Tereza Bartošíková, 542003 Návštěva krajského soudu v Brně dne 30.10. 2024 v 10:00 Spisová značka: 11T 20/ 2024 Na soudní jednání jsem dorazila o něco dříve a byla jsem překvapena, kolik lidí už stojí před Krajským soudem. Většina návštěvníků jednání byla romského původu, možná proto, že obžalovaný byl taktéž romského původu. Mimo jiné se mnou na chodbě stálo i pár studentů a novináři, kteří si čekání na příchod soudce krátili natáčením záběrů. Celkem nás tam mohlo být okolo 30-40. Mnoho z těchto lidí nebylo vhodně oblečeno k soudu, někteří měli dokonce teplákovou soupravu nebo montérky. Po krátkém zpoždění jsme byli puštěni do jednací sítě, kam jsme se nevešli všichni skrz kapacitu míst na sezení, ale pan soudce udělal výjimku a dovolil zúčastněným stát. Krátce na to přivedla eskorta obžalovaného, který žvýkal žvýkačku a nebyl také velmi formálně oblečen. Pan soudce zahájil jednání pokyny a tím, že se obžalovaného ptal, jestli souhlasí s jednáním kvůli zkrácené době na přípravu. Po souhlasu začal soud. V tomto případu šlo o pokus o vraždu, kdy obžalovaný po použití alkoholu a po horlivé hádce s poškozeným vzal kuchyňský nůž a záměrně ho bodl jednou ranou do břicha. Jak ukázal dechový test na alkohol, zhruba po hodině od tohoto činu nadýchal obžalovaný 1,95 ‰. Poškozený bodný útok přežil, ale je ve velmi vážném stavu a musely mu být odstraněny 4 orgány. Poškozený po obžalovaném požaduje náhrady za způsobené zdravotní problémy a operace ve výši 977 tis. Kč. K této obžalobě se viník přiznal a soudce mu proto nabídl, že má obžalovaný právo udělit souhlas o prohlášení jeho viny, a to za okolností, že se po rozhodnutí soudu nebude moct odvolat, ale že jeho trest bude na spodní hranici, což v tomto případě bylo odnětí svobody na 10 let (horní hranice byla 18 let). S tímto návrhem obžalovaný souhlasil a soudce vyhlásil přestávku, o které měl rozhodnout, zda souhlas přijme. Eskorta vyvedla obžalovaného ze soudní síně. Ten měl při odchodu slzy v očích. I my jsme museli jít čekat ven na chodbu. Během čekání jsem zaslechla novináře, jak nejspíš narážejí na účastníky soudního jednání slovy: „Ale je fajn, že si dnes všichni vzali v práci volno, aby mohli přijít, normálně se jim tam někde zastavila dneska pásová výroba. A děcka vlastně mají prázdniny.“ Zhruba po 15 minutách jsme znovu vkročili do jednací síně. Soud přijal jeho souhlas, ale i tak muselo proběhnout dokazování. Nejprve se pan soudce ptal na informace o obžalovaném. Dozvěděli jsme se, že je mu 39 let, pracuje jako pomocný dělník, má manželku, jednoho dospělého syna a jednu dceru, která je z Moldavska a vůbec ji nevídá, pouze její matce podepsal otcovství, 17 let bral drogy, ale nyní je již 9 let čistý. Společně s manželkou má exekuce necelé 2 miliony. Když přišla řeč na projednávaný případ, několikrát vyjádřil svou lítost. Tvrdil, že poškozený je jeho nejlepší kamarád, a že jsou jako bratři, jež si navzájem pomáhali a je moc rád, že to přežil. Sám několikrát během jednání řekl, že už nikdy nesáhne na alkohol. Z posudku z psychiatrie vyplynulo, že obžalovaný netrpí psychózou ani jí netrpěl při činu. Má sklony k agresi a alkoholem se tyto sklony snaží omezit. Není však alkoholik ani pravidelný uživatel drog. Závěrem řekl obžalovaný pár slov. V podstatě opakoval to, co již zaznělo během hlavního líčení. U této části se atmosféra v soudní síni trochu proměnila. Mnoho lidí, kteří se přišli podívat na jednání, se u jeho proslovu rozbrečelo. I samotný obžalovaný u toho brečel. Bylo pro mě až překvapující, jak je romská komunita v tomto ohledu semknutá. Tohoto viníka přišlo podpořit desítky známých, přátel, rodinných příslušníků, a to i přes to, že tento člověk skoro připravil svého přítele o život. Nehledě na to, že obžalovaný má za sebou již trestný čin ublížení na zdraví. Myslím, že tyto případy jsou pro média atraktivní právě proto, že podporují již nastavený stereotyp v naší společnosti. Konkrétně mám na mysli případ občana romského původu s nízkým socioekonomickým statusem a kladným vztahem k alkoholu. Pak je těžké vyhnout se předsudkům ze strany široké veřejnosti, když jsou menšiny takto vyobrazovány. Nebo možná jsou tyto předsudky již tak zakořeněny, že takové zprávy toho moc nezmění.