K soudu jsme dorazily o 15 minut dřív ze strachu, že by se mohlo něco pokazit nebo by náhodou začalo jednání dříve a do sálu by nás už nepustily. V 9 hodin soud stále nezačal a paní vcházející do místnosti (později zjistíme, že je soudní zapisovatelkou) nám říká, že ještě ne. Před soudní síní se spolu baví obhájce a státní zástupce, což je pro mě docela překvapivé, protože mají představovat opačné póly a stát proti sobě a tady se baví jako staří známí. Kolem čtvrt na deset jsme vpuštěni do sálu a soudce se nás ptá, zda jsme jen veřejnost. Čekala jsem, že si nás budou chtít nějak více prověřit (zkontrolovat občanský průkaz nebo se alespoň zeptat, jestli máme něco společného s případem), ale jen nás pokyne k lavicím. Obžalovaný (Pan M) byl přiveden v želízkách a posazen na lavici před jeho advokáta. Poškozená byla neúspěšně předvolána, uslyšíme tedy co se odehrálo jen z pohledu pachatele. Státní zástupce přednáší zprávu toho, co se stalo – snaží se to přečíst rychle, takže mám místy problém zachytit, co říká. Pan M jde před soud. Mluví potichu a je opakovaně vyzván, aby mluvil více nahlas. Pokouší se přiblížit k mikrofonu, ale je mu oznámeno, že ten slouží pouze k nahrávání výpovědi. Soudce je po chvíli velice otrávený a přerušuje obžalovaného ve výpovědi. „Pane obžalovaný, já Vás vůbec neslyším, z vaší výpovědi je zapsána půlka, toto je trestní soud a my z toho nic nemáme.“ Zapisování výpovědi během soudu moc nechápu, když tam mají již zmíněný mikrofon – nemohla by si zapisovatelka pustit výpověď ze záznamu a přepsat až po ukončení řízení? Během celého jednání jsem jí totiž viděla zapisovat asi 2x, a to poté co si dala do ucha sluchátko. Ve zbylém času koukala na pana M a kroutila hlavou (asi protože ho neslyší?) nebo do stropu. Přísedící také koukaly buď do stropu nebo z okna, případně si naštvaně povzdychly poté, co obžalovaný opět ztišil hlas. Jinak se jedna z nich zeptala „kolik zbylo v té lahvi tuzemáku“ a na odpověď „nic“ jen pokývala hlavou. Očekávala jsem, že alespoň zasahující policistka nebo otec poškozené a pachatele dají svou výpověď osobně, ale veškeré výpovědi byly přečteny soudcem. Snažila jsem se během toho pozorovat pana M a jeho reakce na výpovědi. Během výpovědi zasahující policistky, kde zmiňuje, že pachatel simuloval epileptický záchvat se usmíval, což mi přišlo poměrně vtipné, protože pár minut předtím tvrdil, že není pyšný na to, co provedl. Během řízení jsem se snažila moc nehýbat, bála jsem se, že omylem zaskřípu lavicí nebo mi něco spadne a vyruším tím soud. Občasně jsem navázala oční kontakt s jednou z přísedících nebo samotným soudcem, v ten moment jsem se narovnala a snažila se vypadat zaujatě, ale ke konci soudu jsem už moc nezvládala ani poslouchat. Obhájce i státní zástupce se ptali pana M na věci, které již řekl ve výpovědi, v ten moment jsem moc nechápala důvod, ale teď si myslím, že možná chtěli na některé skutečnosti více upozornit anebo v případě státního zástupce zjistit, zda je jeho výpověď konzistentní. Rozsudek soudu zněl, že obžalovaný zůstává ve vazbě, protože v případě propuštění hrozí, že by utekl a skrýval se nebo by znovu sestru napadl. Trest vypadá na sazbu 5–12 let a vzhledem k minulým trestům se přiklání spíše k delší sazbě. Osobně moc nevidím smysl v tom, aby šel obžalovaný do vězení. Již jednou za tento čin byl odsouzen a spáchal ho po propuštění znovu, vězení tedy nezafungovalo, tak jak bylo zamýšleno. Z vazby ho nechtějí propustit z obavy, že by k napadení došlo znovu. Jak se toto bude lišit až ho propustí za např. 10 let? Problémy, které má se sestrou najednou nezmizí, mohly by se možná i za tu dobu zhoršit a zintenzivnit. Přišel by mi tedy vhodnější způsob restorativní justice, kde by se aspoň vyřešily konflikty mezi ním a sestrou.