V předchozích kapitolách jsme konstatovali, že Evropské společenství disponuje v řadě oblastí mezinárodního obchodu pouze sdílenou pravomocí. Tato skutečnost by, pokud by nebyla bývala řešena, mohla potencionálně zkomplikovat sjednávání a realizaci závazků z mezinárodních smluv. V praxi totiž může nastat situace, že určitá mezinárodní smlouva má široce sjednán předmět své úpravy a zahrnuje jak otázky spadající do výlučné pravomoci Evropského Společenství, tak i zčásti do pravomoci členských států (což, jak si ukážeme na jiném místě v učebnici je případ GATS).  V takových případech je nezbytné, aby danou mezinárodní smlouvu sjednalo, uzavřelo a následně realizovalo nejen Evropské společenství, ale i členské státy. Orgány Evropského společenství a členské státy přitom mají povinnost úzce spolupracovat a koordinovat své činnosti. Tato povinnost spolupráce vyplývá z požadavku na jednotu mezinárodního zastoupení Evropského společenství