PRÁVO A NÁSILÍ Právo a násilí • domnělá zjevnost, všudypřítomnost a letitá praxe → právo podmíněné násilím je fakt, který lze zpochybňovat, ale s pramalými účinky • Platon: právo ve stavu podle přírody (právo, které je člověkem dobrovolně přijato) a spravedlnost s ním spojená jsou zcela prosty násilí → násilí je spojeno až s lidskou činností • Thomas Hobbes: smlouvy bez meče nejsou než holá slova a vůbec nemají sílu zjednat člověku bezpečnost. • Pascal: Spravedlnost je sporná, síla je velmi poznatelná a nesporná […] když nebylo možno zajistit, aby to, co je spravedlivé, bylo silné, zajistilo se, aby to, co je silné, bylo spravedlivé. • Neexistuje právo, pokud nemůže být potenciálně vynuceno, pokud neexistuje policie, armáda a vězení k tomu, aby trestaly a odstrašovaly možná porušení. • Teorie moci – „představuje [si] stát jako vládu silného nad slabým a prohlašuje, že tento poměr ovládání jest odůvodněn přírodou. • Bezmocný stát je pro nebezpečný protože – nedokáže chránit občana, – sám se nejednou uchyluje k postupům, které jsou v rozporu s „právním státem“, – vytváří prostor a atmosféru pro nastolení vlády pevné ruky. Vztah práva a násilí Definice násilí • Problém definovat násilí → zmatení pojmů • Spojováno s psychickým či fyzickým útlakem → prostředek jímž lze toho druhého „zlomit“ a přimět jej k jím nechtěnému jednání. • Násilí je nelegitimní nebo neautorizované užití síly s účelem ovlivnit rozhodnutí proti vůli nebo přání jiných. (Tato definice neumožňuje pohled z vnějšku.) • Problém díky žurnalistice, veřejné politice a každodennímu životu. NÁSILÍ JAKO NÁSTROJ PRÁVA • Právo usiluje o to být hranicí, nebo tuto hranici definovat, mezi skutečným a fiktivním, možným a vůbec nepředstavitelným. • Které násilí je legitimní? • Stát má monopol na násilí (Max Weber) → stát musí absolutně převážit jako subjekt násilí. (Násilí není jediný předpoklad, ale předpoklad nezbytný) • „… jak mnoho lidí by odradila od krádeže pravděpodobnost, že dostanou horečku?“ • „Proto, abychom určili, jestli je závazek perfektní nebo imperfektní, je podstatné pouze to, jestli může být k jeho vynucení užito násilí; nic víc.“ PRÁVO JAKO NÁSTROJ NÁSILÍ • poskytuje příležitost a metodu pro založení právního řádu (Jacques Derrida); • dává právu (jako regulátor síly a donucení) důvod existence (Thomas Hobbes); • poskytuje prostředky, skrze které právo jedná (Robert Cover). Situace před ustavením práva • Založit právo jiným způsobem než násilím je velmi obtížné. Vyžaduje soulad mezi subjekty, které jsou právu podřízeny – všichni společně musí být právu věrni, což nepředpokládá pouze racionální úvahu, či zvyk. • Násilí představuje jednoduchý a nejnižší společný jmenovatel. • Dokud lze vše převést na rozumné uspořádání vztahů a vše zahalit do popisu fungujícího systému, je násilí nadbytečným pojmem. Násilí a normativita • Zákon má regulativní charakter a je „pravidlem“ ne protože rozkazuje nebo přikazuje, ale protože musí především vytvořit sféru vlastních vztahů ve skutečném životě a založit tyto vztahy pravidelností. → NÁSILÍ JE SCHOPNO TENTO STAV ZAJISTIT • John Austin: – I. Násilí přivádí do práva jistotu → Čím vyšší zlo následující porušení příkazu a nesplnění závazku bude, tím vyšší je pravděpodobnost, že povinnost bude dodržena. (Absolutního násilí zcela vylučuje nesplnění povinnosti) – II. Právo a jeho příkazy jsou spojeny s násilím, tedy se strachem → malý příkaz malá sankce, malý strach. Násilí, normativita, Hart • Ozbrojenec vyhrožuje silou, přímo nenutí. • „Říkáme, že napomínáme nebo trestáme člověka, protože porušil pravidlo, ne proto, že bylo pravděpodobné, že ho budeme napomínat nebo trestat.“ • Pouto nikoli k násilí (či vyvolané násilím), ale spíše k obecným a abstraktním pravidlům. → Proto právo získává legitimitu. • Stanley Fish – ozbrojence máme uvnitř naší hlavy. Násilí formy • Jedná se vůbec o násilí? • Omezení v jednání → pouze některé z mnoha možností Jacques Derrida, Walter Benjamin • Násilí není jako zemětřesení → násilí má smysl a má cíl • Přirozené právo → násilí je ospravedlnitelné skrze legitimní (správné) cíle. • Pozitivní právo → soulad prostředků s pozitivním právem • Máme tedy objektivní kriterium? • Jak posuzovat toto násilí, které stojí proti tomu, kterému vládne uzurpátor, a které lze označit za násilí státní? • Stát má strach pouze ze zakládajícího násilí. Z násilí, které je schopno ospravedlnit, legitimovat či přeměnit právní poměry, a tedy vystupovat jako násilí, jež má právo na právo. Robert Cover • Právní interpretace je tak neoddělitelně spojena se skutečnou hrozbou nebo praxí násilných činů, že je naprosto odlišná od „interpretace“ v literatuře a humanitních vědách. • Právo je svět, který nás plně obklopuje. • Stát ovládne právní mínění, pokud dokáže sám ovládnout násilí a plně je odstranit jako hrozbu závazkům. Závazek je tak pevný, jak velkému násilí dokáže vzdorovat. • Násilí je přítomno obecně ve světě a proto i právo se s ním musí nějakým způsobem vypořádat. • Soudci: Násilím, kterým vládnou totiž zabraňují boji mezi konkurenčními právními řády, mezi navzájem soupeřícími právy. • mučení = úmyslné působením bolesti s účelem rozbít normativní svět oběti a jeho schopnost vytvářet sdílené reality Spojené státy v. Tiede • Soudce si uvědomil, že jeho rozsudek může mít i jiný dopad. • Rozhodnutí jsou vskutku uskutečňována „v mase“. Jak nakládat s násilím • Násilí však ve společnosti musí být současně vylučováno a podporována jeho efektivita: – snížení příznaků sociální odpovědnosti (nikdo neví, kdo jsem a ani se o mne nestará) – snížení zájmu o sebe sama. – umístěním subjektu do sociální instituce spojené s aplikací práva (odpovědna je instituce; nejde o mne), – ztráta vůle hodnotit sebe sama (dělám jen to, co se mi přikáže). • Aparát musí být ve společnosti široce rozprostřen. Michel Foucault • moderní trestní justice oddělila soud a trestání • právo své násilí mění na administrativní způsob regulace → ukrytí neracionální stránky práva