Komunikace s obětí domácího násilí Mgr. Mária Chocholáčková 16. 10. 2024 Specifika přístupu •Trauma-informovaný přístup •Model fází změny •Role autority a míra kontroly •Hodnocení • Trauma-informovaný přístup •Co je s Vámi špatně? à Co se Vám přihodilo? •3 klíčové prvky: -uvědomění si prevalence traumatu -povědomí o tom, jak trauma ovlivňuje všechny osoby zapojené v daném programu, organizaci nebo službě (včetně personálu) -implementace těchto znalostí do praxe • • Zdroj: Trauma-informovaný přístup v sociální práci, Klepáčková, Krejčí, Černá, 2020 Implementace pak přináší do praxe tyto principy (viz další slide) Trauma-informovaný přístup •6 principů práce s klientem: 1.bezpečí = uvědomění si významu traumatu na formování a vnímání pocitu bezpečí, 2.důvěryhodnost a transparentnost = vymezení očekávání a hranic a jejich dodržování, 3.možnost volby = úcta a respekt k volbě klienta, 4.spolupráce, 5.zmocnění = rozvíjení způsobů zvládání zátěže, 6.respekt k odlišnosti = předcházení hodnocení na základě stereotypů a předsudků • Základní principy jinak: •Rozpoznání dopadu traumatu na vývoj jedince a vznik a rozvoj adaptivních mechanismů •Důraz na pomoc klientovi k uzdravení z traumatu – přístup k situaci klienta jako celku, práce na vztahu s klientem, který je přes bezpečí léčivou zkušeností •Uplatnění modelu zmocnění, podpora dosažení co největší možné kontroly a možnosti volby klienta nad svým životem a uzdravením i poskytovanou službou – podpora přebírání kontroly nad svým životem a nezávislosti na službě •Základem je vztah založený na partnerství a vzájemné spolupráci – nabízet opak nerovnováhy moci v traumatizujících vztazích •Vytvoření bezpečného, podpůrného, přívětivého a respektující prostředí a atmosféry – zachovávání hranic, mlčenlivosti, konzistence •Důraz na silné stránky klienta, vyzdvihnutí adaptace a resilience – „symptomy“ a projevy chování jako kreativní a nutná adaptace na trauma, ne selhání – podpora resilience •Důraz na minimalizaci možné retraumatizace a její prevenci - například dynamikou vztahu •Pochopení klienta v kontextu jeho životních zkušeností a kulturního zázemí Anatomie změny | Psychologie.cz Model fází změny Prochaska, DiClement Více z pohledu toho, jak probíhá proces rozhodování a změny u toho, na kom je pácháno násilí Funguje ve stoupající spirále – učení se z každého relapsu 1. Nemám problém (Precontemplation) •Co vidíme - nepřemýšlí o změně, nemá zájem o pomoc, bagatelizace násilí, defenzivní postoj při konfrontaci •Co dělat – vydržet, jemně nabízet možnost si o tom promluvit, případně informace o DN 2. Uvažování o změně (Contemplation) – často po eskalaci násilí •Co vidíme – přemýšlí o situaci a uvědomuje si problém, zvažuje pro a proti změny, jako na houpačce – chybí závazek, možné zahlcení potenciálními riziky, pochybnosti, jestli dlouhodobé zisky převáží náročnost •Co dělat – nabízet informace, jemně rozptylovat mýty a přesvědčení, které udržují oběť v nás. vztahu, zvědomovat rizika a validizovat obavy, vytváření důvěrného prostředí a vztahu, podpora sdílení myšlenek a pocitů 3. Rozhodování (preparation, determination) – často zde hledá pomoc •Co vidíme – touha změnit situaci, mapování možností, informací a zdrojů, vytváření „to do“ listů •Co dělat – asistence při mapování, bezpečnostní plánování, vytváření akční plánu, připomenutí času a snahy potřebných k implementaci změny, zvědomování fází procesu změny 4. Změna (action) •Co vidíme – cítí se mocní, dělají kroky ke změně, aktivně hledají podporu •Co dělat – nabízet podporu, budování podpůrné sítě, podpora v odpojení se od násilné osoby 5. Udržování změny (maintenance) •Co vidíme – otázky, jak udržet změnu, reflexe pokroku •Co dělat – validizace truchlení spojeného se změnou, reflexe pokroku s klientem, začít pracovat na oblastech zásadních pro udržení změny, identifikovat copingové strategie, zaměření na sebepéči, normalizace nestability změny 6. Relapse (vs. Trvalá změna) •Co vidíme – vyjadřování nemožnosti v tom takhle pokračovat, polemizace s tím, co by bylo, kdyby se vrátili, menší zapojení podpůrné sítě, návrat do starých vzorců chování •Co dělat – nebrat si to osobně, nebrat to jen jako selhání (příležitost to udělat příště lépe), reflexe fází změny, identifikace situací se zvýšeným rizikem Role autority a míra kontroly •mocenská dynamika –Může to nastavovat podmínky pro komunikaci, tím pádem… •→ dobře míněné rady (vnímané jako útoky) z pozice autority jsou hodně zraňující •→ může to toho člověka retraumatizovat • •„neduh“ sociálních služeb – ve snaze pomoct klientovi se ho snažíme zachránit a přebíráme kontrolu nad jeho životem (protože on*a…na to nemá kapacitu, nedokáže to, je to pro něj*ni nejlepší…) • •Proč teda něco neřekne? –Setkání s autoritou může být paralyzující – nemusí mít schopnost se o sebe postarat –Může mít zrovna oslabenou kapacitu –Nemusí očekávat potíže •Proč máme tendenci hodnotit? –Víra ve spravedlivý svět – dobré věci se stávají dobrým lidem a špatné špatným –Snaha dát světu řád a bezpečí, obnovit pocit kontroly - •Základem práce je nehodnotit! –Oběti se hodnotí samy –Nikomu tím nepomůžeme - •Otázka na vás – jak se tomu vyhnout? Hodnocení Na základě mýtů, představ a stereotypů máme tendenci hodnotit – proč to děláme? •zacházejte opatrně s mocí a kontrolou •zachovejte si neutralitu a nasazení •zachovejte si pochopení a empatii •budujte důvěru •veďte ke svépomoci, prosazení práva na sebeurčení, obnovení a znovuvytvoření vztahů, posilujte osobnost •malé kroky, zaměření na blízkou budoucnost • Specifika přístupu - shrnutí Komunikace s obětí DN •Jak komunikovat – obecné zásady, aktivní naslouchání •Nácvik •„Nároční“ klienti • Komunikace •společenský proces, vzájemné sdělování a přijímání informací •složky: -Verbální (obsah) -Neverbální (mimika, gestika, chování) -Paraverbální (hlasitost, barva hlasu, tempo, tón) - metakomunikace •rozhovor -myšlenka - sdělení - druhá strana přijímá, dekóduje – zpracovává do hypotéz – myšlenka… •příjem informace ovlivněn zkušeností, náladou, ochotou, jazykovými schopnostmi! •v mezilidském styku platí: -není možné nekomunikovat – vždy něco sdělujeme -nesdělujeme si holá fakta (není důležité jen to, co říkáme, ale také jak a v jaké situaci to říkáme) -není možné nijak se netvářit – když něco sdělujeme, vždy se přitom nějak chováme a to prozrazuje, jaký postoj máme k tomu co říkáme • • •„Lidé si nepamatují, co jste jim řekli, ani jak jste jim to řekli, ale jak se u toho s vámi cítili…“ • Jak komunikovat s klienty, abychom si dobře rozuměli? • Proč je to důležité? •První kontakt má obrovský vliv na … -schopnost vypořádat se s trestným činem, -důvěru v další odborníky -i se zpracováváním traumatu! • •Riziko sekundární viktimizace -nesprávné reakce a chování okolí (vč. odborníků) často bolestivější a traumatičtější než samotný trestný čin Poradenský model •Naslouchání •Informování •Ulehčování •Navracení sebedůvěry Zásady komunikace •Důvěřovat a nehodnotit -i když to může znít nepravděpodobně nebo se výpověď mění à snazší navázání spolupráce •Akceptovat reakce klienta -Každý může mít jiné, není jediná podoba •Zajistit bezpečí oběti a její ochranu - priorita •Pomoci klientovi získat kompetence ke svému životu -postupně •Klidný, laskavý hlas, tišší tón, pomalejší tempo •Odsuďte násilí, ale nehodnoťte jednání a prožívání oběti, pozor na mýty •Řekněte, že to, co se stalo, není její*jeho chyba/vina •Ptejte se na prožívání, nechte ventilovat emoce •Nebojte se pláče, zbytečně ho netište •Ujistěte ji*ho, že její*jeho reakce jsou normální a běžné -Pokud jsou – potřeba mít informace, co je normální •Informujte, nenuťte •Hledejte způsoby, jak pomoci oběti právě teď -Ale respektujte přání klienta*ky •Pokud máte pochybnosti, nechejte si je pro sebe, vyjadřujte důvěru -Konfrontace vám v ničem nepomůže •Podpořte v možnosti rozhodovat o dalších událostech •Oceňte, že klienta*ku, že vyhledal*a pomoc • Aktivní naslouchání •nejen registrujeme, co druhý říká, ale současně jej povzbuzujeme… -…ke sdělování informací, volnému vyjadřování myšlenek, představ, názorů a postojů… -…neverbálními i verbálními prostředky •Získávání informací + ověřování vzájemného pochopení •Schopnost koncentrace v delším časovém úseku, schopnost a ochota pochopit stanovisko druhého, vcítit se, schopnost číst mezi řádky •Poskytování zpětné vazby Rozepsané viz Cvičení a podklady Rozepsané viz Cvičení a podklady Příklady vět Praktický nácvik •Nácvik ve trojicích -mluvčí – přichází s příběhem -naslouchající – zkouší využívat aktivní naslouchání -pozorovatel – všímá si a zapisuje, dává ZV - - Příběh pro mluvčího zadat mimo doslech naslouchajícího a pozorovatele: Přicházíte s tím, že se vám ve vztahu dějí nějaké věci, kterými si nejste jistí, o co se jedná, ale víte, že vám v tom není dobře. Váš partner je extrémně žárlivý, chce stále vědět, kde jste a co děláte, všude vás vozí i vyzvedává. Říká, že to dělá, protože byl*a v minulém vztahu podváděný, má o vás starost a miluje vás. Nedávno jste dokonce zjistili, že vás přes tajnou aplikaci v telefonu sleduje, to byl hlavní impulz přijít se poradit. Sem tam dochází k tomu, že vás partner obviňuje, že ho podvádíte, ponižuje vás („Kurvíš se s jinými, já to vím“, „Nezapomeň, že nikdo jiný o tebe nestojí a máš štěstí, že se s tebou vůbec zahazuju“ apod.). K fyzickému násilí nedochází, partner „pouze“ hází věcmi, když je naštvaný, už dvakrát vám vytrhl telefon a hodil s ním. Pokaždé se omluvil a donesl vám pak nějaký dárek. Jste spolu rok, na začátku to takhle nebylo, záleží vám na něj, ale všímáte si, že se bojíte jít někam s kamarády a váš sociální okruh se za posledního půl roku dost zmenšil. Přicházíte s tím, že nevíte, co děláte špatně, partnera nepodvádíte, tak nechápete, proč se tak k vám chová. „Náročné projevy“ klientů •plačící •naštvaný/agresivní •mlčící •nedobrovolný •manipulující • …. Plačící klient •Snaha pláč utišit x klienti občas potřebují plakat •Chování k plačícímu člověku bývá ovlivněno mýty: -Pláč je projev slabosti -Kdo pláče, je rozmazlený -Správný muž nesmí plakat -Mohutným pláčem si člověk ubližuje -Projevíme účast, budeme-li říkat „Neplačte“ -Čím víc pozornosti mu věnujeme, tím déle bude pláč trvat Naše fyziologická determinace okamžitě „vystartovat“, abychom pláč utišili, komplikuje poradenskou činnost – klienti občas potřebují plakat •Přijmout pláč jako přirozený projev •Čekat a dávat klientovi prostor a „svolení“ •Nenabízet kapesníky hned – může pláč předčasně zastavit •Říct: -„Tady se může plakat.“ -„Klidně můžete plakat.“ / „Je to úplně v pořádku plakat.“ -„Asi to hodně bolí.“ -„Snad ani není možné takovou věc zvládnout bez pláče.“ -„Slyším, že pláčete…“ (v telefonu) Mlčenlivý klient •Může plynout z úzkosti, nejistoty, nedůvěry, odporu, zaplavení… • •Přístup ke klientovi: -snaha povzbudit k hovoru, popis dění tady a teď, rekapitulace situace, otázky… -trpělivost, podpůrný projev Naštvaný/agresivní klient •Různé formy vyjádření vzteku a následné intervence: • •Klient o zlosti mluví, vyjadřuje a zpracovává ji àvyčkáváme a citlivě podporujeme ve vyjadřování • •Klient mluví zvýšeným hlasem a stěžuje si na někoho/něco àzlost zrcadlíme („Mám pocit, že jste naštvaný*á“.) a dáváme možnost uvědomit si ji („Vnímáte to taky?“) a posunout se dál („Co byste v té situaci potřeboval*a jinak?“); àhněv reflektujeme a dáváme signály, že je možné se projevit ještě více, naplno – mluvit hlasitěji, dupat,.. (když je to léčivé) • •Klient nadává na celý svět, i nám àhněv reflektujeme („Vidím, že se hodně zlobíte na xxx, možná i na nás.“), vyčkáváme, případně dáme hranice (s respektem k prožívání klienta) •Přístup ke klientovi obecně: •dáváme zlosti prostor, přijímáme -zlost může být jedna z fází vyrovnávání se se ztrátou, případně se také vyskytuje deprese jako potlačovaná zlost •nefixovat klienta pohledem při osobní konzultaci (možný konfrontační význam, zesílení agrese klienta) •hranice vymezujeme až v případě pocitu ohrožení, agrese vůči nám apod. Nedobrovolný klient, klient v odporu •Není motivovaný řešit svoje problémy, někdy si je nepřipouští, není ochotný spolupracovat •Může plynout z nedůvěry a strachu nebo naučené bezmocnosti apod. •Přístup ke klientovi: -zjistit příčinu odporu -vstřícnost, porozumění a podpora, přímost, věcnost, vysvětlení pravidel setkávání, podání informací a upozornění na důsledky příp. nespolupráce, trpělivost -říct, že víme/tušíme, že tu nechtějí být •Když už tady spolu dneska sedíme a ten čas jste tomu obětoval*a, k čemu bychom to mohli využít, aby to pro vás bylo aspoň trochu užitečné? Manipulativní klient •Těžké poznat, kdo manipuluje – pozor na předsudky a mýty • •Snaží se různými prostředky ovlivnit ve svůj prospěch, získat nadvládu •Může využívat šarm, lež, pochvaly, svádění, obviňování apod. •Klient nemá zájem o faktickou spolupráci – rozhovor se může snažit vést svým směrem a vyhýbat se odpovědím na Vaše otázky •Můžou to být partneři obětí DN – dělají z oběti „blázna“, snaží se s Vámi spolčit, může být patrný blahosklonný postoj • •Přístup ke klientovi: rozhodnost, jednoznačnost, hranice, věcnost, držet se tématu, dobré sdílet s kolegou/supervizorem „Chyby“ v aktivním naslouchání Může se to stát komukoliv a kdykoliv, není to chyba jako taková, spíše něco, co může narušit vztah s klientem a ohrozit naši spolupráci… důležité si je to uvědomit a pak to případně „napravit“ Může nás klient konfrontovat – důležité se nad tím zamyslet, zbytečně nepanikařit, neobhajovat se, spíše omluvit a nabídnout korektivní reakci („Děkuju, že to říkáte, máte pravdu, že jsem…. a mrzí mě to. Vůbec se vám nedivím, že vás to zarazilo/znejistělo/naštvalo/rozesmutnilo/… Napadá vás, co byste potřebovala slyšet spíše místo toho?“) Spíše si toho ale musíme všimnout sami a klienti nám to neřeknou – přinést to („Mám pocit, že vás moje reakce zarazila/znejistěla/naštvala/rozesmutnila/…, vnímám to správně?“) Kde se to naučit? •Důležitost celoživotního vzdělávání • •Kurz krizové intervence – doporučujeme! -Hodí se i do „běžného života“ -Déčko Liberec, Remedium, Modrá linka, Podané ruce… •Jednotlivé kurzy (viz např. nabídka Persefony) •Otázky?