Evropské azylové acquis JUDr. David Kosař, PrF MU 4775@mail.muni.cz Struktura přednášky l Vývoj Společné azylové a migrační politiky l Nejvýznamnější předpisy přijaté EU v oblasti azylu a migrace l Kvalifikační směrnice ES č. 2004/83/ES l Procedurální směrnice ES č. 2005/85/ES l Případové studie Vývoj Společné azylové a migrační politiky I. l První fází je období před podepsáním Smlouvy o EU, tedy ještě před vytvořením modelu tří pilířů. l Spolupráce mezi vládami jednotlivých členských států ES postrádala formální institucionální rámec a byla omezena na projednávání konkrétních případů. l Druhá fáze pokrývá období mezi ratifikací Smlouvy o EU (1992) a Amsterodamské smlouvy (1997). Smlouva o EU (tzv. Maastrichtská smlouva) zakotvuje tři pilíře - formální právní základy EU. I. pilíř - komunitární (právo ES), II. pilíř - společná zahraniční a bezpečnostní politika a konečně III. pilíř - spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí ("JVV"). Spolupráce v rámci II. a III. pilíře probíhá na mezivládní úrovni. l Třetí fázi spolupráce v oblasti JVV odstartoval podpis Amsterodamské smlouvy (vstup v platnost 1.5. 1999). Reakcí na narůstající počet žadatelů o azyl, nelegální přistěhovalectví, rozrůstání mezinárodního zločinu i z důvodu těžkopádnosti rozhodovacího procesu v III. pilíři došlo k přesunu této oblasti do prvního pilíře (s výjimkou policejní a soudní spolupráce v trestních věcech), tedy do pravomoci orgánů EU. l Součástí komunitárního práva se tak stala vízová, migrační a azylová politika, problematika občanství Unie zavedeného Maastrichtskou smlouvou, a do I. pilíře bylo začleněno i schengenské acquis. Vývoj Společné azylové a migrační politiky II. l Čtvrtá fáze započala ratifikací Smlouvy z Nice (2003), vynucenou rozšiřováním EU l zakotvuje mj. institucionální změny, posílení rozhodování kvalifikovanou většinou, novou úpravu úzké spolupráce a změny v soudnictví. l Pátá fáze by připadala v úvahu po ratifikaci Smlouvy o ústavě pro Evropu, jejíž součástí je i Charta základních práv občanů EU. l Podle článku III-167 si EU do budoucna vytyčuje vybudování společné politiky azylu, migrace a dočasné ochrany nad rámec minimálních standardů. l Ve srovnání se současným stavem, kdy se hovoří pouze o sdílení uprchlického břemene, se tak očekává přijetí společného jednotného systému zahrnujícího jednotný azyl, jednotný status subsidiární ochrany, jednotný systém dočasné ochrany, jednotné procedury a jednotná kritéria a svobodu pohybu pro příslušníky třetích států s legálním statutem v EU. Situace po Amsterdamu I. l Přesunutí problematiky azylu a migrace do 1. pilíře a založen "Společný prostor svobody, bezpečnosti a práva" l kam spadá i společná evropská azylová politika l Právní základ v Hlavě IV. Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen "SES") ve znění Amsterdamské smlouvy, a zejména v čl. 61 a 63 SES. l Čl. 61 stanoví, že k postupnému vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva přijme Rada do pěti let od vstupu smlouvy v platnost (tj. 1. května 2004) mimo jiné opatření k zajištění volného pohybu osob a s tím spjatá doprovodná opatření týkající se kontroly na vnějších hranicích, azylu a přistěhovalectví. l Čl. 63 SES pak vyjmenovává konkrétní stavební kameny společné azylové politiky pro první fázi: Situace po Amsterdamu II. A) ve věcech azylu a jiných forem mezinárodní ochrany: 1. kritéria a mechanismy určující, který členský stát nese odpovědnost za projednání žádosti o azyl podané příslušníkem třetího (tj. nečlenského) státu, 2. minimální standardy přijetí žadatelů o azyl v členských státech, 3. minimální standardy pro označení příslušníka třetí země jako uprchlíka nebo jako osoby, která potřebuje jinou formu mezinárodní ochrany, 4. minimální standardy řízení v členských státech o přiznání statutu uprchlíka nebo jeho odnětí, 5. minimální standardy poskytování dočasné ochrany osobám ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do zem. původu, a osobám, které potřebují jinou formu mezinárodní ochrany, 6. vyrovnávání úsilí mezi členskými státy při přijímání uprchlíků a přemístěných osob a nesení následků plynoucích z přijímání těchto osob - založení Evropského uprchlického fondu (rozhodnutí Rady 2000/596/ES), Posun směrem ke společnému azylovému systému l Evropská rada na svém jednání v Tampere (15.-16. října 1999) o vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti stanovila hlavní oblasti a priority, v rámci kterých by měla být přijata nezbytná opatření, aby uvedený prostor byl skutečně vytvořen. Vyzvala rovněž k využití všech prostředků definovaných Amsterdamskou smlouvou a k dodržení zde stanovených termínů pro přijetí příslušných opatření. l Dne 5.12. 2003 přijala Evropská rada Haagský program. Tento nový víceletý program (s podtitulem "posílení svobody, bezpečnosti a práva v EU") by měl navázat na dosažené výsledky v oblasti JVV v uplynulých pěti letech (od 1.5. 1999 do 1.5. 2004) a vytýčit nové cíle, které zohlední přijetí Ústavy EU. l Další směrnice: l Směrnice č. 2003/86/ES o sloučení rodiny l Směrnice č. 2004/114/ES (studenti) l Směrnice č. 2003/109/ES (dlouhodobý pobyt) Nejvýznamnější předpisy přijaté EU v oblasti azylu I. l Předpisy v oblasti azylové politiky před vstupem Smlouvy o EU ("Maastricht") v platnost: l Úmluva o určení státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl podané v jednom z členských států ES (tzv. Dublinská úmluva nebo "Dublin I" - 1990) l Londýnské dokumenty: l Rezoluce o zjevně neodůvodněných žádostech o azyl (Londýn, 1992); l Rezoluce o společném přístupu k řešení otázek týkajících se hostitelských třetích zemí (Londýn, 1992); l Závěry o zemích, ve kterých obecně neexistuje vážné nebezpečí pronásledování (Londýn, 1992) l Rozhodnutí z 11. května 1992 o zřízení Střediska pro informace, diskusi a výměnu poznatků o azylu (CIREA) Nejvýznamnější předpisy přijaté EU v oblasti azylu II. l Předpisy v oblasti azylové politiky po vstupu Smlouvy o EU ("Maastricht") v platnost: l Rezoluce Rady o minimálních zárukách pro azylové řízení (Brusel, 1995) l Rezoluce Rady o sdílení břemene souvisejícího s dočasným přijetím a pobytem přesídlených osob na dočasném základě (Brusel, 1995) l Rozhodnutí Rady č. 96/198/JHA z 4. března 1996 o pohotovostních a nouzových postupech pro rozdělení zatížení spojeného s dočasným přijímáním a pobytem vysídlených osob l Společný postoj definovaný Radou na základě článku K.3 Smlouvy o EU o sladěném používání definice pojmu "uprchlík v článku 1 Ženevské úmluvy z 28. července 1951 týkající se statusu uprchlíka (1996) l Rezoluce Rady o nezletilých osobách bez doprovodu, které jsou příslušníky třetích zemí (1997) Nejvýznamnější předpisy přijaté EU v oblasti azylu III. l Předpisy v oblasti azylové politiky po vstupu Amsterdamské smlouvy v platnost: l Nařízení EURODAC č. 2725/2000, kterým se zřizuje databáze otisků prstů žadatelů o azyl starších 14 let l SMĚRNICE RADY 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních standardech pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatření k podpoře vyváženého sdílení břemene jednotlivými členskými státy při přijetí těchto osob a důsledcích z něho vyplývajících l SMĚRNICE RADY 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003 stanovící minimální požadavky pro přijímání žadatelů o azyl l Nařízení Rady č. 343/2003, kterým se stanovují kritéria a mechanismy pro určení odpovědnosti členského státu za posouzení žádosti o poskytnutí azylu podané státním příslušníkem třetí země v jednom členském státě (tzv. dublinské nařízení nebo "Dublin II") Směrnice Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny l SMĚRNICE RADY 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Kvalifikační směrnice) l SMĚRNICE RADY 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (Procedurální směrnice) Kdo má nárok na jakou ochranu? l Definice jednotlivých druhů ochrany a s nimi spojená práva l 3 klíčové směrnice (r) Kvalifikační směrnice (r) uprchlíci (r) osoby, které mají nárok na podpůrnou (subsidiární) ochranu (r) Směrnice stanovící minimální požadavky pro přijímání žadatelů o azyl (r) nakládání se žadateli o azyl během řízení (r) strava, ubytování, sociální pomoc, přístup do práce (r) Spor = osoby se zvláštními potřebami: nezletilí, oběti mučení apod. (r) Směrnice o dočasné ochraně (r) jen v případě hromadného přílivu vysídlených osob (r) rozhoduje Rada EU na návrh Komise (r) pouze na 1 rok (lze prodloužit na 3 roky); menší rozsah práv Jak má vypadat řízení o přiznání určitého typu ochrany? l 3 klíčové směrnice (r) Nařízení Dublin II (r) Kdo je odpovědný za posouzení žádosti? (r) Účel = rovnoměrné rozložení uprchlického břemene (r) Důraz na odpovědnost státu, který běženci umožnil vstup na území EU; výjimky = sloučení rodiny apod. (r) EURODAC (r) Centrální databáze otisku prstů (r) Procedurální směrnice (r) Nejmenší shoda mezi členskými státy EU (r) Přijata až 1.12.2005; ukončena první fáze budování SAS (r) Rozsah (NE územní a diplomatický azyl); základní procesní záruky (r) Zrychlené řízení; opravné prostředky