Audiocafé Na úvod bych chtěla zmínit, že jsem kvůli nemoci musela bohužel vynechat dva poslechy, které jsem si pustila ze záznamu. Chtěla bych vyzdvihnout zastřešující téma boj, který se v dokumentech objevil v různých podobách, a právě i v těch, které by mě ani zpočátku nenapadly. Jsem taky ráda, že se ve výběru objevilo i téma přírody, viz dokument Strom storm, který mě vedl k tomu, abych se sama zamyslela nad tím, jaký vztah mám ke stromům a zda bych byla ochotná za nějaký strom bojovat. Jedním z nejsilnějších poslechů bylo pro mě určitě druhé setkání, kdy jsme poslouchali dokument Alenka v říši divů aneb Má cesta za uprchlíky. Tento dokument ve mně dlouho rezonoval. Jednalo se samozřejmě o silné téma, ale také to, že dokument zachycoval promluvy samotných dětí a jejich dialogy mezi sebou, tak o to více tento dokument vyzněl. Na celkovém dojmu měl na mě vliv také narativ autorky Dory Kaprálové, který se mi k dokumentu velmi hodil. Výrazným prvkem je také hudba, která se prolíná celým dokumentem. Celkově i následná debata byla dost podnětná, například když tvůrkyně mluvila o etice nahrávání dětí apod. Dále bych chtěla velmi pozitivně ohodnotit dokument To je pravda, napsala, který mě opravdu dost bavil. Tento dokument je součástí stejnojmenného čtyřdílného seriálu a natolik mě zaujal, že jsem si poslechla i další tři díly. Chtěla bych ocenit, že je tento dokument dynamický a taky dost oči otevírající v tom, v jaké bublině žijeme a denně na sítích s ostatními interagujeme. Ráda bych se krátce zmínila ještě o dokumentu Vyhnanci. Tento poslech ve mně dlouho rezonoval, protože ukázal realitu ruských rodin, jejichž členové zůstali po začátku války u nás a rodiny se snažily, aby se zase bezpečně setkaly. Úplně mi mrazilo, když jedna protagonistka o svém manželovi řekla, že on teď není člověk a místo pasu má papírek. Bylo podle mě ku prospěchu, že autor zde pracoval s více příběhy a mohl tak představit více životních osudů a situací, do kterých se protagonisté dostali. Přišlo mi zajímavé provázat toto téma také s otázkou viny, která souvisela s Němci po 2. světové válce. Zaujalo mě, že autor dokumentu Jakub Horáček vložil do dokumentu i tuto rovinu. Pokud by autor chtěl vytvořit pokračování dokumentu, který by se věnoval například tomu, jak pokračoval boj protagonistů a kam je přivedl, určitě bych si jej ráda poslechla. V poslední řadě bych chtěla vyzdvihnout dokument Cesta zapomenutou válkou. Dokument silně připomínal reportáž, ale to podle mě poslechu prospělo, jelikož nás autor vtáhl rovnou do místa dění. Poslech měl rychlý spád a působil na mě jako takový deník autora. Přijde mi zajímavé, že autor sbíral materiál, aniž by tušil, že z toho nakonec bude audio dokument.