Seminář č. 2 z PVP: Seminář mezinárodněprávní argumentace Diskriminace - povinnost státu zabezpečit přiměřenou životní úroveň Ak. r. 2006-2007 Situace: Skupinovým žalobcem ve věci návrhu k Ústavnímu soudu Jižní Afriky je skupina 510 dětí a 390 dospělých, kteří původně žili v živelně vzniklém usídlení v místě nazývaném Wallacedene v Jihoafrické republice. Většina obyvatel Wallacedene žije v žalostných podmínkách. Čtvrtina domácností zde nemá žádné příjmy, ostatní vydělávají pouze minimální částky. Přes polovinu obyvatel tvoří děti. Všichni žijí v chatrčích. Není zde voda ani kanalizace, nefunguje odvoz odpadu a jen 5% chatrčí má zavedenu elektřinu. Oblast je částečně podmáčená a leží blízko dálnice. Mnozí obyvatelé čekají v pořadníku sociálního bydlení už sedm let. V září 1998, když bylo zřejmé, že zajištění sociálního bydlení je v nedohlednu, začali mnozí z Wallacedene odcházet. Postavili si bez souhlasu vlastníka přístřešky a chatrče na nezastavěném soukromém pozemku, určeném k výstavbě sociálního bydlení. 8. prosince 1998 byl soudem vydán příkaz k vyklizení, a ačkoliv byl obyvatelům doručen, zůstali na pozemku i po uplynutí lhůty k jeho opuštění. Paní Grootboom, která žalobu jménem ostatních podala, uvedla, že neměli kam jít; jejich původní místa na Wallacedene už byla zabrána jinými. Další jednání vyústila ve vydání nového rozhodnutí které přikazovalo obyvatelům pozemek vyklidit do 19. května 1999 a následně opravňovalo policii k jeho násilnému vyklizení. Obec přislíbila zprostředkování a vyhledání jiného pozemku k dočasnému nebo stálému bydlení. Ke zprostředkování ale nikdy nedošlo a 18. května 1999, na počátku chladné, větrné a deštivé zimy byli obyvatelé násilně vyklizeni na náklady obce. Vyklizení proběhlo brutálně: příbytky obyvatel byly zbourány buldozery a zapáleny, jejich majetek byl zničen. Mnozí nezachránili ani věci osobní potřeby. Vrátili se na pole u Wallacedene, kde si vybudovali dočasné přístřešky. Do týdne začaly zimní deště a jejich právní zástupce vyzval obec, aby splnila své ústavní povinnosti a poskytla jim dočasné ubytování. Obyvatelé pak podali návrh na urychlené rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, a domáhali se zajištění základního přístřeší a základní výživy, zdravotní péče a sociálních služeb pro děti. Nejvyšší soud jejich návrhu vyhověl, a proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Čl. 9 Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jehož je Jihoafrická republika stranou, stanoví: Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na sociální zabezpečení, zahrnujíc v to právo na sociální pojištění. Čl. 11 Paktu stanoví: (1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt, a na neustálé zlepšování životních podmínek. Smluvní státy podniknou odpovídající kroky, aby zajistily uskutečnění tohoto práva […] Čl. 12 Paktu stanoví: (1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví. (2) Státy, smluvní strany Paktu, učiní opatření k dosažení plného uskutečnění tohoto práva, která budou zahrnovat: […] b) zlepšení všech stránek vnějších životních podmínek a průmyslové hygieny; […] d) vytvoření podmínek, které by zajistily všem lékařskou pomoc a péči v případě nemoci. Právo na bydlení je upraveno v paragrafu 26 a 28(1) Ústavy Jihoafrické republiky. Paragraf 26 stanoví: (1) Každý má právo na přístup k přiměřenému bydlení. (2) Stát je povinen přijmou nezbytná legislativní a jiná opatření v závislosti na dostupných zdrojích k zajištění postupné realizace tohoto práva. (3) Nikdo nesmí být vyklizen ze svého domu nebo jeho dům rozbořen bez rozhodnutí soudu které bylo učiněno po zvážení všech relevantních okolností. Zákon nesmí umožnit svévolná vyklizení. Paragraf 28(1)(c)stanoví: (1) Každé dítě má právo – …. (c) na základní výživu, přístřeší, základní zdravotní služby a sociální služby. Otázky: 1) Pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech zavazuje státy podniknout kroky k postupnému dosažení plného uskutečnění práv uznaných v Paktu. Posuďte v tomto světle citovaná ustanovení Ústavy Jihoafrické republiky, provádějící některé závazky vyplývající z Paktu. Byly tyto závazky podle Vašeho názoru na ústavní úrovni dostatečně provedeny? 2) Jaký postup měly státní orgány podle Vašeho názoru v daném případě zvolit, aby byl řádně aplikován závazek státu postupně realizovat právo na přístup k přiměřenému bydlení? V jakém rozsahu podle Vašeho názoru tato povinnost váže veřejnoprávní subjekty na rozdíl od osob soukromého práva? 3) Může se povinnost státu zajistit přístup k přiměřenému bydlení týkat i uvedeného případu, kdy osoby za účelem bydlení neoprávněně užívaly pozemek? Jak posoudíte způsob, jímž nakonec proběhlo vyklizení? Označili byste jej za rozporný s některými dalšími závazky vyplývajícími pro Jihoafrickou republiku z I. nebo II. Paktu? 4) Navrhněte zásady státního programu bydlení Jihoafrické republiky. Jaká kritéria zvolíte k vymezení okruhu osob oprávněných k přístupu k sociálnímu bydlení? Jak se do těchto kritérií promítá zásada zacházet s lidmi ve stejných situacích stejně, a v rozdílných situacích odlišně? Literatura: 1. Sudre, F.: Mezinárodní a evropské právo lidských práv : Droit international et européen des droits de l'homme (Orig.). Translated by Malenovský, J. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 1997. Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu Jihoafrické republiky ze dne 4. října 2000, ve věci CCT 11/00, Government of the Republic of South Africa and Others v Grootboom and Others, 2000 (11) BCLR 1169 (CC) Prameny: Úřad Vysokého komisaře pro lidská práva (OSN) Obecná poznámka [General Comment] č. 3: K povaze závazků členských států Obecná poznámka č. 4: Právo na přiměřené bydlení Obecná poznámka č. 7: Právo na přiměřené bydlení: násilné vyklízení Obecná poznámka č. 9: Vnitrostátní aplikace Paktu Obecná poznámka č. 15: Právo na vodu Další judikatura v obdobných věcech: Ústavní soud JAR: Soobramoney v Ministry of Health, KwaZulu-Natal,1998(1)SA765 (CC);1997(12)BCLR 1696(CC) Potvrzení Ústavy Jihoafrické republiky, 1996 (4) SA 744;1996 (10) BCLR 1253 (CC) CCT 8/02, Minister of Health and Others v Treatment Action Campaign, 2002 (10) BCLR 1033 (CC) http://www.constitutionalcourt.org.za/site/home.htm Ústavní soud České republiky Pl. ÚS 3/2000 [Sb.n.u.US sv.18, č.93 str. 287], publikováno pod č. 51/2001 Sb. http://www.judikatura.cz/ Nejvyšší soud České republiky Rozsudek ze dne 30. června 2005, č.j. 30 Cdo 1892/2004-203, nepublikováno Evropský soud pro lidská práva Rozsudek ze dne 27. 5. 2004, Connors v. Spojené království, stížnost č. 66746/01 Rozsudek ze dne 18.1.2001, Chapman v. Spojené království, Reports of Judgments and Decisions 2001-I, stížnost č. 27238/95 Rozsudek ze dne 25. 9.1996, Buckley v. Spojené Království, Reports 1996 – IV, stížnost č. 20348/92 http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/default.htm