Tzv. ruchy nebo gerojše jsou nedílnou součástí každého příspěvku. Představte si dvouminutovou reportáž, kde by pořád někdo mluvil. Divák by rychle ztratil koncentraci. Doplnění o přirozené zvuky dodá na dramatičnosti, přenese diváka na místo děje, okoření příspěvek. Pamatujete na sekvenci s kávou z automatu z minulé lekce? Pusťte si ji bez obrazu. Dokážete si i tak představit, co se tam zrovna odehrává?

Prostředí pro vás ale taky představuje riziko. Vnímejte zvuky kolem sebe. Natáčíte rozhovor venku na ulici? Pozor na troubící auta, rachotící tramvaje a pokřikující školáky. Pozor aby zvuky okolí nebyly hlasitější než rozhovor, který točíte.

Jak se případným potížím vyhnout? Kontrolujte po sobě, co natočíte. Než roztočíte dlouhý rozhovor, požádejte respondenta, ať vám řekne, co měl na snídani (když ho požádáte, ať „něco řekne“, neřekne nic, protože bude přemýšlet, co má říct), a přitom si zkontrolujte, jestli je ho dobře slyšet. Teprve potom opravdu natáčejte.

Když si něčím nejste jistí, přerušte rozhovor a zkuste to znovu.