LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

   



                                               Čl. 17

   

   (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

   (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem,
   jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice
   státu.

   (3) Cenzura je nepřípustná.

   (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření
   v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu,
   veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

   (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat
   informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

   

   

                                               Čl. 4

   

   (1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování
   základních práv a svobod.

   (2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a
   svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.

   (3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které
   splňují stanovené podmínky.

   (4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich
   podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla
   stanovena.

   

   

   

                    Evropská ÚMLUVA o ochraně lidských práv a základních svobod

   č. 209/1992 Sb.

   



                                             Článek 10

   

   1. Každý má právo na svobodu projevu. toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a
   rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.
   Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo
   filmovým společnostem.

   2. Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podléhat takovým
   formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v
   demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné
   bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti
   nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti
   soudní moci.

   

   

   

   

                        Mezinárodní Pakt o občanských a politických právech

   č. 120/1976 Sb.

   

                                         Č l á n e k   1 9

   

                1. Každý má právo zastávat svůj názor bez překážky.

   

                2. Každý má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat,
   přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně,
   písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní
   volby.

   

                3. Užívání práv uvedených v odstavci 2 tohoto článku s sebou nese zvláštní
   povinnosti a odpovědnost. Může proto podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze
   taková, jaké stanoví zákon a jež jsou nutná:

   a) k respektování práv nebo pověsti jiných;

   b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo veřejného zdraví nebo morálky.

   

   

   

   

                                Charta základních práv Evropské unie

             (Listina základních práv Evropské unie – část II návrhu Smlouvy o Ústavě)



                                            Čl. II – 71



   1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a
   rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.

   

   2. Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována.

   

   

                                       Čl. II – 112, odst. 1.



   Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a
   respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být
   omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného
   zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.