VI. – VII. Společenské vztahy a jejich základní dimenze

   

   Společenský vztah probíhá současně ve třech oblastech (dimenzích):

   ·      v oblasti perceptivní (sociální percepce) - aktéři ve společenském vztahu neustále
   vnímají ostatní aktéry, sami sebe (své pocity, obraz sebe apod.) a situaci (kam vztah spěje),

   ·      v oblasti komunikativní (sociální komunikace) - mezi aktéry se realizuje neustálá
   výměna informací,

   ·      v oblasti interaktivní (sociální interakce) - mezi aktéry dochází k neustálé výměně
   podnětů a reakcí na ně.

   

   

   Sociální percepce je ovlivněna sociálně psychologickou erudicí, aktuální společenskou situací
   (např. obdobím politických změn) a sociokulturním prostředím. 

   Základní mechanismy sociální percepce:

   ·      identifikace - z vnějších projevů identifikuji vlastnosti vnímaného jedince,

   ·      asociace - z určitého jednání asociuji na vlastnosti jedince,

   ·      empatie - vcítění se do situace jiného,

   ·      recipatie - charakterizuji si vyvolané pocity a ptám se proč jsou takové.

   

   Při vytváření sociálního obrazu se projevuje subjektivnost percepce, na níž se podílejí
   zejména autoprojekce, haló-efekt, individuální a sociální stereotypy a efekt mírnosti a
   shovívavosti.

   

   

   Sociální komunikace hraje ve společenských vztazích stále podstatnější roli s užíváním nových
   elektronických komunikačních prostředků. Jejím prostřednictvím se často realizuje i sociální
   percepce a sociální interakce. Jejím základním prostředkem je znak, který označuje v obecné
   podobě určitý objekt a ztělesňuje jeho význam.

   

   Podle použitých znaků můžeme komunikaci rozdělit na:

     o verbální,
     o neverbální (mimika, gestika, haptika, řeč těla, oční kontakt, piktogramy),
     o uměleckou

   Doprovodným jevem komunikace je metakomunikace, z ní lze usoudit na faktické záměry a názory
   sdělovatele.

   Základní Laswellovo schéma komunikace mezi komunikátorem (sdělovatelem) a komunikantem
   (příjemcem): kdo, sděluje co, komu, jak a s jakým efektem.

   

    Významnou součástí sociální komunikace je právní komunikace.

   

   Sociální interakce představuje vzájemné působení sociálních aktérů na sebe a bývá označována
   za základní konstitutivní aspekt sociálního života.

   

   Základní formy sociální interakce:

   ·      spolupráce - aktéři mají společný cíl a k jeho dosažení je třeba jejich součinnosti,

   ·      soutěžení - aktéři mají rovněž společný cíl, ale jeho dosažení jedním znemožňuje nebo
   znesnadňuje jeho dosažení druhým aktérem,

   ·      výměna činností - aktéři mají různé cíle a k jejich dosažení si vyměňují potřebnou
   součinnost druhého,

   ·      konflikt - aktéři mají různé cíle a dosažení cíle jedním aktérem vylučuje dosažení cíle
   druhým aktérem.

   Na studium sociální interakce se zaměřuje sociální interakcionismus, který analyzuje formu a
   proces sociální interakce. Základní myšlenky interakcionismu formulovali již Immanuel Kant a
   představitelé politické ekonomie (Adam Smith a další). Následně ho pak rozpracovali Georg
   Simmel, Max Weber, Pitirim Sorokin a Talcott Parsons.