Téma:

Obraz - vyprávění obrazem: jak se to dělá; rozdíly publicistika vs. zpravodajství, televize vs. web vs. sociální sítě; rozdílná publika - rozdílná očekávání; obrázky na text vs. text na obrázky; grafiky, animace; skrytá kamera a záběry od amatérských kameramanů; nestrannost a etika

Pro příspěvky platí: klíčový je začátek (upoutat) a konec (co si divák zapamatuje)

Dobré obrázky jenom neilustrují zprávy – ony jsou zprávy.

Boyd, A. (2008). Broadcast journalism: Techniques of radio and television news. 6th edition. Boston, MA: Elsevier. s. 158

Všechno, co potřebuju vědět o obrázcích, jsem se naučil ve třetí třídě. ... Show and tell ... Když někdo neměl co ukázat, třídu nemohl zaujmout, protože "říkat" bez "ukazování" zkrátka nemělo takový dopad.

Tatano, R. (2020). Broadcast journalism street smarts: 20/20 vision for 2020 and beyond (First published.). United States: [nakladatel není známý]. s. 64

Už víme, že naše práce je vyprávět příběhy. Vyprávíme je zvukem a obrazem: první je obraz, pak je natočený zvuk a pak teprve naše komentáře.

Zkuste se na zprávy podívat s vypnutým zvukem - budou dávat smysl? Co třeba tato publicistická reportáž ze 168 hodin (28. 3. 2021) od 1:23?

Natáčíme tedy obraz a zvuk. Není nad krásné záběry, ve kterých se něco děje, a nad přirozené zvuky prostředí - ruchy. Naše slova v komentáři jen doplňují to, co vidíme. U některých témat je to jednodušší než u jiných. Ale jde to vždycky.

Jsme vychováváni k psané žurnalistice, proto nás to svádí napsat si skvělé komentáře, hodně informací, hodně slov. Ale jsme videožurnalisti a musíme se naučit občas mlčet a nechat vyprávět obraz a přirozené zvuky prostředí.

Zpravodajství a publicistika

Zpravodajství  se snaží být obrazově krásné, výmluvné, držet s  publicistikou krok. Ale vzhledem k tomu, jak málo času na natáčení a zpracování často je a jak krátké zpravodajské útvary jsou, nemůže většinou konkurovat.

Zato úkolem  publicistiky je být v podstatě velmi krátkým filmem. Navozovat emoce pomocí obrazu, zvuku prostředí, hudby a až v poslední řadě komentářů. Obraz je prvotní a musí být kreativní. Neobstojí rutinní natáčení: rutina vám pomůže udělat věci rychleji, ale zabíjí kreativitu. Mějte otevřenou mysl.

Každý záběr, každý úhel a šířka záběru musí mít opodstatnění. V publicistice se víc přemýšlí o tom, co znamená jaký pohled, co říkáme divákům, když něco nebo někoho ukážeme tímto způsobem nebo oním. Na rozdíl od zpravodajství se třeba nebojíme používat velké detaily a hudbu pro navození emocí, které chceme sdělit.

Je potřeba o tom přemýšlet i ve zpravodajství, ale tam je paleta možností často velmi omezená.

Slepice nebo vejce?

Točíme a stříháme obrázky na slova, nebo píšeme komentáře na obrázky? Oboje má určité použití, ale důležité je, aby obraz a slova šly k sobě. U politiky si namyslíte, co chcete říkat, a podle toho si dotočíte obrázky. Ve sportu si prohlédnete, co máte natočeno, a podle toho píšete komentář. Mluvit o gólu, který nemáte natočený, by byl nesmysl. Stejně jako doplňovat slovy záběry z dění v poslanecké sněmovně.

V publicistice to takové dilema není, tam je obraz jednoznačně prvořadý. Točíte podle předběžně vymyšleného textu (myšlenky, co ve kterém komentáři přibližně řeknete), ale pak píšete podle natočených obrázků. Co nemáte natočeno, o tom nemůžete mluvit.

Zatímco ve zpravodajství můžete použít ilustrační obrázky (s citem!), v publicistice to nepřipadá v úvahu. Obraz a přirozený zvuk jsou absolutně hlavní.

Když něco vidíte, běžte za tím a natočte to. Buďte jako Austin Stevens :-) (od 1:02 do 1:58) https://www.youtube.com/watch?v=jNVaogxKjWo

Jak dát přednost obrazu?

• omezte informace, zapomeňte na podrobnosti
• divák potřebuje slyšet jen to nejnutnější pro pochopení příběhu
• nepopisujte, co je vidět, doplňte slovy obraz
• točte a uvažujte v sekvencích – nesou děj (příklad zde od 7:56 do 8:28: https://www.youtube.com/watch?v=13GqMVgilLc )
  
• nejdůležitější je první věta a první obrázek, protože připoutá k obrazovce
• druhá nejdůležitější je poslední věta a poslední obrázek, protože to si divák z celého příspěvku odnese
• pohyb patří dovnitř záběru, ne do práce kamery - točte statické záběry naplněné akcí
  
• nebojte se archivů (ale ne z důvodu vlastní lenosti - to, co můžete natočit dnes, natočte dnes, i když je to pořád stejný úsek dálnice jako před týdnem, měsícem nebo před rokem)
  

Nechtěné významy

Co vznikne spojením obrazu a komentáře?

Problém může nastat s ilustráky a obecnými standupy. Když mluvíte o tom, že policie rozbila gang pašeráků nekolkovaných lihovin, a přitom stojíte před hospodou, vlastně tím světu říkáte, že v téhle hospodě sídlí gang pašeráků alkoholu.

Podobně když mluvíte o tom, že každý třetí Čech/Češka trpí nadváhou až obezitou, a ukážete z archivu vytažený dav lidí, jak chodí po České, tak tito lidi se vám můžou ozvat uražení, že je tam ukazujete jako příklad obezity, přitom oni mají ideální váhu.

Web a sociální sítě

• jiná publika s jinými očekáváními
• zpravodajské a publicistické weby – víceméně stejné postupy jako v televizi
• princip upoutání a klíčových slov - v úvodu musíte říct všechno a nesmíte vymýšlet žádné slohové cvičení, vyhledávače jdou po klíčových slovech - když tam nebudou, nebude snadné vás najít; na webu taky máte obrovskou konkurenci - když hned na začátku nevyložíte karty na stůl, lidi půjdou dál, nebudou pátrát, co jim vlastně chcete říct
  
• sociální sítě – víc akce, víc bulváru (má-li zpráva upoutat větší publikum)
• mnohem víc platí, že první záběr je zásadní a musí fungovat i beze zvuku kvůli automatickému přehrávání
• mnohem širší uplatnění grafik, animací, citátů...
• prolinkovanost - vždycky můžete dát odkaz na mapu, na dřívější příspěvek k tématu, využít externí animace...

Například k zákonu o samořiditelných autech v Německu vydala ČT24 na Facebooku jen foto s odkazem na článek na webu:

A na tomto odkazu na webu zase visí reportáž z Událostí a taky odkaz na starší článek o budoucnosti motorismu - tak trochu věštění z křišťálové koule. Článek samozřejmě doplňují informace, které se do repky nevešly.

Záběry od neprofesionálních kameramanů

Musíme si být jistí tím, že ti, kdo nám je poslali, jsou autory nebo aspoň že mají od autora svolení je poslat. Pozor na autorská práva!

V zásadě jsou dva druhy:

•  od "obyčejných lidí" - user generated content - v případě ČT jsou to iReportéři: něco viděli, něčeho si všimli, u něčeho byli - nehoda, požár, počasí, jízda historických aut, folklor, palubní kamery
• a od institucí - zásahy hasičů, policie, celníků, z bezpečnostních kamer, z výběhů zvířat v zoo (porodní box ledních medvědů).

Pro diváky (TV, webu i sociálních sítí) jsou velice atraktivní. Jsou akční (roztřesenost, neostrost, ČB tomu pomáhá) a ukazují divákům, že "obyčejní lidi" taky dostávají ve vysílání hlas.

Skrytá kamera a provokace

Používá se jen v odůvodněných případech.

16.14 Česká televize je oprávněna použít skrytou kameru nebo skrytý mikrofon pro zpravodajské nebo publicistické účely při zpracovávání tématu vážně se dotýkajícího veřejného zájmu, jestliže materiál, který má být natočen, nelze ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak a jestliže je tento materiál současně nezbytný pro zpracování tématu.

Kodex ČT

Dnes je možností mnohem víc, než bylo před 5-10-15 lety. Nenechte se unést snadností. Pořád je to narušení soukromí. Nepoužíváme skrytou kameru a provokace, pokud to není jednoznačně ve veřejném zájmu. Navíc to musí schválit nejvyšší vedení média.