REFLEXE KURZU AUDIOCAFÉ – PODZIM 2023 Vypracoval: Jiří Petr (učo 519935) Kurz Audiocafé jsem si po jarní zkušenosti s tímto předmětem zapsal na podzim znovu, což pravděpodobně samo o sobě vypovídá o tom, že si z něj dle mého názoru odnáším velmi užitečné postřehy pro zvukovou tvorbu. Oproti jarnímu semestru jsem však nyní kurz absolvoval s drobnou změnou, byl jsem totiž součástí dramaturgicko-produkčního týmu. Díky tomu jsem většinu dokumentů neslyšel v rámci poslechových večerů poprvé, ale měl jsem možnost druhého poslechu s určitým časovým odstupem. Tudíž jsem byl schopný porovnávat prvotní dojmy s těmi po druhém poslechu. Zároveň jsem si občas všímal i detailů, které jsem poprvé přeslechl apod. To určitě považuji za výhodu, díky které si z podzimního Audiocafé odnáším více. Jednou z nejvíce obohacujících debat pro mne určitě byla debata s Alenou Blažejovskou po poslechu dokumentu Muž, který sází stromy. Oproti ostatním dokumentům, které jsem zatím slyšel, byl tento mnohem delšího formátu. Tím překvapující pro mne bylo, že patřil bezpochyby mezi ty nejlepší. A to napříč faktu, že samotná autorka v něm příliš nepromlouvá a dokument je postaven primárně na jednom člověku. Navíc, celkově dokument př poslechu působí klidným, pomalým dojmem, o to více obdivuju schopnost autorky jej zkompletovat v takto posluchačsky atraktivní formě. Debata samotná byla velmi přínosná zejména díky zkušenostem paní Blažejovské. Zajímavý je její naprostý perfekcionalismus a přemýšlení nad tvorbou, kdy je každý krok v tvorbě dokumentu naprosto promyšlený. Druhou debatu a dokument, jež bych chtěl vypíchnout, je dílo Strom storm od Daniela Kupšovského. I zde jsme měli možnost čerpat od člověka, který u nás patří k těm nejlepším. Oproti Aleně Blažejovské jsem ale zase nabyl dojmu naprosto odlišného tvůrčího přístupu. Dokument Strom storm byl daleko dynamičtější a rychlejší, hrálo v něm roli mnohem více respondentů. Včetně autora samotného, neboť s ním téma rezonovalo. Odlišný byl i samotný postup tvorby, kdy se dle vlastních slov sám autor často rozhodoval mnohem impulzivněji, a to stylem „viděl jsem pána co kácí strom, vzal jsem mikrofon a točil jsem. Potkal jsem v ulici odborníka na dřeviny, druhý den jsem vzal diktafon a šel jsem za ním.“ Dynamičnost dokumentu pravděpodobně vychází i právě z tohoto přístupu. Velmi zajímavý je kontrast postupu a rozhodování autorů Daniela Kupšovského a Aleny Blažejovské, přičemž oba jsou ve tvorbě úspěšní. O to přínosnější je, že jsme se s nimi oběma mohli v jednom semestru setkat. V poslední řadě chci zmínit postup tvorby dokumentu Obnaženi. Postup mne zaujal kvůli neobvyklému stylu nahrávání v prostorech bazénových šaten a sprch, a zároveň kvůli zpětnému nahrávání vlastních, velmi osobních až intimních myšlenek autorů. Podobně jako u zmíněných tří dokumentů bych mohl pokračovat u každého jednoho, který jsme měli v letošním semestru možnost poslouchat. Nicméně nechci reflexi přehltit konkrétními postřehy, zůstanu tedy u vypíchnutí výše zmíněných myšlenek. Nakonec bych se ale ještě rád pozastavil u formátu celého předmětu Audiocafé. Většina předmětů v rámci našeho bakalářského studia nedává příliš prostoru nějaké kreativnější a osobitější tvorbě. V Audiocafé se sice člověk k takové vlastní tvorbě nedostane, nicméně zde máme jedinečnou příležitost setkat se s myšlením, které se ze zpravodajských, potažmo publicistických pravidel vyjímá. Dokonce se setkáváme s lidmi, jež mají opravdu co říci z vlastních zkušeností. Jejich poznatky jsou povětšinou velmi obohacující a nápadité. Ukazují nám, že neexistuje pouze jediná ucelená cesta, kterou se lze při tvorbě audio-dokumentu vydat. Naopak díky rozmanitosti dokumentů a jejich autorů vidíme, že pokud se zvukem v dokumentu chceme pracovat, máme na výběr z nespočtu přístupů k tvorbě. Předmět je tak skvělým doplněním například ke kurzu audio-dokument, kde naopak sami dostaneme prostor vytvořit nějaké dílo, k čemuž nám odlišné poznatky a přístupy načerpané v Audiocafé bezpochyby zpřístupňují rozsáhlejší pracovní plochu.