data 1	45 568,56	45 568,56	45 568,56	45 568,56
data 2	0,256 489	0,256 489	0,256 489	0,256 489
data 3	13,96	13,96	13,96	13,96
doleva, nahoru	na střed, nahoru	doprava, nahoru
doleva, na střed	na střed, na střed	doprava, na střed
doleva, dolů	na střed, dolů	doprava, dolů
molekulární vrstva (lamina zonalis) – těsně pod povrchem hemisféry, zasahují sem dendrity pyramidových buněk i dalších neuronů, které jsou uloženy v hlubších vrstvách. Sama o sobě obsahuje tato vrstva horizontální Cajalovy [Kachalovy] neurony, které jsou tvaru Golgi II.
vnější granulární vrstva (lamina granularis externa) – obsahuje košíčkové buňky a různé typy hvězdicových neuronů. Druhá vrstva (stejně jako třetí) je zdrojem asociačních a komisurálních vláken.
vnější pyramidová vrstva (lamina pyramidalis externa) – obsahuje oproti 5. vrstvě menší typy pyramidových buněk. Jejich dendrity zasahují do 1. a 2. vrstvy. Jejích axony opouštějí kůru jako eferentní dráhy.
vnitřní granulární vrstva (lamina granularis interna) – obsahuje především granulární neurony a objevují se i košíčkové buňky. Podle Cajala je 4. vrstva rozdělena na část a, b.
vnitřní pyramidová vrstva (lamina pyramidalis interna) – obsahuje velké pyramidové buňky, jejichž apikální (vrchní) dendrity dosahují až do 1. vrstvy. Axony jsou pak základem pyramidové dráhy, vystupují z kůry mozkové a dosahují až k míšním motoneuronům předních rohů míšních.
Vlnová funkce a její kolaps
Zatímco v klasické mechanice a klasické fyzice vůbec popisujeme fyzikální procesy prostřednictvím analytických funkcí a na základě počátečních podmínek jsme schopni přesně předpovědět vývoj a hodnoty fyzikálních parametrů kdykoli v budoucnosti je situace v mechanice kvantové zcela odlišná. Zde neznáme přesnou hodnotu, spíše širší množinu možných hodnot tzv. vlastních hodnot, z nichž některá se po procesu měření stane skutečnou, ale vždy s jistou nepřesností. Nelze naměřit ostré hodnoty. Zmíněná množina možností je dána vlnovou funkcí. Dojde-li k měření obor možností vymezující fyzikální charakteristiky systému se zužuje právě na ony reálně naměřené hodnoty a jejich intervaly nepřesnosti. Ono zúžení oboru možností se vyjadřuje někdy pojmem redukce, jindy pojmem kolaps vlnové funkce. Situace se poněkud podobá situace člověka, kterého něco čeká a on sám ještě nemá představu o tom jak věci dopadnou, jak se vyvinou. Až teprve po proběhnutí daného děje nabývá skutečnost konkrétních obrysů a z řady možností se některá realizuje. Situace se, jak již z nastíněného přikladu vyplývá, poněkud podobá psychologické dynamice nevědomých procesů. Archetyp vymezuje určitý směr, obor možností, jejichž prostřednictvím se může daný směr realizovat. Nakonec se, ale realizuje jen některá z nich a i v psychologické situaci podobně jako ve fyzice je možné uvažovat určitou pravděpodobnost různých možností před jejich realizací.
V psychologické situaci může tato možnost být realizována dvěma způsoby jednak vynuceně, člověk je postaven před hotovou věc, je k výběru donucen vnějšími okolnostmi. Nebo je mu dána možnost volby kdy se rozhoduje na základě vnitřních představ a chtění. Ve fyzikálním světě existuje určitá paralela k těmto dvěma možnostem vývoje redukce oboru možností tedy kolapsu vlnové funkce. První představuje již zmíněný proces měření, kterým se transformuje nepředstavitelná fyzikální kvantová realita v realitu klasickou vyjádřenou prostřednictvím smyslových vjemů pozorovatele. Druhá představuje spontánní kolaps vlnové funkce, který je rovněž přechodem od kvantové reality k realitě klasické, ale na rozdíl od kolapsu vlnové funkce vlivem měření nebo pozorování není zvnějšku nikterak kauzálně ovlivněn, ale závisí pouze na vnitřních parametrech systému. Řada prací na toto téma ukazuje na skutečnost, že takovýto kolaps vlnové funkce úzce souvisí s gravitací, což je zejména zřejmé v případě makroskopických kvantových systémů (12), (13), (14), a že kvantová superpozice prostoročasových geometrií vede k perturbaci prostoročasu.
Také Raymond Prince chápal psychózu jako druh endogenního psychoterapeutického mechanizmu. V článku „Religious experience and psychosis“ popisuje tento autor náboženský zážitek i psychózu jako více nebo méně úspěšné pokusy psýché o vyrovnání se se stresující životní situací (Prince, 1979). Ve většině případů způsobuje mystický zážitek v životě jedince pozitivní změnu (srv. Maslowův peak experience). V některých vzácných případech je tak silný a nabitý významem, že subjekt přivádí k přijetí role proroka, jež musí zjevit své poselství světu. Někdy ale takový zážitek může způsobit i rozsáhlou psychologickou dezintegraci a učinit subjekt neschopným života v sociálním světě. To je případ náboženské psychózy. Selže-li pak mechanizmus, který měl původně sloužit k řešení životní krize docela, je výsledkem chronická psychóza.
Psychózy, s nimiž se psychiatr setkává ve své ordinaci, jsou dle Prince ve skutečnosti jen špičkou ledovce, malou částí sestávající z těch nejméně úspěšných pokusů o řešení životních problémů. „V této souvislosti lze říci“, píše Prince, „že základním problémem psychotika je osobnostní defekt, který jej činí neschopným zvládat běžné životní problémy. Funkcí psychózy je rozbít ego a jeho maladaptivní obrany (což je prožíváno jako smrt nebo zničení světa) a znovu jej integrovat jako ego adaptivnější (to je prožíváno jako znovuzrození). Tato reintegrace může v některých případech zůstávat velmi pokřivená a deformovaná jako znovuzrození Schreberovo spojené s vírou, že má být spasitelem světa a má být proměněn v ženu. Nebo v případě proroků může rekrystalizace vyústit v systém víry, který je přijat důležitou částí populace a subjekt se pak může stát vůdcem sociálních změn. Příležitostně může psychóza ve fázi znovuzrození vyústit v systém víry sociálně přijatelný, takže jedinec je pak schopen vést svůj život v rámci hlavního společenského proudu na úrovni dokonce nadřazené jeho dřívějšímu přizpůsobení. U tohoto posledního typu se psychóza již spojuje s obvyklejšími druhy náboženských zážitků“ (Prince, 1979, str. 179 – 180).