Vyprávění příběhů
Reportáž je příběh, jako příběh ji vyprávíte. Má své hrdiny a padouchy, má nečekané pointy, má postup: uvedení do děje - vysvětlení děje a vyhrocení - vyvrcholení a rozuzlení děje.
V obrazovém zpravodajství často používáme zažité postupy, jak zprávu vystavět:
logická struktura
Zpráva je rozdělená na studio a přispěvek. Jde o to, vysvětlit, popsat, pomoct k pochopení. Slovo je hlavní, obraz jen doplněk, což trochu popírá smysl televize.
Je to klasické zpracování témat, která jsou obrazově k ničemu, ale mají pro společnost
velkou důležitost - politika, ekonomika.
Události 20. 4. 2021 - co chtějí strany, co vytýkají vládě, co na to vláda, od 6:50
dynamická (akcentující) struktura - obrácená pyramida
To nejpodstatnější a nejzajímavější dáváme na začátek textu, pak podrobnosti, pak drobnosti, bez kterých se to obejde. Díky tomu můžeme krátit od konce. Říkáme, co, kdo, kde, kdy. A když se vejde, tak i jak a proč.
Události 20. 4. 2021 - chlapík a jeho problém - obecný problém: uzavřené prostory a zničené cesty - připomínka toho jediného, co už se povedlo, od 35:23
chronologická struktura - linie
Sledování vývoje něčeho, stavby, popis pozadí kauzy apod. Přibližujeme nějaký děj od začátku do konce. Využívá se ve sportu nebo třeba ve webovém zpravodajství, kde se přidává aktuální vývoj, když se zrovna děje.
UVR (Brno) 19. 4. 2021 - přípravy stavby - potíže - řešení - lidi koukají na to, jak se to povedlo, od 20:29
kruhová struktura - dramatický oblouk
Expozice - jádro sdělení - vyvrcholení. Nejlepší formát pro plné využití výrazových prostředků obrazu a zvuku, velká dramatičnost. Časté pro HLP: začnu u paní Novákové, zobecním, skončím u paní Novákové.
Události 19. 4. 2021 - úspěch helikoptéry - jak je těžké lítat na Marsu - jak to funguje - zpátky k letům včetně obrázků - oblouk v obraze, od 48:12
Představit si to všechno můžeme i jinak (Wenger, 2019, str. 131-136):
A) obrácená pyramida (od nejdůležitějšího k nejméně podstatnému)
B) přesýpací hodiny (na začátek aktuální informace, následuje příběh jednotlivce, kterého se to dotkne, a vysvětlení toho současného dění na jeho příkladu, na závěr shrnutí toho, co je nové)
C) diamant (zkušenost konkrétního člověka, vysvětlení širšího problému, který tento jednotlivec ilustruje, na závěr vysvětlení, co bude dál, opět na příkladu tohoto jednotlivce)
D) vánoční stromek (příklad konkrétního člověka, bod zvratu - ALE, vysvětlení, jak nebo proč se to stalo, další bod zvratu - další ALE, závěrečné vysvětlení, co to vlastně znamená) - schéma, které nejvíce drží divákovu pozornost a využívá momentů překvapení
Zvláštní případy, kdy je schéma narušené:
JPZ, tedy „jdu – ptám se – zkouším“. Pro takovou reportáž redaktor/redaktorka vyjíždí do terénu jakoby nepřipravený/nepřipravená. Prostě přijede na místo a uvidí, co tam natočí. Samozřejmě nějakou rešerši si dopředu udělat musí, bez té to nejde. Ale nedomlouváte si respondenty, hledáte. Nevýhodou je, že někdy nenatočíte nic. Pak to řešíte třeba standupem, ve kterém vylíčíte, co se na místě (ne)dělo. Ale jindy natočíte úplně všechno, protože vám neutečou ti, kdo by se před vámi normálně schovali, kdybyste je telefonem upozornili, že o nich chcete natáčet.
UVR (Brno) 19. 4. 2021 - Zabezpečení areálu ve Vrběticích, od 1:48
JPZ je formát, který "sluší" soukromým (rozumějte bulvárnějším) médiím. Například:
Pak jsou občas témata, třeba popis nebo vysvětlování nějakého návrhu nebo změny – bývá to doprava, výstavba, statistiky, a tam se osvědčuje úplně upustit od běžného střídání synchronů a asynchronů. Vypustit úplně respondenty. Zjistit si od nich informace, ale všechny je divákovi zprostředkovat pomocí série standupů. Ty můžou být natočené přímo na místě (kde se bude něco stavět, kde jsou problémy s kolonami apod.) nebo před zelenou klíčovací plochou ve studiu, kde se za redaktora/redaktorku v režii přidají - naklíčují - předem sestříhané záběry nebo grafiky. Ty pak musí sedět na to, o čem autor nebo autorka zrovna mluví (statistiky, výsledky).
Taková standupová reportáž je hodně náročná na přípravu. Bývá o něco kratší než obvyklá reportáž, kolem 1:10. Ale protože divák bude celou 1:10 koukat na jednoho člověka a poslouchat jeden hlas, musí být obrazově hodně dobře promyšlená a jednotlivé standupy na sebe musí výborně navazovat.
Události, 18. 7. 2021 - Omezení jednorázových plastů, od 28:13
Nestrannost a etika
Jako novináři si musíme být vědomi toho, že nejsme objektivní, že zkrátka jsme ve spoustě ohledů předpojatí. Musíme to umět kompenzovat - třeba několikastupňovou kontrolou, spoluprací více lidí apod.
Svoboda projevu je nestrannosti asi nejblíž. Každému musí být dána možnost se vyjádřit. Ale zároveň to znamená, že není možné ve vysílání říct nebo udělat cokoli.
Andrew Boyd píše, že máme zodpovědnost vůči našemu publiku - důvěřuje nám. Platí tedy pár základních pravidel:
- nelhat
- nemanipulovat lidi ani události střihem
- nefalšovat obraz nebo zvuk a nevymýšlet si citace
- nenechat se napálit, ale když se to stane, přiznat to
Pokud byste něco nenapsali do novin, neříkejte to v televizi, nezveřejňujte na netu - je to úplně stejné publikování.
Je dobré znát místní legislativu, vědět, co můžu a co nesmím.
"Řekl mi to zdroj, jenom jsem ho citovala," mě nezbavuje zodpovědnosti za to, co jsem zveřejnila. Proto musím mít jistotu, že je to pravda.
Zároveň nemůžu ukázat všechno, co můžu natočit. Mrtvá těla ve válce nebo po nehodě, těžká zranění, ale taky třeba děti, jejichž rodiče k natáčení nedali souhlas (to se samozřejmě netýká dětí třeba v davu někde na ulici).
Třeba reportáž o Putinově genocidě - není to už trochu moc?