Dějiny právního myšlení Přednáška IV. Iusnaturalismus vs. Právní positivismus III – Imperativ nezměnitelnosti materiálního jádra ústavy O. Weinberger – přirozené rudimenty společnosti * Antropologické složky spravedlnosti: * Člověk je zoon politikon * Člověk je nadán svobodnou vůlí * Člověk je tvůrcem institucí * Jednání člověka je ovlivnitelné a ovlivněné působením norem * Stanovení norem není aktem libovůle (ani v etice ani v právu) * Přirozené rudimenty společnosti: přirozené reakce a způsoby chování. * Nejedná se o přirozené právo, ale odkaz na přirozený základ. Lon Fuller – vnitřní morálka práva * Právo nelze definovat nezávisle na důvodech dodržování práva * Principy legality (Procesní forma přirozeného práva): * Obecnost * Přístupnost (vyhlašování) * Retroaktivita * Jasnost * Bezrozpornost * Nepožadovat nemožné * Stálost v čase * Shoda normy a postupu aplikačních subjektů * Tím se vytváří jakékoli právo * Morálka vnější právu Ronald Dworkin * Positivismus je model systému a systém pravidel, jehož ústřední představa jednoho jediného testu, co právo je, nás nutí pomíjet důležité role, které hrají ty standardy, jež pravidly nejsou. * Soudce se pokusí nalézt nejlepší ospravedlnění, které může nalézt v principech politické morálky. – Zákon nepůjde proti jeho politickému přesvědčení. Joseph Raz * Právo může být hodnotné, ale může být také zdrojem zla. * Odmítnutí rozdělovací/spojovací teze Třídění obsahového napětí mezi právem a morálkou * Konflikt demokratického a totalitního systému * Reakce na totalitní systém (priorita přirozeného nad positivním právem/priorita jednoho positivního nad druhým positivním) * Občanská neposlušnost * Negativní normotvorba * Konkrétní rozhodování soudů * Jiří Boguszak – soudní jurisdikce (ve věcech lidských práv) fakticky zužuje uvážení v rozhodování státních orgánů * Pozitivní normotvorba Materiální jádro ústavy * Materiální omezení prostoru ústavní revize * „La forme républicaine du Gouvernement ne peut faire l'objet d'une révision“. (revize Ústavy z roku 1875) * „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.“ čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR * Georg Jellinek: „Stát může se zprostiti každé meze, kterou si sám položil, ale jen ve formách právních a tvoře si nové meze. […] právně neexistuje absolutně neomezený suverénní stát. Diskuse o nezměnitelnosti materiálního jádra Ústavy * Alfred Verdross: ustavit závazek dvou států – každý zaváže sám sebe; Ústava zároveň získá klauzuli nezměnitelnosti * František Weyr: změna Ústavy je možná, a to za stejných podmínek, za jakých vznikla * A.V.: Stát je při tvorbě Ústavy svobodný * Adolf Merkel: Bez zmocnění Ústavy není možná žádná její změna Oprávnění ke změně Ústavy - Carl Schmitt * Ústavu lze měnit pouze za podmínky, že její identita a kontinuita jako celku zůstane zachována. * Kompetence ústavodárná a ústavodárce x kompetence k vydávání ústavních zákonů a subjekt ústavně-zákonné normotvorby * Vyloučeny jsou (ústavními změnami nejsou): * likvidace Ústavy * odstranění Ústavy * prolomení Ústavy * suspendování Ústavy * V každém případě vzniká suverén nový. Oprávnění ke změně Ústavy – Hans Kelsen * Odlišení fakticity a normativity * Pro změnu nezměnitelné části Ústavy schází kompetenční norma * Emanuel Joseph Siéyés: rozlišuje moc ustavující a ustavenou * Můžeme tedy rozlišit ústavní právo kvalifikované a ústavní právo jednoduché (rakouský ústavní soud)