Experimentální designy, jimiž se snažíme hledat podporu pro kauzální tvrzení, pokrývají kapitoly 10 - 14. Je to mnoho textu a jen málo lze odsunout do pozadí, coby méně důležité. 

Kapitola 10 je základním představením experimentování a základních termínů - závislá proměnná, nezávislá proměnná a její úrovně, manipulace, kontrola. Vrací se k podmínkám usuzování na kauzalitu a ukazuje, jak je experimentování naplňuje a umožňuje tak kauzální úsudky. Představuje myšlenku experimentálních skupin, popř. srovnávání experimentální a kontrolní skupiny. Z hlediska interní validity vstupují na scénu intervenující proměnné (confounds), které mohou být alternativním vysvětlením pozorovaných rozdílů, změn, korelací, ať již jsou neduhem použitého designu, způsobu rozdělení lidí do skupin či něčeho jiného. Představuje také základní paletu nejjednodušších designů a jejich typické přednosti a slabiny. I pasáž rámující úvahu o čtyřech validitách v experimentálních designech je důležitá.

Kapitola 11 se zaměřuje na tradiční,  "pojmenované" hrozby interní validitě různých designů. Jde vlastně o ne-nutně -vyčerpávající kategorizaci intervenujících proměnných - shrnutí je v tabulce 11.1. Stejně důležité jako alternativní vysvětlení pozorovaného rozdílu, efektu, je základní paleta příčin absence pozorovaného rozdílu či efektu. Druhá půlka kapitoly tak předkládá úvahy, kterým se čtenáři studií oddávají méně často, ale přesto jsou důležité - Jak to, že tam, kde bychom podle vší teorie měli pozorovat nějaký efekt, žádný nevidíme. Nesprávnost teorie je jen jedno vysvětlení a často není to nejplauzibilnější.

Kapitola 12 rozšiřuje představu experimentování o manipulaci s více než je jednou nezávislou proměnnou. K triviální představě, manipulace jednou NP vyvolává nějaký efekt na ZP a manipulace druhou NP vyvolává zase jiný efekt, je nutné si do palety přidat ještě myšlenku interakce - toho, že efekt manipulace jednou NP je při různých úrovních druhé NP jinak velký, jiný. Když si z této kapitoly odnesete představu toho, co je interakce, máte skoro splněno. Pak už stačí přidat jen jednu další jednouchou myšlenku, a to tu, že v jednom experimentu můžeme jednou NP manipulovat a druhou třeba jen měřit. Strany 370-378 lze přeskočit, ale s. 379 je pro čtení článků důležitá. 

Kapitola 13 přináší různé podoby kompromisů, které v experimentálních designech děláme. Je důležité o kvaziexperimentech a ex-post-facto designech vědět, protože jsou docela časté. Small-N designy nepotkáte tak často, ale i o nich je dobré vědět, nejen z historického hlediska.

Seminář

Na semináři se podíváme na naši přecházecí studii jako na experiment a zvážíme společně faktory, které mohly ovlivnit interní validitu našich závěrů.

Doplňující zdroje

O tom, že i když by nepravdivé, zastírající informování o výzkumu mělo být tou nejzazší možností, je ve skutečnosti docela běžné. A to, i když jsou k dispozici alternativy, které lhaní nevyžadují. Hilbig, B. E., Thielmann, I., & Böhm, R. (2022). Bending Our Ethics Code: Avoidable Deception and Its Justification in Psychological Research. European Psychologist, 27(1), 62–70. https://doi.org/10.1027/1016-9040/A000431 

Z toho, že je používání klamných instrukcí ve výzkumu "běžné" ve smyslu vyskytující se však v žádném případě nemůžeme dovodit, že je oprávněné. Viz hesla "deception" a "debriefing" např. zde: