SMĚRNICE RADY 2005/85/ES
ze dne 1. prosince 2005
o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,
a zejména na první odstavec, bod 1 písm. d) článku 63 této
smlouvy,
s ohledem na návrh Komise (1),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2),
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a so-
ciálního výboru (3),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Společná azylová politika, včetně společného evropského
azylového systému, je nedílnou součástí cíle Evropské
unie spočívajícího v postupném vytvoření prostoru
svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kdo pod
tlakem okolností oprávněně hledají ochranu ve Společen-
ství.
(2) Evropská rada se na zvláštním zasedání v Tampere ve
dnech 15. a 16. října 1999 dohodla, že bude pracovat
na vytvoření společného evropského azylového systému,
založeného na úplném uplatňování a začlenění Ženevské
úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne
28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze
dne 31. ledna 1967 (dále jen ,,Ženevská úmluva"),
a potvrdila tak zásadu nenavracení a zajištění toho, že
nikdo není vrácen zpět tam, kde by byl vystaven proná-
sledování.
(3) Podle závěrů z Tampere by měl společný evropský
azylový systém v krátké době zahrnovat společné
normy pro spravedlivé a účinné azylové řízení
v členských státech a z dlouhodobého pohledu pravidla
Společenství vedoucí ke společnému azylovému řízení
v Evropském společenství.
(4) Minimální normy pro řízení v členských státech
o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka stanovené
touto směrnicí jsou tak prvním opatřením pro azylová
řízení.
(5) Hlavním cílem této směrnice je zavést ve Společenství
minimální rámec pro řízení o přiznávání a odnímání
postavení uprchlíka.
(6) Sbližování pravidel pro řízení o přiznávání a odnímání
postavení uprchlíka by mělo pomoci omezit druhotný
pohyb žadatelů o azyl mezi členskými státy
v případech, kdy by tento pohyb byl způsoben rozdíly
v právních rámcích.
(7) Z povahy minimálních norem přirozeně vyplývá, že
členské státy jsou oprávněny přijmout nebo zachovat
příznivější ustanovení pro státní příslušníky třetích zemí
a osoby bez státní příslušnosti žádající členský stát
o mezinárodní ochranu, pokud se má za to, že taková
žádost je podána z toho důvodu, že dotyčná osoba je
uprchlíkem ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy.
(8) Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady
uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie.
(9) Pokud jde o zacházení s osobami, které spadají do oblasti
působnosti této směrnice, jsou členské státy vázány
nástroji mezinárodního práva, jejichž smluvními stranami
jsou a které zakazují diskriminaci.
(10) Je důležité, aby rozhodnutí o všech žádostech o azyl byla
přijímána na základě skutečností a v prvním stupni
orgány, jejichž pracovníci mají patřičné znalosti nebo
potřebné školení v oblasti azylových a uprchlických zále-
žitostí.
(11) Je v zájmu členských států i žadatelů o azyl, aby bylo
o žádosti o azyl rozhodnuto co možná nejdříve. Organi-
zace vyřizování žádostí o azyl by měla být ponechána na
uvážení členských států tak, aby podle svých vnitrostát-
ních potřeb mohly upřednostnit nebo urychlit vyřízení
jakékoli žádosti s přihlédnutím k normám uvedeným
v této směrnici.
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/13
(1) Úř. věst. C 62, 27.2.2001, s. 231 a Úř. věst. C 291, 26.11.2002,
s. 143.
(2) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 94.
(3) Úř. věst. C 193, 10.7.2001, s. 77. Stanovisko vydané na základě
nepovinné konzultace.
(12) Pojem veřejného pořádku může zahrnovat odsouzení za
spáchání závažného trestného činu.
(13) V zájmu správného uznání osob, jež potřebují ochranu
jako uprchlíci ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy, by
měl mít každý žadatel ­ až na určité výjimky ­ účinný
přístup k řízení, možnost spolupracovat a řádně komu-
nikovat s příslušnými orgány tak, aby mohl předkládat
důležité skutečnosti o svém případě, a dostatečné
procesní záruky pro sledování svého případu v průběhu
všech etap řízení. Kromě toho by v rámci posuzování
žádosti o azyl mělo být žadateli obvykle poskytnuto
alespoň právo na setrvání až do vynesení rozhodnutí
rozhodovacím orgánem, přístup ke službám tlumočníka
pro předložení svého případu při pohovoru s orgány,
možnost komunikovat se zástupcem Vysokého komisaře
OSN pro uprchlíky (UNHCR) nebo s jinou organizací
pracující v jeho zastoupení, právo na příslušné vyrozu-
mění o rozhodnutí a o tom, jaké věcné a právní důvody
k danému rozhodnutí vedly, možnost konzultovat
s právním nebo jiným poradcem a právo být informován
o svém právním postavení v rozhodujících okamžicích
během řízení, a to v jazyce, o němž lze oprávněně před-
pokládat, že mu žadatel rozumí.
(14) Dále by měly být stanoveny zvláštní procesní záruky pro
nezletilé osoby bez doprovodu vzhledem k jejich zrani-
telnosti. V této souvislosti by se měly členské státy řídit
především nejlepšími zájmy dítěte.
(15) Pokud žadatel podá následnou žádost bez předložení
nových důkazů nebo důvodů, bylo by nepřiměřené
stanovit členským státům povinnost provést nové posou-
zení v plném rozsahu. V těchto případech by členské
státy měly mít možnost volby z postupů, které zahrnují
výjimky ze záruk běžně poskytovaných žadatelům.
(16) Mnoho žádostí o azyl je podáváno na hranicích nebo
v tranzitním prostoru členského státu ještě před rozhod-
nutím o vstupu žadatele. Členské státy by měly mít
možnost zachovat stávající postupy přizpůsobené
zvláštní situaci těchto žadatelů na hranicích. Pro tyto
okolnosti by se měla stanovit společná pravidla
o možných výjimkách ze záruk běžně poskytovaných
žadatelům. Řízení na hranicích by se mělo zejména vzta-
hovat na ty žadatele, kteří nesplňují podmínky vstupu na
území členských států.
(17) Rozhodujícím faktorem pro odůvodněnost žádosti o azyl
je bezpečí žadatele v zemi jeho původu. Pokud lze třetí
zemi pokládat za bezpečnou zemi původu, měly by mít
členské státy možnost označit ji za bezpečnou
s domněnkou, že je pro daného žadatele bezpečná,
pokud tento žadatel nepředloží závažné údaje svědčící
o opaku.
(18) Vzhledem k dosažené úrovni harmonizace při uznávání
státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní přísluš-
nosti za uprchlíky je třeba stanovit společná kritéria pro
označování třetích zemí za bezpečné země původu.
(19) Pokud je Rada přesvědčena, že tato kritéria jsou pro
určitou zemi původu splněna, a v důsledku toho tuto
zemi zahrnula do společného minimálního seznamu
bezpečných zemí původu, který má být na základě této
směrnice přijat, měly by mít členské státy povinnost
posuzovat žádosti osob se státní příslušností dané země
nebo osob bez státní příslušnosti, jež předtím v této zemi
obvykle pobývaly, na základě vyvratitelné domněnky
o bezpečnosti dané země. S ohledem na politický
význam označení zemí původu za bezpečné, zejména
vzhledem k důsledkům hodnocení situace v oblasti
lidských práv v zemi původu a jeho vlivu na politiky
Evropské unie v oblasti vnějších vztahů, by měla Rada
přijímat jakékoli rozhodnutí o vytvoření nebo změnách
seznamu po konzultaci s Evropským parlamentem.
(20) Z postavení Bulharska a Rumunska jako kandidátských
zemí na přistoupení k Evropské unii a z pokroku, jehož
tyto země v přípravě na členství dosáhly, vyplývá, že pro
účely této směrnice by měly být až do dne svého přistou-
pení k Evropské unii pokládány za bezpečné země
původu.
(21) Označení třetí země jako bezpečné země původu pro
účely této směrnice nemůže být absolutní zárukou
bezpečnosti státních příslušníků dané země. Hodnocení,
z něhož toto označení vychází, může ze své podstaty
vzít v úvahu pouze všeobecnou občanskou, právní
a politickou situaci v dané zemi a to, zda jsou původci
pronásledování, mučení nebo nelidského či ponižujícího
zacházení nebo trestání v praxi postižitelní, jsou-li
v dotyčné zemi shledáni odpovědnými. Proto je důležité,
aby v případě, kdy žadatel prokáže, že v jeho konkrétní
situaci existují vážné důvody nepokládat danou zemi za
bezpečnou, nebylo označení této země jako bezpečné
považováno v jeho případě za významné.
CSL 326/14 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
(22) Členské státy by měly všechny žádosti zhodnotit po
věcné stránce, tj. posoudit, zda dotyčný žadatel může
být uznán za uprchlíka podle směrnice Rady
2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních
normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích
zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli
žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných
důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu
tohoto postavení (1), pokud tato směrnice nestanoví
jinak, zejména v případech, kdy lze důvodně předpo-
kládat, že posouzení provede nebo dostatečnou ochranu
poskytne jiná země. Členské státy by zejména neměly
mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl,
pokud první země azylu přiznala žadateli postavení
uprchlíka nebo mu poskytla jinou dostatečnou ochranu
a žadatel bude touto zemí převzat zpět.
(23) Členské státy by rovněž neměly mít povinnost hodnotit
věcnou stránku žádosti o azyl, jestliže lze důvodně před-
pokládat, že žadatel s ohledem na vazbu k některé třetí
zemi ve smyslu vnitrostátních právních předpisů může
požádat o ochranu v této třetí zemi. Členské státy by
takto měly postupovat pouze tehdy, pokud by v dané
třetí zemi byl tento konkrétní žadatel v bezpečí.
V zájmu zamezení druhotného pohybu žadatelů by
měly být stanoveny společné zásady, na základě nichž
členské státy pokládají nebo označují třetí země za
bezpečné.
(24) S ohledem na některé evropské třetí země s obzvláště
vysokou úrovní dodržování lidských práv a ochrany
uprchlíků by členské státy dále měly mít možnost nepo-
suzovat žádosti o azyl týkající se žadatelů, kteří vstoupili
na jejich území z těchto evropských třetích zemí, nebo je
neposuzovat v plném rozsahu. S ohledem na možné
důsledky pro žadatele při omezeném nebo neprove-
deném posouzení by se toto uplatnění pojetí bezpečné
třetí země mělo omezit na případy týkající se třetích
zemích, u nichž je Rada přesvědčena o splnění vysoké
úrovně bezpečnosti dotyčné třetí země ve smyslu této
směrnice. V této věci by měla Rada přijímat rozhodnutí
po konzultaci s Evropským parlamentem.
(25) Z povahy společných norem týkajících se obou pojetí
bezpečné třetí země podle této směrnice vyplývá, že
praktické použití těchto pojetí závisí na tom, zda dotyčná
třetí země povolí danému žadateli vstup na své území.
(26) Pokud jde o odnětí postavení uprchlíka, měly by členské
státy zajistit, aby osoby požívající postavení uprchlíka
byly řádně informovány o možnosti opětovného posou-
zení jejich postavení a měly možnost předložit své stano-
visko dříve, než orgány přijmou odůvodněné rozhodnutí
o odejmutí jejich postavení. Od těchto záruk by však
mělo být možné upustit tam, kde důvody pro zánik
postavení uprchlíka nesouvisí se změnou podmínek, na
nichž bylo přiznání tohoto postavení založeno.
(27) Skutečnost, že rozhodnutí o žádosti o azyl a odnětí
postavení uprchlíka musí podléhat účinnému opravnému
prostředku před soudem nebo tribunálem ve smyslu
článku 234 Smlouvy, odráží jednu ze základních zásad
práva Společenství. Účinnost opravného prostředku,
rovněž s ohledem na posouzení důležitých skutečností,
závisí na správním a soudním systému jednotlivých člen-
ských států jako celku.
(28) Podle článku 64 Smlouvy nemá tato směrnice vliv na
výkon odpovědnosti členských států za udržování veřej-
ného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.
(29) Tato směrnice se nezabývá postupy upravenými naří-
zením Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003,
kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského
státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané
státním příslušníkem třetí země v některém z členských
států (2).
(30) Provádění této směrnice by mělo být hodnoceno
v pravidelných lhůtách nepřesahujících dva roky.
(31) Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení minimálních
norem pro řízení v členských státech o přiznávání
a odnímání postavení uprchlíka, nemůže být uspokojivě
dosaženo na úrovni členských států a proto jej z důvodu
rozsahu nebo účinků činnosti může být lépe dosaženo
na úrovni Společenství, může Společenství přijmout
opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou
v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporciona-
lity stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato
směrnice rámec toho, co je pro dosažení uvedeného
cíle nezbytné.
(32) V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného
království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské
unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství,
vyjádřilo Spojené království dopisem ze dne 24. ledna
2001 přání účastnit se přijímání a používání této směr-
nice.
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/15
(1) Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12. (2) Úř. věst. L 50, 25.2.2003, s. 1.
(33) V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného
království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské
unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství,
vyjádřilo Irsko dopisem ze dne 14. února 2001 přání
účastnit se přijímání a používání této směrnice.
(34) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska,
připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě
o založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí
na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná
ani použitelná,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Účel
Účelem této směrnice je stanovit minimální normy pro řízení
v členských státech o přiznávání a odnímání postavení
uprchlíka.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
a) ,,Ženevskou úmluvou" Úmluva o právním postavení
uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského
protokolu ze dne 31. ledna 1967;
b) ,,žádostí" nebo ,,žádostí o azyl" žádost podaná státním
příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti,
kterou lze vykládat jako žádost o poskytnutí mezinárodní
ochrany členským státem podle Ženevské úmluvy. Za žádost
o azyl se považuje každá žádost o mezinárodní ochranu,
pokud dotyčná osoba nepožaduje výslovně jinou formu
ochrany, o kterou lze žádat odděleně;
c) ,,žadatelem" nebo ,,žadatelem o azyl" státní příslušník třetí
země nebo osoba bez státní příslušnosti, která podala žádost
o azyl, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;
d) ,,pravomocným rozhodnutím" rozhodnutí, zda je státnímu
příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti
přiznáno postavení uprchlíka na základě směrnice
2004/83/ES a které s výhradou přílohy III této směrnice
již nepodléhá opravnému prostředku podle kapitoly V této
směrnice bez ohledu na to, zda takový opravný prostředek
vede k tomu, že žadateli může být až do rozhodnutí
o opravném prostředku dovoleno setrvat v dotyčném člen-
ském státě;
e) ,,rozhodujícím orgánem" s výhradou přílohy I kvazisoudní
nebo správní orgán členského státu odpovědný za posuzo-
vání žádostí o azyl a příslušný k přijímání rozhodnutí
v prvním stupni v těchto případech;
f) ,,uprchlíkem" státní příslušník třetí země nebo osoba bez
státní příslušnosti, která splňuje požadavky článku 1
Ženevské úmluvy, jak jsou stanoveny ve směrnici
2004/83/ES;
g) ,,postavením uprchlíka" uznání státního příslušníka třetí
země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem
za uprchlíka;
h) ,,nezletilou osobou bez doprovodu" osoba mladší 18 let, jež
vstupuje na území členských států bez doprovodu zletilé
osoby, která za ni podle práva nebo podle zvyklostí odpo-
vídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči
takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilou osobu, jež je
ponechána bez doprovodu po vstupu na území členských
států;
i) ,,zástupcem" osoba jednající jménem organizace zastupující
nezletilou osobu bez doprovodu jako zákonný opatrovník,
osoba jednající jménem vnitrostátní organizace, která odpo-
vídá za péči a blaho nezletilých osob, nebo jiné patřičné
zastoupení určené k zajištění zájmů nezletilé osoby;
j) ,,odnětím postavení uprchlíka" rozhodnutí příslušného
orgánu odejmout, ukončit platnost nebo zamítnout prodlou-
žení platnosti postavení uprchlíka podle směrnice Rady
2004/83/ES;
k) ,,setrváním v členském státě" setrvání na území členského
státu, ve kterém byla žádost o azyl podána nebo se posuzuje,
a to včetně hranice nebo tranzitních prostor.
Článek 3
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se vztahuje na všechny žádosti o azyl
podané na území členského státu, včetně hranic nebo tranzit-
ních prostor, a na odnětí postavení uprchlíka.
2. Tato směrnice se nevztahuje na žádosti o diplomatický
nebo územní azyl podané u zastupitelských úřadů členských
států.
CSL 326/16 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
3. Pokud členské státy použijí nebo zavedou řízení, v rámci
kterého se žádosti o azyl posuzují jako žádosti na základě
Ženevské úmluvy a zároveň jako žádosti o poskytnutí jiného
druhu mezinárodní ochrany podané za okolností uvedených
v článku 15 směrnice 2004/83/ES, použijí tuto směrnici
během celého řízení.
4. Členské státy mohou dále rozhodnout, že se tato směrnice
použije při rozhodování o žádostech o jakýkoliv druh mezi-
národní ochrany.
Článek 4
Odpovědné orgány
1. Členské státy určí pro všechna řízení rozhodující orgán,
který bude odpovědný za přiměřené posouzení žádostí podle
této směrnice, zejména podle čl. 8 odst. 2 a článku 9.
V souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 343/2003 se žádostmi
o azyl podanými v členském státě u orgánů jiného členského
státu, které v tomto členském státě provádějí imigrační
kontroly, zabývá členský stát, na jehož území byla žádost
podána.
2. Členské státy však mohou stanovit, že pro tyto činnosti je
příslušný jiný orgán:
a) zpracování žádostí, ve kterých se zvažuje přemístění žadatele
o azyl do jiného státu podle pravidel o stanovení kritérií
a postupů pro určení státu příslušného k posuzování žádosti
o azyl, až do doby, kdy dojde k přemístění nebo kdy požá-
daný stát odmítne žadatele převzít nebo převzít zpět;
b) rozhodování o žádosti s přihlédnutím k vnitrostátním
bezpečnostním předpisům, pokud před tímto rozhodnutím
proběhne konzultace s rozhodujícím orgánem o tom, zda
žadatel může být uznán za uprchlíka podle směrnice
2004/83/ES;
c) předběžné posuzování podle článku 32, pokud má tento
orgán přístup ke spisu žadatele týkajícímu se předchozí
žádosti;
d) zpracování žádostí v rámci řízení podle čl. 35 odst. 1;
e) zamítnutí povolení ke vstupu v rámci řízení podle čl. 35
odst. 2 až 5, v souladu s uvedenými ustanoveními a za
podmínek v nich stanovených;
f) zjištění podle článku 36, že žadatel usiluje o vstup do člen-
ského státu nebo do něj vstoupil z bezpečné třetí země,
v souladu s uvedeným článkem a za podmínek v něm stano-
vených.
3. Členské státy zajistí, aby v případě určení orgánů podle
odstavce 2 měli pracovníci těchto orgánů patřičné znalosti nebo
aby jim bylo poskytnuto odpovídající školení, aby mohli při
provádění této směrnice plnit své povinnosti.
Článek 5
Příznivější ustanovení
Členské státy mohou zavést nebo zachovat příznivější normy
pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, jsou-li
takovéto normy slučitelné s touto směrnicí.
KAPITOLA II
ZÁKLADNÍ ZÁSADY A ZÁRUKY
Článek 6
Přístup k řízení
1. Členské státy mohou požadovat, aby se žádosti o azyl
podávaly osobně nebo na určeném místě.
2. Členské státy zajistí, aby každá zletilá osoba způsobilá
k právním úkonům měla právo podat svým jménem žádost
o azyl.
3. Členské státy mohou stanovit, že žadatel může podat
žádost jménem na něm závislých osob. V těchto případech
členské státy zajistí, aby závislé zletilé osoby souhlasily
s podáním žádosti jejich jménem, a pokud souhlas neudělí,
aby mohly podat žádost vlastním jménem.
Souhlas se vyžaduje v době podání žádosti nebo nejpozději při
osobním pohovoru se závislou zletilou osobou.
4. Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních
předpisech stanovit případy, kdy:
a) může nezletilá osoba podat žádost vlastním jménem;
b) musí žádost nezletilé osoby bez doprovodu podat zástupce
podle čl. 17 odst. 1 písm. a);
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/17
c) se podání žádosti o azyl považuje zároveň za podání žádosti
o azyl pro všechny nesezdané nezletilé osoby.
5. Členské státy zajistí, aby orgány, na které se pravděpo-
dobně obrátí osoba, která chce podat žádost o azyl, dokázaly
takovéto osobě poradit, jak a kde může takovou žádost podat,
nebo mohou od těchto orgánů vyžadovat, aby žádosti postou-
pily příslušnému orgánu.
Článek 7
Právo setrvat v členském státě až do posouzení žádosti
1. Žadatelé mohou v členském státě setrvat výlučně za
účelem řízení do doby, než rozhodující orgán vydá rozhodnutí
v řízení v prvním stupni podle kapitoly III. Toto právo setrvat
nezakládá nárok na povolení k pobytu.
2. Členské státy mohou učinit výjimku pouze tehdy, pokud
v souladu s články 32 a 34 nebude následná žádost dále posu-
zována nebo pokud osobu předají, případně vydají, na základě
závazků podle evropského zatýkacího rozkazu (1) či z jiných
důvodů jinému členskému státu, nebo třetí zemi či mezinárod-
nímu trestnímu soudu či tribunálu.
Článek 8
Požadavky na posuzování žádostí
1. Aniž je dotčen čl. 23 odst. 4 písm. i), členské státy zajistí,
aby žádosti o azyl nebyly zamítnuty nebo vyloučeny
z posuzování pouze proto, že nebyly podány co nejdříve.
2. Členské státy zajistí, aby rozhodující orgán rozhodl
o žádostech o azyl po přiměřeném posouzení. Za tímto účelem
členské státy zajistí, aby
a) žádosti byly posuzovány jednotlivě, objektivně a nestranně
a aby o nich bylo stejným způsobem rozhodováno;
b) byly získávány přesné a aktuální informace z různých
zdrojů, např. z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
(UNHCR), týkající se obecné situace v zemích původu žada-
telů o azyl a případně v zemích jejich průjezdu, a aby tyto
informace měli k dispozici pracovníci odpovědní za posuzo-
vání žádostí a rozhodování o nich;
c) pracovníci, kteří žádosti posuzují a rozhodují o nich, měli
patřičné znalosti příslušných norem v oblasti azylového
a uprchlického práva.
3. Orgány uvedené v kapitole V mají prostřednictvím rozho-
dujícího orgánu nebo žadatele či jiným způsobem přístup
k obecným informacím uvedeným v odst. 2 písm. b), které
jsou nezbytné pro plnění jejich úkolů.
4. Členské státy mohou stanovit pravidla týkající se překladu
dokumentů potřebných pro posuzování žádostí.
Článek 9
Požadavky na rozhodnutí rozhodujícího orgánu
1. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí o žádostech o azyl
byla vydávána písemně.
2. Členské státy rovněž zajistí, aby v případě zamítnutí
žádosti bylo rozhodnutí věcně a právně odůvodněno
a písmeně byla poskytnuta informace o opravných prostředcích
proti zamítavému rozhodnutí.
Členské státy nemusí v rozhodnutí uvádět důvody, proč nebylo
přiznáno postavení uprchlíka, je-li žadateli přiznáno postavení
poskytující podle vnitrostátního práva a práva Společenství
stejná práva a výhody jako postavení uprchlíka podle směrnice
2004/83/ES. V těchto případech členské státy zajistí, aby
důvody, proč nebylo přiznáno postavení uprchlíka, byly
uvedeny ve spisu žadatele a aby měl žadatel na žádost ke
svému spisu přístup.
Členské státy rovněž nemusí v souvislosti se zamítavým rozhod-
nutím písemně informovat o opravných prostředcích proti tako-
vému rozhodnutí, pokud byl žadatel o této věci informován již
dříve písemně nebo elektronickými prostředky, k nimž má
přístup.
3. Pro účely čl. 6 odst. 3 mohou členské státy vydat jedno
rozhodnutí, které se týká všech závislých osob, zakládá-li se
žádost na stejných důvodech.
CSL 326/18 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
(1) Viz rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/JVV ze dne 13. června
2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání
mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).
Článek 10
Záruky pro žadatele o azyl
1. S ohledem na postupy stanovené v kapitole III členské
státy zajistí, aby všichni žadatelé o azyl měli tyto záruky:
a) jsou informováni v jazyce, o němž lze důvodně předpo-
kládat, že mu rozumí, o průběhu řízení a o svých právech
a povinnostech během řízení a možných důsledcích, pokud
tyto povinnosti nesplní a nebudou s orgány spolupracovat.
Jsou informováni o časovém rámci a o možnostech, jak
splnit povinnost předložit údaje uvedené v článku 4 směr-
nice 2004/83/ES. Tyto informace se poskytnou včas, aby
mohli využít práva zaručená touto směrnicí a splnit povin-
nosti uvedené v článku 11;
b) je jim k dispozici tlumočník, kdykoli je to nutné, aby mohli
příslušným orgánům předložit svůj případ. Členské státy
považují za nutné poskytnout služby tlumočníka přinej-
menším tehdy, pozve-li rozhodující orgán žadatele
k pohovoru podle článků 12 a 13 a nelze-li bez těchto
služeb zajistit přiměřenou komunikaci. V tomto případě
a v ostatních případech, kdy příslušné orgány žadatele před-
volají, jsou služby tlumočníka hrazeny z veřejných
prostředků;
c) nesmí jim být odepřena možnost spojit se s UNHCR nebo
jinou organizací pracující jménem UNHCR na území člen-
ského státu na základě dohody s dotyčným členským státem;
d) rozhodnutí rozhodujícího orgánu o jejich žádosti o azyl je
jim oznámeno v přiměřené době. Zastupuje-li žadatele
právní zástupce nebo jiný poradce, mohou členské státy
vyrozumět o rozhodnutí místo žadatele o azyl tohoto práv-
ního zástupce nebo poradce;
e) jsou informováni o výsledku rozhodnutí rozhodujícího
orgánu v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu
rozumí, nezastupuje-li je nebo nepomáhá-li jim právní
zástupce nebo jiný poradce a není-li k dispozici bezplatná
právní pomoc. Poskytnutá informace zahrne informaci
o opravných prostředcích proti zamítavému rozhodnutí
v souladu s čl. 9 odst. 2.
2. S ohledem na postupy stanovené v kapitole V členské
státy zajistí, aby všichni žadatelé o azyl měli záruky, které
jsou rovnocenné zárukám uvedeným v odst. 1 písm. b), c)
a d) tohoto článku.
Článek 11
Povinnosti žadatelů o azyl
1. Členské státy mohou žadatelům o azyl uložit povinnost
spolupracovat s příslušnými orgány, je-li to nezbytné pro zpra-
cování žádosti.
2. Členské státy mohou zejména stanovit, že
a) žadatelé o azyl jsou povinni se neprodleně nebo ve stano-
vené době hlásit u příslušných orgánů nebo se k nim
dostavit osobně;
b) žadatelé o azyl musejí předat doklady, které vlastní a které
jsou důležité pro posouzení žádosti, např. své pasy;
c) žadatelé o azyl musejí informovat příslušné orgány co
nejdříve o místu svého současného pobytu nebo adrese
a o změně tohoto místa nebo adresy. Členské státy mohou
stanovit, že žadatel musí přijímat sdělení na jím posledně
uvedeném místě pobytu nebo adrese;
d) příslušné orgány mohou provést osobní prohlídku žadatele
a prohlídku věcí, které má u sebe;
e) příslušné orgány mohou pořídit fotografii žadatele a
f) příslušné orgány mohou zaznamenávat ústní výpovědi žada-
tele, pokud o tom byl předem informován.
Článek 12
Osobní pohovor
1. Dříve než rozhodující orgán vydá rozhodnutí, poskytne se
žadateli o azyl příležitost k osobnímu pohovoru o jeho žádosti
o azyl s osobou, která je podle vnitrostátních právních předpisů
k vedení takovéhoto pohovoru příslušná.
Členské státy mohou rovněž poskytnout příležitost k osobnímu
pohovoru každé zletilé závislé osobě uvedené v čl. 6 odst. 3.
Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpisech
stanovit případy, kdy se příležitost k osobnímu pohovoru
poskytuje nezletilé osobě.
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/19
2. Osobní pohovor nemusí být proveden, pokud:
a) rozhodující orgán může na základě dostupných důkazů
vydat kladné rozhodnutí nebo
b) příslušný orgán již měl se žadatelem schůzku s cílem pomoci
mu při podání žádosti a předložení potřebných informací
k žádosti podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2004/83/ES nebo
c) rozhodující orgán považuje na základě úplného posouzení
informací, které žadatel poskytl, žádost za nedůvodnou
v případech, na které se vztahují okolnosti uvedené
v čl. 23 odst. 4 písm. a), c), g), h) a j).
3. Osobní pohovor nemusí být rovněž proveden, nelze-li ho
přiměřeně uskutečnit, zejména pokud se příslušný orgán
domnívá, že žadatel není vzhledem k přetrvávající situaci, na
níž nemá vliv, k pohovoru způsobilý nebo jej nemůže absol-
vovat. V případě pochybností si členské státy mohou vyžádat
lékařské nebo psychologické potvrzení.
Neposkytne-li členský stát podle tohoto odstavce příležitost
k osobnímu pohovoru žadateli, nebo případně závislé osobě,
přijmou se přiměřená opatření pro to, aby žadatel nebo závislá
osoba mohli předložit další údaje.
4. Neprovedení osobního pohovoru podle tohoto článku
nebrání rozhodujícímu orgánu, aby o žádosti o azyl rozhodl.
5. Neprovedení osobního pohovoru podle odst. 2 písm. b)
a c) a odstavce 3 nesmí rozhodnutí rozhodujícího orgánu nepří-
znivě ovlivnit.
6. Bez ohledu na čl. 20 odst. 1 mohou členské státy při
rozhodování o žádosti o azyl vzít v úvahu skutečnost, že se
žadatel bez vážných důvodů nedostavil k osobnímu pohovoru.
Článek 13
Požadavky na osobní pohovor
1. Osobní pohovor se zpravidla uskutečňuje v nepřítomnosti
rodinných příslušníků, ledaže rozhodující orgán považuje jejich
přítomnost za nezbytnou pro přiměřené posouzení.
2. Osobní pohovor se uskutečňuje za podmínek, které zajistí
odpovídající důvěrnost.
3. Členské státy přijmou vhodná opatření pro zajištění toho,
aby se osobní pohovory uskutečňovaly za podmínek umožňu-
jících žadatelům předložit v úplnosti důvody své žádosti. Za
tímto účelem členské státy
a) zajistí, aby osoba, která pohovor vede, byla dostatečně
způsobilá k zohlednění osobních nebo obecných okolnosti
žádosti, včetně kulturního původu žadatele nebo jeho zrani-
telnosti, je-li to možné, a
b) vyberou tlumočníka, který je schopen zajistit přiměřenou
komunikaci mezi žadatelem a osobou, která pohovor vede.
Komunikace nemusí nutně probíhat v jazyce, který žadatel
o azyl upřednostňuje, existuje-li jiný jazyk, o němž lze
důvodně předpokládat, že mu žadatel rozumí a je v něm
schopen komunikovat.
4. Členské státy mohou stanovit pravidla týkající se přítom-
nosti třetích stran při osobním pohovoru.
5. Tento článek se použije rovněž na schůzky uvedené
v čl. 12 odst. 2 písm. b).
Článek 14
Status protokolu o osobním pohovoru v řízení
1. Členské státy zajistí, aby o každém osobním pohovoru byl
vyhotoven písemný protokol obsahující alespoň údaje týkající se
žádosti, jak je žadatel předložil podle čl. 4 odst. 2 směrnice
2004/83/ES.
2. Členské státy zajistí, aby žadatelé měli včas přístup
k protokolu o osobním pohovoru. Je-li přístup poskytnut až
po vydání rozhodnutí rozhodujícího orgánu, členské státy
zajistí, aby byl přístup umožněn co nejdříve tak, aby bylo
možno ve stanovené lhůtě připravit a podat opravný prostředek.
3. Členské státy mohou vyžadovat souhlas žadatele
s obsahem protokolu o osobním pohovoru.
Pokud žadatel odmítne obsah protokolu schválit, uvedou se
důvody odmítnutí ve spisu žadatele.
CSL 326/20 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
Odmítne-li žadatel schválit obsah protokolu, nebrání to rozho-
dujícímu orgánu, aby o jeho žádosti rozhodl.
4. Tento článek se použije rovněž na schůzky uvedené
v čl. 12 odst. 2 písm. b).
Článek 15
Právo na právní pomoc a zastoupení
1. Členské státy žadatelům o azyl umožní, aby se na své
náklady mohli v záležitostech týkajících se jejich žádostí
o azyl účinně radit s právním zástupcem nebo jiným poradcem,
který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový
přípustný nebo povolený.
2. V případě zamítavého rozhodnutí rozhodujícího orgánu
členské státy zajistí, aby s výhradou ustanovení odstavce 3
byla na žádost poskytnuta bezplatná právní pomoc nebo
zastoupení.
3. Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních
předpisech stanovit, že bezplatná právní pomoc nebo zastou-
pení se poskytne:
a) pouze pro řízení před soudem nebo tribunálem podle kapi-
toly V a nikoli pro následné opravné prostředky podle
vnitrostátních právních předpisů, včetně nového projednání
opravného prostředku po následném opravném prostředku
nebo
b) pouze těm osobám, které nemají dostatečné finanční
prostředky nebo
c) pouze pro právní zástupce nebo jiné poradce, kteří jsou
vnitrostátními právními předpisy výslovně určeni k tomu,
aby žadatelům o azyl pomáhali nebo je zastupovali nebo
d) pouze tehdy, má-li opravný prostředek naději na úspěch.
Členské státy zajistí, aby právní pomoc nebo zastoupení podle
písmena d) nebylo svévolně omezováno.
4. Členské státy mohou stanovit pravidla pro podávání
a zpracování žádostí o právní pomoc nebo zastupování.
5. Členské státy mohou rovněž
a) stanovit pro poskytování bezplatné právní pomoci nebo
zastoupení peněžní nebo časová omezení, pokud tato
omezení svévolně neomezují přístup k právní pomoci nebo
zastoupení;
b) stanovit, že ohledně poplatků a jiných nákladů nebude žada-
telům poskytnuto příznivější zacházení, než je zacházení
obecně poskytované v záležitostech týkajících se právní
pomoci vlastním státním příslušníkům.
6. Členské státy mohou požadovat, aby jim žadatel zcela
nebo částečně uhradil vynaložené výdaje, pokud se jeho
finanční situace značně zlepší nebo pokud bylo rozhodnutí
o poskytnutí těchto plnění přijato na základě nepravdivých
informací, které žadatel předložil.
Článek 16
Rozsah právní pomoci a zastoupení
1. Členské státy zajistí, aby právní zástupce nebo jiný
poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako
takový přípustný nebo povolený a který v souladu s těmito
předpisy žadateli o azyl pomáhá nebo ho zastupuje, měl přístup
k informacím uvedeným ve spisu žadatele, které mohou posu-
zovat orgány uvedené v kapitole V, jsou-li tyto informace důle-
žité pro posouzení žádosti.
Členské státy mohou učinit výjimku, pokud by vyzrazení infor-
mací nebo zdrojů ohrozilo bezpečnost státu, bezpečnost orga-
nizací nebo osob poskytujících informace nebo bezpečnost
osob, jichž se informace týkají, nebo pokud by byly ohroženy
zájmy šetření v souvislosti s posuzováním žádostí o azyl přísluš-
nými orgány členských států nebo mezinárodní vztahy člen-
ských států. V těchto případech mají přístup k dotyčným infor-
macím nebo zdrojům orgány uvedené v kapitole V, pokud není
přístup vyloučen z důvodu bezpečnosti státu.
2. Členské státy zajistí, aby právní zástupce nebo jiný
poradce, který žadateli o azyl pomáhá nebo ho zastupuje, měl
přístup do uzavřených oblastí, např. zajišťovacích zařízení nebo
tranzitních prostor, aby se mohl s žadatelem radit. Členské státy
mohou v souladu s vnitrostátními právními předpisy omezit
možnost navštívit žadatele v uzavřených oblastech jen tehdy,
je-li to objektivně nutné z důvodu bezpečnosti, veřejného
pořádku nebo správy této oblasti nebo k zajištění účinného
posouzení žádosti, a to pokud tím přístup právního zástupce
nebo jiného poradce není podstatně omezen nebo znemožněn.
3. Aniž je dotčen tento článek nebo čl. 17 odst. 1 písm. b),
členské státy mohou stanovit pravidla týkající se přítomnosti
právních zástupců nebo jiných poradců při všech pohovorech
v rámci řízení.
4. Členské státy mohou stanovit, že si žadatel může přivést
k osobnímu pohovoru právního zástupce nebo jiného poradce,
který je podle vnitrostátních právních předpisů jako takový
přípustný nebo povolený.
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/21
Členské státy mohou vyžadovat, aby byl žadatel u osobního
pohovoru přítomen, i když ho podle vnitrostátních právních
předpisů zastupuje takový právní zástupce nebo poradce,
a mohou požadovat, aby žadatel odpovídal na otázky osobně.
Nepřítomnost právního zástupce nebo jiného poradce nebrání
příslušnému orgánu v tom, aby s žadatelem provedl osobní
pohovor.
Článek 17
Záruky pro nezletilé osoby bez doprovodu
1. S ohledem na všechny postupy stanovené v této směrnici
a aniž jsou dotčeny články 12 a 14, členské státy:
a) přijmou co nejdříve opatření pro zajištění toho, aby nezle-
tilou osobu bez doprovodu při posuzování žádosti zastu-
poval zástupce nebo jí byl nápomocen. Tímto zástupcem
může být také zástupce uvedený v článku 19 směrnice
2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví mini-
mální normy pro přijímání žadatelů o azyl (1);
b) zajistí, aby zástupce mohl nezletilou osobu bez doprovodu
informovat o významu a možných důsledcích osobního
pohovoru a případně o tom, jak se má na osobní pohovor
připravit. Členské státy zástupci umožní, aby se tohoto
pohovoru zúčastnil a aby v rámci stanoveném osobou,
která pohovor vede, kladl otázky nebo činil připomínky.
Členské státy mohou vyžadovat přítomnost nezletilých osob
bez doprovodu u osobních pohovorů i tehdy, je-li přítomen
zástupce.
2. Členské státy mohou upustit od ustanovení zástupce,
pokud nezletilá osoba bez doprovodu:
a) se vší pravděpodobností dosáhne zletilosti před rozhodnutím
v prvním stupni nebo
b) může sama využít bezplatně právního zástupce nebo jiného
poradce, který je podle vnitrostátních právních předpisů jako
takový přípustný, aby plnil uvedené úkoly zástupce nebo
c) je nebo byl/a ženatý/vdaná.
3. Členské státy mohou v souladu s právními předpisy plat-
nými k 1. prosinci 2005 rovněž upustit od ustanovení zástupce,
pokud je nezletilá osoba bez doprovodu starší 16 let, ledaže
není schopna se bez zástupce svou žádostí zabývat.
4. Členské státy zajistí, aby:
a) osobní pohovor k žádosti o azyl s nezletilou osobou bez
doprovodu podle článků 12, 13 a 14 vedla osoba
s potřebnými znalostmi o zvláštních potřebách nezletilých
osob;
b) rozhodnutí rozhodujícího orgánu o žádosti nezletilé osoby
bez doprovodu připravil pracovník s potřebnými znalostmi
o zvláštních potřebách nezletilých osob.
5. Členské státy mohou v rámci posuzování žádosti o azyl
použít k určení věku nezletilých osob bez doprovodu lékařské
vyšetření.
Je-li použito lékařské vyšetření, členské státy zajistí, aby:
a) nezletilé osoby bez doprovodu byly informovány před
posouzením své žádosti o azyl a v jazyce, o němž lze
důvodně předpokládat, že mu rozumí, o možnosti určení
jejich věku pomocí lékařského vyšetření. To zahrnuje infor-
maci o způsobu vyšetření a možných důsledcích výsledku
lékařského vyšetření na posouzení žádosti o azyl, jakož i o
důsledcích odmítnutí lékařského vyšetření nezletilou osobou
bez doprovodu;
b) nezletilé osoby bez doprovodu nebo jejich zástupci souhlasili
s provedením vyšetření k určení věku dotyčné nezletilé
osoby a
c) rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl nezletilé osoby bez
doprovodu, která odmítla lékařské vyšetření podstoupit,
nebylo založeno výlučně na tomto odmítnutí.
Skutečnost, že nezletilá osoba bez doprovodu odmítla
podstoupit lékařské vyšetření, nebrání rozhodujícímu orgánu
rozhodnout o žádosti o azyl.
CSL 326/22 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
(1) Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18.
6. Při provádění tohoto článku se členské státy řídí přede-
vším nejlepšími zájmy dítěte.
Článek 18
Zajištění
1. Členské státy nezajistí osobu pouze z toho důvodu, že se
jedná o žadatele o azyl.
2. Je-li žadatel o zajištěn, členské státy zajistí možnost
rychlého soudního přezkumu.
Článek 19
Postup v případě zpětvzetí žádosti
1. Pokud členské státy ve vnitrostátních právních předpisech
stanoví možnost výslovného zpětvzetí žádosti, zajistí, aby
v případě výslovného zpětvzetí žádosti o azyl žadatelem rozho-
dující orgán rozhodl buď o zastavení posuzování žádosti nebo
o jejím zamítnutí.
2. Členské státy mohou rovněž stanovit, že rozhodující
orgán může rozhodnout o zastavení posuzování žádosti, aniž
by vydal rozhodnutí. V takovém případě členské státy zajistí,
aby rozhodující orgán učinil ve spisu žadatele příslušnou
poznámku.
Článek 20
Postup v případě konkludentního zpětvzetí žádosti nebo
odstoupení od žádosti
1. Existuje-li důvod se domnívat, že žadatel o azyl vzal
konkludentně svou žádost o azyl zpět nebo od ní odstoupil,
zajistí členské státy, aby rozhodující orgán rozhodl buď
o zastavení posuzování žádosti nebo o jejím zamítnutí na
základě toho, že žadatel neprokázal nárok na postavení
uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES.
Členské státy mohou předpokládat, že žadatel vzal konklu-
dentně svou žádost o azyl zpět nebo od ní odstoupil, zejména
pokud se zjistilo, že:
a) nereagoval na žádosti o poskytnutí údajů nezbytných pro
žádost podle článku 4 směrnice 2004/83/ES nebo se nedo-
stavil k osobnímu pohovoru podle článků 12, 13 a 14,
ledaže žadatel v přiměřené lhůtě prokáže, že k tomu došlo
z důvodů, které nemohl ovlivnit;
b) se skrývá nebo bez povolení opustil místo pobytu nebo
místo, kde byl zadržován, aniž v přiměřené lhůtě kontak-
toval příslušný orgán, nebo v přiměřené lhůtě nesplnil svou
ohlašovací či jinou oznamovací povinnost.
Za účelem provedení těchto ustanovení mohou členské státy
stanovit lhůty nebo pokyny.
2. Členské státy zajistí, aby žadatel, který se opět ohlásí
u příslušného úřadu poté, co bylo rozhodnuto zastavit posuzo-
vání jeho žádosti podle odstavce 1 tohoto článku, mohl požádat
o opětovné otevření svého případu, pokud se jeho žádost nepo-
suzuje podle článků 32 a 34.
Členské státy mohou stanovit lhůtu, po jejímž uplynutí nelze
případ znovu otevřít.
Členské státy zajistí, aby v tomto případě nebyla osoba vyho-
štěna v rozporu se zásadou nenavracení.
Členské státy mohou rozhodujícímu orgánu povolit, aby pokra-
čoval v posuzování žádosti ve fázi, ve které bylo pozastaveno.
Článek 21
Role UNHCR
1. Členské státy UNHCR umožní:
a) přístup k žadatelům o azyl včetně těch, kteří se nacházejí
v zajištění a v tranzitních prostorách na letištích nebo
v přístavech;
b) přístup k informacím o jednotlivých žádostech o azyl,
o průběhu řízení a vydaných rozhodnutích, pokud s tím
žadatel o azyl souhlasí;
c) v jakékoli fázi řízení předkládat při výkonu svých povinností
dohledu podle článku 35 Ženevské úmluvy příslušným
orgánům své názory ohledně jednotlivých žádostí o azyl.
2. Odstavec 1 se použije rovněž na organizaci, která pracuje
na území dotyčného členského státu jménem UNHCR na
základě dohody s tímto členským státem.
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/23
Článek 22
Shromažďování údajů k jednotlivým žádostem
Za účelem posuzování jednotlivých žádostí členské státy:
a) přímo nesdělí údajným původcům pronásledování žadatele
o azyl informace o jednotlivých žádostech o azyl nebo
skutečnost, že byla podána žádost;
b) nezískávají od údajných původců pronásledování žadatele
o azyl žádné informace způsobem, jímž by tito původci
pronásledování byli přímo informováni o tom, že dotyčný
žadatel podal žádost, a který by ohrozil nedotknutelnost
žadatele nebo na něm závislých osob, nebo svobodu či
bezpečnost jeho rodinných příslušníků, kteří dosud žijí
v zemi původu.
KAPITOLA III
ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI
ODDÍL I
Článek 23
Posuzovací řízení
1. Členské státy zpracovávají žádosti o azyl v rámci posuzo-
vacího řízení v souladu se základními zásadami a zárukami
uvedenými v kapitole II.
2. Členské státy zajistí, aby toto řízení bylo dokončeno co
nejdříve, aniž by tím bylo dotčeno přiměřené a úplné posou-
zení.
Členské státy zajistí, aby v případech, kdy není možné vydat
rozhodnutí do šesti měsíců, žadatel
a) byl buď informován o prodlení nebo
b) na žádost obdržel informaci o časovém rámci, ve kterém lze
očekávat rozhodnutí o jeho žádosti. Tato informace neza-
kládá povinnost členského státu vůči dotyčnému žadateli
vydat rozhodnutí v uvedeném časovém rámci.
3. Členské státy mohou upřednostnit nebo urychlit posuzo-
vání v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými
v kapitole II, včetně případů, kdy je žádost pravděpodobně
opodstatněná nebo kdy má žadatel zvláštní potřeby.
4. Členské státy mohou rovněž stanovit, že se posuzovací
řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými
v kapitole II upřednostní nebo urychlí, pokud:
a) žadatel při podávání své žádosti a jejím zdůvodňování uvedl
pouze záležitosti, které nejsou důležité nebo mají jen malý
význam pro posouzení toho, zda může být uznán za
uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES nebo
b) žadatel zjevně nemůže být uznán za uprchlíka nebo mu
nemůže být přiznáno postavení uprchlíka v členském státě
podle směrnice 2004/83/ES nebo
c) žádost o azyl se považuje za nedůvodnou,
i) protože žadatel pochází z bezpečné země původu ve
smyslu článků 29, 30 a 31, nebo
ii) protože se země, která není členským státem, považuje
pro žadatele za bezpečnou třetí zemi, aniž je dotčen
čl. 28 odst. 1; nebo
d) žadatel uvedl orgány v omyl tím, že předložil nepravdivé
údaje nebo doklady nebo neposkytl důležité údaje nebo
doklady ohledně své totožnosti nebo státní příslušnosti,
které by mohly mít negativní dopad na rozhodnutí nebo
e) žadatel podal další žádost o azyl, ve které uvedl jiné osobní
údaje nebo
f) žadatel neposkytl údaje, které by s dostatečnou jistotou
umožnily určit jeho totožnost nebo státní příslušnost,
nebo zničil doklady totožnosti nebo cestovní doklady,
které by pomohly určit jeho totožnost nebo státní přísluš-
nost, nebo se těchto dokladů ve zlém úmyslu pravděpo-
dobně zbavil nebo
g) žadatel uvedl nesouvislé, protichůdné, nepravděpodobné
nebo nedostatečné údaje, které jsou zjevně nepřesvědčivé,
pokud jde o jeho tvrzení, že je vystaven pronásledování
podle směrnice 2004/83/ES nebo
h) žadatel podal následnou žádost, která neobsahuje žádné
nové důležité informace týkající se jeho zvláštních okolností
nebo situace v jeho zemi původu nebo
i) žadatel bez zjevného důvodu nepodal žádost dříve, i když
k tomu měl příležitost nebo
CSL 326/24 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
j) žadatel podává žádost pouze proto, aby pozdržel nebo
zmařil výkon dřívějšího anebo blížícího se rozhodnutí,
které by vedlo k jeho vyhoštění, nebo
k) žadatel bez zjevného důvodu nesplnil povinnosti uvedené
v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2004/83/ES nebo čl. 11 odst. 2
písm. a) a b) a čl. 20 odst. 1 této směrnice nebo
l) žadatel vstoupil na území členského státu protiprávně nebo
si na něm protiprávně prodloužil svůj pobyt a bez zjevného
důvodu se co nejdříve nedostavil k orgánům nebo
s ohledem na okolnosti svého vstupu nepodal žádost
o azyl nebo
m) žadatel představuje hrozbu pro bezpečnost státu nebo
veřejný pořádek členského státu nebo byl podle vnitrostát-
ních právních předpisů ze závažných důvodů týkajících se
veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku vykonatelně vypo-
vězen nebo
n) žadatel odmítá splnit povinnost nechat si odebrat otisky
prstů v souladu s příslušnými právními předpisy Společen-
ství nebo vnitrostátními právními předpisy nebo
o) žádost podala nesezdaná nezletilá osoba, na kterou se vzta-
huje čl. 6 odst. 4 písm. c), poté co byla zamítnuta žádost
rodičů nebo rodiče odpovědného za nezletilou osobu
a nebyly předloženy žádné nové údaje týkající se jejích
zvláštních okolností nebo situace v její zemi původu.
Článek 24
Zvláštní řízení
1. Odchylně od základních zásad a záruk uvedených
v kapitole II mohou členské státy stanovit tato zvláštní řízení:
a) předběžné posouzení za účelem zpracování žádostí, které
jsou posuzovány v rámci oddílu IV;
b) řízení za účelem zpracování žádostí, které jsou posuzovány
v rámci oddílu V.
2. Členské státy mohou rovněž stanovit odchylku od
oddílu VI.
ODDÍL II
Článek 25
Nepřípustné žádosti
1. Kromě případů, kdy se žádost neposuzuje podle nařízení
(ES) č. 343/2003, nemusí členské státy posuzovat, zda žadatel
může být uznán za uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES,
považuje-li se žádost podle tohoto článku za nepřípustnou.
2. Členské státy mohou považovat žádost o azyl za nepří-
pustnou podle tohoto článku, pokud:
a) postavení uprchlíka přiznal jiný členský stát;
b) země, která není členským státem se podle článku 26 pova-
žuje za první zemi azylu pro žadatele;
c) země, která není členským státem, se podle článku 27 pova-
žuje za bezpečnou třetí zemi pro žadatele;
d) žadatel může setrvat v dotyčném členském státě z jiného
důvodu a v důsledku toho mu bylo přiznáno postavení,
které právy a výhodami odpovídá postavení uprchlíka
podle směrnice 2004/83/ES;
e) žadatel může setrvat na území dotyčného členského státu
z jiných důvodů, které ho chrání před navrácením až do
výsledku řízení o přiznání postavení podle písmena d);
f) žadatel po pravomocném rozhodnutí podal stejnou žádost;
g) osoba závislá na žadateli podá žádost poté, co v souladu
s čl. 6 odst. 3 souhlasila, aby její případ byl součástí žádosti
podané jejím jménem, a neexistují žádné skutečnosti týkající
se situace této závislé osoby, které by odůvodňovaly samo-
statnou žádost.
Článek 26
Pojetí první země azylu
Zemi lze pro žadatele o azyl považovat za první zemi azylu,
pokud
a) žadatel byl v této zemi uznán za uprchlíka a může nadále
požívat této ochrany nebo
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/25
b) žadatel jinak požívá v této zemi dostatečné ochrany, včetně
použití zásady nenavracení,
za předpokladu, že bude touto zemí převzat zpět.
Při uplatnění pojetí první země azylu na zvláštní okolnosti
žadatele o azyl mohou členské státy vzít v úvahu čl. 27 odst. 1.
Článek 27
Pojetí bezpečné třetí země
1. Členské státy mohou uplatnit pojetí bezpečné třetí země
pouze tehdy, pokud se příslušné orgány přesvědčily, že
s osobou žádající o azyl bude v dotyčné třetí zemi zacházeno
podle těchto zásad:
a) není ohrožen život a svoboda z důvodů rasových, nábožen-
ských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti
k určitým společenským vrstvám nebo zastávání určitých
politických názorů;
b) je dodržována zásada nenavracení v souladu s Ženevskou
úmluvou;
c) je dodržován zákaz vyhoštění, představuje-li to porušení
zákazu mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího
zacházení, jak stanoven mezinárodním právem;
d) existuje možnost požádat o přiznání postavení uprchlíka a v
případě uznání za uprchlíka obdržet ochranu v souladu
s Ženevskou úmluvou.
2. Uplatnění pojetí bezpečné třetí země podléhá pravidlům
stanoveným vnitrostátními právními předpisy včetně:
a) pravidel, která vyžadují, aby existovala vazba mezi osobou
žádající o azyl a dotyčnou třetí zemí, na jejímž základě by
bylo odůvodněné, aby se tato osoba do dotyčné země
odebrala;
b) pravidel týkajících se metodiky, pomocí níž se mohou
příslušné orgány přesvědčit, že pro konkrétní zemi nebo
konkrétního žadatele lze uplatnit pojetí bezpečné třetí
země. Tato metodika zahrnuje posuzování bezpečnosti
země pro určitého žadatele případ od případu nebo vnitro-
státní určení zemí, které se obecně považují za bezpečné;
c) pravidel slučitelných s mezinárodním právem, která
umožňují jednotlivě posoudit, zda dotyčná třetí země je
pro určitého žadatele bezpečná, a poskytují žadateli alespoň
možnost napadnout uplatnění pojetí bezpečné třetí země
z důvodu, že by byl vystaven mučení a krutému, nelidskému
nebo ponižujícímu zacházení či trestu.
3. Při výkonu rozhodnutí, které se zakládá výlučně na tomto
článku, členské státy:
a) žadatele náležitě vyrozumí a
b) vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země
v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.
4. Pokud třetí země nepovolí žadateli o azyl vstup na své
území, členské státy zajistí, aby mu byl poskytnut přístup
k řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvede-
nými v kapitole II.
5. Členské státy pravidelně informují Komisi o zemích, na
které se uplatňuje toto pojetí podle tohoto článku.
ODDÍL III
Článek 28
Nedůvodné žádosti
1. Aniž jsou dotčeny články 19 a 20, mohou členské státy
považovat žádost o azyl za nedůvodnou, pouze pokud rozho-
dující orgán zjistil, že žadatel nesplňuje předpoklady pro
přiznání postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES.
2. V případech uvedených v čl. 23 odst. 4 písm. b)
a v případech nedůvodných žádostí o azyl, na které se vztahuje
některá z okolností uvedených v čl. 23 odst. 4 písm. a) a c) až
o), mohou členské státy považovat žádost za zjevně nedů-
vodnou, je-li to stanoveno vnitrostátními právními předpisy.
Článek 29
Společný minimální seznam třetích zemí považovaných za
bezpečné země původu
1. Rada může kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po
konzultaci s Evropským parlamentem přijmout společný mini-
mální seznam třetích zemí, které členské státy považují za
bezpečné země původu podle přílohy II.
CSL 326/26 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
2. Rada může kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po
konzultaci s Evropským parlamentem změnit společný mini-
mální seznam podle přílohy II tím, že na něj třetí země doplní
nebo je z něj vypustí. Komise přezkoumá žádost Rady nebo
členského státu, aby předložila návrh na změnu společného
minimálního seznamu.
3. Při vypracování návrhu podle odstavců 1 a 2 využije
Komise informací členských států, vlastních informací
a případně informací UNHCR, Rady Evropy nebo jiných
významných mezinárodních organizací.
4. Požádá-li Rada Komisi, aby předložila návrh na vypuštění
třetí země ze společného minimálního seznamu, pozastavuje se
s ohledem na tuto třetí zemi povinnost členských států podle
čl. 31 odst. 2 od prvního dne následujícího po žádosti Rady
o předložení takového návrhu.
5. Požádá-li členský stát Komisi, aby předložila Radě návrh
na vypuštění třetí země ze společného minimálního seznamu,
oznámí tento členský stát Radě písemně žádost, kterou Komisi
předložil. Povinnost tohoto členského státu podle čl. 31 odst. 2
se s ohledem na tuto třetí zemi pozastavuje od prvního dne
následujícího po oznámení Radě.
6. O pozastavení podle odstavců 4 a 5 je informován
Evropský parlament.
7. Pozastavení podle odstavců 4 a 5 skončí po uplynutí tři
měsíců, nepředloží-li Komise před uplynutím tohoto období
návrh na vypuštění třetí země ze společného minimálního
seznamu. Pozastavení v každém případě končí, pokud Rada
zamítne návrh Komise na vypuštění třetí země ze seznamu.
8. Na žádost Rady předloží Komise Evropskému parlamentu
a Radě zprávu o tom, zda je situace v zemi, která je uvedena na
společném minimálním seznamu, nadále v souladu s přílohou
II. Při předkládání zprávy Komise případně předloží doporučení
nebo návrhy, které považuje za vhodné.
Článek 30
Vnitrostátní určení třetích zemí za bezpečné země původu
1. Aniž je dotčen článek 29, mohou členské státy za účelem
posuzování žádostí o azyl zachovat nebo přijmout právní před-
pisy, které v souladu s přílohou II umožňují určit za bezpečné
země původu i jiné třetí země než ty, které jsou uvedeny na
společném minimálním seznamu. To může zahrnovat i určení
části země za bezpečnou, jsou-li ve vztahu k této části splněny
podmínky uvedené v příloze II.
2. Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy za účelem
posuzování žádostí o azyl zachovat právní předpisy platné
k 1. prosinci 2005, které umožňují určit za bezpečné země
původu i jiné třetí země než ty, které jsou uvedeny na
společném minimálním seznamu, jsou-li přesvědčeny, že
osoby v dotyčné třetí zemi nejsou obecně vystaveny:
a) pronásledování, jak je vymezeno v článku 9 směrnice
2004/83/ES, ani
b) mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestu.
3. Členské státy mohou rovněž zachovat právní předpisy
platné k 1. prosinci 2005, které umožňují určit za bezpečnou
část země, nebo určit zemi nebo část země za bezpečnou pro
určitou skupinu osob v této zemi, jsou-li ve vztahu k této části
nebo skupině splněny podmínky odstavce 2.
4. Při hodnocení, zda je země bezpečnou zemí původu podle
odstavců 2 a 3, zohlední členské státy právní situaci, uplatňo-
vání práva a obecnou politickou situaci v dotyčné třetí zemi.
5. Hodnocení, zda je země v souladu s tímto článkem
bezpečnou zemí původu, se zakládá na řadě zdrojů informací,
zejména informací jiných členských států, UNHCR, Rady Evropy
a jiných významných mezinárodních organizací.
6. Členské státy oznámí Komisi země, které v souladu
s tímto článkem určily za bezpečné země původu.
Článek 31
Pojetí bezpečné země původu
1. Třetí zemi, která byla v souladu s článkem 29 nebo 30
určena za bezpečnou zemi původu, lze po jednotlivém posou-
zení žádosti považovat pro určitého žadatele o azyl za
bezpečnou zemi původu, pouze pokud:
a) žadatel má státní příslušnost této země nebo
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/27
b) žadatel je osobou bez státní příslušnosti a dříve v této zemi
běžně pobýval
a žadatel nepředložil žádné závažné důvody pro to, aby tuto
zemi nebylo možno v jeho konkrétní situaci považovat za
bezpečnou a mohl tak být uznán za uprchlíka podle směrnice
2004/83/ES.
2. V souladu s odstavcem 1 členské státy považují žádost
o azyl za nedůvodnou, je-li třetí země určena podle článku
29 za bezpečnou zemi.
3. Členské státy dále ve vnitrostátních právních předpisech
stanoví pravidla a úpravy týkající se uplatnění pojetí bezpečné
země původu.
ODDÍL IV
Článek 32
Následné žádosti
1. Pokud osoba, která v členském státě požádala o azyl,
v témže členském státě předloží další údaje nebo podá
následnou žádost, může členský stát posoudit tyto další údaje
nebo prvky následné žádosti v rámci posuzování předchozí
žádosti nebo v rámci přezkumu rozhodnutí, proti kterému
byl podán opravný prostředek, pokud v tomto rámci mohou
příslušné orgány vzít v úvahu a posoudit všechny prvky, na
nichž se zakládají další údaje nebo následná žádost.
2. Navíc mohou členské státy použít zvláštní řízení podle
odstavce 3, pokud osoba podá následnou žádost o azyl:
a) poté, co v souladu s články 19 nebo 20 svou předchozí
žádost vzala zpět nebo od ní odstoupila;
b) poté, co bylo vydáno rozhodnutí o předchozí žádosti.
Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že se toto řízení
použije až po vydání pravomocného rozhodnutí.
3. Následná žádost o azyl podléhá nejprve předběžnému
posouzení, zda se po zpětvzetí předchozí žádosti nebo po
vydání rozhodnutí o žádosti podle odst. 2 písm. b) tohoto
článku objevily nebo byly žadatelem předloženy nové prvky
nebo zjištění týkající se posouzení, zda ho lze uznat za
uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES.
4. Pokud se po předběžném posouzení podle odstavce 3
tohoto článku objeví nebo jsou žadatelem předloženy nové
prvky či zjištění, které významně zvyšují pravděpodobnost
uznání žadatele za uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES, posu-
zuje se žádost dále podle kapitoly II.
5. V souladu s vnitrostátními právními předpisy mohou
členské státy dále posuzovat následnou žádost, existují-li jiné
důvody pro obnovení řízení.
6. Členské státy mohou rozhodnout o dalším posuzování
žádosti, pouze pokud dotyčný žadatel nemohl v předchozím
řízení bez vlastního zavinění uvést skutečnosti uvedené
v odstavcích 3, 4 a 5 tohoto článku, zejména při využití
svého práva na účinný opravný prostředek podle článku 39.
7. Postup podle tohoto článku se může použít rovněž
v případě závislé osoby, která podá žádost poté, co v souladu
s čl. 6 odst. 3 souhlasila s tím, aby její případ byl součástí
žádosti podané jejím jménem. V takovém případě předběžné
posouzení podle odstavce 3 tohoto článku sestává
z posouzení, zda s ohledem na situaci této závislé osoby existují
skutečnosti, které samostatnou žádost odůvodňují.
Článek 33
Nedostavení se
Členské státy mohou zachovat nebo přijmout postup stanovený
v článku 32 v případě žádosti o azyl podané později žadatelem,
který úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti nevyhledal
přijímací středisko nebo se ve stanovené době nedostavil
k příslušným orgánům.
Článek 34
Procesní pravidla
1. Členské státy zajistí, aby žadatelé o azyl, jejichž žádost
podléhá předběžnému posouzení podle článku 32, měli záruky
uvedené v čl. 10 odst. 1.
2. Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpi-
sech stanovit pravidla pro předběžné posouzení podle článku
32. Tato pravidla mohou mimo jiné:
a) uložit dotyčnému žadateli povinnost, aby uvedl skutečnosti
a předložil důkazy, které odůvodňují nové řízení;
b) vyžadovat, aby dotyčný žadatel předložil nové informace
v určité lhůtě poté, co je získal;
CSL 326/28 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
c) povolit, aby bylo provedeno předběžné posouzení pouze na
základě písemného podání bez osobního pohovoru.
Tyto podmínky nesmí znemožnit přístup žadatelů o azyl
k novému řízení, ani vést k účinnému odepření nebo výra-
znému omezení tohoto přístupu.
3. Členské státy zajistí, aby
a) žadatel byl vhodným způsobem informován o výsledku
předběžného posouzení a v případě, že žádost nebude dále
posuzována, o důvodech a o možnostech opravných
prostředků proti tomuto rozhodnutí;
b) rozhodující orgán co nejdříve posoudil následnou žádost
v souladu s kapitolou II, nastane-li některá ze situací uvede-
ných v čl. 32 odst. 2.
ODDÍL V
Článek 35
Řízení na hranicích
1. Členské státy mohou v souladu se základními zásadami
a zárukami uvedenými v kapitole II stanovit řízení, kterými se
na hranicích nebo v tranzitních prostorách členského státu
rozhoduje o žádostech podaných na těchto místech.
2. Neexistují-li však řízení podle odstavce 1, mohou členské
státy s výhradou ustanovení tohoto článku a v souladu
s právními a správními předpisy platnými k 1. prosinci 2005
zachovat řízení, která se odchylují od základních zásad a záruk
uvedených v kapitole II a kterými se na hranicích nebo
v tranzitních prostorách rozhoduje o povolení vstupu na jejich
území žadatelům o azyl, kteří na tato místa přicestovali a podali
zde žádost o azyl.
3. Řízení uvedená v odstavci 2 zejména zajistí, aby:
a) dotyčné osoby mohly setrvat na hranici nebo v tranzitních
prostorách členského státu, aniž je dotčen článek 7;
b) dotyčné osoby byly neprodleně informovány o svých
právech a povinnostech podle čl. 10 odst. 1 písm. a);
c) dotyčné osoby mohly případně využít služeb tlumočníka
podle čl. 10 odst. 1 písm. b);
d) s dotyčnými osobami byl podle článků 12, 13 a 14
proveden pohovor předtím, než příslušný orgán v tomto
řízení rozhodne o jejich žádosti o azyl, který povedou
osoby s patřičnými znalostmi příslušných norem platných
v oblasti azylového a uprchlického práva;
e) dotyčné osoby mohly podle čl. 15 odst. 1 konzultovat práv-
ního zástupce nebo jiného poradce, který je podle vnitrostát-
ních právních předpisů jako takový přípustný nebo povo-
lený, a
f) v případě nezletilých osob bez doprovodu byl dotyčné osobě
ustanoven zástupce podle čl. 17 odst. 1, ledaže se použije
čl. 17 odst. 2 nebo 3.
V případě, že příslušný orgán odmítne povolit vstup, uvede
věcné a právní důvody, proč se žádost o azyl považuje za
nedůvodnou nebo nepřípustnou.
4. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí v rámci řízení podle
odstavce 2 bylo vydáno v přiměřené době. Není-li rozhodnutí
vydáno do čtyř týdnů, povolí se žadateli o azyl vstup na území
členského státu, aby mohla být jeho žádost zpracována
v souladu s ostatními ustanoveními této směrnice.
5. V případě zvláštního druhu příjezdu nebo příjezdu
velkého počtu státních příslušníků třetí země nebo osob bez
státní příslušnosti, které podávají žádost o azyl na hranici
nebo v tranzitním prostoru, kdy z praktického hlediska není
možné použít ustanovení odstavce 1 nebo zvláštní řízení stano-
vené v odstavcích 2 a 3, lze tato řízení uplatnit také v případech
a po dobu, kdy jsou tito státní příslušníci třetí země nebo osoby
bez státní příslušnosti běžně ubytovány v blízkosti hranice nebo
tranzitního prostoru.
ODDÍL VI
Článek 36
Pojetí evropských bezpečných třetích zemí
1. Členské státy mohou stanovit, že posouzení žádosti o azyl
a posouzení bezpečnosti žadatele v jeho zvláštní situaci podle
kapitoly II se neprovede vůbec nebo se neprovede zcela, pokud
příslušný orgán na základě skutečností zjistil, že žadatel o azyl
chce vstoupit na jeho území protiprávně nebo na něj proti-
právně vstoupil z bezpečné třetí země podle odstavce 2.
2. Pro účely odstavce 1 lze třetí zemi považovat za
bezpečnou, pouze pokud:
a) bez zeměpisných omezení ratifikovala Ženevskou úmluvu
a dodržuje její ustanovení;
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/29
b) má zákonem stanovené azylové řízení;
c) ratifikovala Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv
a základních svobod a dodržuje její ustanovení, včetně
norem týkajících se účinných opravných prostředků a
d) Rada ji určila za bezpečnou v souladu s odstavcem 3.
3. Rada přijme nebo změní kvalifikovanou většinou na návrh
Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem společný
seznam třetích zemí, které se pro účely odstavce 1 považují
za bezpečné třetí země.
4. Dotyčné členské státy ve vnitrostátních právních předpi-
sech stanoví úpravy provádění ustanovení odstavce 1 a důsledky
rozhodnutí podle těchto ustanovení v souladu se zásadou nena-
vracení podle Ženevské úmluvy, včetně výjimek z použití
tohoto článku z humanitárních nebo politických důvodů či na
základě mezinárodního veřejného práva.
5. Při výkonu rozhodnutí, které se zakládá výlučně na tomto
článku, dotyčné členské státy:
a) žadatele náležitě vyrozumí a
b) vydají mu doklad, kterým informují orgány třetí země
v jazyce dané země, že žádost nebyla věcně posouzena.
6. Pokud bezpečná třetí země nepřevezme žadatele o azyl
zpět, členské státy zajistí, aby mu byl poskytnut přístup
k řízení v souladu se základními zásadami a zárukami uvede-
nými v kapitole II.
7. Členské státy, které v souladu s vnitrostátními právními
předpisy platnými k 1. prosinci 2005 a na základě kritérií
uvedených v odst. 2 písm. a), b) a c) určily třetí země za
bezpečné země, mohou na tyto třetí země uplatňovat odstavec
1, dokud Rada nepřijme společný seznam podle odstavce 3.
KAPITOLA IV
ŘÍZENÍ O ODNĚTÍ POSTAVENÍ UPRCHLÍKA
Článek 37
Odnětí postavení uprchlíka
Členské státy zajistí, aby bylo možné zahájit posouzení k odnětí
postavení uprchlíka určité osobě, objeví-li se nové prvky nebo
zjištění naznačující, že existují důvody pro nové posouzení
oprávněnosti jejího postavení uprchlíka.
Článek 38
Procesní pravidla
1. Členské státy zajistí, aby v případech, kdy příslušný orgán
zvažuje podle článku 14 směrnice 2004/83/ES odejmout stát-
nímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti
postavení uprchlíka, měla dotyčná osoba tyto záruky:
a) je písemně informována o tom, že příslušný orgán znovu
posuzuje oprávněnost jejího postavení uprchlíka, a o důvo-
dech tohoto nového posuzování a
b) má příležitost, aby při osobním pohovoru podle čl. 10 odst.
1 písm. b) a článků 12, 13 a 14 nebo v písemném prohlá-
šení uvedla důvody, proč by jí nemělo být postavení
uprchlíka odňato.
Členské státy dále zajistí, aby v rámci tohoto řízení:
c) mohl příslušný orgán získat přesné a aktuální informace
z různých zdrojů, např. od UNHCR, týkající se obecné
situace, která panuje v zemích původu dotyčných osob, a
d) jsou-li shromažďovány informace k jednotlivému případu za
účelem nového posouzení postavení uprchlíka, aby tyto
informace nebyly získány od původců pronásledování
způsobem, jímž by tito původci pronásledování byli přímo
informováni o tom, že dotyčná osoba je uprchlíkem, jehož
postavení se znovu posuzuje, a který by ohrozil nedotknu-
telnost žadatele nebo na něm závislých osob, nebo svobodu
či bezpečnost jeho rodinných příslušníků, kteří dosud žijí
v zemi původu.
CSL 326/30 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
2. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí příslušného orgánu
o odnětí postavení uprchlíka bylo sděleno písemně.
V rozhodnutí se uvedou věcné a právní důvody a písemně se
poskytne poučení o opravných prostředcích.
3. Jakmile příslušný orgán vydá rozhodnutí o odnětí posta-
vení uprchlíka, použijí se rovněž čl. 15 odst. 2, čl. 16 odst. 1
a článek 21.
4. Odchylně od odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku mohou
členské státy rozhodnout, že postavení uprchlíka ze zákona
zaniká v případě ukončení podle čl. 11 odst. 1 písm. a) až d)
směrnice 2004/83/ES nebo pokud se uprchlík jednoznačně
zřekl toho, aby byl za uprchlíka uznáván.
KAPITOLA V
ŘÍZENÍ O OPRAVNÉM PROSTŘEDKU
Článek 39
Právo na účinný opravný prostředek
1. Členské státy zajistí, aby žadatelé o azyl měli právo na
účinný opravný prostředek před soudem nebo tribunálem proti:
a) rozhodnutí o jejich žádosti o azyl, včetně rozhodnutí:
i) považovat žádost za nepřípustnou podle čl. 25 odst. 2,
ii) vydaného na hranici nebo v tranzitních prostorách člen-
ského státu podle čl. 35 odst. 1,
iii) neprovést posouzení podle článku 36;
b) zamítnutí obnovit posuzování žádosti po jeho zastavení
podle článků 19 a 20;
c) rozhodnutí dále neposuzovat následnou žádost podle článků
32 a 34;
d) rozhodnutí zamítnout vstup v rámci řízení podle čl. 35
odst. 2;
e) rozhodnutí o odnětí postavení uprchlíka podle článku 38.
2. Členské státy stanoví lhůty a další nezbytná pravidla, aby
mohl žadatel využít svého práva na účinný opravný prostředek
podle odstavce 1.
3. Členské státy v souladu se svými mezinárodními závazky
případně stanoví pravidla týkající se:
a) otázky, zda opravný prostředek podle odstavce 1 má za
následek to, že žadatel může setrvat v dotyčném členském
státě až do rozhodnutí o opravném prostředku;
b) možností právních prostředků nebo ochranných opatření,
pokud opravný prostředek podle odstavce 1 nemá za
následek to, že žadatel může setrvat v dotyčném členském
státě až do rozhodnutí o opravném prostředku. Členské státy
mohou stanovit rovněž opravný prostředek z úřední moci; a
c) důvodů pro napadení rozhodnutí podle čl. 25 odst. 2
písm. c) v souladu s metodikou použitou podle čl. 27
odst. 2 písm. b) a c).
4. Členské státy mohou stanovit lhůty, ve kterých má soud
nebo tribunál podle odstavce 1 rozhodnutí rozhodujícího
orgánu přezkoumat.
5. Bylo-li žadateli přiznáno postavení, které podle vnitrostát-
ních právních předpisů a právních předpisů Společenství posky-
tuje stejná práva a výhody jako postavení uprchlíka podle směr-
nice 2004/83/ES, lze se domnívat, že žadatel má k dispozici
účinný opravný prostředek, pokud soud nebo tribunál
rozhodne, že opravný prostředek podle odstavce 1 je nepří-
pustný nebo že má vzhledem k nedostatečnému zájmu ze
strany žadatele pokračovat v řízení pouze malou naději na
úspěch.
6. Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpi-
sech stanovit rovněž podmínky pro domněnku, že žadatel
vzal konkludentně opravný prostředek podle odstavce 1 zpět
nebo od něj odstoupil, společně s pravidly pro následný postup.
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/31
KAPITOLA VI
OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 40
Napadení orgány veřejné správy
Touto směrnicí není dotčena možnost orgánů veřejné správy
napadnout podle vnitrostátních právních předpisů správní
nebo soudní rozhodnutí.
Článek 41
Důvěrnost
Členské státy zajistí, aby orgány provádějící tuto směrnici byly
vázány zásadou zachování důvěrnosti podle vnitrostátních práv-
ních předpisů ve vztahu k veškerým informacím, které získají
v průběhu své práce.
Článek 42
Zpráva
Nejpozději do 1. prosince 2009 předloží Komise Evropskému
parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice
v členských státech a případně navrhne nezbytné změny.
Členské státy předají Komisi všechny informace, které jsou
vhodné pro přípravu této zprávy. Po předložení této zprávy
předkládá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu
o uplatňování této směrnice v členských státech nejméně jednou
za dva roky.
Článek 43
Provedení
Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy
nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. prosince
2007. Co se týče článku 15, členské státy uvedou v účinnost
právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu
s touto směrnicí do 1. prosince 2008. Neprodleně o nich
uvědomí Komisi.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na
tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich
úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostát-
ních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této
směrnice.
Článek 44
Přechod
Členské státy použijí právní a správní předpisy uvedené
v článku 43 u žádostí o azyl podaných po 1. prosinci 2007
a u řízení k odnětí postavení uprchlíka zahájených po 1. prosinci
2007.
Článek 45
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení
v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 46
Určení
Tato směrnice je určena členským státům v souladu se
Smlouvou o založení Evropského společenství.
V Bruselu dne 1. prosince 2005.
Za Radu
Ashton of UPHOLLAND
předseda
CSL 326/32 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005
PŘÍLOHA I
Definice ,,rozhodujícího orgánu"
Dokud platí ustanovení čl. 17 odst. 1 Refugee Act 1996 (ve znění pozdějších předpisů), může mít Irsko při provádění této
směrnice za to, že:
-- ,,rozhodujícím orgánem" podle čl. 2 písm. e) této směrnice se rozumí Office of the Refugee Applications Commissioner,
pokud jde o posouzení toho, zda by měl být žadatel prohlášen za uprchlíka či nikoliv, a
-- ,,rozhodnutí v prvním stupni" podle čl. 2 písm. e) této směrnice zahrnují doporučení Refugee Applications Commissioner,
pokud jde o to, zda by měl být žadatel prohlášen za uprchlíka či nikoliv.
Irsko uvědomí Komisi o případných změnách čl. 17 odst. 1 Refugee Act 1996 (ve znění pozdějších předpisů).
PŘÍLOHA II
Určení bezpečných zemí původu pro účely článku 29 a čl. 30 odst. 1
Země se považuje za bezpečnou zemi původu, pokud lze na základě tamější právní situace, uplatňování práva v rámci
demokratického systému a obecné politické situace prokázat, že v ní obecně a soustavně nedochází k pronásledování
podle článku 9 směrnice 2004/83/ES, k mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestům a k hrozbě
z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
Při tomto hodnocení se vezme v úvahu mimo jiné rozsah, v jakém je poskytována ochrana proti pronásledování nebo
špatnému zacházení prostřednictvím:
a) příslušných právních předpisů země a způsobu, jakým se uplatňují;
b) dodržování práv a svobod stanovených v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo
Mezinárodním paktu o občanských a politických právech nebo Úmluvě proti mučení, a to zejména práv, od niž se
podle čl. 15 odst. 2 zmíněné evropské úmluvy nelze odchýlit;
c) dodržování zásady nenavracení podle Ženevské úmluvy;
d) systému účinných opravných prostředků proti porušování těchto práv a svobod.
CS13.12.2005 Úřední věstník Evropské unie L 326/33
PŘÍLOHA III
Definice ,,žadatele" nebo ,,žadatele o azyl"
Dokud platí ustanovení ,,Ley 30/1992 de Régimen jurídico de las Administraciones Públicas y del Procedimiento Administrativo
Común" ze dne 26. listopadu 1992 a ,,Ley 29/1998 reguladora de la Jurisdicción Contencioso-Administrativa" ze dne 13.
července 1998, může Španělsko při provádění této směrnice mít za to, že pro účely kapitoly V zahrnuje definice
,,žadatele" nebo ,,žadatele o azyl" v čl. 2 písm. c) této směrnice ,,recurrente" ve smyslu výše uvedených zákonů
Za účelem využití práva na účinný opravný prostředek podle kapitoly V má ,,recurrente" nárok na stejné záruky podle této
směrnice jako ,,žadatel" nebo ,,žadatel o azyl".
Španělsko uvědomí Komisi o případných změnách výše uvedených zákonů.
CSL 326/34 Úřední věstník Evropské unie 13.12.2005