TEORIE EMOCE .............................................. . . • 1 ^ Úvod do problematiky............................................ ' Q Fyziologické teorie emoce...................................... . W Langc-Jamcsova teorie............................. .... 2.02 Evolucionistickc teorie emoce ............................... .... 2.0/ Teorie R. Plutchika................................................212 Behavioristické teorie emoce................................. ____2.19 ... . ............. o 1 o Kogmlwm teone emoce............................. z Dvoufaktorová teorie emoce ............................... .....223 Informační teorie emoce P. V. Simonová................................228 Sociologické teorie emoce.................................. .... 235 FENOMENOLOGIE EMOCÍ .................................. " , . 236 Psycho-logická struktura emocí .............................. ____240 Úzkost............................................................ 247 Radost........................................................ . . 251 Smutek ....................................................... . . 255 Strach........................................................... 259 Hnčv............................................................ 264 Pocit viny .................................................... 269 Stud........................................................... .2^3 Starost......................................................... .275 Empatie....................................................... Telové pocity................................................... 2^7 Bolest ........................................................" 280 Hlad a /.íxeň.................................................... 2S3 Hnus .......................................................' ' 2&4 Sexuální pocity ................................................. oHS Pocit únavy ...................................................' ^91 Vývojové vyšší city ................................................' 992 Intelektuální city ................................................. 2,9 Etické city.....................................................' Estetické city..................................................'' Citové vztahy.....................................................' „( Přátelství....................................................... Láska............ Závist a nenávist LITERATURA...... VÉCNÝ REJSTŘÍK JMENNÝ REJSTŘÍK 6 rENOMÉN EMOCE Duševní život člověka tvoří funkční celek, uvědomovaný jako prožívání, jehož cílem je regulace chování. Z tohoto celku lze vyabstrahovat razné prožitkové modality a jednu z nich tvoří cítění. Zvláštností cítění je jeho úzké spojení s motorikou, biochemickými změnami a vegetativními procesy. Jednota cítění a těchto tělesných změn se označuje jako emoce a poukazuje na jejich původní biologický význam, jímž byla adaptivní reakce na významné životní situace, reakce individua jako psychofyzického celku. V tomto smyslu vznikly emoce v procesu evoluce jako procesy hodnocení životního významu situací, které byly současně spojeny s mobilizací energie (aktivací organismu) nutné na vynaložení účelného chování, např. útěku ze situace ohrožující život individua. Situace rozpoznaná jako signál nebezpečí tak vyvolávala pocit strachu a současně aktivaci organismu, připravující ho na útěk. Primární emoce tak byly složkou instinktů, ale v dalším fy-logenetickém vývoji se spojovaly s kognitivní analýzou situace a obsahově se diferencovaly. Původní funkcí emocí bylo tedy hodnocení situací a příprava jejich fyzického zvládnutí. Současně však měly a mají emoce také vnitřní původ ve fyziologických a sociálních potřebách člověka, jako jsou např. hlad a sdružování. Svůj původní hodnotící a aktivační význam v regulaci chování si emoce podržely dodnes, ale jejich zdroje se rozšířily s vývojem lidstva i na podněty a hodnoty dané kulturou, takže dnes tvoří bohatou, obsahově diferencovanou fenomenologii cítění. Emoce jsou psychickým prafenoménem, který má zásadní význam pro regulaci chování, neboť jsou podstatou jeho motivace (mají povahu pohnutek) i jeho organizace na základě individuálních zkušeností (učení); určují vzorce apetencí a averzí, tedy toho, co nás přitahuje a co odpuzuje, toho, co bude naučeno, a co nikoli. Jako takové mají podstatný vliv na duševní život člověka, jemuž cítění dává jedinečný zážitkový akcent. 7 POJEM EMOCE o znamená pojem emoce, je všeobecně známo. Významově je ztotožňován s po-cil a označuje se jím prožívání lakových stavů, jako jsou radost, smutek, nnev závist, lítost, strach atd. Psychologické vymezení pojmu emoce je však ob-zne a jeho detinování přímo nemožné, pokud emoce chápeme jako svérázné a jednoduché zážitkové kvality. V psychologických slovnících se uvádějí násle-hu vy/namy pojmu emoce: 1. komplexní citový stav doprovázený charakteristickým, motorickými a žlázovými aktivitami, 2. komplexní chování organismu, vm^Ľ 'T* V,SCerÚlní k0mP°^y, resp. 1. mentální stav, charaktcri/o-obicktu"ľľ " dľ.rV*Zený ra°torickými projevy, který se vztahuje k nějakému S é hľ SUUaCl' 2' CXCÍt0Vaný «*» mysli, který doprovází k cíli za-Stivtľ'f1 , aCkť,Vní kt^ Í- dedkem překážky nebo oddálení /ovaná v dynamick* ProJĽV instinktu (psychoanalýza), 5. dezorgani-wKÄZľ 6- l0ta,ní akl °« kolem autonomně kom vovou 2ľR^ í13' zorganizovaná převážné vegetativní ner-Přehled ru/nľh g * A" C EnS^hová, 1958, s. 176). Je to spíše jen zených navvchoľ'T ^ľ*' °bjĽVU'ících sc v psychologické literatuře a orne-dává A. S Rcbcr'í l^ts * mctodoloPctó východisko. Podobné hledisko po-dva obecné znakv 1 ' * s - ^ P°dlC néh°Ž má současn6 P°Jelí tohoto termínu tivné založených stavů" ?íif>Jem" Pro řadu „subjektivně zakoušených, afek-význam pochází y i "i' J?»"ontol°gic*ý status" je ustaven označením, jeho/ "a, strach, U° j* *■ C° ká*'' kteréexplorují různé vnříS 7 označení pro pole vědeckých výzkumu, jektivní zkuSenost" U d 7Zl0loglcké a kognitivní faktory, jež ovlivňují „sub-nžívání pojmu emoce vymezeI» prozrazují vědeckou bezradnost při po- přednost přiznání že ' ľ D°rSCh (l%3' s" l28> ve svém slovníku dává sc nedají převést na nie Un'h ''p ^ ^ definovat> nÝbrž jen popsat, neboť city Proto nejlépe vyjádřit nominlrI? ly}^ slovo ĽÍl v psychologické řeči, dá se soucit, hnus atd. V tom se ^ mci: Clly Jsou zážitky jako např. radost, hněv, prožívání (vjemům představ* ^ °S°bní postoJe individua k obsahům jeho centován pocit libosti neboTiľ • kám)l přičcm* JcPonejvíce významně ak-všeehny city". Pojmy emocc 7 ■ av™k ™musí to být charakteristické pro V literatuře se nicméně ohi/ Ut pokladá Dor^h za významově ekvivalentní. 0996, s. 18) soudí, že emtľnl'P°jmŮ cmocc a «1: L. Schmidt-Atzert 01 otez co Clt a že pojem emoce se užívá ve dvou významech; jeden se vztahuje k prožívání (kdy/, např. někdo řekne, že má úzkost), ale to je vhodnější označovat termínem cit; druhý význam je globálnější a zahrnu je vedle citu také tělesný stav a Izv. výraz. Pojem emoce je nadřazený významově pojmu cit, který může být chápán jako zážitková složka neho komponenta emoce. Podobné rozlišení prosazovali R. S. Woodworth a IX Marquis (1964, s. 365 násl.), oba umírnění bchavioristé: „City jsou vědomé stavy různých druhu a intenzit", kdežto „emoce jsou stavy vzrušení organismu individua". Oba autoři dále uvádějí: „Každá emoce muže být popsána v termínech pocitů, motorického vzorce odpovědi, organického stavu a druhu externí situace, která emoci vyvolává." Někteří psychologové však poukazují ještě na rozlišení emocí a smyslových dojmů organického původu, jako jsou např. pocity hladu a únavy (např. B. Koch, 1913, /de podle M. B. Arnoldové, 1960, s. 25). Podle uvedeného autora jde o následující rozdíly: 1. city jsou nezávislé na specifických smyslových orgánech. 2. city jsou relativně nezávislé na vnějších podnětech, 3. city na rozdíl od smyslových dojmů závisí na celkovém stavu jedince a konstelaci podnětů, 4. city jsou vyvolávány dojmy, slovy, obrazy (představami), a proto nastupují v ěase později, 5. city nemohou setrvávat poté, co jejich intelektuální obsah zmizel, 6. city na rozdíl od smyslových dojmů nemohou zůstávat nepovšimnuty, vždy vzbuzují pozornost, 7. city jsou pozorností zeslabovány, zatímco smyslové dojmy zesilovány, 8. city nejsou prožívány (vnímány) jako kvality objektu, nýbrž jako stavy subjektu, 9. city na rozdíl od smyslových dojmů nemohou být reprodukovány, a jestliže se o to pokusíme a necháme pocit znovu vystoupit, je to už jen vzpomínka, 10. city nejsou lokalizovatclné, ale jsou vnímány jako celkové stavy subjektu. Ve výčtu těchto odlišností citů a smyslových dojmů zaznívá stará introspekcionalís-tická psychologie (Titchener, Kulpe, Lipps a další), která někdy dochází k objevným, ale jindy k vyumělkovaným závěrům. Proto by bylo možno proti některým z uvedených rozdílů vznášet námitky a sám Koch pokládá některé z nich za problematické. Také Arnoldova souhlasí jen s některými z nich a soudí, že je těžké odlišit city a smyslové dojmy, např. když jde o jednoduchý dojem, který je pociťován jako příjemný či nepříjemný. Odtrhování organických smyslových dojmů a citů je velmi umělé, a proto někteří psychologové označují jednoduché smyslové dojmy (dříve nazývané počitky) jako pocity, ale také tento termín je obvykle používán jako významově shodný s pojmem cit. Nejednotný přístup k tématu emoce, resp. city, vyjadřují zejména rozdíly v be-havioristickém a fenomenologickém pojetí: behavioristé obvykle termín cit nebo cítění vůbec nepoužívají, protože odmítají studovat stavy vědomí jako subjektivní jevy, které do vědy nepatří. Věda se má zabývat pouze chováním, ale jak to může dopadnout, ukazuje J. B. Watson (1925), otec behaviorismu, na popisu milostného chování:.....klokotavé a vrkavé zvuky a mnoho jiných neurčitých reakcí. Převládání střevních faktorů, projevující se změny v oběhu krve a dýchání, erekce penisu..." Naproti tomu fenomenolog Th. Lipps (1919) chápe city jako zážitky já, vyjadřující to, „jak se psychické procesy chovají nebo staví k duši nebo ch s^«^ľt° *ÍVOta neb° 56 « do psychických životne v " c ľ e Vyľľ C,t°Vaný Wton uvádí- Ímoce je zdedená, šablono- -ľÍoiľ^: t LCrtChfielda °958' - ™ nás,.) psychology vý; tfemi způsoby: JC M StaV ÍrÍUlĽe organismu, který se projevuje 2- tmSnim Ť11"" (ZáŽÍťkem)' * (individuum pociťuje emoci); nľ^mS! (ÍndÍVÍdUUm SC análně chová, např. útočí 3" v wganismu (vľd,ť ****** změn to jsou také «tacc organismu ľiľko £u ^ (1962> e™** také jako stavy ex-křižována jako pnjemná' ôľľ í*™* tón0Vané lenosti", která je charak- J* ■* M.B. Arnoldova (196ÔTuSTÍ ' neb° ÍntCnZÍVní' ^ ^ P°~ tendenci vůči něčemu intuitivná * vvmezuÍe e™ĽÍ Jako „pociťovanou denci vzdálit se od něčeho OCC™vané'™ jako dobré (prospěšné) nebo ten-nebo averze je doprovázena ° ^ °Cen°Vano Jako sPatné (škodlivé). Tato atrakce hcm Přibližování nebo únikJ'T^ ly/ioloS"*ých změn organizovaných vzta-Jetí Ji?- pojetí funkcionalistické * ^ předchazeJÍCÍLh» převážně popisných po- P^le W. Wundta (1905 700°"^ ^ * dalŠím' Jím* i* míra vzrušení, rozlišil Wundt tři „kvalitv rití« JeSté naPétí a "volnění. V tomto smyslu y tU 'Jak nazuje následující schéma: vzruSení uvolnění Příjemné nepříjemné napětí "klidnění 10 Podle Wundta jsou napětí a uvolnění vázány na procesy pozornosti (očekávání smyslového dojmu) a jsou spojeny s pocitem napětí; při nástupu očekávané události lze pak pozorovat pocit uvolnění. Vzrušení a uklidnění lze pozorovat už u barevných a zvukových vjemů: tak např. červená barva působí vzrušivě, modrá naproti tomu uklidňuje. „Slast a strast („Lust und Unlust"), vzrušení a klid nejsou singulární citové kvality, nýbrž citová zaměření („Gefúhlsrichtungen"), uvnitř nichž vystupují neurčitě mnohé jednoduché kvality" (Wundt). Např. nelibost vážnosti se nevyznačuje jen disonancí, ale v různých případech může opět ve své kvalitě variovat. Vzrušení samo diferencuje obsah prožívání, např. rozdíl mezi vzrušenou a klidnou radostí. Wundtovy dimenze emocí (citů) jsou obvykle redukovány na dvě následující: příjemné-nepříjemné a míra vzrušení; dimenze napětí-uvolnění byla rozpuštěna v dimenzi míry vzrušení; uvolňování je chápáno jako klesání intenzity vzrušení a naopak napětí jako stupňování vzrušení. Zdá se, že toto zjednodušení je oprávněné. Podle C. E. Izarda (1981, s. 20) definice emoce musí zahrnovat následující komponenty: - prožívání nebo vědomé pociťování; - procesy, které se odehrávají v mozku a nervovém systému vůbec; - pozorovatelné vnější projevy, zvláště v obličeji. To je v podstatě totéž, co požadují Krech a Crutchfield, ale proč by definice emoce, která má být psychologická, měla zahrnovat i to, co se odehrává v nervové soustavě; pro psychologické vymezení je to irelevantní. Také proto, že první a druhá komponenta vyžadují zcela odlišné přístupy, psychologický a neuro-ľyziologický, a tedy i odlišnou terminologii. Podle D. O. Hebba (1958) je nejen těžké definovat emoce, ale obtížné je i používat tento pojem jako terminus tech-nicus. Vztahuje se k takovým stavům jako radost, láska, hrdost, hněv, nenávist, žárlivost, smutek, strach a je nemožné blíže tyto stavy charakterizovat jediným výrazem, který by vyjádřil, co mají společného. Jediné, co mají tyto stavy společné, je, že nějak intervenují v chování, které mohou organizovat, ale i dezorga-nizovat, mohou tedy působit jako popudy i jako útlumy. Existuje téměř stovka různých definic emocí, uvádí Schmidt-Atzert, který sám podává následující pracovní definici emoce: „Emoce je kvalitativně blíže popsatelný stav, který vystupuje spolu se změnami na jedné nebo více následujících úrovních: cit, tělesný stav a výraz." Jak již bylo uvedeno, nominální definice emocí vychází z podstatných znaků, odlišujících emoce od jiných psychických jevů. Výše uvedená definice Schmidt-Atzertova vychází z identifikace emocionálních komponent, což je méně přesné, protože změny v tělesných stavech a výrazu provázejí i jiné psychické stavy než emoce. Nicméně téma komponenty emocí, které zde již bylo naznačeno, má zásadní význam pro pochopení emocí jako psychologického jevu. Velmi obecně vzato, emoce mají dvě základní komponenty: zážitkovou a somatickou (doprovodné fyziologické změny, zejména útrobní, ale i změny v motorice, tj. v pohybech, ať už i 1 vytvářejí komplexnější chování nebo mimický výra/) Psychology zajímají především komponenty: zážitková, výrazová a behaviorální (emocionální chování, do neho/ Lze vsak zahrnout i výra/.), loto pojetí tří komponent emocí lze vyjádřit v následujícím schématu: fyziologické/ \ chováni změny / emoce \ (jcdnání a výraz) zážitek (cit) H. llhch <1<)«M, s. 127, in: Asanger a Wenninger) uvádí, že 1. city poukazují na duh ľ dU^Vn'SUlV °sohy a2- podle roviny jejich výkladu lze rozlišovat následující rozdílné komponenty: - subjektivně zážitkovou - neuroľy/.iologiekou (vzrušení) - kognitivně hodnotící V tomto rw.x~ ,ntcrPc,sonálně výrazovou a sdělovací hodnotícľV SC "IvfmC S dal5í' dosud "svedenou komponentou kognitivně tují nenochvhS - ' ^ P°2náme dále> obsahová diferenciace emocí. Exis-toké kounitivní IT VrOZCn6 CmoCC' av*ak v ontogenetickém vývoji vystupuje vají jen jako d ,ľľľ°nenta em0CÍ' související s jejich funkcí. Hmoce vyvstá-Procesľ Vnímlľf * h°dn°Cení W tedy dvou rozdílných cení jako kosniW °hapano Jako ,/mtegrativní motorická funkce", hodno-u'c.tásituace stárt'/Pl"lCOVání (M' AnK,ldwá' 1960). Emociogenní se překážka vyvolává -m 'V Vyslunuie v,()^ný podnět pro takovou reakci (napr. nějak významná It" fUJaného veku h^v), nebo tím, že je rozpoznána jako smyslu je emocím im ľJÍCÍ' a Ulk např. naučený strach. V tomto předP()kládájcjíkoJrCmm Vr0ZCné neb° naUČené h«dnocení situace, které což je obvykle ŕunkcí IZ gPraC0Vaní' sP°Cívajíci v identifikaci jejího významu, gnitivně emocionálního f f-íUČení)' R' Plutchik (1980) do modelU "k°' dobou paměť, vedle hod zahrnuJe proto také krátkodobou i dlouho- G. Mandler (1966) a J Jľ^ ^ a P^ikce. Podobně S. Schachter, vání informací": kladné e n 1 PřiP°mínají vztah emocí k „proceso- nosti nebo nedostatku v ^ Vy?hazeÍí 2 asimilace informací, záporné z obtíŽ-P. V. Šimonov (1966) a .n™ T" ,nlormací- Informační teorii emocí vytvořil (1975) uvádí, že, nediferen V2tah emoce a informace. G. Mandler ných „mediujících kogniuvníh VZmŠení" vede k emoční zkušenosti jen za da-a kolnice, které je funkční ľdfľ***"' HxistuJe tedy úzké spojení emocí má strach a utíká, protože nr ľ™0™* rCakci Psychologický smysl (subjekt rozpoznal nebezpečí. Z dosud uvedeného jsou patrné dvě věei: především, že emoce jsou velmi kom plexní jevy (zážitkové, fyziologické a behaviorální komponenty) a že jejich podstatou, resp. funkcí je hodnocení, které se opírá o kognitivní procesy. To je zahrnuto ve výše uvedené definici M. B. Arnoldové. Emoce ledy nejsou jen stavy vzrušení spojené s prožíváním príjemného neho nepříjemného, mají jesle další, specifický obsah či kvalitu, která každou emoci, resp. cit tvoří tím, čím je (např. strach strachem, radost radostí, lítost lítostí apod.). 'loje onen specifický zážitkový obsah citu, který je spojen s vrozeným éi naučeným hodnocením situace a který je psychologicky nejduležilější. Tato skutečnost by mela byt ve vymezení emoce respektována. V tomto smyslu lze pak formulovat psychologické pojetí emoce jako komplexní reakce na vrozený a naučený význam situace či jako hod nocení situace projevující se výsledným citovým stavem nebo reakcí. Toto pojetí vede k několika důležitým závěrům: především k tomu, že psychologicky nejdů-ležitčjší je citová komponenta emoce, a dále k tomu, že je to reakce účelová (teleonomní), protože je reakcí na význam situace či stimulace. lixistují ovšem i kritická pojetí emoce jako psychologického konceptu, lálo pojetí v mírnější podobě chápou emoce jen jako jakési přidružené jevy či jevy odvozené: např. Th. Ziehen (1915) popíral relativní samostatnost cítění a prohlašoval je /a pouhý přívlastek počitků a představ; hovořil o něm jako o jejich „citovém tónu". Proti tomu ostře vystoupili O. Kiilpe a E. B. Titchener (1908): protože cit má své vlastnosti (kvalitu, sílu a trvání), nelze ho brát jen jako vlastnost počitku a představy. Podrobně diskutoval tento problém Th. Ribot (1896); v pojetí emocí se podle něj uplatňují dvě odlišná hlediska v jejich „nejvnitřnčjší podstatě": 1. jsou to „sekundární, odvozené jevy, jsou to formy poznání, jsou druhem „temné inteligence" - což je intelektualistickč pojetí; 2. city jsou jevy původní, nezávislé na intelektu, mají jiný původ - což je fyziologické pojetí (H. Spencer, W. James a další). Ribot sám považoval city za specifické aspekty „tendencí": to, co nazýváme libost a nelibost, vytváří jen povrch citového života, jehož elementární základ spočívá v tendencích, sklonech, potřebách; „používám slovo tendence jako synonymum potřeb, sklonů, pudů, náchylnosti a žádostí". Dále Ribot píše": „Všechny tendence předpokládají motorickou inervaci, vyjadřují potřeby individua, ať už jsou tělesné nebo duševní povahy. V nich spočívá podstata, kořeny citového života, nikoli ve vědomí libosti a nelibosti, které tendence doprovází, podle toho, jak je toto uspokojení zakoušeno nebo naráží na překážky. Příjemné nebo nepríjemnejšou jen znaky a příznaky..." Těmito výroky však Ribot nepopírá zážitkovou specifičnost emocí, a tedy ani jejich fenomenální zvláštnost. Je samozřejmé, že také emoce jako psychologické fenomény jsou koncepty vyabstrahovane z celku duševního dění, a jako takové se vyznačují specifickými znaky, které zde byly uvedeny a vystupují ovšem v souvislosti s ostatními psychickými jevy a psychologickými koncepty, jak zde rovněž již bylo naznačeno. City nejen akcentují poznávací procesy a spojují sc se snahami a procesy motivace, ale mohou zaplňovat vědomí jako dominantní 13 td'STÍly'kdy*d°KahUJÍ W,ké iSBÉ! vzrušení (vztek íi zuřivost, hrůzu /ávužučjší jc odmítání psychologického konceptu emoce jako nadbytečného: " (.nľ-TV^ rf r0ZP"U5lŽn V W* fenoménech, nnpř. je ztotožňován s ak-% Ä fľ"^ 19341 l95i; » «)• Pradúc s motivací (N. L. Munn, iíc z,! ■■' ,J1 SĽ W'C áSänoduSujítí behavioristická hledisku, odjnijft-H ' Skľ.Sľ,'nvľľĽ!'ll;kýl"iJCTy- NWznumnější představitel behavtorisrm. zavrch u, , \^ll'^>nĽC,,:MK»^/l<««nKÍníenu,e u,no,ivnecjepoklúdúno l'C''a' * ntótó K >Ľ Měn z jeho největSích omylů ' íi ok [ -C :"C ,"'">V"íil,,Ľ "b^kfe SE3ý, když nechápeme skutečné PK-fyové š™ iľ,°ľ ľ JS',U raaSk0U n;,5í "i"*™" n nevědomosti." Podle Duf-exeiu,ec Älľ, "ľ"'" ,iSÍ« emocionálního jen stupněm aktivace, resp. iiska a íe n ,ľ - ^ 'V™ni- protoíe se °™«dc jen na behnviorúlní hle-*» > - níZrnin, 7"™' 0,'Ub"CC) může být * •'"««>,^ I " ľ"™":;?''™'eXĽÍ,1Ke a "ktivna chování nemusí co havu,ráln Ltľtoľnl C mUaní k°ncePlu cm«« nebo jeho redukce nabe-r^^^^^^g^cJ.ale.jakUÄ^ Historické hledisko v ™tJSOU 5Í2_é psychologické jevy. 'vlastní ^,^1"^^ « k Aristoteles rozlišil city jako visí radost, lásku' nenávkľ, u ľ ™ySlím Žádost' hnSv* strach' sm6l°St' Je pojena libost či nelibost "ľv,: Uvost« S0UStrast' zkrátka všechn0 t0' S ^ s tělem souvisí všechnv ,t ^ Uraznil Pak Mích souvislost s tělem: „. .patrně stejně i radost láska irZT™ °dvaha> klid' strach, soustrast, smělost, Používal však protnaceníT,: "** P" nich ** néjak zúčastněno i tělo."** M vycházejí z duše a z teľ- x° StaVŮ dirse slovo („pathé"), zdůrazňuje, J^y s tělem. V tomto noietí' ľí*™' ' ly StaVy' které vycházejí z duše, jsou spojem afekt (aftectus) SchoHs^1"?"11 stíedwěk, který také používal spíše po-afekty, resp. C1ty za pohnutý f~ P°UŽÍValÍ VÍCe *»o „passio", pokládal, onsta P. Th. Young a dalSí ve své antropologii, stejně jako behav.- W. Wundt na přelomu toheľ kt /a "cit 1,bostl "ebo nelibosti" a teprve eity". City pak byly pova/ova " mmUléh° St°lelí chaPal at'ekty jako „intenzivní se užívalo slovo emoce pak 2 H, "PCClftcké' vývojově vyšší fenomény, a pokud nymi změnami spojenýěh zážitk • ľ ^ W° °Značení vývojově nižších, s těles-take Jak» Pocity. Tak např Th l „ pr° SVOU Jednoduchost byly označovány Naproti tomu W. James 0884^ V 9°2) ada,Sí Přidali eity za zážitky jáství. pokládali city UeewT ' dÚnskym Prologem C. G. Langem ucelne pohyby; ilUstroval ^ ^ prožívání tělesných změn, provázejících Toto na první pohled absurdní mame strach> P™t0*e utíkame' _________ pOJCtl vsak spolehlivě vyvrátil W B. Cannon 14 (1927). K tomuto pojetí se ještě vrátíme. Teprve po/ději se ustálilo pojetí, že city jsou zážitkovou složkou emocí, které zahrnují i souběžné probíhající fyziologické změny. Behavioristé, pokud používají koncept emoce, omezují jej na tzv. emocionální chování, které se podle P. Th. Younga (1961, s. 357 násl.) od neemocionálního liší následujícími znaky: I. emocionální chování je dezorganizované a poruchové, neemocionální je organizované a častěji zacílené; 2. emocionální chování začíná v psychologické situaci, tj. v situaci, která signalizuje něco významného, mnohé druhy neemocionálního chování vznikají z vnitrních podmínek organismu; 3. emocionální chování je charakterizováno změnami regulovanými autonomním nervovým systémem, v neemocionálním chování je jen malá účast visceralizace; 4. emocionální'chování je charakterizováno slabou kôrovou kontrolou nebo i jejím nedostatkem a jeho vzorce jsou integrovány na subkortikální úrovni, neemocionální chování je charakteristické vysokým stupněm korové kontroly a dominancí kôrových funkcí; 5. emocionální chování je subjektivně i objektivně charakterizováno jako intenzivně afektivní (tj. příjemné či nepříjemné - to vyjadřuje Youngovo pojetí afektivity), neemocionální chování je spíše neutrální, afektivnč indiferentní (afektivní proces vymezuje Young jako „vědomý pocit libosti nebo nelibosti"). Některé z těchto charakteristik jsou diskutabilní, to přiznává i Young. Je to zejména první z uvedených charakteristik, která souvisí s tzv. katastrofickou teorií emocí, jíž se budeme zabývat podrobněji dále a která chápe emoce jako druh poruch v činnosti organismu. P. Th. Young (1961, s. 345) sám vymezuje pojem emoce jako „složitá zneklidnění, která jsou obecně poznávána, rozlišována a pojmenována v termínech stimulující situace, jež je vyvolává, a adjustací, které jedinec v takové situaci vytváří". Takové omezování emocí na určitý druh chování znamená ovšem psychologicky zcela neplodný redukcionismus ve studiu emocí, neboť je to právě citová složka emocí, která je psychologicky nejzávažnčjší. Rozhodující je, jak člověk situaci prožívá,'neboť v prožívání, v jednotě cítění a poznávání se utváří její význam, který je určující pro následné chování. Z hlediska vnějšího pozorovatele nemůže být vnitřní význam chování vždy spolehlivě identifikován. A nemůže být spolehlivě definován ani z objektivních znaků situace, protože táž situace může mít pro různé jedince různý význam. Behavioristická rezignace na studium vnitřního psychického života člověka je proto zavádějící a neplodná. Zcela správně tedy říká G. Ch. Šingarov (1971, s. 8): „Jako celostní psychický proces jsou emoce a city nedělitelnou jednotou, mající vnější výraz ve způsobu fyziologických reakcí a vnitřních, subjektivních prožívání." Behaviorální a vnitřní zážitková (citová) složka emocí tvoří jednotu, ale psychologický smysl této jednoty určuje cit. Subjektivní podstatu emocí vyjadřuje nejvýrazněji filozofkko-fenomenolo-gický přístup, který, kromě jiných autorů, formuloval zejména J.-P. Sartre (1939): „Aby bylo možno vytvořit základy psychologie, musíme vyjít za psychické a za situaci člověka ve světě až ke zdroji člověka, světa a psychického, 15 tím, /0 ,rtlPser k transcendentálnimu a konstimúvnimu védami, ze) ^ MttSio ^ neme fenomenologickou redukcí' nebo ^závorkovánu &díro le3 e**' tohoto vědomi u vo, ze je to práve moje vědomi, dava ví**r ^ nota... nebot každé vědomi existuje pvávě tak dalece, em0ct ^ stování." SaiteUm »• ™ násl.) zde uvadl, ze fenome ^ talíe, pod. vědomí nebo na člověka, „nechce o něm jen vedet, c ^ ^ je s jjJíP múze říci o své podstatě"; podle fenomenologa „kazOy ^ ^ jCho ^ g siatou významný odejmeme-li mu jeho význam, odejme cm0Cí, PnL - ,/Vť,cV lidského fakta" a úkolem fenomenoloRa je studium V^'1V ./xx gm, co nomén je to, co vykazu\e sebe sama, co stojí za takty, e ^ ^ ,emoc"lClni ^co'1 šku pozorováno, a „emoce je bytí, které přebírá sebe sa eíldeutgI>Í zaméruje na svět". V tomto smyslu „emoce je cistě UtUj^/a ]C]\^\ Pť°/l/0^' tedy něco, co slojí nejen za jejím vnějším projevem, ale » ^n{lV\si m^ Uvedomuje si ělověk, proč miluje a nenávidí, kdy/. iá§^a --Jg^uje ^ sobní evoluční smysl'? Sartre ovšem o evoluci nehovorí, i v ^ u ^0 *i ' aäAp že emo^ . ...nce ' eendentální smysl, jímž může být evoluce, a rika uai^, - .-^c e%lSl v , ťCn0' bylí, ale že je bytím samým-, „emoce je organizovaná forma ^ U1i /e ^ je sice diskutabilní pozice filozofická, nicméně však poukaz^. ^ p ^ mén emoce se nevyčerpáva jejími vnějšími projevy a Že tep ^ poU^2, ^ je třeba hledat její osobní a posléze nadosobní smysl- Na ^ inStinklV' j< W. McDougall (1923, 196$, s. 315), který spojoval ^m°,ce c0 je ^^ícP s motivy celého druhu, ale současně napsal, že lépe, než ptat sc, l^0isV-& klást si otázku variací emocionální zkušenosti a otázku, 2,8 ^eflá n* a externích podmínek ělověk zakouší ty které emoční kvality• ^ V&l^, naznačují, že vědecké studium emocí jejich problematiku n^^onracher( • ,^0 takové musí být nutně omezeno na přístup, který formuloval H. ^ v|d?íg J^o s- 44%>. „City jsou duševní stavy, které vystupují bez spoiupuso ^ vn#^^ bezprostřední reakce organismu, pudového života nebo osobnos , vnitřní událost a jsou ponejvíce, v řečově ne přesně pojatelne to jako příjemné nebo nepříjemné." . -^c }cV^. jjí Závěr: Emoce jsou fenomenálně specifické a komplexní psye -Ä jg 16 noceni ěová ----^.uvj^ jsou íenomenalne speciticke a Komy»^«» c * s j ((r cd situace či stimulace; mají komponentu zážitkovou (eitovo > . , protože se konstituuje v jednotě s poznáváním významu situa x ■ ponentu behavioráiní (inktuzive výrazovou) a somatickou , g^g 3 jako takové jsou reakcí na životně významné situace, která vedle tf ^ lieh významu zahrnuje také aktivaci individua k účelné adaptaci ^ #0fj Emoce jsou klíčové psychické fenomény, protože vytvářejí zakU" ^ 1 Am?VaCe chov^ a tím mu propůjčují psychologický smysl- City J složky emocí pak dávají lidskému duševnímu životu jedinečný ^ ^ ^ Varadigma emocí; Vojem paradigma vyjadřoval v platónské jako pravzor pozemského dění; ve vědách vyjadřuje toto slovo t&grjfa jevu, které takterá věda zkoumá. Paradigma emocí tedy znamená 16 sťuktury fenoménu emoce a ten může být vyjádřen různým /působeni. Pokusili l's"ic se toto paradigma podal ve formě jednoduchého schématu, které vyjadřuje strukturu emocionálního dění a vztahy jeho jednotlivých složek. , . . . komponenty , . ,, . nciimlyziolopickc .... , benaviorálni /.;i/.ilkovc rry . , irl(Mn .'i hk v n č i š í, situační stimulaci, tak termín podnět v uvedeném modelu znamená jak viicjm, „ 1 ~<.; f.,nnrí* To odpovídá exogenmm a endo- 1 vnitřní zdroj stimulace, vyvolávající emoce, lo oopi y^T" í,míc genním podn ínkám vzniku emoce, jak o nich byla j./ zrmnka ^e^ tčný v centru modelu (paradigmatu) má vyjádřit take skutečnost, zc z zitck e psychologickým centrem přístupu k emocím (psycholog.cky vzato jsou to piedevsím druhy prožívání). - ■ v. , Funkcí paradigmatu ie P^evsta vyjádření toho, cojep^métem zkoumán!, a <ím i poukaz na adekvátní metodologii a metodiku tohoto zkoumám. Emoce a poznávání: V .„„„genezi se emoce postupne uttegruj, kog.uMvnm, , o híwlnocen stimu ace, která vyvoláva Steinem, což umožňuje ditercncovanejsi hodnoceni su > j i, ^-vja U11IU' J „^^tivní -i kognitivní, man sve specifické, vzrušení. Nicméně oba tyto systémy, emotivní a Kognmv , j t „ ii-v , . ^"'^"^ , , . u a,,eň n -malv/u fungováni a íunkcni koope- °Jlisné funkce, .leden z posledních pokusu o anaiyzu u g k o n c i7r.ctpin n993 s. 323 nasl., in: Lewis a Ha- IaĽe obou těchto systémů provedl S. bpstcin v^jj, ä .. viland). Podle tohoto antořa si všiehnt lidé yXtváM^SEÄ'^^; nerozvinuté pojetí skutečnosti, které má dvě kategone: „teoru a a teott, sve. "vznmí se samo sebou, ze jde o „teorii" laickou. Tato tcone má dva konceptualn, . -T-T7T z, c HÍiě co isou věci kolem nas atd.: 1. racio- systemy, t . systémy pojetí toho, co se dejc, co jsou ^ ,v',i - ~ J /z , v )nn ťFnstein hovoř icste o „asociamstickem na'ni a 2. experenciální (zkušenostní), (bpstein novu. j „ . 1 ■■ , * 3 . - ..i,, ten cháne íen iako epitenomen a v dal-Steinu, límž e v podstatě nevedomí, ale ten ciicipu j j v Sím výkladu ho ponecháme stranou.) S naší problemat.kou souvis, zejména ex-Percnciální systém, který zahrnuje onu imphcitní teoru reality, nebot emoce tuto 17 Knihovní Jiřího Maněna Brno, Kobližní 4 teorie org plutva- , ^tetivy ^ zun zkušenost a řídí chování, fungují jako ^^^Láno eropc^ . k nrotoxeteor^ q93, « ovlivňovaný. A ^ (BpStein. ^ implicitní teorií reality ovlivňují a jsou ji s.324). Fungování experenciálního systému je m^^0^^\xm k°^tyjg připravují královskou cestu pro odvozování schémat v e p ^enqsjj^ análním systému osoby" (Upstem, 1993, s. 321). "^^^ vlastní systém hodnocení událostí a objektu. „Lide cti experet! 0d\e ceptuálními systémy, které operují paralelné: automa \ ^ ^ oy^e|Jftfá systémem a analytickým, racionálním systémem; kazcy & ^3)- t0 svých vlastních pravidel odvozování závěrů" (Upstem, n£h0), js z těchio systémů není validnéjsí než druhý, tvrdí U^sl^.6 mohou být vC^tO v podstaté dva systémy procesování činnosti psychiky,ke ^^cí obou konfliktu i komplementarity. Následuje přehled specitickyc systémů (Upstem, 1993, s. 324): Vlastnosti konceptuálnkh systémů experenciální - holistický - emocionální (.orientovaný na libost a bolest) - spojení prostřednictvím asociací - chování mediováno minulou zkušenosti - kóduje realitu v konkrétních obrazech, metaforách a příbězích - rychlejší procesování, orientované na bezprostřední akci - spíše hrubá diferenciace; širší gradient, generalizace; kategóriami myšlení - sprše hrubá integrace, organizování do emocionálních komplexů (kogmlivné-aíektivní moduly) - zakoušení pasivní a předvédomé (jsme uchváceni našimi emocemi) - evidentne sebc-přesvědčivý („zakoušení je vě fení") - analytický ^urnovS) - logický (orientovaný - spojení přítma »deK ?(>sU - chování mediováno vedou y událostí Ľn syň*0 - kóduje realitu v abstraktu* SIC jání, o" entoví vech a číslech - pomalejší procesov nou akci *-^c - spíše jemná diferencvace, lení - spíše vysoká integrace ozion ál'11 sdome o- ko'1 ,if11 zakoušení aktivní a vcdoi váni našimi myšlenkami ceStoU - získava ospravedlněni log dencí by Charakteristiku obou těchto systému, vytvořených spekulativní *f*^Ag£&t možno v detailech podrobit kritice, ale rozhodující je zde to, U a Ja pojímání skutečnosti lze označit také jako anály tteko-racion U tivne-emocionální systémy, ä tak vcelku i zřetelně rozlet jcjtch \ $Qý0 ^sterny spolupracují na organizaci a motivaci lidského chování, aVj k racionálni je nástrojem emocionálního systému. 1H CHARAKTERISTIKA EMOCÍ Něco /, povahy emocí bylo uvedeno již v předešlé kapitole, kde byl učiněn pokus o vymezení jejich psychologického pojetí. Behavioristc se omezovali na studium emocionálního chování, fenomenologové-introspekcionalisté zase na studium citů jako zvláštních způsobů prožívání. Proto také představitelé těchto dvou základních, ale zcela odlišných psychologických směrů nacházeli různé charakteristiky emocí. Základní charakteristikou emocí je jejich komplexnost. Tato komplexnost emocí je dána nejen tím, že ve srovnání s ostatními dílčími psychickými funkcemi jsou nejvýrazněji spojeny s fyziologií organismu, ale i tím, že mají rozhodující funkce v psychické regulaci činnosti. O těchto funkcích bude pojednáno v následující kapitole. Pojem emoce, jak už víme, zahrnuje fenomény prožívání, chování i fyziologické, zejména vegetativní a viscerální změny. Dalším výrazným znakem je diferencovanost emocionálních reakcí: novorozenec prožívá jen libost a nelibost, spojené s určitou mírou vzrušení, nemluvně již vykazuje určité vrozené druhy emocí (strach, vztek a další) a dalším vývojem se emocionální život člověka dále diferencuje až do bohaté škály emocionálních a zejména citových reakcí, eož je funkcí kognitivního zpracování emociogenních situací: radost z úspěšně složené zkoušky nebo z úspěchu v práci je obsahově, tj. zážitkové něčím jiným než radost ze setkání s přítelem, kterého jsme dlouho neviděli, a taje zase něčím jiným, jiným druhem radosti než ta, kterou prožíváme, když jsme nalezli důležitý předmět, považovaný již za ztracený. Dalším podstatným znakem je polarita emocí, zejména zase jejich citové složky. Každá emoce, resp. cit, má svůj protikladný pól: radost-smutek, úcta-opovržení, závist-přejícnost, lítost-zlomyslnost atd. Polarita je jakýmsi základním znakem přírodních i společenských jevů vůbec (kladná a záporná elektřina, den a noc, muž a žena, sociální integrace a deszintegrace, bohatství a bída atd.) a také myšlení vykazuje pohyb v polaritách, resp. protikladech, stejně jako jednání, což je vlastně východiskem postmodernistického relativismu. P. Th. Young (1961, s. 357 násl.) uvádí následující behavioristická hlediska v charakteristice emocí: - emocionální chování je „rozbouřené" a dezorganizované; - emocionální chování začíná v psychologické situaci; - emocionální chování je charakterizováno zeslabením nebo vyloučením korové kontroly; - emocionální chování je doprovázeno fyziologickými změnami v organismu; - emocionální chování vyjadřuje apetenci nebo averzi k podněcující situaci. 19 u*M\tľ^ýaUtor"te podiv* * ^.ft*** behaviorální složky ^**2^«*£S^ Proce-. klisna od ostatních^ h '"'"""'í situ! akci a aveJw bance" < Y"»"g 19° I •s-353)'Za ŕ ŕ'Vá,li-*'CtJem0Ž"»l rľve'ľ vnitfS stav libosti a odO-J " Ä 8 ^itvľ'fe **«* zvířata produkují W«*J ta tk"ľ""Mys p ■"""t- í y,b,mí' resP- ukotóenľchování. W»* n ľ"y "^-.ľ ľ Y"u"«. ia bv ľUh> 0 Pňtomnosti negativního *J W Y ňebo i«é nZ',u' tteJtyl0.Uvedeno. s libostí a nelibostí, ale l» ■fe^Ä^ Clm0Žn° Prok^>, "aboratorné na p«*< ^>k^*m*»ÍZ«PJekm™*- Koieíní má tato beha M „ľ>'4 ?VÍdu « í ' »*& by. v laboratorní situac;^ ■fl**** hícdisk Vá0f- °bjekteni "eb0 trváním l"Ů1ÓlU> Podal o' *** o taW ° V c,>ariiklerKl i. » i a " (19 3 arakteri^ce k KĽ ĽmWÍ <<**) ie 'cela odM* ■ - $2í>« Si278 ,, ll;ipř p. . ee'ion šíri kvaIi,; tó* »5 ' ",:,ií n'""<>" hloubku (od slabého f° - cti d(>r>ií- '"'enzite t . -•425?*«^. '^*--»-.«*h k ostatní, - Ä ^£2? *» k-«'V- nebo slaW -g *S ^'lävä"yVŽdy UŽ "«"» speeifíeký'"'1 ^ ^Äľ'^vÄ a mohou znovu v**gj PŮS*eniaV(SakJehoD""m P«daří vvh "'^ W"p« ve své původní po**, "U*y, o UJ,1Sh« Poľ'""' Cto*"! ' Pfc(,^vy a myšlenky • «*« k* « 42? "4 -e JK není evoLí původního citu; ;yi.ž * y v., Uríltého v »Uva stejnč vnínliín, *Vii «£5** by, vyv , SĽlk;1'"- « "rčitou osobou nevyv"1*1 ^^•ľ^^;^(mi p()unčty: co iednouvy;-**íf¥ WJ?° nCmusí- v tóže situaci .se jednou m**" ^ Se P<> eeCo? ľ °víem v detailech naopak^ - "">* Je ŽÍS Prožívání se objevuje »WL 'St sP°Jena: „äleží-li předmět citu >Mti i„. ?' '"..I., by,°- klíčovalo by to po*? • V > , £*W«n, a konx. fond i ^W°^,ma obojí je historicity ^ prostredí, v němž se nachází, zaměřování jeho jednání na určitý cíl lze vysvětlit jeho motivací, ale ta je, jak poznáme dále, v podstatě vždy emociogenní, neboť směřuje k dosahování příjemného a k vyhýbání se nepříjemnému. Emoce nemusí však vždy mít jen Ionizující či aktivující vliv. Již I. Kant rozlišoval stenické a asie nieké city: první podněcují k činnosti (jako např. radost), druhé činnost utlumují (jako např. hluboký smutek). Některé emoce, jako např. strach, za určitých okol noslí aktivují (útěk), jindy zážitek hrůzy utlumuje pohyby (ztrnutí). I.. Postínán ;i D. K. Brown (1952) zkoumali vliv úspěchu a neúspěchu silně emociogennfch zkušeností) na práh rozpoznávání tachystoskopicky králce exponovaných slov. Úspěšnost a neúspěšnost pokusných osoh byla uměle navozena a byly s ní seznámeny. Pak hyly rozděleny na úspěšné a neúspěšné a každé z. nich byla jednotlivě v krátkých intervalech exponována slova asociovaná s úspěchem a neúspěchem (mezi úspěšná slova patřila např. laková jako „výborný", „vítěz", mezi neúspěšná „špatně", „překážka" apod. Ukázalo se, že úspěšné osoby měly nižší percepční prahy pro úspěšná slova, zatímco neúspěšné pokusné osoby byly zase vnímavější pro slova vyjadřující neúspěch. To je v rozporu s jevem tzv. obrany ve vnímání, kde pro slova asociovaná s neúspěchem mají pokusné osoby naopak vyšší percepční prahy (obrana proti devalvaci ega), a vykazují tedy senzitivizaci vůči těmto slovům. Tyto rozpory se pokusil vysvětlit P. G. Upson (1%7): vnímavost vůči podnětům asociovaným s neúspěchem může přispět k lepšímu zvládnutí neúspěchu v podobné budoucí situaci. Existují ledy dvě různé formy obrany ve vnímání, zvýšená i snížená vnímavost, ale činitelé tohoto rozdílu nebyli dosud identifikováni. V každém případě však jsou emociogenní podněty vnímány jinak než podněty neutrální. Emociogenní selektivita se netýká jen vnímání, ale i zapamatován, a myšlení a souvisí prostě s tím, že .o. co je významné - a co je vý^amne jc vždy emociogenní - se lépe pamatuje a usmerňuje lidské myšlen. Tak H. H. Kendler (1940) a další zjistili, L si člověk lépe zapamatovává to co bylo asocovano s úspěchem. Výrazné aktivující vliv mají středně intenz.vm emoce K. Spenco I. Fnrber, II McFann, 1956): emoce aktivují (ionizuji) pr, stredn, urovn, napět,, je-l, ,0,0 ~t-y t^niviiiící vliv emoci se snižuje. Avšak zda se, ze napětí slabší nebo přihs vysoké, ionizující vnv ciiiuk, j , l - „hn„ «mrvp neboť takové sune emoce, iako ie napr. to neplatí absolutně a pro všechny tmocc, ncDot uiK ^ j j ; ... J. t „Kivi/nií až k nepříčetnému chovaní, avšak, jak jiz bylo po-vztek ci zuřivost, aktivizuji az k hcijh<^ , , .. . , znamenáno, hluboký žal dezak.iviz.uje a stejné muže působ, , s, ny poct stes,,. Ď. C McClelland a J. W. Atkinson (in: D. C. McClelland, 1953) prokázal, vhv .... „x„z».h i^r-r/ň (část každého z exponovaných obrazu hladovění na vnímán, víceznačných obrazu icusi , 1 mohla míl něco spolčeného s jedením, druhá ěast mkoh): hladovej c. osoby oceňovaly části obrazu, které měly něco společného s jedemm jako ve.stnez ty cast, obrazů, které s jedení,,, nic společného nemilý. U sytých osob senové přeceňování velikosti částí obrazů asociovaných s jedemm neobjevdo. Dalejc: pro- ua a ■• - «0 ,or.nmatování přičemž obecne platí, ze „emoce bez ohledu kazan vliv emoci na zapamatovaní, y , „, í v vt , , . , . , ■ K negativní působ pnznive na pamětní uchovávaní na to, zda jsou pozitivní, u ntgativm, pu™ v r. ^ . . »^jsi,i pmoce usnadňuu zapamatovaní s tím, ze kladne s nimi asociovaného mateiialu-emoce usiniuo j i ^ emoce mohou působit výrazněji než záporne a stíne výraznej, nez slabé (J. Reykowski, 1968, s. 313). Empiricky je dále prokázán vhv emoci na fantazii 23 a myšlení-, napi vzrůst fantazijní produkce spolu s VoU^ }y pG níž n** -(McClelland, 1953), který se však uskutečňuje jen do u^te ^ovéní P°f^. duje pokles množství této fantazijní produkce; při pokračujíc ^ _ u čité době množstvj fantazie opět narůstá, ale je to již fantazi J ^ s* - tazie kompenzační (Reykowski). Prokazatelný je také yjw^emo J ovaní emoce mohou vést k útlumu rozvahy, založené na kognitivní .--^nátno,P ^ ace, v ni/, se svině vzrušený subjekt nachází. Z klinické psycho q ^ a si pomíná J. Reykowski (1968, s. 335), že „v podmínkách ProaiUel^é sousty ného emocionálního napětí vyvolaného hladem vystupuje v ^nUV/i\jn» clí ^ vnímavosti na všechny jevy spojené s jedením, velmi se roZV1)7,oVém *1aVU ^ nosti a obsah mnoha z nich má charakter ,splnění přání'..- v mVšlení jcU , stupuje silná tendence k vnímání, připomínání si, představovaní a ^ pon'y|0^ to, co je shodné s dominující emocí... člověk, kterého se hluboce t —^ení, gej; se k němu nejen neustále vrací myšlením, ale připomíná si i JiíLJjjj UtllŠí P^J zažil v minulosti, rozviji myšlení o tom, že v budoucnosti mu uluhu vC^ zení, představuje si různá možná ponížení. .\e /.řejmé, že proces to o _ ^qcG u° k intenzifikaci prožívání." Dále Reykowski uvádí, že „plné vyjadre ^ s0uVis" časně snižuje její napětí", a aby se přerušil bludný kruh, popsaný -^^g o £2 ^ losti s reakcí na ponížení, je vhodné „vytvoření jiného emočního ° ^ jedu0 statečné síle, aby byla utlumena předešlá emoce"; je tedy vhodne n nesnesitelnou emoci jinou, kladnou. Avšak platí také, že „emoce o V)L__ ^ojc0o * intenzity vedou k paradoxnímu efektu .zablokovánť všeho, co je s. n» » w7foxfrVy a „v tom případě vystupuje u člověka tendence k ncpostřehovaiu je snojeu°' eích takovou emoci, k zapomínání toho, co je s nimi ve zkušeno -eVUjí *e k usměrňování proudu asociací eo nejdále od toho, co se k nim váze- ^ n^v\ zde takové jevy jako represe, percepční obrana, popírání... u osob, u n ^ určitá témata zásadně odstraněna, je pozorována nemotivovaná situa situa°® nálady - napůl euforický stav, jehož podstatou je nerealistické vtlim e^y«, a dominance ,myšlení orientovaného na přání' („myslenie žyczento ^ znamená „hlubokou dezorganizaci schopnosti vědomé kontroly sebe ^ q a# aee" (Reykowski, 196K, s. 336 násl.). P. V. Šimonov (1965) vytvořil teO ^ bude podrobněji pojednáno dále - že emoce kompenzují nedostaté*^ ^ nutných k dosažení cíle, což je někdy také funkcí představ, a proto je, v puších námitek, tato teorie sporná. Platí však, že nedostatek informací 0^1 ■ {xSS aci ohrožení) umožňujících účelné jednání, např. obranu, vede k silným např. hrůze. O, K. Tiehomirov (1969) se zabýval vztahem *wiK\.bV{/^ problémů a vytvořil pojem „emocionální anticipace", vyjadřující k ne- řešení problému" a „subjektivní hodnotu toho kterého směru hledám -S^J^ttí sem. Podle Tichomirova emoce generují užitečné „psychické mutace .» ob-vyhýbat se šablonovitým řešením, usměrňují hledání řešení, a tak pn ^ tížných problémů myšlení plní emoce funkce heuristik". Konečné je m vztah emocí a učení, jehož podstatným činitelem jsou odměny a tresty, 5fc ■ 24 příjemného a nepříjemného, a s (ím úzce spojený v/.tah emocí a motivace: mo-tiyoyané chování směřuje k dosažení určitého uspokojení, tj. opět k dosažení emočního stavu, a vychází z emočního stavu, který jc spojen s polřehami, yýcho Zími stavy motivace. Uvedená stručná charakteristika vztahu emocí k dalším psychickým funkcím ukazuje na systémový charakter emocí, na jejich úzké propojení se všemi ostat '"'mi psychickými funkcemi. Dále upozorňuje, že emoce podstatně determinuji (o, co !vychom mohli nazvat vnitřní dynamikou psychické činnosti, lato dynamická BOVaha emocí vyjadřuje jejich dominantní funkci ve vnitřním psychickém životě • v chování: emoce usměrňují prožívání i chování člověka. Shrnující charakteristika emocí je dílem I). UIicha(1989, s. 34 násl.), který soudí, že 1. emoce vyjadřují tělesně duševní stavy osoby a 2. jsou to komplexní stavy, na nichž lze rozlišit následující komponenty nebo akcentující obsahy: subjektivní zážitkovou komponentu, neurofyziologickou excitační komponentu, kognitivně hodnotící komponentu a interpersonálně výrazovou a sdělovací komponentu. To je charakteristika založená na nejnovějších poznatcích o daném předmětu a na integrujícím přístupu, který jako takový překonává jednostrannosti jak behavioristické, tak mentalistické. Ulich identifikoval následující určující znaky emocí, které dohromady tvoří, jak říká, „ideální typ emoce", znaky, které jsou pro emoce typické: „Při prožívání citu stojí v centru vědomí osoby tčlesně-duševní stav, a nikoli .věc', akt, kognice, volní předsevzetí nebo podobně." Wundt, jak Ulich poznamenává, pro to razil pojem „vědomí stavu". - Základem tohoto vědomí stavuje „dotčenost jáství" („Selbstbetroffenheit") -jako snad jediný nutný určující znak emocí. City jsou protikladem lhostejnosti; vyvstávají, jen když jsou dotčeny vlastní cíle, zájmy a potřeby. „Osoba prožívá něco ve vztahu k sobě samé... Jestliže mi o něco nejde, jestliže mně to nechává chladným, jestliže se necítím osloven, jestliže něco neberu vážně: pak neexistuje žádná emoce." Emoce v tomto smyslu vyjadřují stav osobní zaujatosti, „in-volvovanosti", angažovanosti jako reakce na situaci, která se subjektu nějak osobně dotýká. „Jedná se přitom nikoli o to, že mé jednání, myšlenky, rozhovory, reakce a mé získávání informací jsou doprovázeny v nich tkvícím invol-vováním, nýbrž o to, že cit je inherentní součástí jednání, myšlení atd., že je v tom všem obsažen - reaktivním nebo aktivním způsobem" (Ulich). V citech tedy člověk prožívá nějakou osobní hodnotu, která je spojena s hodnotami skupin a společnosti; „z tohoto hlediska se citové reakce jeví také jako hodnotící stanoviska, čímž je ale postižen jen jeden možný aspekt emocí". Souhrnně pak lze říci: „Emocionální dojetí („Ansprechbarkeit" - též oslovitelnost) nebo rea-gibilita ve smyslu osobní dotčenosti je pak předpokladem pro vyvstání veškerých impulzů k jednání, jakož i podmínek pro (emocionální) zranitelnost osoby ve smyslu konfliktů, frustrací, rozladění a také těžkých psychických poruch" (Ulich). 25 Em houSTw^S!ľj! Jí'ZC Sebe'' sPontónní, bez úsilí, neúmyslné. Mo-°J>ak,jak ukázal PrcuúT'ľ ľeSp- Vynofit .nevolány'. Ale platí také na-velkého úsilí z„„vu •P0tWSené' emoce se také nemusí s vynaloženi!" jako .extrémnější' „,»k 1 "ľ dc""ím SVĚlle- v "bou případech se emoce jeví - -V Prožívá ZŠätŠr1* **»-" Wch). ""'Píná také při n()/i, " kak°usl "PBe jako pasivní, jako odevzdané bytí, j»k° iilk" Pasivní proživ-,, ■'.ľ em"CÍCh'jak" J° rados> »Štěstí"; emoce vystupuj' "Prožívání citového hnu ľ "CCO' C° 56 subiektu Přihodilo. v"'">atcliiý„, vzrušením i S"' SpHJCn" s vniffním, z vnčjška nebo jen z nitra Sické stavy vzruäem , "kr"/č,1ením, v němž se odrážejí určité lyz.iolo-snbjektivnl důvěryhodná, ľ'" VZru5ení PFichází také .teplo' emocí, jejich ■ "Aktuální citová hnut l Přesvíučivosti." společensky prefonnovanľlľ V, da"6 siluaĽÍ JSI>U *dka předvytvořená nebo iPra-fckosti', nybr; i *"a "Plování, znovunastolení nebo reprodukce napr-fu v dané siláci vžuv ľ,>C*'Kíní Jevy a obsahy vedomí- Off <;"»> není minän 7á ě » «* ad hoc .konstruovány' nebo .improvizovány • k™'cky' vzorec akt. nýbrž vždy vlastní ,idioay»- "konstmktivní charakter" - fc « neopakují, isou vždy jedincc-2^»* soci »™ kval, vídomí„ Bucchl r, ^^nosWpSvP^ Provám emocí, srovnatelné sociah-EfPOd0bBř« ntó ji" n. n-mUĽÍ " v určitých situacích isou některé emoce - .Emoce j k Z,ra'a ""^ °S°by VVV<>lava sPKc ^ ^»-hy ke skuteěnosti dávají vědomi (1Zard)- Ve «** citových hnutích se návalm°Cemi Je "rgan, oVkaje Podstatná, a proto ji uvádíme n '*» pľn 3 "asazení » ^ v ""W**- védomí, emoce před^f ^S55*?1*^^3*! a P<™a«"n C-rd a Buechler. blízk ľv V POStfeb«vánľ7c . - J' °blaSt « S vědomí tím, žeko"; •diklujíl Z,ah ke «*u, rel^ '<= "apř. základní emoci .«*«*' J° emoc ;CJméh«nežem^strrĽCníní resP' fc *° fl cení, P^ľ^?1 Proc^ »*». Kdyby oproti tomu y * "íeh procesů °Jx k°ntinuila £ľ ncb" reakeemi na průběh hodm ^sj^^s?1 °d ,&ht°-b<> ki,gn,t: i- "bstrakce „ *. pros"odí.. plw vc smyslu znalosti fakt, čistě kog* domf maií'pS'S,UJÍ '"eutrální a'Znalost tak'Je beztak ideálně typology "nlníkva ifik " ľ™5™ *> té míľ amy l>bJcklů- Emoce jako obsahy * d5ni a nZí^^ickyX'^"^cí hodnotu, jako by bez » emohl" byt zavedena' ^va""<í našich mínění a našeho ve- adna reální a adekvátní vztažná oceňován' 26 a jednaní. Vedení bez emocionální kvalifikace není žádné poznání." Ulich jako příklad pro tuto tezi uvádí případ zdály blízkého člověka. Kdyby byla tato ztráta reprezentována jen kognitivně, asi jako rozdíl mezi lidským bytím a nebytím, byl by zážitek ztráty nedokonalý a byl by to zřejmě patologický jev, událost sama by zůstala nepochopena. Zatímco předchozí charakteristika je velmi významná a pozoruhodná, protože vyjadřuje poznávací stránku emocí v prožívané emoci, jako je např. smutek ze ztráty blízké osoby, dospívá subjekt k hlubšímu, často neverbalizovatel-nému poznání významu, v daném případě oné ztráty blízké osoby, smutek jako by otevřel široké panorama této životní ztráty - následující charakteristika, kterou Ulich podávaje velmi sporná: „Funkce emocí spočívá v tom, že jsou prožívány." Ulich zde vlastně cituje názor G. Mandlera (1979) a interpretuje ho tak, že „emoce jsou tedy ,skromné' (spokojující se samy se sebou - „selbst-geniigsam"), nepotřebují jiný účel mimo sebe sama"; jsou tedy samoúčelné. Ulich to ilustruje otázkami jako proč v radosti vyskakujeme do vzduchu - protože se radujeme. Otázka, k čemu to je, je absurdní: nejen ve vztahu k výrazům citů, nýbrž i ve vztahu k prožívání citů jsou otázky „K čemu to je?" nepřípadné, protože jsou nesmyslné. Proti tomu lze ovšem namítnout, že existují velmi účelné projevy emocí, např. útěk spojený s prožíváním strachu nebo útok vyjadřující vztek: účelem prvního jc vzdálit se z nebezpečné situace, účelem druhého odstranění překážky. Poskakování při prožívání radosti může být vysvětleno šířením excitace na motorická centra, ale možná i odreagováváním této excitace tedy jakýmsi nevědomým uklidňováním se - radost je reakcí na zisk a signalizuje jeho dosažení, motorická pohotovost k jeho dosažení je tedy již neúčelná a její energie se uvolňuje v pohybech poskakování. Př. této příležitosti je nutno poznamenat, že výrazové vzorce emoci, o mehz bude podrobněji pojednáno dále, jsou prastaré, kdysi účelné, mechanismy, které se udržují celá tisíciletí i když ve změněných podmínkách již svůj původní účel ztratily. Příkladem je zatínání pěstí ve vzteku, které bylo původně účelnou přípravou na udeření protivníka, který je dnes napadán jinými způsoby, např. nadávkou nebo výhrůžkou Ulich ovšem evolucionistické hledisko v pojetí emocí odmítá. Soudí že od citů, charakterizovaných jako stavy, lze odlišit jej.ch „signální charakter"- „Signální charakter mají city tehdy, když poukazují na pozitivní podněty, situace atd. nebo na nebezpečí; signální charakter postihuje tedy možné důsledky a účinky citů. Signální význam není nutící, v protikladu k povaze stavu V každém případě, odhlíženo od reflexního chování, je signální charakter charakteru stavu nadřízen" (Ulich, 1989, s. 38). V prožívání citů vystupuje jednota signalizace (např. strach jako uvědomění si nebezpečí) a aktivace organismu, směřující k účelnému chován, (napr. utek pn prožívání strachu směřující ke vzdálení se z nebezpečné situace). Emoce jako sig-nalizačně-aktivační komplex jevů (prožívání provázené tyz.olog.ckými změnami směřujícími k mobilizaci energie pro účelné pohyby) se vyvinuly před 27 ilisíci či statisíci let jako biologicky účelné reakce organismu, J ;i jedince a druhu. , -hický"113eV^ „V viadrování a chápáni emocí probíhá - ve srovnání s jinými psyc duje - přednostně také nonverbálními komunikačními kanáry , verbálnícn s lim, že „emoce mohou být často obtížně podány v jednoznačnyc i ve popisných kategoriích" (IJlich a také R. li. Zajonc). á -cjlCh „Ve srovnáni s jinými psychickými jevy je při vývoji emoci zvia t s ■ spojitost s mezilidskými vztahy" (Ulich a také l/ard). Vývoj emoci ruje především k sociálnímu cítění. f kteristi^11 Ulich (Í989, s. 40) podává nakonec následující shrnující chara emocí; citová linutí („Gefúhlsregungen") jsou: jedinečná, na základě dotýkání se jástvi a ponejvíce nonverbálními kanály zprostředkovaná, - uvnitř mezilidských vztahu získaná a přednostně nonverbálními kanály zprostředkovaná, ^ „ \ctei'é - duševní stavy (obsahy příslušné stavu na vlastní stav vztaženého vědomi - jsou ponejvíce prožívány se zvýšeným stupněm vzrušení, - v němž se osoba zakouší spíše pasivně, - které propůjčují vědomí kontinuitu a „identitu", - které nemají žádnou primární ťunkci vyjma sebe sama. lUS_ To je nepochybně vyčerpávající charakteristika, v několika ohledech si ^ kutabilní, která však přináší jako zásadně diskutabilní problém funkce en jenž bude podrobně tematizován v následující kapitole, .liž nyní však bu^ ^ znamenáno, že ze základních charakteristik emocí vyplývá, že jsou to puV biologieky účelné reakce, a jako takové jsou tedy i ťunkčni. Umoce nejsou$-g££ účelné, o lom svedči už ten fakt, že jsou spojeny s fyziologickými změnanu, směřují převážně k mobilizaci energie, tedy k přípravě na akci. To vyjadruj ^ ona zmíněná jednota prožívání a aktivace a projevuje se to i tím, že emoce J stavy vzrušení a vystupují jako reakce na významné podněty a situace. V to ^ smyslu lze za nejpodstatněji znaky emocí považovat vzrušené Pl^—fc^f centované libostí nebo nelibostí a provázené fyziologickými změnami smeJU čími k aktivaci organismického systému chování. Tato aktivace se projed J mobilizací energie jako přípravou k akci a výrazově jako způsob nonveibálm munikace. Tak se emoce vykazují především jako účelná jednota prožívání aC vání, zahrnující vedle citů (emocí v užším smyslu) a motorických doprovodný složek také komponenty kognitivní a motivační. V emocích se tak «5^5% všechny dílčí psychické funkce, emoce jsou základnou této integrace, která ■ projevuje v učení a chování. V tomto smyslu jsou emoce klíčovým psychice fenoménem. 28 FUNKCE EMOCÍ . ,-i,..i-,k(tM-i/uií iako fenomenálně specifické Již z podstatných znaků, klec emoce charakte ps dí iz z poclslatnych znaKU, mľh- -------- sychické procesy a které byly uvedeny v předchozí kapitole, plyne, že emoce mají ůležitou funkci v psychické regulaci činnosti individua. Pro fenomén emoce platí ovšem totéž CO pro všechny ostatní dílčí psychické funkce, že emoce lze /. dynamického celku psychického dění jen uměle vyabstrahovat. lato abstrakce je založena na identifikaci těch znaků emocí, které je odlišují od ostatních psychických funkcí, le to analogické vydělování dílčích fyziologických funkcí z celku fyziologických procesů, které se odehrávají v organismu a které vcelku zaj.šťují reprodukci jeho života, a jako takové jsou integrovány v jediný funkční celek. /a nejobeenější princip psychické činnosti lze pokládat její regulační lunkci: Psychika ,e vývojově nejvyšší proces regulace činnosti individua který - vzato ™* ..u....:...,..,. "......kíhá v rovině biologické a sociokulturni, což odpovídá dvěma jako jednota příjmu a zpracováván, m ~ pfcdevSím okolím socio- (z nitra organismu a z jeho životnitio /'motivovancho ehování, které je dů-kulturním), z hodnocení těchto inlo.mac . ^ ^ jlldividuum nachá/,, sledkem poznávání a hodnocen. ilktlKll;1,.L pcrspcktiv (tedy důsledkem toho, co a z hodnocení a poznávání jeho zívotn i _ siluovanost, kterou očekává), individuum prožívá jako aktuální situován j fungování je individuum vyba-Pro toto adaptivní, lépe řečeno aktivnětati ^.„^ určcnýnli) a učením (tj. na veno vrozenými (preťormovanými, drunov ^^y- Tylo mechan.smy základě individuální zkušenosti) *f»W Jegr0vaný celek dílčích funkcí, nejsou „membra disiecta", ale tvor. lunkenc 8^ prosiŤeáU která zahr_ Předpokladem aktivní adaptace jc onen ^ lakové oricntacc |C nu je poznávání jeho vlastností ajejU*n životnímu prostředí životně účel- pak individuum schopno zaujmout vuci ^ ^ _ n_opak yyužívat toh0j nou behaviorální relaci, tj. vyhýbat se to. , ^ ^.^ p.s_benj na ž t co je mu prospěšné. Behaviorální ředpokládá užití energie v pohybové podmínky, jejich transformace č. vytve ^ » m tómem, jehož aktivace je umož-aktivitě;organismusjeproněvybavcnp yj nlobni/aci tělesné energie a její uče- něna fyziologickými změnám., ^™smyslu jsou základním, předpoklady nou distribuci v systému motoriky. VLIV EMOCÍ NA OSTATNÍ PSYCHICKÉ FUNKCE Vliv emocí na ostatní psychické funkce byl nastíněn již v předcházejících kapitolách o charakteristice a funkci emocí. Vracíme se nyní k tomuto tématu proto, abychom to, co již bylo uvedeno a míněno spíše jen ilustrativně, rozvedli a abychom tím ukázali klíčový vliv emocí v duševním životě človeka. len vyplývaj,/. z výše uvedených základních funkcí emocí: emoce integruj, orgamzuj, duševní ,i,w • fr~l > . v. vra pmnr, jsou v tomto smyslu nejen komponentem a motivuií chovaní človeka, bmocejsuu v j ^ 55 psychických procesů, v jejichž průběhu lze vždy, kdy/, jde o nevýznamného, shledá, v zážitkové s.ruk.uře emocionální akcent, ale jsou skutečným, c-"iteli dynamiky těchto procesů. Neboť emocionální je pronkladem lhostejného, nevýznamného a již tato jednota emocionálního a významného poukazuje na , w J , \ '' ;»ť^v7tíihv bude mít člověk ke svému okolí, t<>, že to jsou emoce, které rozhoduji, jakc vztany duul um w ,,,,,,-v,, J .. Hkv cíl si více či mene vedome vytyčí, pioc zvláštěsociá n mu, jak se rozhodne, jaKy cu m vu, r , v- . J . • lot-iitn smírem se bude ubírat eho myšleni, ucini to či ono, jaký postoj zaujme, jakým srnuun se uu — {. - / : i ■ . . • vitím co Slovek prozívá a cm,, se obraci jaky obsah bude mít jeho fantazie atd. V tom, co cioyc* f u v , . . v -u^ *7wn -» tento vztažný bod určuji emoce. Clo- k určitému bodu na horizonte svého života a icnio v/au/ j j. v«k se snaží něco získat, něčemu se vyhnout a je nesporne, fepgdm «. vnitřní i vnější dynamiky lidského života jsou pravé emoce, nebot tu jde o zasévání příjcmnélK, a vyhýbání se nepříjemnému, což jsou posledn, analyzova- i i - v, u i„í;in li.ii i zvířata abv se mohli orientovat v zi- telnéc e života, jim ž příroda obdarila lidi i zviraui, airy _____ votních hodnota! 1 když u člověka toto kdysi neselhávapc, kntenum hodnotové "rientace dnes mnohdy selhává, protože ělověk nežtje jen v b.olog.ckych dt-menzích a city ho často i zrazují, jsou pro něj emoce stale ztvon, smerovkou k dosahování příjemného a vyhýbání se nepříjemnému. A proto take usmerňuj, Jeho jednání, organizují jeho behaviorální vzorce, determmuj, jeho vnímaní, myšlení a paměť. Emoce a učení ' život člověka je od jeho raného věku S jistým zjednodušením lze říci, že duševrn^^ terminologii učením. Pojem utvářen především zkušeností, tj. v psyc ^ na změny psychické činnosti, učení zde tedy vyjadřuje formativnt vliv z ^ smyslu)) např. formou To se děje z hlediska subjektu zamern ll - ^ uvědomělCf případně vzdělávání a sebevzdělávání, a spontánně, jen 67 /cela nevědomě vlivem nových zkušeností (uěem v sir^ovauě nebo S^j^fpo* např. učí být nedůvěřivým, jednat nedůvěřivě, byl-h or> v nich ^-j. nián. V psychologii byly vytvořeny různé koncepty atc°1^ cm0Cí. Tak^^á^ ložen - většinou nepřímo - více či méně silný důraz na v ^ sC y,c ^^jjp mého zákona efektu EL L. Thomdikea (reíormulace ^^^ncbo^lgj, (S) rozhodujícj vliv činitelů úspěchu a neúspěchu, resp. j>ozi 1 ^^;/- p0dn ^y důsledku chování na upevňováni, resp. ullumování aso_Ct _ _ ggade -^jjv-a reakcí (R). Podstatou učení je totiž vytváření asociaci . ~ ~P°z^V?detn íe vání úspěšné reakce (reakce s pozitivními důsledky se Upe príkj3 loto není), neúspěšné reakce (s negativními důsledky) jsou »55^^ proto**^^ dítě, které se naučí provádět určité reakce, např. zdravit so ge n ^^p- jeho chování rodiči pozitivně zpevňováno (odměňováno), a c ^ ^ k,mlna sahat na horká kamna, protože se popálilo', jeho reakce sa ^ nebo S±^í gativně /pevněna (potrestána). Zpevnění mohou mít ma^ vc foiUlC l'^'/■» (symbolickou) povahu: v prvním případě je pro dítě zpevrr n ^943) P° ^ b^' např. bonbón, v druhém případě např. pochvala. C. L. Hu^ ^^etc® ^ oCbO podstatu zpevňování redukci popudu: pokusná krysa se nau■ -e jCU hla '^fce diltžm. wntOÍP na í^hrt VriTvoV ca rtrvctanp V nOtravé, která re _ - ,'wlel'V' P dištěm, protože na jeho konci se dostane k potravě, která 1 ^ {K,c,-y, ľ vC se naučí vypínat elektrický proud, který ji způsobuje bole ^mt90** tímto chováním redukuje bolest. V prvním případě se naučila druhém vyhýbat se bolesti. Ačkoli je problém učení složitější,. ^ i^-^-Jé, nitelcm jsou odměny a tresty (odměňované a trestané feakC^"c!.ltím)- Je '^0^' ,----... "minuj ,i in^ilj \ V M II ll\ I IV f V 11MV «i ^feS'U ytU vičí apetencím (dosahováni odměn) a averzím (vyhýbám sc u lrCstů).r°^Čr že jak v Thorndikeově, tak i v Hullově pojetí zpevnění (odm ^ Ů,S? $flé sl' jící úlohu hrají emoce příjemného a nepříjemného: chovám ve _ ^ fl^Ltyď' redukci popudu vede k příjemným důsledkům, a tedy i k ten . p0pud ^ ^ tuaci je opakovat, a naopak chování vedoucí k neúspěchu či in ^oVat Je (Si-bolesti) vede k nepříjemným důsledkům, a tedy k tendenci Diť é p0dne > v0-slušné situaci. Naučené tendence, zvyky, sc generalizuj! na po cícb n tuace). Radikální behavioristé Thorndike, Hull a další ovšem o ^cW0 K 0%< řili a vytvořili koncepty zpevnění, které byly v laboratorní sltua^o se dalo např. hladovění délkou časové potravové deprivace, je stvím zkonzumované potravy apod.). )60) však ^ yfir Jiný behaviorista O. H. Mowrer (1947, druhá verze 1956,1 el^í^# val tzv. dvoufaktorovou teorii učení, v níž zásadní význam pn*°l cC pod*" 4. eiaci S-R způsobují emoce jako vnitřní intervenující ProménIľá7ai rn°žtlCf m bC tuto asociaci, jsou emoce, liž předtím N. E. Miller (1951) Pr0*fhvl sign^ > minování strachu: tuto reakci strachu vyvolával podnét, který D? bflýcb tesh, pokusné krysy se naučily bát se určitého podnětu a } " cihtl f ^ netu (generalizace podnětu). Příkladem takového podminováni_ ^ 0u é toé se po bolestivých zkušenostech u zubního lékaře nauci b*, J: ^ nyeh do bílého pláště. Obecně se rozlišují dva druhy podm»n«va 6$ (individuum se naučí, že určité podněty jsou signály určitých reakci, protože je opakovaně předcházejí) a 2. instrumentální či operantní (individuum se nauč, vyhýbat se negativním důsledkům svého chování a naopak užívat způsoby chováni, které vedly k pozitivním důsledkům, a naučí se používat tyto způsoby chovám, když je vystaveno stejným podmínkám, za nichž seje nauč.lo). lakc Mowrer mz tiřii ii. - r i . .,.-,„; nodmínek za nichž se individuum učí): I. Ils'l dva druhy učeni (podminovaní - podium^, m -,: v . / R3. které rovněž umožňují "^"^^ (rCakce), emoce vždy ^eneovanou zkušeností se rozvíjí , diferencované chován k Přitom působí jako popud k chování. £. {)ba Podle Mowrera se individuum nejprve a^zásadtaé u a na základě dalších zkušeností pak zklamaní nebo uicnceiu, j j y /.aKiaoc oaisicn ZKUsenu&u j řmotivv), e naučené chovaní vzdy ^no. Protože tyto emoce působí jako popudy (mouvy;, j íunkeí emocí. ^h,vm«í v/tahv mezi S a R, které jsou V učení člověka se ovšem uplatňuj, situace není analyzo- výsledkem mediačních kognitivních procedí nU ^ vána jen na senzorické úrovni, uplatňuj, se vyvojovc vy . £ stimulac^ Pumově abstraktní myšlení, které ^^^^^ a na základě toho např. další vývoj s.tu c odbze , ^tuace atd. Podněty a situace získávají take syn 69 íte] nebo d"' prl , genem např. vnímána jen jako fyzická entita, ale jako ^jJ^ini^^oÄ hrdina apod. Kromě toho se uplatňuje scbczpcvnovam ^ ^ tresteCh s!«U ^ betrestání): člověk není závislý jen na vnějších odmena po^^gS povahy, jeho chování není utvářeno a kontrolováno jen .eho eX\ také morálním vztahem k těmto podnětům, a vnitřně te y .^g ^ cítěním. Takové etické city, jako jsou např. hrdost a s. . be/i oWe(^( vnitřní popudy (pohnutky, motivy), a tak člověk někdy )C ^ebezpeČí si\^c$> možné negativní důsledky, vystavuje se např. jako disi e ^ tcror'»sie ^ _^ £i věznění, perzekuce apod., nebo dokonce (jako např. pale* ^^XxS^6 ^ tiťikujíeí se s islámským náboženským a politickým lun tofpéda z druhé světové války známí japonští „kamikadze" - z - dlrn^-, &t 7.a bomby) obětuje i svůj život. Odměny a tresty mohou mít n 3 ^ ^e šlových, ale i vývojově vyšších mentálních příjemnosti - ,JI . eCpinci lv ^ vlast" zní jedna taková ideologická teze, s níž se mohou 0 . Q -c napr-fikovat a která se stává emociogenní motivací, neméně silnou, učen'1' nebo sex. tatné^8^"^ vá^1 Emoce tedy jakožto podstata zpevňování fungují jako po s _^ovam* c^\fr&, odpovídají za učení se apetencím a averzím, a tak rozhoduji o sjtuaci Pr° si-Struktury chování, resp. jednání, tedy to, jak chováni v urci^ ^ uí5oV^^u ěili vzorce chování, jsou utvářeny tzv. kognitivními klíči, a J8?^^ ve V tuačními podmínkami. Téhož cíle může jedinec v různých si vZ°rC°V $0-k různým osobám apod., dosahovat různými způsoby ^^^jfců k d°s strukturováním svého jednání). V podstatě tu jde o výher pr°s ^.utib^l'^é, vání cíle, ale ani ten není jen záležitostí čistě kognitivní (racion .,^0 {lCldv0cl strumentální v užším smyslu). Některé prostředky mohou byt sp ^ po ^ ale přesto je jedinec nepoužije, protože je zavrhuje jako nem^akä' ale jen J nebo lež. A tak se citový vztah uplatňuje i při výběru prostře ■> ^ y p00 s příslušnou úrovní morálního vývoje. Osobní morálka (super-eg ^, funkcí etického cítění, jak poznáme dále. . vltýCh ^^og' Také v učení se v užším smyslu, ať už je to osvojování si ure ^niefcV nebo dovedností či návyků a má jako takové verbálně kogmttvm* ^ep mtivní či senzomotorický obsah (učení se cizím jazykům, soCl°drUhy ^\ řízení automobilu, jemné mechanice), se uplatňují emoce. Tyto jj cházejí obvykle z určitých zájmů nebo jsou motivovány dosaženi ^^fi ^ kace a s ní spojeného společenského postavení (statusu). Ucem nent u funkční jednotu, kterou vyjadřuje již princip zpevňování: bez ffW» R apete* a jeho produkty, určité vzorce chování, jsou nám již známé tenden * a averzím, tendence, které vycházejí z emociogenního zpevňovaní > sáhování emociogenních cílů. nOV^cb V> K. Holzkamp (1993) se pokusil o reformulaci behavioristicky P V *>* ft cípu učení v termínech vyjadřujících intrapsychicky existentm ^ smyslu použil pro výklad učení pojmu „emocionálně motivační 70 jednaní". V téchto kvalitách se konkretizují „lidské živom, zájmy , phcemžjson v nich emocionální a kognitivní komponenty .specifický,,, způsobem mtegrovany. V učení človeka se uplatňuji „významy pro mne", spojene s „cmoc.onaln, nitór- . ■ . i,; niMiivirní kva lita mc ho důvodu k icd- ností'%,emotionaleInnerlichkeit"), a takí,, motivační Kvaui - , - u i«^»nnct" iprlmcova íednani (riolzKamp, naní", Co* je v podstate „emocionálni hodnotnost jemncova , , 1993, s. 189 nik). Holzkamp rozeznává „tematické" (obsahové) a „behavtoráln, . "TTní behaviorisbekého pohledu na učení jak zde již ^"^^ na malé výjimky (Mowrer a další) nedospelo k idenuhkac, emoc ,o,uln, podstaty Uéení, pr„n,žc zrnování, k.íčový koncept teorií učení, a koncept emoce jako intervenující proménné ^"^TZľ^^tZ na kvantifikaci) operacionalizaci dos, dobre neumožňuje. PM «MP l — " konceptu „redukce popudu" („drive reduc.ion") a dal se ^J^'*™^ možno klas, si otázku „proč" redukce popudu, a tak j,t v ana yz JM-WP* ~, *A>\\p vínk nara/cl na neprcKonaicinou «g zpevňování ještě dále. Tento * Holzkamp a kterou Prekážku intrapsychického, ktero,, se pokus, P*^^ * oces Pasickčho Prekročil, ale nikoli důsledně, take Mowrer, kdyz aomysi V Podmiňování Dospěl stejně jako Holzkamp, k nám již známemu závěru, ind.v. i ,mnovani- LK>spei, srejne jo DOhnutky či motivy usměrňuji dua se učí nejprve emocím které pakjav um, poh Je,ektualních a emo. chování. Také ve formování chovám se uplatňuje ^ emocionální eionálních činitelů: každý intelektuálu, proces má k or. po. y a každý emocionální P-s ^ = '^71); každý vzorec chování jak již by o tak uvc ,J emo. zonálními a intelektuálními Y č individuum jedná, zonální. Koncept emoce tak odpovídá nejen na otazJavproč: J ale i na otázku nroč se učí Když se individuum v nejs.rs.m smyslu u. nove re na uiazKU, proč sc uci. /MBvAm\nact st mu u, leiich generáli- akci, uplatňují se vždy kognitivní PfJ^|^ emocionální (mot, ^aee atd.), ale také psychické důvody komplementarita vace, odměny a tresty). V procesu ucen. se upiam j kognitivních a emotivních funkcí. Emoc e a motivace Otázku no vztahu emocí a motivace do značné míry zodpovídá také závěr *ku po vztahu emoci a mouv mntivace jako procesu, který zaměřuje, Vzy vztahu emocí a učení. Avšak pojetí mo tmejaK P ^ ^ , ^nergetizuje a udržuje zacílené chovám, či&°*™^m&úmd vztahu emocí "Psychické důvodv" chování umožňuje samostatnou temau* s . x, r jr^iucKe auvoay cnovum, ui j • vonceDt motivace především a motivace V rovině Dohledu na učeni vystupuje koncepi i v ?>» podnetu (pohnutce) propůjčuje kvalt tu zpevn «— J'cím činitelem, jen pokud individuum hladov,. Dosazené o y y , 71 pak motivující vliv: individuum sc snaží, má tendenci znovuj iVf** odměny a /.novu se vyhýbat naučeným trestům. Podstato bUže. jsou emoce a emocionální podstatu motivace se nyní po .adrUje soUc • lyžovat. Rada emocí již svým názvem (např. strach, /-los . ^ motivaci (unikat, útočit). . piyne j$ ■ ■ s0u Úzká integrace emocionálních a motivačních proces ^ ^ ^ ^-^a chybnitelného faktu, že procesy motivace jsou prožívaný ja_^ to j provázeny více či méně jasným vědomím cíle (cínem, E?~gg sUw P0***^ jako méně jasné vědomí cíle). Vezmemc-li za základní mo i a /1V fu které vyjadřuji nějaký nedostatek ve fyzickém a sociálním >y k,íC.0vé aSpt,^0 motivace uspokojování potřeb, pak je zřejmé, že se jedna o plívána 3 prúbětui motivace. První je spojen se vznikem potreby, vzrU§en^.' po- napétí, jež může být po určitou dobu příjemné (napr. sexua i)rubý3cM.^ je již od samého začátku prožíváno jako nepříjemné (např. una ^ jC v jen s uspokojením potřeby, které může být více či mene UP &($0r prožíváno jako příjemné. V tomto smyslu, řečeno obecne, E£-jjgJJj cnA°Cl°^o-bíháod jednoho emociogenního stavu (napětí, nelibost) k OKU enefgCtiZace c ^ nímu stavu (uvolnění, libost). Funkcí motivace je zaméřem a zjedn<^u vání, které směřuje k dosažení uspokojení, jež je obvykle cháp 0pét Z} jako redukce výchozího motivačního stavu, potřeby. MoUW^mntilliu uV<>ln Z nedušené řečeno, směřuje od nepříjemného napětí k jeho p 1J _ ^ úspcC^UJsC, které je označováno jako uspokojení (nasycení, odpočinek, z ■ 0kojen* stoty, zvýšení hodnoty sebe sama ald.). Existují různé nu)d ^)S.v>cnébo xuální uspokojení je zážitkové něco jiného než uspokojeni /- <■c vsí-' nebo úleva ze ztráty pocitu nebezpečí), ale vystupuje zde SP mcuem*^ všechny druhy uspokojení jsou příjemné. Z tohoto faktu, že kone . flUt$ se dčho jednání je dosažení příjemného uspokojení - příjemné je 1 flCe k & ^ příjemnému - je odvozen princip hédonismu, obecně lidská m0tWaC^5) malizaci příjemného a minimalizaci nepříjemného. V teor ^51, S. konečný cíl jednání označuje jako motiv, který D. C. McClellaU ^ cí\0vou chápe jako „silnou afektivní asociaci, charakterizovanou antlClp^0jcStí" akcí a založenou na minulé asociaci určitých klíčů s libostí nebo ^ SU*V ^ sure or pain"). Jinak řečeno, motiv je „anticipací změny v ale -e> v ' vyjadřuje tedy očekávání, že se dané negativní změní v pozitivy. ^ ^s0a co je žádoucí, a to je opět možno chápal v termínech emocí. M-0 ^yc? ^ čovány vnějšími objekty, pro dítě může být např. matka zdroj ^ ^ ochrany, příchylnosti a uspokojení dalších potřeb. Jednotlivé mou y usp0koJ íikovat konkrétními afekty (tj. v McClellandově pojetí konkrétnm nimi)-, tak např. potřeba družnosti je uspokojována navázáním konu je příjemný zážitek ze sociálního kontaktu. V McClellandově V^L^. ÍJ* motiv očekávání určitého pozitivního „afektu", tedy emocionálního /-^ l9o . take platí, že „citová hnutí jsou spojena s pudy a snahami" (pn. 72 s. 2l8)-' kdybychom neměli pudy a snahy, neměli bychom také žádná citová hnut'" („Gefühlsregungen"), píše dále Lersch, odvolávaje se na významově Stejný výrok L. Klagese (1942, v monografii o „vědě o výrazu'"), „ľudy a snahy 'S()u oděny do citových hnulí, citová hnutí jsou proniknuta pudy a snahami" (Lersch). Zkrátka emoce a motivace jsou dvě úzce spojene stránky či dvě funkčně sP°.Ícné složky procesu psychické regulace činnosti, toho jejího aspektu, který je označován také jako emocionálně-motivační a projevuje se jako zaměření a ener getízace chování. Proto je také energelizace chovaní spojena s fenoménem aktive, který je složkou emocionálních procesů a slavii. ^cClellandovo pojetí motivace, resp. motivu, není ovšem jediné, avšak téměř JíŽ /. obecného pojetí motivace plyne její úzké spojení s emocemi (koncepty po-,ľei)y' Popudu, cílové reakce či dovršující reakce, homeostázy či psychického ekvilibria). Z každodenních zkušeností je zřejmé, že psychologickým důvodem Jednání je získat příjemné a vyhnout se nepříjemnému, ať už na úrovni smyslové C| rnentálnj (duchovní). Nejdále v této hedonistický pojaté motivaci zašel Freud Vc svých principech jednání, které reprezentují princip slasti a princip reality. Lorn U° a'Ct'V,í - nemt)hou být z hlediska motivace analyzovány jako takové, ván,'" u Cr fJako příklad „motivovaného, ale emocionálně neutrálního chordy a VJ-^' ^ed'nce' který chce něco napsat na tabuli, uchopí před ním ležící kus ciftijj „ P,se: "Toto chování je motivováno, aleje emocionálně neutrální. Nepo-ljŽe mg ' S'USt' ani ne,'t)ost, nejsem smutný, nejsem rozhněvaný, netriumfuji, jest-Vení y6 C^°Váni úspěšné; emocionálně se nic nehnulo. Emocionální zabar-dobře »SfUpUjc' když něco jde špatně nebo - potom co proběhlo špatně - jde zase kovnost Cstnzc tomu jedinci křída upadne, pak bude rozzloben na svou neši- co nebo na kluzký stůl. „Emoce nesouvisí nutně s motivacemi. Má s nimi nit to ■ i • ' ^ váním: 1. emoce působí jako popudy, 2. emoce jsou cíle (hde s m0tW° kat, bát se, radovat, zakoušet různé slasti atd.), 3. emoce doproV^ stadiích' at^é chování: Motivované chování se emočně zabarvuje ve všech sV^QČne xabafV tivní zabarvení se neomezuje jen na stav popudu" (Hilgard). _ poV»n° chování není jen jeho doprovodným jevem, ale může mít i zpěv seXUál^ aP. £ slabuje, brzdí, nebo naopak podněcuje a prodlužuje chování, n»P • '^^c se, ^ ^ Hilgard uvádí dva příklady, smích a hněv. dítě radostně skáče a ^ se dozví, že odpoledne půjde do cirkusu, smích tu není cílem s ooreag°v qC je jít do cirkusu a smích to nemůže zastoupit, ale je projevem ^C/^aní se^veí! ^ napětí. Hněv naproti tomu doprovází vždy porušení nebo záblo o ^odu motivovaného chování. „Jak smích, tak i hněv vznikají jako ve n»leře é behaviorálních sekvencí, jinak již motivovaných. Avšak jestliže ojve příležitosti ke smíchu nebo když hněv již vzbuzený dá vznik sekv p0ptf ^ akce, mohou být obě tyto emoce přeloženy do zacíleného chovan^pr0vázeÍtC a incentivy. A tak fungují jako motivy, nikoli jen jako jevy motivaci 74 schéít^? E" R' Hi,gard (,962» S, 176) tuto svou tezi ilustruje následující latem Emoce dovážející motívovanou ;'Kliviii,: Sekvence Rvaného chování- M"*»á ro,e Cni«ce ve '•^ěřovňní cnov;íní: obtěžování nelibost anticipace úzkost naděje hněv —---. popud ový stav stimulus zacílená aktivita (přípravná) f může být můře udržovat popudem (strach) nebo měnil směr slast bolest smích i styk s i učenlivou žádoucí emoce může určit aktivity (hněv) incentivu ro/.veselenost uspokojení deprese J konečný slav (cíl) žádoucí emoce může být cílem vv McDr tli mo- Vpods1^tCxUouga,l (1908 a pozd.), M. B. Arnoldova (1960) a další nerozlišoví ^ace njľ mC/l emocemi a motivací a chápali emoce jako organickou složku mc Starší Pak D- °- Hebb (1949 a pozd.) a další oba tyto fenomény rozlišují nie/.j I>f ^P^cionalisticky založená psychologie rozlišovala v zážitkové sféře žiti,,, _ snahami, aleje to rozlišení dosti umělé. Tento vztah citů a snah v zá-'a: prožívá-li subjekt něco příjemného, má snahu si tento zážitek pro-prožívá-li něco nepříjemného, má snahu se tohoto zážitku zba- ?itku Sí ^lou/it r"~* vit. n naoPak Presy t ' ÍO ale abs°J"tně, neboť u příjemných zážitků se objevuje po čase 1 a tím i odvratná tendence. ^rnoce a kognitivní procesy • ílní a kognitivní procesy tvon í* zde bylo opakovaně uvedeno, že emocionálni ^ vnímáni a myslím, fui*ční jednotu, resp. že jsou si komplementářůii „ ^ co vvvo]ava vzrušuje, ale emociogenní je soustředěné vn ^ em0cemi a kog- ^ornpst a náročné řešení problémů. Pro analýzu ^ ^ Eckensber- mtivními procesy je však nutné, jak upozorňuje u. . Js0U.H kogn,. fr a Lantermann), určité vymezení pojmu kogmtiv ktere tl^í Procesy, jak je to časté a módní, chápany ja ^ když JSOU °řSahuJí „identifikaci něčeho jako něčeho", pak je y tomto druhém CháPány jako procesy zpracovávání ^^.^ak ^gS^SÍS^SL Pr,Padě jsou i emoce kognitivními procesy. Jestliže 75 chápány jato „procesy, které přímo slouží k vytvoření obecného a_. razu světa a jeho možností jednání, pak emoce nejsou kc , ^diviO** emoce vznikají, kdy/, událost „nezapadá" do „horizontu oce* pře-(l)orner, 19K5, s. 172). V tomto smyslu jsou vsak omezeny ^0^ kvapení, což není /.cela přiměřené pojetí. Podle Dôrnera emoc ^správy a orientační reakce, ale to je příliš úzké pojetí. Nicméně Dornei po ^ na závislost emocí na průběhu a úspěšnosti myšlení, jejich za . ^ „06»^" myslení lze vyjádřit lakovými termíny jako „lehká nejistota , 1 termW vání úspěchu" apod.; v situaci bezradnosti s řešením Pr° íf s herera(l98l)' „útok", „únik", „rezignace" atd. Dorner (1971,s. 171) cituje K. K.« ^ pHpravy který zdůrazňuje nezbytnost emocionálních procesů ve vztahu „ ^ rcakcem» : chování" v případe, kily nejsou dány „rigidní vazby mezi ^ podnít" „Cím více je chování .volné' a není již ovládáno jen fixovanýmir ^ e#0? reakce, tím důležitější je řízení regulace chování, tím důleŽltej?lJ^ u,cUjc nalita." Emoce podněcují „myslící střetávání s problémem"; W. ^ ^ dvoj*"? „emocionální situace" průběh myšlenkového procesu, COŽ se rnU pro2#l. směru, ve směru úspěšného a neúspěšného řešení. Je-li řesem ť feZÍgn?C subjekt radost, má pocit triumfu atd.; je-li naopak neúspešné,P v.cnU a jcn° a kromě dalších pocitů, z nichž některé mohou vést k potlačeni nci ■ slcnYick°u racionalizaci, objevuje se také sebereflexe zaměřená na vlastni »P ^ {J0' kompetenci" (sebereťlexe schopností), může vzniknout pocit bezmoc ^ k,llť/,áln» losigkeit"), který může vyvolávat depresi a je demotivující, objevuj ^gj/fir atribuce (připisování neúspěchu vlastním neschopnostem nebo vn J-^y, prOCeS tem atd.). Emoce tak nedoprovázejí myšlení jen pasivně, ale dyna g^^fcfan* sebereťlexe je řízen z neúspěchu vyvstávající nelibostí a vystupuje V n ^ . staV následných pocitů, které neovlivňují jen další průběh řešení prób e subjektu samého. ^ .,ení em°ce Pokud se působení myšlení na emoce týče, soudí se obvykle, že my ^^ctVÍ*0 jaksi spíše utlumuje, avšak platí i protiklad: „... emoce je možno pros pfíčW kognitivních procesů ,rozhoupat', a to tím, že si subjekt představí P°z / ani^ a důsledky určitých událostí, resp. je domyslí, pak se podíl emoci zvy zZu*n" dojít i k tomu, že si raději řekne: ,Na to nesmím myslet, jinak bych sc ^ cVfl0cc (Dorner). Ale jak již bylo řečeno, objevuje se také tlumivý vliv mydlen ^ kognitivní procesy vytvářející obraz životního prostředí slouží k lepši • yytffpty nání. „Jestliže jsou emoce spojeny se ztrátou kontroly a se zmwuzískanm ^0\\0* pak kognitivní procesy, které kontrolu umožňují, obecně emoce zmciv^M '^^Yj vést k tomu, že emoce totálně zmizí, jestliže např. nejprve přijatou ztrá ^00* identifikují jako nepřítomnou - jedinec náhle zjistí, že měl v U hod. ^ ^ schůzku, ale že je už tři čtvrtě na jedenáct a že schůzku nestihne, ale p domí, že ji má domluvenou až na zítřejší den" (Dorner, 1985, s. H7). )(JoChých), „Lidská emocionalita a intelektu alita nejsou protihráči! Systém (jedno emocí je systém řízení regulace chování. Systém řízení regulace chován 7 b nČH^ľc.||.1^M1Ľn,L1, v ncr"ž chování neurčují jen pevně předvytvořená spojení pod-Pkstick ystém emocí Je Oednoduchý) snad ľylo- a ontogeneticky dřívější eto-'V-ení chovyS,C,n ''K,sk;1 ll,,Ľ'ck'l,'dila je další eíoplaslický syslém. Vede rovně/ s,ýni / • .Va'"" ^ °htedem na jejich etophstickou funkci jsou emoce a myšlení ji hejn řelfvS° em ',;"'"c''' Vzájemný vztah obou sysiéiiui jc možno srovnal se vzta-k/a/ínu j^! k,:,-''ny- Reka posunuje písečné břehy, proniká bariéry, ;i tak formuje P^běhu ZaSC 7 sfnuiy předpisuje řece její běh. Podobně dávají emoce něny a v,n^s.'ic'u hrubým způsobem loniiu, jsou však samy opěl myslením mě-V každ ř^eny' n^dy snat' ta^é tak' *c cc,ý proces již neprobíhá optimálně. kladní • ' ^ 'm' v/,a'' my^lení a emocí platí ve /cela vylininěné podohč zá- c° Činit Xl("n 'systenu)vě teoretického způsobu pojeď něčeho v psyclioloyií: máme °"ie/.i i ystemem interagujících instancí, který není možno chápat, kdy/ se a l.;u„^n"a *a,dmm jeho částí" (Dórner, 1985, s. 179 násl., in: Eckensberger ^Uraz^6 /t'c'c'^^ vystupuje kognitivní funkce v diferenciaci emocí, která je *(,c zm' V.ko£mtivní tcorii emocí (S. Schachter a J. E. Singer, 1962) a kterou věky jSo Jen stručně, protože se k ní dáleješle vrátíme. Emoce dospělého člo-e,nocí • m' diferencované a vzniká otázka, čím je tento diferencovaný obsah e'n«cí fPUso^OV;in- Jednou z odpovědí na tuto olázku jc právě kognitivní teorie tUa°e kt ^ UVílt''' /c ,aío diferenciace je způsobována kognitivní intcrprelncí si-k( . ,vyv°íala vzrušení. Krátce řečeno, konkrétní emoce je dána vzrušením P^dukte'1"1^'1"11 /,)iacov:mim situace, jež toto v/rušení vyvolala. Emoce jsou ^mich0"1 'í°"n"'vn^ zpracovaného v/rušení, abstrahujeme-íi od vrozených pri-íl které iT1()Cl' které jsou bezprostředním prožíváním životně významné situace Již V(ľaílrnU'' 1 ''k'ivaci organismu, notů r», Vn,niam ^e shledat emotivní a kognitivní hodnoty smyslových pod-técht0 l^11^ modalit; H. Piéron (1950) podal následující přehled poměrů obou °ť not 11 'ůzných smyslových dojmů: '----- ^"etu /r;'k sluch dotyk tepio chlad chuť p:ich rovnováha bodnutí .štípnuli plivni hoi,nota 10 10 b0[JV r,razc'>í hodnot kahiénm z uvedených smyslových podnčtii vychází z posuzovací škály Ierou mč,i posuzovatelé k dispozici. dále (ji?n^J6 VZtah cm<>ce a informace, o němž bude podrobněji pojednáno ještě Poukfcaj ační tCOrie emocí R V- simonova' 1965)- m D- a Hebb (,949) a na to, že emoce signalizují shodu nebo neshodu situace s tím, co bylo 77 trmácí Mfl^^l^ U emoce ™ kompenzační funkci při deficitu to-v průběhu vývoje se ivw j . S°Udí' že také c'tv plní poznávací ťunket, ^ v Jejich vyšších proiWh1! SlálĽ VÍĽe l^uje: „Poznávací aspekt efllOC em^onálníainteleLZíJeJ hýni 51ánkem složitých vzájemných vztaho složky tvoří protikladnou i i " Č'°VČka- Bčhem celého svého vývoje tyt° zn*vací, ani afektivní m,J , V neJraníPch stadiích ani předmětné a po-CUJÍ. vytváří se mezi Iln !Ľn y neJ*>" diferencovány. Podle toho, jak se diíeren->Ľ(lt1^'- Celá historie vľvľ Tf18"1118' protiklad> však neuvolňuje jejich ,HĽh "fotu a citů k vvšším10 nČ cnU)Ľ'o-iální síéry, přechod od primU*- JĽ'""ým proniknutím intelľwľlw S°UVÍSÍ 8 vý™JĽ'» intelektuální sféry a Ví* duálního a emocionálního" Emoce a paměť laké ™* —í k paméti. Na toto téma bylo ván s" ^lVyZkumŮ' V *m nástinu vztahu, který zde již byl tojjjgj, ale součaľne KľÄSľ?* "M[K"'M> bávání a vybavován, n M spolehlivě idfnt f, f * dlSp02ÍCe ke sWad°vání informací, jejíž podsU ta V širšínrsňtsiu k°Vana' Je"H 0tázk* í*> ni kladena v neurofyziologie £j dividuální ale-~á,pi« způsobilost uchovávat zkušenosti, a to -nice individua tak ^ T^1 které °bvyklc nevědomě smyslu znamená ^JC Um napřl a8resivním nebo úzkostným apod- n> po dobu níkolika vtefinTn k?'kodobé P;'měti sc určité informace «"00 seznamu a pak znwľ ( pr' te'efonní číslo, které si přečteme z teK , j( systematicky SS» ? Wy Védnmí vy^veny. protože byly °s*0JtS„»l ÍWL Zvláštním druhem Tl ^ 7znam Pro »vot jedince, pro J*» 'ážitků, které se vybZ i ° Pan,íť' «Í zapamatovávání emoeiofc^.^. «»vn6 významnými živJ- - "ež neosobní fakta, protože souvisejí se ■ 'épe než nepri/e^ n'mi epfct0dami: pHjemné vzpomínky se přitom vy* z experimentální psvehoľ raPai<™ování usnadňují, za jiných je znes den z drahá útlumů vvľľ*? zaPai™ování je znám tzv. afektivní byl» Počítána pohádka * Ti"'* V "£eni sc v a«™ smyslu: školním v tóto pohádce obsažena uľ V nepřímo motivovány k zapamatováni se- ^ svobodu, když si ^ "Y* .(C""P« zajatý lesním duchem mohl být P«>PUL vy-PamatUJC 5est sW, vyprávělo se v pohádce). Pak byly *" 78 Požáľji^h.1'"1 "h0řl" 8 Vyvedenv ze třídv' a,e vzápětí jim bylo sděleno, že byl S k°ntio|ní t Dá'e mély reProduk°vat zpamčíi oněch šest slov. Ve siovnání dování-1 fc P'nwu' v níž dčti vyděšeny nebyly, byly výrazné rozdíly v zapa-S,°Va> 'zatí P"la ^^šených dětí byla schopna v průměru reprodukoval 1,3 l967> S ln?C° U kwntro,ní skupiny to by/o v průměru 3,5 slova (H. Rohrachcr, přehJed na'Sl"' MeÍ,í a Rohracher)-s^°Vensk' ®^ z daJSích výzkumů o vlivu emocí na zapamatování podává k'adn' elK1IP7Ch(>,0g 1 JRuise,, (1988, s. '59 násl.). Selektivita paměti jako její zá-"'divicJu.,1 " c,,st,ka Jc dána významností zapamatovaných informací pro život ^TOto se ' V P a^ v''vem jeho motivací, resp. emocí na zapamatování. néjaJk s "°^Pe zapamatovávají autobiograňcké vzpomínky; to, co je vyvolává, Ulnělý m 1111 S()uvisí, ať už to jsou reálně události nebo pro výzkum vytvořený "Shociy nál H'^ (G* H' BoWCr a S- G- GÍ,,'San' l979>- To se vysvětluje efektem 'ad°u. kt á ' 3 Se např' ",idé naUČÍ V,Ce' kdyžJe čte"ý íexí v sou,adu s na" band L ľa VÍíJdne v Průběhu učení". Osvětluje to hypotéza, že „při čtení si pro- nání je p vybavuje podobné události ze svého života", protože „připomí- Se emocc náné intr°spekcí" (Ruisel). Dále patrně platí, že „čím intenzivněji '°sta že ^ v s°uvis/osti s událostmi, tím citlivější je paměť na tuto udá- íépgT't j.ljío'vmateníd naučený v asociaci s intenzivnějšími pocity se zapamatovává lT1()žno s» >Z 1 t0, ^e "maíena'» který je obsahově ve shodě s náladou jedince, je ^ciov^1'1-^1' ^e Uz'v sít^ tvo" Poznaíky a epizody současně s emocemi s nimi c'tová (náj[ Reprodukci z paměti tak přispívá nejen slovní mipovězení, ale i po-Saniziiír - ová)snoda- Podle této teorie tedy „nálada operuje jako schéma or- A K -/prac°vání vstupující informace a řídí vybavování zážitků z minulosti^ Podnety^1"a da,5ř' ,983> formulace í. Ruisela, 1985, s. 166). Za emociogcnní s nimiž ■ C pok,adaí tabuizovaná slova (slova označovaná za neslušná, sprostá), Se Předpoek?XperÍrTlentoval0 (G- S" Grosser a A" A- Wa,sh' ,966' a da,š'^ a u nichž ,ÍUsných UCÍá' ŽC vyvo,avají útlum, na což poukazují reakce na tato slova u po-s,0vO). 5 př' asociačním experimentu (vybavování slovních asociací na dané trální. Tat° °so°y-ženy si vybavovaly tabuizovaná slova hůře než slova neu-tabu'Zov °íendence neplatí však absolutně a uplatňuje se zde, kromě jiného, druh k°uce jeaiíycřl s,ov a za určitých podmínek může být reprodukce těchto slov do-Scér»ní S|PS! než s,ov neutrálních (fixace pokusné osoby napl na sexuálně-ob-to Jsou sj0^* 2a em°ciogenní podněty lze ovšem pokládat především ty - ať už S "ČČírn neb° uda,osti - které jsou pro subjekt významné přímo nebo jsou K°iečn?naninýrn asociovany-^ti; v sve v emocionálních procesech uplatňuje významotvorná funkce pa-a každýPam!tl JSOU zakódovány především individuální zkušenosti jedince bude po Vn,maný podnět je v příslušných mozkových strukturách, o nichž ž°VaX aJ t n° dá,C' srovnáván s jeho pamětní reprezentací tak, že je kategori-0 neJen z hlediska kognitivního, ale i emotivního významu. Vnímaný 79 objekt jc rozpoznáván jako určitá věc, ale současně je mu přidělován ull^ol.j./0-cionální akcent. rľak jsou vnímané objekty, napr. známé osoby, nejen < ^ ^. vány jako např. pan X a paní Y, manželé atd., ale také např. jako ^^^jýČaCÍ jako jedna sympatická a druhá nesympatická apod. Současně s touto i . c^^zí kognitivních a emocionálních významů objektů, která je funkcí parne i, ^_ k eventuální aktivaci organismu a k prožívání příslušné emoce a s ní spoj'-1 tivace, pokud je identifikovaný objekt významný. Afektivní logika Terria vztahů emocí i koi ' buď velmi obecně nehn jfniľVn,Ch Pr°Cesů 1° v odborné UicrMmc pojednáváno razil Pojem „afektivní W*116^ švýcarský P^atr L. Ciompi (1982) kteráje systematickým nok JÍ W^coval teorii afektivní logik* d«ie podat hlavní mvSlenwľľ ° VýWad VZtahů emocí a kognice. ^>kuSÍ,11Ľ S° textu současnéepistemolo^^010 Výk'adu' kte,ý Ciompi podal v širokém kon-Emocionální zäkladv mvří r, 0nografli. ktemu věnoval tomuto výkladu, nazval chodiskem jeho teorie ie tľ " IPOdtÍtUlĽm Nástin ^aktální logiky afektu). Vý-a myšlení; Ciompi hovoří ľ ^ P^atelná funkční komplementarita cítění ngho zjevnéjako^^f"^alních hladech myšlení", které jsou podle J^ech. Filozofickým vvcho r ľm,Vní dvnami™iy'\ zejména v psychosociálních f <*á skepse k moLstiľc^ľ x CÍOmpÍho P°Jetí ie postmoderní cV^o\o ^logický relativismus ^ abS°lutní Pravd* resP- postmodenií cP.s- COr,c. Jak podáme dále mľ, """.^ gnozeologický konstruktivismus. Jeho íľ^terministiekého chaose, ^ k S°UČasné' dosti m°dní »teoriÍ cha°8í S1Pafavní struktura" I Fri},no' resP-Jen^ příbuzných konceptů, jako je např- „o> -nehneámí systémy- (i?a 3 dal§í- Společným jmenovatelem jsou zde O* «)• ( CkUVn' Je chápán jako zvláštní případ tfichio poznání absolutní praV(lv r "asiĽh orgánů poznávám- ti vi™1'1*JĽ zásadné ne™žné již daným omezením ^dovoluje naše smysiovéT? ' my»,ení: ° sv*e »^cme vědět jen to co orgánů) a naše myšíľní (T ' (°me2ené stavb«" ■ 'a"kcí našich smysle Současný gnozeologický konľfí neura,ní organizací jeho průběhu). epistemologii- g& ^tivismus je založen na Piagetovč „g*"-ávislost vytváření ^« on ogenetlckého vývoje myšlení), která prokazuj* ni y V,Sl0St ^tupujeľvľ^ ^ PředmČtnč P-ktické činnosti subje » ™ajsou nejprve sLLnZŽt^ my^ kognitivní struktury "Jem zvnitřňují nejp^5 o níľ^' ktĽré ™Íř « základ a které se X :fíUJÍCÍ P« tom ÄJ a VyVÍÍCJÍ k P^-v'logickému my ; ly Sc ^Pojují do stávajících [P0CCSy asimi,a^ « akomodace: nove ele h pivních struktur (asimilace) a ty se pak HO ,0gické UJř VUC^1 rea'iíč ^akomodace)-Js()LI ,() biologicky založené jevy, ana-Sniyslu pr°cesu trávení. „V konstrukci kognitivních struktur v Piagetově Proces C)1Cí'y v /íl(Jmím Případě nejedná o milný vědomý neho docela chtěný K. Lorén * ° fyzic^ fenomén sebeorganizace" (Ciompi, 1997, s. 26). Také gnozeol"2- u-^ 3 ^"^dospěJi ^ biologicky, resp. evolucionisticky založenému P°2nání) R 1?U' resP* ePístem°iogickému konstruktivismu (evoluční teorie 'ivrii i °"JePouze v radikálním a relativním konstruktivismu, resp vrůz - naiv U/,C',,V;,,isIm,: - kriij i ľ smus: listuje reálný svěl a ten je takový, jak jej vnímáme; nám 1 / smus: existuje reálný svěl, ale není vcelku uspořádán t;ik, jak se taková . ^C^ý ľca'ismus: existuje reálný svět, ale žádná z jeho struktur není " hypofe,Jak sc n;imjcví; /J1atelnl''C^ 'ta''sim,s: existuje reálný svět, jehož struktury jsou částečně popovy ' ''C v^ccmiy naše výpovědi o tomto světě mají jen hypotetickou ^'oženk<)nsÍR,ktivismus je v podstatě hypotetickým realismem, který je strUktivna CVo,Ucionis,ickc t«)iii poznání (K. Lorenz, R. Riedl a další). Za konické p 'Ml-' kiC,ý má k téU) ,coni blízko, je pokládán i .1. Piaget. Konstruktivis-jevů „,'C ' s*utecnosti umožňuje vědám omezené poznání a omezenou kontrolu Te ? StuduJ''- '°yika ■ rli','*'^t'Vn' ,08ika »>á podle Ciompiho dvojí význam: jejím míněna jak k tomu C Ul'tul< laké „afektivita logiky", ale důležité je, co je míněno logikou -c'°náIn*Se t'°'s,aneme později. Základním postulátem afektivní logiky je, že emo-a logile1 * Snitivnf komponenty lidské psychiky neboli cítění a myšlení, afekty *e jsou t0'S0U "ĽO(J<:,člitelnými, komplementárními složkami psychické činnosti, Je° na k * ponenty. které zákonitě spolupůsobí. Tento postulát je založen nebílé ge ^ t,enn« zkušenosti, ale také na již zmíněné Piagetově empiricky zalo-'StrukturnUlCl<Ó epistemol°gii» tj- na poznání, že se kognitivní struktury vyvíjejí ze Vita má 'S(Jn/j°m°t<>rické činnosti „mcntalizací" těchto struktur. Avšak každá akti-^tky n ? kognitivnřcn také emocionální komponenty, „bez emocionální po-VyvstávnĽeX,Sí^C Ž£Ídna akce"; jinak řečeno, Jako sedlina akce nebo zkušenosti SystérnvlJ' nCJe.n koSnitIvní. nýnrž vždy také typicky afěktivnč-kognitivní vztažné V^rnkemnCb0,Í Schémata" (Ciompi, 1997, s. 47). Zjednodušeně to lze ilustrovat vána e "P°Pálené děti se bojí ohně"; s kognitivním obsahem „oheň" je asocio-tivníeh °Ce ;Stracnu- To je základem „zkušeností generovaných afektivně-kogni-a chovárr-Utóných systíímu" nebo,i „integrovaných programů cítění, myšlení tění> mys-'i ' Tyt° "v ílkci' tedy v jednajícím prožívání se vytvářející programy čierni pře^ 6ní a Jednání se týkají všech oblastí života, od zacházení s každodennú av 'llcfy a místními i časovými danostmi přes technické pohotovosti všeho ^ncephj t,,íercncovaným mezilidským způsobům chování... podle základního afektivní logiky vytvářejí tyto afektivně-kognitivní vztažné systémy 81 rovi-kon- neboli programy cítění, myšlení a chování na ncjruznějŠích hier ^ nach vždy základní .stavební kameny psýché'" (Ciompi, 1997, s. >^ myšlení cept afektivné-kognitivního vztažného systému (programu c pojlcCi0nv-a jednání) je pro pochopení Ciompiho teorie afektivní logiky kuco^mí u/kostná piho je příkladem tohoto vztažného systému či programu etonen zaloŽe,ul a vyhýbavá reakce vytvořená zkušeností, která může být, podle si ^ ^ Uíkc také na přemýšlení o tom, jak se vyhnout určitým podnětům, a e vylv0řený nevědomá, jako je např. agresivní postoj vůči autoritativním ' olĽC- Ta- jako důsledek v minulosti prožívané „premocné a nebezpečne cítČní, kové programy či vztažné systémy nevědomě a stále spoluurcuji V ^ge-myšlení a chování, pokud nedojde k jejich restrukturaci vlivem koře nosti. Dynamika duševního života člověka je tedy zásadně urcova procesů, -kognitivními vztažnými systémy, tj. jednotou afektivních akogni ^ q ne, která se projevuje jak v motivaci, tak i ve způsobech chování, ne ^ vyjádrit ustalou funkční komplementaritu emocí a kognice. Schematicky ° triádou fenoménů, které vytvářejí funkční jednotu: emoce / \ kognice chování aletaké Avšak nejde tu jen o jednotu funkcí, které regulují chování indivi ' šen0sti-o jednotu funkcí, které zakládají jeho učení, tj. získávání a uplatfiovpod' Rozhodující je zde organizační a integrační funkce emocí: tx0O°^ ^Qta org** stata odměn a trestů jako základních činitelů učení rozhodujícím Zp ^ $0 nizuje zkušenost individua a současně dílčí zkušenosti a rovněž sou ^ y p0-aktivované funkce integruje v jednotně fungující celek. Neboť, 0PakU^vé ernoci°' někud pozměněné podobě, každá akce v nejširším slova smyslui fl» s ^^ují nální pohnutky. Afektivní komponenty zkušenosti a programů £inn0\ oSyéócW naše myšlení, které tak upřednostňuje určité dráhy, jež se v minU éřoVání jc' jako zvláště účelné, nebo vytváří dráhy nové na základě hypotéz a o efeUt, jich úspěšnosti. Myšlení sleduje úspěšnost, což má vždy také emocio ^^„víú který se tak stává jeho pohnutkou. „Jak jednoduché, tak i kon1PleX"^ním sp°čí', objekty jsou tím obligátně opatřeny afektivním zabarvením nebo iniS ^ vajícím na určujících zkušenostech a zůstávají tím stabilnější, čím cast^nUjí cel^ zkušenosti opakují. Takové afektivní komponenty, které obsahové zan paletu možných základních citů a jejich nekonečných odvětví, nenlUS,hoVání ^' vědomé; naopak, čím lépe se funkcionální programy cítění, myšleni a c 82 bruSují a automatizuji, tím méně jsou provázeny vědomou pozornosti (Crompi, 1997, s. 49). Podle citovaného autora se tyto mentální programy 6 struktary dynamické podstaty podobají systému ulic s hlavními osami a postranním, ul.cka, n spojnicemi, chodníky aul V této sUi. jejíž biologickou podsunu tvor, ncuronov •M. hrají emocionální komponenty centrální roli od poUta •* «g"z »strukturování. Tyto mentální reprezentace" „skuteénost, vzmkajt pž v prvních dvou lč,ecl, života dí,ě,e „a základě ,,cho kontaktu s matkou: j.ž kojen*má svůj .....>raz světa", sestavený ze dvou ostře oddálených kategoní, ch^*"^ PWikladným alcktivním tónováním. Jso" ,o pozitivu,,,,, emocemi ^centov^é kognitivní zkušenosti (příjemné situace nasycení, pntomnost, matky, m, zk •M.) a „negativně konoiované kognice" (nepříjemné suuacc hladovců,, soctalnl ■-t uliv iw/tjilivvy \ i IW£« JJWI * 11 ,Vr 'zolace aul.). Vývojem se tento systém rozšiřuje, diferencuje, přičemž v jeho utvá-rcn> učením rozhodující roli hrají emoce příjemného a nepříjemného, a to jak roli organizátora, tak také integrátora. Obraz skutečnosti je obrazem skutků, jichž jsme Mi objekty i subjekty. Z hlediska konceptu afektivní logiky je psychický aparát chápán jako „kom-P«* hierarchické skladby internalizovaných programů cítění, myšlení a chovám", Přičemž „tyto programy neboli afektivně-kognitivní vztažné systémy vyvstávají z vrozených základů, ze sebeorganizace v akci, prostřednictvím opcrac.onálního Pr|řaz.ování určitých afektů k určitým kognitivním a behaviorálním sekvencím", oběžně jsou zpevňovány, měněny a nově konstruovány opakovaným, a odliš-nými zkušenostmi a také „reaktivovány v příbuzném kontextu specifickými kog-n,t'vními a afektivními uvolňovací" (Ciompi, 1997, s. 52). Jinak řečeno: „Minule re|evantní zkušenosti jsou reaktivovány podobnými afektivními a (nebo) kogni-,1Vn'uii stimuly" (Ciompi 1997, s. 121). Substrátem psychodynanuky je „me-chanismus neurální plasticity", tedy přednostního utváření často aktivovaných as«ciačních cest v síti neuronů. Za základní postulát afektivní logiky, o kterém Jsme se již zmínili, pokládá Ciompi stálé komplementární spolupůsobeni afektiv-5™° istému s od něj se podstatně lišícím kognitivním systémem. Dalším postu-,ate^ Je nepochybná existence vrozených citů, které, spolu s city již naučenými, Podléhají „nekonečným kognitivním modulacím", tzn. s neohran.čitclnou kombi-nací kognitivních aktivit a obsahů. Za základní „biologické city" pokladá Ciompi *fJem, úzkost, zlost, smutek a radost. Proti tomu lze však namítnout, ze zájem -ku*ý také C. E. Izard (1977 1981) a další pokládají za cit - je spíše komplexem kognitivně-motivačním vztahem, který má ovšem i složku citovou, než J^noduchým citovým stavem, od něhož se také liší setrvávajícím zaměřením na chráněně předmětné aktivity. důležité je vymezení pojmů afektivní logiky, které tvoří kostru její teorie. Ne-meně důležité je zdůraznění, že tato logika má biologické základy, které tvon "afektivně specilické nadřazené neuronální funkční systémy s integrovaným. e^ocionálními, kognitivními, senzomotorickými a hormonálně-neurovegetat.v-n,rni komponentami" Podle L. Ciompiho (1997, s. 67): „Afekt je vnitřním, nebo 83 w , ( GcSťtnm^ů ) vnějšími podněty uvolněné, celostní psychofyzické naladěni. W fcog-rozdílné kvality, trvání a stupně uvědomění („BcwusstseinsnaK ^ ^ nice pak Ciompi (1997, s. 72) chápe jako „uchopení ^.^"^eiten'')* ^ nální /.pracování senzorických rozdílu a společných znaků („ue ^ lo,nv^ ^ variancí a invarianci4. Logikou pak Ciompi (1997, s. spojovány správnost postupu myšlení, nýbrž „způsob, jakým jsou navZííJf . aosU", mu $T niťwní obsahy". Takové široké pojetí, poznamenané »te°ru ° becně o ,$°®C umožňuje, aby hovořil o „logice strachu", „logice radosti a o t&$' afektů", která je výsledkem toho, že afekty působí jako °Pcrttoril6nnou a °vllV'_ kognitivních funkcí vůbec. Operátor je „síla, která působí na pro Cl0m~ ňuje ji"; v nasetu případě jsou touto proměnnou kognitivní Pr0feS^ organřZacn ' piho (1997, s. 93 násl.) pak afekty jako operátory myšleni puso -integrativně, a to prostřednictvím následujících mechanismu: átory" veŠkel - afekty jsou rozhodujícími nosiči energie či „motory a „motiv kognitivní dy nanuky; - afekty neustále určují fokus pozornosti; //vvírap P''sU^ - afekty působí jako propusti nebo brány, které otevírají ne k různým skladům paměti; ^lih neb° P°-' - afekty vytvářejí kontinuitu; působí na kognitivní elementy J vovč tkanivo; - afekty určují hierarchii obsahů našeho myšlení; , - afekty jsou eminentně důležité reduktory komplexity. obsahy1 Ciompi podpírá platnost těchto tezí odvoláváním se na různé praní ^q^[ ptec zobecnění převážně neurofyziologických nálezů. Jedno z těc p mární , stavuje citát z díla J. Pankseppa (1991, Ciompi, 1997, s. 94): „Wi»| J.xUtono^ emocionálních systémů je generování koherentních tendencí choy n ^a^j0vaCÍc změny mohou být podřízeny cílově zaměřeným, v emocionální ^ my^6? okruzích zabudovaným způsobům chování." Vliv afektů jako opera ^ccný vl* je pak jednak obecný a jednak specifický, variující od afektu k afektu- ^ ^lcní & představují výše uvedené mechanismy. Ve specifickém vlivu afektu n g pQ jasně vykazují jejich pro přežití relevantní funkce, které pak Ciornp» násl.) identifikuje takto: „ i »rfuh*e'' < - „Zájmy, resp. city intence nebo ,hladu' („lntentions- oder ,Hungetg^ ^{c^ míněno tady obrazně) slouží v první řadě obecně psychofyzické ^gie^ a vzrušení a tím nepřímo také zaměřování ohniska pozornosti („ *■ vytVáíeJ* der Aufmerksamkeiť4): fungují jako elementární aktivátory cncfpc^ naStaV^JJ1 tak teprve předpoklad pro to, že je něco z okolí vnímáno. Soucas celé tělo na aktivitu." . ^vání*1*1 - „City úzkosti jsou z jejich strany v první řadě životně důležitý^1 popřed nebezpečím, tedy typickými .repulzory' nebo ,odstrašovaci P ^ sociálně nebezpečným prostředím, jakož i oblastmi myšlení a cn°va|l£ g utěke^' jeny se základní motivací ,pryč od toho', tzn. v extrémním pnPa u 84 • . íUr. ctnnně také vnímání a myšlení) a slaví lak všemu chování (a tím až do Jistého slupne stále hranice důležité k přežití." , rivalem u Podobně je ,„„h, se U . ^Jf^K SĽÄ "J boji o potravu a o sexuálního partnera, ale „agre^iv nalizuje vnímaní a myšlcnľ'. k ,akmi uvo] Smutek je stejně smysluplný cil, slouž. ol ckll, a aby .ak něny city poutající člověka k mitov«to^^^^ J noyé ()h|ckty .nepotřebně vázaná emocionálni energie yi ^ zce,a a úkoly. To je ovšem, jak se pokúsime ukázal aaic scestné biologistické pojetí. „ ., nřpmocné atraktory Příjemné pocity, jako je radost, láska, důležitou vytvářející vazby, a plní tak důležitou ind.viduálm socialn ^ ^ ^ funkci. Sociální vazby, důležité pro vy^J«^ . na ^ nap, města, Jemných zážitků, což platí nejen pro vazby na osony, věci a ideje. ( . ?c jsme těměř slále ne- aktivně specifické formy myšlemalo^ky.^ ^ a spccifll. Jak emocionálně naladěni, vyplýva podle C onij nagich kognitiv- n,eh operatorních vlivů afektů na myslení: tiexm ^ koanicí přitom probíhají n'ch aktivit závisí na kontextu a náladě. „Mez. emoc s ^ uj._ ^ustalá vzájemná působení: určité kognitivní podn ety i ^ ^ ^ ^ afekty a nálady a ty opět kanalizují a organizuji /kušeností genero- ». 1997, s. 103). Situační kontext a nálada jedinec speCifickou logiku" yané programy cítění, myšlení ajednáni a vytvářej » . x ,/v každodenní |smutku, zlosti, radosti, strachu). V ráme. toho mobilními afekty, ,Qgika či logika všedního dne, spojena s relativn automatizovanými s charakteristickými kognitivními obsahy a s " ozřejmostrm» „V každém kognitivními operacemi", s „průměrnostmi a ^ ^ jmé kognitivní specifickém afektivním rozpoložení jsou uP^dn°?" Sp0Jené v obsáhlé způ-obsahy, selekciované z prostředí a z pamětního.skla i^F ^ ^ s°by nahlížení nebo ,systémy pravdy'. Co se k i j ^ spolcčnost tak Jc zabarveno konformně s afektem. Jedna a ta/ ta J ' ^ nebo sp,'še , konanou být podle nálady vnímány vysoce rozd.lnyi ,j ^ . ^ for strnovány- (Ciompi, 1997, s. 104). Typy ^^d^ost a tempo kogni-málních znaků: např. ve stavech euforie se zvyšuje p y ^ ^ stavech ^ních procesů, „myšlení skáče", „ideje P1^1^,' ^ myšlení zužuje a jehoob-akWní úzkosti a vzteku, ve stavech deprese a sllimKU . ' ravnost myšlení však sah krouží stále kolem stejných témat. Formálne log ^ ^ niů'e být v různých emocionálních stavech zach^''zivních emocí, jako jsou **la odlišné způsoby myšlení, zejména ve stavecn ^ fc Qd_ ^ávist, závist, ale i láska. ^^m^^^o, směřují všechny pro-ným závěmm ~~- eeSy ' zavěrům při posuzování téhož objektu, ysíení řízené afektivními operátory, ať operátory, ať už z hlediska individuálního nebo 85 kolektivního zájmu, k redukci komplexity. Tato redukce komple»ty je^ ^ yfr smysluplná: např. ve stavu akutního strachu při vypuknutí požáru ^^gj sc domí všechny kognitivní obsahy vyjma těch, které jsou Dezpr0^. n0i jakaíe^ záchranou života, majetku atd. Ciompi uvádí řadu dalších příkladu JlUKliťik^' operují s kognitivními procesy, jak je v souladu s náladami usm^ , ^ec jc K' redukují atd. Také logika, věda a ckonomicko-racionální my bstraktní vodně generováno a organizováno aťektivními operátory. 1 vysoce <. jené S re' lení samo muže být příjemné a velmi příjemné je vyřešení problému* /nám° dukeí napětí, stejně jako s napětím očekávané odhalení či objevovaní, J ^^toOf /, vědeckého výzkumu. Emotivní komponenty nejsou jen motory ^^turO1^ myšlení, ale sám proces myšlení je organizován, hierarchizova yysvě^' rozsáhlým způsobem aťektivními operátory, píše Ciompi a pokouši ^ siriiktLlť lit neuroťyziologickými mechanismy: „Vznik kognitivních neuro ^ neUT0" je stimulován špecifickým ,afektivním inprintem', stejný afekt (resp- rektivfle' fyziologický ekvivalent) je nutný při postupu k reaktivovaní stejný _ 0fgafl1' kognitivních struktur" (Ciompi, 1997, s. 126). Afektivní operátory nej ^ zují aktuální průběh myšlení, ale generují také jeho směr a způsob z p ^kUŠ6" předtím emoce vytvořily podmínky pro vtisk („inprint") odpovídaj c ^^^uteČ-ností do paměti. Generování afektivně-kognitivníeh struktur z paměti • rj>entO ňuje pomocí „afektivně specifických transmiterů" nebo jejich kom ,^|c(jvijícU mechanismus má pak podle Ciompiho (1997, s. 126 násl.) vysvětlit n • afektivní logikou postulované fenomény: - obligátní stálou souhru afektu a kognice; ^c^[ a ch°" - na afektu závislý vznik funkčně integrovaných programů cítění, my vání; - afektivně specifické zaměřování ohniska pozornosti; matěri^' - na afektech závislé skladování a mobilizování kognitivního pametm ^ us0benl - zapojovací nebo propustně kanalizujíeí a komplexitu redukující afektů jako operátorů na kognitivní obsahy; . pUsobenl - jak synchronní, tak diachrónni kontinuitu vytvářející funkce afektu v na kognitivní elementy. . ^t\0g^"^ Svou teorii Ciompi nazval fraktální logika afektů („fraktále ^ ^ „n» přičemž slovo fraktální (odvozené z latin, fractus, zlomený) zde zn V^ttrf6 škále nezávislou sebepodobnost" („Selbstähnlichkeit) čili »strokto^(Ve_aosU' ^ struktury" a je nositelem významu, který tuto teorii spojuje s teorii c ^ tomto místě se musíme spokojit jen s velmi stručným nástinem této teo ^aoSu zené na „fraktalitě v deterministicko-chaotických systémech". Teori ^^oru, chápe fenomény jako zvláštní případy systémové dynamiky, resp. tzv. které se opakovaně (iterativně) pohybují ve stále nových variacích v ^oVýCh uspořádání veličin (Ciompi). Příklady fraktality jsou formy rostlin a sn ^ vloček, které vznikají kombinací určitých „fraktálu" (jejich kombinacité irr vytvářejí umělé krajiny, umělá zvířata atd.). Nositeli fraktality jsou 86 variance. Typickým přikladen, psychické fraktál y I^^SS * nesčetných variantách zážitkových kvalit, ale zahrnief^"é^ struk. "ího, co je charakterizuje jako takové (tedy ^'^^Zít.VZŠt ve struktuře,. Také 'v intcrindividuá.né >f^£ff%£E^ vech působí určité atraktory a repulzory tnformac, ^g™^ logika ,,, epickými fraktálními jevy v rámci emocí jsou napi. J"h ' ' fc j atd. Fraktality vytvářejí nelineární dynannek. Mh.Uuu, ^k, f v nukro- i makropsychosociálních procesech: arc tc .m ' j hronl;K|„é ^tory působí jak v roviné individuá.ní, ^ .'f^^^mon SVSté" • národové psyche; mikro- a makropsychosocaln pačesy■ J J y m«vou dynamiku, čili stojně afektivné-kognttivn. dyn. nu™v P .,ivních ele. "'vinách komplexity fenoménů. Fraktální konfigurace*ic e je „alck,iv„í logika", jc to pswhická krajina , kterou uomp-. _ _ .. J'ei především pnpr«»,;"'" ko komplexní krajinu , afektů označuje jaKo „ r..ucvsim energetickou povahu tfektu, energetiekýeh potenciálů", jež je utva zorů. Základní otázkou pak je, jak povsi . nelineární ak jsou „fraktálně-chaoticky" strukt^ systémy n Také psychické systémy ^f^^ ' dynamiku, tj. nekonečnou proměn ministři"- Zorů Zákl P°tenc'álů", jež je utvářena kombinací četných aíraktorů a repuJ-a íak i"'' tlC'ni otazkou pak je, jak povstávají tyto atraktory a repulzory informací což v......-........'l rr^T'haoticky strukturovány •"'msticky chaotickou" povahu, jsou „fraktaine- _ invarianty (frak- znamená, že se i v jejich nekonečné variabilite vyKt j v růz_ tálnS fenomény), které jsou „iterativní" (opakující f^^^ii variabilitě. Těmito ^ych,již uvedených rovinách komplexnosti a inten inťormací, vytvá- fraktálnírni elementy jsou již zmínčné atraktory a modalit. Atraktory I** vlastní „afektivní logiku" těch kterých ^m0"°atelé informace, repul-jsou vysoce „senzibilní senzory", fungující jako ZJ alraktorem je dobrá fungují jako informační filtry. Typickýmp^cn _^ její? po(Jstatou je na,ada. Také psychické systémy mají povahu sepe b >afektivně-kog-lnterakce mezi „afektivní energií" a kognici, smeruj ^ ^ nejdůle. priích programů", tj. určitých vzorců ^^Z^duvcí: iim fraktální struktury v oblasti psychiky patři a psyche»} - Hierarchicky uspořádané cítění, myšleni ajedna w komponenty> které jsou nejrůznčjší intenzity obsahují „obligátni ateK ^ tyU) afekty Vykoná-lunkčnč úzce spojené s kognitivními elementy , ] " nitivní elementy"; VaJí všude stejné obecné a specifické operatorn. y tarníchU,Ua "S°^ Podobné afektivně-kognitivní dynamismy jak uvnitř elemen-p0(j ..' ta* ' vysoce diferencovaných programů cítění, myšlení a chování". sekve ,Vem íěcnže afektivních operátorů jsou jak krátkodobé, tak i dlouhodobé •^Perat V'Sobč Podobných afektivně-kognitivních dynamismů". trapsv °hni ÚČ'nííy afektů na myšlení se projevují jak v rovině individuálně in-ciájn- ^' íak ' v rovinách mikrosociální (např. intrafamiliární) a makroso-1 (naPř- internacionální). 87 to á ťi- Naopak každý průběh (trajektorie) programu citem, n.^volny počet ,> řazené úrovni (např. makrosociální) se dá rozložit na g dobných trajektorií" na nižší úrovni (např. mikrosocia js°u - „Lze mít za to, že sobě podobné afektivné-kogmtivm y na biologické, psychologické a sociálni úrovni/' siednoCUJe ff^jiáfl*' Ciompi pokládá svou teoňi za neuzavřenou a soudí, l',J^fya teorii -etc epistemologii, psychoanalýzu, neurobiologii a evolucioni ľ^dy" Dokládá ji však spíše literárními než vědeeko-empuiekynn^ akognici, pozoruhodný pokus o popis a vysvětlení interakcí mezi ei ^ ^ jev mnohasmérechdiskutabilní. . vahy6V0^UC log^ Ve své teorii vychází Ciompi Z postulátu konstwktivni po ^^jitU a. ^ suje myšlení a cítění způsobilost sebetvoření, které presa ^ protUd* kognitivních procesů. Ve „ťraktální logice afektů" se stírají n ^ ptOgř^rJ^^oT lení a cítění, pocitů a poznatků, vytváří se integrovane lun ^rVtÚ nující cítění, myšlení a chování v jednotně fungujícím ce u. post '^eCh mená dvojí: „logiku afektů" a „afektivitu logiky", což v;yj spoh> ^^e-emocionální a kognitivní komponenty čili cítění a myslem ^^odent^ ^u -psychických výkonech neoddělitelně spojeny. To odpovídá hoanatyt*C pádnostem, ale i psychologickým - podle Ciompiho zejména P> poVod ^ poznatkům a teorii 3. Piageta, že veškeré mentální struktury ^ .goU po metné činnosti, že vznikají ze senzomotorických procesu, ^ icn ko£nl * „zvmtřňovány", „mentalizovány". To se podle Ciompiho nety ^ ^1 procesů, jak soudil Piaget. Teorie aťekťivní logiky předpok ' enty" a ^ aktivity obsahuje vedle kognitivních také emocionální kornp ^^y akc ^ emocionální pohnutky neexistuje žádná akce". Platí, že ,jaK ^tt zkušenosti vyvstávají nikoli jen kognitivní, nýbrž vždy typicv^urOů^^e0 twní vztažné systémy neboli schémata" -to prokazují výsled y ^^m, O0^' učení (popálené děti se bojí ohně - se specifickým kognitivní _ ohně, je spojen afekt strachu z bolesti). V takovém afektivne- ^ syflcU*\ ^v^ ném systému „je kondenzována relevantní diachrónni ^"^"^vnc-Hoe11 f{ť// programu", který je k dispozici pro budoucí akce. Takové aW* ^ft-vztažné systémy (integrované programy cítění, myšlení a cho ^ple*^^ nou úroveň komplexnosti, od jednoduchých reflexů až po vyaoc , se é soby chování s četnými možnostmi odchylek a stupňů volno* . ^gfffi ^ možných oblastí života a zahrnují nejen objekty vnímáni, a» fca>y myšlenkové stavby" (teorie, ideologie). Tak se vytváří ^^^0^°%^ psychiky". Takový typický integrovaný program reprezentuji a IttPjdfir zážitky dítěte s rodiči v rané formativní fázi jeho vývoje. Udržuji ^ f, k původní osobě, ale určují i celé sociální vnímání a komuny ' ^ o* sové reakce - ve formě podřídivého a současně agresivního ^fi^t^lf S taU t0U C°by Pozd{^ důsledky vnímání otce jako všemocné a h03 stavy - mohou takové programy podle Ciompiho, který zdůraznil 88 je pfí2^ílatk? 0 nev8domí, trvale spoluurčova! cele cítění, myšlení a chování. To ncii(v ^ °*»*c^no propojení emocí a kognice v chování. Emocionální kompo-hirov' U V '^,() Sltl-ÍCM funkčně zabudovány, ale hrají v její organizaci a struk-označu"1 °^ Začátku centrální roli (Ciompi, 1997, s. 46 násl.). Uvedeny autor to zde ; »>°peratorní působení afektů na myšlení": „Alckiy jako slasl; i strast „itivních obsahu" (Ciompi, ........c nrají roli organizátorů a integrátoru kognitivních l997' s- 50)- osvědčen o racionalitě emocí, Také americký Filozof R. de Sousa (1987) je p es' .ologickolI racionalitou" lisuje ji však od kognitivní racionality a spojuje Ji » ^ s mmi>, Se člověk (°bJekty citu jsou „axiologické vlastnosti", tj. hoc no y >jvoUu které oznamuje v „klíčových scénách" či v průběhu „m13r ony dlWody srdce" č. svářejí naše zkušenosti). Tak vznikají „racionálni ^ OCCIu.jemc jsou věc, r°zumnost určitých hodnot. Avšak ne všechny vec dřízeny kognitivní ra- P() kterých toužíme. Důležitou funkcí citů, kterě nej mc/.CI- které Cl°nalitě, je vyplňování mezer mezi přáními a „ci y ^ vytvářejí „nalé-vznikají při utváření jednání a přesvědčeni. V *0^j druhem vnímání axio-«avost", která řeší pat mezi úsudkem a touhou. UtyT /kuScnosti, „rozšiřuj. lo8'Ľké roviny skutečnosti a podobně jako řeč formuj Reálem emocio- na§e formální pravidla, aby umožnily činit .acionalm^. ^ ^ ^.^ vľ v/tahu na,ní racionality je přiměřená citová reakce. fur*čně protikladných, ale komplementárních pícce ^ ^ Q vztazích americký neuropsycholog A. R. Damasio (I *>) ^m&é duVt)dy, které emocemi a kognicemi ještě dále: >&&mT* výroku a teze o moudrost, ,mi*í rozum zohlednit" (parafráze známého I ascaio j ncuronove ®la); jde o proces, který jde ještě za „důvody K**^ |uIlkcí těla, které peču,, b^ovy mysli" regulují zpracovávání poctu a g o 1. organismus potre- ° Pažití organismu. Bolest a slast jsou prostředky a ^ ^ ^ or_ bu-Í^ aby efektivně nasadil instinktivní a naučené šanismus používá tyto prostředky? . Ilfxíté poznatky neurofyziologie, ^amasio nespekuluje, nýbrž domýšlí 1°***?ntálních částí mozku. Tyto *eJ*éna z oblasti symptomatologie poškozeni per či „základn ^natky dokazují opět funkční souvislost rac^n« Ru /ahrnLlje, krome a,1^ci rozumu a citu". Syndrom preťrontáln.ch poškoze in^K především tyto základní symptomy: " pornchy plánování, rozhodování a usuzovaní, ' Mrazné oslabení zábran v sociálním chovaní, ľ emocionální chudost. . 7pnv poruchami v oblast, emocio- ***** v oblasti kognitivní jsou zde ^provázeny P rozhodován, prova- nal*V a sociálního chování. Zejména nápadne sou PC ^ omezOVany emocionální chudostí: „Rozum a citový ZIV«> , ickém profilu, v němž * porucha se zřetelně vykazuje v Jf*^J intaktní, že v žádném °becná pozornost, paměť, inteligence a řeč st je 89 případě nemohou vysvětlovat /menšenou schopnost usuzovaní v.1-"^ ^ mysle111, s. 88). Z tohoto faktu lze tedy vyvodit úzkou funkční souvislost cítěn g ^ která se projevuje kromě jiného také tím, že „nedostatek citů může být s ^ joSlJd ležitou příčinou iracionálního chování" (Damasio, 1994, s. 87), které pokládáno za důsledek „nadbytečné emocionality". 90 DF^-<^b'oKÉ A KULTURNÍ ERMlNANTY emoci funkce organismu, zajišťujíc! Emoce vznikly v průběhu evoluce jako specifick . n0 se vznikem a fun-d»konalcjšínl způsobem jeho přežilí- To bylo ovšem iN emocionální 8»vání,n nových nervových struktur, které jsou^ozn .. systĚI„. Qnnost n,l"ek" nebo jazykem neuroanalomie v podstate |. ^ _ proWha v sou. tohoto systému je nervovým substrátem emocion. přLdsl.,vuje v lom smyslu ĽII|nosii s funkcemi mozkového kmene a mozkové b'«logické základy emocí. řil isou pokračováním evoluce Sociální život člověka a kultura, kterou 7lvor"'J. nil h„|é biologické byli, a souěasně zdrojem nových emocí, které již nejsou vaz i . jfl Tcnto s()ĽÍoku. * "a složité životní prostředí, plné nových vyznám" , r.cdslavuje sociokiil-lur"í svět člověka je zdrojem jeho emocionálního M forem cítžnl, ke determinanty emocí, jež vedly ke vznik" vy I J Vniku a vývoji etických, estetických a intelektuá'mc kratký úsek časového pru-Wstorie lidské kultury vsak představuje jen veiro ořené evoluci se b*n evoluce. Biologicky účelné mechamsmy &( nosti, klerý žijeLjlžĽÍS mS"í jen pozvolna, a lak i u kultivovaného etovek.u»- své puvodn, jiném životním pros.ředí než pračlověk, e >M pk.„„. ztratily b'°l-'gicky účelné funkce, které však. protože íSsSHJ- ?ijid v pr^tred. n;"«"»zc svou adaptivní funkci v životě plncjn,yn* ;[ jjnymi druhy ne- americké kultury již. nejsou ohrožován, dravý r, fy ky po- kdy musel, zápasit o život a kdy strach nb |jckym hnvzbam zc tenciák Příslušníci této i jiných kulmr jsou vys avu.- J ^ takjako pred *á»< ,o vše a mnohé další se stalo SSSBSU&g ' útčk a boj o život, pro-^WUzacemi fyzické síly, která je však MHÉgggS tak «> městnana ener-'u nejde o fyzické, ale o společenské byl, etoveka ^ g a dalsl), f • trvalé napěli vedou k poruchám S^Ä^itoSIÍBI *ISÍm P0™" ^"'uchám v čmnosli různých vnitřních ^"\^.Jém sociokullurn,m pro-! chorobám aicktivního původu. Život vevyvm ^ , „ová Stre<» Přinesl člověku nejen nové pod"*? Pr° J J 91