Sociální kontrola, právo jako nástroj sociální kontroly Sociální kontrola je především určitým sociálním procesem, při kterém se předávají lidem jisté standardy a vzorce chování. V nejobecnější rovině jde o udržení řádu, pravidel a stability sociálního útvaru. · Společnost působí na jedince a umožňuje mu na základě daných podmínek seberealizaci, pokud jedinec společnost respektuje. · Společnost působí na jedince represivně v případě, kdy jedinec společnost nerespektuje, snaží se ze společnosti vymanit. Problematika kontroly odkazuje k oblasti moci, neboť moc znamená schopnost kontrolovat dění. Moc je předpoklad, prostředek i výsledek sociální kontroly. Socializace – univerzální prostředek sociální kontroly Předpoklady socializace: · Socializační proces není pouze pasivní přizpůsobení určitým danostem. Existuje jistá míra volnosti. · Socializace není pouhou transmisí minulosti, svou podstatou je zaměřena na budoucnost. · Osvojená kultura není homogenní celek. V socializačním procesu si lidé osvojují jen část, a to v přímé závislosti na své sociální příslušnosti. Právo jako nástroj sociální kontroly Právo je prostředkem sociální kontroly, který řídí a koriguje sociální život. Z mechanismu sociální kontroly se vydělují dva aspekty: · Normativní - nalézající odraz v systému norem · Institucionální – systém úřadů a činitelů realizujících kontrolní funkci ve společnosti. Má složitou organizační strukturu zahrnující státní orgány (soud, policie) i orgány nestátní (zájmové spolky a organizace, referenční skupiny, rodina) Právní socializace - adaptace na požadavky právního systému a schopnost užívat v potřebné míře to, co právní systém poskytuje jednotlivci i skupinám. Sociální role, sociálně psychologické typy osobnosti a sociální kontrola Sociální roli můžeme chápat jako standard chování, který je od jedince v určité pozici očekáván. Nesplnění normativního očekávání nositele role je postihováno sociálními sankcemi. Některé role vyžadují vysoký stupeň kontroly (vězeň). Sociální kontrola a sociální typy osobnosti: · Autoritářská osobnost (touha po moci, podléhání autoritě, panovačnost atd.) Chce kontrolovat jiné, ale současně chce být kontrolována jinými, chce být poslušná a nemít odpovědnost. · Dominantní osobnost – chce kontrolovat, aniž sama kontrole podléhá (vůdčí osobnosti, diktátoři). · Submisivní osobnost – nechce kontrolovat, vládnout, rozhodovat, naopak chce být kontrolována a kontrolu proto vyhledává. · Anarchistická osobnost – nechce být kontrolována a nechce kontrolovat (žij a nechej žít).