Audiocafé – reflexe V průběhu podzimního semestru 2023 jsme společně absolvovali osm poslechových večerů. Každý z nich byl věnován jednomu audio dokumentu a debatě s autory. Zastřešujícím tématem, které zvolil dramaturgický tým, byl „Boj“. Osobně se mi líbily téměř všechny audio dokumenty a postupně se ke každému z nich ve stručnosti vyjádřím. Strom storm: Hned první dokument, který jsme poslouchali mě osobně nadchnul. Bavilo mě téma a jak je zpracované. Líbilo se mi, že v sobě měl dokument spoustu přiznaných spontánních okamžiků. Je jím vlastně i téma samotné. Oceňuji zjevnou zkušenost autora – z jediného okamžiku vykřesat zajímavé téma a dobře ho uchopit. Z dokumentu je cítit, že má autor k tématu vazbu, a i díky tomu je dobrý. Alenka v říši divů aneb Má cesta za uprchlíky: Dokument mě příliš nezaujal. Téma je dobré, ale podle mě není jeho potenciál v dokumentu plně využitý. Způsob, kterým je točený mi přijde trochu netradiční a je to na škodu. Upřímně musím říct, že jsem se v dokumentu občas ztrácel. Na druhou stranu rozumím, že natáčet s uprchlíky je těžké např. kvůli jazykové bariéře, a hlavně kvůli tomu, že se jedná o děti a je tedy složité od takových respondentů získat obsáhlejší monology/dialogy. Možná by bylo lepší, i přes ztrátu autenticity, odvyprávět téma skrze vypravěče a děti využít spíše na dokreslení. To je pravda, napsala: Těžké a závažné téma, ale (subjektivně) vtipně pojaté. Dokument byl docela minimalistický, ale někdy méně znamená více a mě velice bavil. Je zajímavé dozvědět se, čemu jsou někteří schopni uvěřit a nahlédnout do tohoto světa. Oceňuji, že si s tím autorka dala takovou práci a že telefonáty ustála. Já bych se zbláznil asi za týden. Podle mě suverénně nejlepší dokument za celý semestr. Ona: Rovněž zajímavá práce. Ještě minimalističtější. Líbil se mi kontrast procházka v přírodě*hudba. A protože mě metal(core) apod. baví, hned jsem si kapelu našel na Spotify, poslechl a začal sledovat. Takže na Audiocafé člověk neobjeví jen dobré dokumenty, ale i nové kapely! Obnažení: Zajímavě natočený dokument. Vyvolává pocity, jako kdyby byl posluchač v hlavách autorů, což podle mě dobře přenáší i jejich pocity. Bez toho by mi téma moc dobré nepřišlo, ale právě díky tomuto stylu vyprávění to nakonec funguje dobře. Vyhnanci: Oceňuji odvahu autora pustit se do takového tématu. Zvlášť když se pozornost věnuje především Ukrajincům. Ale o to spíše je dobré vnést do společnosti i toto téma. A proto se mi dokument líbil. Zároveň byl dobře zpracovaný, nebyl nudný. Muž, který sází stromy: Téma dokumentu je zajímavé. Ale ne s hodinovou stopáží. Děj je pomalý a klidný. Ze začátku je proto dokument i dobrý na odreagování a relax. Podle mě ale dokument začíná být zhruba po půl hodině nudný, a to právě kvůli pomalému ději. Práce lesníka je zajímavá, ale ne tolik, abych o ní poslouchal tak dlouho. Chápu, že jde zřejmě především o parametry ČRo Vltava, ale dokument tím podle mě ztrácí. Cesta zapomenutou válkou: Dokument na závěr byl povedený. Ukazoval zajímavé věci, o kterých málokdo ví (zapomenutá válka), a proto se mi líbil. Z dnešní perspektivy dokument působí jako pořad vytvořený pro kontext současných událostí. Což ale není špatně. Dokument je tak (bohužel) stále aktuální, i když trochu jinak. Velice oceňuji autorovu odvahu. Dokument je autentický a poslouchá se dobře, s napětím. Závěrem chci říct, že každý dokument měl něco do sebe. Žádný nebyl vyloženě špatný. Jen ne každý mě osobně nadchnul. Ale to tak už bývá, sto lidí, sto chutí. Stejně jako minulý semestr musím říct, že jsem si Audiocafé užil. Na chvíli zavřít oči a jen poslouchat člověku vyčistí hlavu, na chvíli nic neřeší. I debaty byly zajímavé a člověk si z nich odnesl dobré tipy a triky, které v budoucnu může využít při své práci. Audiocafé je pro mě především zdroj inspirace. A za to jsem rád. Zvlášť teď, když pracuji na vlastním, bakalářském dokumentu.