Uhlí patří pod zem 14:00-14:45: 100 let uhlí - 20. století 14:55-15:40: Na pomezí samoty + promítání  dokumentu 15:50-16:35: Turner, Zet, Kindernay, Limity jsme  my a Umění pro klima + promítání dokumentu  Behind the Fossil Curtain 16:55-17:40: revitalizace apod. Hérakleitův princip: 100 let uhlí v českém umění Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, 2023 kurátorka: Magdalena Deverová, architekt výstavy: Tomáš  Svobody odkaz na stránky galerie / výstavy odkaz na reportáž snaha tematizovat toto téma na půdě sbírkotvorné instituce historický vhled i transgenerační dialog Motiv uhlí a těžby s ním spojené pronikl do všech uměleckých  tendencí a směrů 20. století modernismus, civilizmus, sociální umění, groteska,  informel, nová figurace, neokonstruktivismus, akční umění,  land-​art a instalace v krajině, videoart, multimediální  umění a malby porevolučních let atd. nebyl pouze protěžovaným námětem socialistické  doktríny Jan Zrzavý, Ostravské haldy, 1933 "Uhlí je prokletí i každodenní chleba, pozoruhodný třpytivý nerost i zdevastovaná  krajina. Uhlí je prostředí politické lobby i zavalená šachta. Produkuje bohatství, a  zároveň vymazává obce z map." Josef Sudek - Severní krajina, 60. léta na Mostecko ho přivedl horník a umělec expresivních maleb  Bohdan Kopecký série fotografií - Most apod. (zbourán 1965)  odkaz na další fotografie měla být kniha - vyšla až po revoluci jako Smutná krajina "první ekologicky významné dílo v české fotografii" Josef Koudelka Černý trojúhelník, 1991-1993 Ibra Ibrahimovič Bourání Libkovic, 1992 Stanislav Kolíbal "na první pohled racionálně geometrická díla, ale s  existencionálním podtextem" narozen v Orlové na Těšínsku, nasazen v ostravských  dolech Vratká poloha, 1968 Václav Jirásek  Industra cyklus velkoformátových fotografií výstava v roce 2006 v Rudolfinu "snaha zdokumentovat interiéry zanikajících továren,  prostory převážně metalurgických provozů v celé  jejich monumentalitě, rozkladu, zmaru a současné  opuštěnosti (např. ČKD Blansko, Třinecké železárny,  Poldi Kladno a další)." Pavel Karous Vetřelci a volavky Pavel Sterec řetízková šatna a hlíva ústřičná Naděje vychází z dolu (2019-2022) spolupráce s dolem Nováky - video Fosilní my (2015) Noemi Purkrábková - rozhovor s Pavlem Stercem Na pomezí samoty / Frontiers of Solitude roční projekt: jaro 2015-​jaro 2016 ČR + Island + Norsko norské fondy - jedna z možností, jak "zaplatit" umělecký výzkum "zkoumá aktuální otázky proměn krajiny a problematiku provázanosti  postindustriální společnosti a přírody. Tato témata jsou reflektována a  rozpracovávána prostřednictvím uměleckého průzkumu kulturní geografie a  morfologie tří specifických oblastí" Součástí projektu byly dílny, odehrávající se v České republice, v Norsku i na Islandu výstupy: výstava a sympozium v Praze v roce 2016 + umělecká díla vznik webové stránky Miloš Vojtěchovský kurátor, teoretik, umělec, organizátor, pedagog rozhovor s Vítem Bohalem: Jaká je podle tebe role umění a spekulativního myšlení v kontextu šestého vymírání, pokračující  ekologické krize, a dalších bezprecedentních, a často překotných změn, které zažíváme v této době  antropocénu? "umění (pochopitelně i jiné oblasti) je, nebo může být, jako lučavka: dokáže rozpouštět,  podrývat, dekonstruovat, demaskovat fasády, dětinskost a vyprázdněnost naší civilizace reklamy  a obalů. Vyprázděnost obrazových povrchů, digitálních vizí, korporátního designu. Ty jsou  úzkostlivě a "vědecky" produkované, udržované a přebudovávané podle momentální situace na  ekonomickém a politickém trhu. Fasády jsou velice mocné a nebezpečné: vytvářejí iluzi a nabízejí  "jakoby skutečnost". Nedaří se jim to jen na monitorech, filmových plátnech, ve veřejném  prostoru, ale jsou vnořeny do našeho myšlení a chování, včetně mého vlastního chování a  myšlení… Takže termín „spekulativní” bych mohl pracovně vnímat také jako nástroj, který ty  falešné povrchy poodhalí. Umění, které se od jarmarku spotřeby a zábavy dokáže odloučit,  dovolí nám podívat se na svět "vlastníma očima", slyšet "vlastníma ušima", posilovat v nás větší  míru odolnosti, pružnosti, anglicky to zní lépe: "resilience". Není to nutně přijemné, ani zábavné.  "Spekulativní" funkce umění nám může přispět k uvědomění si, že mnohé, co je nám  předkládáno jako zákon, jako standard, kodex a norma, jsou "normy", které nás přivedly ke  ztrátě schopnosti uvažovat, zachovávat míru. Myslim třeba tu normu "neustálého pokroku",  růstu, právo na hypermobilitu a spolu s ní automobilismus, normu spotřeby energií ze spalování  uhlíku, jádra, atd. Všechno se mění s časem: v době, kdy ty technologie byly objeveny, bylo je  možné považovat snad za "progresivní", snad prospěšné. Dnes určitě ne. A posunutý význam  získává vlastně také pojem "konzervativní", nemusí zdaleka znít tak konzervativně a záporně, jak  by se zdálo." Miloš Vojtěchovský zakladatel galerie - Komunikačního prostoru Školská 28 v Praze vedl Agosto Foundation učí v Centru audiovizuálních studií na FAMU v Praze v 90. letech - výstavy v Národní galerii, sympozia v Plasech např. v roce 1994 sympozium Fungus o ekologii a umění zabývá se zvukovou ekologií - výstava a kniha Zvuky, kódy, obrazy platformy soniccity profil na Artyčok.TV součástí mezinárodní platformy Cense: Central European Network for  Sonic Ecologies Dokument z expedice Do hlubin lignitových mračen v rámci projektu Na pomezí samoty 2016 Video Homeostasis 2017 Kindernay, Turner, Vojtěchovský, Šubrtová.. Dagmar Šubrtová pracuje na Kladensku Jako kurátorka v období 2002–2010 vedla Galerii Mayrau v Hornickém skanzenu v bývalém  hlubinném dole Mayrau u Kladna. výstavy např. Výjimečný stav: Ženy mezi horníky (2005), Haldy/Arizona: Pozůstatky důlní  činnosti v okolí Kladna: dobře nebo špatně? (2006) a Černočerná Mayrau 2002–2008  (2008) objekty, sochy, často site-​specific Někdy z dálky doléhá vše - výstava v OGL Liberec fascinace haldami reportáž Revitalizace, landscape festival, 2014 Černé vejce, 2013 kladenské uhlí Vladimír Turner aktivista, umělec, dokumentarista téma: umění ve veřejném prostoru, město, bydlení od cca 2015 víc klima krize apod účast v projektu Na pomezí samoty účastník Klima kempů, hnutí Limity jsme my videa např Funeral Dead man, 2019 Post– aboriginal shamanic fossil ritual  environmentalism. Artwashing Kunsthalle Prague, 2022 "Abstraktní černé malby na eurobankovkách vznikly pliváním slin. Před vchodem do Kunsthalle, kterou  otevíral bývalý horník Petr Pudil, jsem jedl uhlí a obarvené sliny plival přímo na ručníky. Ty jsem pak na  místě vypral, natáhl na rámy jako malířská plátna a pak je přilepil na sloupy a vytvořil z nich protestní  transparenty. S těmi jsme pak na místě pod dohledem několika dodávek plných těžkooděnců protestovali  spolu s dalšími umělci proti artwashingu a komercializaci umění. Oligarcha Petr Pudil vydělal své první  miliardy na průmyslu fosilních paliv, který je již 50 let vědci z celého světa označován za jednu z hlavních  příčin ekocidy a klimatického kolapsu, který denně zažíváme na celé planetě. Nabízím vzniklé obrazy  Petru Pudilovi, jednomu z oligarchů, kteří stojí za rozkladem demokratické společnosti. Koupí obrazů za  cenu 800 000 000 Kč umožním Petrovi umýt si černé svědomí a slibuji, že přestanu tvořit politické umění.  Tímto způsobem dovedeme potenciál vymývání umění a komodifikace revolty ke zdárnému konci." investigativní text o Pudilovi zde Michal Kindernay umělec, performer, filmový experimentátor, kurátor a pedagog. Jeho audiovizuální instalace propojují oblasti a nástroje umění,  technologie a vědy. Často se dotýká témat ekologie a skrze aplikování  technologických přístupů ve vztahu k přírodě reflektuje problematiku  environmentálních otázek. Jeho práce zahrnují videoperformance  a interaktivní instalace, experimentální filmové a divadelní projekty,  intermediální a dokumentární projekty a hudební zvukové kompozice. Je spoluzakladatelem umělecké organizace yo-​yo, iniciátorem projektu  RurArtMap. Jako pedagog působí v rámci nového magisterského  programu na Prague College Univerzity, externě v Centru  audiovizuálních studií FAMU v Praze. projekt Black edition - v rámci Agosto foundation, 2021-2022 zaměření na zlepšení kapacit kulturních a uměleckých iniciativ v  regionech, které se aktivně zapojují do řešení celospolečenských  otázek, především v oblasti environmentální a sociální. opět norské fondy Těžby oběti, 2018, projekce, video obce Ervěnice († 1957–1988),  Vršany († 1978), Holešice († 1979),  Pohlody († 1979), Nové sedlo nad  Bílinou († 1975) a další ztráta domova přes 67 tisíc lidí Heliofilie (2015-2020) akce Umění pro klima 2018 během Klimakempu kurátorka - Lenka Kukurová Martin Zet Klimatický poutník, 2018, performance, video, foto obcházení velkolomu Bílina nejkratší možnou povolenou trasou. Vyrazil před svítáním,  putování trvalo 16 hodin  na poutnickou hůl si připevnil břitvu, kterou kreslil do země trasu svého pochodu Meditativní chůze se brzy změnila na pohyb monitorovaný policií a ochrankou: psal si deník: „Vlastně jsem nebyl sám. Šel jsem podél hranice důlního území v doprovodu  dvou aut. Po levé ruce, za plotem, za zdí, na cestě lemující okraj těžební jámy – mě provázelo  auto ochranky, po pravé ruce na státní silnici zas auto policejní.“ „Budím řidiče u závory  zaparkovaného kropicího auta (se spuštěným motorem) a ptám se, kudy do Ledvic. Diví se, jak  jsem se tam dostal, říkám, že podél zdi, zděšeně se ptá, jestli jsem jeden z těch aktivistů. Radí,  jak na křižovatce u hasičárny přejít koleje a prosí mě, kdyby mě kontrolovali, abych na něj  neřekl, že mi poradil. Jdu kolem elektrárny, celou dobu mě z vnitřní strany plotu doprovází  sekuriťácké auto, otáčejí se za mnou kamery.“ Limity jsme my souvisí s těžebními limity, které česká vláda nastavila v  roce 1991 od konce 90. let snaha o jejich prolomení 2015 - rozhodovalo se o prolomení limitů v dolech Bílina a  ČSA ČSA zůstal v původních hranicích Bílina - částečné prolomení vznik 2015 " Klima se mění a kde petice nestačí, je potřeba přejít od  slov k činům." Turnerovo video: Behind the Fossil Curtain, 2019 Poslední den stvoření - výstava galerie Hraničář v Ústí nad Labem, 2020 rekultivace krajiny po těžbě na Ústecku video kurátorky Martiny Johnové umělec a hydrobiolog Jan Kvíz téma relaxace textový průvodce Martin Netočný -​úvaha o haldách Režisér a kulturní teoretik Radovan Lipus zmiňuje tuto překonanou vědeckou tezi v knize Scénografie Ostravy a o několik stránek dále vymezuje  fenomén důlních odvalů pomocí jazykové analýzy: „Slovo halda pocházející z německého die Halde – návrší, hromada je kromě svého prvotního  geomorfologického významu spojováno s ohromným množstvím, navršením, nakupením i v přeneseném slova smyslu – halda knih, nádobí, prádla,  odpadků. Za tímto navršením se většinou skrývá pocit čehosi úmorného, jakési vyčerpávající činnosti. Halda knih, kterou je třeba urychleně  prostudovat, halda nádobí, kterou je třeba umýt, odpadky, které je třeba zlikvidovat.“ Nevýdělečné hromady „nízkého“ kamení vytaženého z hlubin země určitě nezapadají do obrazu imperiálního města. Svou podstatou nepředstavují  krásu hor, kterým by jejich bezúčelnost dokázala společnost odpustit. Po ukončení těžby ve většině revíru dokonce ztrácí i původní pragmatický  význam odkladiště nepotřebné „hlušiny“. Haldy jsou podobné dandyům a díky specifické povaze ostravského urbanismu mají zároveň schopnost  balancovat mezi periferií a centrem jako v případě známého odvalu Ema. Na rozdíl od nezúčastněných pařížských flanérů ale nevzhlížejí k horizontům  budoucnosti. Jejich existence je otiskem nebo indexem minulosti. Sociolog Petr Gibas by možná řekl, že nás haldy na periferii straší jako přízraky  uzavřené historické etapy. V momentě ztráty původní funkce se ke slovu dostává předem naprogramované aparátní rozhodování v mezích zákonné normy. Rekultivace u nás  mají velkou tradici sahající až do poloviny padesátých let a slovní spojení „česká rekultivační škola“ se v oboru stalo dávno zavedeným pojmem.  Poslání tvůrců nové krajiny je definováno horním zákonem platným od roku 1988, podle kterého je prostor přetvořený těžbou nutné navrátit do  roviny zemědělského nebo lesnického užívání. To, co z praktického hlediska přestane dávat smysl, se v duchu poslání „imperiálního města“ stane  znovu účelným. Polina Davydenko Public tinitus, 2019 zpověď uhlí "Hlavním vypravěčem je kus uhlí, který zpívá baladu o městě Dobropolje a ptá se, proč jsou některé zvyky tak  daleko za hranicemi. Kousek uhlí přirovnává celý mechanismus hornického města k včelímu úlu. Včelám je  odebrán med a nahrazen cukrem. Podobně vnímám i hornické město udržované pouze výměnou uhlí za peníze a  produkty. Všudypřítomná těžba uhlí, která udržuje celé město při životě, je slyšet a vidět, ale nikdo tomu nevěnuje  pozornost. Stejně jako tinnitus, pískání v uších mizí a objevuje se podle toho, jakou pozornost mu věnujeme." Barbora Kropáčková Barbora Kropáčková absolvovala bakalářský  program na FUD UJEP v Ústí nad Labem (ateliér  Interaktivní Média) a v roce 2020 ukončila  magisterské studium na AVU v Praze (ateliér Nová  Média 2). Jejím stěžejním motivem jsou příběhy a zkoumání  formy jejich vyprávění, především skrze pohyblivý  obraz a videoinstalace, ve kterých se zpravidla  prolínají její osobní témata a narativní struktura. Tebe hrdino volám, 2023 videoesej na motivy hrdinských bájí říběh o rytířích v nemocné krajině, jejich výpravě za  svatým grálem a boji s větrnými mlýny. Magdalena Manderlová Projekt HISS 2018–2019 pro výstavu The Earth/Current Way of Living v Ústí nad Labem, kurátorka  Tereza Záchová  "Rozhodla jsem se jet tam na exkurzi, při které jsem pěšky obešla ty  největší důlní jámy a jejich nejbližším okolí. Sbírala jsem terénní záznamy,  fotografie a psala svá pozorování a úvahy. V tomto intenzivním týdnu  jsem prošla přes 100 km. Místa, kudy jsem procházela, byla často mimo  vyšlapané cesty, místa „mezi“ – mezi uzavřenými branami a poli a  loukami, mezi ploty a vesnicemi. Kousky krajiny, které byly vydolovány a  nyní měly být v procesu rekultivace a obnovy krajiny – osázené  geometrickými mřížkami stromů, nebo naplněné vodou." Práce HISS pak nabrala podobu zvukové eseje a autorské knihy. Magdalena Jetelová Práce s pamětí krajiny akcentuje změny  utvářené člověkem (Doly / Projekt Tabebau z  roku 1998 pomocí světelných linií znovu  odhaluje někdejší komunikační strukturu  krajiny; Crossing King's Cross světelně  vytyčuje budoucí dráhu vlaku) stejně jako  změny přírodní (v Islandském  projektu zviditelňuje pomocí laseru  podmořské mezikontinentální pohoří). V  "geografickém projektu" Songline 75°  36‘52‘‘ (1998) dochází k propojením dvou míst  na světě pomocí lokalizační techniky, ovšem s  využitím imaginace vycházející z místní  tradice. Příště: Půda, eroze a zemědělství