1968, 5. duben, Praha. - Akční program KSČ.
Ústřední výbor KSČ, vědom si svého závazku k tradicím komunistického hnutí, předkládá straně
a všem pracujícím naší socialistické vlasti program své politické práce pro nejbližší období.
Ústřední výbor, opíraje se o zkušenosti socialistických zemí a mezinárodního dělnického hnutí,
vychází důsledně při tvorbě programového prohlášení z československých podmínek. Navrhujeme řešit
vážné a neodkladné problémy současného života podle svého nejlepšího vědomí a svědomí; myšlenky a
plány, které nás přitom vedou, nespadly lacino do klína. Vyplývají z tvrdých a mnohdy draze zaplacených
zkušeností minulých let. Každý z nás - ten dříve, onen později - se k nim musel propracovávat a
probojovávat na základě dlouholetých zkušeností. Nyní nastala doba, kdy komunisté nastoupili k obratu v
celém životě strany, v cestách výstavby nové společnosti.
Jsme přesvědčeni, že síla našeho hnutí - dnes snad víc než kdykoliv dříve - spočívá jen a jen v
tom, že každý komunista a každý občan naší socialistické vlasti chápe, oč jde v těchto pohnutých,
nesnadných chvílích, že rozumí tomu, kde je jeho místo, kam napřít síly, kde leží úskalí a kudy vede cesta
vpřed.
Cesta Československa k socialismu
Společenský pohyb v českých zemích i na Slovensku byl ve 20. století nesen dvěma největšími proudy národněosvobozeneckým
hnutím a socialismem.
Národněosvobozenecký boj obou národů vyvrcholil vznikem samostatného státu, v němž se
poprvé v dějinách uskutečnilo státně politické spojení Čechů a Slováků. Vznik Československé republiky
byl významným pokrokem v národním i společenském rozvoji obou národů. Demokratické zřízení
odstranilo staré monarchistické přežitky, vytvořilo příznivé podmínky pro rychlý rozvoj všech oblastí
národního života.
Předválečné buržoazní zřízení však nevyřešilo tíživé třídní antagonismy a nedokázalo položit
spolehlivé základy trvalé prosperity nového hospodářského celku a zaručit dělníkům a pracujícím plnou
zaměstnanost a existenční jistotu. Jeho národnostní režim, i když liberální k menšinám, ignoroval
svébytnost slovenského národa a nepodařilo se mu vyloučit působení reakčního extrémního nacionalismu
a nastolit žádoucí soulad mezi všemi národnostmi republiky. V poměrech tehdejší kapitalistické Evropy
pak nemohla být natrvalo zabezpečena ani samostatnost naší republiky.
Na tyto nedostatky se pokoušely odpovědět pokrokové síly. Jejich nejenergičtější složkou byla
KSČ, která usilovala o socialistickou koncepci československé společnosti.
V širokém proudu protifašistického hnutí, které se zrodilo v souvislosti s rozbitím meziválečného
Československa a zejména v průběhu národněosvobozeneckého boje, se začalo rýsovat sepětí socialismu
s národním a demokratickým pohybem.
V národní a demokratické revoluci let 1944-1945 se poprvé uskutečnila jednota národních a
demokratických hodnot socialismu: demokratické a národní hnutí se počalo socializovat a socialismus se
stal vskutku národním a demokratickým dílem. Cesta Československa k socialismu, na jejímž počátku v
letech 1944-1945 je Slovenské národní povstání a Pražské povstání, je zdrojem nejpokrokovější tradice
novodobých českých a slovenských dějin.
Republika, jejíž osvobození bylo výsledkem hrdinného boje Sovětské armády a národně
osvobozeneckého boje československého lidu, obnovila se na nových základech. Ty umožňovaly řešit
nejpalčivější národnostní problémy země; státní existence republiky byla zajištěna úzkým spojenectvím
se Sovětským svazem, znárodněním získala republika ekonomický systém vytvářející podmínky nejen
pro rychlou obnovu, ale i pro další rozvoj hospodářství k socialismu. Podstatné rozšíření neformálních
politických svobod bylo opravdovým vrcholem celé demokratické tradice československého rozvoje.
Socialismus se stal ztělesněním moderního národního programu Čechů a Slováků.
Socialistickou přestavbu společnosti uskutečňovalo Československo jako prvá průmyslová země.
Politika československé cesty k socialismu, uplatňovaná v letech 1945-1948, byla výrazem snahy
respektovat složitost specifických vnitřních i mezinárodních podmínek Československa. Obsahovala
mnoho prvků, jejichž poznání může přispět k našemu nynějšímu úsilí o demokratizaci socialistického
zřízení.
Hlásíme se k tradicím osvobozeneckého zápasu, jehož se zúčastnili vlastenci doma i na různých
místech Evropy a světa a za jehož ideály položilo život 375 tisíc vlastenců. Budeme podporovat vědecký
výzkum historie obou národů, jehož závěry nemohou být nikým dekretovány, ale mohou být jen
výsledkem studia historie samé. Únorové vítězství pracujícího lidu bylo důležitým mezníkem v
socialistickém vývoji poválečného Československa, které vytvářelo předpoklady pro urychlený pochod k
socialismu. Po únoru 1948 vstupovala strana na novou cestu socialistické výstavby s fondem velké
důvěry a podpory širokých vrstev.
Byla to obtížná cesta. V rozpolceném světě, zachváceném studenou válkou, musely naše národy
věnovat zvýšené úsilí zabezpečení těžce vydobyté národní existence a soustřeďovat se na posílení obrany
své i všech socialistických států. Výstavba nové republiky, která zdaleka neměla všechny potřebné vnitřní
zdroje pro rozvoj ekonomiky, úzce souvisela s vývojem a problémy celého socialistického tábora.
Začlenění republiky do soustavy socialistických států přineslo podstatné změny ve směru vývoje
národního hospodářství i v jeho vnitřní struktuře, v povaze státního i společenského zřízení. Šlo o to
respektovat společné úkoly těchto zemí, v nichž boj proti ekonomickému a kulturnímu zaostávání,
prolínající se s vytvářením nových vlastnických forem, hrál prvořadou úlohu.
Tyto souvislosti a úkoly ovlivnily i tempa, formy a obsah hluboké ekonomické, sociální a
politické přestavby, jíž procházela republika při budování socialismu. Vynutily si mimořádné vypětí sil
dělnické třídy a všeho našeho lidu, velkou obětavost komunistů, nezištnou práci desetitisíců funkcionářů.
Velikosti, mimořádnosti a náročnosti přeměn však odpovídala i rozpornost vývoje, závažné
nedostatky, neřešené problémy a deformace socialistických principů, které jsou nazývány kultem
osobnosti.
Budování nového společenského řádu bylo poznamenáno nedostatkem zkušeností a poznání,
dogmatismem a subjektivismem. Mnohé dobové jevy, podmíněné zostřenou mezinárodní situací a
vynucenými vysokými tempy průmyslové výstavby, byly chápány jako obecně platné formy života a
vývoje socialistické společnosti. Stupeň vývoje socialistických států začátkem padesátých let a ustrnutí
tvůrčího rozvoje poznání, které provázelo kult osobnosti, podmínily i mechanické přejímání a rozšíření
představ, zvyklostí a politických koncepcí, které odporovaly našim podmínkám a tradicím. Tehdejší
vedoucí orgány a instituce strany a státu nesou za toto přejímání plnou odpovědnost. Centralistické a
direktivně administrativní metody, použité v boji proti zbytkům buržoazie a při upevňování moci v
podmínkách zostřeného mezinárodního napětí po únoru 1948, byly v této situaci neoprávněně přenášeny
do dalšího vývojového období a postupně přerůstaly v byrokratický systém. Ve vnitřním životě republiky
se objevilo sektářství, potlačování demokratických práv a svobod lidu, porušování zákonnosti, prvky
zvůle a zneužívání moci, což vedlo k podlamování iniciativy lidí a navíc těžce a nespravedlivě postihlo
mnoho občanů, komunisty i nekomunisty. Nenapravitelné ztráty, jež tehdy utrpělo naše hnutí, zůstanou
provždy výstrahou před podobnými metodami.
Mimořádné vypětí sil našeho lidu přineslo dějinně významné úspěchy. Byly uskutečněny
základní socialistické společenské přeměny a socialistické zřízení pevně a natrvalo zapustilo v naší zemi
kořeny. Naše společnost, v níž výrobní prostředky jsou převážně v rukou socialistického státu nebo
sdružení pracujících, odstranila kapitalistické vykořisťování i sociální křivdy s ním spjaté. Každý občan
naší republiky má právo na práci a má základní sociální jistoty. Naše společnost prošla obdobím
industrializace, disponuje rozsáhlou průmyslovou základnou. Dosáhli jsme významných úspěchů v
rozvoji vědy a kultury, v nebývalé šíři vzrostly možnosti širokých vrstev lidu nabývat patřičného
vzdělání. Pevně je zabezpečeno mezinárodní postavení republiky v soustavě socialistických států.
Od konce padesátých let nastoupila naše společnost do nové etapy vývoje. Na této skutečnosti se
postupně utvářela politická linie, kterou chceme tvůrčím způsobem uplatňovat a rozvíjet. Charakteristické
pro současnou etapu je:
- neexistují již antagonistické třídy a hlavním rysem vnitřního vývoje se stává proces sbližování
všech sociálních skupin naší společnosti;
- dosavadní metody řízení a organizace národního hospodářství se přežily a naléhavě vyžadují
změny, tj. ekonomickou soustavu řízení, která by dovedla prosadit obrat k intenzivnímu růstu;
- bude nutno připravit zapojení země do procesu vědeckotechnické revoluce ve světě, což si
vyžádá zvlášť intenzivní spolupráci dělníků a rolníků s technickou a odbornou inteligencí a což bude klást
vysoké nároky na znalost a kvalifikaci lidí, na uplatnění vědy;
- široký prostor pro společenskou iniciativu, otevřenou výměnu názorů a demokratizaci celého
společenského a politického systému se stává doslova podmínkou dynamiky socialistické společnosti podmínkou,
abychom obstáli v soutěži před světem a čestně splnili své povinnosti vůči mezinárodnímu
dělnickému hnutí.
Jde o překonání příčin hluboké společenské krize
Již v době, kdy se tato linie strany utvářela a začínala uplatňovat, střetávala se s neporozuměním pro nové
úkoly, s recidivami překonaných metod práce, vzniklých v době, kdy v naší zemi existoval třídní boj, s
odporem těch, jimž tak či onak vyhovovaly deformace socialistické skutečnosti.
Chceme otevřeně vyložit, k jakým chybám a deformacím přitom docházelo a jaké jsou jejich
příčiny, abychom je mohli co nejrychleji překonat a soustředit všechny síly na zásadní strukturální
přeměny našeho života, před kterými v současné sobě stojíme.
Už po XX. sjezdu KSSS, který byl obrodným podnětem pro rozvoj socialistické demokracie,
přijala strana některá opatření, jejichž smyslem bylo překonat byrokraticko-centralistické, sektářské
způsoby řízení nebo jejich pozůstatky, znemožnit, aby prostředky třídního boje byly obráceny proti
pracujícím. Mnoho komunistů a celé pracovní kolektivy se snažili otevřít cestu pokrokovému rozvoji
ekonomiky, životní úrovně, vědy a kultury. Čím jednoznačněji byl překonán třídní antagonismus a
vytvářeny základy pro socialistickou jednotu, tím naléhavěji kladli důraz na rozvoj spolupráce všech
pracujících, všech sociálních vrstev, skupin a národností naší země a na zásadní přeměnu metod
použitých v období ostrého třídního boje. Oprávněně přitom spatřovali v rozvoji socialistické demokracie
hlavní společenskou podmínku pro realizaci humanistických cílů, které jsou vlastní socialismu. Setkávali
se však s nepochopením, zábranami a v některých případech i s přímým potlačováním. Přežívání metod z
období třídního boje vyvolávalo umělé napětí mezi sociálními skupinami, národy a národnostmi, různými
generacemi, komunisty a nestraníky v naší společnosti. Dogmatické přístupy bránily plnému a dostatečně
rychlému přehodnocení představ o povaze socialistické výstavby.
Přijatá opatření proto nepřinesla očekávané výsledky. Naopak, průběhem let se hromadily obtíže
a uzavíraly se v kruh. Nebyly včas překonány subjektivistické představy, jako by výstavba nové
společnosti byla závislá pouze na urychleném extenzivním vývoji výroby. To vedlo k překotnému
rozšiřování těžkého průmyslu, k neúměrným nárokům na pracovní síly, suroviny a nákladné investice.
Taková hospodářská politika prosazovaná administrativně direktivními cestami už neodpovídala
ekonomickým potřebám a možnostem země a vedla k vyčerpávání jejích materiálních a lidských zdrojů.
Před ekonomiku se kladly nereálné úkoly, pracujícím se dávaly iluzorní sliby. Tato orientace
prohlubovala nepříznivou, národním podmínkám neodpovídající strukturu výroby, v níž se nemohla
dostatečně uplatnit domácí kvalifikovaná práce, způsobila značné technické zaostávání naší výroby,
brzdila rozvoj služeb, vedla k porušení rovnováhy na trhu, zhoršovala mezinárodní postavení naší
ekonomiky, zvláště podmínky směny naší národní práce se zahraničím, a nakonec musela vyústit ve
stagnaci a v některých případech i ve snižování životní úrovně lidí.
Bezprostředně byly tyto nedostatky vyvolávány, udržovány a stále znovu obnovovány především
starou direktivní soustavou řízení: ekonomické prostředky, zbožně peněžní formy a tržní vazby byly
nahrazovány přímou direktivou centra. Nerozvíjelo se socialistické podnikání. V hospodářském životě
nebyla oceňována samostatnost, dělnost, odborná schopnost a iniciativa lidí, nýbrž naopak
nesamostatnost, poslušnost, případně poklonkování směrem nahoru.
Hlubší příčinou toho, že se udržovaly přežilé způsoby řízení eknomiky, byly deformace
politického systému. Socialistická demokracie nebyla včas rozšiřována, metody revoluční diktatury se
zvrhávaly v byrokratismus a staly se překážkou vývoje na všech úsecích našeho života. Tak se spojovaly
politické chyby s ekonomickými obtížemi a vytvářel se mechanismus, který vyvolával bezmocnost,
roztržku mezi teorií a praxí. Promarňoval mnoho činorodého úsilí pracovníků strany, státu, hospodářství,
vědy i kultury. Když k tomu přistoupily i nepříznivé vnější okolnosti na počátku šedesátých let, došlo k
vážnému hospodářskému otřesu. Odtud plynou dodnes potíže, s nimiž se denně pracující setkávají: po
řadu let pomalý růst mezd, stagnace životní úrovně a zvláště stále se prohlubující zaostávání vůči
vyspělým průmyslovým zemím v oblasti infrastruktury, katastrofální stav bytového fondu a nedostatečná
bytová výstavba, havarijní stav dopravního systému, špatná kvalita zboží a služeb, nekulturnost životního
prostředí a vůbec celkové podmínky, jež citelně postihují právě lidský faktor, možnosti rozvoje lidských
sil a aktivity člověka, které jsou pro socialistickou společnost rozhodující. V lidech narůstalo roztrpčení a
pocit, že přes všechny úspěchy, jichž bylo dosaženo, a přes všechno úsilí, jež bylo vynaloženo, pohybuje
se socialistická společnost kupředu příliš ztuha, s osudovým zpožděním a s morálně politickými defekty v
lidských vztazích. Vznikaly pochopitelně obavy o socialismus, o jeho humanistické poslání a lidskou
tvář. Někteří lidé propadli demoralizaci, jiní ztráceli perspektivu.
Hlavní článek tohoto kruhu vězel v pozůstatcích či recidivách byrokratických, sektářských
přístupů přímo ve straně. Nedostatečný rozvoj socialistického demokratismu ve straně, nepříznivé
ovzduší pro rozvoj aktivity, zakřikování či dokonce potlačování kritiky - to vše znemožňovalo rychlou,
včasnou a důslednou nápravu. Stranické orgány přejímaly úkoly státních a hospodářských orgánů a
společenských organizací. Docházelo k nesprávnému srůstání stranického a státního řízení, k
monopolnímu mocenskému postavení některých složek. To vedlo k nekvalifikovaným zásahům, k
podlamování iniciativy na všech stupních, k lhostejnosti, ke kultu průměrnosti a k nezdravé anonymitě. V
důsledku toho se rozmohla nezodpovědnost a nekázeň. Mnoho správných usnesení nebylo splněno. Těžce
tím trpělo teoretické myšlení, znemožňovalo se včasné rozpoznávání nedostatků a nebezpečí spojených se
starým řídícím systémem. Zdržovala se náprava v ekonomice i politice.
Všechny tyto otázky se stávaly ohniskem střetávání těch sil, které si vynucovaly zásadní změny, s
nositeli starého pojetí. Při tom se vyjasňovaly pozice a prosazoval se nutný společenský pokrok.
Prosincové a lednové zasedání ústředního výboru KSČ podrobilo otevřené a věcné kritice hlavní příčiny
uvedených nedostatků i jejich nositele a začalo s nápravou přímo ve vedoucích orgánech strany. Za
bezprostřední příčinu označilo skutečnost, že uvnitř strany došlo k přílišné koncentraci rozhodování, že
vzniklo mimořádné postavení jednotlivců, především s. A. Novotného. Tato kritika umožnila, aby celá
strana a společnost nastoupily k překonávání starých přístupů a sektářsko-byrokratických praktik na
podkladě sebekritického zhodnocení dosavadní práce odshora dolů, aby se vytvořila skutečná jednota naší
společnosti na základě socialistického demokratismu, aby se důsledně uplatnily zásady nové soustavy
ekonomického řízení, aby došlo k modernizaci a racionalizaci našeho života, aby se otevřela dlouhodobá
perspektiva postupného zapojení země do procesu vědeckotechnické revoluce - aby se tedy ve všech
směrech v naší společnosti obrozovaly síly socialismu a nastoupily na nové cesty socialistického vývoje.
Politika jednoty a důvěry
Rozhodující pro socialistický rozvoj naší země bylo utvoření širokého svazku pokrokových sil měst i
venkova v čele s dělnickou třídou a jednota českého a slovenského národa.
Usnesení XIII. sjezdu KSČ postavilo úkol: »Ve vnitřním životě země dále upevňovat svazek
dělnické třídy, která je vedoucí silou naší společnosti, družstevního rolnictva a socialistické inteligence
jako politický základ našeho státu, přispívat k vzájemnému sbližování tříd a vrstev, národů a národností
naší země a upevňovat jejich jednotu.« Smyslem dnešní politiky je utvářet a stále obnovovat
demokratické vztahy spolupráce a důvěry mezi společenskými skupinami bez rozdílu, sbližovat jejich
snahy, sjednocovat jejich síly na podkladě socialistického rozvoje celé společnosti.
Všechny společenské třídy, vrstvy, skupiny, oba národy a všechny národnosti naší společnosti se
shodují v základních zájmech a cílech socialismu. Jednou z velkých vymožeností dosavadního
socialistického vývoje je, že rozhodující pro hodnocení postavení a činnosti lidí v naší společnosti jsou
jejich pracovní zásluhy a pokroková společenská aktivita, a nikoli jejich příslušnost k té či oné třídě nebo
vrstvě. Strana rozhodně odsuzuje pokusy stavět jednotlivé třídy, vrstvy a skupiny socialistické společnosti
proti sobě a bude odstraňovat všechny příčiny, které vytvářejí mezi nimi napětí.
Ve jménu jednoty a celospolečenského zájmu nelze ovšem přehlížet nebo zastírat různé potřeby a
zájmy, které mají jednotliví lidé a sociální skupiny podle svého pracovního zařazení, kvalifikace, věku,
pohlaví, národnostní příslušnosti atd. V minulosti jsme se této chyby často dopouštěli.
Socialismus se může rozvíjet jen tím, že otevře prostor pro uplatnění různých zájmů lidí a na
tomto základě bude demokraticky vytvářet jednotu všech pracujících. To je hlavní pramen svobodné
společenské aktivity a rozvoje socialistického zřízení.
Strana se opírá i nadále bude opírat o dělnickou třídu, která prokázala, že je s to nést hlavní váhu
socialistického úsilí. V současných podmínkách spoléháme zvláště na ty dělníky, kteří svou
uvědomělostí, tj. hlubokým pochopením skutečných zájmů a úkolů dělnické třídy v revoluční přestavbě
celé společnosti, svou kvalifikací, sepětím s moderní technikou, vysokou efektivností své práce i svou
společenskou aktivitou výrazně přispívají k dalšímu pokroku naší výroby a celé naší společnosti.
Dělnická třída nastoupila do revolučních bojů proto, aby odstranila jakékoliv vykořisťování, zrušila
všechny třídní přehrady, aby umožnila osvobození všech lidí a spolu s nimi přetvořila podmínky lidského
života i povahu lidské práce, otevřela prostor pro plnou seberealizaci člověka a tím vším změnila i sebe
samu. Tyto dlouhodobé zájmy dělnické třídy nejsou ještě plně realizovány. Dělníci dostávají však dnes do
rukou nové technické, společenské a kulturní prostředky, jež dovolují postoupit dál v proměně svých
životních a pracovních podmínek, rozšířit prvky cílevědomého tvůrčího úsilí ve své činnosti.j
Jsme
odhodláni důsledně otevřít cestu pro uplatnění všech tvůrčích a zdaleka nevyužitých sil, které má dělnická
třída pro tyto úkoly.
V minulosti neměli dělníci vždycky možnost uplatnit své bezprostřední a specifické zájmy. Strana
bude proto usilovat o aktivizaci společenského života dělníků, o vytvoření prostoru pro využití všech
jejich politických a sociálních práv prostřednictvím politických organizací, odborové organizace a
posílením demokratického vlivu kolektivů pracujících na řízení výroby. Bude usilovat o ulehčení
namáhavých prací, o humanizaci práce a zlepšování pracovních podmínek dělníků.
Jedním z nejvýznamnějších výsledků přeměn společenské struktury bylo vytvoření nové sociální
skupiny, organicky srůstající s dělnictvem - družstevního rolnictva. Tato skutečnost musí být politicky
doceněna. Strana bude usilovat o úplné hospodářské zrovnoprávnění zemědělství s průmyslem a o
ocenění společenské důležitosti zemědělské práce. V souladu se závěry VII. sjezdu JZD budeme
podporovat vznik celostátní družstevní zemědělské organizace a zvyšovat její politickou váhu; chceme
odstraňovat všechny administrativně byrokratické překážky, které brání samostatné iniciativě
zemědělských podniků, vše, co ohrožuje jistotu družstevního podnikání a co vychází z nedůvěry ve
schopnost družstevního rolnictva jednat samostatně a socialisticky.
Podobně bude třeba pochopit, že se progresivně změnila povaha naší inteligence, která se stala
inteligencí lidovou, socialistickou. Představuje sílu, která se tvůrčím způsobem podílí na rozvoji
společnosti a zprostředkuje bohatství vědy a kultury všemu lidu. V dnešní naší inteligenci nalézají ostatní
pracující svou nedílnou složku a vlastní bytostnou sílu. Stále bližší spolupráce technické inteligence s
dělníky ve výrobních kolektivech zároveň dokumentuje proces překonávání dřívějších třídních hranic.
Strana bude podporovat rostoucí jednotu mezi inteligencí a ostatními pracujícími, bude bojovat proti
podceňování úlohy inteligence v naší společnosti, k němuž docházelo v poslední době, proti všemu, co
narušuje vztahy mezi inteligencí a dělníky. Bude usilovat o spravedlivé odměňování složité a tvůrčí
duševní práce.
Stejně jako v dělnické třídě i v rolnictvu a v inteligenci strana spoléhá především na ty, kteří
nejvíce chápou a nejaktivněji prosazují společenské zájmy a kteří efektivností své práce nejvýrazněji
přispívají společenskému pokroku. Spolupráce všech skupin socialistické společnosti bude účinná a
možná jen tehdy, budou-li si všichni vědomi své vzájemné odpovědnosti a nebudou-li preferovat úzce
stavovské zájmy.
Základem naší československé státnosti je dobrovolné, rovnoprávné soužití Čechů a Slováků.
Zformováním socialistických vztahů vznikají předpoklady pro posilování bratrského soužití našich
národů. Naše republika může být silná jenom tehdy, jestliže ve vztazích obou našich národů a všech
národností nebudou prvky napětí, nervozity a nedůvěry. Musíme proto rozhodně odsoudit všechny
projevy, které porušují zásadu rovnoprávnosti a suverenity obou socialistických národů a ke kterým v
minulosti docházelo. Jednotu Čechů a Slováků je možno upevňovat jen na základě svobodného rozvoje
jejich národní svébytnosti v souladu s rozvojem hospodářství, s objektivními změnami v sociální
struktuře obou národů a na základě naprosté rovnoprávnosti a dobrovolnosti. Naše republika bude tím
silnější, čím více budou rozvinuty oba její národy, čím více bude využito velkých hospodářských i
kulturních možností Slovenska v zájmu rozvoje celé republiky. Lhostejnost k národním zájmům nebo
dokonce pokusy o jejich potlačování považuje strana za hrubé zkreslování svého programu a své politické
linie. Strana bude důsledně hájit leninskou zásadu, že přezírání zájmů menšího národa příslušníkem
národa většího je neslučitelné se socialistickými vztahy mezi národy. Bude čelit jakýmkoliv snahám
vydávat hledání nejlepších cest vývoje státoprávních vztahů našich národů na podkladě rovnoprávnosti a
dobrovolnosti do všech důsledků za oslabování republiky. Komunisté obou národů a všech národností
naší země hájí principy internacionalismu; komunisté každého národa i každé národnosti sami
překonávají nacionalistické přežitky ve vlastním prostředí.
V socialistických podmínkách každá z národnostních menšin - maďarská, polská, ukrajinská,
německá atd. - má právo na své národní vyžití a důsledné naplnění všech ostatních ústavních práv.
Strana zdůrazňuje, že bude bojovat proti všem projevům antisemitismu, rasismu, proti všem
antihumánním ideologiím rozeštvávajícím lidi.
Různé generace naší společnosti vyrostly v odlišných podmínkách a liší se přirozeně svými
pohledy na řadu otázek našeho života. Strana rozhodně odmítá snahy stavět proti sobě zájmy jednotlivých
generací a bude věnovat zvláštní péči slaďování a uspokojování potřeb jednotlivých věkových skupin.
Je pravda, že naše zřízení na podkladě obětavé práce starší generace vytvořilo proti
předmnichovské republice lepší sociální podmínky pro mladé lidi. Zároveň však jsme zůstali mládeži
mnoho dlužni. Nedostatky a chyby v politickém, hospodářském a kulturním životě, jakož i v lidských
vztazích doléhají zvláště silně právě na mladého člověka: rozpor mezi slovy a činy, nedostatek
otevřenosti, frázovitost a byrokratismus, snaha řešit vše z mocenských pozic - tyto deformace
socialistického života se musely bolestně dotýkat studentů i mladých dělníků a rolníků, vzbuzovaly v nich
pocit, že to nejsou oni, jejich práce, jejich úsilí, které rozhodují o jejich vlastní budoucnosti. Naléhavým
úkolem se stalo obnovit všude kontakt s mladými lidmi a vložit na jejich samostatné úsilí odpovědnost,
jež jim v socialismu náleží.
Zejména půjde o zlepšení pracovních podmínek a možností společenské a kulturní aktivity
mládeže a důsledné odstranění všeho, co vyvolává nedůvěru mládeže k socialismu. Nás všechny těší elán
mladých lidí, jejich pozitivní i kritická iniciativa, která je podmínkou, aby v socialismu a komunismu
spatřovali svou věc a svou budoucnost.
Nesmíme zapomínat ani na materiální podmínky, společenskou vážnost, úctu a takové
společenské uplatnění starých lidí, které jim umožní důstojný a zasloužený odpočinek. Velkou péči by
měla naše společnost věnovat zabezpečení aktivních účastníků odboje, jimž patří úcta nás všech.
K deformacím stranické a státní politiky patří i to, že v minulosti problematika žen, zejména
zaměstnaných, nebyla posuzována jako závažná politická otázka. Je třeba přiznat ženám ve státní,
hospodářské i kulturní politice takové místo, které odpovídá zásadám socialistické demokracie a
významnému podílu žen na vytváření materiálních a duchovních hodnot společnosti.
V dalším vývoji naší společnosti musíme počítat s aktivitou a účastí na našem veřejném životě i v
budovatelském úsilí se všemi vrstvami našeho obyvatelstva. Otevřeně říkáme, že počítáme i s lidmi
věřícími, se všemi, kteří se chtějí na základě své víry jako rovní s rovnými, jako plnoprávní budovatelé
socialistické společnosti účastnit plnění všech našich náročných úkolů.
Rozvíjet demokracii a odstraňovat rovnostářství
Uplatňování různorodých zájmů sociálních skupin a jednotlivců i jejich sjednocování vyžaduje, aby byla
vypracována a uplatněna nová politická soustava našeho života, nový model socialistické demokracie.
Strana bude usilovat o takový rozvoj státního a společenského uspořádání, který bude odpovídat
skutečnému rozložení zájmů jednotlivých vrstev a skupin naší společnosti, který jim umožní vyjádřit
zájmy ve svých organizacích a uplatnit svůj hlas ve veřejném životě. Očekáváme, že v ovzduší vzájemné
důvěry mezi občany a jejich institucemi vzroste současně občanská odpovědnost a budou respektovány
normy vztahů mezi lidmi.
Strana bude přitom usilovat o spojení demokratických zásad společenského řízení s odborným a
vědeckým řízením a rozhodováním. K tomu, aby bylo možno odpovědně posoudit, co je zájmem celé
společnosti, musíme mít vždy k posouzení více alternativních, odborně zdůvodněných návrhů na řešení
všech sporných otázek a zajistit daleko rozsáhlejší a otevřenější informovanost občanstva.
Dnes, kdy se stírají třídní rozdíly, se hlavním hodnoticím měřítkem postavení lidí ve společnosti
stává podíl, jakým člověk přispívá společenskému rozvoji. Strana mnohokrát kritizovala rovnostářské
názory, ale v praxi se rozmohla nivelizace nebývalou měrou a stala se jednou z hlavních brzd
intenzivního ekonomického rozvoje i zvyšování životní úrovně. Škodlivost rovnostářství je v tom, že
zvýhodňuje lajdáky, pecivály a neodpovědné pracovníky proti obětavým a pracovitým, nekvalifikované
proti kvalifikovaným, technicky a odborně zaostávající proti nadaným a iniciativním.
Usilujeme-li dnes o odstranění rovnostářství, o uplatnění zásady výkonu v hodnocení pracovníků,
nechceme tím vytvářet nějaké nové privilegované vrstvy. Chceme, aby na všech úsecích našeho
společenského života závisela odměna lidí na společenském významu a na efektivnosti jejich práce, na
rozvoji pracovní iniciativy, stupni odpovědnosti a rizika. To je v zájmu rozvoje celé naší společnosti.
Zásada výkonu vyzdvihuje technickou vyspělost, rentabilitu a produktivitu práce, autoritu a pravomoc
odpovědných vedoucích, princip hmotné zainteresovanosti, zdůrazňuje rostoucí význam kvalifikace všech
pracujících.
Ke klíčovým podmínkám současného a budoucího vědeckého, technického a společenského
rozvoje patří podstatné zvýšení vzdělání a kvalifikace řídících a odborných pracovníků na všech stupních
našeho hospodářského a společenského života. Nebudou-li na vedoucích místech odborně zdatné,
vzdělané socialistické kádry, nebude socialismus s to obstát v konfrontaci s kapitalismem.
Tato skutečnost si vyžádá zásadní změnu v dosavadní kádrové politice, v níž se po léta podceňují
hlediska vzdělání, kvalifikace a schopností.
Uplatnění zásady odměňování podle množství, kvality a společenské užitečnosti práce
předpokládá denivelizaci příjmů. Neznamená však opomíjet zájmy občanů s nejnižšími příjmy, zájmy
rodin s velkým počtem dětí, občanů se sníženou pracovní schopností, důchodců a některých kategorií žen
a mládeže. Naopak: důsledné uplatňování zásady diferencovaného odměňování podle výkonu je jediným
účinným prostředkem k takovému rozvoji zdrojů, který umožní zvýšit životní úroveň a v duchu
socialistického humanismu stanovit a zaručit důstojné životní podmínky pro všechny vrstvy naší
společnosti. Chceme, aby bylo zřejmé, že poctivá práce pro společnost a úsilí o zvyšování kvalifikace
jsou nejen náležitě odměňovány, ale musí se také těšit patřičné úctě. Socialistická společnost si váží těch,
kdo vykazují mimořádné výsledky, jsou aktivní a iniciativní při prosazování výrobního, technického,
kulturního a společenského pokroku: váží si talentovaných lidí a vytváří podmínky pro jejich uplatnění.
Vedoucí úloha strany - záruka pokrokového socialistického rozvoje
V současné době zvlášť záleží na tom, aby strana prováděla takovou politiku, aby si plně zasloužila
vedoucí úlohu v naší společnosti. Jsme přesvědčeni, že to je v současné situaci podmínka socialistického
vývoje země.
Komunistická strana jako strana dělnické třídy zvítězila v boji proti kapitalismu a za uskutečnění
revolučních třídních přeměn; s vítězstvím socialismu se stáváv
předvojem celé socialistické společnosti.
Svou schopnost řídit naši společnost strana zvlášť výrazně osvědčila právě v současné době, když z
vlastní iniciativy rozvinula demokratizační proces a zajistila jeho socialistický charakter. Ve své politické
činnosti se chce strana opírat především o ty, kteří mají pochopení pro potřeby celé společnosti, kdo
nestavějí své osobní a skupinové zájmy proti zájmům socialismu, kdo využívají a rozvíjejí své schopnosti
ve prospěch celku, kdo mají smysl pro nové, pokrokové a kdo jsou ochotni je prosazovat.
Komunistická strana se opírá o dobrovolnou podporu lidu; neuskutečňuje svou vedoucí úlohu
tím, že vládne nad společností, ale tím, že nejoddaněji slouží jejímu svobodnému, pokrokovému
socialistickému rozvoji. Svou autoritu si nemůže vynutit, ale musí ji neustále získávat svými činy. Svou
linii nemůže prosazovat nařizováním, ale prací svých členů, pravdivostí svých ideálů.
Vedoucí úloha strany byla v minulosti často chápána jako monopolní soustřeďování moci v rukou
stranických orgánů. To odpovídalo falešné tezi, že strana je nástrojem diktatury proletariátu. Toto
škodlivé pojetí oslabovalo iniciativu a odpovědnost státních, hospodářských i společenských institucí,
poškozovalo autoritu strany a znemožňovalo jí vykonávat své nejvlastnější funkce. Cílem strany není stát
se univerzálním »správcem« společnosti, vázat všechny organizace a každý krok v životě svými
direktivami. Její poslání je především v tom, aby vyvolávala socialistickou iniciativu, ukazovala cesty a
reálné možnosti komunistických perspektiv a systematickým přesvědčováním i osobním příkladem
komunistů získávala pro ně všechny pracující. Tím je určen koncepční ráz činnosti strany; stranické
orgány neprojednávají všechny otázky, ale mají podněcovat aktivitu a navozovat řešení nejzávažnějších
problémů. Přitom se strana nemůže změnit v organizaci, která by působila na společnost pouze svými
idejemi a programy. Prostřednictvím svých členů a organizací i orgánů musí rozvíjet praktické
organizátorské funkce politické síly ve společnosti. V politickoorganizátorské činnosti strany se
koordinuje praktické úsilí lidí o to, aby se linie a program strany měnily ve skutečnost na všech úsecích v
sociálním, ekonomickém i kulturním životě společnosti.
Strana jako představitelka zájmů nejpokrokovější části všech vrstev - a tím i perspektivních cílů
naší společnosti - nemůže být představitelkou celé škály sociálních zájmů. Politickým výrazem
mnohostranných zájmů v naší společnosti je celá Národní fronta jako výraz svazku sociálních vrstev,
zájmových skupin i národů a národností naší společnosti. Strana nechce a nebude nahrazovat společenské
organizace, ale musí naopak dbát o to, aby se obnovila a rozvinula jejich iniciativa i jejich politická
odpovědnost za jednotu naší společnosti. Úkolem strany je hledat takový způsob uspokojování
rozmanitých zájmů, který neohrožuje celospolečenské perspektivní zájmy, ale prospívá jim a vytváří
nové, progresivní zájmy. Politika strany nesmí vést k tomu, aby občané nekomunisté měli pocit, že jsou
ve svých právech a svobodách úlohou strany omezováni, ale naopak, aby v činnosti strany viděli záruku
svých práv, svobod a zájmů. Chceme a musíme dosáhnout toho, aby strana už v základních organizacích
měla autoritu neformální, přirozenou, založenou na pracovních a řídících schopnostech a morálních
kvalitách funkcionářů-komunistů.
Komunisté musí stále znovu v rámci demokratických pravidel socialistického státu usilovat o
dobrovolnou podporu většiny pro linii strany. Stranická usnesení a směrnice je nutno opravovat a měnit
tehdy, jestliže správně nevyjadřovaly nebo už nevyjadřují potřeby a možnosti celé společnosti. Strana se
musí snažit, aby její členové - jakožto nejaktivnější pracovníci na svých úsecích - měli i tomu
odpovídající váhu a vliv v celé společnosti, aby zaujímali funkce ve státních, hospodářských i
společenských organizacích. Avšak to nesmí vést k praxi dosazování členů strany do funkcí v rozporu se
zásadou, že do orgánů celé společnosti vybírá vedoucí představitele tato společnost a jednotlivé její
složky a že za svou činnost funkcionáři těchto složek odpovídají všem občanům nebo všem členům
společenských organizací. Je třeba odstranit praxi diskriminace a vytváření »kádrového stropu« pro ty,
kdo nejsou členy strany.
Základem akceschopnosti strany v nových podmínkách je ideová a organizační jednota, která se
tvoří na základě široké vnitrostranické demokracie. Nejúčinnější zbraní proti zanášení metod
byrokratického centralismu do strany je posílení vlivu členů strany na tvorbu politické linie, posílení
úlohy skutečně demokraticky volených orgánů. Volené orgány strany musí především ručit za to, že se
uplatní všechna práva členů, že rozhodování bude kolektivní a moc se nesoustředí v jedněch rukou.
Předpokladem odpovědného rozhodování kolektivních orgánů může být jedině věcná diskuse a
výměna názorů. Střetávání názorů je nutným projevem mnohostranného odpovědného úsilí o hledání
nejlepšího řešení, o prosazování nového proti zastaralému. Každý člen strany a stranických orgánů má
nejen právo, ale i povinnost podle svého nejlepšího svědomí vystupovat s iniciativou, kritikou, odlišnými
názory na projednávané otázky, oponovat kterémukoliv funkcionáři. Tato praxe musí pevně zapustit
kořeny, má-li se strana ve své činnosti uvarovat subjektivismu. Je nepřípustné omezovat komunisty v
těchto právech, vytvářet kolem těch, kdo vystoupili s odlišnými názory, atmosféru nedůvěry a
podezíravosti, používat proti menšině represálií pod jakoukoliv záminkou, jak se to stávalo v minulosti.
Strana však nemůže opustit zásadu, že po přijetí usnesení bude od každého komunisty vyžadovat jeho
plnění. Uvnitř strany jsou si všichni členové rovni bez ohledu na to, zastávají-li funkce ve stranických
orgánech nebo v orgánech státních a hospodářských organizací anebo nezastávají funkce žádné. Kdo
zaujímá vyšší funkci, má však vyšší odpovědnost. Strana si je vědoma, že nebude hlubšího rozvoje
demokracie v naší společnosti, jestliže se důsledně neuplatní demokratické zásady ve vnitřním životě a
práci samotné strany, mezi komunisty. Rozhodování o všech významných otázkách a kádrové obsazení
funkcí musí být zajištěno demokratickými pravidly jednání a tajným hlasováním. Demokratizace
stranického života znamená i upevňování pravidelných pracovních styků mezi stranou a vědou.
Využijeme v tomto směru metody konzultace, výměny protichůdných názorů a oponentury, poněvadž
funkce vědy nekončí přípravou analýz a podkladů, ale měla by na půdě strany pokračovat při sledování
procesů vyvolaných jednotlivými usneseními a přispívat k realizaci i kontrole správnosti usnesení praxí.
ÚV KSČ na svém prosincovém a lednovém plenárním zasedání nastoupil tuto cestu a zabezpečí,
aby v příštích měsících byly v celé straně vyřešeny otázky obsahu a demokratických metod stranické
práce, vztahy mezi volenými orgány a stranickým aparátem a vypracována pravidla vymezení pravomoci
a odpovědnosti jednotlivých orgánů a článků stranického mechanismu, zásady kádrové politiky strany,
které budou kromě jiného zajišťovat účelnou, pravidelnou obměnu vedoucích funkcionářů, záruky
informovanosti členstva a vztahy stranických orgánů k členům strany vůbec. V přípravách XIV. sjezdu
strana zabezpečí, aby stanovy strany odpovídaly současnému stupni jejího vývoje.
ZA ROZVOJ SOCIALISTICKÉ DEMOKRACIE,
ZA NOVÝ SYSTÉM POLITICKÉHO ŘÍZENÍ SPOLEČNOSTI
V uplynulém desetiletí kladla strana mnohokrát do popředí požadavek rozvoje socialistické demokracie.
Opatření strany směřovala ke zvýšení úlohy volených zastupitelských orgánů ve státě, zdůrazňovala
význam dobrovolných společenských organizací a všech forem aktivity lidu. Politika strany dala podnět k
přijetí řady zákonů, které zvýšily ochranu práv každého občana. Již v tezích ÚV KSČ ke XIII. sjezdu
strany bylo jasně řečeno, že »stát diktatury dělnické třídy splnil u nás své hlavní dějinné poslání«, a byl tu
jasně vyjádřen i základní směr, jak dále rozvíjet naši demokracii: »Soustava socialistické demokracie stát,
společenské organizace a strana jako vedoucí síla - cílevědomě usiluje o to, aby se rozdílné zájmy i
přístupy pracujících ke společenským problémům demokraticky projevily a aby se uvnitř organizací
socialistické společnosti správně, z hlediska celospolečenských potřeb a cílů, řešily. Rozvoj demokracie
musí přitom postupovat ruku v ruce s posilováním vědeckosti a odbornosti společenského řízení.«
Přesto se však do dnešní doby udržují v celém našem politickém systému škodlivé rysy
centralistického direktivního rozhodování a řízení. Ve vztazích mezi stranou, státem a společenskými
organizacemi, ve vnitřních vztazích a metodách uvnitř těchto složek, ve vztazích státních a jiných institucí
k občanům, v chápání významu veřejného mínění a informovanosti lidí, v praxi kádrové politiky - všude
tam se projevuje příliš mnoho věcí, které ztrpčují život lidí a zároveň brání odborně kvalifikovanému,
vědeckému rozhodování a podporují libovůli. Je tomu tak především proto, že všechny tyto vztahy v naší
politické soustavě byly po léta vytvářeny jako nástroj plnění centrálních direktiv a málokdy vůbec
umožňovaly, aby sama tvorba rozhodnutí byla výsledkem demokratického jednání.
Různé zájmy a potřeby lidí, direktivním rozhodováním nepředvídané, byly chápány jako
nežádoucí překážka, a ne jako nové potřeby života lidu, které politika musí respektovat. Proto nemohla
pomoci ani často dobře míněná hesla o »zvýšení účasti lidu na řízení«, neboť i tato »účast lidu« po léta
znamenala hlavně účast na plnění direktiv, a ne účast ve sporu o správnost samých rozhodnutí. Proto se
stále prosazovaly názory, opatření a zásahy, které byly libovolné a neodpovídaly ani vědeckému poznání,
ani zájmům různých vrstev lidu a jednotlivých občanů. Takto uplatňované centrální rozhodování pak
nemohlo být ani účinné a vedlo naopak k tomu, že se řada usnesení nemohla plnit a uvědomělé řízení
společenského vývoje se oslabovalo. To pochopitelně zase udržovalo často ve funkcích lidi, kteří jinak
»řídit« nedovedou a stále znovu oživují staré metody a návyky, obklopují se lidmi, kteří jim vyhovují, a
nikoli lidmi, jejichž schopnost a charakterové vlastnosti dávají záruky pro plnění funkcí. Přes stálé
důrazné odsuzování »doby kultu osobnosti« nejsme proto stále s to vymýtit ze života naší společnosti
některé rysy vlastní právě této době. To oslabuje důvěru lidí ve schopnost strany důsledně takové poměry
změnit, často se vyvolávají a oživují stará napětí a politická nervozita.
Ústřední výbor je pevně rozhodnut překonat takový stav. Pro XIV. sjezd je nutno zpracovat - jak
už bylo řečeno - základní otázky vývoje politického systému v koncepci, která odpovídá potřebám života,
stejně jako jsme zpracovali zásadní koncepci nové ekonomické soustavy.
Jde o to přetvořit celý politický systém tak, aby umožňoval dynamický rozvoj socialistických
společenských vztahů, slučoval širokou demokracii s vědeckým, odborně kvalifikovaným řízením,
upevňoval společenský řád, stabilizoval socialistické vztahy, napomáhal kázni a společenské disciplíně.
Základní vazby politického systému musí přitom poskytovat pevné záruky proti návratu ke starým
metodám subjektivismu a mocenské libovůli. K tomu zatím nebyla cílevědomě práce strany zaměřována a
naopak se pro takovou práci vytvářely často překážky. Všechny tyto změny nutně vyžadují zahájit práce
na přípravě nové ústavy ČSSR tak, aby návrh nové ústavy byl důkladně odborně i veřejně ve všech
důležitých otázkách prodiskutován a aby brzy po sjezdu strany mohl být projednán Národním
shromážděním.
Avšak již nyní, ještě před XIV. sjezdem, považujeme za nezbytné prakticky změnit dosavadní
stav tak, aby rozvoj socialismu a jeho vnitřní dynamika nebyly brzděny starými prvky v politickém
systému. Naše demokracie musí otevřít větší prostor pro činorodost každého jedince, každého kolektivu,
každého článku řízení, nižšího i vyššího, centrálního. Lidé musí mít větší možnost sami přemýšlet a
vyjadřovat své názory, musíme radikálně změnit praktiky, které mění lidovou iniciativu a kritické
připomínky a náměty zdola v příslovečné házení hrachu na zeď. Musíme zajistit, že neschopní, ale ke
všemu přizpůsobiví lidé budou opravdu vyměněni za takové, kterým jde o socialismus, o jeho osudy a
pokrok, o zájmy a potřeby ostatních a ne o jejich osobní moc nebo výhody. To se dotkne lidí jak
»nahoře«, tak »dole«, bude to složitý proces, který potrvá jistou dobu. Je třeba, abychom všude - na všech
stupních řízení, ve straně, ve státních a hospodářských orgánech i ve společenských organizacích ukázali,
který orgán a který funkcionář či odpovědný pracovník za co opravdu odpovídá, kde je záruka
nápravy a kde je nutno změnit instituce, kde metody práce a kde vyměnit konkrétní lidi. Postoj
jednotlivých funkcionářů k novým úkolům a metodám, jejich schopnost uskutečňovat novou politiku
musí být základním politickým měřítkem.
Bez práva není odpovědnosti
Základní předpoklad pro správný vývoj vidíme v tom, aby v celém našem systému řízení bylo do
budoucna jasné, kdo, který orgán a který pracovník za co odpovídá, jakou má pravomoc a jaké
povinnosti. K tomu je nezbytné, aby všechny složky měly své samostatné postavení. Nahrazování a
zaměňování státních orgánů, orgánů hospodářského řízení a společenských organizací stranickými orgány
je nadále nutno zcela odstranit. Stranická usnesení zavazují komunisty v těchto orgánech, ale politika,
řídící činnost i odpovědnost státních, hospodářských i společenských orgánů a organizací je samostatná.
Komunisté ve všech těchto orgánech a organizacích musí iniciativně zabezpečit, aby státní a hospodářské
orgány a rovněž společenské organizace (zejména takové, jako je ROH, ČSM aj.) ještě v tomto roce samy
iniciativně řešily konkrétní otázky své samostatné činnosti a odpovědnosti.
Na tvorbě státní politiky se podlí celá Národní fronta, politické strany, které ji tvoří, i společenské
organizace. Politické strany Národní fronty jsou sobě navzájem partnery, jejich politické působení
vychází ze společného politického programu Národní fronty a je samozřejmě vázáno Ústavou ČSSR, plně
vychází ze socialistického charakteru společenských vztahů v naší zemi. KSČ chápe Národní frontu jako
politickou platformu, která nedělí politické strany na vládní a opoziční v tom smyslu, že by se vytvářela
opozice proti linii státní politiky jako linii celé Národní fronty a vedl se politický boj o moc ve státě.
Případná rozdílná a rozporná stanoviska složek Národní fronty, případné spory o politiku státu - to vše je
řešeno na bázi společné socialistické koncepce politiky Národní fronty cestou politické dohody a
sjednocení všech složek Národní fronty. Formování politických sil usilujících o popření celé této
koncepce Národní fronty, o odstranění Národní fronty od politické moci vcelku, bylo vyloučeno už v roce
1945 po tragických zkušenostech obou našich národů s předválečným politickým vývojem tehdejší ČSR;
je samozřejmě i dnes pro naši republiku nepřijatelné.
KSČ považuje politické vedení marxisticko-leninské koncepce vývoje socialismu za podmínku
správného vývoje naší socialistické společnosti. Bude uplatňovat v Národní frontě a v celém našem
politickém systému marxisticko-leninskou koncepci jako koncepci politiky vedoucí tak, že pro ni bude
získávat prostředky politické práce - ve všech složkách našeho systému i přímo v masách dělníků a všech
pracujících - takovou podporu, která její vedoucí postavení demokratickými politickými prostředky
zabezpečí.
Dobrovolné zájmové společenské organizace pracujících nemohou zaměnit politické strany, ale
ani naopak - politické strany nemohou u nás snad vyřadit zájmové organizace dělníků a ostatních
pracujících z přímého vlivu na státní politiku, na její tvorbu i vykonávání. Monopolizovat socialistickou
státní moc nemůže ani jediná strana, ani koalice politických stran, musí k ní mít přímý přístup všechny
politické organizace lidu. KSČ bude všemi prostředky rozvíjet takové formy politického života, které
zajistí projev přímého hlasu a vůle dělnické třídy a všech pracujících na politické rozhodování v naší
zemi.
Celou současnou organizaci, formy činnosti i začlenění různých organizací do Národní fronty je
třeba zásadně v nových podmínkách revidovat a vybudovat tak, aby Národní fronta mohla plnit
kvalitativně nové úkoly. Národní fronta vcelku i všechny její složky musí dostat jak samostatná práva, tak
svou vlastní odpovědnost za řízení našeho státu a společnosti.
Dobrovolné společenské organizace musí být založeny na skutečně dobrovolném členství a
aktivitě. Lidé do nich vstupují proto, aby vyjadřovaly jejich zájmy, a sami si také mají právo vybírat své
funkcionáře a představitele, které nelze společenským organizacím dosazovat zvenčí. Z těchto zásad mají
důsledně vycházet naše jednotné masové organizace, jejichž funkce je i nadále potřebná, které však mají
odpovídat svou strukturou, svými metodami práce i spojením s členstvem novým společenským
podmínkám.
Zároveň je ještě letos potřebí zajistit uplatnění ústavních shromažďovacích a spolčovacích svobod
tak, aby byla zákonem zaručena možnost vzniku dobrovolných organizací, zájmových sdružení, spolků
apod. podle současných zájmů a potřeb různých vrstev a skupin našich občanů, bez byrokratických
omezování a bez monopolních práv jakékoli organizace. Jakákoli omezení v tomto směru mohou být dána
jen zákonem a jen zákon může stanovit, co je protispolečenské, zakázané a trestné. Zákonem zaručené
svobody musí v tomto smyslu plně platit v souladu s ústavou i pro občany různé náboženské víry a
vyznání.
Nelze zajistit účinný vliv mínění a názorů pracujících na celou naši politiku, nelze čelit snahám o
potlačení kritiky a iniciativy lidu, jestliže pro všechny občany nezajistíme důsledně právními prostředky
ústavně zaručenou svobodu projevu a vůbec všechna politická a osobní práva občanů. Socialismus
nemůže znamenat jenom osvobození pracujících lidí z nadvlády vykořisťovatelských třídních vztahů, ale
musí přinést pro plné uplatnění osobnosti více, než dává kterákoli buržoazní demokracie. Pracujícím
lidem, kterým už nediktuje třída vykořisťovatelů, nelze libovolným výkladem mocensky předpisovat, o
čem smějí a o čem nesmějí být informováni, které své názory mohou a které nemohou veřejně vyslovit,
kde se veřejné mínění může uplatnit a kde ne. Musí být soustavně využíván výzkum veřejného mínění při
přípravě závažných rozhodnutí a hlavní výsledky výzkumu mají být zveřejňovány. Jen na základě zákona,
který stanoví, co je protispolečenské - což u nás stanoví hlavně trestní zákon -, lze podobné omezení
uplatnit. ÚV KSČ považuje za nutné v nejbližší době přesněji než dosud vymezit tiskovým zákonem, kdy
může státní orgán zakázat šířit určitou informaci (v tisku, rozhlasu, televizi apod.-, a vyloučit možnost
faktické předběžné cenzury. Je nutno překonat opožďování, zkreslování a neúplnost informací, odstranit
neodůvodněné utajování politických a hospodářských skutečností, zveřejňovat roční výsledky
hospodaření podniků, zveřejňovat i alternativní návrhy různých opatření a řešení, rozšiřovat dovoz a
prodej zahraničního tisku. Vedoucí představitelé státních, společenských a kulturních organizací jsou
povinni pořádat pravidelně tiskové konference a vystupovat k aktuálním otázkám v televizi, rozhlasu a
tisku. V tisku je nutno umožnit odlišení oficiálních stanovisek státu, orgánů strany a publicistiky; zejména
stranický tisk má vyjadřovat vlastní život strany, vývoj i kritické střetávání různých názorů mezi
komunisty apod. a nemůže být ztotožňován plně s oficiálními stanovisky státu.
Strana si uvědomuje, že demokratizační proces se mohou pokusit zneužít ideologičtí odpůrci
socialismu. V současné etapě vývoje v podmínkách naší země však platí zásada, že buržoazní ideologii
lze čelit jen otevřeným ideovým bojem před tváří všeho lidu. Získávat lidi pro ideje a politiku strany lze
jen bojem opřeným o praktickou činnost komunistů ve prospěch lidu, o pravdivou a úplnou informaci, o
vědecký rozbor. Věříme, že v takovém boji všechny složky naší společnosti přispějí aktivně k vítězství
pravdy, která je na straně socialismu.
V současném období musí vzrůst aktivnost a zodpovědnost vydavatelství, šéfredaktorů, všech
členů strany a pokrokových pracovníků v masových komunikačních prostředcích za probojovávání
socialistických idejí a realizování politiky strany, Národní fronty a státu.
Právními normami je třeba přesněji zaručit svobodu projevu i menšinových zájmů a názorů (opět
v rámci socialistických zákonů a v souladu se zásadou, že rozhodnutí se řídí vůlí většiny). Právně přesně
zaručit ústavní svobodu pohybu, zejména výjezd našich občanů do zahraničí; jde hlavně o to, aby občan
měl právní nárok i na dlouhodobější nebo trvalý pobyt v cizině a aby lidé nebyli bezdůvodně stavěni do
postavení emigrantů; zároveň je nutno zákonem chránit i zájmy státu, např. pokud jde o odliv některých
kategorií specialistů apod.
Postupně musíme vyřešit v celém právním řádu úkol, jak lépe a důsledněji chránit osobní práva i
vlastnictví občanů, zejména vyloučit ustanovení, která prakticky znevýhodňují občany proti státním i
jiným institucím. Zamezit nadále tomu, aby k osobnímu vlastnictví rodinných domků, zahrádek apod.
přistupovaly různé instituce s přezíráním osobních práv a zájmů občanů. V nejbližší době je potřeba
přijmout již delší dobu připravovaný zákon o náhradě škody způsobené občanovi nebo organizaci
nezákonným rozhodnutím státního orgánu.
Vážnou skutečností je i to, že doposud nebyla do všech politických a občanských důsledků
provedena vždy ani rehabilitace lidí - komunistů i nekomunistů -, kteří byli obětí nezákonnosti v
minulých letech. Z iniciativy orgánů ÚV KSČ se přezkoumává, proč stranická usnesení v tomto směru
nebyla důsledně splněna, a zajišťuje se, aby tam, kde ještě k nápravě křivd nedošlo, byla náprava
zjednána. Ani v politických orgánech, které mají minulé nezákonnosti napravovat, ani v celém
bezpečnostním, prokurátorském a soudním aparátu nesmí sedět nikdo, kdo může mít ze své vlastní minulé
činnosti sebemenší osobní zájem nápravu brzdit.
Strana si je vědoma, že nevinně odsouzeným a pronásledovaným lidem nikdo nevrátí ztracená
léta jejich života; bude však prosazovat, aby zmizely jakékoli stíny nedůvěry a ponižování, důsledky,
které nezákonné zásahy měly často pro rodinu a příbuzné postižených, a bude důsledně dbát na to, aby
všichni takto pronásledovaní lidé měli plnou možnost uplatnit se v práci, ve veřejném životě i v politické
činnosti. Je samozřejmé, že ani při plné rehabilitaci osob nemůžeme měnit důsledky revolučních opatření,
jež byla v minulých letech provedena v souladu se smyslem třídního zákonodárství, které směřovalo proti
buržoazii, jejím majetkovým, ekonomickým a společenským oporám. Celý problém nápravy
nezákonných represí v minulých letech je nutno řešit s plnou odpovědností příslušných státních orgánů,
na základě právní úpravy; ÚV KSČ podporuje návrh, aby postup v těchto otázkách i problémy právních
důsledků byly upraveny zvláštním zákonem.
Široké demokratické pojetí politických a osobních práv občanů, jejich právní a politické záruky
považuje strana za nezbytný předpoklad nutného upevňování společenské kázně a řádu, stabilizace
socialistických společenských vztahů. Sobecké chápání občanských práv, vztahy ke společenskému
vlastnictví podle zásady, že »z cizího krev neteče«, nadřazování dílčích hledisek celospolečenským
potřebám - to vše jsou jevy, proti kterým komunisté budou důsledně bojovat.
Vlastním smyslem rozvoje demokracie musí být lepší výsledky praktické práce, opřené o širší
možnosti pro činorodou aktivitu, pro zajištění zájmů a potřeb lidu. Demokracii nelze ztotožňovat se
všeobecným řečněním a stavět ji proti požadavkům kázně, odbornosti a efektivnosti řízení. Avšak
libovůle a nejasné stanovení práv i povinností takový vývoj znemožňuje, vede k neodpovědnosti, k pocitu
nejistoty, a tím i ke lhostejnosti vůči veřejným zájmům a potřebám. Zároveň právě hlubší demokracií a
mírou občanských svobod musí socialismus prokázat, že překonává omezenou demokracii buržoazní, a
může se tak stát přitažlivým příkladem pro pokrokové hnutí i v průmyslově vyspělých zemích s
demokratickými tradicemi.
Rovnoprávnost Čechů a Slováků je základem síly republiky
Naše republika jako společný stát dvou rovnoprávných národů - Čechů a Slováků - musí důsledně dbát o
to, aby státoprávní úprava vztahů mezi našimi bratrskými národy a postavení všech ostatních národností
ČSSR se vyvíjely tak, jak to vyžaduje upevňování jednoty státu, vlastní rozvoj národů a národností a jak
to odpovídá potřebám socialismu. Nelze zastírat, že i v socialistickém Československu se přes výrazný
pokrok v řešení národnostní otázky vyskytují závažné chyby a zásadní deformace státoprávního řešení
vztahů Čechů a Slováků.
Je třeba zdůraznit, že samo asymetrické uspořádání nebylo už principiálně způsobilé vyjádřit a
zabezpečit státoprávní vztahy dvou rovnoprávných národů, protože postavení jednoho i druhého národa
nutně vyjadřovalo rozdílným způsobem. Rozdílný způsob se projevil především v tom, že funkci českých
národních orgánů plnily centrální orgány, které jako celostátní byly nadřízeny slovenským národním
orgánům, a tím se slovenskému národu prakticky překáželo v rovnoprávné účasti na tvorbě a realizaci
celostátní politiky. Objektivní nedostatky takového řešení navíc prohlubovala dosavadní politická
atmosféra a praxe, nepříznivě ovlivňující postavení a činnost slovenských národních orgánů. V
takovýchto podmínkách se funkce slovenských národních orgánů oslabovaly, a to jak v padesátých
letech, tak i v koncepci Ústavy ČSSR z roku 1960. Tak se dostaly slovenské národní orgány do postavení,
kdy jejich vliv na chod státního mechanismu se stal okrajovým. Tyto nedostatky nemohl - i se zřetelem na
nezdravé prvky politické atmoséry nedávné minulosti - překonat ani společný dokument ÚV KSČ a ÚV
KSS o posílení úlohy SNR z roku 1964.
Tento vývoj nutně vyvolával nedorozumění mezi našimi národy. V českých krajích při
neexistenci vlastních národních orgánů vzbuzoval dojem nadbytečnosti slovenských národních orgánů.
Na Slovensku zase vyvolával přesvědčení, že Slováci si doma nevládnou a že se o všem rozhoduje
výlučně v Praze.
V zájmu rozvoje naší socialistické společnosti, upevnění jednoty československého lidu a jeho
důvěry v politiku KSČ je proto nevyhnutelné dosáhnout zásadního obratu i ve státoprávním uspořádání
vztahů Čechů a Slováků a provést i příslušné ústavní změny. Nastává proto se vší vážností potřeba, aby
byla respektována výhoda socialistického federativního uspořádání jako uznávané a osvědčené
státoprávní formy soužití rovnoprávných národů ve společném socialistickém státě.
Konečnému federativnímu uspořádání musí - z organizačních důvodů - jako organická součást a
vývojový stupeň předcházet odstranění nejpalčivějších nedostatků současného neuspokojivého stavu
úpravy státoprávních vztahů českého a slovenského národa. Proto je třeba vypracovat a přijmout ústavní
zákon, který zakotví princip symetrického uspořádání jako cíl, k němuž má náš vývoj po XIV. sjezdu v
nové ústavě vyústit a který bude novým způsobem, podle zásady plné rovnoprávnosti, řešit postavení
slovenských národních orgánů v našem ústavním systému v nejbližší době - ještě před volbami do
Národního shromáždění a Slovenské národní rady. V něm je třeba:
- konstituovat Slovenskou národní radu jako zákonodárný orgán a radu ministrů Slovenska jako
kolegiální výkonný orgán a ministerstva jako resortní výkonné orgány Slovenské národní rady s
rozšířením reálné kompetence všech těchto orgánů tak, aby dělba zákonodárné a výkonné kompetence
mezi celostátními a slovenskými orgány v podstatě odpovídala zásadám Košického vládního programu;
- svěřit řízení národních výborů na Slovensku slovenským národním orgánům a v souvislosti s
účelným uspořádáním správy mezi celostátním centrem a slovenskými národními orgány zřídit slovenský
resortní orgán na úseku vnitra a Bezpečnosti v plném rozsahu;
- upravit kompetenci slovenských národních orgánů tak, aby vypracovávaly a schvalovaly
národohospodářský plán a rozpočet za Slovensko ve všech jeho částech a k nim patřící ekonomické
nástroje. Účelně upravit strukturu resortních hospodářských výkonných orgánů SNR a přiměřeně tomu
upravit organizační strukturu materiálně výrobní základny na Slovensku;
- obnovit instituci státních tajemníků v centrálních resortech, zejména na ministerstvech
zahraničních věcí, zahraničního obchodu a národní obrany, v postavení členů vlády;
- politicky a ústavně vyloučit možnost majorizace slovenského národa ve státoprávních otázkách
vztahů Čechů a Slováků a ústavního postavení Slovenska;
- kromě toho, mimo rámec ústavního zákona, v konkrétní politické praxi uskutečnit princip
rovnoprávnosti obou národů při kádrovém a personálním obsazování míst v centrálních orgánech, v
zahraniční službě atd.
V souvislosti s přípravou XIV. sjezdu strany a s přípravou nové ústavy je nutno na základě
všestranné odborné a politické přípravy předložit návrh státoprávního uspořádání vztahů našich národů,
které v každém ohledu plně vyjádří a zaručí jejich rovnoprávnost a právo na sebeurčení. Podle stejných
zásad pak bude třeba řešit i otázky výstavby strany a společenských organizací.
V zájmu posilování jednoty, semknutosti i národní svébytnosti všech národností v ČSSR Maďarů,
Poláků, Ukrajinců i Němců - je nezbytné vypracovat statut upravující postavení a práva
jednotlivých národností, zaručující možnosti jejich národního života a rozvoje jejich národní osobitosti.
ÚV KSČ si uvědomuje, že při řešení problémů národností přes nesporně dosažené úspěchy byly a jsou
vážné nedostatky. Považujeme za nutné vyzdvihnout, že zásady našeho programu se plně vztahují stejně
jako na naše oba národy i na ostatní národnosti. V zájmu toho je třeba zakotvit ústavní i zákonné záruky
pro úplnou a skutečnou politickou, hospodářskou i kulturní rovnoprávnost. Zájmy národností bude třeba
zabezpečit i z hlediska výstavby celostátních, krajských, okresních, městských a místních orgánů státní
moci a správy. Je třeba, aby národnosti, přiměřeně ke svému celkovému počtu, byly reprezentovány v
našem politickém, hospodářském, kulturním a veřejném životě, ve volených i výkonných orgánech. Je
třeba zabezpečit aktivní účast národností na veřejném životě v duchu rovnoprávnosti a v duchu zásady, že
národnosti mají právo samostatně a samosprávně rozhodovat o věcech, které se jich týkají.
Voleným orgánům dávají moc voliči
Nastávající volby se mají stát nástupem k uskutečnění zásad tohoto akčního programu v práci
zastupitelských orgánů státu.
Ačkoliv se v posledním období rozvinula snaha zlepšit přípravu voleb, ukázalo se, že v původním
termínu nelze uskutečnit volby tak, aby odpovídaly zásadám rozvinuté socialistické demokracie. Je proto
třeba vypracovat takový volební systém, který bude v souladu se změnami v našem politickém životě.
Volebním zákonem je nutno přesně a jasně upravit demokratické zásady přípravy voleb, navrhování
kandidátů i způsob jejich volby. Úprava volebního systému musí zejména vycházet z nového politického
postavení Národní fronty i samotných volených státních orgánů.
Základem celé sítě zastupitelských sborů jako demokratických orgánů státní moci jsou u nás
národní výbory. Národní výbory se musí stávat místem, kde je demokraticky vytvářena linie státní
politiky v místech, zejména v okresech a krajích. V jejich práci je nutno plně uplatňovat zásadu
socialistické demokracie: aby se projevily různé zájmy a potřeby občanů a sjednotily se v obecný, veřejný
zájem obcí, měst, okresů i krajů.
Národní výbory chápe strana jako orgány, které musí pokračovat v pokrokových tradicích místní
samosprávy a lidové správy. Nelze je považovat za místní byrokratické úřady, řídící komunální podniky.
Chránit práva a potřeby občanů, zjednodušit vyřizování všech záležitostí, s nimiž se občané k národnímu
výboru obracejí, prosazovat veřejné zájmy a čelit i snahám různých institucí šidit občany a nedbat jejich
potřeb - v tom je základní politické poslání národních výborů.
Národní shromáždění chápe strana jako socialistický parlament se všemi funkcemi, které
parlament v demokratické republice musí mít. Ještě do nového volebního období komunisté-poslanci
musí zajistit, aby NS vypracovalo řadu konkrétních opatření, jež reálně naplní ústavní postavení NS jako
nejvyššího orgánu státní moci v ČSSR. Formalismus v jednání, snahu o nepřesvědčivou jednomyslnost
vylučující nutné rozdíly v názorech a postojích poslanců - to vše je nutno překonat. Z tohoto hlediska je
nutno v nejbližší době vyřešit především vztahy NS a stranických orgánů a také řadu problémů vnitřní
činnosti NS včetně otázek organizačních a technických. Výsledkem musí být Národní shromáždění, které
skutečně rozhoduje o zákonech i důležitých politických otázkách a nejenom schvaluje předložené návrhy.
Strana podporuje posílení kontrolní funkce NS v celém našem veřejném životě a konkrétně ve vztahu k
vládě; z tohoto hlediska je potřebné podřídit aparát kontroly plně NS, vytvářet ho jako jeho orgán. Spolu s
užším sepětím NS s veřejným míněním občanů může to všechno v krátké době zvýšit úlohu i prestiž NS v
naší společnosti.
Dělba a kontrola moci - záruka proti libovůli
Také komunisté ve vládě musí v nejbližší době zajistit, aby byl konkrétně rozpracován princip
odpovědnosti vlády Národnímu shromáždění v celé její činnosti. I v rámci dosavadní praxe politického
řízení nebyl dostatečně využíván prostor pro samostatnou činnost vlády a jednotlivých ministrů,
projevovala se i snaha přesouvat odpovědnost na stranické orgány a zbavovat se samostatnosti v
rozhodování. Vláda není jen orgánem hospodářské politiky. Jako nejvyšší orgán výkonu státní moci se
musí jako celek soustavně zabývat celým okruhem politických a správních otázek ve státě. Vládě přísluší
též úkol účinně dbát o racionální vývoj celého státního aparátu. Aparát státní správy byl v minulosti často
podceňován; jde o to, aby tento aparát byl kvalifikovaný, odborně zdatný a racionální ve své činnosti, aby
byl důsledně kontrolován demokratickými prostředky, aby byl efektivní. Zjednodušené představy, že
těchto cílů lze dosáhnout podceňováním a snižováním administrativního aparátu vůbec, napáchaly v
minulosti více škody než užitku.
V celém státním a politickém systému je nutno promyšleně vytvářet vztahy a pravidla umožňující
dát na jedné straně potřebnou jistotu odpovědným odborným kádrům v jejich funkčním postavení a na
druhé straně umožňující potřebnou směnu kádrů tak, aby byl běžně možný nástup politicky a odborně
schopnějších lidí na místo těch, kteří na svou práci již nestačí. To vyžaduje právně přesně upravit
podmínky odvolatelnosti odpovědných kádrů a vytvořit právní záruky důstojné úpravy postavení těch,
kdo odcházejí normální směnou ze svých funkcí, aby odchod neznamenal »pád« v materiálním i morálně
politickém postavení lidí.
Politika strany vychází z požadavku, aby v celém státním mechanismu nedocházelo k přílišnému
soustřeďování moci v jednom článku, v jednom aparátu nebo u jednotlivce. Je nutno zajistit takové
rozdělení pravomoci a systému vzájemné kontroly mezi jednotlivými články, aby případné chyby a
přehmaty jednoho článku byly včas napraveny činností druhého. Tomu musí odpovídat nejenom vztahy
mezi volenými a výkonnými orgány, ale i vztahy uvnitř mechanismu výkonu státní moci a správy a
rovněž postavení a funkce soudů.
Těmto zásadám neodpovídá především přílišná koncentrace funkcí v dosavadním ministerstvu
vnitra. Strana považuje za nutné budovat je jako resort státní vnitřní správy, jejíž součástí je i správa
Bezpečnosti. Agendy, které v našem státě tradičně patřily jiným orgánům a jsou dnes vykonávány
ministerstvem vnitra, je nutno z jeho působnosti vyjmout. Je potřeba v nejbližší době vypracovat návrhy
zajišťující ve vyšetřování základní kompetenci soudů, oddělení správy věznic od bezpečnostního aparátu,
předání agendy plynoucí z tiskového zákona, archivu apod. jiným státním orgánům.
Za politicky velmi závažnou otázku pokládá strana správné začlenění bezpečnostního aparátu ve
státě. Bezpečnosti našeho života jen prospěje, bude-li odstraněno vše, co ve veřejnosti napomáhá udržovat
pohled na bezpečnostní aparát, podmíněný minulou dobou porušování zákonnosti a výsadním postavením
Bezpečnosti v politickém systému. Tato doba rozrušila pokrokové tradice naší Bezpečnosti jako síly,
která jde s lidem. Na tyto tradice je nutno navázat. ÚV KSČ považuje za potřebné změnit organizaci
Bezpečnosti a jednotný SNB rozdělit na dvě rozdílné, na sobě nezávislé složky - Státní bezpečnost a
Veřejnou bezpečnost. Státní bezpečnost musí mít takové postavení, organizační strukturu, početní stav,
vybavení, metody činosti i kvalifikaci, které odpovídají jejímu zaměření na ochranu státu proti činnosti
nepřátelských center ze zahraničí. Každý občan, který se neprovinil v tomto směru, musí s jistotou vědět,
že jeho politické přesvědčení a názory, jeho osobní vyznání a činnost nemohou být předmětem pozornosti
orgánů Státní bezpečnosti. Strana jasně prohlašuje, že tento aparát nesmí být zaměřován a používán k
řešení vnitropolitických otázek a rozporů socialistické společnosti. Veřejná bezpečnost plní úkoly boje
proti trestné činnosti a úkoly ochrany veřejného pořádku; tomu se přizpůsobuje její organizace, počty i
metody práce. Proti dnešnímu stavu je nutno aparát VB lépe vybavit, posílit; vymezit právně přesně určité
funkce v ochraně veřejného pořádku, při jejichž plnění bude VB podřízena národním výborům. Právními
normami je nutno vytvořit jasnější vztahy kontroly nad Bezpečností vládou jako celkem i Národním
shromážděním.
Je nutno věnovat náležitou péči provádění branné politiky v našem státě. V této souvislosti je
třeba usilovat o náš aktivní podíl na koncepci vojenské doktríny států Varšavské smlouvy, o upevňování
obranné schopnosti našeho státu v souladu s jeho potřebami a možnostmi, o jednotné komplexní chápání
otázek obrany se všemi problémy výstavby socialismu v celé naší politice včetně branné výchovy.
Právní politika strany vychází ze zásady, že při sporu o právo (včetně správních rozhodnutí
státních orgánů) je základní zárukou zákonnosti řízení před soudem, který je nezávislý na policejních
činitelích a je vázán jen zákonem. Uplatnění této zásady vyžaduje posílit celkovou společenskou i
politickou úlohu a váhu soudů v naší společnosti. ÚV KSČ bude dbát, aby komplex potřebných návrhů a
opatření byl zpracováván tak, aby do příštích voleb soudců byly potřebné otázky vyřešeny. V souladu s
tím je nutno souběžně řešit i postavení a úkoly prokuratury tak, aby prokuratura nebyla nadřazována
soudům, a rovněž zajistit plnou nezávislost advokacie na státních orgánech.
Mládež a její organizace
V mládeži vidíme pokračovatele v díle socialistické přeměny společnosti. Současná politická aktivita a
účast mládeže v obrodném společenském procesu dokazuje neoprávněnost paušálních výtek, které často
padaly nesprávně na její adresu. Rozhodující část pracující a studující mládeže je svou energií, kritičností,
smyslem pro věcnost a novátorské činy přirozeným spojencem a významným činitelem při tvorbě a
realizaci programových cílů strany. Proto také je nezbytné zeširoka a s důvěrou otevřít mladým lidem
dveře do naší strany.
Zároveň je zapotřebí dát mládeži všech sociálních kategorií úměrně věku a schopnostem plnou
možnost spolurozhodovat o všech jejích i veřejných záležitostech v zastupitelských orgánech; její
organizace uznávat jako partnery stranických a společenských organizací, hospodářských orgánů,
národních výborů a vedení škol při řešení sociálních, pracovních, studijních a jiných naléhavých
problémů mládeže a dětí; dát mladým lidem příležitost včas uplatnit znalosti, kvalifikaci a talent na
odpovídajících místech včetně míst vedoucích; za jejich účasti budovat kulturní, tělovýchovná a rekreační
zařízení, aby mohli zdravě a efektivně trávit volný čas; práci dobrovolných i profesionálních cvičitelů,
trenérů, instruktorů a ostatních pracovníků, kteří svůj čas a znalosti obětavě věnují dětem a mládeži,
oceňovat jako vysoce společensky prospěšnou a záslužnou činnost.
V této souvislosti musíme říci několik sebekritických slov i ke vztahu strany k ČSM. Donedávna
jsme od něho, resp. od jeho představitelů, chtěli, aby mezi mládež přenášeli víceméně hotové směrnice,
které byly často výsledkem subjektivních názorů a necitlivě zasahovaly do vnitřních záležitostí
organizace mládeže. Nedostatečně jsme i mladé komunisty vedli k tomu, aby se podíleli na tvorbě
politiky strany tím, že by důsledně obhajovali, rozvíjeli a vyjadřovali zájmy, potřeby, požadavky a
stanoviska mládeže jako celku i jejích jednotlivých skupin. Oslabovala se tím iniciativa mládeže i role její
organizace ve veřejném a politickém životě. K tomu napomáhala i nesprávná zásada tzv. přímého řízení
ČSM stranou.
Samostatnost mládežnického a dětského hnutí však nevylučuje, ale předpokládá jasné ideové
vedení, soustavný zájem celé strany o problémy mládeže a výchovy dětí, praktickou pomoc komunistů
dětským a mládežnickým kolektivům a pozorný vztah k mladým lidem v každodenním životě.
Mnohotvárnost potřeb, zájmů a často se měnících zálib mládeže, která sama je věkově, sociálně,
kvalifikačně a jinak vnitřně diferencována, vyžaduje též členité a diferencované organizace dětí a
mládeže. Kromě momentálních dílčích zájmů a zálib různých skupin mládeže existují však naléhavé
současné i perspektivní potřeby a zájmy týkající se celé mladé generace, jejichž vyjádření a prosazení
vyžaduje společný postup všech významných oddílů mládeže a tomu odpovídající formu organizace a
společenské reprezentace mládeže. Domníváme se, aniž mladým lidem chceme předepisovat strukturu
mládežnické organizace, že současným potřebám a stavu mládežnického a dětského hnutí nejlépe
odpovídá forma federace.
Bude do značné míry záležet i na dosavadních orgánech ČSM i jiných společenských
organizacích, jak tomuto procesu pomohou, aby se zdravá iniciativa mládeže nepotlačila ani zbytečně
netříštila, aby bylo účelně využito všech zkušeností a možností při hledání optimálního rozvoje našeho
socialistického mládežnického a dětského hnutí.
NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ A ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ
XIII. sjezd schválil závěry konstatující, že ozdravení naší ekonomiky a přechod k intenzivnímu
hospodářství nemůže být uskutečněn tradičními přístupy či dílčími zdokonaleními direktivního systému
řízení a plánování, ale zásadní změnou mechanismu socialistické ekonomiky. Zvítězila myšlenka
ekonomické reformy, jejíž podstatou je nová ekonomická soustava, znovuoživení pozitivních funkcí
socialistického trhu, nezbytné strukturální změny ekonomiky a hluboká změna úlohy hospodářského
plánu z nástroje, který přikazuje, v nástroj, kterým společnost vědeckým způsobem nalézá nejvýhodnější
dlouhodobé zaměření svého vývoje; změna z nástroje prosazování subjektivisticky určených hmotných
proporcí v program ekonomické politiky, zajišťující efektivní rozvoj hospodářství a růst životní úrovně.
Uskutečnění prvních závažných kroků hospodářské reformy se setkalo s aktivní podporou pracujících,
odborníků i široké veřejnosti.
Určité rysy hospodářského vývoje v minulých dvou letech, lepší využívání výrobních činitelů,
pokles podílu materiálových nákladů na společenském produktu, rostoucí náročnost odběratelů na
technickou úroveň a kvalitu výrobků atp. plně potvrzují správnost závěrů přijatých XIII. sjezdem. Tyto
kladné rysy hospodářského vývoje se zatím neprojevily v lepším uspokojování potřeb společnosti a ve
snížení napětí na vnitřním trhu. To má věcné příčiny v tom, že ještě silně doznívají dřívější tendence,
přežívá stará skladba výroby a zahraničního obchodu a výroba se jen pomalu přizpůsobuje změnám a
rostoucí náročnosti poptávky. To souvisí s řadou nedůsledností a mezer při uplatňování programu
ekonomické reformy.
Místo soustavného úsilí o objektivizaci tržních kritérií, která by odhalila ekonomickou zaostalost i
staré deformace hospodářské struktury a postupně vylučovala jejich existenci, působí dosud ve značné
míře snahy deformovat tato kritéria, přizpůsobovat je daným podmínkám a vytvořit tak pohodlnou situaci,
ve které zaostalost a deformace zůstanou skryty, mohou přežívat a dále se přiživovat na účet nás všech.
V hospodářské politice nadále panuje systém ochranářství ekonomické zaostalosti, spojený s
cenovou, subvenční, dotační politikou a hlavně se systémem přirážek v zahraničním obchodě.
Nepřehledná spleť ochranářství vytváří podmínky, v nichž mohou existovat a v řadě případů jsou
preferovány podniky neefektivní, nekvalifikovaně řízené, zaostalé. Natrvalo není možné otupovat
hospodářskou politiku tím, že se bere těm, kdo dobře pracují, a dává těm, kdo hospodaří špatně. Proto je
nutno objektivizovat hodnotové vztahy tak, aby rozdíly v důchodové situaci mezi podniky vyjadřovaly
skutečné rozdíly v úrovni jejich hospodaření. Natrvalo není ani politicky správné, aby na neefektivnost
doplácel spotřebitel prostřednictvím cen, daní i nepřímo přes různé formy odčerpávání prostředků z
efektivních podniků.
Podnikům postaveným proti náročnému trhu je nutno poskytnout volnost rozhodování ve všech
otázkách týkajících se bezprostředně vedení podniku a jeho hospodaření a umožnit jim tvůrčí reakci na
potřeby trhu. Náročný trh spolu s hospodářskou politikou vyvinou tak tlak na zhospodárnění výroby a
zdravé strukturální změny. Základním podnětem ke zdokonalování výroby a snižování nákladů musí být
ekonomická soutěž, zejména s vyspělými zahraničními konkurenty. Tuto soutěž nelze nahradit
subjektivními úpravami ekonomických podmínek a direktivními příkazy nadřízených orgánů.
Bez podnikání se socialismus neobejde
Program demokratizace v hospodářství spojuje ekonomickou reformu těsněji s procesy, které jsou před
námi v oblasti politiky a celkového řízení společnosti, a podněcuje ke stanovení a uplatnění nových
prvků, které by ekonomickou reformu dále rozvíjely. Program demokratizace hospodářství zahrnuje
zejména uskutečnění samostatnosti podniků a podnikových seskupení a jejich relativní nezávislost na
orgánech státu, plné a reálné uplatnění práva spotřebitele určovat svou spotřebu a svůj životní styl, právo
svobodné volby pracovní činnosti, právo a reálnou možnost různých skupin pracujících a různých
sociálních skupin formulovat a obhajovat své ekonomické zájmy při vytváření hospodářské politiky.
V rozvíjení demokratických vztahů v hospodářství považujeme v současné době za nejdůležitější
dořešit ekonomické postavení podniků, jejich pravomoc a odpovědnost.
Ekonomická reforma bude stále více stavět celé pracovní kolektivy socialistických podniků do
situace, kdy přímo pocítí důsledky jak dobrého, tak špatného řízení podniků. Strana považuje proto za
nezbytné, aby celý pracovní kolektiv, který nese důsledky, měl na řízení podniku také vliv. Vzniká
potřeba demokratických orgánů v podnicích, jež by měly vymezenou pravomoc vůči vedení podniku.
Těmto orgánům by za celkové výsledky své práce byli odpovědni ředitelé a vedoucí pracovníci podniků,
kteří by také byli těmito orgány ustavováni do svých funkcí. Tyto orgány musí být přímou součástí
řídícího mechanismu podniků, a nikoli společenskou organizací (nemohou být proto ztotožněny s
odbory). Tyto orgány by se vytvářely jednak volbou zástupců pracovního kolektivu, jednak zastoupením
některých mimopodnikových složek zajišťujících vliv celospolečenských zájmů a odbornou,
kvalifikovanou úroveň rozhodování; zastoupení těchto složek je nutné podřídit rovněž demokratickým
formám kontroly. Současně musí být upraveny vztahy odpovědnosti těchto orgánů za výsledky
hospodaření se socialistickým vlastnictvím. V duchu těchto zásad čeká na vyřešení celá řada konkrétních
otázek; současně bude nutné navrhnout statut těchto orgánů a využít některých tradic našich závodních
rad z let 1945-1948 a zkušeností z moderního podnikání.
To ovšem nemění nic na nedílné autoritě a pravomoci vedoucích pracovníků při řízení podniku,
která současně s jejich kvalifikací a řídícími schopnostmi je základní podmínkou úspěšného podnikání.
V souvislosti s tím je nutno přezkoumat i dosavadní roli odborů. V centralistickém systému u nich
splývala funkce podpory direktivního řízení a zároveň obhajoby zájmů pracujících. Navíc vykonávaly i
některé státní funkce (pracovní zákonodárství aj.). Dostávaly se tak do situace, že na jedné straně
nedostatečně pečovaly o zájmy pracujících, na druhé straně se jim vytýkalo »ochranářství«. I socialistická
ekonomika vytváří postavení pracujících, v němž existuje potřeba organizovaně hájit své lidské, sociální a
jiné zájmy. Centrální funkcí odborů by se mělo stávat stále výrazněji poslání hájit zaměstnanecké,
pracovní zájmy dělníků a pracujících, vystupovat z tohoto hlediska jako významný partner při řešení
všech otázek hospodářského řízení; na této základně by pak odbory rozvíjely účinněji i svou funkci
organizovat dělníky a zaměstnance k pozitivnímu řešení problémů socialistické výstavby a s tím spjatou
výchovnou funkci. Komunisté v odborech budou vycházet z těchto zásad a iniciativně zabezpečí, aby
samy odbory provedly na základě celého akčního programu strany rozbor svého dosavadního postavení,
funkcí i činnosti ústředních a svazových orgánů, zhodnotily vnitřní život odborů jako samostatné
demokratické organizace a vypracovaly vlastní politickou linii při řešení těchto otázek.
Podnik musí mít právo volby svého organizačního začlenění. Nadpodnikové orgány (typu
dnešních generálních a oborových ředitelství) nemohou být nadány státní administrativní mocí. Je nutno s
přihlédnutím k podmínkám jednotlivých oborů jim umožnit, aby se na základě ekonomického zájmu a
potřeb podniků v budoucnosti přetvářely v dobrovolná sdružení. Podniky musí mít právo rozhodovat o
obsahu činnosti těchto sdružení, právo vystoupit z nich a osamostatnit se a vstupovat do takových
sdružení, která lépe zabezpečí funkce vyplývající z koncentrace a specializace výroby a integračních
procesů.
Vystoupení podniků z dosavadních nadpodnikových svazků a jejich volné sdružování nelze začít
uskutečňovat dříve, než budou vládou vytvořena pravidla pro tento proces; přitom v přechodné době bude
nutné zajistit, aby podniky i po osamostatnění plnily již dříve jim časově přesně určené finanční a
kooperační závazky vyplývající z jejich minulého členství v nadpodnikovém orgánu.
Je nutno skoncovat s dřívějším zjednodušeným schematickým přístupem k utváření organizační
struktury výroby a obchodu. Struktura podniků musí být pestrá, jako jsou pestré požadavky na našem
trhu. Je proto nutno také počítat s rozvojem malých a středních socialistických podniků, jejichž význam
spočívá především v kompletizaci výroby, v rychlém obohacování trhu novinkami a v pružném reagování
na různé požadavky zákazníků. Ve vývoji organizační struktury výroby a obchodu je nutno otevírat
prostor pro ekonomické soutěžení mezi podniky všech druhů a forem podnikání, v prvé řadě ve sféře
výroby a prodeje spotřebního a potravinářského zboží.
Významnou měrou přispívá ke konsolidaci našeho národního hospodářství zemědělská výroba.
Poslední období a zvláště příští potřeby ekonomiky jasně vyzdvihují tuto kladnou konsolidační úlohu
zemědělství, jehož skladba by se měla vyvíjet tak, aby postupně zabezpečovalo racionální strukturu
výživy obyvatelstva. Proto strana považuje za nutné zvýšit a soustředit pomoc státu a všech odvětví,
zvláště chemického a strojírenského průmyslu, při zabezpečování vzestupu rostlinné a živočišné
produkce. To je a nadále zůstává prvořadým úkolem naší hospodářské politiky.
Mimořádný význam pro rozvoj naší ekonomiky má družstevní podnikání v zemědělské výrobě.
Strana podporuje závěry VII. sjezdu JZD, zejména vytvoření celostátní organizace zemědělských
družstevníků, právo JZD podnikat i v dalších oborech, možnost přímého prodeje části zemědělských
produktů obyvatelstvu a maloobchodní síti. Státní orgány budou pomáhat řešit celoroční zaměstnanost
zemědělského obyvatelstva. Strana považuje rozvoj zemědělské výroby v družstvech a na státních
statcích za rozhodující směr zemědělské velkovýroby. Bylo by účelné, aby komunisté připravili návrhy,
které budou rozvíjet nové formy užšího spojení zemědělských výrobců s organizacemi jejich zásobování
a odbytu zemědělských výrobků tak, aby tyto nové formy zabezpečovaly přímé spojení zemědělské
výroby se zásobováním a odbytem a vyjadřovaly určitou obdobu dřívějších hospodářských družstev.
Budeme podporovat rozvoj rozmanitých forem úvěrů pro zemědělské podnikání a doporučujeme
prozkoumat celý úvěrový systém v zemědělské ekonomice. Současně ústřední výbor doporučuje, aby
zemědělské a ostatní státní řídící orgány hledaly a podporovaly i další formy podnikání při využívání
půdy v horských, podhorských a pohraničních oblastech. V pohraničí je nutno usilovat o vytváření
dalších vhodných podmínek pro zvyšování hospodářské činnosti, tj. lépe využívat dnešních malých
provozoven, rozšiřovat rekreační možnosti a uskutečňovat další investiční výstavbu. Tak stabilizovat
osídlení pohraničí a normalizovat jeho život. I když výroba jednotlivě hospodařících rolníků tvoří
poměrně malý díl z celkové produkce, je důležité usnadňovat jejich práci, zlepšovat jejich podmínky
hospodaření a umožňovat jim kooperaci s družstevními a státními podniky.
V souladu s náměty XIII. sjezdu KSČ je nezbytné také otevírat možnosti pro družstevní
podnikání všude tam, kde si družstva na svou činnost vydělají. Jednotlivá družstva bude účelné
osamostatňovat jako nezávislé a plnoprávné hospodářské a společenské organizace, rušit neúčelnou
administrativní centralizaci družstev a nad družstevními podniky budovat jen takové orgány, které
vykonávají pro ně ekonomicky prospěšnou činnost. V souvislosti s rozvojem družstevního podnikání se
jeví účelným propracovat hlouběji spoluvlastnické vztahy družstevníků k družstevnímu majetku.
Vážným a dlouhodobě existujícím nedostatkem v ekonomickém životě je nízká úroveň a
nedostatek služeb všeho druhu, což snižuje životní úroveň a vyvolává oprávněnou nespokojenost občanů.
U komunálních služeb (voda, plyn, kanalizace, městská doprava, čištění města atp.) si zlepšení vyžádá
značných investičních prostředků a může být řešeno jen postupně při zabezpečení jejich rentability. U
ostatních služeb je příčina nevyhovujícího stavu v jejich uspořádání a administrativně náročném způsobu
řízení, v malé zainteresovanosti pracovníků na hospodářských výsledcích, v nerentabilitě některých
služeb, ve špatném zásobování materiálem a v nízkých a špatných investicích.
Ani úroveň výrobních sil, ani charakter práce ve službách, opravárenství a řemeslné výrobě
neodpovídají dnešní vysoké centralizaci v jejich řízení a organizaci, která vyvolává zcela zbytečnou
administrativu a zatěžuje tak služby neúčelnými náklady. Proto je nutné přijmout neodkladná opatření ke
zdokonalení a rozšiřování všech již existujících forem služeb (družstva, komunální podniky), zjednodušit
v duchu zásad nové soustavy jejich řízení a organizaci. Právě ve sféře služeb má především své
oprávnění, jestliže se jednotlivé provozovny budou osamostatňovat a jestliže zmizí nepotřebné
administrativní řídící články. Své oprávnění ve sféře služeb má i drobné osobní podnikání. V tomto směru
je nutné rozpracovat zákonná ustanovení o drobném podnikání, která by umožnila zaplnit dnes existující
mezeru na našem trhu.
Úloha státu v ekonomice
Rozmnožování společenského bohatství je záležitostí celé naší společnosti. Vlastní úkoly a odpovědnost tu
připadá jak podnikům, tak řídícím orgánům, především vládě. Je tedy jejich společným zájmem a úkolem
využít vzestupu politické aktivity pracujících, k němuž dochází po prosincovém a lednovém plénu
ústředního výboru, a získat je pro cestu, která znamená konsolidaci národního hospodářství.
K tomu je nezbytná úprava celého organismu provádění hospodářské politiky státu. Vyřešit
příslušné organizační otázky tu musí státní a hospodářské orgány. Strana přitom považuje za žádoucí, aby
konečný stav uspořádání odpovídal následujícím zásadám:
Rozhodování o plánu a hospodářské politice státu musí být jednak procesem vzájemné
konfrontace a slaďování různorodých zájmů - podnikatelských, spotřebitelských, zaměstnaneckých,
různých společenských skupin obyvatelstva, národů apod. -, jednak procesem vhodné kombinace pohledu
na dlouhodobý rozvoj ekonomiky a na její bezprostřední prosperitu. Za nezbytnou součást hospodářské
činnosti státu je třeba považovat účinná opatření, která by chránila spotřebitele proti zneužívání
monopolního postavení a hospodářské moci výrobních i obchodních podniků.
Tvorba národohospodářského plánu a národohospodářské politiky musí být podrobena
demokratické kontrole Národního shromáždění a odborné kontrole vědeckých institucí. Vrcholným
orgánem provádění hospodářské politiky státu je vláda. To předpokládá takové institucionální uspořádání
centrálního řízení, jež by umožňovalo v rozhodovacím procesu vyjadřovat a sjednocovat zvláštní zájmy a
pohledy a při výkonu hospodářské politiky harmonizovat působnost jednotlivých ekonomických nástrojů
a opatření státu. Institucionální uspořádání orgánů hospodářského řízení nesmí současně poskytovat půdu
pro uplatnění resortních a monopolistických zájmů a musí zajistit výraznou převahu zájmů občanů
jakožto spotřebitelů a svrchovaných nositelů hospodářského pohybu. Ve všech ústředních ekonomických
orgánech je zcela nezbytné zabezpečit vysokou odbornost, racionalizaci a modernizaci řídící práce a tomu
podřídit i nutné kádrové změny. To vše musí zajišťovat skupina vládních orgánů, které se zabývají
rozborem národního hospodářství, zpracovávají varianty tohoto rozvoje a národohospodářský plán,
srovnávají plánovaný rozvoj se skutečným vývojem na trhu a na základě toho přijímají účinná
ekonomická opatření apod., a tak soustavně a cílevědomě ovlivňují skutečný pohyb v ekonomické sféře
(tj. činnost podniků a jejich sdružení) ve směru, který stanoví hospodářská politika státu. Státní orgány
vystupují vůči podnikům i jejich sdružením a integračním seskupením jako vůči jiným samostatným
právním subjektům. Prostředky, s kterými stát hospodaří, jsou výsledkem práce všeho lidu a musí sloužit
takovému uspokojení celospolečenských potřeb, které je společností respektováno jako rozumné a účelné.
Důležitou součástí ekonomického řízení se musí stát promyšlená technická politika, opírající se o
analýzu technického pokroku v celém světě, i vlastní koncepce hospodářského rozvoje. Jejím cílem bude
usměrňovat technickou úroveň výrobní základny a vytvářet ekonomické podmínky, jež by vyvolaly silný
zájem na hledání a uplatňování nejmodernější techniky.
V této souvislosti by bylo účelné, aby příslušné státní orgány prozkoumaly všechny druhy
veřejných výdajů a aby vláda vypracovala program úsporných státních a veřejných opatření. Státní
rozpočet se musí stát nástrojem obnovy rovnováhy a nikoliv jejího oslabování. Ústřední výbor považuje
za nezbytné a možné odhalit a rozumně využít mimořádné vnitřní a vnější zdroje pro urychlené obnovení
ekonomické rovnováhy.
Současně vyzývá ústřední výbor všechny podniky, jejich sdružení, závody a dílny, aby v
souvislosti se zvýšenou ekonomickou pravomocí vypracovaly a realizovaly program racionalizace všech
řídících, výrobních a obchodních činností s cílem sladěné harmonizace práce a snížení nákladů na výrobu.
Racionalizační program je předpokladem ekonomického zhodnocení vybudovaných kapacit i technické
modernizace výroby.
Vkládáme hodně nadějí do obnovení pozitivních funkcí trhu jako nutného mechanismu fungování
socialistické ekonomiky a prověrky toho, zda práce v podnicích byla vynaložena společensky účelně.
Máme však na mysli nikoliv kapitalistický, ale socialistický trh, a nikoliv jeho živelné, ale regulované
využití. Plán a celostátní ekonomická politika musí vystoupit jako pozitivní síla ve směru normalizace
trhu, proti tendencím ekonomické nerovnováhy i proti monopolismu ovládání trhu. Společnost musí
plánovat s potřebným rozhledem, perspektivou, vědecky objevovat možnosti svého budoucího rozvoje a
volit jeho nejrozumnější směry. Toho však nelze dosahovat potlačováním samostatnosti ostatních tržních
subjektů (podniků a obyvatelstva), protože takto by z jedné strany byl podlomen zájem zajišťující
hospodářskou racionalitu, z druhé strany by byly deformovány informační a rozhodovací procesy, které
jsou pro fungování ekonomiky nezbytné.
Hospodářskou strukturu Československa, její technickou úroveň, koncentraci i specializaci je
třeba rozvíjet tak, aby byla schopna rychleji reagovat na hospodářské změny doma i ve světě.
Úroveň přizpůsobivosti a pružnosti národního hospodářství je také výsledkem kvalifikační a
technicko-kulturní úrovně pracujících, jejich schopnosti rychle se přizpůsobit měnícím se technickým a
ekonomickým podmínkám výroby. Z hlediska zdrojů hospodářského růstu v Československu mají právě
pracovní síly, jejich schopnosti a kvalita, technicko-kulturní úroveň, jejich přizpůsobivost a mobilita zcela
mimořádnou důležitost. Dokonce z hlediska budoucího hospodářského růstu nemá československé
hospodářství nadějnější zdroje, než jsou právě jeho velké lidské zdroje. Český a slovenský dělník a rolník
byl vždy proslulý svým fortelem, dovedností, tvůrčím přístupem k práci. Direktivní způsob řízení ovšem
způsobil, že nová generace jen zčásti tyto vlastnosti převzala od generací starších. Místo pocitu
uspokojení z dobře vedeného a dobře se dařícího díla se rozmohla častá lhostejnost, mechanické plnění
úkolů, rezignace nad situacemi způsobovanými nekvalifikovaným, neiniciativním řízením. Za výchozí
podmínku pro odstraňování těchto ztrát pokládá strana to, aby na vedoucí místa se dostávali lidé skutečně
schopní, kteří si dokáží vytvořit přirozenou autoritu pracovních kolektivů svou odbornou a lidskou
úrovní.
Účinnější zapojení do mezinárodní dělby práce
Zkušenost dlouholeté izolace hospodářských jednotek od konkurenčního tlaku světového trhu ukazuje
zcela jednoznačně, že se tím vytvářejí pro činnost hospodářských jednotek výjimečné podmínky, jejichž
důsledkem je zejména relativní zaostávání v tempu technického pokroku a jemu podmíněných
strukturálních změn v hospodářství, ztráta konkurenční schopnosti našich výrobků na světových trzích a
vytváření neúměrného napětí ve vnějších obchodních a platebních vztazích. Vzhledem k omezené
surovinové základně našeho hospodářství a vzhledem k omezenému rozsahu vnitřního trhu je bez
širokého zapojení našeho hospodářství do rozvíjející se mezinárodní dělby práce nemyslitelná realizace
změn v materiální základně výroby, které s sebou přináší vědeckotechnická revoluce.
Základem rozvíjení mezinárodních hospodářských vztahů bude i nadále hospodářská spolupráce
se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy, zejména státy sdruženými v RVHP. Přitom je
ovšem třeba vidět, že v budoucnu bude úspěch této spolupráce ve stále větší míře záviset na konkurenční
schopnosti našich výrobků. Místo naší země v rozvíjení mezinárodní dělby práce bude tím pevnější, čím
všeobecnější směnitelnosti našich výrobků dosáhneme. Ve vztazích mezi zeměmi RVHP budeme usilovat
o to, aby se plněji prosazovala hlediska ekonomické kalkulace a vzájemné výhodnosti směny.
Budeme také aktivně podporovat rozvíjení hospodářských vztahů se všemi ostatními zeměmi
světa, které o ně mají zájem, na základě rovnoprávnosti, vzájemných výhod a bez diskriminace. Jsme pro
rozvoj progresivních forem mezinárodní spolupráce, zejména výrobní a předvýrobní kooperaci, výměnu
vědeckotechnických poznatků, obchod licencemi a vhodné formy úvěrové a kapitálové spolupráce se
zainteresovanými zeměmi.
Otevírání našeho hospodářství tlaku světového trhu vyžaduje zásadně důsledně zbavovat
monopol zahraničního obchodu administrativního pojetí a metod a odstraňovat direktivní řízení
zahraničněobchodních transakcí. V této oblasti považuje ústřední výbor za potřebné provádět účinnou
státní obchodní a devizovou politiku, založenou zejména na ekonomických pravidlech a nástrojích
nepřímého řízení.
Ústřední výbor považuje za nezbytné zvýšit pravomoc a odpovědnost podniků za konkrétní
provádění mezinárodních hospodářských vztahů. Výrobní a obchodní podniky musí mít právo volit si
vývozní a dovozní organizaci. Současně je nutno zformulovat podmínky, při jejichž splnění by měly
podniky právo samostatně vystupovat na zahraničních trzích.
Dlouhodobá izolace našeho hospodářství od světových trhů odtrhla relace cen vnitřního trhu od
relací cen světového trhu. V této situaci považujeme za nezbytné prosazovat linii postupného sbližování
cen vnitřního a světového trhu. Prakticky to znamená energičtěji postupovat v odstraňování různých
přirážek a dotací k cenám zahraničního trhu. Podniky si musí být vědomy, že je to pouze dočasná
ochrana, kterou jim poskytuje stát a s kterou nemohou natrvalo počítat, a proto musí vypracovat program
takových změn ve výrobě, jež jim umožní v nejbližších letech se bez dotací a přirážek obejít. Druhou
stránkou této politiky odbourávání cenových přirážek a dotací musí být velkorysejší přístup k těm
odvětvím a podnikům v národním hospodářství, které jsou s to efektivně z hlediska národního
hospodářství prodávat své výrobky na zahraničních trzích. Strana považuje za účelné urychlit potřebné
změny v dnešním systému cenových vztahů a uvést je do pořádku postupně jak tlakem tržních sil, tak i
záměrnou hospodářskou politikou státu vytvářet vlastní racionální cenovou soustavu. Tato politika musí
být doprovázena energickými opatřeními pro zajištění vnitřní pevnosti měny. To předpokládá rozvoj
výroby efektivních a kvalitních fondů zboží prodejných na světových trzích, dosažení rovnováhy na
vnitřním trhu zboží, peněz a práce, účinnou restriktivní investiční politiku, zabezpečení rovnováhy v
platební bilanci a tvorbu nezbytných devizových rezerv.
Postupné otevírání našeho hospodářství vůči světovému trhu, jehož konečným cílem je vytvoření
podmínek pro směnitelnost naší měny, musí být prováděno v míře, která by nenakupila příliš sociálních
problémů a neohrozila růst životní úrovně. Je však nutno si uvědomit, že žijeme v podmínkách tvrdé
konkurence a že každá úleva dnes zhorší předpoklady efektivního vývoje hospodářství a růstu životní
úrovně v budoucnu.
Problémy životní úrovně - naléhavý úkol hospodářské politiky
V rozvíjení hospodářské politiky má strana na zřeteli jako základní cíl trvalý růst životní úrovně. Avšak
vývoj hospodářství v minulosti byl jednostranně orientován na růst těžkého průmyslu s dlouhodobou
návratností vložených prostředků, který do značné míry probíhal na úkor rozvoje zemědělství i
spotřebního průmyslu, rozvoje výroby stavebního materiálu, obchodu, služeb a nevýrobních základních
fondů, zvláště v bytové výstavbě. Tuto jednostrannost dřívějšího vývoje hospodářství nelze odstranit ze
dne na den. Využijeme-li však velké rezervy v organizaci výroby i práce i technické a ekonomické úrovně
výroby a výrobků, přihlédneme-li k možnostem dovedného využívání nové soustavy řízení, můžeme
podstatně urychlit tvorbu zdrojů a na tomto základě zvýšit růst nominálních mezd a celkové životní
úrovně.
Větší váhu v růstu životní úrovně je nutno klást na růst mezd a platů. Urychlení růstu průměrných
mezd a platů nelze ovšem chápat tak, že se budou v podnicích zvyšovat mzdy bez ohledu na skutečné
výsledky hospodaření. Bude třeba důsledně uplatňovat zásadu závislosti vývoje mezd na skutečné
realizované produkci, která nalezne své společenské užití. A v tomto směru bude nutno propracovat
metody usměrňování mzdového vývoje. Přitom je nutno zabezpečit, aby v souladu s růstem mezd ve
výrobě rostly i mzdy ve školství, zdravotnictví a ostatních odvětvích nevýrobní sféry.
Dnešní soustava maloobchodních cen je výrazně odtržena od nákladů výroby, nesprávně orientuje
strukturu osobní spotřeby obyvatelstva včetně výživy a ve svých důsledcích snižuje možný stupeň
uspokojení jeho potřeb. V těchto podmínkách je nezbytné v zájmu zvýšení efektivnosti národního
hospodářství a vytvoření předpokladů pro rychlejší růst životní úrovně energičtěji postupovat v
odstraňování existujících cenových disproporcí. Řešení těchto otázek si vyžádá protichůdné pohyby cen
jednotlivých výrobků a jejich skupin - zvyšování cen jedněch a snižování cen druhých. Racionální cenové
relace nemohou být stanoveny a vyhlášeny státní autoritou, je nutno uvolnit vliv tržních sil na jejich
vytváření. S tím je ovšem spojeno určité riziko, že změny cenových relací budou probíhat při určitém
růstu cenové hladiny, které je vytvářeno tím, že jsme z direktivní soustavy řízení převzali situaci převahy
celkové poptávky nad nabídkou. Centrální orgány řízení musí proto - při potřebném uvolnění vnitřního
cenového pohybu - regulovat celkové ekonomické vztahy tak, aby nedocházelo k neúnosnému růstu
cenové hladiny a aby byl zajištěn růst reálných mezd minimálně o 2,5-3 procenta ročně.
V nejbližší době nelze podstatně zvyšovat nároky na rozdělování ze společenských fondů, neboť
to by se neobešlo bez podstatného oslabení odměny za práci. Je však možno ve smyslu usnesení
prosincového pléna ÚV KSČ z roku 1967 řešit nejnaléhavější problémy sociální politiky, jako je zvýšení
nízkých důchodů, prodloužení placené mateřské dovolené, pomoc rodinám s dětmi. Je rovněž možné
zakotvit zásadu růstu sociálních důchodů v souladu s růstem životních nákladů. Ústřední výbor požaduje
od státních orgánů, aby byly odstraněny překážky, které oslabují zájem občanů trvale pokračovat v
pracovní činnosti po splnění nároků na starobní důchod. Chceme také přezkoumat oprávněnost některých
opatření provedených v souvislosti s přestavbou sociálního zabezpečení v roce 1964 (např. zdanění
důchodů a možnost jeho postupného zrušení, zvýšení základu pro poskytování studentských stipendií
apod.). Považujeme za nutné zvýšit sociální zabezpečení účastníků národního boje za osvobození. Rovněž
bude rozpracována koncepce a další postup zdokonalování daně ze mzdy tak, aby po roce 1970 bylo
možno spravedlivěji řešit zdanění žen, matek a osob, které vychovaly děti, a dále posílit opatření k
příznivějšímu populačnímu vývoji.
Důležitou složkou určující životní úroveň a styl života je péče o zdraví lidu. V naší společnosti
jsme uplatnili řadu opatření ve zdravotní péči, která kapitalismus nebyl schopen řešit. Přesto však i v této
oblasti je řada nevyužitých možností - jak v organizaci zdravotnictví a lázeňských služeb, tak i v
podmínkách práce lékařů a zdravotního personálu. Ústřední výbor se obrací na komunisty ve
zdravotnictví a ostatní zdravotníky, aby přišli s iniciativou pro řešení těch problémů, které zbytečně
roztrpčují jak občany, tak i zdravotníky a které vyplývají z byrokratických metod léčebné péče.
Z hlediska preventivní péče o upevnění zdraví lidu, zejména dětí a mládeže, i efektivního
využívání volného času pokládáme za nezbytné, aby byl plně doceněn společenský význam všech forem
tělesné a branné výchovy i rekreace; očekáváme v tomto směru zásadní stanoviska vlády, školské správy
a iniciativu společenských organizací.
Významnou kvalitativní stránkou životní úrovně bude zavedení všeobecného pětidenního
pracovního týdne, pro něž je třeba vytvářet technologické, organizační, ekonomické i politické podmínky
tak, aby je bylo možno provést již koncem roku 1968.
Vážným nedostatkem je, že nebyl v minulých letech plněn program bytové výstavby. V současné
době pokládáme řešení bytové výstavby za rozhodující otázku životní úrovně vůbec. Považujeme za
nutné soustředit síly na tomto úseku a dosáhnout také potřebné podpory vlády a státních orgánů pro
podstatné zvýšení počtu ročně stavěných komplexních bytů stavebními organizacemi a pro využití
iniciativy obyvatelstva při výstavbě rodinných domků. Zároveň je třeba rozpracovat koncepci dlouhodobé
bytové politiky, odpovídající měnícím se společenským podmínkám, která by získala důvěru a podporu
obyvatel, přispěla k zájmu občanů o výstavbu a modernizaci bytů a také usměrňovala rozvoj materiálové
základny stavebnictví a jeho kapacit. Na přechodnou dobu bude účelné usilovat i o využití stavebních
organizací a pracovních sil jiných zemí a výstavbu soustřeďovat do míst nejnaléhavější potřeby.
Je příznačné pro byrokraticko-centralistické tendence, které se v minulosti znovu a znovu
uplatňovaly v našem životě, že jedním z míst nejvíce postižených necitelností vůči lidem je právě centrum
naší republiky, Praha. Hlavní město, v němž pracují zkušené a vysoce kvalifikované kádry dělníků,
techniků, vědců, umělců, organizátorů naší výstavby, v němž je shromážděno obrovské bohatství památek
a kulturních hodnot, doplatilo těžce na sektářství v ekonomice i politice, na nízkou úroveň odpovědných
pracovníků. Jeho materiální vybavení neodpovídá jeho společenským funkcím, rostoucímu turistickému
ruchu ani potřebám života jeho obyvatel. Nesporným požadavkem je urychlit bytovou výstavbu v
hlavním městě a kromě toho soustředit úsilí alespoň na další problémy, jež nejvíce ztrpčují lidem v Praze
život: městskou a příměstskou dopravu a udržování čistoty města. Obdobně je třeba řešit problémy
hlavního města Slovenska - Bratislavy. Postarat se o to, aby co nejvíce dětí z těchto měst mohlo trávit
prázdniny mimo hlavní město vzhledem k nynějším nedostatečným možnostem rekreace v Praze.
Ústřední výbor je toho názoru, že přes rychlejší růst životní úrovně zdaleka neodpovídají
dosavadní výsledky ani tato opatření současným potřebám. Neodpovídají ani skutečným možnostem naší
ekonomiky, jejíž nízká efektivnost však vytváří přehrady, které je možno v dalším uspokojování osobních
a společenských potřeb překonávat pouze úsilím o mobilizaci rezerv a rozvinutí zdrojů ve výrobě.
Náprava v našem hospodářství si vyžádá času. Avšak jsme přesvědčeni, že na podkladě důsledného
provedení ekonomické reformy a při aktivizaci všech komunistů i nestraníků je naše země s to vstoupit na
cestu rychlého, moderního rozvoje ekonomiky.
Racionálním využíváním zdrojů Slovenska k prosperitě republiky
Ekonomika ČSSR je integrací dvou národních ekonomik, umožňující znásobit ekonomický potenciál celé
naší společnosti. To je podmíněno racionálním využíváním zdrojů a rezerv růstu obou národně
politických oblastí v zájmu efektivního rozvoje československého národního hospodářství, jakož i
mezioblastním sociálně ekonomickým vyrovnáním. Nové státoprávní uspořádání se musí rozhodně opírat
o integrační základ a další integrační tendence v celostátní ekonomice.
V dosavadním vývoji Slovenska v rámci jednotné čs. ekonomiky došlo k výrazným změnám v
hospodářské a životní úrovni. Slovensko se stalo vyvinutou, průmyslově vyspělou zemědělskou částí
republiky. Pro další vývoj integrované československé ekonomiky nejsou rozhodující dílčí jednotlivé
úpravy, ale zásadní propracování racionálního začlenění národně politických oblastí do celostátního
hospodářského komplexu.
Při prokazatelných úspěších vznikly však i vážné problémy. I když podíl Slovenska na tvorbě
národního důchodu vzrostl ze 14,2 procenta v roce 1948 na 24,4 procenta v roce 1965, není přiměřený
růstovým možnostem, jakými disponuje Slovensko. (Výhodná geografická poloha, kvalitativní změny ve
fondu pracovních sil, možnosti prostorové koncentrace, nová základna chemie, metalurgie, paliv a
energetiky, zemědělství, přírodní bohatství.)
Procesy sociálně ekonomického vyrovnávání Slovenska a českých zemí charakterizuje jejich
vnitřní rozpornost. Nesporným úspěchem politiky strany je odstranění sociální a hospodářské
nerozvinutosti a snížení relativních rozdílů na obyvatele. Předstih tempa růstu však nepostačoval pro
snížení absolutních rozdílů. Vyrovnávání se nezakládalo na koncepci národohospodářské efektivnosti
rozvoje čs. ekonomiky.
Hlavní příčiny existujících problémů spočívají především v tom, že extenzivní hospodářský růst
ČSSR se výrazně prosazoval i v hospodářském rozvoji Slovenska. Potenciálního zdroje růstu se
nevyužívalo racionálně, v průmyslu i v zemědělství. Vážně zaostala terciární sféra, zejména budování
vědeckovýzkumné a vývojové základny. Rozvoj Slovenska nebyl dostatečně koordinovaný, uskutečňoval
se po resortních cestách bez vnitřních integračních vztahů moderních, ekonomických celků.
Intenzivní rozvoj ekonomiky Slovenska je podmíněn souhrnem opatření spojených s řešením
krátkodobých věcných problémů, s vyjasněním koncepčních otázek dlouhodobého rozvoje, s účinností
působení nové soustavy řízení a s určením kompetence a pravomoci slovenských národních orgánů.
Opatření na zrychlení ekonomického rozvoje Slovenska do roku 1970 představují východisko
zásadního obratu začlenění Slovenska do přechodu čs. ekonomiky na cestu intenzivního růstu. Současně
je třeba dále hledat možnosti řešení akutních problémů: zaměstnanosti, zaostávání mikrooblastí se
zvlášním zřetelem na ty, které obývají maďarští a ukrajinští spoluobčané, specifické problémy životní
úrovně, zvláště bytový problém aj.
Pro dlouhodobý vývoj ekonomiky Slovenska je rozhodující podstatně zvýšit účast Slovenska na
tvorbě a užití národního důchodu a dosáhnout, aby se úkol ekonomického vyrovnání v podstatě vyřešil do
roku 1980.
To si vyžaduje rychlejší rozvoj hospodářství na Slovensku, než je tomu v celostátním průměru.
To předpokládá výrazně podporovat progresivní strukturální změny, intenzifikovat zemědělskou
prvovýrobu a navazující zpracovatelský průmysl; všestranně rozvinout terciární sektor; cílevědomě
prostorově koncentrovat výrobu a infrastrukturu.
Rozvoj Slovenska se uskutečňuje v rámci nové soustavy řízení. Ta však ve své současné podobě
nevytvořila prostor pro rozvojovou politiku národně politických oblastí. Dosavadní úpravy plánu a
ekonomických nástrojů nestačí. Proto je potřebné propracovat soustavu řízení tak, aby územní a národní
aspekty rozvoje se staly rovnocennou organickou součástí v systému řízení celého národního
hospodářství.
ROZVOJ VĚDY, VZDĚLANOSTI A KULTURY
V současné etapě musíme rozvoj naší společnosti v mnohem větší míře opřít o rozvoj a uplatnění vědy,
vzdělanosti a kultury. Půjde o to, aby jejich bohatství bylo plně, do všech důsledků využito ve prospěch
socialismu a aby celá naše veřejnost rozuměla složitým nárokům spojeným s tvořivou prací na těchto
úsecích.
Roste význam vědy v naší společnosti
Socialismus vzniká, udržuje se a vítězí spojením dělnického hnutí s vědou. Mezi těmito silami není vztah
podřízení a kompromisu. Čím rozhodněji a nezaujatěji postupuje věda, tím více je v souladu se zájmy
socialismu; čím větších úspěchů dobývají pracující, tím větší prostor se otevírá pro vědu. Socialismus
stojí a padá s vědou, stejně jako stojí a padá s mocí pracujících.
Má-li být vědecký výzkum neustále iniciátorem nových řešení, nových myšlenek, které se nikdy
neuspokojují s dosaženým poznáním - a toho je nám nyní ve všech směrech životně zapotřebí -, musí mu
být zajištěno svébytné autonomní postavení a nesmí být podřizován vnějším zásahům a direktivám - jak
tomu bylo v minulosti. Vědecké diskuse, vědecká díla, časopisy apod. nemohou podléhat žádné cenzuře.
V současné době, v době nástupu vědeckotechnické revoluce ve světě, se výrazně mění
společenské postavení vědy. Její uplatnění v celém životě společnosti se stává základní podmínkou
intenzivního rozvoje ekonomiky, péče o člověka a jeho životní prostředí, kultury společnosti a růstu
osobnosti, moderních metod řízení a správy, rozvoje vztahů mezi lidmi a řešení nejrůznějších otázek, jež
přináší současná doba. V dlouhodobé perspektivě se právě na poli vědy a techniky rozhoduje o vítězství
socialismu nad kapitalismem.
Proto strana pokládá za jeden ze svých prvořadých úkolů vytvářet stále širší prostor pro rozvoj
tvůrčí vědecké práce a pro včasnější a účinnější uplatňování jejích výsledků ve společenské praxi.
Zároveň s výstavbou socialismu byla v naší zemi vybudována poměrně ucelená základna
badatelského, aplikovaného výzkumu a vývoje, rozsahem i významem nesrovnatelně větší než v
dřívějších dobách. Vyrostla řada kvalifikovaných vědeckých pracovníků, kteří svými výsledky významně
přispěli k budování naší vlasti a jejichž úroveň je uznávána v celém světě. Přesto není u nás možností, jež
socialismus skýtá pro rozvoj vědy a zejména pro uplatňování jejích výsledků ve prospěch společnosti,
dosud zdaleka plně využíváno, k čemuž přispívají stále ještě existující resortní přehrady mezi vědou,
pracovišti technického rozvoje a výrobou. Příčinou této skutečnosti je nepružnost direktivního systému
řízení, spojená s nízkou odbornou kvalifikací řídících kádrů; uvnitř výzkumu pak především rozdíly v
úrovni pracovišť aplikovaného výzkumu, způsobené nedostatkem kvalifikovaných vědeckých
pracovníků. Zlepšit bude nutno především přístrojové vybavení naší výzkumné základny; zvlášť na
vysokých školách tento stav znemožňuje využít jejich rozsáhlou výzkumnou kapacitu. Pracovníci
vědeckého a technického výzkumu se právem domáhají překonání nedostatků a těžkopádností
polygrafické základny.
K řešení dosavadního stavu budeme především dále podstatně zlepšovat materiální zajištění
našeho badatelského výzkumu tak, aby mohl v rozhodujících směrech trvale stát na světové úrovni.
Přitom musí rozvoj vědy vycházet z reálných možností Československa jako středně velké země, která
může zabezpečovat nejvyšší úroveň vědeckého bádání jen účelnou specializací a soustřeďováním sil,
spojených s rozsáhlou mezinárodní spoluprací a s využíváním výsledků celé světové vědy. Proto je třeba i
systém hodnocení vědeckých pracovníků rozvíjet tak, aby soustavou morálních i hmotných podnětů
plněji podporoval vybrané progresivní, vědecky a společensky významné směry výzkumu.
Zásadní změny nás očekávají na úseku společenských věd, na něž nyní dolehne plná váha
odpovědnosti za přípravu poznatků potřebných k tomu, aby se socialistická společnost mohla pohybovat
po nových a neznámých cestách. Marxistická teorie se donedávna buď právem, nebo ze setrvačnosti a
především v důsledku nepříznivé atmosféry pro tvůrčí myšlení omezovala na výklad pouček o třídním
boji, dobytí moci a vyvlastnění kapitálu. Dnes je však zkonfrontována s celou škálou nových oblastí
politické ekonomie, politologie, sociologie, psychologie, filozofie, antropologie atd., spojených s
výstavbou vlastního socialistického systému ekonomického a společenskopolitického řízení, s přeměnou
sociálních tříd a skupin, s uplatněním moderní techniky, s vytvářením příznivých podmínek pro rozvoj
lidských schopností a sil, které jsou pro socialistickou budoucnost rozhodující. Jen v této široké frontě
tvůrčího poznání může marxistická teorie dosáhnout oné úrovně, aby poskytla naší společnosti spolehlivá
vodítka pro dnešní praxi a základ pro potřebnou myšlenkovou dynamiku.
Strana bude prostřednictvím svých orgánů dávat podněty k rozvoji společenských věd a přispívat
k jejich orientaci na důležité společenské problémy; do vlastního procesu tvůrčí vědecké práce však
nezasahuje a opírá se tu o iniciativu a společenskou odpovědnost vědců samých.
Budeme usilovat o překonání všech překážek stojících mezi vědou na jedné straně a společenskou
praxí na straně druhé. I když zásadní řešení tu očekáváme od plného a důsledného uplatnění nové
soustavy řízení, budeme tomuto procesu napomáhat i novými opatřeními na úrovni centrálního řízení.
Zejména bude strana podporovat rozvoj reálných stimulů pro uplatnění výsledků vědy ve výrobě i ostatní
společenské praxi a pro rychlé zlepšení kvalifikační struktury zaostávajících pracovišť aplikovaného
výzkumu. Současně s tím poskytneme podporu i hlubšímu zkoumání společenské funkce vědy, zejména
otázek její efektivnosti a vztahů vědy a ekonomiky v podmínkách ČSSR.
Vědecké sebepoznání společnosti předpokládá, že bude překonána strnulost, že bude plně
obnovena svobodná diskuse, střetávání rozdílných názorů, s nimiž je nutno počítat jako s trvalou
skutečností našeho teoretického života, že bude pro společenské vědy zajištěno takové místo a taková
vnitřní výstavba, jež by umožnily svobodný rozvoj - obdobně jako ve vědách přírodních. Všechny
zvláštní předpisy a nomenklatury, které dosud svazují život společenských věd, bude účelné zrušit.
Zároveň vytváříme ucelenou síť stranických institucí (pracovišť, komisí, seminářů), jež by zaručovaly
maximální a soustavný tok vědeckých poznatků do vědeckých orgánů, a to jak při tvorbě rozhodnutí, tak
při jejich plnění a kontrole jejich správnosti.
Rozvoj socialistické společnosti je zároveň procesem stálého zvyšování společenské
angažovanosti a odpovědnosti vědy a jejího uplatňování při řízení a utváření celého života společnosti. K
tomuto účelu budeme v širším měřítku než dosud usilovat o to, aby se vědečtí pracovníci zúčastňovali
práce zastupitelských sborů i činnosti ostatních orgánů společenského řízení; budeme posilovat aktivní
účast vědeckých institucí i vědeckých pracovníků při zpracovávání návrhů politických i hospodářských
opatření. Budeme stimulovat co nejširší uplatnění vědeckých pracovníků ve společenském řízení i ve
výchovném systému a vytvářet pro jejich činnost na těchto úsecích příznivé společenské i ekonomické
podmínky. Urychleně připravíme vytvoření závazného systému vědecké expertizy a oponentury
důležitých návrhů, který přispěje ke kvalifikovanému rozhodování na všech stupních řízení.
Kvalita vzdělání - cíl našeho školství
Další rozvoj socialistické společnosti je podmíněn růstem vzdělanosti lidu. To je předpokladem k tomu,
abychom zvládli úkoly nástupu vědeckotechnické revoluce, prohlubovali vztahy a instituce socialistické
demokracie a dále prosazovali kulturní a humanistický charakter socialismu a rozvoj i uplatnění každého
člověka v něm.
Považujeme proto další rozvoj našeho školství za přední úkol. Vycházíme přitom z tradic
vzdělanosti našich národů i z dobrých výsledků, jimiž socialistická etapa vývoje obohatila naše školství,
zejména jeho širokou demokratizací a uskutečněním zásad jednotné školy. Nadále je nezbytné překonávat
následky minulých nedostatků, kdy kvantitativního rozvoje vzdělanosti bylo mnohdy dosahováno na úkor
kvality výuky. Nevěnovala se i dostatečná péče kvalitní přípravě učitelů. Dřívější četné reorganizace
nepřispěly k žádoucímu zvýšení úrovně vyučovacího i výchovného procesu. Naopak vyvolaly v mnoha
směrech její zaostávání za současnými potřebami i budoucími nároky. Nebylo také využito moderního
pojetí a soudobých technických prostředků výuky. Proto je dnes prvořadým úkolem soustředit hlavní
pozornost a všechny síly na cílevědomé zvyšování úrovně, náročnosti i hodnoty vzdělání, zejména
prohlubovat a zvyšovat všeobecnou vzdělanost lidu a rozšiřovat základnu pro účinnější výběr a výchovu
talentů, modernizovat obsah, formy i prostředky vzdělání.
Dynamický rozvoj našeho hospodáství i celé společnosti vyžaduje skoncovat s nedoceňovánm
vzdělanosti i potřeb školy a učitelů a zajistit, aby naše školství dostávalo podstatně větší díl ze
společenských zdrojů pro svůj rozvoj. Budeme dbát, aby školské orgány v součinnosti s širší veřejností
uvážlivě uskutečňovaly projekty, které umožní našemu školství plně držet krok s dynamikou rozvoje
vědy a tehniky i potřebami doby.
Za nejbližší úkoly považujeme:
a) Vypracovat návrh hypotézy dlouhodobého rozvoje školské soustavy, která umožní stabilizovat
vývoj výchovného a vzdělávacího systému na všech jeho stupních, v předstihu řešit jeho kádrové a
materiální zabezpečení tak, aby se postupně odstraňovaly nerovnoměrnosti vývoje školství v jednotlivých
oblastech státu.
V souladu s dlouhodobým projektem připravit nové pojetí základního polytechnického vzdělání,
založeného na logickém zvládnutí látky, využívající samostatnost a iniciativu žáků a umožňující plně
uplatnit princip diferenciace podle zájmů a nadání. Vyřešit naléhavou problematiku střední všeobecně
vzdělávací školy rozšířením základny a prodloužením doby středního všeobecného vzdělání, zlepšit tak
přípravu pro další studium na vysokých školách a současně vytvořit podmínky pro uplatnění v
praktických povoláních těm středoškolákům, kteří na vysokých školách nebudou studovat.
Vytvořit a postupně zavést systém dalšího vzdělávání mládeže, která po 15 letech věku vstupuje
přímo do pracovního poměru. V souladu s technologickými i strukturálními změnami v našem
hospodářství zvyšovat náročnost přípravy mladých kvalifikovaných dělníků prohlubováním teoretického,
odborného a všeobecného vzdělání učňovské mládeže. Ve smyslu nové soustavy řízení národního
hospodářství využívat ve větším rozsahu zdrojů závodů a podniků pro výstavbu i vybavení odborných
učilišť a v odůvodněných případech poskytovat i účelové státní dotace. Nepřipustit další snižování
materiálních prostředků do těchto zařízení. Stejná hlediska uplatňovat i na národních výborech při
výstavbě a vybavení učňovských škol.
b) Na středních a vysokých školách vytvářet materiální a kádrové podmínky k tomu, aby všechna
mládež, která má předpoklady a prokázala je i výsledky v předcházejícím vzdělávání, mohla být ke studiu
přijata. Proto zpružnit soustavu přijímání na střední a vysoké školy. Administrativní metody nahradit
působením ekonomických a morálních stimulů, dobrou informovaností i zkvalitněním výchovného
poradenství, což pomůže citlivě regulovat příliv studentů na jednotlivé směry a sbližovat schopnosti i
zájmy jednotlivců s potřebami společnosti. Přitom středoškolské i vysokoškolské vzdělání nechápat jen
jako přípravu k určitému povolání, ale jako prostředek zvyšování vzdělanosti, kulturní úrovně člověka i
jeho způsobilosti zvládat nové situace ve výrobním procesu i v ekonomické, sociální a kvalifikační
struktuře společnosti. To současně vyžaduje zvýšit společenskou odpovědnost hospodářských, kulturních
a politických institucí i každého jednotlivce za využití vzdělání v praxi.
c) Na vysokých školách důsledně uplatnit demokratické zásady a metody v jejich řízení.
Soustavně posilovat předpoklady vědecké činnosti, jednoty výuky a bádání, upevňovat autoritu a
autonomii vědeckých rad vysokých škol. Přednostně vybavovat vysoké školy moderními zařízeními a
zlepšovat možnosti vědecké práce, prohlubovat všestrannou spolupráci mezi výzkumem, vysokými a
středními školami, společně využívat nákladných zařízení badatelskými ústavy i vysokými školami.
Vysokým školám pro jejich pedagogickou a vědeckou práci rozšířit přístup k zahraniční literatuře i
možnosti studijních cest i praxi v zahraničí a přitom správně chápat důležitost získávání poznatků pro
rozvoj vědy, pružně aplikovat zásady návratnosti devizových prostředků.
d) Strukturální změny v národním hospodářství budou vyžadovat mimo jiné přeškolování a
doplňování všeobecného i odborného vzdělání dospělých. Bude třeba proto součinností škol, podniků,
společenských organizací a prostředků hromadné informace (tisk, rozhlas, televize) prohloubit a rozšířit
soustavu vzdělávání dospělých.
e) Zákonnými úpravami zabezpečit komplexnost řízení školství tak, aby se zvýšila úloha školské
správy. V této souvislosti bude záhodné posoudit účinnost vysokoškolského zákona s cílem dále posílit
demokratické vztahy ve vnitřním i vnějším řízení i společenském postavení vysokých škol. Vzhledem k
významu školství jako základní složky národní kultury v plném rozsahu uplatnit pravomoc orgánů SNR
ve školství na Slovensku.
f) Důsledně zabezpečit vytváření stejných podmínek studia a rozmísťování i pro mládež všech
národností. Skončit s přehlíživým přístupem k řešení problémů národnostního školství a vytvořit právní a
institucionální předpoklady, aby národnosti měly možnost se vyjadřovat ke specifickým otázkám
národnostního školství.
Strana oceňuje práci našich učitelů při výchově mladé generace. Učitelé patří především škole a
mládeži a jejich práce nesmí být ničím narušována. Výchovná a vzdělávací činnost má celonárodní a
celospolečenský význam. Proto společenské postavení učitelů jsou povinny v prvé řadě zabezpečovat
příslušné státní orgány a národní výbory. Musí tomu také odpovídat i péče o vytváření potřebných
podmínek pro jejich práci. To znamená zajistit vysokou úroveň přípravy učitelů, vývoj mzdových relací u
učitelů a ostatních pracovníků škol tak, aby byl v souladu s růstem reálných mezd pracovníků ostatních
odvětví, a řešit i ostatní naléhavé materiální potřeby učitelů, aby mohli s plným soustředěním vykonávat
své odpovědné poslání. Při projektech a realizaci školské investiční výstavby je nezbytné zabezpečovat
její komplexní charakter včetně bytů pro učitele. Strana pokládá za součást své politiky neustále zvyšovat
prestiž, autoritu i společenský význam vychovatelů mladého pokolení.
Humanistické poslání kultury
Rozvoj kultury v nejširším smyslu je jednou ze základních podmínek dynamického a harmonického
rozvoje socialistické společnosti. Kulturu socialistického Československa tvoří samostatné a rovnoprávné
kultury česká a slovenská spolu s kulturní tvorbou ostatních národností. Kultura a umění nejsou pouhou
ozdobou hospodářského a politického života, ale životní nutností socialistického zřízení. Zaostává-li
kultura, brzdí to pokrok politiky a ekonomiky, demokracie a svobody, rozvoj člověka a lidských vztahů.
Péče o kulturu, hmotnou i duchovní, není pouze starostí kulturní fronty, ale musí se stát záležitostí celé
společnosti.
Významnou tradicí komunistické strany od jejího vzniku bylo, že dokázala kolem sebe sjednotit
nejlepší tvůrce kultury a umění. O tom svědčí nejen socialistická orientace naší předválečné umělecké
avantgardy, ale i skutečnost, že po osvobození v roce 1945 stála převážná část kulturní inteligence na
levici nebo přímo v řadách strany. Později, zejména na začátku padesátých let, byli někteří představitelé
kultury diskriminováni, některé postihla bezdůvodná politická represe a byla deformována i kulturní
politika strany.
Dokumenty XIII. sjezdu se měly stát východiskem nové kulturní politiky, která by navazovala na
nejlepší tradice minulosti a řadu pozitivních zkušeností z období po roce 1956 a po XII. sjezdu KSČ.
Přežívající byrokratické přístupy a staré metody řízení však bránily rozvíjet podněty sjezdu. Rozpory
mezi vyhlášenou a prováděnou politikou vytvářely konfliktní napětí a podvazovaly angažovanost a rozvoj
socialistické kultury. Ústřední výbor prozkoumá všechny příčiny těchto konfliktů a vytvoří příznivé
podmínky pro normalizaci situace.
Odmítáme administrativní a byrokratické způsoby uskutečňování kulturní politiky, distancujeme
se od nich a budeme jim čelit. Umělecká tvorba nesmí být podrobována cenzuře. Máme plnou důvěru k
tvůrcům kultury a očekáváme jejich odpovědnost, pochopení a podporu. Vážíme si toho, jak tvůrci a
pracovníci kultury pomáhali probojovávat a vytvářet humanistický a demokratický charakter socialismu a
jak se aktivně zúčastnili odstraňování brzdicích momentů v jeho vývoji.
Je nutné překonat zúžené pojetí společenské a lidské funkce kultury a umění, přeceňování jejich
ideologické a politické úlohy a nedoceňování jejich základních, obecně kulturních a estetických úkolů v
přeměně člověka a jeho světa.
Strana bude střežit a zabezpečovat jak svobodu umělecké tvorby, tak právo na zpřístupnění
uměleckých děl.
Společensky spravovat kulturu znamená především vytvářet příznivé podmínky pro její rozvoj.
Zákonitě vznikající rozpory budou řešeny diskusí a demokratickým rozhodováním. Potřebnou autonomii
kultury a umění musí vyjadřovat také samosprávné rozhodování kulturních pracovníků v oboru jejich
činnosti. Pro státní orgány musí být nepostradatelnými partnery. Jsme přesvědčeni, že komunističtí
intelektuálové a všichni ostatní vedoucí pracovníci v oblasti kultury a umění jsou schopni odpovědně a
samostatně spoluvytvářet a provádět politiku strany ve státních, společenských, kulturních a zájmových
institucích, že jsou zárukou socialistické, humanistické orientace naší kultury.
Společenské působení kultury ovšem není vně politických souvislostí. Budeme dbát na plné
respektování ústavou zaručené svobody jiných názorů. Komunistická strana se však nemůže vzdát své
inspirující úlohy, snahy, aby i umělecká tvorba účinně pomáhala formovat socialistického člověka v
zápase za přeměnu světa. Strana bude důsledně uskutečňovat svůj politický program, bude podněcovat
rozvoj marxistického myšlení.
Socialistická kultura patří k prvořadým činitelům pronikání socialistických a humanistických idejí
do světa. Pomáhá sjednocovat humanistické proudy světové kultury. Má schopnost sbližovat socialistické
národy a posilovat spolupráci a bratrské vztahy národů a národností. Pro naše národy je kultura tradičně
významnou hodnotou, kterou jsme před světem vždy prokazovali svou životaschopnost a svébytnost.
Výklad národních tradic kultury Čechů a Slováků byl však v minulosti v mnohém jednostranný, celá
významná období byla z něho uměle vyloučena. Hlásíme se plně k humanistickým tradicím národních
kultur a budeme podporovat všechny snahy, které začlení tento odkaz do současného povědomí Čechů a
Slováků.
Jsme zastánci jak internacionálnosti, tak národní specifičnosti kultury. Pokládáme za
nevyhnutelné rychle provést účinná opatření, aby kultura na Slovensku měla rovné podmínky a možnosti
jako v Čechách, aby disproporce nenarůstaly, ale mizely. Rovnoprávné postavení národních kultur
vyžaduje i rovnoprávné postavení národních institucí. Do kompetence národních orgánů na Slovensku
patří řídit rozhodující nástroje národní kultury, jako jsou rozhlas, televize, film, vědecké ústavy, umělecké
svazy, knižní kultura, památková péče aj. Je nezbytné zabezpečit reprezentaci slovenské národní kultury v
zahraničí; rozšířit výměnu informací a kulturních hodnot mezi českým a slovenským národem; zabezpečit
kulturní život Slováků v českých zemích a Čechů na Slovensku ve vlastním jazyce.
Obdobné zásady je třeba uplatňovat i ve vztahu ke kultuře všech národností v ČSSR s vědomím,
že jde o osobité kultury a ne o tlumočení české a slovenské kultury v jiné řeči. Kultura národností je
organickou součástí československé socialistické kultury, ale je zároveň v kontextu se všeobecnou
kulturou vlastního národa, s níž je nerozlučně spojena. Materiální podmínky a kádrové otázky dalšího
rozvoje národnostních kultur je třeba zabezpečit institucionálně, z hlediska národnostních potřeb zřídit
vědecké a kulturní instituce a pracoviště. Rozhodující úloha a péče o materiální zabezpečení kultury
národností patří státním orgánům, národním výborům spolu s kulturními svazy jednotlivých národností.
Budeme pečovat nejen o kulturní tvorbu, ale také o systém zprostředkování kulturních hodnot,
usilovat o aktivní účast občanů na rozvoji socialistické kultury a o jejich kulturní výchovu, o nejužší
kooperaci a komplexní působení masové a místní kultury. Pokládáme za naléhavé prověřit příčiny
hrozivých nedostatků kulturní a estetické výchovy a učinit opatření k nápravě; vytvořit dostatek
hmotných, organizačních a jiných podmínek kulturní činnosti, uvolnit organizační formy; umožnit
ustavování rozličných kulturních a zájmových spolků, i to, aby se mohly oblastně a celostátně sdružovat;
dotvářet účelnou síť kulturních zařízení za aktivní účasti národních výborů, závodů, společenských a
zájmových organizací; vedle hlavních měst cílevědomě budovat další významná regionální kulturní
centra.
Celou oblast kultury, vzhledem k jejímu významu, je nutno důstojně a odpovědně ekonomicky
zabezpečit, ochránit ji před živelností trhu a komercializací. V duchu rezoluce XIII. sjezdu doporučíme,
aby vláda urychleně dokončila připravované řešení celého komplexu ekonomiky kultury. Plánované
vklady do kultury musí být stabilizovány a v souladu s vývojem národního důchodu se musí progresivně
zvyšovat. Zároveň budeme podporovat dobrovolné sdružování prostředků průmyslových a zemědělských
závodů, národních výborů a společenských organizací na kulturu. Prostředky vložené do kultury se
mohou stát významným nástrojem jejího rozvoje, jestliže ten, kdo s nimi bude hospodařit, se stane
moderním socialistickým objednavatelem.
Za nejnaléhavější úkoly, závislé na novém hospodaření s prostředky na kulturu v celostátním
měřítku, pokládáme: zaručit hmotnou péči o tvůrce významných kulturních hodnot; odstranit
nesprávnosti v honorářovém, mzdovém, důchodovém a daňovém systému v kultuře; v co nejkratší době
pokrýt celé území republiky kvalitním rozhlasovým a televizním signálem, zahájit v roce 1970 vysílání
druhého televizního programu; urychleně překonávat havarijní stav polygrafie; zabezpečit pro tisk a
nakladatelství víc polygrafického papíru v žádoucím sortimentu; zlepšit péči o umělecké památky a
zachránit umělecká řemesla, mj. i tím, že se zde vytvoří prostor pro družstevní či osobní podnikání.
Plánované vklady do kultury se musí soustřeďovat v orgánech, které řídí kulturu, a ty je mají
rozdělovat kulturním institucím. Předpokladem fungující ekonomiky kultury je zvyšovat hospodářskou
samostatnost a odpovědnost kulturních zařízení, podniků a kolektivů. Samostatné hospodaření je povede
k racionálnějšímu využívání prostředků a možností, ke zvýšení podnikavosti.
Mezinárodní postavení a zahraniční politika ČSSR
Akční program budeme uskutečňovat ve složité mezinárodní situaci, jejíž další vývoj bude ovlivňovat
realizaci některých důležitých zásad programu. Na druhé straně také proces obrody socialismu v ČSSR
umožní, aby naše republika působila aktivněji na tento mezinárodní vývoj. V zápase socialistických a
demokratických sil proti agresivním snahám světového imperialismu stojíme rozhodně na straně pokroku,
demokracie a socialismu. Z tohoto hlediska určujeme i svůj poměr k nejpalčivějším mezinárodním
problémům současnosti i náš podíl v celosvětovém zápase proti silám imperialistické reakce.
ČSSR bude formulovat vlastní stanovisko k základním otázkám světové politiky, vycházejíc z
reálného poměru mezinárodních sil a z vědomí, že je aktivní součástí revolučního procesu ve světě.
Základní orientace československé zahraniční politiky se zrodila a potvrzovala v době
národněosvobozeneckého zápasu a v procesu socialistické přestavby naší země - je to spojenectví a
spolupráce se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy. Budeme usilovat o to, aby se přátelské
vztahy s našimi spojenci - zeměmi světového socialistického společenství - nadále prohlubovaly na
základě vzájemné úcty, svrchovanosti a rovnoprávnosti, vzájemného respektování a internacionální
solidarity. V tomto smyslu budeme aktivněji a s promyšlenou koncepcí přispívat ke společné činnosti
Rady vzájemné hospodářské pomoci i Varšavské smlouvy.
V poměru k rozvojovým zemímbr
bude socialistické Československo přispívat k dalšímu rozvíjení
protiimperialistické fronty a podle svých sil a možností podporovat všechny národy bojující proti
imperialismu, kolonialismu, neokolonialismu, za upevnění jejich svrchovanosti a národní nezávislosti a za
hospodářský rozvoj. Proto také budeme nadále podporovat statečný boj vietnamského lidu proti americké
agresi. Rovněž budeme prosazovat politické řešení krize na Středním východě.
Vůči rozvinutým kapitalistickým zemím budeme aktivně uplatňovat politiku mírového soužití.
Naše zeměpisná poloha, jakož i potřeby a možnosti průmyslové země vyžadují, abychom prováděli
aktivnější evropskou politiku, směřující k rozvíjení vzájemně výhodných styků se všemi státy a
mezinárodními organizacemi a k zajištění kolektivní bezpečnosti evropského kontinentu. Budeme
důsledně vycházet z existence dvou německých států, ze skutečnosti, že NDR je jako první socialistický
stát na německé půdě významným mírovým činitelem v Evropě, z nutnosti podpořit realistické síly v NSR
a současně čelit neonacistickým a revanšistickým tendencím v této zemi. Československý lid chce žít v
míru se všemi národy. Chce rozvíjet dobré vztahy a spolupracovat se všemi státy v zájmu upevnění
mezinárodního míru a bezpečnosti i vzájemné důvěry v oblasti hospodářské, kulturní, vědecké i
technické. Budeme také aktivněji než dosud využívat členství naší republiky v mezinárodních
organizacích, zejména v OSN a jejích orgánech.
Naše věda, kultura a umění mohou mnohem více upevňovat a posilovat mezinárodní autoritu
socialistického Československa ve světě. Československá zahraniční politika musí vytvářet podmínky a
rozšiřovat prostor pro mezinárodní uplatnění naší kultury v zahraničí. Široké uplatnění naší vědy a umění
v zahraničí pomáhá účinně prokazovat přednosti socialismu a možnosti aktivní politiky mírového soužití.
Naše zahraniční politika nevyužívala všech možností vystupovat aktivně, nepřicházela iniciativně
s vlastními stanovisky k řadě důležitých mezinárodních problémů. Ústřední výbor KSČ, Národní
shromáždění, vláda i příslušné ministerstvo musí tyto nedostatky rychle překonat a soustavně dbát, aby
naše zahraniční politika plně vyjadřovala jak národní, tak internacionální zájmy socialistického
Československa.
Plné rozvinutí mezinárodní úlohy socialistického Československa je neoddělitelné od výchovy
občanů v duchu internacionalismu, jež zahrnuje jak pochopení společných zájmů a cílů pokrokových sil
světa, tak i porozumění pro specifické národní potřeby. S tím také souvisí nutnost pohotově a zasvěceně
seznamovat širokou veřejnost s mezinárodními problémy a postupem naší zahraniční politiky a vytvářet
tak předpoklady pro aktivní podíl československých občanů na formování zahraničněpolitických
stanovisek.
Komunistická strana Československa bude aktivněji postupovat i v oblasti mezinárodního
komunistického a dělnického hnutí. Budeme klást zvláštní důraz na přátelské svazky, vzájemné konzultace
a výměnu zkušeností s KSSS, s komunistickými a dělnickými stranami socialistického společenství, se
všemi ostatními bratrskými komunistickými stranami.
KSČ se bude nadále aktivně podílet na boji za jednotu mezinárodního komunistického hnutí, za
upevnění akční součinnosti komunistických stran se všemi pokrokovými silami, přičemž za nejdůležitější
úkol považuje rozhodný společný boj proti agresivní politice amerického imperialismu. KSČ bude plně
využívat svých specifických možností k navazování kontaktů se socialistickými, mírovými a
demokratickými silami v kapitalistických a rozvojových zemích. Bude přispívat k rozšiřování forem
spolupráce a ke koordinaci postupu komunistických stran, přičemž velký význam přikládá konání
mezinárodních stranických porad. Z toho hlediska vítá a podporuje výsledky konzultativní schůzky
komunistických a dělnických stran v Budapešti. Spolu s desítkami bratrských stran podporuje KSČ návrh
na uskutečnění mezinárodní komunistické porady koncem roku 1968 v Moskvě.
Soudružky a soudruzi!
Předkládáme vám s veškerou otevřeností hlavní myšlenky, které nás vedly a jimiž se chceme řídit
v současné době. Každý pochopí, že návrhy, které jsou obsaženy v tomto akčním programu, jsou
dalekosáhlé a jejich realizace hluboce ovlivní život naší země. Neměníme svou základní orientaci;
chceme plně v duchu našich tradic a dřívějších rozhodnutí rozvinout v naší zemi vyspělou socialistickou
společnost, zbavenou třídních protiv, ekonomicky, technicky a kulturně vysoce vyvinutou, sociálně i
národnostně spravedlivou, demokraticky organizovanou, kvalifikovaně řízenou, umožňující bohatstvím
svých zdrojů důstojný lidský život, soudružské vztahy vzájemné spolupráce mezi lidmi a svobodný
prostor pro rozvoj lidské osobnosti. Chceme přistoupit k budování nového, hluboce demokratického a
československým podmínkám odpovídajícího modelu socialistické společnosti. Vlastní zkušenosti i
marxistické vědecké poznání nás však shodně vedou k závěru, že těchto cílů nelze dosáhnout po starých
cestách, s použitím prostředků, které se dávno přežily, a hrubých metod, které nás stále strhávají zpět.
Prohlašujeme s plnou odpovědností, že naše společnost vstoupila do nesnadného období, kdy už se
nemůžeme spoléhat na tradiční schémata. Nemůžeme stěsnávat život do šablon ani nejlépe myšlených.
Nyní také nám připadá úkol razit si cestu neznámými podmínkami, experimentovat, dávat socialistickému
vývoji novou podobu, opírajíce se o tvůrčí marxistické myšlení i poznatky mezinárodního dělnického
hnutí, spoléhajíce na pravdivé porozumění podmínkám socialistického vývoje Československa jakožto
země, která před tváří mezinárodního komunistického hnutí nese odpovědnost za zhodnocení a využití
relativně vyspělé materiální základny, nevšední úrovně vzdělanosti a kulturnosti lidu i nepopiratelných
demokratických tradic ve prospěch socialismu a komunismu. Nikdo by nám nemohl odpustit, kdybychom
tuto šanci promarnili, kdybychom se svých možností vzdali.
Nepodnikáme nastíněná opatření proto, abychom v čemkoli ustupovali od našich ideálů - tím
méně našim protivníkům. Naopak: jsme přesvědčeni, že nám pomohou zbavit se zátěže, která protivníku
dávala dlouhá léta mnoho výhod tím, že podvazovala, otupovala a ochromovala účinnost socialistické
myšlenky, přitažlivost socialistického příkladu. Chceme na pevné půdě naší země uvést do chodu nové,
pronikavé síly socialistického života, které by umožnily mnohem účinnější konfrontaci společenských
systémů a světových názorů a které by dovolily mnohem plněji uplatnit přednosti socialismu.
Náš akční program zahrnuje úkoly, záměry a cíle pro nejbližší období, do XIV. sjezdu strany.
Jsme si vědomi toho, že mnohé z nedostatků a těžkostí, které se nahromadily za poslední léta, nebude
možné překonat plně v krátkém čase. Splnění tohoto programu však může otevřít cestu k řešení dalších,
složitějších a významnějších otázek organizace a dynamického vývoje naší socialistické společnosti ve
směrech, které mohly být nyní jen naznačeny; v příštích letech chceme přistoupit k pracím na
dlouhodobém programu, který by ztvárnil a propracoval koncepci všestranného rozvoje naší socialistické
společnosti v celé etapě, do níž vstupujeme, ozřejmil podmínky a otevřel perspektivu její komunistické
budoucnosti. Po všem, co jsme prožili v posledních letech, jsme povinni dát všem našim pracujícím i sami
sobě odpověď, jak si strana představuje dosažení svých cílů, jak hodlá realizovat očekávání a tužby, jež
pracující vkládají do svého života i do své účasti v komunistickém hnutí. Věříme, že naše marxistická
věda nabrala a nabere nyní i v budoucnu takových sil, aby mohla odpovědně připravit vědecké
předpoklady pro takový program.
Nezakrýváme, že nás v příštích měsících a letech čekají nesnadné chvíle a mimořádně náročná a
odpovědná práce. Ke splnění nastávajících progresivních úkolů bude nezbytné sjednotit co největší počet
občanů naší republiky, všechny, komu záleží na blahu této země, na jejím mírovém úsilí, na rozkvětu
socialismu. Bude třeba důvěry, vzájemného porozumění a svorné práce všech, kdo opravdu chtějí věnovat
své síly velkému lidskému experimentu. Ale především bude třeba činorodé aktivity a iniciativy každého
komunisty, každého pracujícího. Chceme pro ni odpovědně, důsledně a bez výhrad otevřít prostor,
odstranit všechny bariéry, které jí stály v cestě, uvést do pohybu tvořivé síly našeho člověka, všechny
fyzické i morální schopnosti společnosti. Chceme vytvořit podmínky, aby každý čestný občan, kterému
leží na srdci věc socialismu, věc našich národů, pocítil, že je vlastním strůjcem osudů této země, své
vlasti, že je potřebný, že se s ním počítá. Nechť se proto akční program stane programem obrody
socialistického úsilí v naší zemi. Není síly, která by mohla vzdorovat lidu, který ví, co chce, a dovede jít
za svým cílem.
Ústřední výbor Komunistické strany Československa
SÚA - A ÚV KSČ, f. 01, a.j. 121, Zasedání ústředního výboru KSČ ve dnech 28. března a 1.-5. dubna
1968. Část II. Stenografický zápis. - Tisk, s. 140-158. Též Rok šedesátý osmý v usneseních a dokumentech
ÚV KSČ. Praha, Svoboda 1969, s. 103-146.