2. Ústavní právo, lidská práva Ústavní právo - právní odvětví veřejného práva předmět ústavního práva - ústava a její obsah, ústavní zákony a jejich obsah (práva a povinnosti) = vymezení základních prvků státu (státní moc, území, obyvatelstvo), jeho formy a organizace (vztahy mezi státními orgány realizující jednotlivé státní funkce) + omezení této moci ve prospěch autonomních prostorů jednotlivce (= lidská práva) - -) soubor předpisů nejvyšší právní síly – v právním řádu označován jako ústavní pořádek ČR – lze měnit zase jen ústavním zákonem -) východiska všech právních odvětví = Prameny ústavního práva = ústavní pořádek ČR § Ústava České republiky - úst. z. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky § Listina základních práv a svobod – viz. dále § mezinárodní smlouvy ve smyslu čl. 10 Ústavy § ústavní zákony ve smyslu čl. 112, odstavec 1 Ústavy § rozhodnutí Ústavního soudu § zákony upravující činnost ústavních orgánů, ústavních práv a svobod občanů, státního občanství, postavení cizinců apod. (např. 347/1997 Sb., Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků apod.) § ústavní zákony přijaté v době federace (dle čl. 112 odstavec 3 Ústavy však ztratily sílu ústavních zákonů a staly se běžnými zákony) § některá rozhodnutí prezidenta republiky (např. rozhodnutí o vyhlášení amnestie) Funkce ústavy ž funkce politická, ž funkce ideologická, ž funkce kulturní, ž funkce právní - normativní zajištění: — legitimace k výkonu státní moci, — reprezentace, — integrace, — kontroly výkonu moci ve státě a společnosti, — stabilizace, nadřazenosti a relativní neměnnosti určitého řádu. Ústavy ve světě ž právní a faktické ž rigidní a flexibilní ž psané a nepsané ž reálné a fiktivní ž původní a přenesené ž revoluční, dohodnuté a oktrojované Ústava ČR - psaná - protože byla schválena najednou jako jednolitý dokument - rigidní - tzn. tuhá, obtížněji měnitelnou (opak flexibilní či pružné ústavy), protože k její změně je potřeba 3/5 většina všech poslanců a 3/5 většina přítomných senátorů, - přenesená - významně čerpá z již schválených ústav - dohodnutá- přijatí svobodně zvoleným zákonodárným orgánem za podpory naprosté většiny Obecně obsah Ústavy ž ustanovení o organizaci a činnosti státu a jeho právu: -) — normy zřizující a rušící stát jako takový -) — normy určující obyvatelstvo a území — normy upravující výkon státní moci — normy upravující členění státní organizace a státu — normy symbolizující stát ž Ustanovení vyjadřující vztah státu ke společnosti a jednotlivcům a jiným státům ž Ustanovení vyjadřující státní cíle a hodnoty, na které je stát vázán Systematika ústavy - Preambule - HLAVA PRVNÍ - Základní prohlášení (čl. 1 - čl. 14) HLAVA DRUHÁ - Moc zákonodárná (čl. 16 - čl. 53) HLAVA TŘETÍ - Moc výkonná (čl. 54 - čl. 80) Prezident republiky (čl. 54 - čl. 66) Vláda (čl. 67 - čl. 80) - HLAVA ČTVRTÁ Moc soudní (čl. 81 - čl. 96) Ústavní soud (čl. 83 - čl. 89) Soudy (čl. 90 - čl. 96) - HLAVA PÁTÁ Nejvyšší kontrolní úřad (čl. 97) - HLAVA ŠESTÁ Česká národní banka (čl. 98) - HLAVA SEDMÁ Územní samospráva (čl. 99 - čl. 105) - HLAVA OSMÁ Přechodná a závěrečná ustanovení (čl. 106 – čl. 113) teorie dělby moci Princip dělby moci říká, že státní moc, aby nebyla zneužita proti občanům, musí být rozdělena na tři složky - do tří úřadů, jejichž pravomoci musí být navzájem odděleny: legislativa – exekutiva – jurisdikce Charakteristickým rysem naší Ústavy je přehledná organizace dělby státní moci, jejíž složky jsou vnitřně zdvojeny. --------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------------- Zákonodárná moc ž Legislativa je nejdůležitějším pilířem demokratického politického systému. ž Lid jako organizovaný občanský celek vykonává státní moc přímo (referendum) nebo nepřímo, prostřednictvím voleného parlamentu. ž Parlament ČR je tvořen 2 komorami - Poslaneckou sněmovnou (200 poslanců, na 4 roky) - Senátem (81 senátorů, na 6 let). ž Volby se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, do Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení, do Senátu podle zásad většinového systému. ž Aktivní volební právo (právo volit) má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18let. ž Pasivní volební právo (právo být zvolen) má každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21let (do Poslanecké sněmovny), 40 let (do Senátu). ž Inkompatibilita - s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce ž Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň 1/3 svých členů. ž K přijetí ústavního zákona 3/5 většina všech poslanců a 3/5 většina přítomných senátorů. ž K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů ž Parlament vykonává několik funkcí: zákonodárnou, kontrolní, ustavující, politickou, autonomní Výkonná moc ž nejdynamičtější složkou státní moci je exekutiva, kterou představuje vláda a prezident ž hlavní úkoly exekutivy: administrativní, zahraniční, legislativní, politické. Prezident republiky ž prezident je hlavou státu, ne více než 2x za sebou, na 5 let ž dříve volen Parlamentem na společné schůzi obou komor, nyní v přímé volbě občany, ž pasivní volební právo – občan, který je volitelný do Senátu, ž jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, jmenuje soudce Ústavního soudu, odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, podepisuje zákony, je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a povyšuje generály, má právo udělovat amnestii vláda ž vrcholný orgán výkonné moci ž rozhoduje ve sboru podle většinového principu ž složena z předsedy (premiér), místopředsedů a ministrů ž K vykonávání zákonů vydává vláda právní předpisy nižší právní síly (nařízení vlády a vyhlášky ministerstev) ž Ústava podtrhuje pravomoci předsedy vlády, který sestavuje vládu, organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti ž Nedůvěru vládě může vyslovit Poslanecká sněmovna. Soudní moc ž Systém nezávislé soudní moci neboli jurisdikce je vedle legislativy a exekutivy poslední složkou trojdílné státní moci. ž Funguje spíše jako brzdný či vyvažující mechanismus těchto dynamických složek. ž Soustava soudů je uspořádána stupňovitě podle územního principu, případně podle činností, které daný soud vykonává. Ústavní soud České republiky ž Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, jehož postavení a kompetence jsou zakotveny přímo v Ústavě České republiky. ž Sídlem Ústavního soudu České republiky je Brno. ž Ústavní soud je specializovaný autonomní státní orgán, který není součástí soustavy obecných soudů. ž Jeho úkolem je chránit práva vyplývající z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a dalších ústavních zákonů České republiky. ž Soud je tvořen patnácti soudci, kteří rozhodují v tříčlenných senátech nebo v plénu. Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky na dobu deseti let. ž Rozhodnutí Ústavního soudu v rámci jeho věcné působnosti jsou konečná a nelze se proti nim odvolat Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ž nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu, ž prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny, ž postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon (zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu), ž Orgány NKÚ jsou prezident NKÚ, viceprezident NKÚ, Kolegium NKÚ, senáty NKÚ a Kárná komora NKÚ, ž sídlo v Praze. Česká národní banka (ČNB) ž ústřední banka státu, ž hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. ž postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon (zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance) ž vykonává dohled nad finančním trhem, určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled, ž Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada, jejímiž členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři vrchní ředitelé, všechny členy bankovní rady jmenuje prezident republiky na šestileté období .