Rozpočtová soustava

   

   Fyziokraté: "Stát nemá zasahovat do hospodářství."

   

   Merkantilisté: "Potřeba aktivních státních zásahů na podporu průmyslu a obchodu."

   

   Klasická politická ekonomie: "Státní zásahy škodí ekonomice."

   

   19. stol.  Alokační funkce

                 Efektivní alokace

                 Redistribuční funkce (Wagnerův zákon tzv. zákon rostoucí státní aktivity)

   

   Neoklasický proud: Teorie mezního užitku - efektivní alokace zdrojů

   

   Teorie ekonomie blahobytu - paretovská efektivnost, přičemž daně jsou přijímány jako "oběť"
   státní aktivity

   

   Začátek 20. stol.: Stabilizační funkce veřejných financí (teorie cyklicky vyrovnaného st.
   rozpočtu)

   

   Teorie kompenzační úlohy st. rozpočtu (kompenzace tendencí k depresi, deficit využívat k růstu
   agregátní poptávky)

   

   Monetaristé: Kritika stabilizační funkce veřejných financí -- deficit st. rozpočtu vede
   k vysoké inflaci

   

   

   Rozpočtová soustava

   ˙        nadnárodní rozpočet (např. EU)

   ˙        ústřední rozpočet (federální, státní rozpočet -- podle státoprávního uspořádání)

   ˙        rozpočty územní samosprávy  dle jejího členění, např. rozpočty obcí a vyšších stupňů
   územní samosprávy (krajů)

   ˙        rozpočty veřejných podniků a neziskových organizací ve veřejném sektoru (např.
   příspěvkové organizace zřizované státem, obcemi či kraji)

   ˙        mimorozpočtové fondy na centralizované i decentralizované úrovni, které jsou většinou
   účelové (např. v některých zemích fond sociálního zabezpečení). Zpravidla každý státní
   mimorozpočtový fond je zřizován samostatným zákonem.

   

   

   Veřejný rozpočet

   ˙        je důležitým nástrojem každé veřejné vlády pro financování jejích potřeb a úkolů

   ˙        má institucionální charakter

   ˙        nástroj financování cíleně naprogramovaných potřeb

   ˙        Rozpočtová pravidla republiky a rozpočtová pravidla územních rozpočtů

   

   a)    peněžní fond

   -         je vytvářen, rozdělován a používán na principu nenávratnosti neekvivalence a
   nedobrovolnosti

   

   b)    finanční plán

   Kvalita rozpočtu závisí na kvalitě jeho odhadu:

   -         příjmů, zejména daň. výnosů, uživatelských poplatků, správních poplatků, dotací,
   nedaňových příjmů, nových příjmů

   -         výdajů -- kapitálových a běžných souvisejících se zajišťováním veřejných statků, ale
   i peněžních transferů

   -         výdajů na financování nových potřeb

   -         předpokládané inflace a jejího vlivu na příjmy a výdaje

   -         nejistot

   

   Pojetí řízeného výdajového rozpočtu vychází z:

   -         poslání příslušného stupně veřejné vlády -- je založeno na stanovení cílové kvantity
   a kvality potřeby a hledání finančních zdrojů, které umožní tuto cílenou potřebu zajistit
   v určitém časovém horizontu dle charakteru potřeby

   -         z akcentování -- ze sestavování rozpočtové prognózy, ze které roční rozpočet vychází

   -         maximální využití zásady neúčelovosti mezi příjmy a výdaji

   -         nepropadávání finančních prostředků -- i tzv. nevyužitých dotací apod. a možnosti
   jejich převádění do dalšího roku.

   

   Mezi přednosti se uvádí zejména:

   -         motivace k úsporám ve výdajích

   -         možnost využít ušetřené finanční prostředky na realizaci nových aktivit

   -         zjednodušení procesu rozpočtového plánování

   -         možnost soustředit se na řešení důležitých úkolů

   

   c)     nástroj veřejné politiky

    -- nástroj rozpočtové a stabilizační politiky

   

   

   

   d)    Bilance

   -         bilancuje běžné a kapitálové příjmy a výdaje

   -         běžná bilance

   pokud je pravidelně schodkový (jako např. v ČR) je nutné přehodnotit:

   -  únosnost výše veřejných výdajů (vyvíjet tlak na vyšší hospodárnost)

   -       výši mandatorních výdajů  (sociální transfery -- největší část)

   -     účinnost fiskální funkce daní, tzn. únosné daňové zatížení a jeho vliv na daňový výnos,
   ale i způsob správy a výběru, ztížení daňových úniků apod.

   -         kapitálová bilance

   možné financovat z návratných zdrojů

   

   ˙        Krátkodobý deficit - vydávají se krátkodobé státní pokladniční poukázky se splatností
   do 1 roku.

   ˙        Deficit veřejných rozpočtů -  používá se střednědobé či dlouhodobé návratné finanční
   prostředky (st. dluhopisy, komunální obligace).

   ˙        V praxi je nutné sledovat vývoj nejenom státního rozpočtu, ale všech rozpočtů.

   

   

   Rozpočtové zásady

   ˙        zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu

   ˙        zásada reálnosti a pravdivosti rozpočtu

   ˙        zásada úplnosti a jednotnosti rozpočtu

   ˙        zásada dlouhodobé vyrovnanosti

   ˙        zásada efektivnosti a hospodárnosti

   ˙        zásada publicity

   

   Rozpočtová skladba

   jedná se o systematické, jednotné a přehledné třídění, které umožňuje:

   -         zabezpečit jednotnost a přehlednost

   -         analyzovat příjmy a výdaje

   -         zajistit potřebné informace

   

   Třídění příjmů a výdajů proto respektuje:

   -         zásadu jednotnosti a závaznosti třídění

   -         zásadu dlouhodobé stability třídění

   -         zásadu srozumitelnosti

   -         zásadu kompatibility

   

   

   

   Rozpočtový proces

   ˙        sestavení návrhu

   ˙        projednání a schválení

   ˙        plnění

   ˙        případné schvalování úprav během rozpočtového období

   ˙        kontrola plnění

   -         průběžná -- během rozpočtového období

   -         následná -- po skončení rozpočtového období