Rozhodování ve veřejné politice Josef Horňáček VPLn4513 Tvorba a implementace VP Obsah •Vymezení procesu rozhodování •Racionálně komplexní rozhodování •Omezená racionalita a inkrementalismus •Další modely rozhodování •Determinanty ovlivňující rozhodování Vymezení procesu rozhodování •Rozhodování: empiricky provázané procesy jednání • •Jak se přijímají rozhodnutí: vládní, komisionální, expertní. organizační, individuální. •Pozitivní model (hodnotově neutrální, analytický popis fungování politického systému). Deskriptivní přístup. •Normativní model (jak by systém měl fungovat v zájmu dosažení optimálních výsledků). Normativní přístup. Vymezení procesu rozhodování • • •Kognitivní organizovanost (vnímání problému, popis situace, deskripce funkcí aktérů) •Organizovanost preferencí (víra, přesvědčení, hodnoty, skupinové a individuální zájmy, afekty). •Vnímání je modifikováno na základě preferencí (a naopak). •Stálá perspektiva modelu politického cyklu ve smyslu evidence (průkaznosti) vývojových trendů. •Rozhodování jako intencionální jednání. Vymezení procesu rozhodování •Legislativní návrhy: debata o konkrétní povaze problému, diskuse o politickém designu, zapojení aktérů (implementace direktiv, experti, preference zájmových skupin, individuální zájmy). •Přijímání zákonů: Legislativní tělesa (sněmovna + senát, vládní strany + opoziční strany). V závislosti na institucionálních a procedurálních charakteristikách té které země může mít legislativa s exekutivou stejné postavení anebo může některá z nich dominovat nad druhou (Velká Británie/Německo). • Racionálně komplexní rozhodování •Perspektiva „racionálního aktéra“, který zvažuje přinosy a náklady všech aspektů politického procesu (definice problému, začlenění do agendy, volba variant, implementace). •Model rozhodování, ve kterém se předpokládá, že osoby s rozhodovací pravomocí mají k dispozici dostupné maximum informací o problému, jeho příčinách a jeho řešeních, přičemž jsou schopny zvážit projektované alternativy. •Problémy modelu: identifikace cíle, zaměření politických aktivit, rozporné efekty politických opatření. Cost-benefit analýza •Analýza nákladů a přínosů: Technika analýzy politiky, která se snaží pochopit a vyhodnotit náklady a přínosy určitého postupu v oblasti veřejné politiky. Zahrnuje rizika při řešení problému. •Využitelná v posouzení finančních aspektů navrhovaných řešení. •Obdobně EIA (analýza dopadů na životní prostředí) nebo RIA (analýza regulatorních opatření). Omezená racionalita a inkrementalismus • •Koncept omezené racionality: Osoby v rozhodovacích pozicích jednají v rámci určitých limitů nebo omezení. Tyto limity mohou mít mnohostrannou povahu: časové omezení, informační omezení, omezení poznávacích schopností, atd… •Omezená racionalita se projevuje navzdory úsilí o získání kompletních údajů, dat a informací o povaze a řešeních daného problému (inherentnost). •Inkrementalismus: Model rozhodování, ve kterém se změny politiky uskutečňují prostřednictvím malých postupných kroků. Tvůrci politik v procesu rozhodnutí reflektují úspěšné a neúspěšné kroky. Problémy inkrementalismu •Některé problémy vyžadují rázná řešení (hospodářská krize a New Deal). •Inkrementální opatření mohou být v politickém procesu modifikována nepředvídanými okolnostmi (a současně přejít v dalekosáhlá rozhodnutí). •Inkrementální opatření nejsou vhodná pro řešení mimořádných situací. • Další modely rozhodování •Popelnicový model rozhodování (předpoklad existence organizační anarchie). Participanti uskutečňují společné aktivity bez jasně vymezeného cíle (tři složky: problémy, řešení a participanti). •Byrokratický model rozhodování (záměna cílů a pravidel, upřednostnění pravidel před cíli). Standardní operační postupy (SOP) tvoří základ pro rozhodování. Omezení nákladů na zisk relevantních informací. •Konfliktualistický model rozhodování: Rozhodnutí jsou výsledkem soutěže a vyjednávání mezi participujícími aktéry. Rozhodování závisí na rozložení struktur moci a autority. • • Determinanty ovlivňující rozhodování: Aktéři VP •Volení političtí představitelé •Úředníci/byrokracie •Politické strany •Zájmové skupiny •Think tanky a výzkumné organizace •Masové sdělovací prostředky •Akademičtí experti a konzultanti • Determinanty ovlivňující rozhodování •Vliv expertů •poskytnout radu o pravděpodobných důsledcích možných jednání (které reagují např. ekonomické, sociální či politické šoky a krize) •pomoci tvůrcům rozhodnutí porozumět komplexním vazbám mezi jednotlivými problémy •pomoci prosadit některé politické koncepty (například workfare model podporující aktivitu nezaměstnaných) •poskytnout informace využitelné k volbě mezi různými politickými alternativami •v některých zemích je jejich participace na tvorbě politiky větší, jinde menší problému Determinanty ovlivňující rozhodování •Vliv zájmových skupin 1 • •Vyjednávání (artikulace, formulace, harmonizace a selekce) zájmů. Konzultace zájmových preferencí (sociální smír). •Efektivnost politických opatření (hledání společenského zájmu). •Konfrontace zájmů většího počtu skupin v procesech veřejné politiky. •Formy nátlaku (přesvědčování, příméakce, občanská neposlušnost, stávkové hnutí). Srov. Extinction Rebellion. • Determinanty ovlivňující rozhodování •Vliv zájmových skupin 2 (neokorporativistické systémy) •multilaterální vztahy - obvykle model tripartity, který zahrnuje odborové svazy, zaměstnavatele a vládu (X mnohé studie tvrdí, že zde převažuje politická výměna informací spíše prostřednictvím tematických sítí [issue networks] (Heclo 1978) •klientelistické vztahy - jedna zájmová skupina se stává klíčovým partnerem ministerského rezortu (například politika sportu v Norsku je významně ovlivněna vztahem mezi monopolistickou zájmovu skupinou – norským olympijským výborem a konfederaci sportů - a ministerskými úředníky). •paternalistické vztahy – úzké vazby mezi zájmovými skupinami a vládou nebo dominantní politickou stranou (La Palombara 1964) (v současnosti můžeme najít pouze v některých afrických státech a ve státech Latinské Ameriky), přičemž zájmové skupiny získají přístup k administrativnímu rozhodování na základě svolení hegemonické strany, která má totožné zájmy. • Determinanty ovlivňující rozhodování •Vliv prosazování soukromých zájmů •Sociologický institucionalismus: instituce socializují své členy takovým způsobem, že oni považují cíle a hodnoty institucí za své vlastní. •Byrokrati na rozdíl od jiných jednotlivců mohou mít za cíl zvyšovat svůj příjem a prestiž tím, že budu šplhat po kariérním žebříčku a budu se snažit prosazovat své vlastní zájmy při navrhování legislativy (Mueller 2011) •Seniorní byrokraté se co nejvíce snaží o maximalizaci užitku utvářením úřadu (Dunleavyho 1991) než o maximalizaci rozpočtu (Niskanen 1971), snaží se dosáhnout svých funkcí jako političtí poradci, v době rozpočtových omezení mohou přetvářet svůj úřad do exekutivních agentur. • Děkuji za pozornost •Dotazy a náměty? •