4. Občanské právo hmotné Pojem: Občanské právo hmotné (x občanské právo procesní) je souhrn právních norem, které komplexně upravují postavení fyzických a právnických osob (lidmi organizovaných právních útvarů) a jejich vzájemné soukromoprávní vztahy -) jde o odvětví soukromého práva -) účastníci mají rovné postavení = soukromoprávní vztah (jedna strana nic nenařizuje druhé) x veřejnoprávní vztah (veřejné právo) Typy vztahů, které upravuje občanské právo: - Majetkové - Osobnostní (vyplývají z práva na ochranu osobnosti -) základní lidské právo) Subjekty občanskoprávních vztahů: - Fyzické osoby (lidé) - Právnické osoby (organizace a orgány) - Stát Atributy subjektů občanskoprávních vztahů: Atributy fyzických osob: - Právní osobnost (věk: 0 – smrt u všech lidí) – dříve způsobilost k právům a povinnostem, tj: schopnost nést práva a povinnosti - Svéprávnost - lze nabýt už před 18. rokem – dříve způsobilost k právním úkonům, tj: schopnost činit právní úkony – pokud není svéprávnost, pak zastoupení – zákonný zástupce, zástupce ustanovený soudem = opatrovník -) lze soudem přiznat před 18. rokem -) U FO lze omezit (nebo měkčí instituty: nápomoc při rozhodování, zastoupení členem rodiny) Omezení svéprávnosti - Oproti minulosti, kdy bylo možné člověka úplně zbavit způsobilosti k právním úkonům, nyní umožněno pouze omezení svéprávnosti. K tomu lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho odborném posouzení a s plným uznáním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Omezit svéprávnost člověka může jen soud. V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. - Jen pokud nestačí „nápomoc při rozhodování“ anebo „zastoupení členem rodiny“ Při výběru opatrovníka přihlídne soud k přání opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch. - I bez souhlasu opatrovance, ale jen v jeho zájmu - Veřejný opatrovník – nenajde-li se soukromý - Řízení dle zákona o zvláštních řízeních soudních Nápomoc při rozhodování - Nápomoc při rozhodování je jedno z podpůrných opatření - Věk alespoň 18 let - Potíže samostatně právně jednat, ale nehrozí vážná újma - Většinou duševní porucha - Soud ustanovuje „podpůrce“ „Právně jednáme, třeba když si pronajmeme byt, požádáme o důchod nebo si něco většího koupíme v obchodě. Mezi právní záležitosti nepatří rozhodnutí, co si oblečeme, s kým se budeme vídat, jestli budeme kouřit nebo půjdeme na výlet“. - Podpůrce - může být jiný člověk nebo právnická osoba (sociální služba nebo nezisková organizace). - Podpůrců může být i více (Jedním podpůrcem může být třeba matka, která bude pomáhat s vyřizováním záležitostí na úřadech, a druhým kamarád podporovaného, který bude nápomocen při uzavírání pracovních, nájemních a dalších smluv - Pouze se souhlasem podporovaného - Co dělá podpůrce: psychická podpora, pomoc v rozhodnutí, porady, doprovody na jednání – i když s jednáním podporovaného nesouhlasí, jsou platná (může se ale obrátit na soud a iniciovat řízení o jeho neplatnost - Co nedělá podpůrce: nezastupuje, nejedná za podporovaného - Postup získání podpůrce: dohoda mezi stranami (ústní, písemná) -) schválí na návrh jedné strany soud. Soud také může podpůrce odvolat. Zastoupení členem domácnosti - Další podpůrné opatření vedle nápomoci při rozhodování - Stejné důvody i postup získání zástupce – dohoda mezi stranami -) schvální soud/ příp. odvolá - Vždy v zájmu zastupovaného - Kdo může být zástupce: příbuzný (nemusí žít ve společné domácnosti) nebo osoba žijící ve spol. domácnosti min. 3 roky - Zástupců může být více, v konkr. věci ale musí jednat jeden Rozdíl od nápomoci v rozhodování: - Zástupce přímo jedná za zastupovaného v právních záležitostech. Jeho jednání má právní následky. Při jednání vždy musí dbát o ochranu zájmů, naplňování práv, a pokud to jde, také představ a přání zastupovaného. - Zástupce zastupuje jen v běžných záležitostech – posuzováno individuálně – viz. poměry, výše příjmů, judikatura – ne : prodej nemovitosti, souhlas s lékařským úkonem Atributy právnických osob: - Právní osobnost (od okamžiku vzniku - do okamžiku zániku) - Svéprávnost – nemá (chybí volní a rozumová složka), jedná vždy v zastoupení – ze zákona = statutární orgán (např. jednatel), na základě plné moci (advokát) Právnické osoby = organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost Kde je to upraveno: • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§§ 118 – 418) • Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích • Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících Účel právnické osoby • Veřejný nebo soukromý zájem • Vždy posuzováno dle činnosti hlavní • Je zakázáno založit PO za účelem – popření či omezení práv osob pro národnost, pohlaví, rasu atd. – rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti – podpory násilí – výkonu veřejné správy bez zákonného zmocnění PO mají právo uvést do názvu „veřejně prospěšná společnost“ – kdy? • Definice veřejné prospěšnosti popsána v NOZ • Není důležitá právní forma PO • Veřejně prospěšná je PO, která – přispívá svou činností k obecnému blahu – na činnosti PO mají vliv jen bezúhonné osoby – majetek z poctivých zdrojů – hospodárné využití jmění k veřejně prospěšnému účelu Základní dělení právnických osob • Korporace (= společnosti) - obchodní korporace - veřejná obchodní společnost - komanditní společnost - akciová společnost - společnost s ručením omezeným - družstvo - (speciální, např. Evropská společnost apod.) - spolky - odborové organizace - politické strany - církve – tvořeny osobní složkou • Fundace – nadace - nadační fondy – tvořeny majetkovou složkou • Ústav – propojení majetkové a osobní složky Ustavení a vznik PO – zakladatelským právním jednáním (uzavření zakladatelské smlouvy u s.r.o.) – zákonem (vznik automaticky na základě konkrétního zákona) – rozhodnutím orgánu veřejné moci – jiným způsobem, který stanoví jiný právní předpis Kdy vzniká PO? PO vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku – registrační princip - Při ustavení zákonem vzniká PO dnem nabytí jeho účinnosti (nestanoví-li zákon den pozdější) Veřejný rejstřík • Nutno odlišovat od veřejných seznamů (např. katastr nemovitostí, patentový rejstřík, apod.) • Zákon o veřejných rejstřících – sjednocení hmotných i procesních pravidel • Veřejné rejstříky jsou vedeny Krajskými soudy – Obchodní rejstřík – Spolkový rejstřík – Nadační rejstřík – Rejstřík ústavů – Rejstřík obecně prospěšných společností – Rejstřík společenství vlastníků jednotek www.justice.cz Hlavní prameny občanského práva hmotného: - Ústava ČR - Listina základních práv a svobod - Zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - Autorský zákon - Zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích - a další….. Občanský zákoník – systematika Obecná část - obsahuje normy pro všechny části OZ - Definuje subjekty občanskoprávních vztahů, FO, PO, zastoupení, věci, právní skutečnosti (promlčení, prekluze) -) zde v části o FO upravena Práva osobnostní – právo na ochranu osobnosti = - Život - Důstojnost - Zdraví - Vážnost - Čest - Soukromí - Podoba - Jméno - Duševní a tělesná integrita dále se skládá ze čtyř základních částí: Právo rodinné - manželství – práva a povinnosti, vznik a zánik - rodičovství, rodičovské povinnosti, osvojení - náhradní rodinná péče – pěstounství, poručenství Práva absolutní majetková - věcná práva - právo vlastnické - práva k věcem cizím - právo dědické Práva relativní majetková - Právní úprava závazků – obecná ustanovení - Jednotlivé smlouvy - závazky z porušení práva - např. odpovědnost za způsobenou škodu Závěrečná, přechodná ustanovení Ochrana osobnosti - ochrana tzv. osobnostních práv – - vše, čím se člověk projevuje navenek ve vztahu ke svému okolí, a to jak po stránce fyzické, tak po stránce duchovní a duševní. - - Osobnostní práva - spjata s jedinečnou osobností jedince - vrozená, daná pro celý život, společná každému člověku. - nabýváme narozením, nemůžeme se jich během života vzdát, nemůžeme je nikomu převést, ani nemohou být promlčena - zanikají až smrtí člověka - Stát tato práva jednotlivcům neuděluje, pouze je uznává, respektuje, naplňuje a zabezpečuje jejich ochranu - ) = základní lidská práva - ústavně zaručená základní práva = spadají pod ústavní ochranu, podmínky pro jejich výkon a ochranu upravují jednotlivé zákony, zejména občanský zákoník. Mezi osobnostní práva poté řadíme: · Právo na osobní svobodu · Právo na tělesnou integritu · Právo na soukromí a rodinný život · Právo na podobu · Právo na ochranu jména · Právo na ochranu cti a důstojnosti Právo na ochranu osobnosti je tedy široký a různorodý soubor dílčích práv - Právo na ochranu osobnosti člověka je právem, které má absolutní povahu, působí tedy erga omnes (vůči všem) Pokud je toto právo dotčeno, má poškozený tyto nároky: · Zápůrčí nárok = zdržovací · Restituční nárok = odstraňovací · Satisfakční nárok = morální satisfakce (omluva..), peněžitá · Nárok určovací = veřejné konstatování, že bylo osobnostní právo porušeno · Zvláštní nároky (nárok na odpověď, nárok na dodatečné vysvětlení apod.) · Nárok na náhradu škody (ev. nemajetkové újmy) Nároky se prolínají, poškozený může požadovat více kompenzací Omezení osobnostních práv - lze připustit na základě - - souhlasu dotčené osoby (např. svolení k pořízení fotografie) - zákona - tzv. zákonných licencí -) například zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby jej bylo možné podle zobrazení ztotožnit, popřípadě rozšiřovat tuto podobu, je možné jen na základě svolení dotyčné osoby. Zákon přitom nepředepisuje pro toto svolení žádnou formu, k jeho udělení tak může dojít např. i mlčky. Svolení se ovšem nevyžaduje, jestliže se podobizna nebo obrazový záznam pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně práv nebo oprávněných zájmů jiných osob (např. nahrávka pro účely soudního řízení) nebo k vědeckým nebo uměleckým účelům (např. obrazový záznam zákroku k lékařskému výzkumu) apod. -) Stejně tak je to například s právem na soukromí člověka - Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného výjimky:- souhlas dané osoby - - zákonný důvod - Zejména nelze narušit jeho „soukromé prostory“, což je pojem širší než obydlí člověka, a zahrnuje tak například i místo, kde dotyčný vykonává svou profesi (např. kancelář). Soukromý život člověka nelze nijak sledovat nebo o tom pořizovat zvukový či obrazový záznam. Stejně jsou chráněny i písemnosti osobní povahy (do ní spadá například i pracovní korespondence). Občanský zákoník však k zajištění veřejného zájmu na informacích ve prospěch zpravodajství stanoví zákonnou licenci pro použití obrazových a zvukových záznamů a projevů osobní povahy, ale i další zákonné licence. Při omezení osobnostních práv vždy platí Zásada proporcionality (přiměřenosti) Zásah do osobnostních práv však nesmí být nikdy nepřiměřený, a to ani tehdy, jestliže k němu dochází na základě tzv. zákonné licence. Tyto zákonné licence nemohou být využívány v rozporu s účelem, k němuž slouží, a bezdůvodně na úkor osobnosti dotčeného člověka. Je-li zásah shledán jako nepřiměřený, jde o neoprávněný zásah, ač by jednání bylo jinak samo o sobě přípustné.