Reflexe podzimního semestru Audiocafé

Patrik Fišer, UČO: 519966

Předmět jsem měl tento semestr zapsaný poprvé a netušil jsem, co od něj mám čekat. Velmi mi
rozšířil obzory. Produkční tým odvedl velmi dobrou práci, protože v osmi vybraných dokumentech jsme
měli možnost slyšet spoustu různých postupů, celou řadu různých způsobů, jak téma uchopit a
dokumenty byly určené pro různá cílová publika a měly i různou délku.

Já bych se chtěl věnovat dvěma dokumentům, na kterých je to nejpatrnější. Oba mají navíc stejné
téma, a to stromy. První z nich natočil Daniel Kupšovský a jmenuje se „Strom storm“. Tento dokument
má stopáž okolo půl hodiny, ale i na takové stopáži vystřídá celou řadu různých protagonistů, se
kterými autor mluvil v průběhu čtyř let. Dokument je velmi rychlý, dynamický a pro mě jako
posluchače má spád a nenechává mě nudit se. Přesto mi ale dává čas o tématu a příběhu přemýšlet.
Přesto, že děj se odehrával čtyři roky a vypráví jej několik protagonistů, nemám pocit, že by téma
bylo probrané nějak povrchně, ale naopak autor se mu věnuje celkem do hloubky. Zajímavá je i
samotná dějová linka, kdy autor od začátku dává najevo, že nemá rád kácení stromů, ale dokument
končí tím, že sám pokácí strom, protože je to prostě nutné. Dokument mě tedy opravdu bavil a jsem
jeho cílová skupina.

Dokument Aleny Blažejovské „Muž, který sází stromy“ je přesný opak. Na stopáži jedné hodiny
přibližuje příběh jednoho lesníka, ostatní protagonisté jsou spíše upozaděni. Tento dokument má
pomalejší tempo a spíš jen plyne, než aby utíkal. Posluchač má spoustu času na přemýšlení a autorka
se ponořila opravdu hluboko do tématu. Pro mě, jako pro posluchače, který je zvyklý fungovat spíš
v dnešní rychlé době, byl dokument místy až nudný. Dokument vznikl pro ČRo Vltava, který má
v podobném duchu celou programovou skladbu. Já nejsem cílová skupina. Přesto byl pro mě dokument
přínosný, protože jsem zjistil, co dělat nechci.