Studio pro moderátora/moderátorku

• úvod ke zpravodajským, ale někdy i publicistickým reportážím (168 hodin, Reportéři ČT)
• krátký útvar, který uvádí reportáž
• klíčová část - buď diváka upoutá a on se bude dívat, nebo ho bude nudit a půjde dělat něco jiného nebo přepne
• vypadá to, jako by moderátorka věděla všechno o všem, je průvodkyní pořadem, je hlavní spojnicí mezi televizí a divákem
• ve skutečnosti studia pro moderátorky píšou redaktorky samy, včetně otázek pro živáky

Jak má vypadat? Co tam musí být a co tam nesmí být?

• studio nemá být dlouhé, stačí 10-15 vteřin
• ujasněte si linku, jakou bude váš příběh (nezapomeňte, vyprávíte příběh) sledovat
• ujasněte si, co z toho kvanta informací, které jste nashromáždili, sdělíte divákům a co si necháte pro sebe
• prozraďte to nejdůležitější z vašeho příběhu, ale nechte si pořád dost, čím můžete diváka v příspěvku překvapit, neprozraďte všechno ve studiu
• ale zároveň nenechávejte nic viset ve vzduchu, divák bývá nerad voděn za nos
• co je ve studiu, se nesmí přesně opakovat v příspěvku - musí to být vždycky rozvedené; nejhorší by bylo začít studio i repku stejně
• zároveň ale platí, že co je ve studiu, najdeme rozvedené i v repce: ty dvě části musí být schopné přinést informace i samy o sobě, ale zároveň musí hrát spolu - doplňovat se a fungovat v symbióze
  
• pište, jako když mluvíte, protože mluvíte k lidem (žádné "však", "zda" apod.)
  
• pokud máte v psaní blok, napište prostě něco, ale hlavně už začněte psát
• čtěte si všechno po sobě nahlas - když to nepůjde přečíst vám, nepůjde to přečíst ani moderátorce, newsroom je plný lidí, kteří si neustále cosi mumlají pod vousy
  

Čemu se vyhnout

Kvůli klesající výši úroků z hypoték, kterých loni Češi uzavřeli rekordní množství, se u nás prodalo dvakrát víc domů a bytů než před dvěma lety.

• pište tak, aby na nic divák nemusel čekat, poslouchá vás, nečte - nemůže se vrátit k tomu, co jste říkali na začátku
• věty musí být postavené tak, aby od začátku bylo jasné kdo a co, až pak pište důsledky a příčiny
• žádná složitá čísla a srovnání
• žádná složitá souvětí, žádné vložené věty a komplikované konstrukce; raději krátké jednoduché věty, srozumitelná slova
• nepište (nepřepisujte odjinud) nic, čemu sami nerozumíte - někdo vás odhalí, protože se zeptá, co to znamená, a vy nebudete vědět
  

Kohoutovice, Bystrc a Nový Lískovec, tři městské části, které...

Půl metru prašanu a široko daleko ani noha - tak má vypadat ideální lyžovačka...

Metro. Snad jediná věc, kterou Brňáci Pražákům opravdu závidějí.

Jako pověstný hadr na holi. Lékaři v brněnských nemocnicích pracují už půl roku bez odpočinku.

• nepoužívejte klišé a otřepané fráze
• jsou to vyprázdněné věty, které nic neříkají
• pořád stejné formulace divák vnímá, jsou otravné a chybí jim nápad
• plýtváte časem, kterého máte málo
  

"Studio" - úvod k příspěvkům na sociálních sítích

Platí podobná pravidla jako pro studio k televiznímu příspěvku. Rozdíl je v tom, že na sociálních sítích je vše napsané a lidi si to můžou přečíst víckrát, když se v tom ztratí.

JENOMŽE nemůžeme spoléhat na to, že to udělají. Lidi jsou líní, obzvlášť na sítích, kde mají tisíce jiných věcí k přečtení/sledování. Když něco nepochopí napoprvé, půjdou dál. Proto i tady musíme psát jednoduše, srozumitelně, konverzačně, až bulvárně (familiérně, emoji, šokově).

A hlavně, lidi jsou LÍNÍ. Takže když je příspěvek od začátku jakýsi zapeklitý a tajemný a museli by se k tomu pravému poselství propracovat, nebudou to dělat. Půjdou dál. Takže: pište jen základní informace. Můžete je trochu ozvláštnit, ale žádná překvapení, žádná tajemství. Kdo co kdy kde, případně jak a proč.

Používejte slova, která jsou pro příběh (příspěvek) klíčová. To je důležité pro vyhledávače. Když budete věci označovat jinak než jejich pravými názvy, nebudou vaše příspěvky snadno dohledatelné.