NÁBOŽENSTVÍ a POLITIKA Marek Čejka Geografie světových náboženství Náboženství v Evropě Náboženství v České republice Podíl věřících Náboženství a modernita ▪ Po většinu historie náboženství pevně spjato se státními strukturami, což ilustruje například dominantní pozice papeže ve středověké Evropě, chalífy v Osmanské říši atd. ▪ Tento stav začne výrazně měnit osvícenství, které iniciuje v širším měřítku hlavně francouzská revoluce ▪ Tradiční (feudální) společnosti se začnu přeměňovat na společnosti moderní ▪ Následně mnozí předpokládali, že modernita nadobro výrazně omezí veřejnou roli náboženství (sekularizace) – to se však potvrdilo pouze v některých případech, respektive došlo k obnově role náboženství (desekularizace). strana 5 Náboženství v moderním světě Odlišná pozice náboženství na Západě a v rozvojovém světě: západní svět prošel osvícenstvím, prudkou modernizací a sekularizací, přeměna společnosti tradiční na moderní (věda, racionalita…) a odsunutí náboženství hlavně do soukromé sféry každého jednotlivce – „odkouzlení světa“ (Max Weber) • náboženství však zcela veřejnou sféru nikdy neopustilo (viz např. křesťansko-demokratické strany, lidové strany, … ) - politický katolicismus, protestantismus, … • U rozvojového světa je podobný vývoj daleko méně jednoznačný a role náboženství tam zůstává často výraznější a tradičnější (islámské země, Indie, JV Asie, Lat. Amerika) • Obecně je role náboženství v mainstreamové podobě i na Západě často vnímána jako něco přirozeného, pozitivního a jako výraz osobní identity, součásti tradice, případně národní identity, atd. Omezování moci církve a antiklerikalismus v době osvícenství ▪ Snaha o odstranění vlivu náboženství z veřejného života – termín antiklerikalismus používán hlavně v kontextu omezení moci katolické církve ▪ Vychází buď z pozic radikálního sekularismu (snaha o obecné oslabení moci náboženství a církve – hlavně katolické, přeneseně i jiných) respektive z pozic nekatolických církví (specifická snaha např. amerických a severoirských protestantů o oslabení katolicismu) ▪ hlavní vlna přichází během Francouzské revoluce ▪ Antiklerikalismus „zdola“ ▪ Vytvořen nový kalendář i nový deistický kult Nejvyšší bytosti a ateistický kult Rozumu, perzekuce duchovenstva atd. (zanedlouho však zakázány Napoleonem), nicméně silný sekularismus později velmi ovlivnil francouzskou politiku a pojetí sekularismu ▪ rakouské Josefínské reformy (osvícenský absolutismus 1765–1790), antiklerikalismus „shora“ ▪ německý Kulturkampf – Bismarckovy snahy a omezení moci katolické církve (1871-87), rakouské „Los von Rom/Pryč od Říma“ apod. Autoritativní sekularizace a omezování role náboženství na Blízkém východě ▪ V zavádění principů anti-klerikalismu a sekularismu jsou v muslimském světě nejaktivnější nacionalisté, později zvláště ti, kteří kombinují nacionalismus s levicovými ideologiemi. ▪ Na rozdíl od častého antiklerikalismu „zdola“ ztělesňovaného např. v revoluční Francii, přicházel na Blízkém východě a v muslimském světě obvykle „shora“ – sekulární model vede často k netolerantním postojům k náb. tradicím: ▪ Nejznámější příklad atatürkovské Turecko – tur. laiklik – přímá inspirace francouzskou laïcité. Oficiálně zakotven dodatkem ústavy v roce 1928, která z ústavy odstraní zmínku o islámu jako státním náboženství ▪ Výrazně sekulární model zavádí prezident Búrguíba po roce 1956 v nezávislém Tunisku. ▪ Jednu z nejextrémnějších podob sekularismu (striktní státní ateismus) lze nalézt v muslimské zemi: Albánii za Envera Hodži (1967–1991) Kemalismus 6. „šípů kemalismu“: 1. nacionalismus, 2. laicismus/sekularismus 3. republikanismus, 4. etatismus/statismus, 5. revolucionismus/reformismus 6. populismus. strana 10 Prvky sekularismu Kamala Atatürka ▪ Turecky laiklik – přímá inspirace francouzskou laïcité. Oficiálně zakotven dodatkem ústavy v roce 1928, která z ústavy odstraní zmínku o islámu jako státním náboženství ▪ Nejde jen o ekonomické oddělení státu a náboženství, ale také o oddělení náboženství od vzdělávacích, kulturních a právních záležitostí. ▪ Nezávislost státu a společnosti na dominanci náboženských institucí. ▪ Nejde o ateismus, ale spíše o racionalistický anti-klerikální sekularismus. Není namířen proti osvícenskému islámu, ale proti anti-modernistickým verzím islámu. ▪ Atatürk se stal velkým vzorem pro íránského a afghánského šáha ▪ Erdoğan částečně mění turecký sekularismus – jde však spíše o jeho osobní autoritativní tendence a využívání různých prvků islámu v kombinaci s kemalistickým nacionalismem Výrazný sekularismus v Tunisku ▪ Bourgibovy sekularistické změny podávány takticky v rámci modernistických interpretací islámu ▪ Sekularizace školství, sekulární a unifikovaný právní systém s důrazem na sekularizované rodinné právo a osobní status ▪ Podřízení náboženských autorit státu, omezení role náb. institucí (včetně náb. univerzity Ez-Zitúna), omezení nošení hidžábů… ▪ perzekuce islamistů – En-Nahda (lokální frakce Muslimského bratrstva) Sekulární ideologie na Blízkém východě Nejčastěji jde o mix arabského nacionalismu a socialismu, který má různé formy, např. násirismus v Egyptě, baasismus v Sýrii a Iráku. řada arabských nacionalistů pochází z křesťanských rodin/klanů či z menšin (např. aláwité) izraelský sionismus má v prvních dekádách státu má silný levicově-sekularistický náboj Ukázky: Sekularismus na Blízkém východě (50.-70. léta) ▪ velký vliv západního konzumismu – zvláště Egypt Egypt, Palestina (50.-60. léta) Íránská a afghánská městská společnost v 70. letech V moderní době se náboženství hodně posunuje do roviny IDENTITY Mohlo se totiž stát důležitým komponentem různých lokálních národních identit, náboženství zdůrazňuje kulturně-politickou identitu To se velmi výrazně projevilo v konfliktech v Severním Irsku (ve smyslu katolíci vs. protestanté) či na Balkáně či (katolíci vs. pravoslavní vs. muslimové) S křesťanstvím jako důležitým prvkem národní identity často účelově pracují i současní politici typu maďarského premiéra Orbána, dnešních polských politiků apod. Identitární role náboženství se stala důležitou i mimo Západ, hlavně v době, kdy tradiční role náboženství slábla, což bylo například po druhé světové válce a v době dekolonizace. Sekularizovaná islámská identita tak měla dominovat například nově vzniklému Pákistánu po roce 1947. Podobně tak prosazoval sekularizovanou židovskou identitu David Ben-Gurion a levicové politické strany v Izraeli po roce 1948. Hinduismus jako součást národní identity je výrazným prvkem politiky prosazovaný současným indickým premiérem Módím a jeho stranou BJP. Moderní konflikty s důležitou rolí náboženské identity Konflikt v severním Irsku „The Troubles“ (1968–1998) Role náboženství v „The Troubles“ Vztah tradičně katolických Irů a anglických a skotských protestantů se formoval už protestantů formovaný už od středověku a získal politickou rovinu v podobě sporu irských republikánů (nacionalistů) a ulsterských loajalistů (unionistů) Osadnictví anglo-skotských presbyteriánů v Ulsteru od roku 1606 („Plantation of Ulster“) 1690 - porážka stoupence katolického krále Jakuba protestantským králem Vilémem Oranžským v bitvě na řece Boyně Nejedná se tedy primárně o náboženský konflikt; spíš je to problém etnoteritoriální a náboženství slouží především jako identita Konflikt v Jugoslávii (1991–1995) OBČANSKÁ VÁLKA v LIBANONU 1975–1990 Aktéři libanonské války I. Náboženství a politika v politických systémech na Západě Odlišná pojetí vztahu náboženství a státu na Západě I. Státní sekularismus (např. Francie, Mexiko, Belgie, kanadská provincie Québec, oficiálně oficiálně stále Turecko) II. Německý model III. Občanské náboženství (USA, Izrael) IV. Britský model I. „Občanské náboženství“ (Civic religion) • Popsal sociolog Robert Bellah (blízko k němu má pojem „politické náboženství“ Erice Voegelina) • Text Občanské náboženství v Americe (1967) • Primárně nenáboženské veřejné rituály, symboly, státní svátky atd. získávají náboženský charakter • V konfesijně neutrálních USA tak vzniká pocit jisté politicko-náboženské výjimečnosti (kořeny v kalvinistické predestinaci a pocitu specifického dějinného poslání USA – smlouva s Bohem) • Hodnoty společnosti se stávají posvátnými • Využívání biblické (hlavně křesťanské) rétoriky v politických projevech - mění se (prezidenti gratulují veřejně židům, muslimům atd. k jejich svátkům) II. Státní sekularismus (Francie) https://www.youtube.com/watch?v=tUK57t8hEXI ▪ Základy dnešního institucionálního fr. sekularismu položeny za 3. republiky (1870-1940) III. Německý model vztahu náboženství a politiky Prostor Německa výrazně poznamenán konfesními konflikty katolicismu a protestantismu. Od dob osvícenství tak docházelo k pokusům v tomto prostoru konfesní konflikty utlumit a zajistit mírumilovnou koexistenci různých denominací – a to i navzdory zmiňovanému Bismarckovu Kulturkampfu – který nakonec nepřinesl německým protestantským elitám očekávaný úspěch. Německý model vztahu náboženství a politiky se tak v rovině obecné snaží o kompromis jak v rovině ústavní, tak i kulturní. Andrea a Pavel Baršovi charakterizují vzhledem ke snahám o rovnost náboženství uvnitř veřejného prostoru státu tuto pluralitu jako „zahrnující“ (na rozdíl od francouzské „vylučující“). V současném Německu tak existuje formální oddělení mezi státem a náboženstvím, ale zároveň je náboženství považováno za legitimní součást veřejného života a může spolupracovat se státem i v oblasti školství. Může se to ale lišit také v jednotlivých spolkových zemích, kde učitelé většinou nemohou nosit náboženské symboly, ale žáci ano. Střední Evropa je velmi ovlivněna v kulturně-politické sféře německým vlivem, přičemž krystalizace německého pojetí vztahu náboženství a státu ve své době ovlivnilo i RakouskoUhersko a právě odtud se přeneslo i do pozdějšího Československa. IV. Britský model vztahu náboženství a politiky o Blíže americkému kulturnímu pojetí sekularismu, a navíc bez formálního oddělení státu a náboženství o náboženství je považováno za součást kultury i vzdělání o Británie je formálně teokracie. Panovník je hlavou církve. Podobná situace je i ve Švédsku, Norsku a Dánsku. o Vysoké procento britských škol jsou propojené s náboženskými denominacemi. Britští učitelé dokonce mohou nosit při výuce náboženské oděvy. o Britský model vztahu státu a náboženství je tak asi nejkontrastnější vůči francouzskému modelu, kde je náboženství prakticky zcela vyloučeno z veřejného života. Problémy ve vztahu náboženství a politiky na Západě Problémy ve vztahu náboženství a politiky v demokraciích • Otázka potratů, antikoncepce, kreacionismus atd. se stává politickým tématem v některých zemích ◦ Např. v Irsku není do roku 1997 možný rozvod • USA – narůstající vliv fundamentalistických evangelikálních proudů křesťanství • Náboženský revival a politizace náboženství od 70.-80. let 20. století, •Pokračuje i v současnosti v důsledku polarizace západních společností návrat konzervativních prvků křesťanství a tradicionalismu do politiky (Střední a Východní Evropa) • Mediální zájem o radikály, fundamentalisty, teroristy (nejčastěji islamistické) o skandály církví (nejčastěji katolické) – nikoliv zájem o každodenní praxi náboženství – důsledkem je často zkreslená představa o dnešních náboženstvích • To ale nemusí znamenat, že by současná velká náboženství neprožívala různé krize • Náboženská globalizace, avšak i zpovrchňování náboženských vědomostí věřících (internet) Negativní mediální obraz náboženství Popularita nových náboženských směrů a sekt na Západě Kult osobnosti politiků – religiózní aspekt? Substituce za náboženství? Současný babylon náboženských pojmů posiluje nepochopení vztahu náboženství a politiky • okrajové skupiny, fundamentalisté, radikálové, extremisté, sekty atd. většinou představují výraznou menšinu v rámci náboženství – podíl radikálů se však může lišit v různých státech a regionech • pojmy nejsou používány jednoznačně (žurnalistika), mohou, ale nemusejí být synonyma • fundamentalismus – antiteze modernismu ◦ Ne každý náboženský fundamentalista musí být zároveň náboženský či politický extrémista Fundamentalismus - Fundamentalimus jako antiteze modernismu - Lpění na základních principech („fundamentech“) náboženství - Spjatý s více či méně doslovnou interpretací náboženských textů, náboženskou netolerancí (nejen vnější, ale často ještě silněji vnitřní) a představě o vlastní autenticitě a „držení pravdy“ - Přítomný ve všech velkých náboženstvích Termín je původně spojený s protestantismem V USA vyšla v letech 1909–1915 série dvanácti svazků nazvaná The Fundamentals, která obsahovala stati napsané různými protestantskými teology stavějícím se proti jakémukoliv kompromisu s moderním životním stylem „Five fundamentals“ - neomylnost Bible - panenské narození Krista - Kristova smrt jako vykoupení z hříchu - tělesné Kristovo vzkříšení a jeho druhý příchod na konci světa - historická realita Kristových zázraků Spojitosti mezi různými náboženskými fundamentalismy • V poslední čtvrtině 20. století vzestup náboženského fundamentalismu ve všech velkých náboženstvích. • Tuto tendenci popsal přehledně fr. orientalista Gilles Kepel v knize „Boží pomsta“ (1991) • Řada citlivých témat, která se fundamentalisté snaží inkorporovat do politické debaty – např. omezení práv na potrat, práv sexuálních menšin, důraz na „rodinné hodnoty“ atd. strana 42 Náboženství a konfliktní linie ve společnosti V tradičnějších společnostech konfliktní linie Náboženství versus sekularismus Příklady konfliktních linií uvnitř náboženství: ◦ Judaismus ◦ sionismus vs. antisionismus, ◦ ortodoxní judaismus vs. liberální judaismus ◦ Křesťanství ◦ katolíci vs. protestanté ◦ Islám ◦ sunnité vs. šíité ◦ salafisté vs. islamisté II. Náboženství a politika v autoritativních systémech Nedemokratické režimy proti-náboženské a ateistické Státní ateismus v praxi Albánie za Envera Hodži (1967-1991) Kambodža za vlády Rudých Khmérů (1975-79) Sovětský svaz – de facto 1918–1940 Čína – de facto během Kulturní revoluce (1966-76) Severní Korea – de facto od roku 1948 Sovětský ateismus a propaganda Příběh chrámu Krista Spasitele v Moskvě ve 20. a 21. století https://www.y outube.com/ watch?v=uwr GFmgH8iw Autoritativní politické systémy s náboženskými až teokratickými prvky Křesťané jako oběti nacismu Např. brutální perzekuce polských katolíků během války, církevní hodnostáři, kteří pomáhali židům, spojeneckým vojákům, … Církevní hodnostáři a pomoc nacistům po 2. svět. válce Druhý vatikánský koncil (1962–1965) Významná liturgická reforma katolické církve, která reagovala na potřeby moderní doby Zaštiťují papež Jan XXIII. (zemřel během koncilu) a Pavel VI. Důležité reformy: ◦ (znovu)zavedení používání národních jazyků v liturgii, ◦ zvýšení míry účasti laiků při liturgii, ◦ úprava liturgického prostoru (obrácení oltáře směrem k lidu) ◦ Vně- i vnitro-křesťanský ekumenismus, změny pohledu na židy a muslimy ◦ Část biskupů reformy odmítá a je později exkomunikována – tzv. lefebvristé (nazvaní podle kardinála Marcela Lefebvra) Islám a politika • Oblíbená rovnice mezi pojmy „muslimský“ a „arabský“ – ve skutečnosti velmi nepřesná, pouze každý 8. muslim je Arab – a mezi Araby je řada dalších náboženství (hodně křesťanství), nejlidnatější muslimskou zemí je Indonésie. • Islám je nejrychleji rostoucím náboženstvím na světě - odhaduje se na 1,7 miliardy muslimů po celém světě (přibližně 23% světové populace) • Pro spojení mezi islámem a politikou se používá pojem islamismus, zároveň jde o velmi nejednotně interpretovaný termín, muslim ≠ islamista, velká většina muslimů nejsou islamisté •Islámská koncepce státu: má respektovat boží (Alláhovy) zákony – Korán a právo šaría. Z toho důvodu pro většinu muslimských náboženských autorit nepřijatelná odluka církve od státu – politika a náboženství pro ně představují dvě naprosto neoddělitelné záležitosti. • Ve 20. století po skončení koloniálního období a zisku nezávislosti, spory mezi muslimy o tom, jak má vypadat ideální muslimský stát. strana 53 Co je to islamismus? • nadužívaný, velmi široký, nejasný a různě interpretovatelný termín • oblíbený v žurnalistice, včetně seriózních médií, novináři však pojem nezkoumají a nevysvětlují jeho obsah • v obecném povědomí (i žurnalistice) většinou používán jako synonymum spíš negativního „pronikání islámu do politiky“ nebo přímo „islámského extremismu/terorismu“ • ve skutečnosti jde o pojem daleko komplexnější a jeho definic existuje celá řada. • zahrnuje velmi široké spektrum od politických operujících s islámem podobně jako křesťanské demokracie, přes radikální hnutí odporu (Hamás, Hizballáh) až po čistě teroristické entity (Al-Káida, ISIS) VZESTUP RADIKÁLNĚ ISLAMISTICKÝCH HNUTÍ Islámská revoluce v Íránu (1979) Islámský džihád (Egypt) – konec 70. let Hizballáh – 1985 Hamás – 1987 Tálibán – 1994 Al-Káida – 1998 (resp. konec 80. let) ISIS – 2006 Sunnité a šíité Omán (modrá) – ibádíja (cháridža) Šíité (Ší'ité) Šiíté za legitimní vůdce islámské obce považují jen potomky Muhammadovy rodiny v linii počínající jeho bratrancem a zetěm Alím ibn Abú Tálibem. Šíité po Muhammadově smrti 632 neuznali za právoplatného chalífu Abú Bakra ani jeho následníky Umara a Uthmána. Teprve Alí, který se stal čtvrtým voleným chalífou, je podle šíitů pravý vůdce muslimů, imám, a po něm další z jeho rodu. Doktrína imámíje - věří, že A'immá („Imámové“) jsou praví chalífové a praví nástupci Mohammeda Isná ašaríja („Dvanáctníci“) je nejpočetnější skupinou v rámci šíitského islámu (80 % všech šíitů) uznávající dvanáct imámů. Chomejního projekt islámského státu Ší´itské i sunnitské koncepce jsou značně podobné (Maudúdí, Chomejní) Moc duchovenstva (Veláját e-Faqíh) – šáhovská monarchie je nepřijatelná „Islámský stát není despotický, ani absolutistický. Je konstituční. Samozřejmě nikoliv v západním smyslu. Je konstituční v tom smyslu, že vládci jsou ve své moci a správě vázáni řadou podmínek určených Koránem a sunnou…Islámská vláda je vládou Božího zákona.“ Chomejní (Hókumat e-Islámí) Íránský politický systém Problémy ve vztahu náboženství a politiky v Izraeli Hinduismus, politika a radikalismus ▪Indie Hinduismus a politika • Řada různorodých směrů – nejedná se o náboženství v pravém slova smyslu, ale spíše o filozofický směr. • V současnosti cca. 1 miliarda věřících, převážně v Indii – kastovní společenský systém. • Princip znovuzrození (převtělování) – dlouhodobý proces, většina věřících není schopná dosáhnout spasení během svého prvního života. •V podstatě jedinou použitelnou případovou studií Indie, kde žije většina hinduistů. Kromě hinduismu v Indii i celá řada dalších náboženství. • Výraznou roli v indickém nacionalistickém hnutí sehrál Mahátma Gándhí – snaha propojit hinduismus a nacionalismus narážela na řadu problémů, sám Gándhí nakonec zavražděn náboženským extrémistou. strana 62 Buddhimus, politika a radikalimus Myanmar/Barma, Šrí Lanka, Indie, Japonsko Sikhismus, politika a radikalismus Indie – stát Paňdžáb https://www.youtube.com/watch?v=EOzGEV9cSFw Násilí, teror a další velká náboženství (hinduismus, buddhismus, sikhismus…) Doporučená literatura: Barša, P.: Západ a islamismus – střet civilizací, nebo dialog kultur?, CDK, Brno 2001 Beránek, O.; Ostřanský, B. (ed.): Islámský stát, Academia, Praha 2016 Čejka, M: Judaismus a politika v Izraeli, Barrister & Principal, Brno 2009 Fiala, P.; Hanuš. J.; Vybíral. J. (eds.): Autorita v abrahamských náboženstvích – náboženské a politické aspekty autority v judaismu, křesťanství a islámu, CDK, Brno 2005 Juergensmeyer, M.: Teror v mysli Boží – globální vzestup náboženského násilí, CDK, Brno 2007 Kepel, G.: Válka v srdci islámu, Karolinum, Praha 2006 Kepel, G.: Boží pomsta – křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět, Atlantis, Brno 1996 Mendel, M.: S puškou a Koránem – Pojmy a argumenty soudobého islámského fundamentalismu, Orientální ústav AV ČR, Praha 2008 Pavlincová, H.; Horyna, B. (eds.): Slovník judaismus, křesťanství, islám, nakl. Olomouc, Olomouc 2003