FÓRUM sociální politiky 4/2017 11
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Sociální determinanty prekarizace práce v evropských zemích1
Tomáš Doseděl, Tomáš Katrňák
Abstrakt
Cílem této stati je zjistit, do jaké míry se v zemích Evropské unie vyskytují zaměstnání splňující definici prekarizované
práce. Podle metodiky Mezinárodní organizace práce je jako prekarizované označováno takové zaměstnání, ve kterém
zaměstnanec nemá dostatečnou jistotu. Jedná se především o zaměstnání na částečný úvazek či dobu určitou. Prostřednictvím
analýzy dat z výběrového šetření European Union Labor Force Survey za roky 2000−2015 autoři ukazují, že
v zemích Evropské unie podíl prekarizované práce roste z přibližně 20 % na začátku sledovaného období na přibližně 24 %
na jeho konci. V době finanční krize kupodivu podíl prekarizované práce krátkodobě klesl, zaměstnavatelé se pravděpodobně
v rámci úsporných opatření nejprve zbavili zaměstnanců s částečnými úvazky a smlouvami na dobu určitou. To
potvrzuje, že prekarizovaná práce skýtá zaměstnanci výrazně nižší sociální jistoty. V druhém kroku analýzy pak autoři
pomocí logistické regrese dat z výběrového šetření European Union Labor Force Survey zjiš ují, že rizikovými skupinami,
ohroženými prekarizovanou prací, jsou zejména ženy a lidé s nižším vzděláním. To odpovídá teorii technologické
změny, podle které i v době vzdělanostní expanze trh práce dokáže přijmout zvýšený počet držitelů vysokoškolských titulů,
jelikož nově vznikající zaměstnání vyžadují vyšší kvalifikaci pracovníků. Ukazuje to ale také na přetrvávající genderové
nerovnosti na trzích práce, které neodstranilo ani vyrovnání poměru mezi držiteli a držitelkami vysokoškolských diplomů.
Fakt, že riziko prekarizace zvyšuje u žen uzavření sňatku a narození dítěte, svědčí spíše o přetrvávající diskriminaci
zaměstnankyň ze strany zaměstnavatelů kvůli jejich snahám založit rodinu a pečovat o ni. Míra prekarizace je stále
o něco nižší v nových zemích Evropské unie, mezi které patří i Česká republika.
Klíčová slova: trh práce, prekarizace, prekariát, pracovní podmínky
Abstract
The article deals with the problem of precarious work in the European Union countries. According to International
Labor Organization definition, the work is precarious when the employee doesn't have appropriate job security.
This includes for example temporary, part-time and short-term jobs. The utilized data come from the European
Union Labor Force Survey (years 2000−2015) and support the hypothesis that the percentage of precarious work
across European Union countries has risen from about 20% up to approximately 24% in the above mentioned period.
In the times of financial crisis, the percentage of precarious work surprisingly fell, probably because the parttime
employees are the easily expendable and thus easily displaceable - this supports the definitional premise that
the precarious work doesn't give the employee sufficient job security.
The second part of the analysis deals with the social determinants of precarious work. The authors analyze data
from the European Union Labor Force Survey using logistic regression and find out that the most precarised groups
of employees are women and people with lower education. This supports the technological change theory which
proposes that even in the times of educational expansion is the labor market able to absorb rising number of university
educated employees because new occupational positions have higher qualification requirements. Even the
narrowing of the educational gender gap hasn't equalized the occupational gender gap yep. For women, the risk
of precarization rises with their marriage and maternity, which supports the hypothesis concerning the persistent
gender discrimination by employers. The average percentage of precarised jobs is slightly lower in the new
European Union countries.
Key words: Labor Market, Precariat, Precarization, Work Conditions
Prekarizace práce, jakožto ztráta jistot
spojených s účastí zaměstnance na trhu
práce, je problém, který se vynořil v obecném
diskurzu až po finanční krizi v letech
2007 až 2008, jeho kořeny ale sahají přinejmenším
do období ropné krize v 70. letech
20. století. Prekarizace nesouvisí ani
tak s aktuální ekonomickou situací, jako se
společenským tlakem na flexibilizaci pracovní
síly. Standing (2011) ukazuje, že
různé společenské skupiny jsou rizikem
prekarizace postiženy odlišně a také z jiných
příčin.
V této stati hledáme odpově na otázku:
Jaké jsou sociální determinanty prekarizace
na trhu práce v zemích Evropské unie
ve 21. století? Analýzou dat z výběrového
šetření European Union Labor Force Survey
(EU-LFS) zjiš ujeme, které osobní charakteristiky
zvyšují nebo naopak snižují riziko,
že bude zaměstnanec vykonávat prekarizovanou
práci. Ukázalo se, že míra prekarizace
v průběhu let 2000−2015 roste.
Mezi skupiny ohrožené prekarizací patří
rozhodně ženy a lidé s nižším vzděláním.
Ani prudká vzdělanostní expanze, která
v zemích Evropské unie proběhla, nesnížila
význam vzdělání na trhu práce a neodstranila
genderově podmíněné nerovnosti.
Sta je strukturovaná následujícím způsobem.
V první kapitole nejprve teoreticky
ukotvujeme pojem prekarizace a představujeme
různé přístupy k jeho měření.
Forum 4_2017.qxd 11.8.2017 15:15 StrÆnka 11
12 FÓRUM sociální politiky 4/2017
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
V druhé kapitole se věnujeme popisu použitého
datového souboru. Ve třetí kapitole
se zaměřujeme na popis vývoje prekarizace
v evropských zemích. Následující kapitola
je věnována analýze vlivu sociodemografických
charakteristik na riziko prekarizace.
Poslední kapitola shrnuje a diskutuje
dosažené výsledky.
Prekarizace jako průvodní jev
globalizace
Do sociálních věd uvedl prekariát jako
samostatnou třídu zejména Guy Standing
(2011) v knize The Precariat: The New
Dangerous Class. Zmíněný pojem je ale
výrazně starší a odkazuje na práci, která
se vyznačuje velkou mírou nejistoty. Prekarizovaná
práce se začala ve větší míře
objevovat v 70. letech 20. století, kdy
došlo k několika předělům v různých oblastech
života. V ekonomické sféře trpěly
vyspělé země sérií ropných krizí, ve společenské
sféře došlo podle Wagnera (1994)
k druhé krizi modernity a s tím související
demontáži velkých byrokratických organizací
do sítí menších flexibilnějších celků
provázaných sítí dodavatelských vazeb. To
pak vedlo k vyššímu tlaku na flexibilizaci
pracovní síly, která musela být schopná spolu
se svým zaměstnavatelem - nechat
se najmout na konkrétní projekt s omezenou
dobou trvání. Zvyšující se prekarizaci
pracovního trhu pak podpořila globalizace
světové ekonomiky a outsourcing řady
činností do asijských zemí.
K proměnám pracovního trhu ovšem
dochází ve vyspělých zemích přinejmenším
od dob průmyslové revoluce. Již
v 19. století začali být řemeslníci - dosud
umělci zodpovědní za tvorbu celého výrobku
- postupně zařazováni do větších
výrobních celků. S nástupem fordizace
poklesly nároky na kvalifikaci pracovní
síly, k pásové výrobě již nemusel být dělník
řemeslníkem ani umělcem, stačilo,
když zvládl opakovat jednoduchý přesně
definovaný úkon. To následně umožnilo
masivní feminizaci trhů práce v období
2. světové války; ženy mohly převzít velkou
část tovární výroby i přesto, že v té
době měly v průměru výrazně nižší vzdělání
než muži. Válka ale přinesla také rozvoj
technologií, které začaly být v období
poválečného ekonomického růstu postupně
nasazovány. To vedlo k opětnému zvýšení
nároků na kvalifikaci pracovní síly,
nové technologie už nemůže obsluhovat
nevzdělaný dělník (Acemoglu 2002).
Díky tomu nacházejí snadněji uplatnění
více kvalifikovaní zaměstnanci, zatímco ti
s nižší kvalifikací trpí vyšším nebezpečím
nezaměstnanosti. Podobnému riziku jsou
vystavováni i zaměstnanci vykonávající
sice relativně kvalifikovanou, ale rutinní
práci (Oesch 2013), např. sekretářky nebo
bankovní úředníci. Jejich práce je z části
nahrazována stroji (a tento trend posílí
s příchodem Průmyslu 4.0), z části díky
globalizaci světové ekonomiky outsourcována
do jiných zemí.
Deformaci trhu práce směrem ke zvýhodňování
zaměstnanců s vyšší kvalifikací
předpokládá teorie technologické změny
(skill biased technological change). Podle
kontradiktorní teorie by mělo v souvislosti
s masivní expanzí vysokoškolského stupně
vzdělávacího systému2
docházet k inflaci diplomů
(inflation of educational credentials)
(Bernardi, Ballarino 2014; Bourdieu, Passeron
1990; Morrison Paul, Siegel 2001).
Lidé s nižší kvalifikací ani lidé s rutinní
náplní práce nejsou jediní, kdo jsou vlivem
ekonomické globalizace a zavádění nových
technologií ohroženi rizikem ztráty zaměstnání
nebo přinejmenším jeho prekarizací.
Podle Standinga (2011) do této třídy často
spadají také ženy, mladí absolventi škol
a senioři v předdůchodovém věku.
Ženy dobrovolně vyhledávají prekarizovanou
práci kvůli genderovému dělení domácích
prací, které v řadě zemí stále přetrvává.
Pro zaměstnavatele je navíc zaměstnání
ženy na prekarizované pozici výhodnější
z hlediska možného rizika odchodu
zaměstnankyně z důvodu těhotenství
nebo péče o rodinu (International Labour
Organization 2011; Standing 2011). Mladí
absolventi škol, vstupující na trh práce,
vždy v minulosti začínali na prekarizovaných
pozicích, ze kterých se po získání potřebné
praxe přesouvali do stabilnějších
zaměstnání. Kvůli postupné prekarizaci
stále větších částí trhů práce jsou ale
mladí uvězněni v pasti prekarizace a nejsou
schopni proniknout do sektorů trhu
práce, který je obsazen staršími pracovníky.
Také na druhém konci věkového spektra
dochází dle Standinga (2011) k prekarizaci.
Hranice opuštění trhu práce se rozvolňuje
spolu s tím, jak vyspělé státy posouvají
hranice odchodu do penze. Z důvodu
ekonomické krize často starší zaměstnanci
odchází do penze předčasně
nebo přechází z plných úvazků na částečné,
tedy prekarizované. Dalšími skupinami
ohroženými prekarizací práce jsou pak etnické
minority, hendikepovaní zaměstnanci,
vězni nebo migranti.
Přesná definice prekarizované práce
není dosud ustavena, existují jen charakteristiky,
které musí práce splňovat, pokud
má být označena jako prekarizovaná.
Jedná se zejména o nejistotu trvání zaměstnaneckého
poměru,3
nejasnost v osobě
zaměstnavatele,4
nízký příjem nebo nedostatečné
možnosti ochrany zaměstnaneckých
práv (International Labour Organization
2011; Standing 2011).
Použitá data a metody
K zodpovězení hlavní výzkumné otázky
„Jaké jsou sociální determinanty prekarizace
na trhu práce v zemích Evropské unie
ve 21. století?“ analyzujeme data z výběrového
šetření European Union Labour
Force Survey 5
za roky 2000−2015. Jedná
se o soubor statistických šetření prováděných
národními statistickými úřady ve
všech zemích Evropské unie,6
kandidátských
zemích a zemích Evropského sdružení
volného obchodu. Eurostat pak data
shromaž uje a standardizuje tak, aby byly
jednotlivé ukazatele mezinárodně a meziročně
srovnatelné.
Z všech dostupných respondentů jsme
vybrali jen osoby pohybující se na trhu
práce, v sociálně stratifikační literatuře se
k tomuto účelu používá věkové omezení
na 25−64 let. Výsledný datový soubor má
23 130 752 respondentů z 31 zemí, z toho
46 % tvoří ženy, 54 % tvoří muži. 37 % respondentů
má vzdělání bez maturity, 36 %
má vzdělání s maturitou, 27 % má vzdělání
vysokoškolské.7
Při analýze postupujeme ve dvou krocích.
Nejprve pomocí deskripce ukazujeme,
jak se v čase a prostoru vyvíjí podíl
prekarizované práce, tedy jak se mění
podíl zaměstnanců vykazujících některý
z ukazatelů prekarizace, jak je definuje
International Labour Organization (2011),
a to jak v jednotlivých letech sledovaného
období, tak v jednotlivých zemích Evropské
unie. Volba let 2000−2015 souvisí
s masivní expanzí terciárního stupně
vzdělávacího systému v takřka všech zemích
Evropské unie, od které očekáváme
proměny ve struktuře pracovní síly
a uplatnění teorie technologické změny
nebo teorie inflace diplomů. Přesuny míry
prekarizované práce očekáváme z důvodu
postupného rozšiřování Evropské unie
směrem na východ, k němuž v uvedeném
období došlo.
V druhém kroku pak pomocí logistické
regrese zkoumáme, jak se liší riziko prekarizované
práce pro jednotlivé skupiny charakterizované
zejména věkem, pohlavím
a stupněm dosaženého vzdělání, a to opět
v jednotlivých letech a jednotlivých ze-
mích.
Jako prekarizovanou práci bereme takovou
práci, která splňuje minimálně jednu
z následujících charakteristik: (1) jedná se
o dočasnou smlouvu, (2) jedná se o agenturní
zaměstnání, (3) jedná se o částečný úvazek,
(4) zaměstnanec by chtěl odpracovat
více hodin, než mu zaměstnavatel umožňuje.
Přesun prekarizované práce do
nových zemí Evropské unie
Evropská unie se ve sledovaném období
rozšiřovala celkem třikrát. Největší rozšíření
přišlo již v roce 2004, kdy se Evropská
unie rozšířila o Česko, Estonsko, Kypr,
Litvu, Lotyšsko, Ma arsko, Maltu, Polsko,
Slovensko a Slovinsko. V druhém kroku,
který nastal v roce 2007, došlo k rozšíření
o Bulharsko a Rumunsko. Dosud poslední
rozšíření proběhlo v roce 2013, kdy bylo do
Evropské unie začleněno Chorvatsko.
Forum 4_2017.qxd 11.8.2017 15:15 StrÆnka 12
FÓRUM sociální politiky 4/2017 13
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Vzhledem k tomu, že se jedná o země bývalého
Východního bloku, zařadili jsme je
pro analytické účely do kategorie „nové
země EU“, přičemž je stavíme do protikladu
se „starými zeměmi EU“, které se připojovaly
postupně od roku 1952 do roku
1995 (poslední rozšíření v tomto roce zahrnulo
do Evropské unie Finsko, Rakousko
a Švédsko).
Jak ukazuje tabulka 1, celkový podíl prekarizované
práce v Evropské unii vzrostl ve
sledovaném období z 19,93 % v roce 2000
na 24,23 % v roce 2015. Za zmínku stojí
prudký pokles o 2,88 procentního bodu
v roce 2006, v nižších hodnotách se podíl
prekarizované práce držel až do roku 2009.
V době finanční krize pravděpodobně zaměstnavatelé
v rámci snižování nákladů
nejprve propouštěli zaměstnance, kteří
měli částečné nebo dočasné úvazky.
Nové země Evropské unie vykazovaly
na začátku sledovaného období výrazně
nižší podíl prekarizované práce (15,65 %
vs. 21,78 % v roce 2000, rozdíl 6,13 procentního
bodu). Spolu s blížícím se vstupem
většiny těchto zemí do Evropské
unie, k němuž došlo v roce 2004, se zvyšoval
podíl prekarizované práce, až se
v uvedeném roce prakticky vyrovnal
(22,31 % vs. 22,63 % v roce 2004, rozdíl
0,32 procentního bodu, viz graf 4). V dalších
letech odpovídá podíl prekarizované
práce v nových zemích Evropské unie
hodnotám ve starých zemích Evropské
unie. Rychlé přibližování na začátku sledovaného
období lze vysvětlit postupnou
harmonizací pracovního práva nových
členských zemí standardům běžným v původních
zemích Evropské unie, a vlivu postupně
přicházejících nadnárodních společností,
které v nových zemích zaváděly
formy zaměstnání, na které byly v zemích
svého původu zvyklé. Potvrdily se Standingovy
předpoklady týkající se věku
(mladí lidé vstupující na trh práce a senioři
v předpenzijním věku trpí prekarizací
častěji, viz graf 2) i pohlaví (ženy mají po
celou dobu přibližně trojnásobnou šanci
vykonávat prekarizovanou práci ve srovnání
s muži, viz graf 1).
Sociální determinanty prekarizace
práce
Podíl prekarizované práce ve starých
i nových zemích Evropské unie tedy mezi
lety 2000 až 2015 roste. V druhém kroku
analýzy jsme proto sledovali sociální determinanty
prekarizované práce, neboli
jaké charakteristiky respondenta zvyšují
pravděpodobnost, že bude vykonávat prekarizované
zaměstnání.
Prekarizace byla operacionalizována
stejným způsobem jako v předchozím případě.
K analýze byla využita metoda binární
logistické regrese, která umí pomocí
tzv. poměrů šancí vysvětlit, do jaké míry
zvyšují či snižují jednotlivé nezávisle proměnné
pravděpodobnost, že nastane jev
popsaný závisle proměnnou. Poměr šancí
vyjadřuje, kolikrát se změní pravděpodobnost
výskytu daného jevu, pokud se nezávisle
proměnná změní o jednotku.
Nejprve byl odhadnut základní model
M1 (viz tabulka 2), který obsahuje
pouze základní sociální charakteristiky
respondentů - pohlaví (muž, žena), věk
(vyjádřený v letech), vzdělání (bez maturity,
s maturitou, pomaturitní). Jako další
vysvětlující proměnné byly použity jednotlivé
roky (2000−2015), přičemž roky jsme
v modelu pojímali jako kategoriální proměnnou,
protože došlo k zásadnímu
zlomu v linearitě v období finanční krize
(viz tabulka 1). Poslední vysvětlující proměnnou
je rozdělení na původní a nové
země Evropské unie.
Do modelu M2 jsme dále přidali informace
o respondentově rodinném stavu
(svobodný/svobodná/vdovec/vdova, ženatý/vdaná/registrovaný/registrovaná)
a nezletilém
dítěti žijícím ve společné domácnosti
(bez dětí, alespoň jedno dítě v domácnosti).
Jelikož podle Blaua a Kahna
(2003) působí zejména manželský status
Tabulka 1: Podíl prekarizované práce v Evropské unii
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
celkem 19,93 20,78 21,19 21,80 22,80 22,46 19,58 19,76
muži 9,60 9,93 9,97 10,32 11,03 11,78 10,67 10,59
ženy 33,37 34,60 35,24 36,10 37,29 35,71 30,38 30,74
25−30 let 23,19 23,64 23,85 24,53 26,27 27,56 23,90 23,82
31−55 let 18,99 19,82 20,29 20,92 21,83 21,45 18,51 18,62
56−65 let 22,42 23,76 23,98 24,23 25,07 23,56 21,63 22,24
bez maturity 22,14 22,80 23,20 23,45 24,28 23,69 21,42 21,82
s maturitou 18,27 19,55 20,07 21,12 22,33 21,39 17,60 17,79
VŠ 18,04 18,85 19,43 20,21 21,30 22,05 19,15 19,05
původní EU 21,78 21,87 21,99 22,27 22,63 22,14 19,50 19,76
nové země EU 15,65 18,62 18,98 20,00 22,31 23,18 19,17 19,24
2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
celkem 20,20 20,30 21,50 22,34 23,67 23,96 24,18 24,23
muži 10,77 11,08 12,41 13,11 13,60 13,85 14,27 14,39
ženy 31,37 31,04 31,90 32,86 35,03 35,29 35,21 35,20
25−30 let 24,37 25,30 28,06 29,70 31,40 32,00 32,85 33,14
31−55 let 19,00 19,10 20,04 20,87 22,28 22,61 22,84 22,91
56−65 let 22,75 22,30 23,64 24,12 24,87 24,85 24,73 24,59
bez maturity 22,17 22,35 23,60 24,73 25,80 26,19 26,80 27,19
s maturitou 18,40 18,73 20,27 21,15 23,72 23,94 24,10 24,09
VŠ 19,46 19,22 19,98 20,60 21,31 21,67 21,24 21,14
původní EU 20,03 20,31 21,04 21,38 23,81 24,14 24,37 24,60
nové země EU 19,75 19,47 21,07 22,37 22,61 22,82 23,06 22,90
Zdroj: EU-LFS
Graf 1: Vývoj míry prekarizace v zemích Evropské unie podle pohlaví
Forum 4_2017.qxd 11.8.2017 15:15 StrÆnka 13
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
14 FÓRUM sociální politiky 4/2017
na příjem mužů pozitivně, ale na příjem
žen mohou manželský status a přítomnost
dítěte působit negativně, je potřeba analyzovat
obě charakteristiky v interakci s pohlavím
respondentů. Výsledný model M2
(viz tabulka 2) je podle statistických ukazatelů
kvalitnější než model M1, v interpretaci
z něj proto budeme vycházet.
Ženy mají ve srovnání s muži o 129 %
vyšší šanci, že budou vykonávat prekarizovanou
práci. Toto riziko se ještě zvyšuje,
pokud je žena vdaná (zvýšení o 77 % ve
srovnání se svobodným mužem), nebo
má dítě (zvýšení o 35 % oproti bezdětnému
muži). Pravděpodobně se tedy potvrzují
předpoklady Standinga (2011), že jednak
zaměstnavatelé nabízejí ženám častěji
prekarizované zaměstnání, protože je
pro zaměstnavatele spojeno s menšími riziky
v případě, že se mu žena nebude věnovat
kvůli péči o děti. Jednak platí, že
ženy samy kvůli genderově nerovnoměrnému
rozložení rodinných rolí vyhledávají
zaměstnání vykazující některé znaky prekarizované
práce, např. zaměstnání s částečným
úvazkem.
Věkové skupiny mladých lidí vstupujících
na trh práce (25−30 let) a seniorů
(56−65 let) mají riziko prekarizace vyšší než
lidé v aktivním věku (o 58 % pro mladé zaměstnance
na začátku kariéry a o 23 % pro
zaměstnance v předdůchodovém věku).
Dosažení vyššího vzdělání znamená, že zaměstnanec
bude pravděpodobně pracovat
v neprekarizované práci. Získání maturitního
vzdělání snižuje riziko o 27 %, vysokoškolské
vzdělání dokonce o 33 %.
Zaměstnanci z nových zemí Evropské
unie mají zatím riziko prekarizace o 5 %
nižší ve srovnání s původními evropskými
zeměmi. To je pravděpodobně způsobeno
nižší flexibilitou pracovní síly, která je méně
ochotna za prací cestovat nebo se přizpůsobovat
jiným požadavkům zaměstnavatelů.
V průběhu jednotlivých let ale pro celou
Evropskou unii míra prekarizace roste,
a to s výjimkou roků 2006 až 2009. V těchto
letech klesá a je to možno přičítat blížící
se nebo probíhající finanční krizi. Odpovídá
to i zjištěním deskriptivní analýzy (viz
tabulka 1), která v uvedených letech také
ukazuje pokles podílu pracovníků vykonávajících
prekarizovanou práci.
Závěry a diskuze
Analýzou dat z výběrového šetření
European Union Labor Force Survey jsme
ukázali, že přibližně čtvrtina pracovních
pozic v Evropské unii vykazuje charakteristiky
prekarizované práce. Tu jsme operacionalizovali
jako přítomnost alespoň
jedné ze čtyř charakteristik - pracovní
smlouva na dobu určitou, částečný úvazek,
zaměstnání přes agenturu, touhu odpracovat
více hodin. Podíl prekarizované
práce roste jak ve starých, tak v nových
zemích Evropské unie.
Existují přitom jasné sociální determinanty,
které zvyšují riziko, že bude zaměstnanec
vykonávat prekarizovanou
práci. Ohroženy jsou zejména ženy, riziko
u nich zvyšuje i narození dítěte nebo uzavření
manželství. Oproti tomu jako faktory
snižující riziko výkonu prekarizované
práce lze označit především vyšší vzdělání,
dále pak v menší míře věk, pro muže
narození dítěte i vstup do manželství, pro
všechny pak výkon práce v nových zemích
Evropské unie.
I když ve všech zemích proběhla v uvedeném
období masivní expanze terciárníGraf
2: Vývoj míry prekarizace v zemích Evropské unie podle věku
Graf 3: Vývoj míry prekarizace v zemích Evropské unie podle vzdělání
Graf 4: Vývoj míry prekarizace v zemích Evropské unie podle rozšiřování EU
Forum 4_2017.qxd 11.8.2017 15:15 StrÆnka 14
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
FÓRUM sociální politiky 4/2017 15
ho stupně vzdělávacího systému, plní
vzdělání na trhu práce stále svou roli pojiš
ovny (Keller a Hruška Tvrdý, 2008),
která chrání své majitele před pádem do
„horší“ - v tomto případě prekarizované práce.
Naopak ani prudká feminizace vysokoškolského
vzdělání neodstranila genderově
podmíněné nerovnosti na trhu práce.
Fakt, že uzavření manželství a přítomnost
dítěte v domácnosti u žen riziko prekarizace
dále významně zvyšuje, ukazuje na přetrvávající
diskriminaci žen na trhu práce
bez ohledu na to, že v posledních letech
dosahují vzdělání srovnatelného s muži.
1 Práce na článku byla podpořena grantovým projektem
GAČR: Dynamika změny v české společnosti
(č. GB14-36154G).
2 První vlna expanze terciárního stupně vzdělání proběhla
v západních zemích v 70. letech 20. století, zejména
v postkomunistických zemích došlo k expanzi
až po roce 2000, kdy byla přijata tzv. Boloňská deklarace,
rozdělující pětileté studijní obory na dva
stupně - masivní tříletý bakalářský a výběrový dvouletý
magisterský. To vedlo k druhé vlně expanze
i v původních západních zemích.
3 To v praxi znamená zaměstnání na zkrácený úvazek
a zaměstnání na dobu určitou.
4 Agenturní zaměstnání nebo samostatná výdělečná
činnost.
5 Tento článek je založen na datech Eurostat, výzkum
EU LFS za roky 2000−2015. Zodpovědnost za veškeré
závěry z dat vyvozené nesou výhradně autoři.
6 V České republice provádí šetření Český statistický
úřad pod názvem Výběrové šetření pracovních sil.
7 Použití přesnějších kategorií vzdělání není bohužel
možné z důvodu rozdílných vzdělávacích systémů
v jednotlivých zemích.
8 Například pokud vzroste věk o jednotku, tj. o jeden
rok, změní se v modelu M1 v tabulce 2 pravděpodobnost
prekarizované práce 0,989×, tj. klesne o 1,1 %.
9 V Česku i dalších zemích ženy předstihly v počtu absolventů
muže a vyrovnaly také podíl vysokoškolsky
vzdělaných zaměstnanců pohybujících se na
trhu práce.
Použitá literatura
ACEMOGLU, Daron. Technical change, inequality,
and the labor market. Journal of economic literature,
2002, 40.1: 7−72.
BERNARDI, Fabrizio; BALLARINO, Gabriele. Participation,
equality of opportunity and returns to tertiary
education in contemporary Europe. European
societies, 2014, 16.3: 422−442.
BLAU, Francine D.; KAHN, Lawrence M. Understanding
international differences in the gender pay gap.
Journal of Labor economics, 2003, 21.1: 106−144.
BOURDIEU, Pierre a Jean-Claude PASSERON. Reproduction
in education, society and culture.
2nd ed. London: SAGE Publications, 1990. ISBN
0-8039-8320-4.
INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION. From
precarious work to decent work: Policies and regulations
to combat precarious employment. 1. Geneva:
International Labour Office, 2011. ISBN 978-
92-2-125522-2.
KELLER, Jan a Lubor HRUŠKA TVRDÝ. Vzdělanostní
společnost?: chrám, výtah a pojiš ovna. Praha: Sociologické
nakladatelství, 2008. Studie. ISBN 978-
80-86429-78-6.
MORRISON PAUL, Catherine J.; SIEGEL, Donald
S. The impacts of technology, trade and outsourcing
on employment and labor composition. The Scandinavian
Journal of Economics, 2001, 103.2: 241−264.
OESCH, Daniel. Occupational change in Europe: how
technology and education transform the job structure.
Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN
978-0-19-968096-2.
STANDING, Guy. The precariat: the new dangerous
class. London: Bloomsbury Academic, 2011. ISBN
978-1-84966-352-6.
WAGNER, Peter. A sociology of modernity liberty
and discipline. London: Routledge, 1994. ISBN
0203418573.
Tabulka 2: Sociální determinanty prekarizace práce (poměry šancí logistické regrese)
Nezávisle proměnné Kategorie M1 M2 M2 - procenta
pohlaví muž ref. ref. ref.
žena 3,711*** 2,290*** + 129,0 %
věk 25-30 let 1,678*** 1,577*** + 57,7 %
31-55 let ref. ref. ref.
56-65 let 1,193*** 1,229*** + 22,9 %
vzdělání bez maturity ref. ref. ref.
s maturitou 0,730*** 0,727*** - 27,3 %
pomaturitní 0,668*** 0,674*** - 32,6 %
rodinný status svobodný/á ref. ref.
ženatý/vdaná 0,654*** - 34,6 %
dítě v domácnosti bez dítěte ref. ref.
s dítětem 0,807*** - 19,3 %
pohlaví * status svobodný muž ref. ref.
vdaná žena 1,772*** + 77,2 %
pohlaví * dítě bezdětný muž ref. ref.
žena s dítětem 1,352*** + 35,2 %
rok 2000 ref. ref. ref.
2001 1,062*** 1,060*** + 6,0 %
2002 1,075*** 1,072*** + 7,2 %
2003 1,120*** 1,116*** + 11,6 %
2004 1,201*** 1,199*** + 19,9 %
2005 1,212*** 1,206*** + 20,6 %
2006 0,964*** 0,955*** - 4,5 %
2007 0,971*** 0,961*** - 3,9 %
2008 0,998 0,986*** - 1,4 %
2009 0,998 0,986*** - 1,4 %
2010 1,076*** 1,062*** + 6,2 %
2011 1,135*** 1,120*** + 12,0 %
2012 1,250*** 1,232*** + 23,2 %
2013 1,274*** 1,254*** + 25,4 %
2014 1,287*** 1,268*** + 26,8 %
2015 1,295*** 1,273*** + 27,3 %
rozšíření EU původní země ref. ref. ref.
nové země 0,951*** 0,952*** - 4,8 %
konstanta 0,138*** 0,197*** N
21 459 809 21 459 809 21 459 809
log likelihood - 10 417 163 - 10 362 232 -10 362 232
AIC 20 834 326 20 724 464 20 724 464
BIC 20 834 697 20 724 903 20 724 903
Zdroj dat: EU-LFS
Autor Mgr. Ing. Tomáš Doseděl
(dotomas@mail.muni.cz) je doktorským
studentem sociologie a výzkumníkem
Ústavu populačních studií Katedry sociologie,
Fakulty sociálních studií Masarykovy
univerzity (Department of sociology,
Faculty of social studies, Masaryk university),
Joštova 218/10, 602 00 Brno, Česká
republika. Zaměřuje se na problematiku
návratnosti vyššího vzdělání na pracovním
trhu v době vzdělaností expanze.
Autor doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D.
(katrnak@fss.muni.cz) je docentem na Katedře
sociologie, Fakulty sociálních studií,
Masarykovy univerzity (Department of sociology,
Faculty of social studies, Masaryk
university), Joštova 218/10, 602 00 Brno,
Česká republika. Zaměřuje se na sociální
stratifikaci, sociální statistiku a metody
analýzy dat.
Forum 4_2017.qxd 11.8.2017 15:15 StrÆnka 15