IUSNATURALISMUS vs. IUSPOSITIVISMUS II Gustav Radbruch (1878 – 1949) • Profesor trestního práva • Právní filosof ovlivňují poválečné pojímaní práva • Vlna obnovy přirozeného práva po roce 1945 • Radbruchova formule: – „Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou patrně lze řešit jen tak, že pozitivní právo, zajišťované předpisy a mocí, má přednost i tehdy, pokud je obsahově nespravedlivé a neúčelné, vyjma toho, jestliže rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností dosáhne tak nesnesitelné míry, že zákon musí jako nenáležité právo (unrichtiges Recht) spravedlnosti ustoupit.“ Zákonné bezpráví a nadzákonné právo • Pozitivismus se svým přesvědčením, že „zákon je zákon“, ve skutečnosti učinil německý stav bezbranný vůči zákonům zločinného obsahu. • Síla může sloužit jako nátlak „musí“, nikdy nemůže sloužit jako základ pro „může“. Závazky a platnost musí spočívat na hodnotách, které jsou obsaženy v zákonech. • Ne každý soudce smí zrušit platnost zákona – to je úkol spíše pro vyšší soudy a normotvůrce. • Případ soudce – soudcovský étos má mířit ke spravedlnosti i za nejvyšší cenu. Pět minut právní filosofie • Nejsou výjimky – zákon platí, pokud má v obvyklých případech moc na to, aby se prosadil. • Právo je to, co prospívá lidu –jen to, co je právo, slouží lidu. • Právo je vůle ke spravedlnosti. • Hodnoty práva jsou všeobecný prospěch, právní jistota, spravedlnost. • Existují právní principy, které jsou silnější než každá tvorba práva a zákon, který jim odporuje, je neplatný. Použití Radbruchovy formule • Deklarování neplatnosti ex tunc • Spolkový Ústavní soud: – Rozpor pozitivní normy a fundamentálními principy spravedlnosti – Rozpor musí být evidentní – dosahovat nesnesitelné míry – Neplatnost ex tunc je dána i přes jeho aplikovanost • Martin Kriele: test pozitivního práva i s pomocí politického systému – Principy demokratického ústavního státu Pozitivněprávní vlna po druhé světové válce • Positivismus: právo je institucionální fakt bez ohledu na svůj obsah. • Východiska: teorie Johna Austina a Hanse Kelsena. • Výrazně ovlivněno týmiž zážitky jako přirozenoprávní uvažování. H.L.A.Hart (1907 – 1992) • Analytický právní positivismus. • Právo je systém pravidel, která jsou identifikovatelná odkazem na rozlišovací pravidlo. • Co „Královna v Parlamentu“ vydá, je zákon. Hartova reflexe výhrad iusnaturalismu (1958) • Jurisprudence je nejistá – je potřeba strhnout masku tajemství z její tváře. • Musíme rozpoznat něco skrytého právním positivismem – průnik mezi právem a morálkou. • Bentham a Austin: – Nikdy nepopřeli, že právo bylo ovlivněno morálními názory. – Nikdy neodmítli, že by morální principy mohly být vneseny do práva a soudy rozhodovat podle toho, co považují za správné nebo nejlepší. – Nikdy výslovně nepřipustili, že zákon bez výslovného stanovení přestává platit, je-li v rozporu s morálkou. Zákony i pokud jsou morálně odporné, jsou stále zákony. • Musíme zkoumat, zda systém pravidel, který nesplní určitý minimální standard morálky, je právním systémem. To se netýká jednotlivého pravidla. • Rekce na Radbrucha: pouze retroaktivní zákony mohou vést k nestrannosti. Minimální přirozenoprávní obsah práva • Přirozené i pozitivní právo společně vyrůstají ze stejného základu • Důvody minimálního společného obsahu (např.): – Lidská zranitelnost – Omezenost zdrojů • Je přijatelné, aby pachatelé válečných zločinů byli uznáni vinnými, protože dodržovali zákony, které porušují přirozené právo a jsou tudíž neplatné? • Odmítá testovat pozitivní právo na základě mravních hledisek ALE vnímá problém nemorálnosti práva • Popření platnosti práva díky jinému pozitivnímu právu – popření zákazu retroaktivity. Hartova reakce na Kelsena (1961) • Případ morální kritiky práva • Kelsen: faktický konflikt, nikoli normativní – podstatná je otázka normativity nikoli fakticity • Hart: normy se nevylučují, pouze jsou opačné