Vlastní témata

Novinář přínáší témata z vlastního života, věci, které zažívá, věci, které mu někdo sdělil, věci, o kterých slyšel, že se lidi baví, věci, které někde "potkal" - vyčetl, zjistil a přišly mu nepříliš známé (skvělé pro publicistiku, která nemusí být aktuální).

Jedna z největších devíz každého novináře je síť kontaktů. Lidí, na které se může obrátit, když potřebuje něco zjistit nebo ověřit. Lidí, kteří mu sami volají nebo píšou, že se něco zajímavého děje. U novinářů z velkých médií to můžou být i kolegové z regionálních plátků, kteří mu dávají vědět, že se u nich něco odehrává.

Pracujeme na tom: lidem, se kterými točíme, dáváme vizitku. Ujistíme je, že kdyby zase něco měli, můžou se kdykoli ozvat.
Lidem, se kterými jsme točili a kteří byli zajímaví, čas od času zavoláme. Třeba jen tak se pobavit. Třeba z toho něco vyplyne.

Máme oči a uši otevřené. Všechno kolem nás může být zpravodajsky hodnotné. Všímáme si, o čem se lidi baví, co je upoutalo ve veřejném prostoru, vnímáme, co se kolem nás děje. Když se něco opravdu právě teď děje, nezapomínáme, že máme v kapse výkonnou kameru, která mimochodem umí i telefonovat.

Co upoutá nás, většinou upoutá i naše diváky.

Redakcím se ozývají i "obyčejní lidi" se svými kauzami a problémy. Z 90 % je to nepoužitelné - osobní problémy, rádoby krimi, které nenahlásili policii apod. Ale občas z toho vypadne opravdu zajímavá kauza. Pro jistotu všechno ověříme a prověříme. Je to pravda? Je to legální? Stejně prověřujeme i videozáznamy od veřejnosti.

Na co ale dát velký pozor...

Rádi se podbízejí politici, PR agentury, soukromé podniky s různými novinkami a vynálezy... Nevěřte všemu! I z těchto zdrojů musíme všechno ověřovat! Hlavně ne všechno hned odvysílat (hodit na socky) a pak litovat toho, že jsme se stali něčím nástrojem!

Zde můžou nastat etické otázky:

• vlastní prospěch zdrojů (komu informace prospěje a komu uškodí)?
  
• privilegování zdrojů (v dobrém o nich pojednáme, ve zlém přimhouříme oko)?
  
• výhody za informace (peníze, přístup k jiným našim informacím)?

Musíme být vždycky nezávislí a zachovat si vlastní integritu. Nepřijímáme výhody a ani je neposkytujeme.

Každopádně když se editor na poradě zeptá na témata, tohle má na mysli: vlastní témata.

Kalendář

Vede ho ČTK, vede si ho každý novinář, vede si ho i každá redakce. Píše si tam, kdy se co bude dít. Nejen pozvánky na akce a tiskovky, ale taky vývoj různých kauz - odročená soudní jednání, naslibované dokončení staveb apod. Tady se taky píšou věci "na sledování" - průběžné prověřování, jak se něco vyvíjí.

ČTK vydává denní plán ráno na daný den, ve 13 na další den, pak ještě jednou odpoledne na zbytek dne. A v pátek na celý další týden.

Zprávař/asistent editora ráno prolítne kalendář a provolá, co je potřeba.

Svodky integrovaného záchranného systému

Něco chodí mailem od policie a MP, něco vyskakuje aktuálně na stránkách hasičů, občas něco zajímavého vyleze i na webu ZZS. Případně když někdo zavolá, že někde hoří, voláme na operační středisko nebo mluvčím a ověřujeme.

Weby, sociální sítě

Weby obecně (města, obce), úřední desky, pozvánky na schůze zastupitelstev. Jednou za čas projedeme - buď jako redaktorky zoufale hledající téma, nebo jako zprávařky.

Sociální sítě - sledujeme různé zájmové skupiny, pročítáme komentáře u hodně diskutovaných témat. Může z toho vylézt nějaký pohled na věc, který by nás nenapadl. Nebo tam někdo přinese nějakou osobní zkušenost, kterou bychom jinak nezískali. Takové zdroje potom buď ocitujeme z těch sítí, nebo mnohem lépe je zkusíme osobně kontaktovat a natočit si to s nimi.

Email

90 % je odpad: reklama, pokusy o zviditelnění někoho nebo něčeho. 10 % jsou použitelné akce.

Kdo nám často a rád píše:

• politici - něco udělali, něco navrhli, něco chystají, někoho kritizují. Pozor na ně hlavně před volbami, udělají cokoli, aby se zviditelnili. Viz otevření nedokončeného biotopu v Horních Heršpicích 4 dny před komunálními volbami. Zároveň je ale dobré, abychom naše politiky znali po obličeji i po jménu a udržovali s nimi korektní vztahy. Musíme spolupracovat.
  
• nátlakové skupiny - odbory, profesní organizace, neziskovky, zájmové skupiny. Můžou upozornit na důležité věci, ale pozor na ně - mají vlastní agendu stejně jako politici. Sledují vlastní cíle.
  
• V obou případech je potřeba jejich názory vyvážit druhou stranou. Což je ostatně v kodexu...
• PR agentury - apelují na naši lenost. Dodají v podstatě už napsanou zprávu, nám obrazovým novinářům občas i s použitelným videomateriálem. Nesmíme jim skočit na špek. Pokud je video jedinečné (záznam unikátní operace), použijeme ho s označením zdroje, ale každopádně zbytek reportáže, včetně rozhovorů, si v případě použitelnosti tématu natočíme sami. A nenecháme si diktovat, komu v rozhovorech dáme hlas.
• Podobně to funguje s tiskovkami - neděláme reportáž jen z tiskovky. Hledáme opoziční názory a dáváme jim prostor. Nenecháme se uplatit rautem a diářem k tomu, abychom sloužili jako něčí hlásná trouba.

 Jak vám připadá ozdrojovaný tento live? Dostatečně? Nebo je to přesně ta situace, kdy je jediným podkladem tisková zpráva, která přišla do redakční pošty?

Události v regionech (Brno) 14. 10. 2021, 17:32, Zdražování cen bytů

Agentury

Platíme si je, věříme jim, používáme je. Ale jen pokud nejsme schopní si to natočit sami vlastními silami.

To, že jim věříme, neznamená, že si jejich informace neověřujeme. Naopak - i v agenturách sedí jenom lidi, takže je bereme jenom jako jeden ze dvou zdrojů.

U ČTK pozor na "PROTEXT" - jsou to placené články - reklamy, PR texty.

Ostatní média

Neopisujeme, ale inspirujeme se. Obzvlášť lokální média můžou být pro celostátní novináře dobrým zdrojem informací. Velmi časté pro publicistiku - někde vyčteme krátkou zprávičku a napadne nás, jak to zpracovat na delší formát.

Hoaxy, dezinformace, konspirace, propaganda

I tohle jsou témata. A my na ně nesmíme skočit. Ve všem, o čem jsme dosud mluvili, se můžou objevit lži. Někdy záměrné, někdy nezamýšlené. Nesmíme je předávat dál, musíme je odhalovat.

Co je moc dobré, aby to byla pravda, nejspíš pravda není.

Někdy nějaká informace zní krásně, ale nemůžeme ji pořádně ověřit. V takovém případě ji raději pozdržíme. Radši být druzí a mít pravdu, než jako první přinášet nesmysly.

Zdroje si prověřujeme stejně jako informace. Internet je k tomu místo skvělé (protože je tam toho tolik) i velmi nebezpečné (protože vedle spousty pravdy je i spousta lží a nesmyslů).

Zdroje, které nám jednou lhaly, si označíme červeným praporkem a příště jim už nevěříme.

Data

Velké množství volně dostupných dat umožnilo rozvoj datové žurnalistiky a vůbec ICT v novinařině. Kdo s nimi umí pracovat... v ČR velká mezera. Nicméně třeba i Brno má svůj datový portál.