivních interpretacích jsou
ekonomické aktivity jen jednou zřady negativních činností Vietnamců v Česku, které
se však mohou snadno stát nebezpečné a kriminální.
„V Sapě žijou a pracujou lidi, kteří jsou tu nově a chtějí se vrátit domů. Dost
pochybuju o tom, jak si vydělávají. Nemají zájem o integraci, nemají snahu
a jsou to potenciální kriminálníci.“
studentka vysokéškoly
Opakovaně a dlouhodobě se objevují se také „městské legendy“ o podzemním
komplexu pod Sapou (bývalým masokombinátem), ve kterém nelegální aktivity
probíhají. Policejní šetření však už v minulosti prokázalo, že „podzemní město“
neexistuje.
„Pod masňákem je ještě jedno město, ve sklepech jsou zavřený vietnamský
holky a šijou tam jak blázen“
důchodkyně, Klub důchodců
Někteří obyvatelé se domnívají, že Vietnamci mají oproti českým obyvatelům zvýhodnění,
které jim údajně poskytuje stát. Uváděné výhody jsou někdy velmi konkrétní (např. daňové
prázdniny), zároveň ale neodpovídají platné legislativě. Tyto názory však mohly vzniknout
30
v minulosti, kdy orgány státní správy v areálu Sapa nevynucovaly dodržování legislativních
pravidel důsledně.
„Jsou pracovití, to jim nikdo nebere, když nemusí pět let platit daně, to není
spravedlivý. A ať se taky naučí česky. Jinak tu nemaj co dělat.“
důchodkyně, Klub důchodců
Stejně jako jiné národnosti jsou i Vietnamci spojováni se ztrátou pracovních
příležitostí pro české obyvatele, nezaměstnaností a dalšími sociálními problémy.
Konkurence od vietnamských obchodníků bylapro české podnikatele likvidační.
„Vietnamci vytěsnili zpráce naše lidi. Proto nechodím na Sapu, nechci je
podporovat.“
důchodkyně, Klub důchodců
Tyto interpretace nezachycují širší souvislosti podnikatelských aktivit Vietnamců,
kteří se maloobchodu začali věnovat krátce po roce 1989. Maloobchod byl tehdy
slabě rozvinutý a docházelo k výraznému rozšiřování obchodní sítě. Přehlíženy jsou
také potenciální pozitivní aspekty imigrace (např. to, že cizinci představují také
určitou kupní sílu).
„Vietnamci tu spláchli všechny kšefty.“
muž, hospoda UBáti
Doprava
Vysoká dopravní zátěžv lokalitě (zejména na ulici Libušská) je některými obyvateli spojována
výhradně sdojížděním Vietnamců do areálu Sapa. Obyvatelé přitom často nejdou za
zjednodušení v tomto negativním stereotypu a neuvažují další příčiny vysoké intenzity
dopravy na ulici Libušská18
.
„No, špatnou zkušenost sVietnamci nemám, ale za negativní považuju, že
jejich tu opravdu hodně na jednom místě, a ty zácpy kvůli Sapě.“
žena, věk 50 let, podnikatelka, vysokoškolskévzdělání, ulicena Šejdru
18
Pomineme-li obecný výrazný nárůst individuální automobilové dopravy v posledních 20 letech, pak vedle
zákazníků areálu Sapa využívají Libušskou ulici také obyvatelé rychle rostoucích obcí v zázemí Prahy
k pravidelnému dojíždění do centraměsta, které koncentruje pracovní příležitosti. Pokračující suburbanizace a
vznik pracovních příležitostí v zázemí Prahy navícmůže dopravu naLibušské dále zhoršovat.
31
Kriminalita, gamblerství a sociálně-patologické jevy
SVietnamci jsou spojovány také další obecně negativně vnímané jevy, jako je kriminalita
nebo gamblerství, které se v posledních letech stávají pro některé obyvatele více viditelné.
Současné zvyšování výskytu heren a nárůst vietnamského obyvatelstva je proto v těchto
interpretacích propojován.
„Herny, a před nima stojí hlavně Vietnamci. To je něco strašného, to tu
nikdy nebylo.“
důchodkyně, 62 let, Libušská
Velký počet Vietnamců nutně vede k odlišným zkušenostem srůznými příslušníky této
skupiny. Veskrze pozitivní obraz vzniklý ve většině těchto vztahů je proto u některých
obyvatel narušován jinou bezprostřední zkušeností.
„Proti Vietnamcům nic nemám. Ve škole, na besídkách, jsou moc šikovní.
Zdravím se taky svietnamskou kamarádkou ve stánku u Alberta (…).
Vietnamecmě aleokradl, vzal mi peněženku zkočárku.“
žena, na mateřskédovolené, 35 let
Vietnamská kriminalita dostává v diskursivních interpretacích na jednu stranu velice
konkrétní (a zároveň velice nebezpečný) rozměr, zároveň se však původ těchto informací
stávávelmi neurčitý.
„Tady na hřišti se prý Vietnamci postříleli, slyšela jsem to od sousedů.“ (…)
„Vietnamci chodí hrát taky do Fortuny.“
děti na sportovním hřišti, sídliště Vodních staveb, věk okolo 15 let
Vietnamci jsou spojováni skonkrétními problémy i tehdy, když snimi mají podle jiných
zdrojů jen málo společného. Vlastnictví heren a bohatnutí díky gamblerství je připisováno
Vietnamcům, i kdyžpodle sdělení starosty městské části Praha-Libušjsou jejich majitelé Češi.
„Všechna kasina, jejich tady asi 15, jsou Vietnamců.“
důchodce, 63 let, Libušská
Ve výzkumu jsme narazili také na konspirační teorie, které popisují velký vliv Vietnamců na
aktivitu samosprávy a dalších orgánů. Vietnamci jsou spojovaní smafiánskými praktikami,
kterými ovládají dění azabraňují tak řešení problémů, protože by je takové řešení poškodilo.
„Je to všechno ze shora nařízené, že se stím nedá nic dělat. (…) je to mafie
nahoře.“
důchodkyně, Klub důchodců
32
Nízké hygienické standardy, hluk, netřídění odpadua černé skládky
Místní diskurs reflektuje zkušenosti ze soužití sněkterými vietnamskými domácnostmi
v bytových domech. Rozšiřují se spíše negativní zkušenosti, na základě kterých si obyvatelé
vytvářejí očekávání od vzájemného soužití.
„Vedle Vietnamců by mi vadilo bydlet. Mají balkony plné zboží, hází
odpadky zoken a bordel nechávají všude stát (….) Známá snimi má špatné
zkušenosti.“
podnikatelka, 57 let, Mezi domy
Problémem může být také odlišný denní režim Vietnamců a ostatních obyvatel. Velká
pracovní vytíženost Vietnamců, jejich dlouhá pracovní doba, posouvá jejich aktivity buď do
časných ranních hodin, nebo naopak do pozdního večera. Vobou případech tyto aktivity
kolidují sočekávaným ranním a večerním klidem.
„Když bydlím vedle Sapy, v pět hodin ráno chodí Vietnamci do práce, třese
se mi podlaha (…) Je to hroznej smrad, držky jsou cítit a ažk nám domů. (…)
Nejsem sVietnamci spokojená, je to chyba, že se tady usadili. Peníze všem
prostě zavřeli hubu. (…)“
důchodkyně, Klub důchodců
„Naproti našemu domu v Mirotickéměli mejdan, bylo jich tam tak 20, byl to
dost hukot.“
muž, ekonomicky aktivní, 44 let, uliceMirotická
Verbalizované vztahy k Vietnamcům souvisejí také sosobními prioritami a tématy, která
jednotliví mluvčí považují za důležitá. Obyvatelé, kteří přikládají velký význam ochraně
životního prostředí, proto negativně vnímají, pokud někdo zvietnamské komunity např.
nesprávným způsobem likviduje odpad.
„Měla jsem problémy svietnamskou komunitou. U písnickýho potoka
poházeli pytle za Sapy, byly v nich kosti kuřat. Lezli z toho červy několik
metrů dlouhý. Oekologický témata prostě nemají zájem.“
Předsedkyně sdružení Stromy
Likvidace odpadu je jen jednou zdílčích činností, kde příslušníci majoritní společnosti vnímají
odlišnosti ve vztahu k životnímu prostředí nebo dodržování hygienických návyků. To se může
přenášet aždo obav zkonzumace jídla ve vietnamských restauracích.
„Ve vietnamský restauraci bych si nic nedal, mají špatný hygienický
principy.“
důchodce, muž, 64 let, Libušská
33
Využívání služeb
Soužití více etnik na území městské části Praha-Libuš znamená také společné využívání
veřejných prostorů, veřejných služeb nebo občanské vybavenosti. Protože některé veřejné
služby nejsou poskytovány všem obyvatelům, kteří o ně mají zájem, objevují se v této
souvislosti i kritiky na stranu Vietnamců. Vdiskursivní interpretaci není problémem
nedostatečná kapacita poskytovaných služeb, ale Vietnamci, kteří také využívají tyto služby
(atím je neumožňují využívat někomu jinému).
„Vadí mi, žetady Vietnamci zabírají místa českým dětem veškolkách.“
žena na mateřskédovolené, dětskéhřiště, sídliště Písnice
Vedle veřejných služeb somezenou kapacitou však někteří obyvatelé vnímají také velké
nákupy Vietnamců v obchodech. Velké nákupy Vietnamců jsou negativně vnímány jako
ohrožení, protože mohou vést k nedostatku některého zboží v obchodech, který mají
obyvatelé nejblíže.
„Vietnamci tady vykupují zboží v Albertu, to mě štve.“
žena na mateřskédovolené, dětskéhřiště, sídliště Písnice
Opatření, která jsou v některých obchodních řetězcích zavedeny proti nákupům ve velkých
objemech, však také mohou být příčinou sporů nebo konfliktů.
„Dcera prodává v Penny marketu. Vietnamec ji tam napadl za kasou,
protože mu nechtěla prodat zboží. Mají v práci regule, kolik se maximálně
dá prodat.“
důchodkyně, 62 let, KeKurtům
Neznalost jazyka
Překvapivě v malé míře se v negativně laděných výpovědích obyvatel objevovala kritika
nedostatečné znalosti jazykaakulturních zvyklostí každodenního soužití.
„Hlavně by se měli naučit česky, neumí a nerozumí, kdyžněco chcete. Radila
jsem paní v trafice, jak senaučit česky.“
důchodkyně, 62 let, uliceMezi domy
Zmíněno bylo také nezdravení nebo neodpovídání napozdrav. Mluvčí zdůrazňuje, že
Vietnamci nezdraví, ale jižto neporovnáváse zdravením nebo nezdravením se mezi
původními obyvateli.
„Snažil jsem sejenaučit zdravit. Udospělých semi to nedaří, u dětí trochu.“
důchodce, 78 let, uliceKeKurtům
34
Rostoucí počet a podíl Vietnamců
V rozhovorech a širším veřejném diskurzu se objevují obavy zdalšího vývoje Libuše spojené
svýznamnou přítomností Vietnamců a zejména dalším zvyšováním jejich počtu. Důvodem
negativního vztahu a obav je samotný vysoký počet Vietnamců.
„Na Vietnamcích mi nevadí nic konkrétního, prostě jen to, že je jich tady
moc.“
studentka, 18 let, střední bezmaturity, uliceMezi domy
Velký počet Vietnamců vyvolávánegativní hodnocení i tehdy, kdyžmluvčí zároveň
uznávájejich některé pozitivní vlastnosti.
„Nemám mocrád Vietnamce, jsou pracovití, aleje jich tady moc.“
důchodce, 78 let, uliceKeKurtům
Velký počet Vietnamců vadí zejména při srovnání sjinými čtvrtěmi. Koncentrace
Vietnamců posiluje jejich vnímaný počet a význam. Viditelnost vietnamské menšiny
v městské části Praha-Libuš vede k pocitu ztráty, vytrácení se vlastní skupiny („nás“)
mezi pravděpodobně (dle mluvčích) dominujícími Vietnamci.
„Proč jsou tady všichni, proč na jednom místě, vadí nám, že jsme pohlcení
Vietnamci.“
ekonomicky aktivní, 55 let, Výletní
Pocit ztrácení se mezi jiným etnikem je umocňován výraznou kulturní odlišností.
Vnímaná „úplná odlišnost“, velký počet a jeho další růst vyvolává negativní reakce a
neochotu k soužití sVietnamci.
„Nechci žít vedle početné komunity, která má úplně jiné zvyky. Kor když
jejich počet podlemě roste“
žena, věk 50 let, podnikatelka, vysokoškolskévzdělání, ulicena Šejdru
Vněkterých výpovědích se zároveň ukazuje výrazně nadsazená představa o počtech
Vietnamců, i o místech jejich bydlišť. Areál Sapa je spojován sbydlením cizinců, i když
k bydlení neslouží. Uváděný počet Vietnamců se někdy blíží i celkovému počtu obyvatel
městské části Praha-Libuš(nebo celkovému počtu Vietnamců v celé Praze).
„8000 žije na Sapě, ale přihlášeno je asi 2000. Vietnamci tak šidí město na
daních. Musí setady pro ně znašich penězopravovat silnice.“
důchodkyně, Klub důchodců
Trhsbydlením
Další růst počtu a podílu Vietnamců v městské části povede podle obyvatel ke skupování
nemovitostí a nové výstavbě domů a bytů pro Vietnamce a Vietnamci a v důsledku k
vytlačování původních usedlých obyvatel prostřednictvím působení realitního trhu.
35
Obyvatelé mají často velmi nereálnou představu o počtu usídlených Vietnamců v lokalitě.
Jimi zmiňované počty jsou silně nadhodnocené oproti oficiálním údajům i odhadům, k nimž
jsme dospěli v rámci terénního mapování (Sýkora, Brabec, Matoušek 2012). Ve vztahu
k realitnímu trhu jsou obyvateli na jedné straně vyjadřovány obavy zvelkého zájmu
Vietnamců o nemovitosti v Libuši, což vede k jejich vyšším cenám a nedostupnosti pro jiné
zájemce. Negativně je také vnímán zájem Vietnamců o novou bytovou výstavbu v Libuši.
„Mě štve, že vedle baráku je prostranství 30 x 60 metrů, je to malý, a
Vietnamectam chcestavět barák, to mě štve.“
důchodce, 78 let, uliceKeKurtům
Na druhé straně se v rozhovorech často opakovalo téma neprodejnosti bytů na Libuši kvůli
obavám zVietnamců atím i nízkých prodejních cen nemovitostí.
„Otázka je, proč došlo v MČ k takové koncentraci. Proč tady bydlej. On to
nechceČech koupit. Jeto neprodejné, jdeto prodat pouzeVietnamcům.“
důchodkyně, Klub důchodců
Bezohledu najistý vnitřní rozpor takového hodnocení se šíří představa, že jediní na trhu byty
poptávající zákazníci jsou Vietnamci, jimž obyvatelé své nemovitosti prodávají pod cenou.
Naše výzkumy trhu snemovitostmi v městské části ale takto jednoznačný trend nepotvrzují
(Sýkora, Brabec, Matoušek 2012).
„Hodně Čechů si tady přijde utlačovaných a stěhujou se jinam. Uvolňujou se
byty pro Vietnamce, který jekupujou. Málokterý Čech sem přijdenově.“
žena, studentka vysokéškoly
Kulturní charakteristikynejsouinterpretoványjenzpozitivníhonáhledu
Vedle konfliktních témat o Vietnamcích v městské části Praha-Libuš, jsou mezi Čechy
rozšířené také pozitivní postoje k Vietnamcům a jejich přítomnosti v městské části. Pozitivně
jsou obyčejně vnímány některé „kulturní“ charakteristiky pracovitost a skromnost
Vietnamců, dále slušnost a mírumilovnost Vietnamců, nebo pilnost dětí na základních
školách. Přesto bývají také tématem negativních interpretací.
„Oni seneusmívaj, oni sevysmívaj.“
žena, ekonomicky aktivní, 54 let, Drůbežářská
5.1.2 Konfliktyvlokalitáchbydlení Vietnamců
Podle klíčových informátorů zveřejného a neziskového sektoru nelze nijak blíže lokalizovat
místa, kde by docházelo ke zvýšenému výskytu sousedských konfliktů mezi Vietnamci a
Čechy. Podobná analýza dokumentů městské samosprávy, včetně zveřejněných stížností
místních obyvatel, a lokálního diskurzu v podobě časopisu „U Nás“, nevedla k jasnému určení
36
vyšší koncentrace konfliktů ve vzájemném soužití na úrovni domů nebo ulic. Vterénním
výzkumu jsme se proto zaměřili na lokality svyšší pravděpodobností reálných sousedských
sporů sVietnamci, tedy místa vyšší koncentrace Vietnamců, především sídliště a novou
výstavbu v okolí Sapa, a zároveň na místa, kde se místní obyvatelé častěji setkávají
skonfliktními tématy spojovanými sVietnamci, především s drogovou kriminalitou a
souvisejícími sociálně-patologickými jevy, tedy na oblast na západ a sever od areálu Sapy,
především v ulici Libušskáajejím nejbližším okolí.
Tato část mapuje sociální konflikty na úrovni sousedství v lokalitách vyšší koncentrace
Vietnamců. Ty se nacházejí ve dvou typech zástavby. První znich představují sídlištní byty a
domy, druhou jednotlivé nově postavené rodinné nebo bytové domy. Vprvním případě jsme
se zaměřili na sídliště Písnice (především ulice Výletní, Zahrádecká a Na Okruhu) a sídliště
Vodních staveb (ulice Na domovině, KLukám, Vrohu a Vkoutě).19
Vpřípadě nových
bytových domů jsme provedli šetření v domě Šátalská 2, Dobronická 35, ulici Nad Libušským
potokem a Ostředecká. Vtěchto místech jsme uskutečnili rozhovory sobyvateli, a pokud to
bylo možné, tak také spředstaviteli vybraných družstev nebo společenství vlastníků. Navíc
jsme se zaměřili na přechodná ubytovací zařízení - ubytovnu Libuš a hotel Cham, v němž se
měli podle našich informátorů zdržovat skupiny sociálně slabých Vietnamců.
Sídliště
Sídliště Písnice je největší sídlištní komplex v městské části Praha-Libuš s přibližně 3 000
obyvateli, který je zároveň nejblíže areálu Sapa. Sídliště bylo postaveno v několika etapách
v 80. letech 20. století. Nachází se zde panelové domy s byty většinou
v soukromém vlastnictví. Několik domů zde nicméně vlastní firma ČEZ, která byty pronajímá
za regulované nájemné (jedná se především o domy v ulici Ke Kurtům a Mezi Domy).
Vietnamci bydlí většinou v bytech v soukromém vlastnictví převážně v ulici Na Okruhu
(Sýkora, Brabec, Matoušek 2012)
Na sídlišti Písnice jsme provedli šetření s obyvateli a dále s představitelem „Stavebního
bytového družstva pracovníků energetiky a dopravy“, které spravuje asi čtvrtinu místních
ubytovacích kapacit - 300 bytů ve čtyřech panelových domech v ulicích Výletní, Zahrádecká a
Na Okruhu. Vietnamci v nemovitostech ve správě bytového družstva vlastní třicet převážně
čtyř-pokojových bytů, tedy asi 10 % všech bytových jednotek.20
Vněkterých domech se
koncentrují více - jsou majitelé více nežtřetiny bytů a zahrneme-li také nájemníky, ještě větší
podíl bytů obývají.
Témata sousedských sporů se na úrovni bytových domů týkají například problémů v oblasti
třídění odpadu a odvozu odpadu nebo údržby společných prostor. Většinou nelze v těchto
případech určit, kdo konkrétně porušuje pravidla společného soužití. Specifickým
problémem, který se objevuje v souvislosti sVietnamci, je nedodržování hygienických a
19
Ve výzkumu jsme blíže nemapovali sídliště v ulicích Mirotická, Zbudovskáa Čimelická. Jednáse o jedno
znejmladších sídlišť v Česku skapacitou přibližně 600 obyvatel snízkou koncentrací cizinců (Sýkora, Brabec,
Matoušek 2012).
20
Konkrétně se jednáo domy Výletní 361 až366, Zahrádecká371 a 372, NaOkruhu 392 a NaOkruhu 384 až
389.
37
bezpečnostních předpisů. Někteří Vietnamci nerespektují původní funkci bytů, tj. k bydlení, a
využívají je pro svou podnikatelskou činnost jako ubytovny pro pracovní migranty, sklady
zboží nebo zde provozují některé další činnosti související sjejich podnikáním. V důsledku
toho dochází ke zhoršení kvality bydlení obyvatel bytového domu. Vposlední době se
například v jednom zbytových domů řešil výskyt švábů, což je dáváno do souvislosti se
sklady v bytech.
Další skupina konfliktních situací pramení z kulturně nebo sociálně podmíněných odlišností
v denním rytmu a využívání bytů. Životní styl Vietnamců a jejich kulturní zvyklosti
neodpovídají českým zvyklostem. Některé vzorce chování a rituály se mohou zdát Čechům
nepřirozené a podezřelé. Vkombinaci s nižší informovaností Vietnamců o pravidlech
společného soužití pak dochází ke konfliktním situacím. Další konfliktní témata vyplývají
spíše ze sociálního postavení Vietnamců než zodlišné kulturní příslušnosti. Hluk v pozdně
večerních nebo ranních hodinách souvisí s vysokou pracovní vytížeností nebo vyšší
koncentrací sociálně slabších skupin Vietnamců v bytech.
„Někdy se sejde více rodin, mají tam dvě děti, no a naši, když vstávaj v pět
nebo šest, tak snima mají problém. Nebo když se scházej slavit svátky.
Třeba když pálej ty peníze. Jednou nám pálili peníze na vysoce hořlavém
PVC. Problém, samozřejmě. (…) Když se vaří taky problém. Naši lidi, hele
čuchám plyn. Tak se zavolá pohotovost, přijedou, hele, nikde nic, nemůžou
najít, pak se zjistí, že Vietnamci vařili polívku. Nevím zčeho, ale Čechům to
připadalo jako, žeto jeplyn.“
SBDJ, Hastík
V bytových domech, které spravuje „Stavební bytové družstvo pracovníků energetiky a
dopravy“, ani jinde na sídlišti Písnice se podle našich informátorů neřešila drogová
kriminalita. Objevily se zde ovšem některé související sociálně-patologické jevy a to převážně
v české populaci - drogově závislí se pohybovali v okolí domů a v několika případech také
přespávali ve společných prostorách domů.
Mezi obyvateli bytových domů, se kterými jsme provedli rozhovory na sídlišti Písnice,
převládal v otázce sousedského soužití sVietnamci spíše lhostejný postoj. Sousedské
konflikty nikdo zdotazovaných nevnímal jako podstatné, výrazně ovlivňující jejich kvalitu
života. Pouze v případě ulice U Bazénu si obyvatelka stěžovala na štěnice v domě, které
dávala do souvislosti se sklady zboží v bytových prostorech. Ostatní obyvatelé jmenovali
některé problémy, o kterých slyšeli od svých známých. Jednalo se například o zápach zvaření
nebo hluk v bytech, ale přitom uváděli, že sami osobně negativní zkušenost sVietnamci
nemají. Přesto byl jejich pohled na soužití sVietnamci spíše negativní při odkazování na ve
společnosti rozšířené negativní stereotypy.
Sídliště Vodních staveb se nachází severně od areálu Sapa v jeho těsné blízkosti v ulicích Na
domovině, Vrohu a Vkoutě. Vpanelových domech zde bydlí asi 2000 obyvatel. Sídliště bylo
postaveno v 80. letech 20. století a bytové domy jsou ve vlastnictví družstev nebo
společenství vlastníků. Nejvíce Vietnamců je koncentrováno v bytových domech v ulicích Na
domovině a V koutě. Podobně jako na sídlišti Písnice jsme se při rozhovorech sobyvateli
38
setkali většinou sneutrálními a lhostejnými postoji vůči vietnamským sousedům. Soužití s
vietnamskými obyvateli nevnímal nikdo za výrazně problémové. Nicméně, podobně jako na
sídlišti Písnice, obyvatelé projevovali negativní názory na soužití s Vietnamci jako specifickou
etnickou skupinou.
Na sídlišti Vodních staveb jsme se blíže zaměřili na bytový dům Na Domovině 1, kde v roce
2010 došlo k eskalaci konfliktu mezi obyvateli, v médiích často reprezentovaném jako
konflikt sVietnamci hrozící vznikem domobrany.21
Bytový dům Na Domovině 1 původně
sloužil jako ubytovna pro pracovníky podniku Vodní stavby. Část nových majitelů nechala
byty v původním stavu a nadále je užívala jako ubytovny. Vbytech o maximální velikosti 1 + 1
bydlelo i sedm nebo osm pracovních migrantů. Levné a nekvalitní bydlení koncentrovalo
drogově závislé a jinak problémové obyvatele. Vdomě a jeho okolí docházelo k výrobě a
distribuci drog, prostituci, vandalismu, krádežím nebo násilným přepadením. Problémy se
přitom týkaly nájemníků – Čechů, Vietnamců, Ukrajinců a dalších skupin cizinců, v osmi
bytových jednotkách zcelkového počtu 118.
„Samozřejmě jsou tady nějaké problémy, ale ty jsou běžné. Šváby v bytě, to
musíme strpět, pachy po chodbách, to je problém, ale stačí upozornit a oni
hned reagujou. SVietnamskou komunitou opravdu nejsou nějaké problémy.
Stálejsou to ti stejní lidé, kteří otevřou dveřea pozdraví.“
Kamil Bolek, obyvatel Na Domovině 1
Situace eskalovala v roce 2010, kdy obyvatelé domu začali hovořit o založení domobrany.
Konflikt se následně řešil prostřednictvím represivních opatření, interkulturních
komunikačních nástrojů a tlakem na vystěhování problémových skupin nájemců. Cílem
tohoto tlaku byla proměna„ubytoven“ pro sociálně slabší na startovní bydlení pro mladé lidi.
Vdobě eskalace konfliktu se případem vedle médií zabýval úřad městské části, policejní
složky, neziskové organizace jako klub Hanoi a Info-Dráček, a zaměstnavatelé pracovních
migrantů v areálu Sapa. Ještě v průběhu roku 2010 se bezpečnostní situace uklidnila a
postupně se vystěhovala asi třetina nájemníků. Pozůstatkem minulých konfliktů je hlídkování
na chodbách (minimálně jednou za dva týdny) nebo bezpečnostní kamerový systém v domě.
Dnes byty slouží převážně jako startovací bydlení pro mladé lidi ve věku 25 až 30 let.
Vietnamci si zde podle odhadů pronajímají deset až dvacet pět bytových jednotek (podle
katastru nemovitostí zde není ani jeden vietnamský vlastník) a sousedské soužití s nimi je
podle výpovědí nájemců i majitelů bytů bezkonfliktní – komunikace mezi Vietnamci a Čechy
funguje aobčasné sousedské spory se užnaučili řešit.
„Někteří Vietnamci jsou normální, někteří jsou hluční, berou k sobě plno
kamarádů a dělají spoustu hluku. To saméjako Češi.“
„Konflikty tu nejsou. Mají tady večerku, prodávají zboží, takže spíše
naopak.“
obyvatelébytového domu Dobronická 35
21
Například Novinky.cz zveřejnily v dubnu 2010 článek: „V pražské Libuši hrozí vznik domobrany proti
vietnamské menšině“ (http://www.novinky.cz/domaci/196713-v-prazske-libusi-hrozi-vznik-domobrany-proti-
vietnamske-mensine.html)
39
„My tady žádné sousedské konflikty nemáme. Tak možná vizuálně nám
vadí, když tady rozvěsej po okolí 100 párů navlhlých džín, ale jinak nic.
Maximálně to, ale to člověka zase tak neobtěžuje. Tady právě vedle nás
jsou milí.“
obyvatelka domu v Ostředeckéulici
Lokalitynově postavenýchbytovýcha rodinnýchdomů
Voblastech nové výstavby bytových nebo rodinných domů jsme se zaměřili na ulice Šátalská,
Dobronická, Nad Libušským potokem a Ostředecká. Vtěchto ulicích byl zaznamenán vyšší
počet vietnamských majitelů nebo nájemců. V bytovém domě Dobronická 986/35 žije podle
našich informátorů přibližně 1/3 nájemníků vietnamské národnosti. Jedná se o nově
postavený dům (SPGroup a.s., rok výstavby 2007), kde Vietnamci vlastní 7 % bytů22
. Dalším
místem vyšší koncentrace Vietnamců je bytový komplex Libušský dvůr v Šátalské 987/2.
Jedná se o developerský projekt (KZP ideal invest a.s., rok výstavby 2009), kde Vietnamci
vlastní 20 %bytů a v němž podle našich informátorů žije asi 7 vietnamských rodin, tedy asi
20 %obyvatel. Další oblastí vyšší koncentrace Vietnamců (aČíňanů) jsou rodinné domy v ulici
Ostředecká (2008) v těsné blízkosti Sapy, kde šest ztřinácti rodinných domů vlastní Asiaté.
Jedná se o bydlení obyvatel vysokého sociálního statusu, podobně jako v případě vil v ulici
Nad Libušským potokem (2006), kde asiatům patří šest zdvanácti rodinných domů.
Vkaždé zlokalit jsme provedli rozhovory smístními obyvateli (kromě lokality Nad Libušským
potokem). Na rozdíl od rozhovorů, které jsme uskutečnili na sídlištích v okolí areálu Sapa,
jsme se v takové míře nesetkali sxenofobními a rasistickými postoji vůči Vietnamcům. Nikde
jsme se ani nesetkali svýrazně negativní zkušeností. Dotazovaní upozornili na odlišnosti
v životním stylu Vietnamců, nevnímali je ovšem jako závažný problém, který zhoršuje kvalitu
bydlení. Někteří obyvatelé vnímali dokonce posun ve zlepšení mezi-etnických vztahů. Jiní
upozornili, že hlavní a přetrvávající problém vidí v komunikaci, respektive neznalosti českého
jazykanastraně Vietnamců.
Ubytovnyprosociálně slabé a přechodně bydlící
Dále jsme se zaměřili na zmapování některých ubytovacích kapacit přechodného charakteru
bydlení. Jedna zmístních ubytoven, která se nachází v těsném sousedství areálu Sapa v ulici
VLužích v současné době podle výpovědi majitele ubytovny a samotných nájemníků, žádné
Vietnamce neubytovává. Druhá „ubytovna“ se nachází podle našich informátorů naproti
městskému úřadu v Libušské 37/181. V hotelu Cham se v pokojích pro 2-3 osoby ubytovávali
Vietnamci i po více než pěti lidech. Vmístě dříve zasahovaly Sociální odbor městské Úřadu
části Praha 12 a Police ČR. Majitel uvedl, že sociálně slabší Vietnamce už neubytovává („musí
mít kravatu“).
22
Většinu bytů vlastní Češi. 20 %bytů ovšem patří Britům a6 %Rusům. Dáse předpokládat, že tito cizinci
koupili nemovitosti především jako investici aVietnamcům byty pravděpodobně pronajímají.
40
Ulice Libušská a její okolí
Zóna kolem Libušské ulice koncentruje mnoho problémů městské části Praha Libuš, které
jsou spojovány sVietnamci. Přímo v zástavbě rodinných domů se zde nachází kasina. Lokalita
je dále spojena sdrogovou a jinou kriminalitou, sociálně patologickými jevy a vysokou
automobilovou zátěží navíc zhoršenou areálem Sapa. Ačkoliv rezidenční koncentrace
Vietnamců v této části nenabývá obdobných hodnot jako na sídlištích nebo v místech nové
výstavby, má kumulace těchto problémů, která zhoršuje kvalitu života všech místních
obyvatel, významný vliv nasoužití Čechů a Vietnamců.
Podle informací městské policie (telefonické dotazování) dochází v Libušské ulici, zejména
v okolí místního městského úřadu, ve zvýšené míře k distribuci drog, koncentraci narkomanů
a výskytu sociálně-patologických jevů (například naproti městskému úřadu v minulosti
vyhořel squat, kde bydleli narkomani a bezdomovci).23
Také obyvatelé, kteří bydlí v Libušské
ulici nebo její těsné blízkosti, vnímají podle našich zjištění distribuci a užívání drog jako jeden
znejzávažnějších problémů v soužití sVietnamci v městské části. Dotazovaní uváděli případy
policejních zásahů a hlídek v lokalitě nebo různé způsoby distribuce drog (ve vracích aut a
údajně také večerkách).24
„Všude tady, co jsou Vietnamci, všude prodávají drogy, všude, tady na tý
hlavní od pumpy do Písnice, všude tu jsou drogy. A já mám problém stím,
že mám děti, které chodí na základní školu na Libuš. Dopoledne je
doprovodím, ale odpoledne chodí sami, chci, aby byly samostatný. A teď se
bojím, žev 6 večer půjdou po Libuši no a tady fetka za fetkou. Ty frajeři tady
po celé Libuši, kradou, co můžou a pak to nosí do zastavárny, aby měli na
fet.“
hospoda UBáti
Vrozhovorech zazněla i témata sousedských konfliktů, ve kterých se odrážely negativní
zkušenosti a stereotypy. Uváděny byly případy, kdy Vietnamci vstoupili bez povolení na
pozemky Čechů, téma nekontrolované výstavby (stavební povolení bylo údajně získáno
úplatky), obavy ze skutečné funkce nemovitostí (varny, laboratoře, skladové prostory),
nedodržování hygienických standardů (odpadky v domě a okolí - spojeno s výskytem
škůdců). Podstatným tématem byla automobilová doprava a zatíženost Libušské ulice,
přičemžVietnamci byli vnímáni a reprezentováni jako automobilisté vlastnící luxusní auta.
23
Ačkoliv Vietnamci figurují mezi výrobci drog, drogová závislosti a související sociálně patologické jevy se mezi
nimi zřejmě výrazně nerozšířili.
24
Například jednazdotazovaných uvedla, že naproti jejímu domu vznikl obchod „Zahrádkářské potřeby
zrůzných zemí světa“, kde se prodávali potřeby pro pěstitele marihuany. Obchod byl zavřen poté, co zde byl
proveden policejní zásah.
41
5.1.3 Sociální skupiny: věk, sociální statusa tradiční místní identita
Zrozhovorů provedených v MČ Praha-Libuš vyplynulo, že neporozumění a sociální konflikty
sVietnamci zdůrazňují především obyvatelé, kteří bydlí v sousedství Vietnamců nebo
oblastech koncentrace problémů spojovaných sVietnamci. Lokalizace v prostoru a
kohabitace ve stejných územích je tudíž pro vnímání a náhled na Vietnamce poměrně
zásadní, i když, jak jsme nastínili dříve, bývá u mnoha osob do značné míry modelován
přejímáním rozšířených stereotypů spíše než osobní zkušeností sproblémovým jednáním.
Rozhovory dále ukázaly, že interpretace problémů v soužití s Vietnamců a zároveň
rozšířenost stereotypního myšlení ve vztahu k Vietnamcům jsou výrazně sociálně
podmíněny. Výpovědi se do jisté míry lišily sohledem na věk a sociální status respondentů.
Svěkem souvisí i vliv zakořeněnosti v důsledku délky usídlení se v městské části, jejíž
charakter se v poslední době dynamicky proměňuje. Sociální a demografickou diferenciaci
považujeme za velmi důležitou zhlediska percepce mezietnického soužití v lokalitě Praha-
Libuš.
Negativní výpovědi o soužití svietnamskými obyvateli a negativní stereotypy promítající se
do odpovědí byly rozšířené spíše u starousedlíků. Negativně se k otázce mezietnického
soužití přitom vyjadřovala jak starší, tak mladší generace starousedlíků. Zrozhovorů
vyplynulo, že důvodem takového vnímání Vietnamců je citlivost na narušení jejich tradičního
vztahu k místu a nostalgicky vnímané lokální identity v důsledku rostoucí sociální a etnické
diferenciace obyvatelstva.
„Nikdy bych neprodala dům žlutým, naše rodina tady bydlí už5 generací. Ty
lidi nemají vztah k místu, berou to tu jako místo výdělku, zboží. (...) Když na
ně bude vyvíjenej tlak, tak půjdou a nebudou mít důvod to tady
prodlužovat, stejně jako v Modřanech nebo Kunraticích.“
žena, uliceDrůbežářská
„Člověk má obavy ztoho, co tady bude v budoucnu. Oni tady skupujou
nejenom byty, ale i ty luxusní baráky, co tam jsou, kde žili normálně Češi a
známí a podobně. A skupujou to poměrně hodně. Člověk má obavy, zda nás
tady nepřeválcujou.“
studentka vysokéškoly, starousedlík
Negativnější názory a postoje byly zaznamenány u střední a zejména starší generace
v důchodovém věku oproti generacím mladším. Vtomto případě hrají u mladších generací
určitý vliv pravidelnější a intenzivnější sociální interakce ve vzdělávacích institucích.
„Neexistujou slušní Vietnamci, kteří by seživili poctivou prací.“
důchodkyně, uliceDrůběžářská
Negativnější náhled měli také obyvatelé nižšího sociálního statusu, méně vzdělaní lidé s
nižším příjmem nebo nezaměstnaní, kteří vnímali přítomnost Vietnamců jako omezení
(zhoršují dopravní situaci, berou lidem práci) a rovněž zdůrazňovali relativní bohatství
42
Vietnamců, nespravedlnost a nerovné podmínky (v důsledku daňových podvodů, kriminální
činnosti nebo korupce).
„X5, X6, audi, všechno Vietnamec, teď přijde takovejhle týpek na pivo, má
bourák, jak sechovaj, dřív byli normální, ušláplý bych řek, teď takhle,…“
dělník, uliceLibušská
„Snažím se přežít zaplatit daně, zaplatit všecko. To oni nedělaj. Tady není o
čem sebavit. To nejsou stejný podmínky prostě pro bílý a Vietnamce.“
majitel trafiky, uliceLibuňská
Popsané sociální skupiny sčastějšími negativními postoji (starousedlíci, sociální slabší, starší
generace zejména důchodci) přitom nepředstavují uzavřené homogenní sociální skupiny
sjednoznačně negativním vztahem k Vietnamcům. Jde spíše o indikaci většího inklinování
k negativnějšímu než pozitivnímu hodnocení. Vrozhovorech jsme se totiž setkali se značnou
šíří odpovědí hodnotících Vietnamce a vzájemné soužití. Nicméně, doba strávená v lokalitě,
věk a sociální status mají vliv, podobně jako místo bydliště, nautváření názorů na soužití
sVietnamci a zjištění napovídají, v jakých oblastech sociální struktury společnosti častěji
vznikají negativní náhledy a šíří se stereotypy a mohou tak častěji vznikat i konflikty ve
vzájemném soužití. Postoje konkrétních jednotlivců každopádně vychází ze souhry více
podmíněností.
43
5.2 Pozitivní příklady soužití a sociální integrace
Tato část výzkumné zprávy se zabývásociální integrací; místy, sociálními skupinami a tématy,
kde dochází k rozvoji kontaktu, vazeb a vztahů mezi Vietnamci a Čechy. Analyzovány jsou
také procesy a podmíněnostmi, které vedou k rozvoji a posílení integrace nebo jí naopak
zabraňují. Sociální interakci mezi Vietnamci a Čechy v městské části napomáhá několik
důležitých skutečností. Předně v lokalitě nedochází ve velké míře k procesům segregace a
diskriminace, které by omezovaly kontakty mezi Vietnamci a majoritou. Etnické konflikty
nejsou v městské části rozšířeny. Dále mezi Čechy mají významné zastoupení pozitivní
postoje, názory a stereotypy. Mezietnické sociální interakci také nebrání výrazná odlišnost
v sociálním postavení Vietnamců a majority. Naopak, Vietnamci nepředstavují socioekonomicky
homogenní skupinu, která by zastávala výrazně vyšší nebo nižší pozici v sociální
struktuře společnosti; Vietnamci mají svoje elity i sociálně slabší skupiny.
Důsledkem těchto skutečností je, že v lokalitě neexistují nepropustné sociální nebo sociálněprostorové
bariéry mezi Vietnamci a Čechy. Vietnamci se koncentrují jak v oblastech bydlení
vyššího statusu, tak nižší kvality bytového fondu, neexistují zde bytové domy nebo ulice
rodinných domů, kde by většinu obyvatel představovali Vietnamci. Ksegregaci nedochází ani
ve vzdělávání; Vietnamci navštěvují standardní základní školy v městské části spolu sčeskými
dětmi. Dokonce i v případě areálu Sapa, který je občas stále vnímán jako uzavřený svět
svlastními pravidly, se v každodenním životě rozvíjí sociální interakce; Češi navštěvují místní
obchody, služby nebo restaurační zařízení. Sociální izolaci mezi Vietnamci a Čechy naopak
podporují v obecné rovině především jazykové bariéry. Nízká znalost českého jazyka u první
generace Vietnamců zabraňuje rozvoji bližších vazeb a vztahů. Negativně se projevují i
přetrvávající negativní stereotypy na straně majority. Ty se přitom nevztahují pouze
k Vietnamcům, ale také k areálu Sapa.25
5.2.1 Místa každodenníhoživota obyvatel městské části
Tato část se zabývá místy každodenního života v městské části Praha-Libuš, jako škola, práce
nebo domov, kde se rozvíjí a probíhá mezietnická sociální interakce a dochází k překračování
a přetváření etnických hranic. Konkrétně se zaměřuje na kvalitu a frekvenci vzájemného
kontaktu mezi Vietnamci a Čechy: (1) v místě bydliště a sousedství26
, (2) v oblasti základního
vzdělávání apéče o děti a (3) v areálu Sapa.
Místobydliště a sousedství
Přátelské vazby v bydlišti a jeho okolí jsou zpravidla rozvinutější pouze v případě některých
sociálních skupin (u matek sdětmi, dětí ve školním věku nebo důchodců). Tyto skupiny v
25
Určitou bariérou, v tomto případě spíše strukturální integrace, je také přetrvávají vysokázávislost Vietnamců
na vlastních institucích (dich vu) v oblasti sociální, právní apod. přesto dochází k postupnému otvírání českých
veřejných a neziskových institucí vietnamským klientům (zaměstnávání Vietnamců, informační materiály ve
vietnamštině).
26
Sousedství zde přesahuje hranice domovaazahrnuje veřejný prostor sulicemi, parky, hřišti adále sobchody,
restauracemi a dalšími místy vzájemného setkávání.
44
místě bydliště tráví více času než osoby studující nebo ekonomicky aktivní. Populace
Vietnamců má mladší věkovou strukturu a ekonomicky aktivní jsou v ní zastoupeni více než
v populaci Čechů. Vietnamci žijící v městské části tak tráví převážnou část dne v práci,
zpravidla v areálu Sapa. Navíc do skupiny výdělečně činných patří ve vietnamské populaci
také matky s dětmi, které péči velmi často svěřují třetím osobám, a tráví proto v místě
bydliště a jeho okolí méně času než české matky s dětmi.27
Přestože příležitosti vstoupit do
vzájemného kontaktu jsou omezeny odlišnostmi v životním stylu a rytmu mezi vietnamskými
obyvateli a Čechy (v důsledku odlišné sociálně-demografické struktury a vyšší míry integrace
na pracovním trhu), zůstává místo bydliště jedním nevýznamnějším míst pro vzájemné
navazování kontaktů. Trvalé a opakované setkávání v okolí bytu nebo domu vedlo ve většině
případů k rozvinutí povrchní, nicméně bezkonfliktní sociální interakce (zdravení, držení
dveří), což pozitivně ovlivňuje percepci Vietnamců v lokalitě. Potenciál pro rozvoj sociální
interakce mají také některá česká nebo asijská restaurační zařízení a hospody v městské
části, které Vietnamci nebo Češi navštěvují.28
Nejzřetelněji nicméně probíhá sociální
interakce mezi dětmi a částečně také u mládeže a to na veřejných hřištích a dalších
veřejných prostorech v okolí bydlišť.
„Jeden Vietnamec sem chodí na oběd, říkám mu ping pong. Jednou jsme se
bavili o Vietnamu. Přinesl jsem mapu a on vyprávěl. Říkal, že v půlce
Vietnamu je hranice - dolu od ní žijou lidi, nahoře to už lidi nejsou. Myslel
jako, ženemají ty hygienický standardy jsou chudýa tak...“
Hospodský, Na Domovině 1
Ksociální interakci dochází v sousedství také v souvislosti sekonomickou/funkční
diferenciací; čeští obyvatelé se zde setkávají sVietnamci jako zákazníky nebo naopak
prodejci a obchodníky. I v tomto případě platí, že se zpravidla jedná o běžnou funkční
interakci, která má významný vliv na percepci Vietnamců. Vietnamci v těchto interakcích
vystupují zpravidla jako „ochotní“ prodavači nebo jsou „vítanými“ zákazníky a klienty.
Vietnamci například nakupují v místních supermarketech (Albert), chodí do restauračních
zařízení nebo využívají služeb pošty (ta ztohoto důvodů zaměstnává Vietnamku). Podobně
vietnamské obchody v sousedství, mimo areál Sapa, navštěvují Češi; v blízkosti areálu Sapa
jsou tři večerky/trafiky, přičemž jednu znich provozuje smíšený pár Čecha a Vietnamky. Přes
převážně neutrální až pozitivní ekonomickou interakci jsou ekonomické vztahy některými
obyvateli považovány za nežádoucí (konkurence v oblasti zdrojů, nezaměstnanost, apod.),
což vede k individuálním strategiím diskriminace a mikrosegregace v ekonomické oblasti
(vyhýbání se vietnamských provozovnám nebo odmítnutí obsloužit Vietnamce).
„Na Novodvorskéchodímesmanželem na dobrévietnamskéjídlo.“
důchodkyně, 62 let, KeKurtům
27
Vietnamské ženy chodí ven se svými dětmi spíše ažv podvečer, kdy jsou domazpráce, tedy v době kdy jsou
české ženy se svými dětmi užzpravidladoma.
28
Oblíbenost českých restaurací se přitom mezi Vietnamci liší; do některých chodí často nebo velmi často
(restaurace Cham, Rybka, UBáti), do jiných občasnebo vůbec(Božská komedie). Někdy se jedná o vietnamské
„štamgasty“, jednotlivce, kteří navštěvují restaurace sami apravidelně, jindy o celé skupiny Vietnamců.
45
Areál Sapa
Areál Sapa je místem ekonomických aktivit a zároveň společenského a kulturního života
Vietnamců. Přes spíše negativní percepci areálu, se ukázalo, že se rozhodně nejedná o místo
českým obyvatelům neznámé. Mezi důchodci i mladými lidmi, starousedlíky i nově
příchozími, vysokoškoláky i lidmi snižším sociálním statusem jsme se setkali slidmi, kteří
areál více či méně pravidelně navštěvují (téměř všichni dotazovaní přitom už v areálu někdy
byli). Mezi důvody svých návštěv uváděli především nižší ceny výrobků a služeb (hygienické
potřeby, vánoční dárky, krejčovství, apod.), dostupnost některých speciálních pochutin,
oblíbenost vietnamské kuchyně aobchodní kontakty v areálu.
Návštěvnost areálu Sapa na jednu stranu podporují relativně nízké ceny, dostupnost
speciálních produktů, oblíbenost vietnamské kuchyně a obchodní příležitosti, na straně
druhé ji omezuje negativní mediální diskurz a odlišnosti v hygienických a „estetických“
standardech. Určitý význam má také struktura obchodů a služeb. Areál Sapa není nákupní
centrum v tradičním slova smyslu, ale nachází se v něm také velkosklady nebo některé
specializované obchody a služby pro vietnamskou klientelu (někteří respondenti v tomto
smyslu uváděli, že nemají důvod do areálu chodit).
„Já na Sapě nakupuju třikrát do týdne, je to levné, a vietnamská švadlena
mi přešijekalhoty za 50 Kč, za to bych dala u českénejméně 300 Kč.“
důchodkyně, Klub důchodců
„OSapě jsem se dovídal zčasopisu „U nás“, celkem nedávno – asi 2 roky se
mi kamarád zmínil, ze tam chodí nakupovat, tak jsem začali také. chodíme
tam pravidelně do jednoho obchodu, který vypadá skoro jako makro
.Jednou jsmeto propočítali a vychází to o 1/3 levněji.“
muž, ekonomicky aktivní, vysokoškolskévzdělání, uliceNa Okruhu
Základní školy, mateřské školya předškolní péče, volnočasové kluby
Oblast vzdělávání a předškolní péče je významným místem každodenní sociální interakce
mezi Vietnamci a Čechy v městské části Praha-Libuš. Ve dvou základních školách (ZŠ
Ladislava Coňka a ZŠ Meteorologická) jsou české děti vystaveny intenzivnímu kontaktu
svietnamskými dětmi. Ti přitom nepřesahují 15 % žáků. Vztahy mezi dětmi jsou zpravidla
přátelské; na školách nedochází k rasově motivovaným útokům nebo šikaně.29
Vietnamské
děti patří také k častým návštěvníkům předškolních zařízení. Vroce 2013 začalo podle našich
informátorů mateřské školky v lokalitě navštěvovat přibližně 37 vietnamských dětí, což
představuje výrazný meziroční nárůst. Přesto nedochází k větší segregaci vietnamských dětí
ve vybraných mateřských školkách. Pravděpodobnost nárůstu koncentrace Vietnamců
v rámci vzdělávacích a dalších institucí předškolní péče v důsledku odchodu českých dětí do
jiných základních škol nebo školek je díky pozitivní percepci vietnamských dětí relativně
29
Vminulosti se nicméně na školách av zařízeních předškolní péče vyskytly problémy sněkterými
vietnamskými dětmi v důsledku špatné sociální situace jejich rodičů. Problém představují také přetrvávající
problémy v komunikaci svietnamskými rodiči, dále projektový atedy nekontinuální možnost využívání
integračních nástrojů apodle některých klíčových informátorů také nedostatek asistentů.
46
nízká. Pravděpodobnější je příchod dalších vietnamských dětí do lokality, například zdůvodu
prointegračních nástrojů, kterými instituce disponují.
Zhlediska sociální integrace a asimilace vietnamských dětí, pozitivní vzájemné percepce a
celkového rozvoje bezkonfliktních mezietnických vztahů v lokalitě má zásadní význam
svěřování vietnamských dětí do péče českým chůvám. Tato praxe je velmi rozšířená, a to už
od raného věku dítěte.30
Například až o 80 % vietnamských dětí ve školce Mezi domy se
starají chůvy.31
Hlavními důvody jsou pracovní vytíženost rodičů, důraz na vzdělání a
jazykovou vybavenost dětí a absence generace prarodičů, která by se mohla o děti starat.
Souvisejícím negativním projevem této praxe je zprostředkovaný kontakt základních nebo
mateřských škol s rodiči vietnamských dětí. Institut, který nemá jasné pravidla fungování
(nejsou formálně vymezeny povinnosti a práva českých chův), přináší problémy ve fungování
těchto institucí (nepodepsané osobní věci, ztížené řešení výchovných problémů apod.).
Vedle vzdělávacích institucí a oblastí předškolní péče dochází v lokalitě k částečně omezené
sociální interakci ve volnočasových sdruženích zaměřených na práci sdětmi.32
Vietnamské
děti přitom ve větší míře navštěvují pouze ty organizace, které sídlí přímo v areálu Sapa.
Volnočasové kluby v městské části, navštěvují Vietnamci výrazně méně. Do Klubu Junior
dochází pravidelně na hudební a sportovní kroužky poměrně nízký počet vietnamských dětí
(15 zcelkového počtu 300 dětí).33
Mateřské centrum Kuřátko Vietnamci nenavštěvují
(centrum nicméně rozvíjí kontakty svietnamskou stranou prostřednictvím Lačhe Čhave).
Také do TJ Sokol nedochází žádní Vietnamci, a organizace nedisponuje ani žádnými prointegračními
nástroji nebo aktivitami. Mezi Vietnamci je populárnější fotbalový klub;
žákovské týmy zde mají zpravidlaalespoň jednoho vietnamského hráče.
5.2.2 Sociální interakce sVietnamci a jejichpercepce odlišnými sociálními skupinami
Výzkum vzájemného soužití Čechů a Vietnamců v městské části Praha-Libušukázal na rozdíly
v percepci Vietnamců a zároveň kvalitě, frekvenci, intenzitě a stálosti kontaktu mezi různými
sociálními skupinami. Důležitými sociálními a demografickými charakteristikami, které
ovlivňují vzájemný kontakt i vnímání Vietnamců a jejich přítomnosti v lokalitě jsou především
věk, dobastrávenáv lokalitě asociální status.
Mladší generace přichází častěji do kontaktu sVietnamci a méně zdůrazňuje negativa, která
společné soužití přináší. Otevřenější (nikoliv ovšem nezbytně častěji v kontaktu sVietnamci)
30
Vměstské části sice pracují jako chůvy také Vietnamky, je jich ale pravděpodobně výrazně méně.
31
Školku navštěvuje celkem 112 dětí, znichž15 %jsou Vietnamci.
32
Ekologickátémata, kterájsou důležitápro část místních, jsou pro Vietnamce (ať užspíše zdůvodů sociálních
nebo kulturních) okrajováa stávají se spíše tématem sporů - mezi nimi zejménatřídění odpadu, černé skládky,
hygienické standardy (například skládkamasav Libušském potoce asi před 5 lety, požár naSapě, kauzy o třídění
odpadu).
33
Rozšířeným zvykem je, že individuální výuce (nejčastěji se v případě klubu Junior jedná o hudební kroužky) je
přítomen také rodič, který sleduje kvalitu výuky a způsob, jak dítě pracuje. Z hlediska důvěry v instituci je pak
důležitáosobnost apověst konkrétního lektora.
47
jsou také nově příchozí, kteří při výběru bydliště počítali svyšší koncentrací Vietnamců a
blízkostí areálu Sapa. Poslední skupinu, která má pozitivnější vztah k Vietnamcům,
představují lidé vyššího sociálního statusu, především vzdělaní. Naopak malou roli ve
vnímání Vietnamců a kontaktu snimi hraje gender, ztoho důvodu, že vietnamské ženy jsou
častěji zapojené na pracovní trh a mají tak méně času na péči o děti a volnočasové aktivity v
sousedství, které se k společenské roli českých matek sdětmi obvykle váží.
Vnásledujícím textu jsou představeny rozdíly v percepci a interakci sVietnamci z hlediska
věkových skupin. Jednotlivé postoje a zkušenosti setnickou diferenciací v lokalitě jsou
přitom dále utvářeny dalšími podmíněnosti, vedle zmíněného sociálního postavení (statusu)
a doby příchodu do lokality, také například místem bydliště nebo rodinnou situací. Důvodem
tohoto členění je lepší přehlednost a zároveň skutečnost, že generační rozdíly mají ze
sociálních podmíněností nejvýznamnější vliv v percepci asociálním kontaktu sVietnamci.
Děti
Děti představují skupinu, která je nejintenzivněji a nejdéle vystavenavzájemným kontaktům.
Vietnamské děti se do českého kulturního prostředí dostávají v útlém věku, především díky
svěřování do péče českým chůvám (údajně v některých případech až na několik dní v týdnu),
což má silné pro-integrační až pro-asimilační důsledky, zároveň ale vede k emočním a
kulturnímu odloučení od vietnamských rodičů. České děti pak mají vietnamské spolužáky
v mateřských a základních školách, kde je sociální kontakt mezi vietnamskými a českými
dětmi pravidelný, intenzivní a bezkonfliktní. Vietnamské děti jsou většinou brány jako
přirozená součástí kolektivu, a také po škole se stýkají se svými českými vrstevníky v okolí
bydlišť. U některých vietnamských dětí nicméně omezuje sociální interakci s Čechy nízká
jazyková a kulturní integrace. Tato skutečnost vede k většímu sdružování s vietnamskými
dětmi, cožmůže být mezikrokem k jejich plnějšímu začlenění do širšího kolektivu.
Mladí lidé
Mezi mladými lidmi (16 – 25 let) se percepce Vietnamců a zároveň kvalita a pravidelnost
mezietnického kontaktu začíná různit. Důvodem je narůstající vliv sociálního statusu, místa
bydliště a zároveň méně příležitostí pro pravidelnou mezietnickou interakci než v případě
dětí. Mladí lidé zastávají vůči vietnamským obyvatelům městské části široké spektrum
různorodých názorů. Někteří mají Vietnamce za své kamarády nebo dokonce partnery, tráví
spolu volný čas, navštěvují se nebo spolu chodí na společenské a kulturní akce. Ačkoliv jsou
tito Vietnamci také zjiných městských částí, mají takové vztahy pozitivní vliv na percepci
soužití v městské části. Jiní mladí lidé naopak sVietnamci příliš času netráví, jejich postoje
k Vietnamcům jsou utvářeny především mediálním diskursem, některými problémy v místě
bydliště a sousedství nebo jejich postoji a názory souvisejícími sjejich sociálním postavením.
Utěchto mladých lidí se častěji objevují negativní stereotypy. Vprůběhu rozhovorů
vysvětlovali své negativní postoje k Vietnamcům zkušenostmi sdistribucí drog, okradením na
ulici nebo rvačkou v klubu.
48
Střední generace
Sociální interakce a percepce Vietnamců u lidí střední generace, převážně ekonomicky
aktivních různého sociálního statusu, je značně různorodá. Vgenerační perspektivě se jedná
o nejvíce sociálně izolovanou skupinu, kterátráví nejméně času v lokalitě zdůvodu svých
ekonomických aktivit. Postoje vůči vietnamské menšině v této situaci ovlivňuje celé
spektrum podmíněností jako mediální diskurs, sociální status, rodinnásituace nebo místo
bydliště. Častější jsou v této skupině neutrální ažapatické postoje k vietnamským
obyvatelům.
„Já si jich nevšímám. Maximálně nakoupit, alejinak si jich nevšímám. Oni si
všechno řeší mezi sebou, tak nevím.“
podnikatel, 33 let, vysokoškolskévzdělání, uliceBetáňská
Důchodci
Skupinadůchodců přichází výrazně méně do kontaktu sVietnamci nežje tomu u dětí a
mládeže, na druhou stranu v lokalitě tráví většinu dne av každodenním životě se velmi často
potkáváamíjí sVietnamci, například jako sousedy, obchodníky nebo kolemjdoucími. Mezi
důchodci mají poměrně silné zastoupení xenofobní postoje. Vrozhovorech jsme se setkali
snenávistnými postoji založenými nastrachu zpočtu Vietnamců v městské části as
negativními stereotypy někdy ažmytického charakteru o vietnamské populaci nebo areálu
Sapa. Starší generace se hůře vypořádáváskaždodenní konfrontací slidmi odlišného etnika,
jehožpřítomnost vede k sociálním, kulturním i fyzickým proměnám místabydliště, k němuž
mají důchodci poměrně silné osobní pouto.
49
5.3 Závěr
Kapitola se zabývala soužitím Čechů a Vietnamců v městské části Praha-Libuš. První část byla
zaměřena na analýzu konfliktů v městské části, jejich rozšířenost, místa výskytu, témata,
kterých se týkají a sociální skupiny, které v nich figurují. Druhá část kapitoly se zabývala
rozvíjející se sociální integrací v místech každodenního životaobyvatel městské části.
Konflikty mezi Vietnamci a většinovou společností v městské části Praha-Libuš, které
v minulosti řešili aktéři zneziskového a veřejného sektoru, nebo na které upozorňují místní
čeští obyvatelé, jsou spíše sociálního, než etnického charakteru. Týkají se především
nedodržování, nedorozumění nebo neshody na společenských pravidlech. Jsou důsledkem
kulturních nebo sociálních odlišností v životním stylu, zvycích a pravidlech slušného chování a
zároveň nedostatečné informovanosti Vietnamců kvůli neznalosti českého jazyka. Nejčastěji
k sociálním konfliktům dochází v sousedství. Mezi konkrétní témata sporů patří černé
skládky, balkony plné zboží, netřídění odpadu a nepořádek kolem popelnic, skládky na ulici,
zničené společné prostory domu, špatné parkování, hluk nebo zápach aštěnice v domě. Další
témata, která snižují kvalitu mezietnického kontaktu a zhoršují percepci Vietnamců a
podporují vznik sousedských a dalších sporů patří drogová problematika (vaření drog
v bytech asouvisející uliční kriminalita).
Vměstské části se v minulých letech objevily extrémní případy eskalace konfliktů ve
vzájemném soužití. Mezi případy eskalace mezietnického napětí patří kauzy, které
v minulosti proběhly v některých domech. Důvodem těchto konfliktů byl odlišný životní styl
některých Vietnamců, který byl důsledkem snahy o maximální snížení životních nákladů,
podpořený neznalostí společenských norem. Jednalo se zejména o skupiny s nízkým
sociálním postavením a socio-kulturní integrací, tedy spíše Vietnamce znedávné vlny
ekonomické migrace. Keskalaci konfliktů zároveň přispěl rozvoj kriminálních nebo sociálněpatologických
jevů při adaptací některých těchto migrantů. Největší frekvence těchto sporů
se objevovala v období začínající ekonomické krize a v posledních letech (2012-2013)
zejména v souvislosti sdrogovou kriminalitou. Jednalo se ovšem o ojedinělé případy. Vývoj
navíc ukazuje, že tyto konflikty lze efektivně řešit spřispěním dostupných komunikačních
nástrojů.
K překračování etnokulturních hranic v lokalitě dochází v každodenním životě obyvatel
městské části. Mezietnický kontakt podporuje nízká míra segregace v oblasti vzdělávání,
bydlení a ekonomiky. Důvodem je sociálně-ekonomická diferenciace Vietnamců a omezený
vliv rasismu a diskriminace v lokalitě. V místě bydliště a sousedství (na veřejných hřištích,
obchodech nebo restauračních zařízeních), v základních a mateřských školách, ale také
v areálu Sapa, dochází každodenně k běžné bezkonfliktní sociální a ekonomické interakci.
Mezietnický kontakt je ovšem snížen jazykovými bariérami anegativními stereotypy.
Pozitivní a trvalejší vztahy sVietnamci jsou nejrozvinutější u skupiny dětí díky jejich
pravidelnému a intenzivnímu kontaktu na školách a v okolí bydliště. U mladých lidí je rozsah
sociální interakce a percepce Vietnamců různorodá. Negativní postoje jsou nejvíce
zastoupené u skupin v důchodovém věku, často starousedlíků, kteří v lokalitě tráví nejvíce
času, mají silnější pouto k lokalitě a spíše zprostředkovaný a povrchní kontakt s Vietnamci.
U skupiny střední generace, ekonomicky aktivních, je postoj k přítomnosti Vietnamců v MČ
50
Praha-Libuš spíše neutrální. Tráví totiž podstatnou část dne mimo MČ Praha-Libuš a svůj
domov a jeho proměny jsou tak vnímány mnohem méně intenzivněji - díky vazbám a
vztahům, které mají v různých sociálních polích a místech.
51
6 Společné soužití pohledemvietnamskýchLibušanů
Kvalita vzájemných vztahů mezi majoritou a minoritou (cizinci) je vedle osobních zkušeností
sčleny dané skupiny ovlivněna ve velké míře také pojetím integrace cizinců jako takové,
prezentované na různých úrovních, ať již mediální, institucionální či společenské. Přestože
oficiální dokumenty často popisují integraci jako „oboustranný proces, který vyžaduje
zapojení nejen cizinců a jejich potomků, ale i majoritní společnosti“ (Postup realizace
Koncepce integrace cizinců 2013), v prostředí české majoritní společnosti je integrace
vnímána více jako proces jednostranného přizpůsobování se menšiny většině a většinovým
zvykům a zvyklostem, tedy české kultuře, nepsaným normám slušného a přijatelného
chování či vzájemného sousedského soužití. O této skutečnosti svědčí i rétorika, která je
v souvislosti s integrací používána, jako například hojně užívaný slovní obrat „integrace
Vietnamců do české společnosti“. Integrace praktikovaná jako proces oboustranného
přizpůsobování se a hledání ústupků a vstřícných kroků na obou stranách – většinové i
menšinové – je poměrně vzácná. Místo toho se projevuje asimilacionistický pohled na
integraci a vzájemné soužití. Pokud nejsou tato očekávání naplněna, přirozeně dochází
k pocitům frustrace a naštvání, které kvalitě a podobě vzájemného soužití a kontaktu příliš
neprospívají.
Abychom mohli aplikovat nástroje, které podporují proces integrace jako oboustranného
procesu vzájemné akomodace většinové a menšinové skupiny, je nezbytné vedle majoritního
pohledu na situaci a vzájemné soužití (co majoritu trápí, kde vidí problematické či naopak
sbližující aspekty života menšiny) znát i pohled menšinové skupiny na soužití smajoritou.
Díky oběma těmto pohledům můžeme snáze hledat společná témata a životní aktivity, které
mohou posloužit jako prostředek vzájemného poznávání, pochopení asbližování.
Následující text se pokouší o lepší pochopení toho, jak se na vzájemné soužití v MČ PrahaLibuš
dívají její vietnamští obyvatelé. Text vychází zdvanácti rozhovorů sVietnamci a
Vietnamkami, kteří žijí v MČ Praha-Libuš či těsně na její hranici (Kamýk) a kteří vstupují do
každodenní interakce sprostředím v MČ Praha-Libuš. Rozhovory byly provedeny v září a říjnu
2013 a až na dva případy byly tlumočeny zvietnamského do českého jazyka. Deset
rozhovorů bylo realizováno v areálu Sapa a dva mimo areál v prostoru MČ Praha-Libuš.
Vzhledem k velikosti vzorku nemůže být následující text vnímán jako analýza jakéhosi
všeobecně platného pohledu libušské vietnamské komunity na soužití v této městské části.
Ostatně zněkolika důvodů ani nebylo ambicí této kapitoly takovou analýzu provést. Jak je
zvýsledků předchozích analýz totiž patrné, zejména ze studie Vnitřní diferenciace Vietnamců
pro potřeby analýzy segregace cizinců ztřetích zemí (Kušniráková, Plačková, Tran Vu 2013),
Vietnamci v MČ Praha-Libuš netvoří jednotnou komunitu a nejsou příliš propojení. Spíše se
navzájem neznají, a pokud se znají, tak pouze od pohledu ze Sapy, nebo jsou rodinní
příbuzní. Navíc se ukázalo, že Vietnamci v této městské části jsou významně sociálně i
ekonomicky diferencovaní, žijí zde různě dlouho, v různých formách typu bydlení (přežívání
na ulici, spolubydlení sdalšími nepříbuznými Vietnamci v pronajatých bytech panelových
domů, rodinné bydlení ve vlastních nebo družstevních bytech, život v rodinných domcích či
nově vystavených vilkách). Právě vzhledem ke skutečnosti, že Vietnamci v MČ Praha-Libuš
netvoří homogenní skupinu, ani není účelné a možné jakýsi zevšeobecňující pohled na soužití
v této městské části hledat. Následující část představuje exkurz do různorodého vnímání
vzájemných vztahů při snaze o zachycení vývoje česko-vietnamských kontaktů.
52
Nicméně aby pohledy na soužití obsáhly variabilitu složení vietnamských Libušanů jsou ve
skupině respondentů zastoupeny různorodé socioekonomické skupiny. Mezi respondenty
bylo sedm žen a pět mužů ve věku od 17 do 56 let. Zastoupeni byli ti, kteří mluví plynule
česky (dva měli český jazyk jako první jazyk a jeden se naučil plynně česky v dospělosti), i ti,
kteří nemluví téměř vůbec. Mezi oslovenými byli ti, kteří žijí v podnájmu, v družstevním bytě,
v bytě v osobním vlastnictví, ve starším rodinném domě i v novostavbě. Ti, kteří jsou vlastníci
velkoobchodu, maloobchodu či jsou zaměstnanci nebo nevýdělečně činní. Délka pobytu
v Česku bylav rozmezí od 5 do 27 let, v MČ Praha-Libušpak od 4 do 13 let.
Aby byla zachovaná anonymita respondentů a respondentek, není vhodné poskytnout
přehledovou tabulku dotazovaných sjejich osobními charakteristikami. Výpovědi
jednotlivých respondentů budou proto dále uváděny vždy pouze sinformacemi o pohlaví,
věku adélce pobytu v MČ Praha-Libuš.
6.1 Soužití: spolu nebovedle sebe?
Vdůsledku primárně ekonomicky motivovaného pobytu většiny Vietnamců usazených
v Česku jsou pro ně otázky soužití s majoritou a sousedské vztahy spíše druhořadou
záležitostí. O tom, co reálně Vietnamce nejvíce trápí, nasvědčují i témata, se kterými
nejčastěji navštěvují neziskové organizace. Zatímco Vietnamci se na místní poradenská
centra obracejí spíše sotázkami, které se týkají pobytových povolení, vízové problematiky či
pojištění, s dotazy zaměřenými na soužití v domech (přeložení domovních řádů, komunikace
se sousedy, třídění odpadu apod.) nepřichází téměř vůbec. Nebo pokud přichází, jedná se o
řešení problému na úrovni občansko-právního sporu v souvislosti např. snedodržením
nějakého ustanovení nájemní smlouvy, atd., tedy spíše jde o ex post řešení nežli preventivní
přístup. Dotazy (a tedy i priority Vietnamců) se neprotínají stématy nebo problémy, které ve
vzájemném soužití vidí či zdůrazňují čeští obyvatelé, kterými jsou např. velký počet osob v
bytě, rušení nočního klidu či zápach zkuchyně.
I když soužití smajoritou v lokálním kontextu není ve vietnamské komunitě primárním
tématem, své místo zde nepochybně má, a právě vnímání toho, jakou pozici Vietnamci ve
společnosti mají a jak je snimi jednáno, významně ovlivňuje motivaci a přístup k utváření a
udržování kontaktů smajoritou na obecné úrovni majorita – minorita i na úrovni osobní –
sousedské.
Na první pohled by se mohlo zdát, že vietnamští respondenti se otázkami soužití smajoritou
nezabývají a toto téma příliš neřeší, a to ani v osobní rovině ani v rámci debaty uvnitř širší
komunity. Vztahy se sousedy a obecně s majoritní společností jsou chápány jako pasivní
aktivita, jejímž hlavním účelem je nezaplést se do problémů a mít klid. Většina znich tak
vztah Čechů aVietnamců v MČ Praha-Libušhodnotí jako neutrální aždobrý.
Podíváme-li se však blíže na některé zodpovědí týkající se tohoto tématu, můžeme
pozorovat, že situace je o něco komplikovanější, než jak by se mohlo zdát. Vnásledujících
dílčích podkapitolách této části studie se pokusíme blížeji analyzovat faktory bránící
navazování vzájemných kontaktů v MČ Praha-Libuš, identifikovat místa, kde mezi
53
vietnamskými a českými Libušany dochází k osobním kontaktům a popsat faktory, které
k budování vzájemných vztahů přispívají pozitivně.
6.2 Bariéryvzájemnéhosetkávání
Na šetření mezi Vietnamci v MČ Praha-Libuš jsme identifikovali několik faktorů, které by
mohly být vnímány, jako bariéry při blížím navazování kontaktů mezi Vietnamci a Čechy
v této městské části. Je zřejmé, že tyto faktory nepůsobí vždy odděleně, ale že jde často o
jejich možné kombinace. Například, když někdo bude dobře ovládat český jazyk, to samo o
sobě mu ještě nezaručuje, že si mezi Čechy v MČ Praha-Libuš najde přátele snáz než někdo,
kdo češtinu ovládá hůře, ale kdo například má přátelské sousedy, kteří upřímně stojí o to se
sním lépe poznat.
Čas
Čas, respektive jeho nedostatek, byl ve výpovědích respondentů opakovaně zmiňován jako
jeden z důvodů bránících navazování užších přátelských kontaktů se sousedy a obyvateli MČ
Praha-Libuš. Časová náročnost výdělečné činnosti ekonomicky aktivních Vietnamců, kteří
v podstatě pracují každý den od rána do večera, vede často k tomu, že kontakty se sousedy
aktivně nevyhledávají. Vzájemný vztah proto není příliš intenzivní a omezuje se na formální
gesta typu popřání dobrého dne. Většina dotazovaných, kteří odpověděli, že své sousedy
neznají a nestýkají se snimi, odpověděla ve stejném duchu, jako dvaatřicetiletá
respondentka, žijící v MČ Praha-Libuš pět let, která uvedla, že je „od rána do večera pryč a
své sousedy nezná“, nebo, další sedmačtyřicetiletá vietnamská respondentka, žijící v Česku
osm let, která říká, že: „zpráce chodí přímo domů v doprovodu svých vietnamských kolegyň a
se svými sousedy se nestýká“. Jednostranně orientovaný účel pobytu dospělých Vietnamců
především první migrační generace často nevede pouze k tomu, že navazování vztahů
sčeskými sousedy není klíčovou životní prioritou, ale také k tomu, že navazování těchto
vztahů není prioritou jako takovou, ato ani v případě, že se jednáo vietnamské sousedy.
„Více méně mým primárním cílem nebo úmyslem je vydělávat dostatek
penězna živobytí a na papíry. Spíšsetedy snažím nedostat do problémů.“
vietnamský respondent, věk 42 let, 4 roky v MČ Praha-Libuš
„U nás v paneláku, tam teď bydlí víc Vietnamců. Do baráku je 8 vchodů a
ztoho tak průměrně v každém jsou dvě vietnamské rodiny. A my se známe
spár lidmi zjiných vchodů, že se jako známe. Tedy jako, že rodiče se znají
navzájem, tak občas nás pozvou, ale málokdy. Jenom příležitostně. Když je
třeba nějaká významná událost, tak nás třeba pozvou na večeři nebo tak.
Ale jako, že bychom k nim chodili pravidelně na návštěvu, to zasne. Každý si
spíšhledí sám svého.“
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
54
Vpřípadě, že respondenti disponovali volným časem, tak ho většinou, pokud jde o budování
sociálních kontaktů a přátelských vazeb, rovnoměrně rozdělovali mezi české a vietnamské
přátele a sousedy. Přičemž zaměření spíše na vietnamské přátele a sousedy bylo o něco
častější. Přátelé zřady Čechů také v některých případech vůbec nebydleli v MČ Praha-Libuša
jednalo se o přátelské vztahy, které respondenti navázali v počátečních fázích života v Česku,
v době, kdy žili apracovali jinde nežv Praze.
Jazyk
Společný jazyk, jakožto základní prvek pro navazování osobních společenských kontaktů, byl
ve výpovědích respondentů zmiňován překvapivě zřídka. Za překážku v navazování kontaktů
ho uvedli hlavně ti, kdo česky neuměli vůbec nebo jen velmi málo. Ostatní respondenti, kteří
češtinu ovládali na komunikativní úrovni a lépe, nedostatečnou znalost jazyka za bariéru
nepovažovali a pokud ano, tak ne za tu zásadní. Vietnamská respondenta ve věku 53 let,
žijící v MČ Praha-Libušosm let, k tomuto uvedla:
„Nemyslím si, že problém sousedských vztahů je jazyk. Myslím si, že to závisí
na lokalitě. Tam kde bydlíme, tam jsou sousedi už dlouho. Je to podle toho,
jak dlouho tam bydlí. Například moje kamarádka je v Kunraticích, tam jsou
jen domy, jen novostavby a všichni tam vychází dobře.“
vietnamská respondentka, věk 53 let, 8 let v MČ Praha-Libuš
Opačný postoj vyjadřuje pětašedesátiletý vietnamský respondent, žijící v MČ Praha-Libuš
devět let, který říká, že:
„Nevnímám to jako problematické, spíše jsou ty vztahy relativně dobré. Spíš
ty nesrovnalosti jsou záležitostí jazyka, jazykové bariéry. Bez komunikace
nejde navazovat vztahy. Vietnamci by se měli učit jazyk, naučit se alespoň
trochu česky. Stejně tak Češi, pokud mají rádi Vietnam a Vietnamce, tak
mají zasemožnost seučit vietnamsky. AleVietnamci by seměli učit česky.“
vietnamský respondent, věk 56 let, 9 let v MČ Praha-Libuš
Pocit přijetí/nepřijetí ze stranymajoritní společnosti
Zatímco neznalost jazyka jakožto překážku pro navazování kontaktů nevnímala většina
respondentů jako zásadní, důležitost faktoru, který lze označit jako „pocit nepřijetí“, naopak
pociťovala většina dotazovaných na osobní (sousedské) i na obecné úrovni
(celospolečenské). Kromě sdíleného názoru na uzavřenost Libušanů vyjadřovali také pocit, že
i kdyby se chtěli sblížit, tak Češi o to stát nebudou. Velmi často se respondenti také
domnívali, že Češi jimi opovrhují, dívají se na ně skrz prsty a snedůvěrou, nebo že se jich
dokonce bojí. Tento pocit nepřijetí byl nejčastěji pozorován ze strany úřadů, ale třeba také u
zaměstnanců některých prodejen, kam dotyční chodili nakupovat, v prostředcích hromadné
dopravy (autobus 113), na ulici, nebo dokonce ze strany sousedů. Pocit nepřijetí a některé
negativní zkušenosti pak mnohé respondenty vedly k jakémusi rozčarování a poklesu zájmu o
55
navazování jakýchkoliv dalších bližších vztahů se svým okolím. Následující výpovědi ilustrují
pocit sdílený většinou respondentů:
„Mám pocit, že Češi ani nemají zájem se poznávat víc. Zmého pohledu jsou
Češi také uzavření. Jediné Čechy, kterédoma potkávám, jsou správci domu a
údržbáři a ti jsou většinou vstřícní.“
vietnamská respondentka, věk 32 let, 5 let v MČ Praha-Libuš
„Jo, bylo by to dobré znát své sousedy, to jo…ale Češi…ono je to tak i ve
škole. Oni to nedělají schválně. Vidí, že jsem jiná, nebo ne jiná, ale jako
vietnamská, tak si semnou méně povídají.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
„Myslím si, že Češi, že čeští sousedé nás nemají rádi, že se nás bojí, tak se
ani nesnažím navázat kontakt.“
vietnamská respondentka, věk 47 let, 8 let v MČ Praha-Libuš
„Čas od času, když pozdravím sousedy, tak odpoví ‚dobrý den‘ takovým
tónem opovržení, že je to obtěžuje mě pozdravit. Myslím si, že Vietnamci
jsou většinou otevření a vstřícní a srdeční, a to především k sousedům, ale já
se většinou setkávám sopovržením a odtažitostí, nebo i ignorací ze strany
Čechů. Necítím se moc příjemně, když jsou na blízku, i když k tomu vlastně
nemám žádný objektivní důvod.“
vietnamská respondentka, věk 32 let, 5 let v MČ Praha-Libuš
„No, ale někteří o nás nic neví a nemají nás rádi. Oni třeba ti zabouchnou
před nosem nebo projdou a něco si zamumlají pro sebe. Ale mě už se to
nedotkne. Naučila jsem se, no jsem taková, že už se nedám. Tak jim něco
zpátky řeknu. I moje teta…ona sice umí česky jenom málo, ale taky už se
naučila bránit. Třeba v obchoďáku, když jí někdo něco říká. Už to pozná,
když jí někdo dává najevo, že jí vadí…že si něco zamumlá nebo se ošklivě
kouká.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
„Jediné, co bych si přála, je, abychom byli Čechy přijatí. Aby měli názor, že
Vietnamci jsou normální lidé, prakticky bezproblémoví. Nepožaduji po nich,
aby nás měli přehnaně rádi, aby měli k Vietnamcům přehnaně pozitivní
vztah, ale aby Vietnamce brali a přijali, že ne všichni Vietnamci jsou
problémoví.“
vietnamská respondentka, věk 32 let, 5 let v MČ Praha-Libuš
Někteří respondenti se přiznali, že se naučili bránit, když cítí, že je někdo pomlouvá nebo
snimi jedná nadřazeně. Zároveň dodávají, že se to naučili od Čechů. Paradoxně se ale
ukazuje, že přizpůsobení se českým kulturním zvyklostem vzájemným vztahům příliš
nepomáhá. Jedná se především o řešení situací a vyšší asertivita při hájení své osoby,
nicméně stylem, který je vlastní Čechům – tedy slovním útokem, který může být zpětně
Čechy interpretován jako projev agresivity, nevychovanosti nebo aždokonce nevděčnosti.
56
„Myslím, že mí rodiče se tady nikdy nesetkali srasismem. Nebo možná se
setkali, ale nerozumí moc, tak to asi nevnímají. Spíš si třeba občas všímají
těch pohledů prodavačů někde v obchodě, že se na ně dívají blbě, tak se
snaží stím něco udělat. Třeba moje máma, když se na ní nějaká pokladní
dívala divně a měla k tomu nějaký kecy, tak fakt na ní doslova zařvala
‚nečum na mě‘. Je to takový tvrdý už. Ale…No, to je pravda, že je občas
takhle protivná na ty Čechy, že nadává. Už se to naučila. Taky jsem se to už
naučil. Zrovna teďka nedávno, předevčírem to bylo, jsme byli na Chodově
něco nakupovat, nějaké oblečení smámou, tak jsme šli a omylem mamka se
dotkla tašky nějakého staršího pána a ten se na nás díval fakt divně a pak
nám něco říkal…jsem ho úplně neslyšel co. Jsem se na něj otočil a viděl
jsem, jak hýbe pusou a něco říká mámě. Tak jsem mu říkal, ať se uklidní a
odešel jsem dál. Takže už jsem se taky naučil být taky protivný na ty lidi a
nerespektuji jejich věk, protože oni si stím začali. Mě užpak nezajímá, jestli
jeto starší pán, protožejakmileotevřepusu, tak…“
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Charakter osídlení vdané lokalitě
Jako významný aspekt, který ovlivňuje podobu sousedských vztahů, se ukazuje i typ bydlení
(zda se jedná o starší rodinný dům, novostavbu či byt) a délka života respondenta v MČ
Praha-Libuš, ale i délka pobytu českých sousedů v daném místě. Jedna zrespondentek
k tomuto uvedla, že problém vidí zejména v tom, že jim jejich současní sousedé závidí jejich
bohatství, což se projevuje v chování sousedky, která si na ně v době, kdy se do lokality
přistěhovali azačali zde stavět svůj dům, opakovaně chodila stěžovat nastavební úřad.
„No když jsme se přistěhovali do Prahy zPlzně a začali stavět ten dům, tak
přišla ta sousedka, co pracuje na úřadě, si stěžovat, že je moc vysoký. Šla na
úřad a, já nevím, jestli se to vůbecsmí, alechtěla vidět ten projekt a oni jí ho
ukázali a na základě toho si šla stěžovat. Řekli jsme jí, že máme povolení, že
je vše v pořádku, že nemůže nic dělat. Myslím, že je to závist, že nám
závidí.“
vietnamská respondentka, věk 53 let, 8 let na Libuši
Zmíněná respondentka se domnívá, že kladné přijetí od sousedů v jejich příchozím bydlišti
souviselo stím, že jejich sousedé měli možnost vidět, jak si své ekonomické postavení
postupně zlepšovali, zatímco jejich nynější sousedé vidí jižjen výsledek. Její kamarádka, která
bydlí v novostavbách, tento problém se starousedlíky nemá, protože v místě jejího bydliště
jsou „noví“ všichni, jak Češi, tak Vietnamci.
57
„Tam (pozn. v Plzni) jsme začali od nuly, oni viděli postupně, jak se
vypracováváme, jak se snažíme…tady v Libuši už vidí jen bohatství, krám,
dům, už vidí jen ten konec, ten výsledek... dnes také vnímám celkový posun
vespolečnosti, jeto dnesvícenegativní vůči Vietnamcům a cizincům.“
vietnamská respondentka, věk 53 let, 8 let na Libuši
Jiný respondent svou pozitivní zkušenost se sousedy připisuje délce svého pobytu v dané
lokalitě, v níž je společně sostatními považován za starousedlíka. Přátelské vztahy se
sousedy popisuje následovně:
„Bydlíme v domě tady kousek od Sapy. Máme za sousedy jenom Čechy a
myslím, že máme velice dobrý vztah a hodně si i pomáháme. Skoro na
úrovni Vietnamců sobě. Například když jsme měli na zahradě vysokou trávu
a neměli jsme sekačku, tak sousedi nám nabídli, že nám půjčí jejich. Nebo
sousedi mají na zahradě ovocné stromy, a když je ovoce, tak ty naše malý
pozvou, aby si šli ovoce otrhat. Nebo třeba na Nový rok nebo na Vánoce si
dáváme dárky a navštěvujeme se a někdy i přes léto se zveme na nějakou
akci.“
vietnamský respondent, věk 56 let, 9 let v MČ Praha-Libuš(pozn. 27 let
v Česku)
„Jsme tam (pozn. v panelovém domě) docela dlouho, tak nás znají.
Komunikujeme spolu. Známe se. Jsou slušní. Ale to na návštěvu? To
nechodíme. Jenom sezdravíme.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Skutečnost, že ani vztahy mezi Čechy v daném místě nejsou ideální a nedá se příliš o nějaké
lokální komunitě sousedů přílišhovořit, vyjadřuje následující názor:
„No jsou lidi takoví, kteří nás potkají a je vidět, že jsou rádi, když snámi
nemusí vůbec mluvit, jakože se vyhýbají. No pak taky samozřejmě takoví, co
násberou jako normální lidi a pozdraví nássúsměvem. Unásv baráku jeto
taky takhle. Hodní lidé, se kterými se užznáme a zdravíme, ale i nepříjemní,
Ale myslím, že to není jenom jako Češi a Vietnamci, ale že to mají i dost
takhleČeši mezi sebou.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Vysoká prostorová mobilita Vietnamců
Vliv na kontakt se sousedy má i vyšší prostorová mobilita Vietnamců oproti Čechům. Časté
stěhování, i když v rámci jedné městské části, oslabuje zájem o navazování nových lokálních
sociálních kontaktů v bezprostřední blízkosti bydliště, které je vnímané spíše jako stále více
anonymní. Jeden zrespondentů k tomuto uvedl:
58
„Když jsme bydleli v jiném paneláku tady na Libuši, tak jsme se se sousedy
občas navštívili, ale teď už ne. Teďka si hledíme svýho. No, jsme se
přestěhovali někam jinam. Už, no já nevím. Užse mi nějak nechcenavazovat
sousedské vztahy. Snovými sousedy se jenom zdravíme. Tak přátelsky, jak
nejvíc to jde. Třeba se na sebe usmíváme, nebo jsou na nás milí, nebo se
jenom tak pozdravíme. Nebo si třeba pokecáme, takový ten výtahový pokec.
Občas, sem tam.“
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
6.3 Místa setkávání
Na základě analýzy výpovědí dvanácti dotazovaných Vietnamců a Vietnamek žijících v MČ
Praha-Libuš, bylo identifikováno několik míst, kde dochází k osobním kontaktům mezi
vietnamskými a českými Libušany. Patří sem především úřady (pošta, stavební úřad aj.),
městská hromadná doprava (autobus 113), obchodní řetězce, večerky provozované
vietnamskými obchodníky, školská zařízení, Modřanská rokle, pohostinství, a méně také
Sapa, jakožto místo, kam Češi chodí nakupovat. Blíže se dále budeme věnovat pouze těm
místům, o nichžse ve svých výpovědích zmínil větší počet respondentů.
Obchodní řetězce
Vsouvislosti stématikou soužití Čechů a Vietnamců respondenti často zmiňovali kontakt
sčeskými obchodníky a prodavači v supermarketech a nákupních centrech, které však nutně
nemají sídlo přímo v MČ Praha-Libuš (Makro, Kaufland). Mnozí velmi podrobně poukazovali
na pociťované nadřazené chování některých zaměstnanců obchodních řetězců a na to, jak
sVietnamci zacházejí opovržlivě. Právě kontakt Vietnamců sČechy v pozici, kdy Vietnamec je
zákazník a Čech obsluhující, byl Vietnamci identifikován jako nejproblematičtější v soužití
Čechů a Vietnamců. To může být dáno tím, že se de facto jedná o jediný mimoprofesní
kontakt, který řada Vietnamců sčeskou majoritou má. Dvaatřicetiletá vietnamská
respondentka, žijící v MČ Praha-Libušpět let, se k tomuto problému vyjádřilanásledovně:
„Cítím opovržení. Sem tam se dostávám do situací, že jdu pro nákup a
kupuji toho víc, protože je to v akci a kupuji to i pro rodinu a přátele. Pro
více členů rodiny. A obsluhující u pokladny mě neslušným způsobem pošle
k jiné pokladně, ale není to tak, že by mne požádala, ale spíš mi dá rozkaz.
Třeba tohle se mi stalo v Kauflandu. Ano, povídáme si o tom s přáteli, ale
jako o zkušenosti, kam jít a kam už nechodit nakupovat, protože tam nejsou
vstřícní. Jde spíšo doporučení a sdílení nějaké zkušenosti. To se mezi přáteli
šíří. Jako například ten Kaufland. Je to ‚jednou a dost‘ a užtam pak nejdeme
a šíříme to mezi kamarády, aby tam nechodili. Ztoho udělejte výzkum. Jak
Vietnamci vnímají Kaufland. Tam užmoc Vietnamců teď nechodí, protožese
tam nechovají slušně.“
vietnamská respondentka, věk 32 let, 5 let v MČ Praha-Libuš
59
„Zpozice podnikatele mi vadí přístup pracovníků supermarketů, například
Makra, k zákazníkům. Například teď se mi stalo, že jsem koupil v Makru tři
balíky žvýkaček (pozn. ukazoval na akci v letáku Makra), a podle letáku jsem
měl dostat kávu zdarma. Tak jsem šel na hlavní pokladnu a prodavačka
místo toho, aby se mi snažila pomoci, tak vzala ten leták a tak neslušně ho
pohodila na pult se slovy, ať si to přečtu znovu doma. Tak jsem požádal paní
u jiné poklady a ta se mnou šla do jiné části obchodu, a pak napsala
dobropis a poslala mě k pokladně. Nakonec mi vrátili peníze, nakonec
všechno dopadlo dobře, ale vadil mi ten jejich přístup. Jakoby ‚ty tady
škemráš, tak tady máš prachy‘. Ale vlastně pak přiznali chybu, ale bez
omluvy, a to mi hodně vadilo. Navíc, to udělali, až kdyžjsem jim řekl, že chci
zavolat manažera prodejny. Chovali senepřijatelně, neslušně.“
vietnamský respondent, věk 46 let, 9 let v MČ Praha-Libuš
Úřady
Dalším místem, kde na Libuši dochází k pravidelnějšímu kontaktu mezi Čechy a Vietnamci,
jsou úřady. Ve shromážděných výpovědích není většinou zmiňován konkrétní úřad, ale
hovoří se o nich v obecné rovině, stejně jako o jejich zaměstnancích. Zkušenosti skontaktem
súředníky bývají vesměs hodnoceny jako nepříjemné. Výjimku představuje pošta, která byla
kladně zmíněna jedním zrespondentů v souvislosti sotázkou týkající se radnice MČ PrahaLibuš
a opatření, které radnice zavádí scílem usnadnit Vietnamcům i Čechům jejich život
v této městské části.
Městská hromadná doprava
Autobus číslo 113 se mezi Vietnamci zMČ Praha-Libuš stal doslova legendou. Negativní
zkušenosti sjízdou v něm jsou mezi Vietnamci tak časté a historky k němu se vztahující tak
rozšířené, že se o nich mnozí již vůbec nezmiňují, neboť to pokládají za věc dostatečně
známou a samozřejmou. Cestování tímto autobusem, který je jedním zhlavních spojů
využívaným nejen vietnamskými a českými Libušany, ale také vietnamskými návštěvníky
Sapy obecně, je pro mnohé občany, ať jižžijící v MČ Praha-Libušči jinde, často jednou zmála
příležitostí k setkání se sVietnamci vůbec. Bohužel jejich reakce na vietnamské
spoluobyvatele bývají, alespoň podle výpovědí respondentů, velmi negativní, a někdy
dokonce i hrubé. Pro ilustraci uvádíme následující výpovědi:
„Kdekoliv nastoupím, tak se na mě prostě musí pár lidí koukat, jak já nevím
co... Je jedno, jestli je to bus113 nebo kdekoliv jinde v Praze. Naučil jsem se
ty lidi nevnímat. Nosím sluchátka, nevnímám je a nechávám to být. Když
jsem byl v té Anglii…jsem byl v Anglii asi na tři týdny na školní stáži…tak
tam jsem nastoupil do autobusu a všichni byli v pohodě, neměli takový ten
pohled ‚ježiš Vietnamec, co tady dělá‘. Vté 113 se občas právě tyhle
pohledy objevují. Jeto nepříjemné, aledá seto přežít.“
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
60
„Jednou jsem zažila, jak revizor chtěl pokutovat skupinku Vietnamců, kteří si
ani nestihli označit lístek. Zastala jsem se jich a na to se strhla mela. Jako co
tady ty Vietnamci chtějí, a že by bylo lepší vypravovat pro ně zvláštní
autobus.“
vietnamská respondentka, 24 let, 20 let v ČR
Modřanská rokle
Modřanská rokle je místem, které ve svých výpovědích zmínili pouze představitelé tzv. druhé
generace. Odkázáním na toto místo, jakožto jejich oblíbené, mladí Vietnamci deklarují svůj
pozitivní vztah k přírodě. Dalším důvodem proč Modřanskou rokli navštěvují, ať už sami,
nebo spřáteli, je klid, které toto místo poskytuje.
„No… Modřanská rokle. Tam chodíme každý rok skamarádama na
čarodějnice, to je taková tradice. Tam je to dobrý, tam je to hezký. Ta rokle
je obecně taková hezká a je tam klid. A ty čarodějnice, to je taková tradice…
tam chodímeužod začátku naší puberty.
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Místovýkonupráce - pracoviště
Pracoviště bývá jedním z míst, kde k vzájemným kontaktům dochází nejčastěji. Velmi často
pak také tyto kontakty přerůstají v přátelství. Ačkoliv v jiných městských částech nebo
městech k tomu v případě Vietnamců také dochází, v MČ Praha-Libuš toto tak úplně neplatí.
Většina Vietnamců žijících v MČ Praha-Libuš pracuje na Sapě, výjimečně jako provozovatelé
místních večerek. Je to logické, když uvážíme, že přítomnost pracovních příležitostí na Sapě
je jednou zhlavních důvodů, proč zde bydlí (Kušniráková, Plačková, TranVu 2013). Na Sapě
pak pracují v kolektivu sVietnamci nebo jinými cizinci a kontakty na pracovišti se tedy
omezují spíše na formální kontakty se zákazníky. Přátelské kontakty s kolegy, pokud zde
nějaké jsou, tak většina respondentů navázala ještě za dob svého působení v továrnách
v jiných částech Česka, odkud se později přestěhovali do MČ Praha-Libuš. Vtovárnách, kde
často byli jedinými Vietnamci, se sČechy seznámili daleko snadněji. Ti se jim často snažili
pomáhat v nelehkých začátcích jejich životav Česku.
Sportoviště a sportovní kluby
Dalším místem setkávání jsou různá sportoviště. Nicméně sportovní aktivity vyžadují volný
čas, a proto se téměř výlučné týkají jeden a půlté či druhé migrační generace, výjimečně
první generace. Vpřípadě první generace se ale většinou jedná o vysokopříjmové skupiny,
které chodí na golf, tenis či na ryby (mimo MČ Praha-Libuš). Nicméně v případě sportu se
jednáspíše o mužskou záležitost. Výjimkou jsou taneční kurzy, které jsou pořádané naSapě a
kterých se účastní i ženy, ale tyto kurzy nebývají zpravidla navštěvované Čechy.
61
„Chodil jsem do Klubu junior na judo a tam jsem se seznámil sdalšími lidmi
ze sídliště. Taky jsem tady chodil na Libuš na fotbal, když tam nikdo
zVietnamců ještě nechodil. Chodil jsem tam asi půl roku. Pro ty kluky to
byla novinka, nebyli na to zvyklí a byl jsem tam dost šikanovaný…říkali mi
‚čongu‘ a tak. Kvůli tomu jsem přestal chodit na fotbal. Na Sapě je taky
karate. Jsem tam chodil i s jedním dospělým Čechem, který tam kdysi
pracoval… Myslím, že to má i potenciál místa, kde by se dospělí Češi a
Vietnamci mohli potkat, ale ten trenér by se mohl naučit česky, aby třeba
vysvětlil nějakéty techniky třeba i českým dětem…aby tam chodily.“
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
6.4 Faktorypřispívající pozitivně k budování vzájemnýchkontaktů
Doposud jsme hovořili pouze o bariérách bránících navázání intenzivnějších styků mezi
vietnamskými a českými sousedy a obyvateli v MČ Praha-Libuš. Ne všichni Vietnamci ztéto
městské části však dané bariéry zakouší stejně intenzivně. Některým znich se za dobu svého
pobytu v Česku podařilo sČechy navázat někdy i velmi dlouhodobá a pevná přátelství a i
jejich vztahy se sousedy jsou na úrovni daleko přesahující zdvořilostní formality. Znamená to,
že jejich vztahy se sousedy jsou velmi dobré a kontakty pravidelné, například skrze vzájemné
návštěvy, zejména v době oslav narozenin, ale při jiných slavnostních příležitostech. Někteří
se navštěvují dokonce každý týden, zvou se vzájemně na večeře, předávají si dárky
k Vánocům nebo si vzájemně hlídají děti. Své vztahy sčeskými Libušany proto vnímají jako
velmi harmonické až nadstandardní. Mezi faktory, které pozitivně ovlivňují možnosti
budování přátelských kontaktů, podle výpovědi respondentů patří skutečnost, že mají děti,
otevřené a přátelské sousedy, společné zájmy, společně slaví svátky a různé společenské
akce.
Děti a škola
Více než polovina dotazovaných žije v Česku se svou rodinou. Děti, zvláště jsou-li školou
povinné, pro ně mohou představovat jakési pojítko pro styk s majoritou. Skrze děti přichází
do kontaktu nejen sučiteli, ale také například se sousedy-rodiči mající děti v podobném věku
nebo českými chůvami, které najímají na jejich hlídání. Děti samotné si pak v rámci školy a
různých volnočasových kroužků nacházejí přátele mezi českými vrstevníky, se kterými tráví
svůj volný čas, které si pak přináší i do dospělosti.
62
„Chodila jsem tady na základku, takže ty lidi tady znám. Známe se,
pozdravíme se, ale nechodíme spolu ven. Jsou jiní. Ale české kamarádky
mám. Totiž, chci říct, odešla jsem tady ze základky v šesté na gympl a to
jsme ještě byli malí. Pak se rychle všechno mění. Ale máme tradici. S
vietnamskými kamarády a s českými kamarády chodíme na čarodějnice
nebo jenom tak na přehradu, pokecat, pít. Tam (pozn. na přehradě/na
čarodějnicích) potkáváme všechny kamarády ze základky. To je fajn takhle
jednou za rok vidět lidi, který znáš.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
„Kámoše zLibuše mám hlavně díky tomu, že jsem chodil na místní
základku…v době, kdy tam bylo opravdu hodně málo Vietnamců ve třídě.
Teď, jak tam chodím občas, tak tam vidím třeba i pět Vietnamců ve třídě…
Ze začátku jsem se snimi moc nebavil, ale postupně, jak jsem chodil do
družiny, tak jsem se seznámil sdalšími kluky, zdalších tříd, kteří bydleli na
Libuši, a pak když jsme se potkali někde na sídlišti, tak jsme se pozdravili, a
pak jsmesi užříkali, že spolu půjdemeven, tak jsmespolu začali chodit ven.“
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Osobní kontakty zformálního prostředí školy a různých kroužků se přenáší i do soukromí a
čeští a vietnamští přátelé se pak navštěvují u sebe doma nebo spolu tráví i dovolenou.
Nicméně tento kontakt se nepřenáší transgeneračně narodiče těchto kamarádů.
„U spolužáků. Oni chodí k nám. I mohli přespat, ale vždycky odešli večer
domů. Třeba…kámoše zvu ke mně koukat na fotbal, si pustíme telku a
koukáme na přímý přenos, popíjíme spolu nějaké pití, pokecáme. Občas
pozvu vietnamský i český kámoše, tak jsme u mě doma. Třeba na nějaký
film, sportovní přenosnebo jenom na jídlo a tak. Ségra taky má občassvoje
kamarádky u sebe. Ale její kamarádky jsou jedna zBřežan a jedna
zModřan, to nejsou takový ty Libušský… Srodinou jednoho spolužáka
zLibuše jsem byl už asi dvakrát na lyžích. Třeba, když příležitost mám, tak
řeknu, že bych si snimi taky chtěl jet zalyžovat, a oni mě vezmou. Jeho
rodina mě zná a jsou opravdu hodně otevření. Jsou hodně milí.“
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Osobní kontakt a vztah k určitému typu formálního prostředí i do určité míry posiluje jakousi
osobní angažovanost v místním prostředí a zájem o lokální dění.
„Ten časopis ‚U nás‘ si docela procházím. Čtu si hlavně to, co souvisí s mou
školou. Jestli tam není náhodou bratranec, sestřenice nebo někdo, koho
znám.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
63
Obdobné zájmya jiné neformální aktivity
Příležitostí pro setkávání může být i společný koníček a jiné neformální aktivity, ať´už je to
sport nebo přátelské posezení u piva. Ačkoliv jde o jev ne příliš častý, týkající se především
druhé generace nebo dlouhodobě usazených Vietnamců, je zde možné vidět určitou
příležitost azejménamožnost pro směřování případných integračních aktivit.
„Svůj volný čas sem tam trávím i sČechy. Se sousedy. Hlavně chodíme na
pivo si pokecat. Pivo, to se mi na Češích líbí nejvíc, že si u něj můžou dobře
popovídat.“
vietnamský respondent, věk 56 let, 9 let v MČ Praha-Libuš
Kromě rodinných vazeb a každodenních pracovních vztahů, jsou kontakty ve volném čase
realizovány především díky různým aktivitám organizovaným určitým formálním uskupením.
Je tomu např. u schůzek žen u příležitosti různých významných svátků žen, jako je MDŽnebo
VDŽ(vietnamský den žen), které organizuje svaz vietnamských žen zpravidla někde na Sapě.
Zmínit můžeme také aktivity nově vzniklého Občanského komunitního fóra.34
„Mamka? Kde by se mohla seznámit sČechy? Leda tak v obchoďáku. Nebo
třeba na MDŽ, to děláme. Nebo srazmatek, nebo tak něco. Ale MDŽ, kde by
byli český i vietnamský ženy, by byl opravdu mezinárodní.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Tradice a svátky
Společné slavení tradic a svátků je příležitostí, jak se vzájemně potkat při jiné než formální
příležitosti. Atmosféra takových setkání bývá uvolněná a role, ve kterých se Vietnamci ocitají
například právě při kontaktu súřady, se zde stírají. Lidé se těchto akcí účastní dobrovolně a
za účelem užít si hezký den a socializovat se. Tato otevřená a přátelská atmosféra je
faktorem, který navazování přátelských kontaktů výrazně napomáhá. O tom, že vietnamští
Libušané se těchto oslav účastní, ať již soukromě u příležitosti narozeninových a jiných oslav
svých přátel a sousedů, tak v rámci akcí pořádaných například městskou částí nebo
některými neformálními skupinami, svědčí jak některé zvýpovědí respondentů, tak
návštěvnost některých společenských aktivit pořádaných pod záštitou MČ Praha-Libuš
v posledním roce. Významnou roli zde hraje skutečnost, že MČ Praha-Libuš, která tyto akce
zaštiťuje, letáky zvoucími na tyto akce vydává dvojjazyčně, a že je možné se o nich dočíst
v časopise „U nás“ i jiných, Vietnamci sledovaných médiích. Samotný akt překladu zde
34
„Občanské komunitní fórum, které se setkalo shojnou účastí a kladným ohlasem, jak českých, tak
vietnamských obyvatel MČ Praha-Libuš, se sestává zobčanů Libuše a zabývá se plánováním sousedských a
kulturních aktivit na Praze-Libuši. Tentokrát se fórum sešlo v širokém složení a občané sršeli nápady
k organizaci zářijových aktivit. Na ty se občané Libuše mohou užtěšit. Kromě českých tradic, zvyků a muziky, se
plánují další ukázky cizokrajných kultur a kuchyní. Do platformy se totiž kromě Čechů zařadili i zástupci
vietnamské, ruské, turecké a americké komunity“ (http://www.lache-
chave.cz/article.php?id_article=320&novinky)
64
nehraje takovou roli jako to, že tímto gestem tak radnice dávánajevo, že se o své vietnamské
obyvatele zajímáavnímáje jako plnohodnotné Libušany.
6.5 Vnímání společného soužití na obecné úrovni
Rozdílná očekávání jsou významně ovlivněna mnohdy odlišným životním stylem, a tedy i
rozdílnými životními prioritami různých skupin Vietnamců. Odlišnost priorit jednotlivých
skupin vychází z jejich nerovného postavení (jak ekonomického, tak především z hlediska
jistoty pobytu a právního statusu v Česku). Jak ukazuje šetření, tato nerovnost se neodráží
pouze do vztahu Vietnamci aČeši, ale i v rámci skupiny Vietnamců.
V případě MČ Praha-Libuš je kontrast stylu života některých Vietnamců ještě viditelnější,
protože některé byty v panelových domech slouží jako „decentralizovaná ubytovna“. Cizinci
v těchto bytech mají jako hlavní životní prioritu udržení si svého legálního postavení,
pojištění, práce apod. Nejisté právní postavení, často spojené s dlouhou pracovní dobou, na
české poměry nízkými výdělky nebo nutností platit vysoké částky dich vu za zprostředkování
výše uvedených prioritních starostí nenechávají cizincům kapacitu ani důvody „integrovat
se“ ve smyslu požadavků jejich českých sousedů. Problémy nebo otázky nastolované českými
občany v běžném sousedství proto pro ně nejsou v jejich hierarchii priorit podstatné nebo
důležité.
Zvýpovědí respondentů na obecné úrovni vyznívá pohled Vietnamců na společné soužití
vcelku harmonicky a bezproblémově. Většina dotazovaných vypověděla, že obecné konflikty
nevnímají, o žádných konkrétních problémech neví a v MČ Praha-Libušbydlí právě i proto, že
je zde relativní klid. Někteří jako hrozbu k poškození pověsti Vietnamců vnímají přítomnost
některých novodobých ekonomických migrantů, kteří se vždy nechovají podle společenských
pravidel anorem vyžadovaných v Česku.
Kritika „nově příchozích“ migrantů
Jak již bylo zmíněno, vietnamská komunita není homogenní a vnitřně provázanou skupinou,
v rámci které by se všichni znali. VMČ Praha-Libuš žijí vietnamští starousedlíci i nově
příchozí, ti, co se v Česku narodili, co přišli ještě za minulého režimu i ti, kteří přicestovali s
poslední velikou vlnou pracovní migrace. Vietnamci v MČ Praha-Libuš nemají příliš mnoho
společného, a dokonce se ukazuje, že v mnohých aspektech nejenom sdílejí kritiku na účet
některých svých krajanů, ale i chápou naštvání některých Čechů.
„Myslím, že vztah mezi Vietnamci a Čechy na Libuši je špatný. Ale já to
chápu, protože většina Vietnamců, co tu bydlí, nám dělá špatnou reputaci.
Bydlí tu hodně těch, co se nově přistěhovali, co pracují na Sapě, od rána do
večera. Ti dělají i věci, no…třeba nechají pytle sodpadky pod schody a
nevyhodí to. Tak to mi hodně vadí. Nebo jsou hluční…Tedy my, když se
sejdeme jako rodina, tak jsme taky hluční, ale oni, no… Nebo dělají
nepořádek, třeba ve výtahu. Jednou svýtahem se stalo, že nějaká
vietnamská rodina si nechala rekonstruovat byt od vietnamské firmy a oni
65
používali výtah na vození cihel do toho bytu a oni ho přetížili a zničili ho. A
pak lidi byli naštvaní, protožeto nejezdilo a tak.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
„No, máme jinak nastavené vnímání odpovědnosti a chápání problémů a to
věřím, že může vyvolávat problémy. Myslím, že některé stížnosti Čechů jsou
oprávněné a musím jim dát částečně za pravdu. Je to záležitost hlavně nově
příchozích, kteří si ještě nezvykli. Třeba ve Vietnamu se netřídí odpad a je to
pro ně nové. Také je to tam hlučnější, baví se víc na hlas… tady je to
klidnější, lidézalezou domů a chtějí mít klid. To pak způsobujeproblémy.“
vietnamský respondent, věk 46 let, 9 let v MČ Praha-Libuš
Zároveň však respondenti poukazovali na tendenci Čechů příliš zobecňovat, a to i v
případech, kdy oni sami mají jenom jednu, nebo dokonce žádnou špatnou zkušenost s
Vietnamci a svůj zevšeobecňující názor staví na základě zkušenosti svých známých nebo
informací zdoslechu. Respondenti vyjadřovali jakési zklamání nad tím, že mnoho Čechů
nebere v potaz, že Vietnamci jsou mezi sebou stejně rozdílní jako Češi. Zároveň přiznávají, že
negativní zkušenost není dobrá vizitka, ale i tak by měla být vnímaná individuálně a
v kontextu, nikoliv být automaticky vztaženanavšechny Vietnamce.
„Problémem je hlavně generalizace. Některé věci, jako třeba hluk nebo
zápach zkuchyně a tak jsou pravděpodobně pravdivé, ale platí to třeba na
jednoho z deseti, ale Češi mají tendenci to generalizovat na celou skupinu,
nerozlišují.“
vietnamský respondent, věk 42 let, 4 roky v MČ Praha-Libuš
„Jednou se stalo, ale to byla naše chyba, že jsme sousedům kvůli pračce
vytopili koupelnu. Tedy stalo se to víckrát. Oni to brali v pohodě. Ale jednou
se stalo, že jsme byli my i oni pryč a pračka vytekla a to byl problém. To už
byli opravdu naštvaní. Ale to byla naše chyba. Ale oni už teď mají bohužel
špatnou zkušenost sVietnamci a užsi to budou pamatovat, no.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Většina respondentů ve svých výpovědích zmínila, že řada stížností Čechů na účet Vietnamců
je oprávněná, ale zároveň dodávají, že i Češi mnohdy porušují pravidla společného soužití.
Majorita od cizinců v sousedství zpravidla implicitně očekává dodržování nepsaných zásad
dobrého soužití, nočního klidu apod. Pokud Vietnamci tato pravidla dodržují, bývají v
běžném sousedství považováni za „integrované“. Naopak pokud je porušují, stávají se
předmětem kritiky. Na druhou stranu pokud pravidla porušují oni sami, není to vnímané jako
překážka, čehožsi Vietnamci všímají a chápou to jako „dvojí metr“. Vdůsledku toho nezřídka
české sousedy hodnotí jako lidi, kteří si neustále naněco stěžují.
„Pořád si na něco stěžují, nepozdraví, pořád si něco mumlají.“
vietnamská respondentka, věk 32 let, 6 let v MČ Praha-Libuš
66
„Přiznávám, že co se říká o vietnamských sousedech, je částečně určitě
pravda. Například sem tam nějaká jídla mohou vyvolávat zápach nebo
někteří mohou být někdy hlučnější. Na druhou stranu ale i česká jídla to
dělají. Ale rozdíl je v tom, že Češi si stěžují, kdežto Vietnamec cítí, že to musí
respektovat. Snaží se nevyvolávat konflikt u těch věcí, které jdou
přehlédnout. Například když nad vámi bydlí opravdu tlustý soused, tak
hodně dupe. Co stím naděláte? Nic. Tak to necháte být a nejdete si
stěžovat.“
vietnamská respondentka, věk 32 let, 5 let v MČ Praha-Libuš
„Přiznávám, že při vaření vůně rybí omáčky může být nepříjemná, ale vždy
závisí na toleranci. Na druhou stranu u nás v domě ti, co hlučí, jsou Češi.
Například soused nad námi si pustí v noci nahlashudbu. Jednou jsem musel
vzít kladivo a bouchat do zdi, aby to vypnul. Pak přišly nadávky, ale vypnul
to. Na druhou stranu nad námi bydlí paní smalým dítětem, které hodně
pláče, ale to je normální. Vím, že ona stím nic nenadělá. U dětí se to nedá
nařídit.“
vietnamský respondent, věk 46 let, 9 let v MČ Praha-Libuš
Vnímání mediálníchkauzodehrávajícíchse vMČ Praha-Libuš
Během uplynulých let se v MČ Praha-Libuš událo několik situací, kdy bylo soužití Vietnamců
sČechy podrobeno veliké kritice a medializaci. Jednalo se především o spor v bytovém domě
Na Domovině 1 a následný politický mítink Dělnické strany (dnes DSSS). Oběma událostem
byl v médiích celostátního rozsahu věnován veliký prostor a debata o situaci v MČ PrahaLibuš
se přenesla až do nejvyšších pater politiky. Zajímavé však je, že dotazovaných
respondentů se téměř nedotkly. Buď o těchto dvou kauzách vůbec nevěděli nebo jenom
okrajově. Jako hlavní argument uváděli, že jednak nerozumí tak dobře česky, aby sledovali
české sdělovací prostředky, a ztoho důvodu se nemají k informacím jak dostat, ale také že je
obecně příliš problematika soužití Čechů a Vietnamců nezajímá, a tedy ani o žádných
aktuálních problémech mezi českými a vietnamskými Libušany neví, resp. neví, že by něco
Vietnamci řešili. Pouze jeden respondent, který patří k tzv. druhé migrační generaci a který
se dokonce protestně účastnil mítinku Dělnické strany, uvedl:
„Jo, domobrana. … pravda, tady byla Dělnická strana. Byl jsem na té
demonstraci. Šel jsem se tam podívat. To mi bylo asi 15 let. Jsem se tam
díval, ale nevnímal jsem, co ten děda říká. No, lidi se na mě tam fakt dívali
divně. Dokonce máma říkala, ať tam nechodím, že mě tam zmlátěj. Já jsem
říkal ‚ježiš, vždyť tam budou poldové‘. Tak jsem stejně šel. Já jsem byl skoro u
podia, jsem se tam šel podívat za nima. Byli tam i mí kamarádi, kteří mě
přišli podpořit, takže stáli vedle mě. No a spíše jsme se bavili na jeho účet,
že jsou fakt trapný. Plešouni, takoví ‚typický‘ Češi, který mají takový názory
na Vietnamce, který hází všechny do jednoho pytle. Chtěl jsem vidět reakci
těch lidí zDělnický strany, co udělají, když se tam objeví Vietnamec. Jestli
nebudou mít přímo nějaké slovní útoky na nás, nebo něco takovýhleho.
Jsem něco očekával, něco zajímavého. Ale on tam mlel svojí, tak jsem se
67
tam díval, poslouchal ty blbosti, co tam melou. Byli tam i novináři, tak ti mě
vyfotili, jak tam stojím mezi těmi lidmi. Jsem tam držel takový ten papírek
‚stop rasismu‘ před nimi. Bylo to dobrý. Takový adrenalin.“
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Jakvnímají Vietnamci své postavení včeské společnosti?
Formování subjektivního vnímání toho, jaké postavení Vietnamci v české společnosti z
pohledu jich samotných zaujímají, ovlivňuje několik faktorů. Svou roli hraje institucionální
rámec ve smyslu toho, jak funguje vzdělávací systém, trh s byty, trh práce, legislativa,
integrační politika a vládní rétorika a její vliv na politické a sociální klima, mediální obraz a
postoj veřejnosti atd. (Crul, Schneider 2010). Vedle toho je ale důležitým momentem také
osobní dobrá či špatná zkušenost a pociťované a předpokládané vnímání vlastní osoby
(potažmo skupiny, do které patřím) druhou stranou, včetně toho, jaké konkrétní vlastnosti
nám jsou přisuzovány. Poslední jmenované se ve výpovědích účastníků šetření objevilo
nejčastěji.
Jak již bylo zmíněno výše, dotazovaní respondenti vesměs sdílí pocit, že nejsou českou
společností dostatečně přijímáni, nebo že jimi je dokonce opovrhováno a jsou pokládáni za
méněcenné. Kromě toho většina dotazovaných také vyjádřila názor, že jejich hlas nemá
v české společnosti žádnou váhu ani na obecnější rovině a že nemají možnost do dění
v Česku aktivněji zasahovat.
„Myslím si, že si Češi myslí, že se těžko integrujeme a že někteří Vietnamci
jsou méně civilizovaní. Jakoby určitým způsobem zmého pohledu se cítím,
že mnou opovrhují. Myslím, že to Vietnamcům vadí, že se někteří Češi na
Vietnamcedívají skrzprsty.“
vietnamský respondent, věk 42 let, 4 roky v MČ Praha-Libuš
„Cítím hlavně ignoraci, opovržení a jakýsi odstup, který si vůči nám drží.“
vietnamská respondentka, věk 32 let, 5 let v MČ Praha-Libuš
„Já jsem na to nikdy nemyslela a nevnímala jsem to. Až teď nedávno jsem
zjistila, nebo někde jsem slyšela, jak někdo právě říká, že Vietnamci jsou
méněcennější než Češi, a pak jsem nad tím začala přemýšlet. A asi jo…, že
jsme méně než Češi. Tedy vnímají nás tak. Jako spíš méně rovnější. Ale
právě, že já jsem to tak nikdy nevnímala…ale když jsem se zamyslela, tak
jsem si říkala, žejeto možná pravda…kdyžsek nám Češi takto chovají.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
„Je to tady velice špatné, Vietnamci nemají žádný hlas. Chtěla bych
normalizovat vztahy mezi vietnamskými a českými sousedy, cítíme se
odlišní, že jsme Vietnamci, je nám to dáváno najevo, negativním přístupem,
cítíme se diskriminovaní, neumíme taky tak dobřečesky, tak se k nám někdy
chovají na úřadech nepříjemně, se sousedy jsou problémy, závidí nám,
pořád nám něco vytýkají, stěžují si, například, když máme doma hosty a je
68
třeba jen 10 minut po desáté hodině, tak si ta nepříjemná úřednice přijde
stěžovat.“
vietnamská respondentka, věk 53 let, 8 let v MČ Praha-Libuš
Pocit, že Vietnamci nemají hlas, se odrážel i do nechuti se angažovat v záležitostech bytových
domů a účastnit se domovních schůzí, jak vypovídal tento respondent:
„U násjsou schůze(pozn. matka respondenta jevlastníkem bytu), ale já tam
nechodím, ani máma. Jenom vždycky přečtu na nástěnce, co máme dělat, a
to jevšechno. Stejně by to nemělo smysl.“
vietnamský respondent, věk 19 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
6.6 Role radnice ve vzájemnémsoužití
Představa radnice, jako aktivního aktéra na poli oslovování Vietnamců a realizace činností
v jejich prospěch, je pro většinu dotazovaných respondentů dalece vzdálenájejich uvažování.
Vnímání radnice a její role je pro ně obecně nejasná a často vlastně ani neví, sčím by se
mohli eventuálně na radnici obrátit a jaké služby by jim mohla nabídnout, resp. koho by
mohli kontaktovat. Zšetření vyplývá, že dotazovaní respondenti nemají příliš představu o
aktivitách, které radnice pro podporu vzájemného soužití Čechů a Vietnamců realizuje. Ani
neví, kde by takové informace mohli či měli hledat, resp. se o hledání tohoto typu informací
přílišnezajímají.
„Já nevím, jak funguje radnice. Co tam všechno je a co není. Určitě to tak je
ne, že tam je zaměstnáno několik Vietnamců, kteří mluví jako za Vietnamce
a pomáhají té radnici skomunikací? Né? Aha,… to jsem nevěděla. Ale
myslím, že kdyby tam byl zaměstnaný nějaký Vietnamec, jako zástupce…ale
neledajaký. Musel by být vzdělaný a chtít to tak…“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
Pouze jeden zrespondentů uvedl konkrétní opatření, které vzešlo ziniciativy radnice, a které
zároveň hodnotil velmi kladně. Jednalo se o přítomnost vietnamské zaměstnankyně na
poště.
„Úplně nevím, co by měla radnice dělat, ale myslím, že zařazení Vietnamců
na různéfunkce, co dělá radnice…jako například teď jena poště Vietnamka,
která umí komunikovat vietnamsky. Tak ta tam funguje opravdu dobře.
Usnadňuje komunikaci jak Vietnamcům, tak i svým kolegyním, že se to tam
nezdržuje a šlape to. Tak to je dobré. Kdyby třeba byli podobně i například
ve zdravotnických zařízeních někdo takový, tak to by to Vietnamcům i těm
zaměstnancům hodně pomohlo.“
vietnamský respondent, věk 56 let, 9 let v MČ Praha-Libuš
Nutno uvést, že ačkoliv většina dotazovaných nemá představu o aktivitách, které radnice pro
podporu vzájemného soužití Čechů a Vietnamců realizuje, neznamená to, že by radnice
69
nebyla v tomto směru aktivní. Vposlední době bylo ze strany radnice naopak iniciováno
několik opatření a aktivit směřovaných na podporu harmonického soužití mezi vietnamskými
ačeskými občany MČ Praha-Libuš. Zazmínku stojí například společenské akce „Asijský večer“
a „Jablkobraní“ pořádané Občanským komunitním fórem, které se setkalo shojnou účastí a
kladným ohlasem jak českých, tak vietnamských obyvatel MČ Praha-Libuš.
Zajímavý postoj k jednomu zopatření, které by bylo možné realizovat, vyjádřila jedna
respondentka ztzv. druhé generace. Toto opatření se týkalo možnosti umístění
dvojjazyčných nápisů na veřejných prostranstvích a překládání různých informačních cedulek
do vietnamštiny. Respondentka toto opatření nevnímala jednoznačně pozitivně, i přestože
chápala jeho význam. Upozornila i na potenciální negativní vliv, který by tento postup na
Vietnamce mohl mít. Je zde však nutné brát v potazskutečnost, že respondentka sama český
jazyk ovládá na velmi vysoké úrovni a její pohled v této věci lze hodnotit jako značně
subjektivní, cožsi ostatně samauvědomuje ave své výpovědi nato také upozorňuje.
„Možná by to pomohlo…ta vietnamština. Ale já to nemám ráda, myslím ty
zákazy a příkazy ve vietnamštině. Když je to jenom ve vietnamštině, tak to
vyznívá, jakoby ty zákazy a příkazy byly jenom pro Vietnamce, jakože oni
dělají pořád něco špatně, tak se jim musí ve vietnamštině něco zakazovat a
přikazovat. Ale pravda je, že by to asi pomohlo. Já si to můžu přečíst česky,
ale když někdo česky neumí. Když si tak teď představím, že jsem nový
Vietnamec, co neumí česky, tak ty nápisy, co tam jsou, mi jsou vlastně
k ničemu.
Možná, kdyby tam bylo to samé v češtině i ve vietnamštině, pak by to bylo
lepší. Nevypadalo by to jako příkaz jenom pro Vietnamce. Jakože Vietnamci
dělají pořád něco špatně. Jako aby to byl jenom překlad něčeho, co už tam
ječesky. Alevýlučně jenom zákazy vevietnamštině…to nemám ráda.“
vietnamská respondentka, věk 17 let, 7 let v MČ Praha-Libuš
70
6.7 Závěr
Snahou předkládaného textu bylo představit pohledy Vietnamců na vzájemné vztahy a
postoje mezi českými a vietnamskými obyvateli MČ Praha-Libuš. Zajímalo nás, zda vůbec
k nějakým kontaktům dochází, a pokud ano, tak v jaké rovině a za jakých okolností se tyto
kontakty odehrávají a co je jejich hlavním „spouštěčem“. A dále také to, zda jsou nějak
prostorově ohraničené, resp. zda se váží k nějakým konkrétním místům, jako je například
pracoviště, veřejné prostory (park, obchody, pošta) nebo městská hromadná doprava. V
případech, kde se vzájemné kontakty ukázaly být minimální, jsme pak zkoumali, zda je
možné identifikovat faktory, které k této skutečnosti významněji přispívají.
Výsledky šetření založeného na analýze dvanácti rozhovorů svietnamskými respondenty a
respondentkami žijícími či pracujícími v MČ Praha-Libuš není možné vzhledem k velikosti
zkoumaného vzorku nikterak zobecňovat. Tato analýza by tedy měla být pokládána pouze za
jakousi sondu, za pilotní vstup do terénu, který doposud nebyl podroben hlubšímu
zkoumání. Data a informace, které tato analýza přináší, jsou nicméně i při absenci hlubších
znalostí velmi cennáa mají nezanedbatelnou vypovídající hodnotu.
Vrámci této sondy se ukázalo, že vietnamští Libušané de facto své české sousedy znají pouze
zběžně a povrchně. Přestože někteří zvietnamských respondentů své vztahy sčeskými
sousedy označili za velmi dobré až nadstandardní, většina znich kontakty s českými sousedy
neudržuje a ani nemá v MČ Praha-Libuši příliš mnoho českých přátel. Českou majoritu
vnímají tito respondenti za uzavřenou a bez zájmu navazovat sVietnamci kontakt. Zároveň
však v obecné rovině považují vztahy v MČ Praha-Libuš za klidné a spíše dobré. Výtky
k chování ze strany Čechů na účet některých, především nově příchozích Vietnamců sdílejí,
zároveň však dodávají, že ani Češi se ne vždy chovají sousedsky ohleduplně a i oni často
porušují nepsaná pravidlapoklidného sousedského soužití.
Jako jednou zhlavních bariér pro navazování užších kontaktů smajoritou se kromě již
tradičně zmiňované pracovní vytíženosti a nedostatku času (na straně Vietnamců) ukázal být
pocit nepřijetí sdílený většinou dotazovaných respondentů. Vnímané nepříjemné pohledy,
opovržlivá gesta, slovní urážky a další podobné projevy ze stran majoritní společnosti
v kombinaci spocitem, že Češi o kontakt snimi stejně nestojí, odradili některé zrespondentů
natolik, že najakékoliv snahy o navazování bližších kontaktů sLibušany rezignovali již
předem. Názor na vlastní méněcenné postavení v české společnosti jako celku navíc
negativně ovlivňuje nejen snahu o to angažovat se na bázi mezilidských vztahů, ale také o
jakoukoliv snahu o angažovanost v rámci lokální politiky. Vtéto souvislosti také často
zmiňovaná neznalost jazyka se nezdála pro ty, ježse zúčastnili tohoto šetření, zásadní, i když
zmiňovánasamozřejmě byla.
71
7 Aktivityna podporuintegrace vPraze-Libuši: zhodnocení a
doporučení
Koncepce integrace cizinců definuje integraci jako „dynamický dlouhodobý oboustranný
proces, který vyžaduje zapojení nejen cizinců a jejich potomků, ale i majoritní společnosti.
Záměrem veškerých integračních opatření je docílit oboustranně přínosného soužití nově
příchozích i obyvatelstvapřijímající země. Integrační politikamusí flexibilně reagovat nanové
skutečnosti a potřeby, a to jak cizinců, tak i české společnosti, podporovat sociální
soudržnost země a posilovat vědomí vzájemné propojenosti migrace a integrace se
sociálními, kulturními, ekonomickými a politickými aspekty života společnosti. (Koncepce
integrace 2013)“ Začleňování do struktur a vazeb obyvatelstva přijímající země nutně
znamená změnu v myšlení a jednání cizinců, kteří do země přicházejí a domácího
obyvatelstva, do jehožstruktur a vazeb se cizinci začleňují.
Komplexní podpora procesu integrace různými nástroji integrační politiky by proto měla
zohlednit potřeby a reagovat na problémy obou skupin – cizinců i domácího obyvatelstva.
Naléhavější jsou obvykle problémy cizinců, kteří se vyrovnávají sodlišnými kulturními,
sociálními, ekonomickými a dalšími podmínkami v cílové zemi. Proto koncepce integrace
zdůrazňuje znalost jazyka, ekonomickou soběstačnost a informovanost cizinců. Nelze však
opomíjet problémy a pohledy domácího obyvatelstva, které se vyrovnává spřítomností
nových, často dosud neznámých kulturních zvyků, sociálních norem nebo způsobů jednání,
které pozměňují nebo narušují dosavadní struktury a vazby. Vneposlední řadě je třeba
zdůraznit, že začlenění do společnosti domácího obyvatelstva znamená navázání řady vztahů
a opakujících se interakcí mezi cizinci a domácí společností. I když jsou cíle integrace cizinců
stanoveny na národní úrovni, tento proces probíhá v různých místních kontextech
venkovských obcí, malých měst, nebo naopak čtvrtí v metropolitních areálech.
Svyužitím této perspektivy jsou v následujícím textu vyhodnoceny dosavadní integrační
aktivity realizované v MČ Praha-Libuš. Především jsou identifikovány aktivity, které úspěšně
přispívají k integraci. Dále navrhujeme doporučení na rozšíření úspěšných integračních
aktivit, zavedení nových aktivit a takové změny ve stávajících činnostech, které pomohou
zvýšit jejich vliv naintegraci vnímanou jako oboustranný proces.
Podpora a reakce na problémyVietnamců
Na území městské části je realizována řada projektů a působí zde vícero institucí, které svými
aktivitami reagují na potřeby cizinců a jejich problémy se začleněním do domácí společnosti.
Pozitivní je propojení aktérů, ke kterému v MČ Praha-Libuš došlo při realizaci emergentních
integračních projektů ministerstva vnitra. Městská část, neziskové organizace, školy a další
aktéři integračních opatření nepůsobí izolovaně, ale jsou ve vzájemném kontaktu.
Doporučujeme dále posilovat synergie vyplývající ze zasíťování aktérů a využívat je při
konkrétní věcné spolupráci naspolečných projektech.
Spolupracující organizace vyvíjejí široké spektrum aktivit, které reagují na různorodé
problémy Vietnamců a dalších cizinců. Některé aktivity jsou klíčové především pro cizince,
kteří do Česka přišli nedávno a jejichž integrace je teprve v počátcích. Školy a vzdělávací
72
instituce již od začátku významnějšího příchodu Vietnamců do městské části organizovaly
kurzy češtiny pro cizince. Integrační centra poskytují poradenské služby, které jsou Vietnamci
využívány zejména při řešení otázek právního statutu pobytu. Další neziskové organizace se
zaměřují na pomoc specifickým skupinám cizinců a jejich dílčích problémů, jako například
neúplným rodinám cizinců. Pro potřeby již relativně více integrovaných cizinců realizovala
MČ Praha-Libuš projekt zaměřený na vzdělávání cizinců v legislativních podmínkách
podnikání v Česku. Komunikace súřady a školami je usnadňována prostřednictvím
tlumočníků, kteří v případě potřeby překládají po telefonu. Komunikace je navíc
usnadňována vzděláváním představitelů městské části a úředníků, kteří tak získávají více
informací o Vietnamcích a jejich integraci. Pozitivně bylo hodnoceno zaměstnání vietnamské
pracovnice na poště, cožumožňuje přímou komunikaci bezdalších nákladů.
Široké spektrum realizovaných aktivit vytváří dobré předpoklady pro naplnění koncepčních
cílů integrace. Přesto však výzkumy identifikovaly některé problémy, které jsou stěmito
aktivitami spojené. Výzkum mezi Vietnamci ukázal, že mají jen malé nebo žádné povědomí o
integračních aktivitách městské části. Jazyková bariéra a odlišné způsoby získávání informací
neumožňují předávat informace migrantům ve stejné míře jako majoritní populaci. Pro
zvýšení účinnosti integračních opatření je proto nezbytné dlouhodobě se zaměřit na
zvyšování povědomí o těchto aktivitách mezi vietnamskou populací. Informace o klíčových
aktivitách je nutné předávat jazykem cizinců (cílové skupiny) v jimi čtených periodikách, nebo
tiskovinách, které zdarma dostávají např. v místě bydliště (např. radniční časopis „U nás“).
Efektivitu opatření by pomohlo zvýšit také angažování cizinců do integračních aktivit a
podporovat.
Podpora a reakce na problémydomácí společnosti
Integračním opatřením, která jsou zacílena na příslušníky majoritní společnosti, je obvykle
věnována mnohem menší pozornost, než aktivitám zacíleným na migranty. Tato opatření
jsou však nezbytná, protože podporují žádoucí obousměrnost procesu integrace.
VMČ Praha-Libuš se uplaňuje řada aktivit cílených na majoritní společnost. Vreakci na
opakované podněty domácí společnosti byly podpořeny neziskové organizace, které
dlouhodobě působí v lokalitě a zprostředkovávají řešení konfliktů mezi Vietnamci a jejich
sousedy. Zkušenosti ukazují, že zprostředkování komunikace v počátku vznikajícího
problému, přeložení pokynů do Vietnamštiny apod. účinně brání větší eskalaci problémů
v každodenním soužití. Tento způsob včasné reakce na problémy, se kterými se setkává
domácí společnost, je dlouhodobě vhodnější, než následné používání represivních nástrojů
městské astátní policie. Proto doporučujeme v těchto aktivitách nadále pokračovat.
Další pozitivní dopady mají také aktivity, které nevznikly primárně za účelem integrace,
nicméně umožňují diskutovat problémy pociťované majoritní společností a následně na ně
reagovat a hledat řešení. Oceňovanou praxí v městské části Praha-Libuš je pořádání
každoročních fór obyvatel Libuše a Písnice v rámci Místní Agendy 21 a projektu Zdravá Libuš
a Písnice. Obyvatelé městské části mají na těchto setkáních příležitost pojmenovat problémy,
které v městské části mají, sdílet je a diskutovat sostatními obyvateli, a následně v hlasování
a ve veřejné anketě rozhodnout o prioritních problémech, které by měli představitelé
městské části v následujícím roce řešit. I když se nedaří dosáhnout vyřešení všech problémů
73
(některé znich se řadu let opakují), samotná příležitost pojmenovat problém a sdělit jej na
veřejném fóru umožňuje identifikovat potřeby obyvatel, a to také v problematikách
souvisejících sintegrací cizinců (např. potřeba lepší informovanosti o službách nabízených
v areálu Sapa nebo o vietnamské kultuře obecně).
Pro obyvatele městské části jsou určeny také některé další aktivity, které však zatím zůstaly
omezené jen na malou skupinu osob. Například jednou zaktivit Klubu Senior jsou návštěvy
v areálu Sapa, spojené spoznáváním vietnamské kuchyně akultury.
Jak ukázal náš výzkum, pohled řady příslušníků majoritní populace na Vietnamce je zatížen
celou řadou stereotypů, a zjednodušujících interpretací problémů, se kterými se
v každodenním životě setkávají (např. „Vietnamci zabírají místa v mateřských školkách“). O
těchto tématech a problémech, se kterými jsou v obecném diskurzu Vietnamci spojováni,
proto doporučujeme otevřeně diskutovat a veřejnosti poskytovat správné informace.
Předání relevantních informací může přinejmenším u části veřejnosti uvést některé
stereotypní nesprávné interpretace na pravou míru (v uvedeném případě mateřských školek
například zveřejněním kritérií přidělování míst, počtů a důvodů odmítnutých žádostí apod.) a
tím snížit potenciální napětí.
I když je možné vznik a přetrvávání těchto náhledů ovlivňovat jen částečně, existující
možnosti by měly být co nejvíce využívány. Zejména časopis „U nás“ a webové stránky
městské části Praha-Libuš by měly i nadále pravidelně informovat o přítomnosti migrantů
v městské části/obci, realizovaných integračních aktivitách, jejich úspěších, o příležitostech a
možných přínosech aktivit migrantů nebo o aktuálně řešených problémech. Součástí by měly
být i základní informace o počtu migrantů a jejich podílu na počtu obyvatel, který obyvatelé
často nadhodnocují.
Vzhledem k šíři cílové skupiny a omezenosti zdrojů je třeba další aktivity zaměřit na ty
skupiny, které mají negativní náhledy na Vietnamce a malou možnost získat informace
zrůzných perspektiv. Náš výzkum ukázal, že zejména důchodci a dlouhodobí obyvatelé
Libuše subjektivně cítí přítomností Vietnamců ohroženi, protože dochází ke změně jejich
známého prostředí o nové, jim neznámé prvky. Také část mladší generace má vůči
Vietnamcům radikálnější názory. Doporučujeme proto aktivity pro tyto skupiny dále
rozšiřovat – vedle předávání relevantních informací jde také o vytváření podmínek pro přímé
interakce s cizinci. Přímá interakce může vést k překonání pociťovaného nedostatku
informací, obav nebo nedůvěry k cizincům.
Aktivity přispívající k integraci a zaměřené hlavně na majoritní společnost jsou v současnosti
poměrně fragmentované. Část znich se odehrává v rámci šířeji zaměřených aktivit úřadu
městské části a dalších organizací. To považujeme za velmi prospěšné. Doporučujeme tohoto
stavu využít a nadále přirozeně začleňovat informace a diskuse o pozitivech i problémových
stránkách vzájemném soužití do řešení běžných otázek života v městské části. Vpřípadě
explicitních integračních snah by bylo vhodné, aby se aktivity zaměřené na cizince staly
nedílnou součástí plánovaných integračních projektů. Organizace, které všechny takové
aktivity realizují, jsou ve vzájemném kontaktu a vyměňují si zkušenosti. Doporučujeme
nicméně sledovat a využívat možnosti cílenější koordinace aktivit, tak jako tomu je v případě
aktivit zacílených nacizince.
74
Podpora vzájemné interakce
Vzájemná interakce mezi majoritou a cizinci se odehrává v řadě oblastí, počínaje pracovních
aktivit, využívání služeb, v oblasti bydlení, ve vzdělávání a volnočasových aktivitách, ad.
Vzájemná interakce mezi cizinci a domácí populací je omezována jazykovou bariérou.
Respondenti dospělého věku zobou skupin navíc vnímají druhou komunitu jako uzavřenou a
obtížně přístupnou. Místa setkávání se proto omezují na kontakty v obchodech,
provozovnách služeb nebo na společné užívání veřejné dopravy či dalších veřejných prostor
(např. dětských hřišť). Tyto interakce jsou však jen letmé a odpovídají obecné anonymitě
velkoměsta, ve kterém v interakcích převažují náhodné neosobní vztahy navazované za
určitým účelem (např. vztah prodejce – zákazník). Naopak ve školách dochází mezi dětmi
k bezproblémové interakci a integraci. Vedle školy se vietnamské děti zapojují i do
volnočasových aktivit, činnosti zájmových kroužků apod.
Některé účelové interakce jsou navíc dlouhodobé. Jedná se zejména o české chůvy
vietnamských dětí, které přebírají část péče o ně, často včetně komunikace se školou. Tato
problematika není dosud důkladně zmapována, je však příkladem dlouhodobé a funkční
spolupráce napříč etnickými skupinami. Zároveň je příkladem interakce, která vznikla
spontánně, bezpřímé podpory integrační politiky.
Vietnamci jeden-a-půlté a druhé generace, kteří ovládají češtinu, si však i v účelových,
anonymních interakcích uvědomují, když do této interakce někteří Češi promítnou své
negativní postoje vůči Vietnamcům. Ukazuje se, že vzdělávání o problematice cizinců nebo
multikulturní komunikaci nejsou důležité jen ve veřejné správě, pro mají své místo i
v soukromém sektoru.
Vietnamci, kteří českým vzdělávacím systémem neprošli, mají snavázáním jiných než
anonymních a účelových kontaktů problémy. Vytváření těchto kontaktů může být
podpořeno odstraňováním bariér, vytvářením vhodných příležitostí pro setkávání ve
veřejném prostoru, zapojením cizinců do různých činností a pořádaných aktivit. Akce
tradičně pořádané v lokalitě městské části (dětské dny, jarmarky, setkávání v rámci Místní
Agendy 21 apod.) mohou být místem setkávání všech skupin obyvatel. Doporučujeme proto
více využívat potenciál cizinců a jejich firem při přípravě těchto akcí. Zapojení organizací
sdružujících cizince nebo firem vlastněných cizinci do jejich přípravy a realizace rozšíří
povědomí o těchto akcích mezi cizince. Navázání kontaktů sfirmami vlastněnými cizinci,
které v lokalitě působí, může mít i přímé pozitivní efekty (např. společnosti Saparia
sponzoruje některé komunitní aktivity v Praze-Libuši).
75
8 Literatura a zdroje
CRUL, M,. SCHNEIDER, J. (2010): Comparative integration contect theory: participation and
belongingin new diverse European cities. Ethnicand Racial Studies, r. 33, 7, str. 1249-1268.
DRBOHLAV, D., LACHMANOVÁ, L. (2008): Možné přístupy k odhadu počtu nelegálních
migrantů v Česku azvláště v Praze. In Drbohlav, D. (ed.): Nelegální ekonomické aktivity
migrantů (Česko v evropském kontextu), Praha. Karolinum, str. 176-180.
DRBOHLAV, D., MEDOVÁ, L., ČERMÁK, Z., JANSKÁ, E., ČERMÁKOVÁ, D., DZÚROVÁ, D. (2010):
Migrace a(i)migranti v Česku "Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?", Slon, Praha,
171 str.
KUŠNIRÁKOVÁ, T. (2013): Vietnamci v Česku ave světě: migrační aadaptační tendence.
Dizertační práce. UniverzitaKarlovav Praze, 159 str.
KUŠNIRÁKOVÁ, T., PLAČKOVÁ, A., TRAN VU, V.A. (2013): Vnitřní diferenciace Vietnamců - pro
potřeby analýzy segregace cizinců ztřetích zemí. Výzkumnázpráva- rozšířenáverze,
Ministerstvo pro místní rozvoj, 74 s.
MEDOVÁ, L., DRBOHLAV, D. (2013): Estimatingthe Size of the Irregular Migrant Population in
Prague - an Alternative Approach. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 104, č.
1, s. 75-89.
NEWTONMEDIA(2013): Mediální analýzy amonitoringmédií.
POSTUPREALIZACEKONCEPCEINTEGRACECIZINCŮ (2013), Ministerstvo vnitraČeské
republiky. Online: www.cizinci.cz/files/clanky/988/Postup.pdf (staženo, 14. 11. 2013).
SÝKORA, L. (2001) Proměny prostorové struktury Prahy v kontextu postkomunistické
transformace. In: Hampl, M. et al., Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská
integrace aobecnáteorie. Praha, UniverzitaKarlovav Praze, Přírodovědeckáfakulta, katedra
sociální geografie aregionálního rozvoje, str. 127-166.
SÝKORA, L., BRABEC, T., MATOUŠEK, R. (2012) Sídelní segregace v MČ Praha-Libuš. Univerzita
Karlovav Praze, PřF, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Centrum pro výzkum
měst aregionů, 46 str.
SÝKORA, L., BRABEC, T., ČERMÁKOVÁ, D., FIEDLEROVÁ, K., THU HUONG, H., KUČERA, P.,
KUŠNIRÁKOVÁ, T., MATOUŠEK, R. (2011) Případovástudie rezidenční segregace v Praze Libuši.
Univerzita Karlova v Praze, PřF, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Centrum pro
výzkum měst a regionů, 83 str.
76
Statistické zdroje:
Cizinci v České republice 2011, Český statistický úřad. Praha, 2012
Cizinecký informační systém. Cizineckápolicie ČR, Praha, 2012.
Sčítání lidu, domů abytů 2011. Český statistický úřad. Praha.