&rn{šE:K,ť dl/o-p j>o CH&uečtez'ho 7 32 / raxu^ . h u t 2o / >oZ- Kapitola 3. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA SMĚNEK Výběr z knižní literatury: Brox, Handelsrecht und Wertpapierrecht, 1998, s. 255 an.; Dědič a kol, Právo cenných papírů a kapitálového trhu, 1999, s. I4I; Eliáš a kol, Kurs obchodního práva, Obchodní závazky a cenné papíry, 1999, s. 440 an; Hueck/Canaris, Recht der Wertpapiere, 1986, s. 4I an.; Chalupa, Zákon směnečný a šekový - I. díl, s. 482 an.; Kopáč, Směnky a směnečné právo, 1993, s. 7 an.; Kovařík, Směnka a šek v České republice, 2000, s. 47 an.; Kovařík, Zákon směnečný a Šekový, 1999, s. 171 an.; Mar-čanová, Kapitoly ze směnečného a Šekového práva, 1996, s. 9 an.; Müller-Christmann/Schnauder, Wertpapierrecht, 1992, s. 44; Písek/Voženílková, Směnky a šeky, 1995, s. 7 an.; Přibyl, Směnečné právo, 1994, s. 18 an.; Richardi, Wertpapierrecht, 1987, $. 99 an.; Rosenblüth, Prawo wekslowe, 1936, s. 9 an.; Roth, Grundriß des österreichischen Wertpapierrechts, 1999, s. 29 an.; Rouček, Nové českomoravské právo směnečné, 1941, s. 86; Švamberg, Naše jednotné směnečné právo, 1941, s. 23 an. Výběr z časopisecké literatury: Elěk, Vznik a převod práv spojených s cennými papíry, PaP č. 3/2001; Chalupa, Snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu, PR č. 1/1997; Kovařík, Vybrané problémy judikatury ve věcech směnečných, SR č. 6/1998. Obsah kapitoly: 1. oddíl: Směnka v obecné klasifikaci cenných papírů............... S3 2. oddíl: Podoba směnky............................................. $1 § 1 Směnka jako listina -34, §2 Přívěsek -35, §3 Fotokopie směnky -35, §4 Směnečné opisy -36, §5 Stejnopisy (duplikáty) směnky cizí - 37 3. oddíl: Forma směnky............................................. aq 4> oddíl: Druhy směnek............................................. ^ 1 § 1 Vlastní směnka - 41, §2 Cizí směnka - 42, 1. Poukázka jako principiální základ cizí směnky - 43, 2. Směnky cizí se sníženým počtem účastníků - 45 3 Základní charakteristika směnek gg i. oddíl: Směnka v obecné klasifikaci cenných papírů Současný zákon směnečný a šekový stejně jako ženevské úmluvy nepodává definici směnky a přenechává tento úkol teorii. Směnku lze vymezit jako listinný cenný papír se zákonem předepsaným obsahem, v němž výstavce bud1 sám slibuje, že zaplatí druhé osobě určitou peněžitou částku (vlastní směnka), anebo platit určité osobě přikazuje (cizí směnka). S využitím kritérií používaných pro klasifikaci cenných papírůlze konstatovat, že směnka je cenný papír listinný (což vyplývá nejen ze ZSS, ale i z § 1 odst. 5 ZCenP a contrario), umoňtelný, hlavní (není vydáván pro uplatnění práva z jiného cenného papíru a může existovat nezávisle), obligační na peněžité plnění (směnka může ztělesňovat jen subjektivní závazkové právo na zaplačem určité peněžité sumy), zásadně převoditelný (buď prostřednictvím rubopisu nebo postoupením pohledávky, za určitých okolností také pouhým konsensuálním předáním), konstitutivní (vydání směnky je předpokladem vzniku práv). Je cenným papírem abstraktním, což se projevuje ve významu textovém (v listině nemusí v ní být uveden hospodářský důvod směnky, naopak tento údaj může za určitých okolností vést k neplatnosti směnky) a dále při uplatňování směnečných práv (věřitel nemusí ve sporu prokazovat důvod směnky a je na dlužníkovi, aby se toho dovolal; současně jsou zásadně omezeny námitky směnečných dlužníků). Sporné je, zda je směnka investičním cenným papírem dle § 8a odst. 2 ZCenP38. Směnka může mít formu cenného papíru na řad nebo na jméno, nikoliv ale cenného papíru na doručitele. Jelikož je směnka individuálně emitovaný cenný papír, nelze ji immobilizovat39, ani namísto ní vydat hromadnou listinu40. Na rozdíl od většiny ostatních obligačních cenných papírů může směnka ztělesňovat více závazků různých dlužníků. Kladné stanovisko zastává např. Kovařík, Směnka a šek v České republice 2001, s. 143. Srov. § 38 ZCenP. Srov. 8 3 odst. 5 ZCenP. 34 Úvod do směnečného práW 2. oddíl: Podoba směnky § 1 Směnka jako listina Směnka je cenný papír s výlučně listinnou podobou. Nelze ji vydala v podobě zaknihovaného cenného papíru. Jako u všech listin se užívá ja? ko podkladu směnky zpravidla papír, přípustné budou ale i jiné materiály! způsobilé zachytit směnečný text v takové podobě, aby bylo možno roze-p znát rub a líc hmotného podkladu. Dřívější směnečnou judikaturou bylýj akceptovány poměrně netradiční materiály. V této souvislosti se často ci-j tuje prastarý Judikat o směnce vystavené na víčku krabice od doutníků41.* V anglo-aměrické literatuře bývají uváděny i daleko kurióznější podklady pro směnečná prohlášení42. Text směnky může být vyhotoven vlastnoručně nebo mechanicky. Jedi nou povinně vlastnoruční (autografní) náležitostí jsou podpisy účastníků,^ resp. podpisy fyzických osob - reprezentantů osob právnických (zástupců a Členů statutárních orgánů). Text směnky obvykle vzniká vyplněním směnečných formulářů s charak-j teristickým úzkým a podélným formátem. Jejich použití lze jen doporučit. Standardizované formulářové schéma umožňuje účastníkům rychlejší orien-j taci v textu a pohodlnou kontrolu formálních náležitostí směnky. Text je navíc ve formulářích zhuštěn, což ztěžuje zfalšování listiny. Na druhou stra-^ nu některé zdánlivě vyžadované údaje mohou být pro laiky i zavádějící43 a mnohdy obsahují formuláře zbytečné údaje, které potom musí účastníci 41 Švamberg, Našejednotné směnečné právo, 1941, cituje na s. 27 příslušné soudní rozhodnutí ze sbírky Osterreichische Gerichtshalle, sv. 17. str. 13. 42 Snad v žádné angloamerické učebnici směnečného práva nechybí odkaz na případ Rex v. Haddock,' resp. Board of Inland Revenue v. Haddock, který je znám též pod názvem „The Negotiable Cow". Žalovaný zde vystavil směnku k úhradě svých daňových nedoplatků na živé krávě. Případ je sice smyšlený - jde o jeden z misleading cases z knihy Uncommon Law anglického právníka Patricka Herberta (P. Herbert, Uncommon Law, Londýn, Methuen & Co. 1964) -je však vymyšlen natolik dobře a argumentace ve prospěch platnosti směnky je natolik brilantní, že je na případ k pobavení čtenářů (a jistě i samotných autorů) odkazováno stejně, jako kdyby byl reálný. 43 Existuje formulář vlastních směnek, do jehož levé lícové části umístili autoři (snad z bezradnosti nad prázdným místem u směnky cizí jinak vykryté místem pro akceptaci) předtisk pro avalské prohlášení. Tím se přibližujeme současným ruským poměrům, kde je kolonka pro směnečné rukojmí součástí téměř každého formuláře. $, Základní charakteristika směnek 35 škrtat, což dle okolností může vzbudit pochybnosti o směnce, resp. o čase provedených změn. § 2 Přívěsek U relativně nevelkých směnečných formulářů, ale jistě také u směnek většího formátu, může při převodech směnky snadno dojít k situaci, že na rubu již nebude pro další převodní zápisy (rubopisy, indosamenty) místo. Proto právě v souvislosti s převody směnky pomocí indosace upravuje ZSŠ tzv. přívěsek4,4 (ČI I § 13 ZSS). Dle citovaného ustanovení lze indosament napsat na směnku nebo na list s ní spojený (přívěsek). Jde v podstatě o nastavení směnky o další listinu45, která mívá zpravidla velikost směnky. Obě původně samostatné listiny bude třeba pevně spojit, v žádném případě nepostačuje jen volné přiložení přívěsku ke směnce nebo jejich nestálé spojem, např. kancelářskou sponkou. Pokud by snad byl popsán i přívěsek, lze připojit další list jako druhý přívěsek. Z bezpečnostních důvodů doporučuje Švamberg46, aby byl poslední rubopis na směnce napsán přes spojení směnky a přívěsku, aby bylo možno prokázat, Že případně oddělené listiny byly původně spojeny. Přívěsek lze využít kromě indosace i pro prohlášeni směnečných rukojmí (srov. či. § 31 odst. 1 ZSS), k vyznačení vyšší moci a protestační doložky (srov. § 54 odst. 2 a § 86 ZSŠ). Jiné zápisy (např. akceptaci) na něm účinným způsobem pořídit nelze. § 3 Fotokopie směnky V praxi si dlužník velmi často odnáší prostou, Často však i úředně ověřenou, fotokopii směnky, kterou podepsal a vydal věřiteli. Někdy je tato kopie opatřena či doprovázena potvrzením věřitele o převzetí originálu směnky. 4 Pro přívěsek se používá také označení nástavek či allonge^ resp. alont 5 2 rozsudku Vrchního sondu v Praze, sp. zn. 5 Cmo 385/95, publikovaného v časopise SR, č. 5/1996, s- 127: „Přívěsek ke směnce podle § 13 odst. 1 zákona směnečného a šekového není část směnečné listiny jen graficky oddělená. Přívěsek je původně Samostatný list papíru, dodatečně k dřívější směnečné listině pevně připojený. Jde o nejprve samostatné, ohraničené hmoty, následně pevně spojené, nikoliv jen přiřazené". Švamberg, Naše jednotné směnečné právo, 1941, s. 103. r 36 Úvod do směnečného práv^ Opatrný dlužník bude tuto kopii (s případným protokolem o předání směn ky) vyžadovat a poctivý majitel by se jejich pořízení neměl bránit. V případném sporu může totiž tato listina posloužit jako bezpečná opora] pro námitku dodatečné změny textu (zfalšování směnky)47. Jiný než důkaznj význam ovšem fotokopie směnky v zásadě nemá. Výslovně se s ověřeným opisem směnky v ZSŠ počítá pouze v případ postihu pro částečné nepřijetí Podle § 51 ZSŠ se při postihu po částečném přijetí může ten, kdo zaplatí částku, pro kterou nebyla směnka přijata, doj máhat, aby toto placem bylo na směnce vyznačeno a jemu o tom vydánj potvrzení. Mimo to mu musí majitel vydat ověřený opis směnky a protest aby umožnil další postih. § 4 Směnečné opisy48 Od běžné fotokopie směnky je nutno striktně odlišovat směnečné opisy (§ 67-68 ZSŠ). Jde o specifické kopie originálu směnky (vlastní i cizí), kter^ mohou posloužit jako médium pro některá směnečná prohlášení. Ke zhotovení opisu je oprávněn každý majitel směnky. Počet přitom nej ní nijak omezen. Pořízem opisu je velmi jednoduché: majitel nejprve přesné zreprodukuje text směnky. Přepíše tedy veškeré (i právně nevýznamné) zápisy na směnce, včetně indošamentů, přičemž podpisy vhodným způsobem naznačí. Tento úkol mu může významně ulehčit kopírovací technika - zá-j kladem opisu může jistě být i běžná scelená fotokopie lícní i rubové strany směnky, která požadavky zákona na věrnou reprodukci originálu pochopi-] tělně splňuje absolutně. Kromě toho musí být kopie (přepis) jasně označená jako opis, např| prostým nadpisem listiny „Opis". V opačném případě by listina mohla být posuzována jako běžná směnka a nikoliv jako opis. Z opisu musí být dále] zřejmé, kam až sahá kopie (např. doložkou „až sem opis", „konec opisu", „až sem opis, dále jen originál" atp.). Tyto doložky se označují jako tzvJ aretačni klauzule. 3, Základní charakteristika směnek 37 47 K tomu blíže kapitola 6. 48 S ohledem na systematičnost výkladu pojednávám o směnečných opisech a stejnopisech] v souvislosti s podobou směnky. Studentům, kteří se se směnečným právem setkávají] poprvé, doporučuji tyto pasáže přeskočit a vrátit se k nim až po výkladech směnečného; rukojemství, indosace a postihu. Opis lze indosovat a opatřit rukojemským prohlášením s týmiž účinky jako originál (prvopis). Může proto v praxi posloužit podobně jako přívěsek - po vyčerpám textu směnky budou další rubopisy a případná rukojemská prohlášení pokračovat na opisu. Aby nedošlo k rozchodu směnky a jejího opisu, je vhodné na originále vyznačit uzavírací doložkou (tzv. zastavovacím prohlášením), že relevantní jsou již jen rubopisy na opisu (např. „odtud platí rubopisy jen na opisu"). V takovém případě je indosament napsaný později na prvopis neplatný a význam budou mít pouze indosamenty napsané na opisu. Na rozdíl od přívěsku nem ale opis se směnkou spojen, jde o zcela samostatnou listinu. Poslouží proto např. i tak, že si majitel směnky ponechá originál v bezpečném depotu a převody či směnečné rukojemství realizuje na opisu. Opis tak umožňuje avalovat směnku na dálku, aniž by ji směnečný rukojmí vůbec měl v rukou. Nelze ho ale využít jako podklad pro akceptaci. Ke komplikacím může dojít při převodu opisu, pokud jej získá majitel bez originálu. V takovém případě musí majitel nejprve z tzv. depozitní doložky zjistit, kdo má mít v rukou prvopis (směnka musí tento údaj obsahovat49). Depozitář je potom povinen vydat originál řádnému majiteli opisu. V opačném případě (depozitář směnku bud nemá, anebo ji odmítá vydat) musí majitel nechat provést tzv. vydávací (perkviziční) protest50 a poté může s opisem uplatnit práva proti dlužníkům na něm podepsaným (indosantům a avalům)51. § 5 Stejnopisy (duplikáty) směnky cizí Na rozdíl od opisů je možno ve stejnopisech (§ 64-66 ZSŠ) vydat pouze směnku cizí52, vydání vlastní směnky ve více stejnopisech zákon nedovoluje. Podstatou je výstavem jedné směnky na více listinách. To má pro majitele nesporný bezpečnostní význam a umožňuje mu i rychlejší zhodnocení směnky. Pokud je směnka vyhotovena ve dvou duplikátech, lze například 49 Blíže viz § 68 odst. 1 ZSŠ. 50 Doložka „bez protestu" se netýká perkvizičních protestů, této protestačm povinnosti nemůže být majitel zbaven. 51 Srov. § 68 odst. 2 ZSŠ. 52 Srov. § 77 odst. 1 ZSŠ. Pokud se proto ve výkladu o stejnopisech hovoří o směnce, má se tím na mysli pouze směnka cizí. 38 Úvod do směnečného práv první vyhotovení zaslat směnečníkovi k přijetí, zatímco druhé vyhotoven již mezitím může být převedeno. Při řádném zacházení by se měly veškeři stejnopisy sejít v rukou jedné osoby. Směnka může být vydána ve více stejnopisech již při svém prvním uvedení do oběhí nebo - pokud tomu nebrání zvláštní výstavcova doložka53 - může kterýkoliv majitt žádat jejich vyhotovení kdykoli později. Za tím účelem se obrátí na svého indosant; a ten opět na svého indosanta, až v tomto pořadí směnka dospěje k výstavci. Výsta1 ce vyhotoví stejnopis a stejnou cestou se listina vrací zpět - indosanti opakují sij indosamenty, aby tak vznikla identická vyhotovení, a předávají stejnopis vždy dá dokud neskončí v rukou majitele, jenž o vydání stejnopisů požádal. Podpis akcepta ta by měl být ale pouze na jednom stejnopisu, v opačném případě akceptantovi hroz; že bude ze směnky platit dvakrát. Stejnopisy jsou v podstatě identické listiny, které se od sebe odlišuj pouze průběžným číslováním. Číslování musí být součástí směnečného textu. V ideálním případě tedy na prvním stejnopise najdeme text „za tut: první směnku", na druhém potom text „za tuto druhou směnku" atd. Nej bude postačovat např. jen číslo v rohu listiny - v takovém případě získaj účastníci namísto jedné směnky vyhotovené ve stejnopisech několik samcŕ statných směnek (srov. § 64 odst. 2 ZSŠ). Stejnopisy jsou si vzájemně rovnocenné: zaplacením jednoho ze stejnopisů zanikají práva ze všech ostatních. Z této zásady jsou dvě výjimky a obí se týkají případů, kdy bylo se stejnopisy nesprávně manipulováno: a) Jelikož mohou být stejnopisy indosovány, může dojít k situaci, ž€ některý z majitelů (např. s cuem opatřit si podvodně peníze) převed« stejnopisy na dva různé majitele. Indosant, který indosoval dvakrát! je zavázán ze všech nevrácených rubopisů (§ 65 odst. 1 ZSŠ). Při rozštěpení směnky bude tedy indosant zavázán dvakrát - vůči různým majitelům stejnopisů. Pro dosavadní dlužníky se rozštěpením směnky v zásadě nic nemění, ti mohou být postihováni jen jednou. b) Druhá výjimka se týká případů, kdy akceptant přijal více duplikátů. Z ustanovení § 65 odst. 1 ZSŠ vyplývá, že akceptant je zavázán z každého stejnopisu, jenž mu nebyl vrácen. Je tedy možné, že ak-: ceptant bude muset platit dle okolností dvakrát, pokud se mu ne-" podaří stáhnout z oběhu všechny akceptované stejnopisy. Z toho je $. Základní charakteristika směnek 39 zřejmé, že směnečník, který akceptoval první vyhotovem, nebude akceptovat druhý stejnopis a ani za něj nebude platit, jinak se vystavuje riziku duplicitního placení. Je věcí směnečného věřitele, aby si opatřil akceptovaný první stejnopis. Stejnopisy se budou zpravidla používat při akceptech na dálku. Zaslaní směnky v jediném vyhotovem je z pohledu majitele značně rizikové. Řešení se nabízí ve vyhotovem směnky ve dvou stejnopisech: první z nich si majitel ponechá ve svém držení, resp. jej dále převede (tento stejnopis se proto označuje jako cirkulační) a druhý (tzv. akceptační) stejnopis zašle k přijetí. Adresátem může být přímo směnečník, ale častěji jde o mandatáxe majitele, který pro něj akcept obstará54. V cirkulačním stejnopise se uvede, kdo má duplikát zaslaný k přijetí (§ 66 odst. 1 ZSŠ). Tato osoba je potom povinna vydat akceptační stejnopis majiteli stejnopisu cirkulačního. Nenf-li stejnopis vydán, může se majitel směnky domáhat jeho vydám. Postih může vykonat, když - podobně jako u opisů - zřídí perkviziční protest^. Je třeba upozornit na to, že při použití stejnopisů (zejména pokud je jejich počet vyšší56) vznikají mnohdy komplikované a docela nepřehledné situace. Správné nakládám' se směnečnými dupUkáty proto předpokládá dokonalé zvládnutí zákonné úpravy. 53 Nárok na výstavem dalších vyhotovem věřitel nemá v případech, že ze směnky vyplývá, že má být unikátem („Za tuto jedinou směnku zaplaťte"). Tyto směnky se označují někdy jako solasměnky. 64 Dle § 21 ZSŠ nemusí směnku k přijetí předkládat jen její majitel, nýbrž kdokoliv, kdo má směnku v rukou. 55 Srov. § 66 odst. 2 ZSS. 56 Stejně jako u opisů není počet stejnopisů v zákoně limitován. Faktickou překážkou nepraktického zvyšování počtu stejnopisů byla dříve kolková povinnost (dnes již ovšem zrušená). '■'N^í&ííÉi? 40 Úvod do směnečného práv; Rozdíly mezi stejnopisy a opisy lze přehledně znázornit takto: Stejnopisy (duplikáty) Opisy Ve stejnopisech lze vydat pouze směnku cizí (arg. ex silentio k § 77 ZSŠ). Opisy jsou přípustné u směnky cizí i vlastní (§ 77 odst. 1 ZSŠ). Výstavce je oprávněn zakázat vystavení směnky ve více duplikátech (§ 64 odst. 3 ZSŠ). Pořízení opisu nemůže být nijak omezeno (§ 67 odst. 1 ZSŠ). Ke zhotovení stejnopisu je oprávněn pouze výstavce směnky (§ 64 ZSS). Ke zhotovení opisu je oprávněn každý majitel směnky (§ 67 odst. 1 ZSŠ). Příjemce muže akceptovat kterýkoliv ze stejnopisu. Opis nelze akceptovat, pouze indoso-vat nebo opatřit rukojemským prohlášením (§ 67 odst. 3 ZSŠ). Na žádném ze stejnopisu nelze zastavit další indosaci směnky. Doložkou na směnce může být zastaven oběh prvopisu; indosovat bude možné jen na opisu (§ 68 odst. 3 ZSŠ). 3. oddíl: Forma směnky Ze tří forem (srov. § 3 odst. 1 ZCenP), které obecně přichází u cenných,, papírů v úvahu, může mít směnka jen dvě z nich: na řad nebo na jméno. Směnka na doručitele je nepřípustná. Pokud ve směnce nem odchylné doložky, jde o směnku na řad (ordre-směnku), jež se primárně převádí pomocí rubopisů. Na rozdíl od některých, cenných papírů57 není nutné směnku opatřit doložkou „na řad"58. Ta je sice 57 Např. u náložného listu, srov. § 614 odst. 1 písm. d) ObchZ. 58 V praxi se lze někdy setkat se zcela nesprávným názorem, že směnka, "pokud má být; ordresměnkou, musí obsahovat doložku „na řad". Argumentuje se ust. § 1 bodem 6 ZSŠ, i podle kterého musí směnka obsahovat Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být \