3. KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH Mohlo by se zdát, že poté, co jsme k médiím a k jejich zpùsobu informování o zloèinu zaujali nanejvýš obezøetný postoj, nás v této kapitole èeká radikální zmìna. Tvùrce kriminálních statistik totiž rozhodnì nemusíme podezírat, že by se pøi jejich sestavování øídili nutkavou touhou strhnout naši pozornost, a zaznamenávali tak napøíklad více neobvyklých a výjimeèných zloèinù na úkor zloèinù nejfrekventovanìjších a nejbìžnìjších. Obáváme-li se nìèeho, pak je to spíše hrozba, že pustit se do analýzy statistických údajù znamená strávit nìkolik nudných chvil nad sice užiteènými, ale bohužel též nezáživnými èísly, tabulkami a grafy. Zatímco mediální zpravodajství o zloèinu nabízí emoce a vzrušení, statistiky staèí leckoho otrávit dávno pøed tím, než v nich najde údaj, po nìmž se pídí. Kriminologie se pøesto jejich rozborùm nevyhne, neboť ji významným zpùsobem pøibližují k hlavnímu objektu jejího zkoumání, tedy ke kriminalitì. Zámìrnì ovšem volme takto opatrnou formulaci. Reálné podobì zloèinu budeme na následujících stránkách rozhodnì blíž, než tomu bylo v pasáži vìnované médiím, ale opatrnost a kritický postoj musejí být našimi vìrnými prùvodci i nadále. Dostateèným varováním mùže být dnes již proslulý výrok B. Disraeliho, anglického spisovatele a politika, podle nìhož existují celkem tøi stupnì lží. Je to lež, ohavná lež a právì statistika. Aby však nedošlo hned na úvod k mýlce – tato kapitola se rozhodnì nechystá pøedložit šokující dùkazy, že jsme ohlednì zloèinu systematicky obelháváni a že vláda èi její jednotlivá ministerstva zámìrnì zkreslují data o rozsahu a vývoji kriminality. Jakkoli nìco podobného vylouèit nelze, žádné znepokojující signály se naštìstí neobjevují. Cílem následujících odstavcù je nìco jiného. Obdobnì, jako jsme si o mediálním zpravodajství dovolili prohlásit, že to, o èem se v nìm dozvídáme, není zloèin sám, ale pouze zloèin, jak jej vidí média, platí o kriminálních statistikách prakticky totéž. Obraz, který nám nabízejí, má rovnìž svá specifika a zvláštnosti. Pokud bychom se proto do jejich analýzy pustili bez dostateèného porozumìní, o jaký typ údajù se jedná, jak jsou zpracovávány a jakou výpovìdní hodnotu ve 58 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE vztahu k realitì mají, dobereme se možná stejnì zkreslených pøedstav o zloèinu, jaké nám hrozí pøi nekritickém pøebírání informací z médií. V jednom je nekvalifikovaný rozbor statistických dat dokonce nebezpeènìjší. Zatímco k mediálnímu zpravodajství máme již intuitivnì rezervovaný vztah, neboť laènost novináøù po senzacích je všeobecnì známa, statistiky se tìší povìsti spolehlivého a osvìdèeného zdroje. Právì na to také naráží výše citovaný bonmot o rùzných stupních lži. Za urèitých okolností nám statistika poskytne argument, který se zrovna hodí, a podá jej natolik vìrohodnì, že s námi bude jen sotva kdo polemizovat. Pokud z ní ale zatoužíme vyèíst pravý opak, opìt to nemusí být problém a opìt vše doložíme hodnovìrnými èísly. Kdo nevìøí, nechť si peèlivì prostuduje Graf 2a a Graf 2b. Oba mají tentýž název a oba nás pøesvìdèují, že zachycují vývoj poètu hospodáøských trestných èinù na území Èeské republiky v letech 2001 až 2005. Cosi tu však na první pohled nehraje. Køivka mezi jednotlivými roky nabírá v každém z nich opaèný trend, a zatímco v prvním grafu dojde za uvedené období k celkovému poklesu, ve druhém se hospodáøská kriminalita oproti výchozímu stavu zvýší. KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 59 2001 2002 2003 2004 2005 Graf 2a Hospodáøská trestná èinnost v ÈR v letech 2001–2005 Jaký závìr jsme nuceni uèinit? Vše spìje k poznatku, že minimálnì jeden z grafù neuvádí pravdivá data, neboť prostá logika vyluèuje možnost, aby platily oba souèasnì. Takové konstatování je však kupodivu chybné. Jak první, tak druhý graf zcela vìrnì zachycují dostupná data o hospodáøské kriminalitì za uvedené období. Záleží èistì na nás, který z nich je nám milejší a který si vybereme, budeme-li se pøíslušnou problematikou zabývat. V roli vrcholného pøedstavitele policie, odpovìdného za boj s daným typem trestné èinnosti, bychom v prvním z grafù objevili pøesvìdèivý dùkaz, že svou práci odvádíme dobøe. V roli opozièního politika, hledajícího známky nemohoucnosti vlády se pro zmìnu nad grafem druhým zaradujeme, že se jí zcela zjevnì nedaøí potírat jednu z nejzávažnìjších forem kriminality. A co je opravdu zvláštní a stìží pochopitelné, ani v jednom z tìchto pøípadù by nás nikdo nemohl slùvkem obvinit, že cosi zámìrnì zkreslujeme, nebo uvádíme nepøesnì. Je nìco takového vùbec možné? Pøekvapivì ano a dùvod je takøka malicherný. Zatímco první z grafù vychází ze statistik Ministerstva spravedlnosti, druhý se opírá o statistiky policejní. Oba systémy pøitom oblast kriminality oznaèovanou jako „hospodáøské“ trestné èiny vymezují rozdílnì. Minister- 60 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE 2001 2002 2003 2004 2005 Graf 2b Hospodáøská trestná èinnost v ÈR v letech 2001–2005 stvo spravedlnosti se striktnì drží klasifikace podle hlav trestního zákona, díky èemuž se pro nìj hospodáøská kriminalita kryje výhradnì s hospodáøskými trestnými èiny. Policejní statistiky naproti tomu vycházejí z takticko-statistického systému. Do hospodáøské kriminality díky nìmu zaøazují kromì již zmínìných èinù také nìkteré delikty další, které jsou svým charakterem natolik závažné, že hospodáøský øád a jeho fungování významným zpùsobem porušují nebo ohrožují. Týká se to zejména trestných èinù proti majetku, jako jsou podvody nebo zpronevìry. Výsledkem odlišného pojetí pak mohou být i takto protichùdné závìry. Uvedený pøíklad byl pouze malou ukázkou, jak záludné dokáží kriminální statistiky být. Pøesto je dùvìra, kterou v nì mnozí vkládají, èasto takøka bezmezná, a to i mezi samotnými kriminology. Jsou to právì statistiky o zloèinu, jimiž se nìkdy nechávají unést natolik, že na chvíli zapomenou na veškeré tìžkosti spojené s adekvátním vymezením termínu „kriminalita“ a zaènou se oddávat svùdné pøedstavì, že také jejich pøedmìt bádání je možno nejen polapit, ale též preciznì zmìøit a vyèíslit. Bylo by ostatnì chybou opomenout, že analýzy prvních kriminálních statistik, které v 19. století publikovali autoøi jako A. Quetelet èi A. Guerry, pøispìly k uznání kriminologie jako samostatného oboru. Jednalo se o jedny z prvních pokusù, jak náležitì vìdecky odpovìdìt na požadavek o poskytnutí znalostí, které následnì umožní v moderním duchu a racionálnì vládnout spoleènosti (srov. Lee, 2007). Pøehledným a uceleným tabulkám a grafùm, které pøíslušné instituce rok za rokem chrlí, je dodnes tìžké odolat, zvláštì pak, když v nich potøebná data dohledáme i mnoho desetiletí nazpìt. Je tedy na jejich analýzách nìco v nepoøádku? V zásadì nikoli, neboť také ony mohou kriminologii pøinést mnoho užiteèných poznatkù. Jen je tøeba neustále pamatovat na to, co zde již bylo pøedesláno – jakákoli práce s kriminálními statistikami pøedpokládá, že máme jasnou pøedstavu o charakteru dat, která nám nabízejí. JAK SE „POÈÍTÁ“ KRIMINALITA Ústøední otázka, na níž oèekáváme od kriminálních statistik zøetelnou odpovìï, se týká rozsahu kriminality. Zajímá nás, kolik zloèinù se v urèitém èasovém období (napøíklad roku nebo mìsíce) a na urèitém území (zpravidla státu, ale též kraje nebo mìsta) odehrálo. Uspokojit nás pøirozenì mùže pouze konkrétní údaj, nikoli nic neøíkající a vágní zjištìní. Z toho KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 61 také vyplývá, že pøi práci s kriminálními statistikami jsme nuceni zapomenout na široce pojaté sociologické definice kriminality, diskutované v první kapitole. Mají-li mít statistiky smysl, jejich tvorba vyžaduje maximálnì spolehlivá kritéria, podle kterých se do nich jednotlivé jevy zaøazují. Takovým nárokùm vyhovuje u kriminality pouze její úzká, trestnìprávní definice. Pokud tím pádem hovoøíme o rozsahu kriminality, zachyceném v kriminální statistice, na mysli vždy máme poèet èinù, které lze z hlediska trestního práva definovat jako èiny trestné, eventuálnì jinak trestné (týká se pøípadù, kdy pachatel není trestnì odpovìdný), a které byly registrovány na pøíslušném území a v pøíslušném èase. Údaj, jehož se touto cestou dobereme, k nám promluví øeèí dobøe srozumitelných absolutních èísel. Nahlédneme-li do našich policejních statistik, dozvíme se tak napøíklad, že v roce 2008 bylo na území Èeské republiky spácháno 343 799 trestných èinù, o rok døíve 357 391 a o dva roky døíve 336 446. Kromì celkového poètu deliktù se stejnì jednoduše propracujeme také k pøesným datùm o jednotlivých druzích kriminality (majetková, násilná, mravnostní apod.), pøípadnì o konkrétních trestných èinech (vraždy, loupeže, krádeže apod.). Jasnost a snadná stravitelnost tìchto údajù je však vykoupena dosti zásadním problémem – ani v nejmenším neodrážejí demografické vlivy. Tím je kromì jiného znemožnìno jejich jakékoli srovnávání. Uveïme pøíklad. V Èeské republice bylo v roce 2007 spácháno 196 vražd. Toto èíslo mùže nìkomu pøipadat jako ohromující, jiný by jej možná oèekával o nìco vyšší. Úvahy o jeho závažnosti budou však každopádnì vìcnìjší, pokusíme-li se o komparaci s totožným údajem z jiné zemì. Nabízejí se naši bezprostøední sousedé. Nìmecká federální kriminální policie (Bundeskriminalamt) evidovala ve stejném roce 2 347 vražd. Znamená to, že v Èeské republice se navzájem zabíjíme ménì, a žije se tu tím pádem bezpeènìji? Takový závìr je samozøejmì scestný, neboť obì zemì se svou velikostí, respektive poètem obyvatel znatelnì liší. Zatímco v Èeské republice jich v uvedeném roce žilo okolo 10,4 milionu, v Nìmecku více než 82 milionù. Pro podobnì nesmyslné výroky však není nutno pøekraèovat státní hranice. Mùžeme k nim dospìt také tehdy, budeme-li srovnávat kriminalitu v jednotlivých èeských krajích, okresech nebo mìstech. A co je ještì horší, nìkdy se spleteme i v rámci jediného územního celku. Stane se nám to pøi každém pokusu o meziroèní srovnání kriminality, pokud pøehlédneme vliv mìnícího se poètu obyvatel. Kriminologie tím pádem pro popis kriminality potøebuje spolehlivìjší mìøítko než pouze její rozsah. Nachází ho v hodnotách intenzity kriminality, nìkdy oznaèované termínem „úroveò“. V ní je samotný rozsah pøepoèítán 62 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE na poèet obyvatel, žijících ve sledovaném období na pøíslušném území. Výsledek se obvykle uvádí pomocí tzv. indexu kriminality (nejèastìji v pomìru ku 100 000 obyvatel), pro jehož výpoèet platí jednoduchý a snadno odvoditelný vzorec: Index kriminality = Poèet trestných èinù Poèet obyvatel na daném území ´ 100 000 Znalost indexu a jeho výpoèet nám nyní umožòují odpovìdìt na výše položenou otázku, v které zemi se v roce 2007 více vraždilo. Dosadíme-li pøíslušné hodnoty, vychází ze srovnání lépe Èeská republika, jejíž index pro vraždy, spáchané v daném roce èiní 1,89; index pro Nìmecko naproti tomu 2,85. Pro praktické využití se tato èísla mohou jevit jako nic neøíkající, a tak je nìkdy vhodnìjší volit spíše obraznìjší formulaci, že ze 100 000 obyvatel Èeské republiky se v roce 2007 stali obìtmi vraždy zhruba dva lidé, v Nìmecku témìø tøi. Z uvedeného pøíkladu kromì jiného vyplývá, že indexy nemusíme propoèítávat pouze pro celkovou kriminalitu, ale rovnìž pro její vybrané druhy èi jednotlivé skutky. Pomìrnì èasto se tento typ údajù využívá také pro poèty stíhaných, obžalovaných a odsouzených osob, stejnì jako pro poèty osob ve výkonu trestu odnìtí svobody (srov. Tab. 13 v kapitole sedmé). Jednou z nezanedbatelných výhod indexu je, že kriminologùm otevírá brány k nejrùznìjším studiím mezinárodního charakteru, které jsou, podobnì jako v jiných vìdních oborech, vysoce žádanými. Platí ovšem, že serióznìjší z nich jsou vždy doplnìny o komentáø, varující pøed pøílišným pøeceòováním dosažených závìrù, a to zejména tìch, které se týkají zjištìných rozdílù mezi jednotlivými zemìmi. Ani index kriminality totiž není prost nejrùznìjších zkreslení. Údaj o obyvatelích, dosazovaný do vzorce se napøíklad nikdy nekryje se skuteèným poètem osob, pohybujících se ve sledovaném èase na pøíslušném území – obìtí èi pachatelem se mùže stát také cizinec, který je v zemi doèasnì (napøíklad turista). Jakékoli komparace mezi více státy navíc silnì limitují rozdíly v zákonných definicích jednotlivých trestných èinù stejnì jako rùzné praktiky v jejich statistickém vykazování. Pøes všechna omezení ale podobné analýzy nabízejí užiteèné poznatky, a to nejen pro kriminology. Také bìžného obèana mùže zajímat, zda je kriminalita v jeho zemi vìtším, anebo menším problémem než jinde. Taková zjištìní nabízí Tab. 3, shrnující indexy kriminality v evropských zemích v roce 2003 – konkrétnì pro trestné èiny vraždy (vèetnì pokusù), ublížení na zdraví, znásilnìní, loupeže, krádeže aut, vloupání do obydlí a drogové delikty. KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 63 print-bitxomm-margin-0 Data vycházejí z policejních statistik, pøièemž se vždy jedná o pøepoèet na 100 000 obyvatel. Tab. 3 Indexy k vybraným trestným èinùm v zemích Evropy v roce 2003 Vražda Ublížení na zdraví Znásilnìní Loupež Krádež motor. vozidla Vloupání do domu nebo bytu Drogové delikty Albánie 12,6 4 2 6 8 12 6 Arménie 3,7 39 1 8 4 25 9 Belgie 8,4 624 26 248 318 674 407 Bulharsko 5,3 1 7 66 20 – 26 Èeská republika 2,3 67 6 51 247 119 37 Dánsko 4,1 202 9 59 466 628 269 Estonsko 12,4 15 8 140 159 481 87 Finsko 9,2 555 11 39 421 142 289 Francie 3,9 224 17 208 546 360 209 Gruzie 10,6 16 1 34 8 – 41 Chorvatsko 5,3 26 5 27 46 92 157 Irsko 1,3 100 12 80 318 411 192 Island 0,3 66 38 13 – – – Itálie 3,9 53 5 122 382 298 64 Kypr 3,5 14 5 9 33 – 62 Litva 10,3 67 10 136 250 237 28 Lucembursko 12,9 298 8 95 115 339 248 Maïarsko 3,8 114 3 33 120 193 34 Malta 3,3 252 3 49 224 173 12 Moldavsko 7,6 9 6 39 – – 52 Nìmecko 3,4 546 11 73 133 261 310 Nizozemí 11,4 330 10 127 158 – 96 Polsko 3,0 76 6 114 141 169 123 Portugalsko – 533 4 189 286 210 39 Rakousko 1,8 412 15 54 126 165 273 Rumunsko 5,1 39 4 12 5 45 7 Rusko 21,9 39 6 34 31 180 126 Øecko 2,3 73 2 22 – – 99 Slovensko 2,7 75 4 35 98 49 24 Slovinsko 2,9 16 3 21 34 118 52 Španìlsko 3,2 61 4 222 311 – – Pokraèování 64 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE Pokraèování Vražda Ublížení na zdraví Znásilnìní Loupež Krádež motor. vozidla Vloupání do domu nebo bytu Drogové delikty Švédsko – 727 29 96 749 193 456 Švýcarsko 2,5 91 7 59 209 358 633 Ukrajina – 13 2 12 – 139 120 Anglie 3,3 1 348 25 192 551 762 267 Severní Irsko 9,0 1 505 23 116 315 525 152 Skotsko 16,2 1 232 20 82 353 365 800 Prùmìr 6,3 267 10 79 218 266 166 (Zdroj: Aebi et al., 2006) Uvážíme-li výhody, jaké má údaj o intenzitì kriminality oproti údaji o jejím rozsahu, snadno nabudeme dojmu, že kriminologie by udìlala lépe, kdyby od využívání druhého z jmenovaných upustila. Jestliže na nìm kdokoli lpí, pak se dost možná jedná o èlovìka, který je líný dohledat si v publikacích statistického úøadu aktuální informaci o poètu obyvatel, žijících na daném území. Ani takovou možnost vylouèit nemùžeme, avšak ve skuteènosti potøebuje kriminologie oba typy dat. Rozhodnì si nepøedstavujme, že podobnì jako kdysi elektøina zvítìzila nad párou, ustoupilo jednoho památného dne „ménì vìdecké“ udávání rozsahu kriminality svému pokrokovìjšímu nástupci, tedy sofistikovanìjšímu výpoètu indexu. Je tøeba vzít na vìdomí, že také údaje o rozsahu mají v kriminologii, a nejen v ní, svùj nezastupitelný význam. Jsou to koneckoncù absolutní poèty trestných èinù, pachatelù nebo vìznìných osob, podle nichž mùžeme napøíklad nejsnáze pøedvídat, jaké množství pracovníkù v oblasti kontroly kriminality budeme v nejbližším období potøebovat. Pohled na data, prezentovaná v Tab. 3, nás mùže do jisté míry uspokojit. S výjimkou krádeže motorových vozidel je na tom Èeská republika u všech sledovaných deliktù lépe, než èiní evropský prùmìr. Pocity, které kriminalita a její množství ve vìtšinì z nás vyvolává, ovšem pøedurèuje spíše komparace odlišného druhu. Je-li v našich krajích ménì loupeží než v Bulharsku a Irsku a ménì znásilnìní než v Dánsku a Francii, bereme to jako pøíjemné zjištìní. Více emocí ale zøejmì vzbudí zpráva, zda se pøímo u nás situace postupem èasu zhoršuje, nebo zlepšuje – jinými slovy, zda zloèinù oproti pøedcházejícímu období pøibylo, èi ubylo. Takový pøístup je opodstatnìný. Dozvíme-li se, že vývoj jde nežádoucím smìrem, pak bohužel musíme pøipustit, že naše spoleènost není schopna na kriminalitu nalézt úèinný lék, a riziko, že trestná èinnost ohrozí nás a naše blízké, se smìrem k zítøku zvyšuje. KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 65 Není divu, že diskuse, vedené v tomto duchu jsou více než èasté, stejnì jako je pravidlem, že alespoò struèná zmínka o vývoji èi dynamice kriminality nechybí v žádném komentáøi k aktuální kriminální statistice. Veøejnost má jasno. Jak naznaèila pøedcházející kapitola, vývojová køivka trestné èinnosti smìøuje podle pøevážné vìtšiny obèanù trvale vzhùru, pøièemž na takové, v pravdì sklièující pøedstavì se shodnou lidé takøka všude na svìtì. Ještì pøed nìkolika lety by jim statistiky o zloèinu daly v prùmyslovì vyspìlých zemích za pravdu. Nyní jsme již naštìstí svìdky o nìco pøíznivìjších trendù. Pro kriminologii zùstává nicménì úkol stále stejný, ať již mají pøíslušné grafy podobu jakoukoli. Vždy bude dráždivou výzvou, aby kriminologové vývoj trestné èinnosti peèlivì analyzovali a následnì se pro nìj pokusili najít uspokojivé vysvìtlení. Jak ukáží následující øádky, není jim co závidìt, neboť jejich práci komplikuje až pøekvapivì velké množství pøekážek a nástrah. Zatím si jimi ale nekazme chuť a dopøejme si potìšení z Grafu 3, který na základì policejních statistik zobrazuje vývoj kriminality v Èeské republice bìhem posledních dvaceti let. Urèitou stagnaci zloèinu na pøelomu tisíciletí jeho celkové vyznìní skuteènì potvrzuje. 66 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE poèettrestnýchèinù(vtis.) 0 50 100 150 200 250 300 350 400 450 1990 1995 2000 2005 2008 rok Graf 3 Vývoj kriminality v Èeské republice v letech 1989–2008 (Zdroj: Policejní prezidium ÈR) Køivka naznaèuje, že kriminalita ve sledovaném období zaznamenala bouølivý vývoj. Na konci osmdesátých let byl poèet policií registrovaných trestných èinù pomìrnì stabilní (okolo 120 000 roènì), avšak po politických a spoleèenských zmìnách v roce 1989 došlo k doslova skokovému nárùstu, kdy se poèet trestných èinù staèil do roku 1993 více než ztrojnásobit. Nárùst v následujících letech již podobnì dramatický nebyl, ale i tak dosáhla kriminalita svého maxima až v roce 1999 (jednalo se o 426 626 skutkù). Od té doby jsme svìdky urèité stabilizace, kdy poèet trestných èinù zaèíná pozvolna klesat k hodnotám z poèátku devadesátých let. Pokud bychom údaje o rozsahu kriminality pøepoèítali na výše diskutovaný index, vývojová køivka by byla v zásadì shodná, opìt s vrcholem v roce 1999, kdy index na 100 000 obyvatel èinil pøibližnì 4 150. Uvedený popis se striktnì držel kvantitativních dat o zloèinu. Jimi se ale charakteristika kriminality na urèitém území a v urèitém èase rozhodnì nevyèerpává. Nesmíme zapomínat, že zloèin je jevem nesmírnì rùznorodým, což platí i tehdy, omezíme-li si jej v duchu legální definice na pøesnì vytyèenou skupinu trestných èinù. Také tehdy zahrnuje pestrou paletu skutkù, které se svým charakterem a závažností liší, stejnì jako je rozdílná míra obav, jež si s nimi spojujeme. Jiné pocity a vášnì v nás nepochybnì vyvolá zpráva o množícím se poètu vražd a jiné o meziroèním nárùstu dopravních nehod, a to i pøesto, že v obou pøípadech mùže jít o zmaøené lidské životy. Analýzy kriminality v její celkové podobì nám však k detailnìjším poznatkùm dohlédnout nedovolí, neboť v nich zùstává jedinou a homogenní kategorií. S tím si kriminologie vystaèit nemùže. Hlubší poznání reality, o nìjž usiluje, nutnì vyžaduje, aby pøi popisu trestné èinnosti uplatnila také hledisko kvalitativní. Prostøedkem, který k tomu má, jsou data týkající se struktury kriminality. Možností, jak delikty klasifikovat a èlenit do rùzných kategorií, je pøitom více. Nejbìžnìjším je rozdìlení podle druhu trestné èinnosti. Z nìj vychází Graf 4, prezentující na základì policejních statistik údaje za rok 2008. Letmý pohled prozradí, že zhruba dvì tøetiny celkové kriminality spadají do kategorie kriminality majetkové, zatímco kriminalita násilná nebo mravnostní tvoøí výraznì menší èást. Takový obraz se nabízí ve vìtšinì hospodáøsky vyspìlých zemí. Kromì èlenìní kriminality podle druhu deliktu se èasto využívá její klasifikace podle údajù o osobì pachatele. Sledují se pøedevším znaky jako pohlaví, vìk, pøedchozí trestná èinnost nebo státní pøíslušnost. Obvyklým je rovnìž hledisko, odrážející územní rozložení kriminality, neboť se potvrzuje, že jednotlivé regiony nebo mìsta jsou trestnou èinností zatíženy v rùzné míøe. KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 67 Nahlédneme-li znovu do domácích policejních statistik, mùžeme ke struktuøe kriminality v Èeské republice doplnit následující: n V rámci majetkové kriminality jednoznaènì dominují krádeže. V roce 2008 jich bylo spácháno 200 673, což pøedstavovalo 91,4 % všech deliktù zmínìného druhu. Platí navíc, že krádež je souèasnì nejfrekventovanìjším skutkem i z hlediska celkové kriminality (58,3 % všech trestných èinù v roce 2008). n Z deliktù spadajících podle klasifikace užívané v policejních statistikách do hospodáøské kriminality (v roce 2008 celkem 32 474 skutkù) jsou nejèastìjší podvody, a to zejména podvody úvìrové (7 263 skutkù), a dále zpronevìry (3 368 skutkù) a trestný èin neoprávnìného držení platební karty (7 833 skutkù). n Mezi skutky zaøazovanými do násilné kriminality (celkem 17 875 trestných èinù v roce 2008) vyènívají svým poètem každoroènì úmyslná ublížení na zdraví (5 397) a loupeže (4 515). Vraždy ve srovnání s nimi tvoøí nìco kolem 1 % násilné kriminality (v roce 2008 se jich v Èeské republice odehrálo 202, o rok døíve 196), a 0,05 % kriminality celkové. n Vìtšinu mravnostní kriminality (1 680 trestných èinù v roce 2008) pokrývají èiny klasifikované jako pohlavní zneužívání (792) a znásilnìní 68 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE ostatní 6 % násilná 5 % majetková 63 % hospodáøská 9 % mravnostní 1 % zbývající 16 % Graf 4 Struktura kriminality v Èeské republice v roce 2008 (Zdroj: Policejní prezidium ÈR) (529), ménì èasté jsou skutky spojené s prostitucí a jejím provozováním, jako napøíklad kuplíøství (52 pøípadù v roce 2008). n Pøehlednost výše zobrazeného kruhového grafu komplikuje skuteènost, že 22 % z nìj spoleènì ukrajují nepøíliš výmluvné kategorie „ostatní“ (18 861 èinù v roce 2008) a „zbývající“ (53 524 èinù). Podrobnìjší pohled napoví, že v prvním z nich patøí k nejpoèetnìjším maøení výkonu úøedního rozhodnutí (v roce 2008 se jednalo o 5 324 skutkù), sprejerství (4 167), výtržnictví (2 843) a rovnìž delikty spadající do tzv. drogové kriminality (3 041 skutkù). Ve skupinì trestných èinù „zbývajících“ již tradiènì dominuje zanedbání povinné výživy (10 118 èinù v roce 2008), ohrožení pod vlivem návykové látky (11 507) a dopravní nehody (10 561). Stojí za povšimnutí, že jen tyto tøi typy deliktù spoleènì obsáhnou takøka dvojnásobek poètu, který v celkové struktuøe kriminality pøipadá na násilné trestné èiny. n Pokud jde o rozložení kriminality podle charakteristik spojených s osobou pachatele, trestná èinnost se nutnì jeví jako mužská záležitost. V roce 2008 tvoøily ženy pouze 12,5 % stíhaných a vyšetøovaných osob. Srovnáme-li tento údaj s daty z uplynulých let, zdá se nicménì, že obdobnì jako se ženy dokázaly emancipovat v mnoha jiných oblastech, daøí se jim podobný postup i ve svìtì zloèinu. Ještì v devadesátých letech se totiž jejich celkový podíl pohyboval pouze okolo 8–9 %. n Podobný výrok jako o mužích platí o osobách mladšího vìku. Nadpolovièní vìtšinu stíhaných osob u nás již pravidelnì tvoøí jedinci, kteøí nepøesáhli tøicet let. Obzvláštì peèlivì sleduje spoleènost údaje o pachatelích z øad dìtí a mladistvých. Dodejme proto, že v posledních letech se u nás spoleènì podílejí zhruba na 7 % celkového poètu stíhaných a vyšetøovaných osob. n Propastné rozdíly nabízejí informace o poètu trestných èinù podle místa, kde se odehrály. Kriminalitou je zdaleka nejvíce zatížena Praha, na níž v roce 2008 pøipadala témìø ètvrtina všech trestných èinù spáchaných v Èeské republice (23,9 %). Ještì výraznìji se tento nepomìr projevuje u nìkterých deliktù – v uvedeném roce se v našem hlavním mìstì napøíklad odehrálo 34,4 % všech krádeží aut a 38,6 % krádeží vìcí z auta. Není pochyb, že rozdìlením kriminality na jednotlivé kategorie získáme mnohem barvitìjší obraz, než zùstaneme-li u celkových údajù. Ku prospìchu to není jen kriminologùm. Také veøejnost se o nìkteré typy trestné èinnosti zajímá více než o jiné, a tak ji nestrukturovaná data mohou do jisté míry mást, pokud si napøíklad vývojové zvraty v poètu trestných èinù automaticky KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 69 spojí s nárùstem nebo poklesem nejzávažnìjších forem kriminality. V nìkterých zemích se tomu snaží pøedejít tím, že urèité druhy zloèinù jsou vykazovány samostatnì. Pøíkladem mohou být Spojené státy americké. Kriminální statistiky zde jejich zpracovatelé rozdìlují na dvì èásti, pøièemž první z nich obsahuje výhradnì informace o osmi deliktech, u nichž se pøedpokládá, že se jich obèané nejvíce obávají (tzv. indexové zloèiny). Jedná se o vraždy, znásilnìní, loupeže, ublížení na zdraví, vloupání, krádeže prosté, krádeže motorových vozidel a žháøství. Vývoj kriminality bìhem urèitého období se pak spíše než podle úhrnného poètu všech trestných èinù hodnotí podle zmìn, které se projevily v této vybrané skupinì (srov. Newburn, 2007). Sebepodrobnìjší analýza struktury kriminality nám pøesto neodpoví na všechny otázky, které si pøi snaze o popis trestné èinnosti musíme klást. Problémem zùstává, že jednotlivé zloèiny, spadající do totožné kategorie èi naplòující v duchu trestního zákona stejnou skutkovou podstatu, se ve skuteènosti mohou v mnohém lišit. Rozdíly mezi nimi jsou pøitom nejednou provázány s tak podstatnými a z hlediska morálního hodnocení zásadními znaky, jako je motiv pachatele nebo výše škody. Loupež sice v rámci obvyklého èlenìní zùstane vždy loupeží, ale jiným deliktem bude v našich oèích pøípad, pøi nìmž nedojde k újmì na zdraví, a jiný postoj již zaujmeme k lupièi, který svým útokem zpùsobí obìti vážné zranìní. Také vražda je vždy vraždou, ale jinou váhu pøipíšeme kauze, kdy manžel v afektu zabije nevìrnou ženu, a jinak budeme hodnotit vraždu dítìte, z níž bude obvinìn recidivující sexuální deviant. Podobné úvahy vyvstávají také na obecnìjší úrovni. Lze si napøíklad pøedstavit situaci, kdy absolutní poèet násilných deliktù bìhem nìkolika let poklesne, avšak souèasnì se prokazatelnì zvýší brutalita a bezohlednost pachatelù vùèi napadeným. V kriminologii se v tìchto souvislostech užívá termín tíže kriminality. Pokusy, které se ji urèitým zpùsobem snaží postihnout, jsou vìtšinou postaveny na zpracování údajù o zpùsobených škodách, pøípadnì o trestech, které jsou pachatelùm za jejich skutky uloženy. Zøejmì nejslavnìjší nástroj k mìøení tíže kriminality zkonstruovali v šedesátých letech 20. století ameriètí kriminologové T. Sellin a M. Wolfgang. Postupovali tak, že u vybraných trestných èinù stanovili bodové škály, vztahující se na charakteristiky, jako je poèet obìtí, intenzita útoku nebo výše škody. Po vynásobení získané hodnoty poètem pøíslušných skutkù se bylo možno snadno dopracovat celkového indexu pro urèitou lokalitu. Tento postup je v nìkterých mìstech USA dodnes využíván (srov. Novotný et al., 2008). 70 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE Pro hodnocení stavu kriminality, ať již pohledem kriminologa nebo kohokoli jiného, je zásadní také míra objasnìnosti. Každý zloèin, k nìmuž dojde, pøedstavuje znepokojivou událost, avšak delikty, jejichž pachatelé unikají trestu, nás nutnì znepokojí dvojnásob. Když nic jiného, znamenají poselství pro ostatní obèany, že kriminální chování se mùže vyplatit. Je-li celková objasnìnost pøíliš nízká, riskuje navíc policie ztrátu dùvìry. Poznatky o tom, u kolika procent trestných èinù se podaøilo odhalit pachatele, patøí proto k bedlivì sledovaným. Nelze opomenout, že také zde dochází v prùbìhu èasu k citelným zmìnám. Zatímco v osmdesátých letech u nás bylo každoroènì objasnìno více než 80 % kriminality, v letech devadesátých úspìšnost výraznì poklesla, a to až na 31,4 % v roce 1992. Poté jsme po nìkolik let zaznamenávali každoroèního nárùst (v roce 2001 dokonce na 46,5 %), který byl ale bohužel znovu vystøídán postupným poklesem. V posledních letech se míra objasnìnosti pohybuje slabì pod hranicí 40 % (v roce 2008 se jednalo o 37,2 %). Údaje o objasnìných pøípadech se podstatnì liší v závislosti na druhu kriminality. Je známo, že s rostoucí závažností trestných èinù míra jejich objasnìnosti stoupá. Nejnižších hodnot tak tradiènì dosahuje u majetkových trestných èinù (v roce 2008 bylo objasnìno 17,2 % majetkové kriminality a kupøíkladu jen 5,7 % kapesních krádeží), naopak delikty typu vražd nebo pohlavního zneužívání jsou charakteristické relativnì vysokým stupnìm objasnìnosti (v roce 2008 policie objasnila 86,1 % vražd a 78,4 % pøípadù pohlavního zneužívání). Uvedený fakt je dán více vlivy najednou. Dopadení pøevážné vìtšiny vrahù je napøíklad usnadnìno tím, že èastìjším jevem než u jiného typu trestné èinnosti je zde pøedchozí vztah mezi obìtí a pachatelem, což zužuje okruh podezøelých. Závažnìjším zloèinùm je navíc soustavnì vìnována vìtší pozornost, stejnì jako je ve snaze o jejich vyøešení do terénu nasazováno více policistù (srov. Jones, 2006). Kromì typu kriminality je míra objasnìnosti podmínìna také místem, kde ke konkrétnímu zloèinu dojde. Je evidentní, že šanci vyhnout se spravedlivému postihu mají spíše pachatelé, kteøí zákon pøekroèí ve vìtších mìstech a v hustìji zabydlených oblastech. Názorným pøíkladem mùže být naše hlavní mìsto, kde v roce 2008 policie objasnila pouze 18,3 % celkové kriminality, což je výraznì ménì, než èiní výše vyjádøený republikový prùmìr. Shrneme-li, co bylo dosud popsáno, díky statistickým údajùm o rozsahu, intenzitì, dynamice a struktuøe kriminality mají kriminologové pøíležitost zkoumat její stav na vybraném území a ve zvoleném èase. Cosi jim však uspokojení z takové práce kazí. Aby se jí mohli oddat naplno a bez jakýchkoli rozpakù, museli by uvìøit, že to, co statistiky zachycují, jsou skuteènì KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 71 veškeré trestné èiny, které se ve sledovaném období odehrály. Jinými slovy, již citovaný údaj o 343 799 skutcích, zaznamenaných v policejních statistikách za rok 2008, by ztotožnili s reálným stavem. S kriminologem, který by nìco podobného hlásal, se však pravdìpodobnì nesetkáte. Pokud ano, pùjde o velmi pøepracovaného kolegu, který si nutnì potøebuje od kriminologie odpoèinout. Poznáte jej snadno, neboť všichni ostatní vám pøi stejné pøíležitosti zaènou namísto toho horlivì vyprávìt pøíbìh o jistém strašidlu, které od pradávna obchází každou statistiku o zloèinu na svìtì. Jmenuje se latentní kriminalita. LATENTNÍ KRIMINALITA Delikty, o nichž nás informují statistiky, mohou být velmi rùznorodé a navzájem jen stìží srovnatelné. Také proto jsme tolik prostoru vìnovali struktuøe kriminality, a také proto si kriminologové lámou hlavu nad tím, jak sestrojit mìøítko její tíže. Pøesto mají všechny tyto skutky minimálnì jeden rys spoleèný – dozvìdìla se o nich policie a oficiálnì je zaznamenala. K tomu ovšem nemusí dojít vždy, a to z mnoha dùvodù. K nejzásadnìjším patøí následující (srov. Muncie et al., 2001; Jones, 2006): n Nìkteré zloèiny se odehrají, aniž by o nich kdokoli kromì pachatele vìdìl. Typicky je tomu tak u daòových podvodù èi u deliktù spojených s porušováním autorského práva. n Jiné skutky sice mají oèité svìdky, ale ti si pøekroèení zákona buï neuvìdomí, anebo jsou vùèi jednání, které se pøed jejich oèima odehraje, tolerantní. Pøíkladem budiž podávání alkoholických nápojù mladistvým, k nìmuž vcelku bìžnì dochází v mnoha èeských restauracích. n Pro další trestné èiny je pøíznaèné, že není nikdo, kdo by se ve spojení s nimi cítil jako obìť, a mìl proto zájem, aby se jimi zabývala policie. Pomìrnì èasto se tak dìje u nìkterých zloèinù z oblasti drogové kriminality (toxikoman, kupující si dávku drogy netouží po tom, aby policie jeho dealera zadržela), stejnì jako kriminality mravnostní (napøíklad dobrovolný sexuální styk mezi partnery, z nichž jednomu není zákonem stanovených 15 let). n V jiných pøípadech se obìť cítí deliktem poškozena, ale nemá dostatek sil a moci, aby skutek oznámila. Pøíkladem mùže být sexuální zneužívání dìtí. Nikoli neobvyklé jsou také pøípady, kdy se obìť obává ponižujícího 72 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE projednávání vìci na policii èi u soudu, eventuálnì odsuzující reakce svého sociálního okolí. O takových zkušenostech hovoøí nìkteré ženy, které se staly obìtí znásilnìní. n Obìť mùže s oznámením skutku váhat také proto, že ji k pachateli váže urèitý vztah (jde napøíklad o jejího partnera, pøíbuzného nebo kamaráda), a jeho potrestání tak není v jejím vlastním zájmu. Nìkdy bohužel dochází k situacím, že navíc pociťuje strach z jeho pomsty, která by mohla po udání následovat. n Nìkterým obìtem brání v ohlášení trestného èinu fakt, že samy urèitým zpùsobem pøekroèily zákonné èi spoleèenské normy, a kontaktováním policie by ohrozily samy sebe. Týkat se to mimo jiné mùže zájemce o poulièní erotické služby, jehož okrade prostitutka. n Existují lidé, kteøí mají k policii natolik rozporuplný vztah, že se jakékoli spolupráci s ní principiálnì vyhýbají, a to i v situaci, kdy se stanou obìtí (spíše ménì závažného) zloèinu. Platí to zejména o mládeži vyznávající alternativní styl života (anarchisté, radikální ekologiètí aktivisté, fotbaloví výtržníci apod.). n Za urèitých okolností mùže obìť celou událost považovat za svou osobní záležitost a rozhodne se ji øešit sama, kupøíkladu tím, že se pachateli pomstí. n Èást obìtí se na policii neobrátí z toho dùvodu, že škoda, která následkem zloèinu vznikla, se jim jeví jako zanedbatelná. Mohou dokonce nabýt dojmu, že èas strávený na policejní stanici nejrùznìjšími administrativními úkony by ve finále znamenal vìtší újmu. K takovým situacím samozøejmì dochází spíše u ménì závažné kriminality. n Obdobnì mùže být motivem poškozeného neoznámit trestný èin jeho malá víra ve schopnost policie cokoli s pøípadem udìlat. Stane-li se èlovìk obìtí kapesní krádeže, spáchané v tlaèenici v dopravním prostøedku, jeho šance, že se s odcizenými pøedmìty znovu setká, je mizivá (viz statistické údaje výše). V pøedstavách mnoha obèanù je za takového stavu kontakt s policií opìt pouhou ztrátou èasu. Obìť si navíc mùže myslet, že policie se pøípadem ani zabývat nebude, neboť øeší mnohem závažnìjší vìci a na triviální delikty jí nezbývají síly. Nastane-li nìkterá z uvedených situací, je dosti pravdìpodobné, že trestný èin bude jakýmkoli oficiálním záznamùm o kriminalitì utajen – jinými slovy vyjádøeno, zùstane v oblasti kriminality latentní (nìkdy se hovoøí též o kriminalitì skryté nebo o tzv. èerných èíslech). Bezpodmíneènì nutnì se tak stát nemusí, neboť také orgány èinné v trestním øízení, a zejména policie, KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 73 vyvíjejí svoji vlastní èinnost, na jejímž základì se daøí nìkteré skutky odhalit. Ukazuje se však, že z celkového poètu registrovaných zloèinù je touto cestou zachycena pouze jejich malá èást. V závislosti na typu deliktu se jedná o zhruba desetinu, zatímco o zbytku se policie dozvídá na základì oznámení (srov. Kuchta et al., 2005). Je to tím pádem pøedevším ochota obèanù trestné èiny ohlašovat (tedy obìtí, svìdkù a dalších osob, které se o pøíslušném deliktu dozvìdí), co má zdaleka nejvìtší vliv na skuteènost, kolik kriminality bude registrováno a kolik jí zùstane v oblasti latence. Obèané sami výraznì urèují výslednou podobu kriminálních statistik, respektive míru, v jaké se na nì jako na zdroj informací o kriminalitì mùžeme spolehnout. Nezbývá než se zamìøit na zásadní problém – je èastìjší reakcí na trestný èin jeho oznámení, anebo pøevažuje spíše pasivita a nechuť zloèiny hlásit? Odpovìï najdeme v øadì kriminologických výzkumù, v nichž jsou obèané dotazováni na vlastní zkušenost s trestnou èinností. Vyplývá z nich, že policii v prùmìru kontaktuje pøibližnì polovina obìtí (Jones, 2006). Významnì zde do hry promlouvá typ deliktu, o jaký se jedná. Britská studie z nedávné doby ukázala, že zatímco krádež motorového vozidla oznámilo 90 % poškozených a vloupání do domu 89 %, loupež již pouze 44 % a krádež kola 54 % (Walker et al., 2006). V našich podmínkách probìhl obdobný výzkum v roce 2006. Procenta pøípadù, kdy obìti pøíslušnou událost nahlásily policii, shrnuje Graf 5. Prezentované údaje dávají tušit, že existují urèité druhy zloèinù, u nichž musíme pøedpokládat vysokou míru latence, a stejnì tak zloèiny jiné, pro nìž platí pravý opak. Doslova uèebnicovými pøíklady, které leží na zmínìných pólech, je korupce a vražda. Pro korupèní jednání obvykle platí, že není nikdo, kdo by o nìm policii informoval. Jak korumpující, tak korumpovaný mají totiž eminentní zájem na utajení celé vìci, a tak právì pøi odhalování tohoto druhu nezákonného jednání nemohou orgány èinné v trestním øízení spoléhat na bdìlost obèanù, ale spíše nasazovat vlastní prostøedky. U vražd lze naproti tomu pøedpokládat latenci takøka nulovou. Je to dáno nejen vysokou pravdìpodobností, že vìtšina z nás, stane-li se svìdkem vražedného útoku nebo objeví-li tìlo jeho obìti, okamžitì pøivolá policii, ale rovnìž faktem, že jen málokdo se vytratí ze svìta, aniž by ho jeho pøíbuzní, pøátelé nebo známí nepostrádali a neiniciovali po nìm døíve èi pozdìji pát- rání. 74 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE Latence korupce je pokládána za natolik samozøejmou vìc, že veškeré diskuse o ní se spíše než o kriminální statistiky opírají o výzkumná šetøení, uskuteèòovaná nejrùznìjšími státními i nestátními subjekty. Vezmeme-li v úvahu, že Èeši sami považují uplácení za jeden z nejpalèivìjších problémù, které nás trápí (viz kapitola 2), èísla v policejních statistikách, informující o zaznamenaných pøípadech uplácení, vzbudí spíše rozpaèitý úsmìv. Jak také jinak, když napøíklad za celý rok 2008 policie evidovala všehovšudy 46 pøípadù úplatkáøství (o rok døíve 40). Nìkteré kriminologické studie se snaží dobrat poznání, z jakých dùvodù obìti trestnou èinnost neoznámily. Nejèastìji se objevuje argument, že škoda, kterou zloèinem utrpìly, nebyla vysoká. Øada poškozených navíc nevìøí, že by policie mohla s danou vìcí cokoli uèinit. Zvláštì u deliktù násilné povahy nabývají na významu také dùvody spojené s pøesvìdèením, že se jednalo o osobní záležitost, kterou si obìť pøeje øešit sama (srov. Newburn, 2007). K podobným závìrùm došlo šetøení Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (viz Veèerka at al., 2007). Trestný èin podle nìj neohlásilo témìø 60 % poškozených, a to z následujících pøíèin (souèet odpovìdí dává více než 100 %, neboť respondenti mohli volit více variant souèasnì). KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 75 Pokus o úplatek / vyžadování úplatku Sexuální delikt (obtìžování, napadení) Fyzické napadení (vèetnì vyhrožování) Krádež osobní vìci Krádež vìci z auta Krádež kola Loupež Vloupání do obydlí Krádež auta 5,0 21,8 26,5 38,7 63,2 64,3 65,2 76,7 87,8 Graf 5 Ohlášení deliktu policii podle typu trestné èinnosti (obìti v %) (Zdroj: Martinková, 2007) n 45 % obìtí nevìøilo, že policie pøípad vyøeší, n 34 % nepovažovalo škodu èi zranìní za závažné, n 32 % nemìlo chuť vynaložit námahu spojenou s oznámením skutku, n 25 % se rozhodlo èin neoznámit, neboť již mìlo negativní zkušenost z minulosti, n 11 % nemohlo uplatnit škodu, neboť nebylo pojištìno, n 10 % vyøešilo celou událost samo, n 9 % mìlo moc práce a bylo jim líto ztraceného èasu, n 8 % se obávalo pomsty pachatele, n 4 % odhalila èin až za pøíliš dlouhou dobu, n 2 % se stydìla, n 1 % uvedlo, že pachatel byl zadržen pøímo pøi èinu, n 1 % požádalo o radu èi pomoc jinde než na policii. Pøístup obèanù k oznamování trestné èinnosti se mùže bìhem èasu mìnit. Vzhledem k tomu, o jak významný faktor ve vztahu k rozsahu, dynamice i struktuøe registrované kriminality se jedná, upozoròují nìkteøí kriminologové, že nárùst èi pokles zloèinu, zaznamenaný v kriminálních statistikách nemusí ani tak odrážet reálný vývoj trestné èinnosti, jako spíše rostoucí nebo klesající ochotu veøejnosti delikty ohlašovat. Podle S. Jonese (2006) stojí napøíklad za úvahu vazba mezi nárùstem registrovaných deliktù v oblasti sexuálnì motivované kriminality (napøíklad znásilnìní) a mìnícím se pøístupem policie k obìtem tohoto typu trestné èinnosti. Tím, že policisté jsou ve srovnání s minulostí mnohem lépe pøipraveni projednávat dané pøípady citlivì a s maximálním ohledem na psychologické èi jiné potøeby poškozených, obìti se ménì ostýchají na policii obrátit. Ještì markantnìjším je vztah mezi majetkovou kriminalitou a poètem uzavøených pojištìní. Pøibývá-li v populaci osob, které se rozhodnou touto formou chránit svùj majetek, mùže se taková tendence projevit též nárùstem registrovaných deliktù typu krádeže nebo vloupání do obydlí. Pojišťovny si totiž oznámení èinu policii obvykle stanovují jako jednu ze základních podmínek pro vyøízení pøípadu, a tak pøíslušný zloèin ohlásí i jedinci, kteøí by s tím døíve z nejrùznìjších pøíèin váhali. V kriminologické literatuøe je obdobnì diskutován vliv množícího se poètu domácností, které bìhem osmdesátých let 20. století získaly vlastní telefon. Není sporu, že kontaktovat policii bylo díky nìmu zèistajasna snazší než vážit kvùli nahlášení deliktu cestu k nejbližšímu veøejnému automatu, pøípadnì rovnou na policejní stanici. Možná i proto poèet registrovaných skutkù urèitého typu ve stejném období nápadnì vzrostl (srov. Muncie et al., 2001). 76 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE Komplikované vztahy mezi latentní a registrovanou kriminalitou mohou mít za urèitých okolností neèekaný dopad na praxi. Jak bylo výše naznaèeno, jednou z nejèastìjších pøíèin, proè lidé neoznámí trestný èin, je jejich malá víra ve schopnost policie pøípad vyøešit. Pøedstavme si, že policie radikálnì zefektivní svou práci a procento objasnìných pøípadù se v následujícím období skokovì zvýší. Dùvìra obèanù v ní díky tomu utìšenì vzroste. Budou si ale její vrcholní pøedstavitelé užívat slávy a všeobecného uznání dlouho? Patrnì nikoli, neboť je dosti pravdìpodobné, že poèet trestných èinù zachycených ve statistikách zaène povážlivì stoupat, což rozladí nejen nadøízené pracovníky na ministerstvu, ale též veøejnost. Za nebezpeènì vyhlížejícím nárùstem kriminality pøitom nebude nic jiného, než plody lepšícího se postoje obèanù k práci policie. Lidé zaènou oznamovat drobnìjší delikty, nad nimiž døíve rezignovanì mávli rukou, èímž se tyto skutky pøesunou z oblasti latence do oblasti registrované kriminality. Úvahy stejného druhu by mìly být zcela samozøejmou souèástí jakékoli analýzy, zabývající se porovnáním kriminality v rùzných státech. Je sice náramné, má-li nìkterá ze zemí nápadnì nižší index krádeží èi loupeží než zemì jiná (viz znovu Tab. 3), avšak jakou hodnotu tyto údaje mají, budeme-li se souèasnì zabývat dùvìrou obèanù, jíž se policie v tìchto státech tìší? Zní to sice prapodivnì, ale zdaleka nejnižší registrovanou kriminalitu mùže mít hypoteticky zemì, jejíž policie vykazuje známky natolik zoufalého stavu, že lidé postižení kriminalitou dávno vzdali šanci domáhat se u ní jakékoli pomoci. Podobnì je nutno zvažovat úroveò právního vìdomí samotných obèanù, která se mùže v jednotlivých státech lišit, stejnì jako nelze vylouèit urèité regionální rozdíly v toleranci vùèi spoleèensky nežádoucím jevùm. Kriminologická literatura pracuje také s výrazem umìlá latence. Vystihuje skuteènost, že oznámení deliktu samo o sobì nezaruèuje jeho oficiální zaevidování. Proto je vhodné od latentní kriminality v pravém slova smyslu (tedy od skutkù, o nichž se orgány èinné v trestním øízení nedozví) odlišovat tu èást deliktù, o kterých sice policie ví, ale z urèitých dùvodù se je rozhodla neregistrovat. Jaké dùvody to mohou být? Pokud popustíme uzdu fantazii, jako první nás nejspíš napadnou nejrùznìjší politické èi jiné tlaky, nutící policii „zametat“ vybrané kauzy pod koberec. V praxi se ale obvykle jedná o pøíèiny mnohem prozaiètìjší. Jak uvádí S. Jones (2006), trestný èin nebývá evidován spíše proto, že policie nepokládá obìť nebo svìdka za dùvìryhodné, postrádá dostateèné dùkazy o tom, že k porušení zákona skuteènì došlo, eventuálnì již mezi spácháním deliktu a jeho oznámením ubìhlo pøíliš mnoho èasu. Nìkdy mùže policista skutkové okolnosti èinu posoudit KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 77 špatnì a dojít k závìru, že se o kriminální skutek nejednalo. U urèitého typu trestné èinnosti se navíc stává, že policisté vìc oficiálnì nezaregistrují, neboť ji mají za vyøízenou jiným zpùsobem. Jsou-li napøíklad pøivoláni, aby na základì stížnosti na rušení noèního klidu ukonèili dovádìní rozverné skupinky mládeže, mohou se i navzdory podezøení ze spáchání trestného èinu výtržnictví spokojit s tím, že úèastníkùm dùraznì promluví do duše a pošlou je spát. Nìkteré skutky však nemusejí být evidovány zámìrnì. Hypoteticky se to týká zejména pøípadù, kdy policie touží vylepšit obraz své vlastní práce, a to tím, že zatají kauzy, u nichž není reálná šance na odhalení pachatele. Právì tak lze pøedejít nepøíjemnému poklesu údajù o procentu úspìšnì objasnìných deliktù, který by na její èinnost vrhal nepøíznivé svìtlo. Latentní kriminalitu, ať již ve smyslu latence pøirozené, nebo umìlé, jsme o pár øádkù výše pøirovnali ke strašidlu, které kriminologùm znepøíjemòuje prakticky jakoukoli práci s kriminálními statistikami. Vždy kvùli nìmu musejí pomýšlet na fakt, že v tìchto pramenech nestudují poznatky o celkové kriminalitì, ale pouze o její èásti – navíc neznámo, jak velké. Bohužel, nejde o jejich jedinou slabost. Stejnì jako je relativizuje existence latentní kriminality, zpochybòuje jejich hodnotu také øada dalších vlivù. Alespoò na nejvýznamnìjší upozorní následující odstavce. FAKTORY ZKRESLUJÍCÍ KRIMINÁLNÍ STATISTIKY Základní podmínkou k tomu, abychom mohli zkoumat urèitý jev a jeho promìny v prùbìhu èasu, je jeho pøesné a jednoznaèné vymezení. Pokud si od kriminálních statistik slibujeme, že jejich peèlivým studiem odhalíme hlubší souvislosti vývoje trestné èinnosti na urèitém území a v urèité dobì, musíme si být naprosto jisti, že je v nich podchycen stále tentýž okruh jevù. Jestliže by tomu tak nebylo, budeme porovnávat neporovnatelné. Špatnou zprávou pro všechny uživatele zmínìných informaèních zdrojù je, že právì tento problém jejich cenu limituje. Aèkoli jde stále o kriminalitu a její evidenci, statistiky za loòský rok nemapují, a mapovat ani nemohou, totožné typy jednání jako kriminální statistiky pøed pìti èi deseti lety. Konkrétní obsah téhož souboru se totiž v prùbìhu èasu mìní. Je vám toto konstatování povìdomé? Mìlo by být, neboť nás jako záludná èasová smyèka vrhá nazpìt do první kapitoly, popisující vìèný problém kriminologie definovat základní pøedmìt svého zkoumání. Nyní se stejná nesnáz vrací, avšak 78 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE již nikoli v podobì akademicky ladìných sporù mezi zastánci legálního a sociologického pojetí kriminality, ale jako ryze praktický problém pøi výkladu statistických údajù. Tìšit nás tu mùže jediná vìc – ústøední pøíèinu tìchto potíží není nikterak tìžké pojmenovat. Jsou jí pøedevším legislativní zmìny v oblasti trestního práva, respektive procesy kriminalizace a dekriminalizace. Díky kriminalizaci se trestným èinem stává jednání, které døíve za trestné považováno nebylo, pøípadnì je trestní odpovìdnost rozšiøována na více osob. Dekriminalizace naproti tomu spoèívá ve zmíròování trestní represe, kdy jsou dosud existující skutkové podstaty trestných èinù rušeny, nebo je trestní odpovìdnost zúžena (více viz napø. Kuchta et al., 2005). Oba, byť protichùdné pøípady mají z hlediska kriminologie jedno spoleèné. Jakmile k nim v rámci úprav trestního zákona dojde, stává se jakákoli, tøeba i nejpropracovanìjší a nejdokonalejší meziroèní komparace kriminálních statistik vysoce diskutabilní záležitostí. Ve snech vìtšiny kriminologù, kteøí se analýzou statistik zabývají, zamrzly trestní zákoníky jednou provždy v èase a staly se nemìnnou konstantou umožòující srovnávat dnešní kriminalitu s kriminalitou pøed padesáti èi sto lety. Realita je ovšem taková, že zmìny pøíslušných norem se dìjí zcela nevyhnutelnì, a to na základì pøirozeného vývoje spoleènosti. Objevují se nové problémy a nové jevy, pøed nimiž je nutno obèany chránit a na nìž existující trestní zákon nedokáže adekvátnì reagovat, a stejnì tak jiné problémy a jiné jevy ztrácejí z nejrùznìjších pøíèin na významu a jejich odraz v pøíslušných paragrafech se náhle jeví jako zbyteèný. Jak k tomu v poetickém duchu poznamenává M. Maguire (2002), kriminologie se musí smíøit s tím, že zachází-li s kriminálními statistikami, vstupuje do oblasti tekutých pískù. Takøka neustále je zde tøeba dávat pozor, zda nedošlo ke zmìnì nebo úpravì zákona, která se na výsledné podobì kriminality, budeme-li ji vztahovat k pøedchozímu období, výraznì podepíše. Pøíkladù najdeme nepoèítanì. V Èeské republice se v posledních letech jednalo kromì jiného o citelné úpravy na poli hospodáøské a majetkové trestné èinnosti (postupné vytvoøení nových skutkových podstat trestných èinù jako pojistný èi úvìrový podvod nebo pletichy pøi veøejné soutìži a dražbì), drogové kriminality (napøíklad zakotvení nové skutkové podstaty v roce 1998, zavádìjící trestnost pøechovávání omamných nebo psychotropních látek èi jedù v množství vìtším než malém), rasovì motivované kriminality (trestný èin podnìcování k národnostní a rasové nenávisti) nebo kriminality proti životnímu prostøedí (trestný èin ohrožení a poškození životního prostøedí). Po politických zmìnách v roce 1989 se již naopak nejevilo jako potøebné, aby zákon KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 79 pamatoval na pøíživnictví, opuštìní republiky nebo hanobení republiky a jejího pøedstavitele.1 Dokonalým pøíkladem úpravy trestního zákona, která ve svém dùsledku ovlivní celkový rozsah, strukturu i dynamiku kriminality, je mìnící se pojetí minimální škody, tvoøící u øady trestných èinù znak skutkové podstaty (tzv. škoda nikoli nepatrná). Naposledy se tak stalo v roce 2002, kdy byla zvýšena z 2 000 Kè na 5 000 Kè. Uvážíme-li, že pøevážnou vìtšinu zloèinù pøedstavuje kriminalita majetková, respektive krádeže, pro nìž je právì hranice škody urèující, musela se tato zmìna do statistik o celkové kriminalitì promítnout. Celá øada ménì závažných deliktù, které døíve spadaly do kategorie trestných èinù, se ze dne na den ocitla pouze mezi pøestupky u nás statisticky nevykazovanými. Mnozí èeští kriminologové proto varují, že optimismus, který v nás mohou vyvolat údaje o klesající kriminalitì, je nutno krotit. Objevují se dokonce názory, že nejrùznìjších zmìn v trestním zákonodárství bylo v posledních letech takové množství, že komentovat skuteèné trendy kriminality pouze na základì kriminálních statistik je zhola nemožné (srov. Marešová, 2005). K podstatnému zkreslení statistik není ale vždy bezpodmíneènì nutné, aby byl rovnou pøepsán trestní zákon. Nìkdy postaèí, dojde-li v urèité dobì ke zmìnì trendù v kriminální politice. Mùže se stát, že se náhle objeví tlaky, aby si orgány èinné v trestním øízení zaèaly pozornìji všímat urèitého jevu. Policie proto k jeho potírání nasadí více pracovníkù i technických prostøedkù, což se ve výsledných èíslech o registrovaných a odhalených deliktech pøíslušného druhu zákonitì projeví. Uvažovat lze kupøíkladu o tom, že jednoho dne vyslyší naši politici hlasy lékaøù, varující pøed nadmìrnou konzumací alkoholu mládeží. Díky tomu bude policie donucena ustavit zvláštní jednotky, které ve veèerních hodinách vyrazí do hospod a restaurací a zaènou hromadnì kontrolovat, zda v nich nejsou podávány alkoholické nápoje nezletilým. Anižby se tak jakkoli mìnil èi zpøísòoval existující zákon, v kriminálních statistikách poèet pøíslušných skutkù s nejvìtší pravdìpodobností vzroste, neboť lze vzhledem k obecné toleranci k tomuto problému v èeské spoleènosti pøedpokládat, že takové akce budou na mnoha místech úspìšné. V praxi však kormidlem kriminální politiky neotáèejí lékaøi èi jiní odborníci jako spíše konkrétní události, které znepokojí veøejnost a vyvolají u politikù nebo jednotlivých ministerstev snahu o patøiènou reakci. Nejèas- 80 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE 1 Tato kniha vznikala v dobì pøed pøijetím nového trestního zákona, platného od 1. ledna 2010. Je tøeba poèítat s tím, že také tento zákon a zmìny v nìm zakotvené výklad kriminálních statistik v následujících letech ovlivní. tìji jde o situace, kdy je spáchán mimoøádnì závažný zloèin, který má tu podivnou moc, že neovlivní pouze životy jedincù, jichž se bezprostøednì týká (tedy pøedevším obìti a pachatele, potažmo jejich blízkých), ale dotkne se prakticky každého z nás. Britský kriminolog M. Innes (2003) má pro delikty tohoto typu výstižné oznaèení signální zloèiny. Výraznì promìòují momentální náladu a atmosféru v celé spoleènosti a vyvolají ve vìtšinì lidí dojem, že je cosi v nepoøádku se svìtem, v nìmž žijí, a je proto nutno urychlenì zjednat nápravu. Dochází tím ke znatelnému posunu v názorech a postojích ke kriminalitì a trestní justici, na což musí nejen politici, ale i samy orgány èinné v trestním øízení najít vhodnou odpovìï, aby si pøed obèany zachovaly tváø. Jejich následná reakce se mùže nést jak v duchu zmìnìného trendu kriminální politiky, tak pøímého posílení trestní represe na základì úpravy zákona. Typicky se tak dìje, vraždí-li dìti (okamžitì se diskutuje o snížení hranice trestní odpovìdnosti) nebo duševnì nemocní (téma režimu jejich léèby a následného návratu do spoleènosti), pøípadnì dojde-li k teroristickému útoku, jehož následky vyvolají touhu po vìtší kontrole veøejných prostranství a strategicky dùležitých míst. Spoleèným jmenovatelem takových incidentù bývá šok a pobouøení veøejnosti náležitì živené mediálním zpravodajstvím. Vrátíme-li se k pøíkladu nezákonného podávání alkoholických nápojù mládeži, šanci vyvolat výše popisovaný policejní „zátah“ na høíšníky nemají ani tak zmiòovaní lékaøi a jejich alarmující výzkumy, jako spíše tragická událost, pøi níž by se v nìkterém restauraèním zaøízení k smrti upila skupinka žákù základní školy, nebo by dotyèní alespoò cestou domù v opilosti brutálnì zbili bezbrannou staøenku. Jiným typem zkreslení, na nìjž musíme pøi výkladu kriminálních statistik dbát, jsou problémy spojené se zpùsobem samotného vykazování. Pravidla, jaká si tvùrci statistik pro zaznamenávání zloèinù stanoví, zamíchají výslednými údaji zcela zásadním zpùsobem stejnì, jako je dokáže ovlivnit jakákoli pøípadná zmìna v dané oblasti. Klasickým pøíkladem je otázka, jak pojmout kauzy, pøi nichž pachatel týmž jednáním poruší více skutkových podstat souèasnì (tzv. jednoèinný soubìh). Dìje se tak èasto u vloupání, kdy je souèasnì spáchán trestný èin porušování domovní svobody a trestný èin krádeže. Mìl by takový delikt být z hlediska statistické evidence chápán jako jedna jednotka, anebo je vhodnìjší úvaha, že se na pøíslušném místì a v urèeném èase odehrálo nìkolik rùzných zloèinù najednou? A zvítìzí-li první z variant, kdo bude mít rozhodující slovo v rámci volby, která ze skutkových podstat má být vybrána pro zaøazení èinu do pøíslušných kategorií? Obdobnì musí být jasno, zda se ve statistikách mají objevit pouze dokonané zloèiny, nebo i delikty, které skonèily ve fázi pøípravy èi pokusu. Již KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 81 z tìchto pøíkladù je patrné, že odlišné postupy mohou ve finále vést k velmi rozdílným údajùm, a to nejen z hlediska celkového rozsahu kriminality, ale také její struktury. Vylouèit pøitom nelze ani situaci, kdy pøi samotném zpracování dat dojde k omylu èi chybì, ať již úmyslné, nebo nedbalostní. Vliv zmìn v metodice vykazování dobøe ilustruje vývoj drogové kriminality, jak jej u nás zachytily policejní statistiky. U zdaleka nejfrekventovanìjšího drogového trestného èinu, kterým je nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek, došlo mezi roky 1999 a 2000 k nebývale prudkému poklesu zjištìných deliktù (o celých 46 %). Spíše než odraz reálných promìn v rozsahu tohoto druhu kriminality za ním hledejme nový zpùsob vykazování, týkající se pøípadù, kdy se pachatel opakovanì dopouští téhož trestného èinu. Typickým jednáním, postihovaným podle pøíslušného paragrafu, je opakované prodávání drogy po urèitou dobu rùzným osobám. Situace se v roce 2000 zmìnila v tom smyslu, že každý jednotlivý pøípad prodeje již není vykazován zvlášť. Poèet deliktù se tím zákonitì snížil (blíže viz Trávníèková aj., 2007). Èeští kriminologové se s problémy uvedeného druhu potýkají tím spíše, že dva hlavní statistické systémy o kriminalitì, které se jim nabízejí (tedy policejní statistiky a statistiky státních zastupitelství a soudù – viz dále), nejsou vzájemnì sjednoceny, a to ani organizaènì, ani metodicky. Pøes mnohaleté diskuse o potížích, které z toho vyplývají, tak každý z nich vychází z ponìkud odlišného pojetí. Díky tomu nám také v úvodu této kapitoly nic nebránilo v tom, abychom si k vývoji hospodáøské kriminality vypracovali dva protichùdnì vyznívající grafy. Øešením by mohla být urèitá centralizace obou soustav, kdy by data po zpracování pøíslušnými institucemi prošla státními statistickými orgány (srov. Novotný, 2008). Výpovìdní hodnotu statistik o zloèinu omezují též èasové prodlevy. Bývá za nimi prostý fakt, že zdaleka ne každý zloèin je zaregistrován v roce, kdy byl spáchán. Potíže se násobí, zajímají-li nás údaje o pachatelích, neboť pouze v ideálním pøípadì dojde k tomu, že nìkdo v jednom a téže roce stihne pøekroèit zákon, být odhalen, stíhán, obžalován a odsouzen. Daleko èastìjší jsou situace, kdy se øešení celé kauzy protahuje, a to zejména u závažnìjších forem trestné èinnosti. Pokud toužíme po èasovì nejvìrnìjším obrazu kriminality za pøíslušné období, mìli bychom se držet pøedevším statistik policie, neboť data v nich obsažená mají z èasového hlediska k deliktu nejblíže. Nejménì je také ovlivòuje proces tzv. filtrace. Je-li na poèátku soubor trestných èinù registrovaných v urèitém roce, pak jen èást z nich se policii podaøí objasnit. V justièních statistikách díky tomu následnì 82 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE èelíme problému, že jen èást pachatelù je stíhána, obžalována a odsouzena (srov. Kuchta et al., 2005). Také policejní statistika mùže ale z pohledu èasu klamat. Typické je to u hospodáøské kriminality. Na rozplétání nìkterých pøípadù pracují kriminalisté po dobu nìkolika let, a tak se ve statistice objeví pozdìji, než k nim došlo. I taková „malièkost“ výsledný obraz kriminality v pøíslušném roce zkreslí, neboť hospodáøské zloèiny charakterizují vysoké škody, které do jisté míry pøedurèují hodnotu škod celkových (tedy zpùsobených kriminalitou obecnì). Uvedeme-li pøíklad, v roce 2006 byla nejvyšší vykázanou škodou u novì sdìlených obvinìní èástka 1,3 miliardy v kauze vytunelovaných CS Fondù, avšak k pøípadu samotnému došlo již v roce 1997. Podobnì v roce 2005 se na celkových škodách nejvíce podílel pøípad spojený se spoleèností IPB – Èeské pivo (škoda 7,2 miliard), fakticky spadající do roku 1998 (viz roèenky kriminality Policejního prezidia). Poslední faktor, který ovlivòuje podobu kriminálních statistik a který v našem souhrnu zmíníme, má zámìrnì lidskou tváø. Je dobré si ji na závìr celého výkladu vybavit, neboť èím více èasu nad statistikami strávíme, tím pronikavìjší bývá tendence zapomenout, že nejde o anonymní množinu èísel, dovolujících rozmanité poèetní operace, ale pøedevším o více èi ménì pøesný odraz skuteèných lidských osudù. Nikdo by asi nechtìl být pøirovnán k J. V. Stalinovi, podle jehož neblaze proslulého výroku je tragédií jedna smrt, ale milion pøípadù již pouze a právì statistikou. Doplòme proto, že kriminolog nesmí opomíjet demografické vlivy. Nejde pouze o to, aby poctivì pøepoèítával údaje o rozsahu kriminality na hodnoty její intenzity, v nichž formou indexu daleko lépe zachytí pøípadný vliv zmìn poètu obyvatel. Problém je složitìjší. Jakmile usilujeme o smysluplný výklad dynamiky kriminality, mìli bychom vždy zohlednit fakt, že kriminální chování bezprostøednì souvisí s takovými charakteristikami, jako je pohlaví nebo vìk pachatele. Struktura trestné èinnosti ostatnì naznaèuje, že výraznì silnìji jsou zloèinem zatíženi muži a mladí lidé. Z toho vyplývá, že èím vìtší bude jejich zastoupení v populaci, tím vyšší hodnoty v poètech trestných èinù mùžeme oèekávat. Uvedené konstatování vyznívá jako naprostá samozøejmost, avšak ne vždy je na aspekty tohoto druhu brán zøetel. Pøíkladem mohou být analýzy prudkého nárùstu kriminality po roce 1989. Zásadní vliv zde nepochybnì mìly pøíèiny spojené se spoleèenskými zmìnami a pøechodem na nový ekonomický a politický systém. Jak ovšem správnì upozoròuje O. Novotný (2008), uniknout by nám nemìla ani skuteènost, že právì v tìchto letech dospìly do kriminálnì nejproduktivnìjšího vìku silné populaèní roèníky ze KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 83 sedmdesátých let. Jinými, a samozøejmì i dosti nadnesenými slovy øeèeno, ve spoleènosti, jejíž vìtšinu by tvoøili obèané dùchodového vìku (a pokud možno s pøevahou žen), by stejné revoluèní události mnohonásobné zvýšení zloèinnosti patrnì nevyvolaly. Pøidržíme-li se tìchto úvah, kriminologie má dnes nepøíjemnou zprávu pro všechny, kdo jásají nad èeským „babyboomem“ poèátku 21. století. Poèítejme s tím, že jeho stinnou stránkou mùže být znatelný nárùst kriminality za zhruba patnáct až dvacet let. KRIMINÁLNÍ STATISTIKY V ÈESKÉ REPUBLICE Téma kriminálních statistik nelze opustit, aniž bychom alespoò krátce nepohlédli na zdroje, z nichž mùžeme pøíslušné údaje èerpat. Základní informace o rozsahu a struktuøe kriminality spáchané na území naší republiky získáme každoroènì z policejních kriminálních statistik. Jejich zpracováním je povìøeno Policejní prezidium ÈR. Zahrnují jak informace o trestných èinech, které policie v daném období registrovala, tak o pachatelích. Tyto dva typy údajù je pøitom vhodné odlišovat, neboť jeden pachatel mùže spáchat více èinù, a naopak za jedním skutkem mùže být více pachatelù. V pøípadì výše diskutovaného jednoèinného soubìhu je evidován pouze jeden èin, a to nejzávažnìjší. Roèní výstupní sestavy obsahují dvì èásti. První zahrnuje údaje o skutcích, druhá o stíhaných a vyšetøovaných osobách. Jednotlivé delikty jsou v policejní statistice strukturovány podle tzv. takticko-statistické klasifikace, která se v nìkterých pøípadech liší od znìní trestního zákona (napøíklad trestný èin krádeže je zde dále dìlen na krádeže kapesní, krádeže mezi zamìstnanci na pracovišti, krádeže vìcí z automobilù, krádeže domácího zvíøectva atd.). Základní kategorie tvoøí kriminalita obecná (majetková, násilná, mravnostní a ostatní), hospodáøská, vojenské trestné èiny a kriminalita zbývající. Z kriminologického hlediska je podstatné, že statistika sleduje místo spáchání zloèinu (kriminologicky relevantní otázka územního rozložení kriminality), procento objasnìných skutkù, poèet pachatelù (jedinec, dvojice nebo skupina), vliv alkoholu èi drog, použití zbranì a výši škody. U stíhaných a vyšetøovaných osob se pak dozvídáme informace o jejich pohlaví, vìku, trestní minulosti (zda jde o recidivistu) a státní pøíslušnosti. V omezené míøe policie eviduje také data o obìtech trestné èinnosti, avšak ty již netvoøí souèást standardních sestav a poskytovány jsou pouze na vyžádání pro odborné úèely. 84 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE Druhým zdrojem, bez nìhož se kriminologie v Èeské republice neobejde, jsou statistiky státních zastupitelství a soudù (tzv. justièní statistiky). Odpovìdnost za jejich sestavování leží na Ministerstvu spravedlnosti. Dohledat v nich mùžeme poznatky o stíhaných, obžalovaných a pravomocnì odsouzených osobách, vèetnì dat o druhu uložených trestù nebo ochranných opatøení. Na rozdíl od policejních statistik uplatòují èlenìní podle jednotlivých hlav trestního zákona (tedy napøíklad trestné èiny hospodáøské, trestné èiny proti životu a zdraví èi trestné èiny proti majetku). Kromì policejních a justièních statistik lze využít též statistiky Vìzeòské služby, obsahující údaje o výkonu vazby a výkonu trestu odnìtí svobody, respektive o obvinìných a odsouzených osobách. Vzhledem k postupnému rozvoji nejrùznìjších alternativních trestù a opatøení nabývá na významu také statistika Probaèní a mediaèní služby ÈR, popisující pøípady, které tato instituce v jednotlivých stadiích trestního øízení každoroènì øeší. Specifické informace, vztahující se ke kriminalitì a její kontrole, je pak možno dohledat i ve statistikách Ministerstva práce a sociálních vìcí (èinnost orgánù sociálnì právní ochrany v pøípadech dìtí, které se dopustily kriminálního jednání) èi Ministerstva zdravotnictví (údaje o osobách vykonávajících ochranné léèení ve zdravotnických zaøízeních). Velmi cenné jsou roèenky kriminality, které již od roku 1992 pøipravuje Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Nabízejí nejen ucelený pøehled základních údajù z výše jmenovaných statistických soustav, ale souèasnì jej doplòují o odborný komentáø. STATISTIKY ANO, STATISTIKY NE? Kapitola, kterou jsme vìnovali kriminálním statistikám, mùže vyznít rozporuplnì. Je plná údajù, které se o tyto zdroje opírají, ale ještì více je v ní nejrùznìjších poznámek, proè na nì hledìt podezíravì. Dokonale to vystihuje situaci, v níž se kriminologie pøi jakémkoli zacházení s oficiálními statistikami o zloèinu nachází. Pro svou práci je potøebuje, ale zároveò se nevyhne permanentním úvahám o vlivech, které je relativizují a díky nimž hodnota prací, o nì se opírajících, èas od èasu povážlivì klesá (k souhrnnému pøehledu faktorù, které v rùzných fázích ovlivòují vykazování zloèinu, viz ještì Tab. 4). Kriminologové sami si již na tento roztodivný stav zvykli a berou jej jako samozøejmost provázanou s jejich prací. Hùøe jim bývá v okamžiku, kdy mají pøedstoupit pøed publikum, které se neskládá jen ze KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 85 stejnì smýšlejících kolegù. Vìtšinou si nemohou dovolit na kriminální statistiky neodkázat, neboť ať již jsou jejich nedostatky jakékoli, pøece jen se jedná o zdaleka nejrozsáhlejší a nejucelenìjší pramen poznatkù o zloèinu a zloèincích. Souèasnì však cítí povinnost co nejdùraznìji varovat, aby tato data kdokoli pøecenil. Ve výsledku tak nejeden kriminolog pùsobí dojmem prodejce, který vám mermomocí vnucuje urèitý výrobek, ale jedním dechem na nìm nenechá nit suchou. Tab. 4 Evidence trestných èinù ve statistice a faktory, které ji podmiòují Událost Rozhodující faktory Skutek se stane Je viditelný, nebo se odehrál skrytì? Je vnímán jako zloèin? Oznámení skutku Jde o závažný èin, nebo spíše triviální? Zdá se, že by policie mohla pomoci? Je zde dùvìra v policii? Zaregistrování skutku policií Jde o závažný èin, nebo spíše triviální? Odpovídá organizaèním prioritám? Jaké jsou smìrnice a zákony? Jaký je sociální status oznamovatele? Dopadení pachatele Jsou dostateèné stopy a dùkazy? Má policie potøebné zdroje a èas? Je nadìje pøípad vyøešit? Typ rozhodnutí soudu Jaký je aktuální stav legislativy? Jaký je sociální status pachatele? Byl odsouzen již døíve? Jaká je aktuální trestní politika? (Pøevzato z: Muncie, 1999 a 2001) Limity, které statistiky o kriminalitì mají, ovšem nejsou tajemstvím, o nìmž by vìdìla pouze kriminologie. Vrátíme-li se k tématu druhé kapitoly, mimo jiné si jich dávno všimli novináøi. Využívají toho po svém, tedy zcela v duchu senzacechtivého pøístupu ke zloèinu, jehož zpravodajská cena roste, pokud roste i on. Jak ve své práci dokládá M. Lee (2007), jestliže statistiky hovoøí o tom, že kriminalita stoupá, média je s chutí a bohatì citují. Jakmile ale oficiální data zaznamenají pokles trestné èinnosti, okamžitì se objeví komentáøe, které poukáží na nìkterá ze zde probíraných úskalí (nejèastìji na nedùvìru obìtí èi svìdkù ve schopnosti policie, vedoucí k neohlašování 86 / ÚVOD DO KRIMINOLOGIE zloèinù). Velmi podobnì se ke stejnému problému staví mnozí politici, a to podle pøíslušnosti k momentálnì vládnoucí, nebo opozièní stranì. Vše bohužel bývá ve stylu výbìru dle vlastní chuti. Komu se aktuální data hodí, mùže se s nimi ohánìt, komu nikoli, má po ruce celý arzenál zbraní, jimiž je hravì zpochybní. Hledáme-li místo pro kriminologii, nemìla by nikdy stát ani na jedné stranì barikády. Kriminolog statistiky nepotøebuje proto, aby jimi strašil obèany nebo triumfoval nad názorovými protivníky. Jeho úkolem je studovat kriminalitu, a to je role, kterou mu statistiky o zloèinu usnadòují. Jediné, na co nesmí zapomínat, je charakter tìchto údajù. Právì ten pøedurèuje, co z nich odvozovat lze, a co již nikoli. Vìc má ale i svou pøíjemnìjší stránku. Slabiny kriminálních statistik jsou pro kriminologii do jisté míry výhrou, neboť existuje-li spoleèenský zájem o její rozvoj a podporu z veøejných zdrojù, pak také díky schopnosti kriminologù proniknout tam, kam oficiální data o zloèinu nedohlédnou. Jakým zpùsobem o to usilují, ukáže následující kapitola. KRIMINALITA V KRIMINÁLNÍCH STATISTIKÁCH / 87