XuänQuýnh Trinh T. Minh-ha Thanh-Vän Tôn-Thät Marque-Lin Vlna Lovecidal Dřívější země Porodní bába proletariátu 977180247300210 TÉMA Proti pasivitě Hhat L/nh a Xuón Quýnfi Z vietnamštiny přeložila a úvodními poznámkami doprovodila Julie Lien Vrbková Následující blok představuje dva příklady důslednějšího přístupu k feministickým tématům ve vietnamské literatuře. Oběma je společná ostrá kritika konfuciánské morálky, která měla ve vietnamské společnosti počátku 20. století velmi silné postavení. Rigidní patriarchální pojetí vztahu mužů a žen vyvolalo ze strany skupiny Vlastní silou odmítavou reakci založenou na zkušenosti se západními hodnotami. V básních spisovatelky Xuán Quýnh dochází k převrácení konvenčního pojetí ženské pasivity a mužské aktivity. Texty, které se ve Vietnamu stále těší velké oblibě, lze číst jako formy emancipace, které mají styčné body s feminismem západního typu, ale odlišnou historii a možná i směřování. I. Nhát Linh a literární skupina Vlastní silou Když se v roce 1930 vracel Nhát Linh ze studia ve Francii do Hanoje, měl v plánu založit vietnamské noviny. Po vzoru francouzského listu Le Rire chtěl založit noviny Tiéng atdi (Smích), protože k tomu ale nedostal povolení, rozhodl se roku 1932 převzít vedení literárního časopisu Phong hóa (Zvyky). Do redakčního týmu přizval své blízké přátele, jako byli Khái HUng, Tú Mó", pak také své literárně nadané bratry Hoänga Daoa a Thacha Lama. S těmito a dalšími spisovateli pak roku 1933 založil literární skupinu Vlastní silou. Ve svých dílech, převážně románech, odkrývali problémy nekonform-nich jednotlivců v tradiční konfuciánské vietnamské společnosti. Jedním z ústředních témat literární skupiny Vlastní silou bylo také postavení žen. V jejich dílech jsou často zobrazovány postavy silných žen, které převyšují své mužské protějšky nejen morálními kvalitami, ale často i schopnostmi a inteligencí. Jako příklad lze uvést postavu Loan z románu Doan Tuyét (Pretrhaní vazeb, 1935), jejíž moderní názory a píle ve studiu výrazně kontrastují s omezeností jejího manžela. Výrazným rysem ženských postav románů a povídek Nhát Linhe a jeho přítele Khái HUnga je pak ochota k sebeobětování. Hlavní postava Lac v povídce Anh phái song (Ty musíš žit, 1933) obětuje za záchranu svého manžela dokonce i vlastní život. Postava Mai z Khái Hiíngova románu Ni(a chitng xuän (Vprostřed jara, 1934) ""»SVET0VKA.cz \ 10/2022 9 TÉMA NhatLinhaXuSnQuýnh obětuje možnost žít vedle milovaného manželu kvOiU zachování svých morálních zásad. Postavy žen jsou ochotne vzdorovat společenskému tluku I kontudanskc morálce, se kterou často nesouhlasí. Například postava mladé vdovy Nhung z, románu Lauh lúng (Samota, 1936) se bouři proti společenským konvencím své doby a nátlaku ze strany matky zemřelého manžela a vlastních příbuzných, kteří ji nutí, aby po zbytek života setrvala ve vdovském stavu. Báseň Cái vui d cídi (Radost ze života) vyšla roku 1932 v Časopise Phong Hóa. Jedná se o jednu z nemnoha básní, kterou Nhát Linh napsal pod vlivem hnutí Tho mói (Nová poezie). Báseň Im láng (Mlčení) nechal otisknout v 9. čísle časopisu Van hóa ngáy nay (Současná kultura) na jaře roku 1959, tedy čtyři roky před svou smrtí dne 7. července 1963. Když byl Nhát Linh den před zahájením soudního procesu týkajícího se jeho údajného zapojení do atentátu na prezidenta Ngô Dinh Diěma dotázán, jaký zastává postoj k přelíčení, které se mělo konat následujícího dne, Nhát Linh odpověděl, že si vybere mlčení (im läng), označil tedy svůj postoj stejnými slovy jako v názvu nedávné básně. Ještě toho večera se rozhodl dobrovolně ukončit svůj život sebevraždou. Hhatilnh Kndosl ze života )c<.\noho letního rána Byla práce dokončena Lidé odpočívají Na zahradě zalité slunečním svitem Všude kolem lotosy s bílými skvrnkami Několik trsů kanangy Šíří vůni Na příjemně chladivé cestě Sluneční paprsky se proplétají jako vyšité květiny Zpěv kruhoočka připomínající dávnou píseň Světle červená střecha domu Až dnes vidím tu radost Tu radost ze života Mlčení Jarní odpoledne prosycené vůní Na mechovém dvoře zbývá ještě trochu zlatavého světla Den končí, kolem věci, lidé, tiché postavy Odpolední vítr se tiše dotýká každého lístku V dálce kopce pnoucí se do výše Třpytící se řeka... rybářská loď... vystupuje z mlhy Posadím se a mlčky vzhlédnu do naprostého ticha Aby se ta nekonečná krása nebe a země Vměstnala do páru očí Naše srdce pak bude volné Jako by nic nechtělo, nikoho nemilovalo Beze smutku, vzpomínek i tužeb Všude jen ten prázdný klid Jako když se zrnka soli Rozpustí v misce TÉMA Nhát LinhaXuänQuynh II. XuänQuýnh a zobrazení ženy Xuán Quýnh je současnými IftWirntml VWCl řazena mezi spisovatelky inspirované feminismem. )e)( dílo tvoří z velké Části milostná poezie, ve které se zabývá vztahem mezi mužem a ženou. BásniiVin pohled na ženu a její postavení se nicméné vymyká tradičnímu vnímání vietnamských žen. Lze to ukázat na příkladu básně Song (Vlna) ze sbírky Hoa docchién háo (Květiny podél válečných zákopů, 1968), která je jedním z nejznámějších a Čtenáři nejoblíbenějších autorčiných textů.1 Metafora personifikované vlny směřující ke břehu jako ženy toužící po jejím milovaném je chápána jako obrácení tehdejší ustálené symboliky ženské pasivity, tradičně přirovnávané k břehu, a mužské aktivity, přirovnávané k pohybu vlny. Xuán Quýnh představuje ženské já jakožto plně aktivní a živoucí sílu, schopnou zastávat dominantní postavení v partnerském vztahu. Zajímavá je v tomto kontextu také Thó vui vépháiyéu (Veselá báseň o slabém pohlaví), která poukazuje na postavení ženy v soudobé společnosti ve vztahu k mužům a vyzdvihuje silné stránky žen, které dokážou plnit mnoho úloh v rodině a ve společnosti i přes všechny překážky.2 V jiných básních pomocí symboliky poukazuje na zranitelnost žen ve společnosti i v rodině. V básni Tu hát (Sama si zpívám) Xuán Quýnh popsala lásku jako transcendující cit, kterému ani smrt není schopna vytyčit hranice. V závěru sice přiznává vlastní smrtelnost, přesto věří, že hluboká láska ukotvená v jejím díle přetrvá její vlastní skon. Při každém dalším čtení tak má její láska zobrazená v poezii možnost opět ožít jako odraz jejího silného citu v nitru čtenářů. I v tom může spočívat hodnota autorčiny poezie, přesahující časový horizont jednoho života. 1 Symbolem vlny v básni Xuán Quýnh se ve své studii Nů quyén qua dich chuyín kíhi^u „$óng"cůa Xuán Quynh (Feminismus v posunu významu symbolu Vlny u Xuán Quýnh) zabývá Lé Huy Bác. Text je dostupný také na webových stránkách Fakulty filologie Univerzity pedagogiky v Hanoji: http://nguvan.hnue.edu.vn/Nghien-ciiu/Van--hpc-nUdc-ngoái/p/nu-quyen-qua-dich-chuyen-ki-hieu-song-cua--xuan-quynh-1322?fbclid=IwARlzZ40uH_hXM)wyHom84FWatoI)N-DOlH04NtjcDdleTE4EjlCq6sw7qF2RA. 2 Feminismem v kontextu tvorby Xuán Quýnh se nedávno zabýval například vědecký časopis Tm Sá«£(Paprsek svétla): https://tiasang.com. vn/van-hoa/cam-hung-nu-quyen-trong-tho-xuan-quynh-3877/. XuänQuýnh Vlna Bouřlivá a jemná I Ilucna a tichá Vlna sama sobě nerozumí Vlna našla cestu až na konec oceánu Ach, ta vlna ve dnech minulých A pak též v těch pozdějších Horoucí touha po lásce Zhne v mladistvých hrudích Před nekonečně se vlnícími vlnami Myslím na tebe, sebe Myslím na velké moře Odkud ta vlna přišla? Tu vlnu vzedmul vítr Odkud přišel ten vítr? Já už také nevím Odkdy se milujeme Vlna hluboko pod hladinou Vlna na hladině Ach, ta vlna touží po břehu Ve dne v noci nemohu spát Celé mé srdce myslí na tebe Jak ve snění, tak v bdění Ať již mířím na sever Nebo naopak na jih Ať jsem kdekoliv, mé myšlenky směřují Jen jedním směrem - k tobě Tam v oceánu Jsou statisíce těch vln Každá z nich dojde ke břehu Navzdory všem překážkám I když je život tak dlouhý Roky, měsíce i tak dál uplývají Jako na rozlehlém moři Oblaka do dáli odlétají www.SVETOVKA.cz ^ 10/2022 11 TĚMA NhatLinhaXuSnQuýnh Jak jen se může rozdělit Na sto menších vlnek? Uprostřed nedozírného moře látky leště za tisíce let budou narážet m\ jeho břeh Kdybych rťtra básni jii VtCt nepsala Kdybych zítra básně již více nepsala Život by byl opět poklidný Den za dnem by plynul na tiché ulici Bez trápení, bez radosti i úžasu. Zmokne mi oděv pod přívalem jarního deště Necítím ale žádné další chvění Přijde zima, ani si na sebe nevzpomeneme Nebudu cítit nadšení, když léto přijde dříve Dnešní příhoda se promění ve vzpomínku Barva hořícího stromu podél naší cesty již mě více neupoutá. Vítr z těchto míst nepřenáší chlad na tamta místa Slova lásky ztratila svou sílu Již nerozumím zvukům vzdalujícího se vlaku Ani tvému srdci, když odjíždíš na dalekou cestu Více již nemyslím na ta nádraží Ani na místa, kde jsem byla Či na místa, na která jsem ještě nevkročila. Tvá touha se mísí s mořskými vlnami Vlna u břehu více nevstoupí do mé mysli. Až si jednoho dne opět budu číst verše Jejich melodie mi více nebudou znít jak tóny hudby Z jakékoliv silné tužby se mi zamotá hlava Jak měsíce, roky uplývají, vzpomínka na ně bledne Jako schránka, ve které není ani jediný dopis Ten podivuhodný plamen vyprchá, nebude více ani barev plynoucích oblaků. Ach modrá nebesa - vracím vše nekonečnu Nebesa ztratila svou modř v hloubce mých očí plných modři A ani ty již nebudeš moct být v mé bytosti Kdybych zítra básně již více nepsala! Sama sl zpívám Není nerozumné, že pro mne má cenu zlata Myslím své srdce, vždyť ty jej znáš Vím, že opovrhuješ materiálními věcmi A tak jestli je potřeba, hned ho prodej Ani bych nechtěla, aby se podobalo slunci Protože slunce zhasne, když se připozdívá To bys pak byl v dlouhých tichých nocích sám A tvé srdce by bylo od mého vzdálené Vrátím se k pravé podstatě svého srdce Dokážu vzkřísit zemřelé červené krvinky Dokážu znovu nalézt věci ztracené Dokážu zkrátit vzdálenost slov lásky Vrátím se k pravé podstatě vlastního srdce Dokážu prahnout po věcech, po kterých toužíš Dokážu být dojatá z mnoha dojmů Dokážu tě milovat a být tebou milována Pročpak je o letošním podzimu tolik bouří Okna ve vlacích nejsou zavřená Rozlehlá tmavá pole jsou neobdělaná Bez tebe se cítím sama, jako bych bloudila v hlubokém lese Dělám si starosti před dalekou cestou Mé srdce buší nevyřknutelnými slovy Mé srdce překotně tluče hlady Každý oheň plane vprostřed osamění Vrátím se k pravé podstatě svého srdce Každý z masa a krve jej má A přestane bít, když život dojde svého konce Má láska k tobě ale mou smrtí neskončí. Originály: Nhát Linh. „Cái vui ô ďói". Phong hóa. 1932: [čísla stránek nezjištěna]-Nhä't Linh. „Im l?ng". Vän hóa ngäy nay 2.9.1959:35. Xuán Quýnh. „Song", „Néu ngáy mal không läm thé nira", „Tg- hát". ThaXudn Quynh-Song Nal: Nhá xuát bán Obng Nai, 2002.36-39,84-86,131-1*»- 12 DEZ-ORIENT TÉMA Nhát Linh a Xuán Quynh Nhát Linh Nhát Linh (1905-1963) se narodil v provincii Hál Dirong v rodině kon-fuciánského učence. Studoval v Hanoji na Protektorátnfm lyceu (Ly-cée du Protectorat) a později také malířství na Institutu krásného uminl Indočíny (Cao dáng Mý thuät Bông Dircmg). V roce 1926 studil zanechal a odjel do Saigonu, kde se chtěl věnovat žurnalistice. Protože mu ale hrozilo vězeni kvůli účasti na pohřbu známého vietnamského reformátora Phan Chu Trinhe, utekl do Kambodže. Od roku 1927 studoval ve Francii. Od roku 1932 vedl v Hanoji literárni časopis Phong hóa, roku 1936 založil íasopis Ngóy noy [Současnost]. Spolu se spisovateli Khái Hirngem, Tú Môem a dalšími založil roku 1933 literární skupinu Vlastní silou, která si dala za cíl posilovat myšlenku individuální svobody, často v souvislosti s ostrou kritikou hodnot tradiční konfuciánské společnosti. Xuán Quýnh Xuán Quýnh (1942-1988) se narodila v Hadongu, který je dnes součástí Hanoje. Studovala na literární akademii a pak se věnovala žurnalistice, pracovala v několika redakcích novin a časopisů, např. v časopise Phu N£r Viét Nam (Vietnamská žena). Roku 1973 se vdala za slavného vietnamského dramatika a básníka Liru Quang Vúa (1948-1988). Jejich vztah ji inspiroval k psaní milostné poezie, která je vietnamskými čtenáři dodnes oblíbená. Xuán Quýnh zahynula v létě roku 1988 spolu se svým manželem a synem při automobilové nehodě v provincii Hái Dirong. Julie Lien Vrbková Julie Llen Vrbková (* 1984, Praha) se v průběhu doktorského studia na Katedře literatury na Univerzitě sociálních a humanitních věd v Hanoji (od r. 2012] kromě vietnamské literatury zabývala také metodami výuky evropských jazyků pro vietnamské mluvčí. V roce 2017 se vrátila do ČR, kde se nyní věnuje výuce češtiny a vietnamštiny, překladatelstvl, interkulturnímu vzdělávání, vytváření metodiky výuky českého jazyka pro vietnamské mluvčí a přednáškové činnosti týkající se specifik Češtiny vietnamských mluvčích. Od roku 2018 pracuje jako interkulturní expert pro vietnamskou komunitu v interkulturní sekci Magistrátu města Brna. Od roku 2021 vyučuje vietnamistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. www.SVETOVKA,cz 13