Směnka č. 5

   

   Neplatná směnka -- chybí podpis. Předpokládáme přitom, že výstavce se nepodepisuje tiskacími
   písmenky. Opak ale nelze nikdy vyloučit, takže je věcí dalšího zjištění, zda směnka byla či
   nebyla podepsána.

   

   Krom toho by byl jistě velký spor o to, v jaké měně je vlastně směnka vystavena. Nevíme, o
   jaké koruny má jít. Řešením by mohl být čl. I § 41 odst. 4 SŠZ. Poslední odstavec čl. I § 41
   se ale nevztahuje na všechny případy, kdy je ve směnce užito obecného označení měny, které se
   používá pro měny více států. Citované ustanovení řeší pouze situace, kdy je ve směnce užito
   měny, která má sice stejné označení, avšak různou hodnotu ve státě vystavení a ve státě
   placení.

   SŠZ v těchto případech dává přednost měně platebního místa (stanoví tak nevyvratitelnou
   domněnkou). Příkladem může být směnka vystavená na "koruny" v České republice a splatná na
   Slovensku. Podle uvedeného pravidla tedy směnka zní na koruny slovenské.

   Záběr čtvrtého odstavce čl. I § 41 SŠZ je ale poměrně úzký -- řeší jen kolizi měn místa
   vystavení a platebního místa a nepamatuje již na to, jak obecně postupovat u směnek s
   nedostatečně určenou měnou.

   U směnky vystavené v České republice na "koruny" a splatné ve Francii -- a naopak -- nebo
   dokonce u směnky vystavené na "koruny" u tuzemských směnek bychom proto při striktním pohledu
   - který je ale v praxi poměrně rozšířený - mohli dospět k závěru, že jde o směnku neplatnou,
   neboť řešení těchto variant již zákon nezná.

   Takový závěr by však byl příliš unáhlený, neboť naleznul-li zákon řešení u kolize měn, tím
   spíše najdeme konkrétní měnu v případech, kde takové nebezpečí vůbec nehrozí. Ve všech
   uvedených příkladech jde tedy o platné směnky znějící na koruny české.

   Pouze v situaci, kdy ani stát místa vystavení ani stát místa platebního nemohou poskytnout
   oporu pro určení měny (směnka s údajem měny "korun" vystavená ve Francii a splatná ve
   Švýcarsku), lze mít za to, že nejde o platnou směnku.

   Německá judikatura však dokonce i v těchto případech zakročuje ve prospěch platnosti směnky,
   když při určení konkrétní měny umožňuje přihlédnout - v rozporu se zásadou "qoud non est in
   cambio, non est in mundo" - i k okolnostem ležícím mimo směnku  (např. ke smlouvám mezi
   účastníky). Pokud ani to nevede k určitému výsledku, je směnka neplatná pro neurčitost měny
   (podle Stranz, M.: Wechselgesetz, Kommentar, Walter de Gruyter 1952, s. 235, srov. také
   Baumbach, A., Hefermehl, W.: Wechselgesetz und Scheckgesetz, C. H. Beck 1997, s. 323).

             

   

   Splatnost je u této směnky v pořádku  - jde o datosměnku (srov. čl. I § 33 SŠZ).