Dějiny právního myšlení

                                           Přednáška II.

                              Iusnaturalismus vs. Právní positivismus

                                    Přirozené a pozitivní právo

*  Přirozené právo:

  *  není společností vytvářeno, ale dostává se jí zvenčí

  *  není spojeno s lidskou vůlí

                                     Základní kriterium dělení

*  Postoj k možnosti existence objektivních přirozenoprávních axiomů.

*  Existence přirozeného práva dává smysl, pouze poskytuje-li zdůvodnění a ospravedlnění

*  Praktické poznání

                                          Iusnaturalismus

*  Přirozenoprávní teorie předpokládají existenci a platnost právních axiomů, které jsou nadřazeny
pozitivnímu právu, které jsou na něm nezávislé, ale jsou také nezávislé na relevantních lidských
rozhodnutích.



                              Podle přirozenoprávních učení lze řešit:

*  otázku objektivní odůvodněnosti práva, pokud není jen výsledkem mocenských vztahů

*  argumentace v právně-politických úvahách a při analýze spravedlnosti

*  problémy při řešení obtížných právních případů

                   Základní distinkce mezi právním positivismem a iusnaturalismem

*  Přijetí spojovací či dělící teze

*  Noetická distinkce (O. Weinberger; Hume-Jörgensenova teze)

*  Určení důvodu platnosti

*  Distinkce pohledu, z něhož se pojem práva vymezuje

*  Distinkce normativního a deskriptivního pohledu na funkci vymezení práva

                                     Některé aspekty distinkcí

*  Hume-Jörgensenova teze

  *  Pokus o objasnění toho, zda lze vyvodit právní normy ze základních principů morálky postupem od
  výroku o skutečnosti k normě, či postupem od výroku o normě k normě další.

*  Institucionální sepětí práva a morálky

  *  Alfred Verdross

  *  hraniční orgán

                                    Typy přirozenoprávních učení

*  Rozdělení podle pramenů praktického poznání.

  *  náboženské přirozené právo (Aurelius Augustinus, Tomáš Akvinský)

  *  racionalistické přirozené právo (Jean-Jacques Rousseau)

  *  intuitivní přirozené právo

  *  antropologické zdůvodnění práva (Jean-Jacques Rousseau)

                            Typy pozitivněprávních učení (O. Weinberger)

*  Historický právní positivismus (Friedrch Carl von Savigny)

*  Normativisitický positivismus (Hans Kelsen, František Weyr)

*  Realisitický positivismus (O. W. Holmes)

*  Institucionalistický právní positivismus (O. Weinberger)

                              Typy pozitivněprávních učení (R. Alexy)

*  Primárně orientovaná na účinnost

  *  vnější aspekty normy (M. Weber, O.W. Holmes)

  *  vnitřní aspekty normy (E. R. Bierling, N. Luhmann)

*  Primárně orientované na vydání a platnost

  *  John Austin, Hans Kelsen