Instituce voleb v historii POLn6000 15.10. 2024 > IMG_0806.JPG Zkoumání historické podmíněnosti voleb •Teorie zakotvenosti, teorie sociální volby, teorie racionální volby (Colomer, Riker, McLean) •Základní myšlenka: instituce představují racionální řešení společenských problémů •Volby a volební systémy představují racionální řešení problémů kolektivního rozhodování •V různých historických epochách různé představy o tom, jaké rozhodování je racionální- souvisí s širšími aktuálními společenskými podmínkami. •V předmoderních elektorátech se hlasování nechápe jen jako rozhodování, ale i jako vyjádření hodnot společenství. • Lze vztáhnout i na moderní volební reformy (Colomer 2005-empirický výzkum) 1.Většinové volební systémy pro první volby jsou přijímány jen tam, kde existuje málo politických stran. 2.Více (než dvou) stranická konfigurace existovala tam, kde by přijat poměrný systém (poměrný systém je její následek, ne naopak). 3.Volby následující těsně po zavedení poměrného systému potvrdily stávající konfiguraci (místo, aby ji navýšily). 4.V každém volebním systému stoupá s tím, jak se volby opakují, počet vstran a tlak na zavedení proporčnějších volebních pravidel. Volby a volební právo • • •“the word election can be defined by these words…. The selection of a person qualified and able to take on a dignity, fraternity, society and similar things, after having adhered to the forms prescribed in the sacred canons.” • •François des Maisons, Les définitions du droit canon, op. cit., 1670-1671 edition, p. 140. Klíčový problém: rozhodovací pravidlo (Christin 2012. https://booksandideas.net/The-Slow-Triumph-of-the-Majority) •(Nadpoloviční) většina dlouho jedním z mnoha pravidel, hlavní konkurent: jednomyslnost •Nesamozřejmý princip „one person-one vote“, konkurent:„maior et sanior pars“ •Nesamozřejmý princip, že „volení“ znamená „volbu“, často znamenalo (nucenou) „participaci“, „potvrzení rozhodnutí“ (užší skupiny) nebo že „společenství promluvilo“ (směrem navenek). •Většina: „persona ficta“ , Tocqueville- „tyranie většiny“ •Co s menšinou? „Folgepflicht“. • Příklad Llull: Blanquerna (1283) • •Vznikalo v době po r. 1179 (2/3 rozhodovací většiny v církvi, stále problematické) •Llull (aka „Doctor Illuminatus“) navrhuje proceduru párového srovnávání kandidátů a vítězství toho, kdo zvítězí v nejvíce párových srovnáváních •Později zapomenuto, oživeno Condorcetem (2. pol.18 st.). Dvě případové studie „efektivity volebních institucí“ Papežská volba conclave •Do r.1173- spojována s jednomyslností (vyjevení boží vůle), „election by inspiration“. •Zpočátku vícestupňová vícekolová procedura s rozdílnými kolegii (členové církve, klerici, biskupové), zhruba od poloviny 11.st. sbor kardinálů •Často zablokovaná volba, schizmata, spory se světskou mocí (odstraněno po sporu o investituru 1077 konkordátem wormským 1122, dále ale častý rozkol uvnitř církve) •Procedury k zajištění jednomyslnosti: aklamace, compromissum, přezkum •„Maior et sanior pars“ (kandidátů a elektorátu) •1173- Alexandr VII.- 2/3 většina (jde proti maior et sanior pars, jasně stanovuje podmínky volby). •Řehoř X (1271): „srovnání mezi kandidáty ať neprobíhá na základě srovnání původu či zásluh, leč čísel“ • Dvoutřetinová papežská volba •Moderní teoretici sociální volby dokázali, že 2/3 požadavek prakticky vylučuje cyklické většiny •Pius II.- „Pakliže se na něčem shodnou dvě třetiny svatého sboru, pochází to jistě od Ducha svatého“ •Přestala schizmata, volební procedura ale byla velmi pomalá (spory s věřícími, největší problémy v období 1268-1270- volba trvala 2,5 roku) •1274 konkláve („s klíčem“)- Řehoř X.- instituce 1.urychlení volby (prostřednictvím omezení benefitů a svobody hlasujících) a 2.omezení strategických možností hlasujících (hra s nedokonalou informací, přísné tresty při „podvádění“). •První volba v režimu konkláve trvala v roce 1276 jeden den •Poté krátce zrušeno, obnoveno 1294 Celestýnem V. •Mezi 14.-17. stoletím kombinováno se schvalovací volbou (approval vote) •Sbor volitelů se postupně rozšířil na cca 70 členů, vznikaly v něm frakce (kolem deseti), důležitá úloha „nezávislých“ (squadra volante) •Poté opuštěno approval vote, v letech 1996-2008 mohla stačila ke zvolení od cca třináctého dne konkláve jen nadpoloviční většina (byl tak volen Benedikt XVI.), nyní opět 2/3. • Jednoduché elektoráty •Politicky homogenní společenství, malá teritoriálně (obyvatelé vesnic, starousedlíci v městských státech, provincie) •Lidová shromáždění (Švýcarsko-louky), několik tisíc lidí •Preferovanou volební procedurou jednomyslnost, případně výrazná většina kombinovaná se slibem loajality všech k vybranému řešení •Inkluzivní volební pravidla (vícemandátové – byť většinové- obvody, časté opakování voleb, vícekolové procedury) •Volby dlouho vnímány tak, že zrcadlí nejen rozhodnutí společnosti, ale i její hodnoty/soudy. •Administrátor, resp. „funkcionář“ se vybíral často losem •Anglie- všeobecné volby šerifů a městkých úředníků (od cca 13. st.) •Všeobecné volby i v italských státech (postupně omezování elektorátu) > Datei:Ruetli01.jpg Komplexnější elektoráty: příklad amerických kolonií •Zpočátku snaha o zachování jednomyslnosti •Řešením vyloučení části voličů z hlasování (v amerických koloniích např. vylučováni Židé a Quakeři a „novousedlíci“). •Věk velmi inkluzivní (21+, na Rhode Islandu dokonce 18+) •Hlavní bariérou se začal stávat majetek (placení daní, v amerických koloniích držba půdy, hlasování se podobalo akciovým společnostem) •Volební právo přesto mělo cca 70% dospělých mužů •Volby spojeny se slavnostmi (alkohol, skill games, volební procedury jinak hodně podobné volbám v masových demokraciích). •V iberoamerických koloniích mimořádně inkluzivní volební pravidla (do Cortes volili v Mexiku i Indiáni a „patriotičtí cizinci“). > Vylučování z volebního práva: např. Anglie na počátku 19. st. má asi 9 mil. obyvatel, cca 120 tis. může volit. •Ženy, děti, zločinci, mentálně postižení, cizinci, bezdomovci •Jiná etnika (Židé, v koloniích často původní obyvatelé). •Při prosazení liberálů v procesech národní revoluce zastánci starého režimu (majitelé půdy, katolíci, monarchisté) •Rolníci (závislost na majitelích půdy) •Při úvahách o udělení volebního práva těmto skupinám hrála důležitou roli rozvaha o struktuře jejich preferencí • Komplexní elektoráty •Souvisí s rozšiřováním politické agendy. Více témat vede k větším problémům s dosahováním jednomyslnosti, stoupá specializace a dělba práce, schyluje se ke vzniku národních států. •Rozšiřování volebního práva mělo z hlediska držitelů politické autority dva možné módy: • „neškodné“- rozšiřování na osoby, závislé na stávajících držitelích politické autority • „riskantní“- zapojování nových sociálních skupin (např. zemědělců), velikost risku závisela na počtu nově „uschopněných“ volit, resp. na jejich podílu z celkového elektorátu. Argumenty pro a proti rozšiřování volebního práva I. •Neškodné elektoráty (např. ženy, děti, nevolníci)- zpočátku reprezentováni „virtuálně“, nepřevládal názor o tom, že by měli mít volební právo •Střední třída (James Mill kolem 1820), v rozhodování reprezentuje „mediánového voliče“, jsou v ní zahrnuty zájmy všech ostatních (např. žen nebo níže postavených), ty není potřeba zahrnovat, protože výsledek se stejně nezmění. Argument využíván i obráceně (např. sufražetkami). •Druhá linie argumentace rozšiřování volebního práva žen- odlišnost sociálních preferencí(konzervatismus, ekonomičnost, odmítání plýtvání, zájem o osud lidí a vše živé), povede k drobným modifikacím sociálních voleb (k lepšímu). •Postupně se argumenty o užitenosti a neškodnosti propojovaly s tím, jak se žena stávala více „veřejnou“. Argumenty pro a proti rozšiřování volebního práva II. •Hazardní elektoráty (např. řemeslníci) -elektoráty s nejasnými sociálními preferencemi (argumenty pro zabránění volebního práva: manipulovatelnost, negramotnost, odlišná/špatná sociální preference) -Úvahy o mobilizaci se odehrávaly v prostředí nedokonale strukturovaných stranických systémů -protiargumenty (Bismarck): politická loajalita bude determinována ekonomickou loajalitou, tento argument zcela neodmítali ani socialisté a radikálové, proto rozšiřování volebního práva nebylo jejich klíčovým požadavkem a dokonce proti němu protestovali (tím bylo vzdělání, příklad Robert Owen v Británii). Rozšiřování volebního práva jako hrozba •Liberálové v Británii kolem 1830: volební právo nižším vrstvám ohrožuje koncept soukromého vlastnictví (Thomas Macaulay), volit by měli ti, kdo něco vlastní (argument nebyl absolutní, např. připouštěl, že v zemi s velkou mobilitou jako je USA, to může být jinak). •Volební právo by se nemělo udělovat těm, kdo nemají s těmi, kdo už ho mají, žádné společné zájmy. •Vnímáno jako větší hrozba od Marxe (který konstatoval, že v některých zemích je všeobecné volební právo ekvivalentem diktatury proletariátu a proto ho podporoval). •Mezi socialisty přesto vnímáno nejednotně (vedlo např. k volbě Ludvíka Bonaparta císařem). Rozšiřování volebního práva- masové elektoráty: tři modely Anglosaský •Velmi pozvolné navyšování volebního práva •Kombinováno se „silnými“ volebními pravidly a již institucionalizovanou stranickou politikou •Častö ho využívali stávající straničtí aktéři „proti sobě“ •Příklad UK • % voličů z celkové populace 1832-1866 Muži 21+ daň 4% 1867-1884 Muži 21+, nižší daň 8-9% 1885-1917 Muži 21+ ještě nižší daň 15-19% 1918-1927 Muži, část žen 44-49% 1928-1970 Muži a ženy 65-70% 1971 Muži a ženy 18+ 72-78% Latinský •Dramatické změny oběma směry (zvyšování i snižování), přetržky •Silné volební systémy, málo institucionalizovaná stranická politika •Nestabilita •Příklad:Francie • % voličů z celkové populace 1791-1795 Muži 25+, hlavy rodin, daň 15 1801-1814 Muži 21+ 20 1815-1847 Muži, daň 1 1848-1851 Dospělí muži 27 1871-1936 Muži 21+ 20-29 194|5-1972 Muži a ženy 21+ 63-57 1973 Muži a ženy 18+ 65 Nordický •Dramatické změny směrem nahoru •Příklad: Německo (zde bylo původním cílem omezit liberály) •Kombinace se slabými volebními systémy, podpora multipartistického uspořádání 1871-1917 Muži 25+ 18-22% 1918-1933 Muži a ženy 20+ 64-68% 1946-1971 Muži a ženy 20+ 67 1972 Muži a ženy 18+ 70