í^i. i~V LUXU JUL z, iáenngu. Äl^ft^^ Přeložil František Novotný. . ^.'^ví^ '. <"•* —y'-W1 Cena 70 hal. Brno 1901- Hakladatel # A. PÍŠA, * knihkupec. éř Od prof. pra. Rudolfa z Jhemnou. Preložil / 5? f FRANTIŠEK NOVOTNÝ.l^A ů NÄ> BRKO 1001. Knihkupec * A. PISA * Nakladatel. rr.np. <£ (s) Přeloženo se svolením nakladatele Jiřího Westermanna v BrunŠvíku. (c)(f~^öo) •HB»*** Tiskem Ant. Odehnala v Brně. ádaje o pojmu' mravu, přiveden jsem byl na pojem nemravu, a chtěje několika příklady z dnešní doby jej objasniti, obral jsem si za úkol prozkoumati vedle souboje a pohřebních kvasů také zpropítné. S tímto setkával jsem se až posud jen po stránce právnické. Zabývalť jsem se jím ve svých rozpravných cvičeních se svými posluchači, chtěje jim poskytnouti příležitost, aby se cvičili na pojmu theorií nevymezeném, kterýž nemá ovsem praktického významu, lišíce příbuzné pojmy (zde: d3rrrr*-aimuzn;y"'a"ffiz"dy)'"a snažíce se samostatně pojem zpropitného vytknouti; zkrátka, posud mělo pro mne pouze právnicko-didaietickou hodnotu, ze jsem ve své pozoroyápí pojal i zpropítné. Stanovisko, s něhož- bylo mi za příčinou řečeného bádání pohlížeti na otázku zpropitného, přivedlo mne na jeho novou, stránku, totiž sociální. Učinil jsem si arci o .této stránce všeobecný svůj úsudek, avšak nikdy nejal jsem se dosud hlouběji bádati o tomto předmětu. Běželoť mně o to, abych podstatu zpropitného vědecky kritisoval. jakožto jedno ze zařízení našeho života a abych, posuzuje ji, užil téhož měřítka, jehož věda všude užívati jest povolána: má-li podstata zpropitného sociální hodnotu čilí nic. Marně ohlížel jsem se po pracích 1* 2619205987 jiných spisovatelů, kteří by mne této námahy zbavili, nenapadalo mi, že bych býval někdy něco četl o zpropitném; vědě předmět ten byl patrně hluboko ukryt, takže neobrátila naň svých zraků, a této okolností děkuji za lákavou látku, byť í ne právě tuze vydatnou, tož přec úplně nedotknutou. Tato vnada i snaha, abych théma úplně vyčerpal, vedly mne dále než kam původní můj plán směřoval, a jsa hotov se svou prací, přesvědčil jsem se, že pro svou obšírnost není v poměru k zájmu, jehož by se mohla domáhati, souvisejíc s mým bádáním; tudíž vyloučil jsem ji a nezařadil do něho, bych ji uveřejnil v jiné formě. Zmiňuji se o historii své práce, abych vysvětlil zvláštní její ráz a připravil čtenáře na to, co má od ní očekávati. Neníť účelem jejím pouhá zábava. Původně motivem ryze vědeckého druhu jsouc vyvolána, přeje si, aby došla sluchu též u vědy, míním netoliko u právnické Vědy, pro niž maličkost, kterou jí může podati, totiž vytčení pojmu zpropitného, zvláštní hodnoty nemá, ježto praktické důsledky se k pojmu tomuto nepojí, nýbrž i sluchu u ethiky a zároveň u národního hospodářství, které definujíc pojem mzdy, mělo by dle mého názoru právě tak zmíniti se o^ stredu mezi mzdou a darem jakož.i o zvláštní její podobě ve formě služného a honoráře, na něž jsem se pokusil za dřívější příležitosti pozornost národního hospodářství obrátiti (»Zweck im Recht«, svazek L, str. 200 a nasi.). Po této stránce jest naše stať protějškem Článku o služném a honoráři. S vědeckým účelem spojuje zároveň praktický: agitaci proti zvrhnuvšímu se dávání zpropitného, jež stalo se pravou metlou společenského života. Z této stránky obrací se stať k širšímu obecenstvu, aby — 5 — je získala pro agitaci, a ohled ten rozhodoval o tonu, ráznosti a sepsání , látky, účelem tím podmíněné. Předešlu několik málo slov o mravu a nemravu. Obyčejem národním nazýváme obvyklý všeobecně způsob jednání. Přidruží-H se k obyčeji moment moci společensky závazné, stane se obyčej mravem, stupňuje-li se závazná moc v moc právní, stane se obyčejovým právem; mrav jest realisován od společnosti mocí veřejného" mínění morálně donucující, obyčejové právo od moci státní zevnějším donucením. Mrav i právo náležejí k útvarům společenského řádu všude se opakujícím, jejich existence a jejich právo existovati jest dáno trváním společnosti. To však nevylučuje, že obsah mravu i práva výjimečně jest zavržitelný, t. j. neshoduje se s opravdovým dobrem společnosti. Oba mohou již napřed poblouditi, nebo může i to, co bylo původně společnosti v tehdejším stavu přiměřeno, později zvrhnouti se v opak. U mravu spočívá na rozporu toho, co jest a co by nemělo býti, pojem nemravu. Tento má s mravem společný moment sociálně závazné moci, vykonává úplné touž donucovací, moc jako mrav, nezřídka dokonce i silnější (na př. při souboji), liší se od mravu svým zavržítelným obsahem. Pro trvání nemravu lze společnosti výčitku činiti, že jí buďsi schází úsudek, aby poznala škodlivost nemravu, nebo zmužilost, aby vypověděla poslušnost tomu, co shledala bezprávným: výčitku slabého charakteru, sociální zbabělosti. Lidé podrobují se mu s odporem a reptáním a nemají přece síly, aby svrhli se sebe jho, jehož tlak pocítili. __ 6 — Zpropitnýrn rozumíme, chceme-li se správně vyjádřiti, odměnu za službu, na kteroužto odměnu po právu nelže si činiti nároku. Kde jest odměna smluvena nebo kde bez úmluvy možno právem se jí domáhati, tam není, ačkoli výrazu toho nepřesně užívá se zhusta i v tom případe, zpropitného, nýbrž mzda. Kočí, jenž si vedle jízdného vymíní ještě určité zpropitné, právnicky obdrží celek jakožto mzdu; jmenujeme-li menší částku ceny zpropitnýrn, jest podkladem názvu toho jediné historický důvod, název ukazuje k faktu, že ta částka mzdy původně bývala přidávána jako nepovinný dar; právnicky odporuje název sobě samému, označujeme-li jím. v jeho nynější podobě ještě zpropitné. Zpropitné jest tudíž ve smyslu právním úplně nepovinny dar. Toto kriterion jest mu společné s darováním. Od darování liší se však svým účelem.. Darováním zamýšlíme osvědčiti svou blahovůli ve formě hospodářského věnování, zpropitnýrn splácíme prokázané sJužby (merces); zpropitné tedy napodobuje mzdu a poskytuje se podle způsobu mluvy jen při těch službách, při nichž platí se mzda (při římských qperae illiberales, t. j. při službách povahy živnostenske~něT5o ~při výkonech služebné třídy). Při remuneraci poskytnuté úředníkovi nikdo nemluví o zpropitném, ačkoli co do věci vlastně stojí se zpropitnýrn v jedné řadě (jsouc totiž odměnou za prokázané služby, jíž po právu nelze se domáhati), neboť úředník nedostává mzdu, nýbrž služné a podle toho jakožto náhradu služného nebo jakožto přídavek k němu nikoli zpropitné, nýbrž remuneraci. _ 7 — Zpropitné vyskytuje se v životě v nejrozmanitějších podobách, které, myslím, uvésti se dají na tři základní tvary. [Prvým tvarem jest odměna za nepatrné služby denního života, které se prokazuji z pravidla jako úslužnosti (zpropitné z úslužnos_ti)i/ Někdo nám ukáže v cizím městě cestu, přinese za námi věc, již jsme zapomněli atd. Podle své povahy a svého určení vylučují tyto služby odměnu, bývajíť konány ve vědomí a úmyslu úslužném a také druhá strana má je jakožto, úslužnost přijímati. Jest falešnou pýchou, kdybychom si je nechtěli dát líbiti a kdybychom, přijímajíce je, viděli v nich pokoření, kteréžto hle.díme si uspořiti tím, že vyndáme sáček na peníze. (Takové nepatrné úslužnosti má jeden druhému prokazovati a od něho navzájem přijímati. Nabídnutá odměna má tudíž do sebe, celkem vzato, jakési ponížení osobyj jíž jest nabízena), obsahujíc v sobě předpokládané nízké smýšlení na straně této osoby. [Jenom ve dvou případech může tu býti místno nabízení a přijetí odměny: předně totÍž,f/je-li příjemce potřebný — tu možno dar podříditi pod hledisko .almužny, udělené následkem úslužnosti — a za/druhé y případě, kde služba převyšuje míru obyčejné úslužnosti a z okolností vychází na jevo, že služba byla vykonána v očekávání odměnjy tu bere na se ráz mzdy diktované spravedlností, slušností.*) *) ,K případu tomuto připomínám neprávníkům: Prokázání služby, aniž smluvena nebo slíbena mzda, zakládá po právu jen tehdy nárok na mzdu, když ten," kdo službu koná, provozuje z výkonů takovýchto služeb obchod (živnost) a druhý znal tuto jeho vlastnost. Veřejný posluha, jenž mi donese cestovní tobolku z nádraží do.hotelu, má právní nárok na mzdu; nádenník nikoliv. Advokát, jehož požádám za právnický náhled v případě právním, může si za to _ 8 — Prvý druh zpropitného neprobouzí v nás ve příčině sociální nejmenší pochybnosti, ani tehdy ne, i když vybočí z mezí tuto vytčených; mohli bychom je označiti nevinným zpropitným ,. Stesky, jež se přečasto ozývají stran neplechy zpropitného, neplatí onomu, nýbrž oběma následujícím druhům. * Společnou stránkou jejich jest, že ten, kdo koná službu — nazvemež ho C — od jiného nežli poskytovatele zpropitného ■— pojmenujmež ho B — ne sice za jednotlivou službu, nýbrž za své služby v celku obdrží mzdu, k níž přidá ten, komu se poskytuje — slujž si třeba A — se své strany ještě zpropitné. To má tudíž ráz přídavku k cizí mzdě a C dostane se dvojího zaplacení za svůj služební výkon: jednou od B, který zaň platí implicite v úhrnné mzdě, a podruhé od A, který-výkon ten ještě zvlášť mu vynahradí. Vůči A nemá C na plat nejmenšího nároku, ani podle práva ani podle spravedlnosti a slušnosti. Právnicky C s A se nestýká, služba, kterou mu C koná, má svou příčinu nikoli ve smluvním poměru mezí ním a mezi A, nýbrž mezi ním a mezi B, a i kdyby tento B ne-zapravil mu (C) povinnou mzdu, nemohl by z toho odvozovati důvod nároku naproti A. Ani také spra- počítati honorář, soudce, profesor právní vědy nikolivěk; krejčí, jenž mí spraví kabát, může za to žádati zaplacení, posluhovačka, pokojská v hotelu nikoli. V případech tohoto druhu, kde služby tomu, kdo z nich činí obchod, dlužno zaplatiti, ale kde je jiný beze slíbené mzdy vykoná, jest zpropitné zcela na místě; poskytovatel uspoří si mzdu, již by jinému musil dáti, a jest nanejvýš spravedlivo a slušno, aby ji zapravil tomu, kdo podjal se práce, za niž možno jinak mzdu po právu žádati; zpropitné zahrnuje v sobě zde dobrovolně skýtané nahrazení (surrogát) mzdy. — 9 — vedlnost a slušnost nemá C na své straně pro svůj nárok, neboť jest placen za svou službu od B; tento případ jest tedy úplně jinší nežli případ výše uvedený, totiž zpropitné za úslužnost. A přesto zde v mnohých případech zpropitné zdomácnělo a to ne pouze jako pouhý obyčej, nýbrž jako mrav ve smyslu nahoře vylíčeném, kterémužto mravu není vyhnutí, ačkoliv jej neschvalujeme a prohlašujeme tedy za špatný mrav, za -nemrav (neplechu). Veřejné mínění, posuzujíc jej ve většině případů, kde se ujal tento způsob zpropitného, jest úplně shodno. Nezaslechneme-liž často projev nevole neb nelibosti o nekalém dávání zpropitného v hotelích, restauracích, společnostech? Je-li tento úsudek důvodný? Na to podejž odpověď další pojednání. Hledíc k druhému případu zpropitného, kde jest přídavkem k cizí mzdě, naproti prvému případu, kde jest náhradou mzdy, dlužno rozeznávati dva tvary, které spočívají na různých poměrech A k B. Poměr A k B může býti dvojího druhu: buďsi totiž obchodního nebo právního, t. j: buďto jest zdé poměr smluvní, nebo poměr společenské povahy. Prvé zpropitné, kteréž A poskytuje B, mohli bychom nazvati zpropitným obchodním nebo .zpropitným odběratele čili zákazníka, druhé zpropitným společenským nebo zpropitným hosta, nebo zpropitným domácímu služebnictvu dávaným. Oba případy mají tu společnou stránku, že A platí C za službu, za kterou tento již od B. plat •obdržel; ale ostatně rozcházejí se oba, a my je tudíž v daiší úvaze od sebe oddělíme. - 10 — Obchodní tvar zpropitného shledáváme jenom' za jistých okolností a příležitostí, jež z části místy se mění, a domnívám se, že smím upustiti od vy-, jmenování jich, poněvadž každý ze čtenářů bude míti dosti případů pohotově. Proč nalézáme tento tvar jen při nich, proč ne ve všech případech, kde-C k výkonu plnění osoby B osobě A spolupůsobí?' Je-H spravediivo a slušno, aby C obdržel za to odměnu, musili bychom v hotelu právě tak jako Číšníkovi dáti zpropitné i kuchaři, jehožto výkon snad nám větší měrou zavdává příčinu oceniti jej, nežli konání sklepníkovo, a přistřihovač u krejčího mohl-by si větší nárok činiti na zpropitné nežli učeň, jenž nám toliko hotový kabát přinese. Tím dospěli jsme k první podmínce, ku které pojí mrav dávání zpropitného: poskytujeť se jen. těm osobám, s nimiž jsme smluvním poměrem svým vešli v přímý styk (»praesens praesenti dat«,, abychom užili slov římského právního z jiného oboru právního jednání), ostatních, jichž nespatříme, kteří zůstanou za kulisami, si nevšímáme. A přece snad měly by daleko větší právo na osvědčení naší uznaíosti! Sazeč, jenž rozřeší nesnadno Čitelné črty rukopisu spisovatelova s na-pjetím a námahou, zajisté by si zasloužil odměny za své úsilí, avšak spisovatel nevejde s ním v osobní styk. Naším prvním kriteriem stran zpropitného jest tudíž: kdo chce od nás obdržeti zpropitné,. musí nás vyhledati, my jej nevyhledáme — sociální donucení poskytovati zpropitné pojí se-k osobnímu setkání se, k přímému styku, jediné situace to, jež na nás vynucuje zpropitné. Tedy nikoliv poměr hodnoty plnění sám o sobě jest to, jenž domáhá se zpropitného, nýbrž, čistě nahodilý„..Qj50.hníjsjty.k, v mnohých případech _ H _ dokonce nic než styk beze všeho skutečného plnění. Ze služebního personálu něco pro nás opravdu učinili podomek a číšník, v našem pokoji posluhující; vrchní číšnik naproti tomu, jemuž za-pravujeme účet, neučinil nejmenší věc, přijímá, pouze naše peníze, právě tak jako pokladník, úředník nebo kasírka ve velkých závodech. Chtějíce býti důslednými, musili bychom i těmto zřízencům taktéž nabídnouti zpropitné. V městech, kde jsou v restauracích a kavárnách zvláštní sklepníci peníze přijímající, jako na př. ve Vídni, a kde není zvykem dávati nadto posluhujícímu sklepníkovi zpropitné, strčí tudíž ten, kdo pro nás nevykonal nic, zpropitné do kapsy, jež, ač-lí by vůbec mělo se dávati, přísluší tomu, kdo nám skutečně posluhoval. Úvaha ta čili správněji ostýchavost, nedáti tuze málo zpropitného, dovedla to arciť na mnohých místech, kde existuje zařízení vrchních Číšníků (peníze přijímajících), již tak daleko, že dává., .se .dvojí zpropitné. Tedy osobní styk s C jest nezbytnou podmínkou, abychom vyňali sáček. Než i tu, kde jest ona podmínka, neděláme to jen tak zhola, ani tenkráte ne, když plnění, jemuž odpíráme zpropitné, bylo by ho daleko větší měrou hodno než plnění, kterému je přiznáváme.... Poštovní posel, jenž ve velkých městech běhá jako štvaná zver celý den se schodů na schody, za deště i větru, za mrazu i vedra musí se plahoČiti, neobdrží za dopis, který přinese, nic, nanejvýš o novém roce paušální částku, která, má-li vynaložená námaha býti měřítkem zpropitného, jest v křiklavém nepoměru k příjmům, kterých se dostává vrchnímu, číšníkovi ve velkých hotelích ze zpropitného. — 12 — Tím vylíčili jsme základní rys, který charakte-risuje celou podstatu zpropitného ve směru, o němž jest zde řeč: rys nedůslednosti a libovůle. Pouhá náhoda zde vládne; brzy poskytujeme zpropitné, brzy, kde jsou úplně tytéž podmínky, ba, kde jsou v míře ještě vyšší, je odpíráme; člověku jest-se takřka teprv informovati; kde se musí dáti, aby nevzbudil pohoršení; co zde jest zvykem, jinde zase v obyčeji není. V mnohých krajinách patří panská v hotelu k osobám, k nimž třeba míti zření, v jiných nikoli, zde posluhující sklepník vedle sklepníka peníze přijímajícího, tamo ne. Pamatuji -se, že za mé první návštěvy v Itálii před ■dlouhou řadou let cestující v poštovním voze všichni podali postillionovi maličkost jakožto zpropitné; za mých pozdějších návštěv zmizel tento mrav beze | stopy. Neníť Žádného výtvaru v našem žití, který * by naprosto byl bez základů jako tento; každý pokus provésti přesně některé z hledisek, o nichž by se dalo uvažovati, tříští se a rozplývá v niveč, ■vždy vracíme se zase k témuž místu, odkud jsme vyšli: mrav ten jest jedenkráte zde, dále nelze pranic říci. Je-li pohnutkou zpropitného.blahovůle, myslím, že by se našly způsobilejší osoby, na nichž by bylo možno ji osvědčiti, nežli sklepníci a podomci v hotelích. Je-li myšlénkou zpropitného ■odplata, musÜa by tato odplata vybrati si člověka, jenž službu vykonal, ne aby on hledal ji, a bylo by třeba při výměře odměny přihlédnouti aspoň částečně k námaze a práci, která byla nutně vy-naložena; toho všeho zpropitné nikterak nedbá. I Zkrátka zpropitné každý pokus, dostati se mu s ně- I jakým principem na kobylku, posměšně odráží; 1 mení možno žádné pravidlo vyčarovat — zpropitné f Jest umíněně rozmarné. * — 13 — Ve spojení s tím ocitli jsme se u otázky,, které pak motivy zavedly asi zpropitné v poměrech,, ve kterých už stalo se obligátním. O tom, samo-sebou se rozumí, dají se vysloviti jen domněnky, ..neboť lidé, kteří zpropitné první poskytli, nezanechali nám o tom žádných zpráv. Otázku: Co je k tomu přimělo ř můžeme tudíž zodpověděti jedině ve formě: Co asi je k tomu přimělo? Podle mého náhledu lze příčinu zpropitného- í hledati jenom v lidském egoismu. Původní po- j hnutkou zpropitného nebyla blahovůle, lidumilnost, spravedlivá slušnost, nýbrž zištnost — člověk, který dal, první zpropitné, zamýšlel jím něco získati. Co pakř Dvě okolnosti nechť dají nám na to odpověď:-. Zpropitné pasažérem poskytované drožkáři a zpropitné dávané služebnictvu v restauracích a hotelích od hosta. Někdo, komu velice na tom záleží, aby rychle-byl dovezen někam, na př. aby v čas dojel na nádraží a nezmeškal vlak, najme si drožku. Zaplatí-li pouze taksu, pojede kočí svým obyčejným tempem, a přijede k vlaku pozdě. Tu nezbývá pasažérovi nic jiného, chce-li dosíci svého cíle, než aby slíbil kočímu přídavek k takse, t. j. zpropitné. Plnění za vzájemné plnění — obyčejné tempo, obyčejná sazba, —■ zrychlená jízda, zvýšená sazba. Příplatek k taxe má" do sebe zde jako při našem prvním druhu . zpropitného úplně povahu mzdy, něco se zařr. koná, co jinak nemohlo by se požadovati. Tímže způsobem vysvětluji si původ zpropitného dávaného najatému kočímu při delších vyjížďkách: na ceíý den neb na odpoledne, jaké se-ve všech krajinách konávají. Původně nebýval kočí za to placen, že jede, nýbrž aby dobře jel, bývalať to odměna vyšší jízdného, poskytovaná. — U — za stupňovaný výkon, který převyšuje obyčejnou míru a jest tudíž u vlastníka povozu právě tak na místě jako o čeledína — stupňovaný výkon, stupňovaná mzda. Témuž hledisku odměny za plnění, na něž nelze si. činiti nárok, sluší podříditi i zpropítné, jež dávají cestující v železnicích tak zhusta konduktérovi, aby neumístil jiných lidí k nim do kupé. Platiť se za plnění, jehož nelze se v takovém případě dožadovati. Zrovna tak měla se též po mém soudu •původně věc, co se týče zpropitného ve veřejných hostincích. Byloť dáváno lidmi, kteří si zaň chtěli .zjednati výhody, na které bez něho nemohli se bezpečiti: vlídné přijetí, přívětivý úsměv, obzvláště pozornou posluhu, zajištění obvyklého místa v lokálu neb žádaných časopisův; anebo také výhody povahy materielní: vydatnější nebo lepší porci objednaného jídla, plnou sklenici piva atd. Mohli bychom je pojmenovati zpropitným denního hosta, jenž dobře počítal, co mu vynese. U cizince, jenž jenom mimochodem navštívil lokál nemělo smyslu, stálému hosti se vyplatilo. Podobným způsobem vyskytlo se asi zpropítné v hotelích. Zavedli je lidé, kteří pravidelně v nich bytovali, na př. obchodní cestující,- kteří, hledíce již ku sníženým cenám, jež v hotelích platí, mají příčinu, aby vyvážili zpropitným posluhu služebnictva, od něhož by se mohli nadíti následkem slevy méně uctivého chování; statkáři, jižto při jistých příležitostech: o trzích, soudních rocích atd. zavítávají db sousedního města. Těmto osobám zpropítné se vyplatilo, jak co do pozornosti, jížto si je služební personál předcházel, tak i co do pěkného pokoje, který jim býval vykazován _ 15 — nebo reservován. I zde byl to zase denní čili stálý host (t j. host, na nějž hostinský »denně«, t. j. často nebo-li »stále s spoléhati může), který odváděl zpropítné. Pro hosta, který projížděje jen město, navštívil jedenkráte hotel, hosta sporadického (vzácného) naproti hostu stálému, nemělo pražádného smyslu a dokud přičiněním denního hosta nestalo se mravem, sporadický host žádného asi nedával, pro něho bylo by úplně bezúčelným a neužitečným vydáním. Jeden toliko případ sporadického hosta vyjímám: vznešeného pána, jenž pociťoval potřebu dáti na jevo všem osobám, které měly čest mu posluhovati, své vynikající sociální postavení a aristokratické smýšlení a to aktem Štědrosti; jeho zpropítné bylo imitací zlatých taba-těrek, bohatých darů peněžních, řádů knížat —-zářné to stopy, jež zůstavuje za sebou dráha, po které pozemský velikán se ubíral. I toto zpropítné, jež bych nazval .kavalírským, myslím, že možno uvésti pod hledisko sobecké pohnutky, jenom že výhoda, která jím zamýšlena, nenáležela k oblasti prospěchů materielních, v nížto se pohybuje zpropítné výše uvedeného stálého hosta'— mohli bychom ono nazvati naproti tomuto zpropitným měšťáckého šosáka —, nýbrž k ideální oblasti sociální ctižádosti. I dospívám k výsledku: sobectví zavedlo zpro-pitnej Lidé, kteří je původně, dokud se ještě nestalo donucujícím zařízením, prvně platili, věděli dobře, čeho zamýšlejí jím dosíci: chtěliť jím dojíti něčeho pro sebe a toho se vskutku také dodělali — jejich egoismus se vyplácel. Než v dalším vývoji připravili se sami o výdělek. Símě, jež rozsévali, přineslo jim posléze místo kýžených plodů původních — trní a bodláčí. Postup jest velice jednoduchý. Ti, kdož z vlastního počinu nepřišli na myšlénku dávati zpropitné, postřehli, čeho jiní jím dosáhli; tož nezbývalo jimr když nechtěli se dáti od jiných zahanbiti a odstrčiti, nic jiného, než aby sami k témuž prostředku sáhli, který se u jiných osvědčil tak účinným. Tak stávalo se dávání zpropitného častějším a častějším, konečně stalo se obyčejem- Avšak pouhý obyčej mravem ještě není. Dokud dávání zpropitného zůstávalo ve. stadiu pouhého obyčeje,, měli na vůli všichni, kdož chtěli se vzdáti 'výhod jím dosažitelných, aby se jich zřekli; od té doby, co obyčej stal se mravem, nebylo to možno. Co způsobilo tento obrat? Zase egoismus, jen že tentokrát nebyla to sobeckost dárcova, nýbrž příjemcova. Příjemce, aČ žákem, stal se najednou mistrem a důstojně pokračoval v započatém díle, uplet si z udice, jíž hodlal dárce loviti, . provaz, jímžto lapil samého poskytovatele zpropitného. Sklepníci, podomci, hostinští, dovedli podmaniti si zařízení, kterému host život dal, k svému prospěchu, uchopivše se ruky, která se jim podávala, aby jí nikdy již nepustili. Nejprve zmocnili se této instituce sklepníci a podomci; co dříve bývalo placeno nezávazně, na to činili si nárok jako na povinné plnění. I pečovali o to, by dodali svému nároku potřebného důrazu. Nemusím jmenovati prostředků, jimiž mohli k tomu účelu disponovati: začnou s němou zdvořilostí, jíž třeba dobře rozuměti, a končí s přímou hrubostí nebo drzostí — kdo by neznal této mluvy personálu v hotelu? I stalo se pak zpropitné v hotelích každému, kdo se nechce vydati nepříjemnostem, neodvratným vydáním, úplně tak jako ve středním věku kupcům, kteří nechtěli se dát oloupiti, mýtné loupežným rytířům a zbojníkům, nebo jako mnohé daně, které byly původně poskytovány jako> nepovinné dávky — ejhle, daň hospodská! Vydatný zdroj příjmů, jejž odkryl služební personál ve zpropitném, probudil v ženiálních hostinských myšlénku, aby tokem jeho zavlažili svá. prahnoucí role. Vynalézavý hospodský nebyl v nesnázích, pokud se týkalo prostředků. Prostředek nejblíže po ruce jsoucí záležel v tom, že hostinský angažuje své lídi, vymínil si, že mu budou odváděti veškeré do kapes jejich plynoucí zpropitné. Než prostředek ten byl nejistý, ježto podmínkou úspěchu byla spolehlivost a poctivost lidí, kterým právě tu, kde běželo o vydání daru, jenž byl jim určen, jinému, komu nebyl věnován, byla uložena těžká zkouška, při čemž o obtížné kontrole ani se nezmiňuji.. A zároveň byl prostředek ten nenáviděným z důvodu právě sděleného —- nestranný právní cit lidí nemohl spatřovati v něm nic jiného leč v podobě práva provedené uchvácení toho, co jim příslušelo. Dále hrozil následkem vzniklé tím roz-mrzelosti povážlivým způsobem seslabiti horlivost služebnictva a tím i zájem hostů samých — ne, prostředek ten nebyl pravý. Druhý prostředek záležel v tom, že se připočítala služebnímu personálu; když byl přijímán do služby, naděje na zpropitné, jakožto čásť očekávaných přijmuv a že se mzda o tolik a tolik snížila, nebo že se úplně zadržela. Tento prostředek obstál při zkoušce praktické a užívá se ho čile na mnohých místech, jak obzvláště v mnohých lázeňských místech, kde slouží čeleď po celé letní měsíce jenom za zpropitné. Pochybnosti shora uvedené nemají tu platnosti, neníť potřebí ani poctivých lidí ani kontroly pánovy, a nenáviděná úmluva svrchu vypsané po- 2 — 18 — váhy — odváděti všechno zpropitné — odpadá, ježto zpropitné služebnictvu zůstane. Avšak ani tento prostředek nebyl ještě pravým — vynášelť hostinskému příliš málo! Neboť měl přihlížeti přesto, že mohl nyní uspořiti si mzdu, mlčky k velikým sumám, na něž se podle okolností páčí výtěžek zpropitného, jak plynou do kapes jeho lidí? U podomka v hotelu četně navštěvovaném, u sklepníka přijímajícího peníze fe v renomované vídeňské kavárně poskytuje snad f výtěžek zpropitného dvacetinásobný obnos obvyklé 5, mzdy — zároveň pádný to důkaz ohromného nepoměru, v jakém se odměňují zpropitným služby těchto osob, přirovnáme-li je k jejich hospodářské hodnotě a k výkonům jiných osob. Hostinští věděli si i zde rady. prepustí-li se zlatý důl, jehož nemůže člověk sám těžením vyčerpati, jiným, ponese aspoň pachtovné — též zlatokopu v Kalifornii jest odváděti za přenechané místo jistou dávku. hotelů; místa .vrchních číšníků, peníze, „prijímaj í cích sklepníků, podomků.Yv.. a, hostinským otevřely se..tím., pramen pnjrrifi, jehožto výnos zabíhá nezřídka do tisíců. Přesto vynášela místa ta služebnictvu valné sumy; znám příklady, že podomci koupili si z výnosu zpropitného, jenž takovýmto způsobem napřed byl zdecimován, největší hotely nebo hostince. Tím však nebyl náš problém zpropitného úplně rozřešen, bylť ještě jiný prostředek, jenž sliboval rovněž značný úspěch. Jak nepříjemno cestujícímu, rozumoval náš geniální hostinský —. dovolím si vložiti poznámkuj že nebyl Semitou — když musí pokaždé rozhodovati o otázce zpropitného; já ho zbavím této práce, napíšu-li mu zpropitné na účet; — 19 — samo sebou se rozumí, že bude vyměřeno tak hojně, aby mi nemohl činiti výtku, že ho mám za schopna skrblictví, jež jest zajisté pod jeho důstojností. Tak. dostalo se zpropitné na. účet. a obdrželo poté stálou položku: »servis« (posluha). Hostinský došel svého účelu — zpropitné plynulo -do jeho kapsy, a mohl nyní se své strany s klidnou myslí pohlížeti na další postup věci. Zdaž dosáhli svého cíle také host a sklepník? _Na oko byl onen teď zproštěn dávati zpropitné, ale ve skutečnosti nezměnilo se jeho postavení a bylo takové jako stav dobrosrdečného člověka, jenž koupil ubohému chlapci, kterému zimou byly by ■ozábly ruce, pár teplých rukavic a jenžto, poněvadž otec hochův sám oblékl sobě rukavice, viděl se nucena, aby chlapci koupil pár nových. Cestující, kteří byli z počátku přesvědčeni o opravdovosti nového zařízení, domnívajíce se, že jsou nyní zbaveni povinnosti dávati zpropitné služebnictvu, byli brzy poučeni o jiném. Nejprve poznámkou na účtu hotelním: »Podomek a vrátný nejsou pojati do výše položeného servisu«. Proč nejsou pojati? Toť ■samozřejmo! Vždyť by se musil jinak vzdáti náš .geniální hostinský zdroje příjmů, který mu posud splynul z pronajatých míst v hotelu do kapsy — toť neslušná nespravedlnost, již u něho nikdo nesměl předpokládati! Druhým kulhavým poslem, jenž dostavil se za hostem, byl služební personál, jenž touto novotou byl připraven o své posavádní právo na zpropitné. Služebnictvo sdílelo osud sesazených zeměpánů, kteří nezapomínají svých nároků a nemohou se smířiti se změněnou podobou poměrův, i pečovalo jako oni, aby historické ■své nároky zachovalo v paměti lidské. Jen že s lepším výsledkem! Protest nápadníka trůnu odráží 2* — 20 — se od drsné skutečnosti beze stopy, scházíť mu moc, jež by mu dodala důrazu; protestu nápadníků zpropitného proti novému zařízení důraz nechyběl. Prostředky, jimiž dovedli svého času poprvé prakticky své právo na zpropitné uskutečniti, osvědčily i při novém útoku na toto právo-svou bývalou působivost. Konec konců byl, že hosté nahlédli, že ocitli se v úzkých; byloť jim vedle »servisu«, jejž hostinský pro sebe vyžadoval, ještě služebnému personálu poskytovati »zpropitné«. Celá změna záležela tedy v tom, že zpropitné pode jménem servis vyhnalo letorost, »dostalo mladé« — instituce, která chtěla je odkliditi se světa,, zdvojnásobila je! Takovým způsobem sloučily' se interesy hostinského a služebnictva v soulad, každý z obou stran měl, čeho si přál, nikdo nemusil druhému něco záviděti — mír byl zjednán. Arciže na útraty třetího; avšak dějiny ukazují, že podobným způsobem bývají zavírány míry v oboru mezinárodního práva. Ve větě: »Duobtis litigantibus tertius gaudet« (— sváří-H se dva lidé mezi sebou, třetí směje se radostí) vyslovuje se nepřesná a poloviční pravda; úplná pravda žádá, abychom této větě postavili po bok jinou: »Duobus litigantibus tertius dolet»: (sváří-li se dva lidé mezi sebou, třetí to zaplatí, Čili věta ona vyjádřena jsouc terminologií mezinárodního práva, zní: třetí vydá předmět vyrovnání). Jest zajímavo konstatovati, že toto rčení Í v pásmu tak nízkém, jako jest podstata zpropitného, podrželo svou pravdivost — smír zájmů hostinského a služebního personálu byl historicky proveden tím způsobem, že host vydal předmět vyrovnání. — 21 — Podívejme se nyní trochu blíže na postavení hosta, nad jehož hlavou byl učiněn mír mezi oběma stranama. Srovnáme jeho nynější stav, jak se následkem výše vylíčeného historického vývoje ■utvořil, s původním stavem, než zavedeno bylo zpropitné. Tehdy stačilo zpropitné (x) osoby A úplně, aby zvýšilo výkon (v) osoby C nad obyčejnou míru, jež nahrazena hostinskému (B) cenou (c); x vyplácelo se také vedle c. Ale této vlastnosti pozbylo, jakmile zevšeobecnělo dávati x. Kdo teď ještě žádal si něco zvláštního, musil stupňovati x nad obvyklou míru, kdo dal jen to, co •dávali všichni, neučinil nic neobyčejného —• ■obyčejná mzda obyčejný výkon, zvláštní výkon zvláštní mzda. I záležel takto resultát v tom, že x přistoupilo k c jako pravidelná součástka. Totéž v, které dříve stálo c, stálo nyní c -j- x; tím získal nikoli A, nýbrž jedině C. Sobectví bylo o očekávané ovoce ošizeno, v x upletlo si samo na sebe bič, jenž nyní stále nad jeho hlavou svištěl. K x, jež od nynějška C žádal jako povinné plnění, přičinil pode jménem servis (s) posud na věci nezúčastněný B druhou položku a dostávalo se nato osobě C za služební výkon, obsažený již v hodnotě c, dvojího zaplacení, A se své strany platil za výkon ten trojnásobný obnos: c -j- x ~\~ s, aniž tím v nejmenším dosáhl více nežli původně jedinou sumou c. Sazba c zvýšila se prostě o tyto ■obě Číslice. Kdo chce dnes dosíci původního xičeíu x, t. j. zvláštní posluhy, lepšího pokrmu nebo nápoje, musí přidati k těmto třem položkám ještě čtvrtou: nadávek ku zpropitnému, převyšující všeobecně obvyklou míru — zpropitné v původní podobě. _ 22 — Což jen kdyby to bylo, aby C, který natahuje ruku po zpropitném, byl pouze jedinou osobou! Avšak za C skrývá se ve sktečnosti celá družina osob: vrátný, vrchní číšník, pokojský, sklepník v jídelně, podornek, panské, kočí omnibusu hotelového, který nám donese věci do čekárny na dráhu; v dobře zorganisovaných hotelích uchýlí se podornek, který by právě tak dobře mohl nám zavazadla obstarati, když odcházíme z hotelu, z ohledu na kočího někam stranou, aby se i tomuto dostalo podílu na zpropitném.*) Scházejí ještě kuchař a kuchařka, aby doplnili v hospodářském smyslu myšlený obraz vojenského-běhání ulicí, jež jest prodělati hostu, nežli opustí hotel. Jedině zdražením' cen na věci se nepřestalo.. Toť pouze-hospodářskou stránkou vývoje, který tato sdílí s každým jiným stoupnutím cen a který bychom ochotně přijali jakožto zasloužený trest, protože vinou obecenstva byl podmíněn. Věc ta má spíše ještě jinou stránku, která vtiskuje podstatě zpropitného na čelo známku instituce nejen drahé nýbrž i osobně obtížné a přímo protivné.. Dáti zpropitné není placením. Platíme-li, víme dobře, kolik máme platiti, při zpropitném nikoliv, je musíme naopak vždy v každém případě teprve určiti a na tom zakládá se jeho obtížný a protivný ráz. Ustanoviti výši zpropitného jest věcí indivi- *) V jistém hotela na jednom z jezer v horní Itálii, v němž jsem se před krátkou dobou zdržel několik dní, přidružil se k tomu ještě zahradník s kyticí — květomluva to, jíž nelze upříti vlastnost, že by nebyla srozumitelnou; tam jsem byl nucen, abych dal sedmeré zpropitné. — 23 — duálního případu, jest třeba k tomu teprve přemýšlení a Člověk, který není zvyklý vyhazovati prostě peníze, stojí vždy mezi alternativou mnoha neb mála — nechce dáti příliš mnoho, ale nemá dáti příliš málo. Jak mění se náhled o výši přílišného mnoha neb mála podle různých zemí, krajin, hotelův a jaký vliv má okolnost, nalezneš-li pozornou nebo nedbalou obsluhu a jsi-li s hotelem samým spokojen podle toho, dopadne-li účet nadmíru vysoko čí slušně! Zkrátka, nikdo, kdo vydá se na cesty, není s to, aby odbyl si již doma otázku zpropitného, urče si jednou pro vždy pevnou sazbu. Tak doprovází člověka otázka zpropitného po celou cestu, tkví na každém účtu hostinském, který musí zaplatiti, a na každém z četných služebných duchů, s nimiž vejde v hotelu ve styk — sotva zde jest odbyta, vynoří se tam ihned znova na povrch. S těží dovedu si mysliti příjemnější průvodkyni cestou! Já se své strany rád bych přidal k sumě, již musím vydati úhrnným obnosem na cestě na zpropitné, ještě značnou částku, jen kdybych byl zbaven protivné povinnosti vyměřovati v každém jednotlivém případě zpropitné% Neurčitost jest tudíž podstatou zpropitného,,! x jest veličina proměnlivá, kterou dlužno v každém' případě teprve hledati a určovati, toť arithmetické x, neznámá veličina, kterou musíme teprve vynajíti početním způsobem, toliko s tím rozdílem, že arithmetické x dá se najíti s veškerou jistotou, kdežto u našeho x tomu tak není. Tím rozeznává se na svůj veliký neprospěch ode mzdy, jež jest buďto již od počátku veličinou stálou nebo teprve později pevně vyměřenou. Po této stránce sdílí zpropitné | povahu štědrosti: daru neb almužny. Ale Štědrost \ _ 24 — jest úplně svobodna, jsouc »nepovinným darováním«, jak co se týče otázky, dáš-li něco a co dáš; naproti tomu zpropitné jest jen z polovice svobodno: jestiť vázáno co do otázky, dáš-li něco, právě tak jako mzda, jenom že vázanost jeho není ■povahy právní, nýbrž sociální, a volnost jeho jeví se pouze co do otázky, co dáš. __Shrnuji—veškeré výtky a vady obchodního zpropitného, které vyšly na jevo mou- posävádní kritikou, v jakýsi obžalovací spis. Výtky ty jsou: Í^Po^íSÍíH^lJ^L zProp'tné poskytnouti, ndí.. se jedině nahodilým osobním stykem. Kde jí není, "taríi se nedává zpropitné, byť i vykonané služby sebe více padaly na váhu, tedy — předpokládaje, že 'jest spravedlivo a slušno odměňovati zvláště tyto výkony — měly by daleko větší právo na odměnu služby důležitější nežli jsou nepatrné pravidelně službičky, za něž platíme v životě zpropitné! 2._ Měřítkem hodnoty těchto výkonu, které oceňujeme zpropitným, jest naprostý vzájemný nepoměr, t. j. odměna za služby ty není nikterak poměrná k vynaložené síle a práci a obvyklé vůbec mzdě; vládneť zde křiklavá nesrovnalost. '6. Oprávněnou existenci má zpropitné jen tam, kde jest" odplatou za plnění, na něž nelze činiti si právo, buďto vůbec neb aspoň ne v té míře, v jaké si jich někdo přeje. Tento důvod zpropitného toho druhu, o němž zde uvažujeme, odpadá; zpropitným splácíme něco, co jsme již zaplatili, i jest úplně zbytečné. Motivem, proč je poskytujeme, není ani spravedlnost a slušnost ani blahovůle, nýbrž pouze podrobení se donucovacímu — 25 — příkazu mravu. Mrav tento jest však nemravem. Zpropitné podoby shora vypsané není ničím jiným, než corpus mortuum (mrtvé tělo) egoismu — původního účelu nebývá jím už dosahováno, sobectví jedné strany jest připraveno o zisk sobectvím -druhé strany. 4. Zpropitné jest nákladné a 5. neurčité. Přikročím k třetímu druhu zpropitného: ku _zpropitnému společenskému čili dávanému služebnictvu domácímu. V mnohých městech evropských —- třeba .snad říci: ve většině*) jich — jest, jak známo, zvykem, že host, jenž čehokoliv požije v některém -domě, a ať si to jest třeba jen šálek slabého čaje a chleba s máslem k němu, nesmí zrovna tak ipdejíti, nedada zpropitného, jako host z veřejného ilokáíu. Z pravidla vtiskne je do ruky služce, slouží- -címu, najatému sluhovi, kteří čekávají za tím účelem v předsíni; v Basileji poznal jsem (r. 1845) zvláštní mrav, že zpropitné dávalo se po skončené hostině pod talíře. Nevkus u zpropitného tohoto druhu jde tak daleko, že jeho výše řídí se hodnotou pokrmův a nápojů: za souper platí se více nežli za čaj a ^chléb s máslem, za diner více než za souper; po neobyčejně vybraném diner musila by vděčnost žaludku důsledně se projeviti zvýšeným, naopak zase po diner, jež nedostihlo slušných tužeb a nadějí hostových, musila by se dáti na jevo zlost ■malým zpropitným. I můžeme říci: zpj-opitnéjest *) Že tento mrav úplně nezevšeobecnél, nasvědčuje město, kde žiji (Gotynky), kde ho lidé neznají a svorně nedopouští, aby se zakořenil v tomto městě. — 26 — censorem kuchyně — jaké jídlo a pití, taková, vyše"'"žprôpitneho. Hostitelka, jež by byla velmi; indiskrétni a zvědava odhaliti záclonu, která zakrývá, jejím zrakům tuto závěrečnou scénu, mohla by zvěděti, jak posouzena její kuchyne a host měl by ve své moci, chce-li domácí paní zpropitným zalichotiti neb hrubství projeviti. Mezi všemi podobami zpropitného jest toto v mých očích největším poblouzením, tvoriť nejvyšší kulminační bod lidské nesmyslnosti, jehož dostoupilo zpropitné. Jak vznikl tento nemrav, zda. způsobem odvozeným, tím že obchodní zpropitné přeneslo se na püdu společenského života, či původním způsobem na základech společenských poměrů, nemohu určiti; zkrátka jest zde. Avšak jeho existence mne neodvrátí od úmyslu označiti je pravým netvorem našeho společenského-života. ]e^£j3ciyidným odrjorem myšlénky společenské: pohostinství^ a obzvláštní výtka .pojí se nad tok vadám, jež jsme druhému způsobu zpro-pitného vyČtli. Tento druh zpropitného pohybuje-se aspoň v ovzduší, v němž vládnou peníze: ve sféře obchodního ruchu totiž; neodporuje zvláštním zásadám obchodního světa; k ceně, kterou beztoho musíme zaplatiti, pojí se jen ještě jistý přívěsek. Ale princip pohostinství záleží právě-v tom, že hospodář hradí náklad; toť pokléskem proti ideji pohostinství, musí-li host v pohostinném domě vyndati sáček na peníze! To platí, jak co se týče krytí všech ostatních výloh pohoštění, tak i, co se týče posluhy. Dejme tomu, že by se musila poskytnouti služebnictvu ještě zvláštní odměna za posluhu kromě pravidelné mzdy, pak je-věcí hostitelovou to učiniti, a skutečně u mnohých panstev tak se děje. Patří k tomu otupení jem- ného citu, způsobené mocí zvyku, že necítíme urážky a neslušnosti nemravu a že ho neodklidíme — kdo ho nechce trpěti, má prostředky po ruce,, aby před ním zavřel svůj vlastní dům (viz doleji).. Nehledě k charakternímu rysu sociální neslušnosti, platí o společenském zpropitném totéž, co platí o obchodním. Zvláště shodují se jednomyslně jak co do křiklavého často nepoměru mezi odměnou a službou, tak i co do nákladnosty Na. místech, kde jest obvyklou vysoká sazba zpropitného, dosahuje toto v domech, kde scházejí se četné a vzácné společnosti, nezřídka nedostižné výše; výnos jediného diner na zpropitném páčívá. se tu často na sta marek (korun), suma to, za niž musejí jiné osoby téhož stavu pracovati celé týdny f Sazba jednotlivého zpropitného jest zde způsobem zcela nepřirozeným vyhnána do výše, zůstavujíc zpropitné v hotelích a hostinách ještě daleko za sebou. Tak vysvětluje se, že roční vydání na zpropitné při rozsáhlém společenském spojení dostihuje výše, která se nesnáší s rozpočtem člověka prostředně majetného. Pamatuji se na vypravování jistého vyššího důstojníka ve výslužbě, který žil v takovémto městě, že prý není s to, aby účastnil se společenského ruchu v kruzích, na něž byl odkázán svým postavením, protože výše zpropitného jest mu nedostupná. Zpropitné závadou společenského života! — věru" pěkné to ovoce, jímž společnost obdařilo! Zpropitné jest kletbou nemravu, kterou musí na se vzíti méně zámožný a řádný člověk a kterou bohatec a marnotratník na svou. hlavu uvalili. — 28 — Mám ještě na zřeteli jednu stránku podstaty .zpropitného, která jest společná jeho prvému i •druhému způsobu: morální_úcinek zpropitného na příjemce. Na tuto stranEu nebyl bych býval snad anT~iipbzornen, kdyby mi nebyla přispěla náhoda a neusnadnila mi zkoumání, k němuž bych v pravidelném postupu věcí nebyl dospěl. Před několika lety za svého pobytu v nádherných lázních prvního řádu usadil jsem se v jedné tamnější kavárně. Dole bývalo dlouho do pozdní noci živo. Překvapilo mne, že v lázních jsou hosti, kteří dělají z noci den, i poptav se, dověděl jsem se, že nejsou to arciť lázeňští hosti, kteří si dovolují tyto výstřednosti, nýbrž, že jsou to domácí lidé -a sice šlechtický výkvět čišnického světa: vrchní sklepníci z nejpřednějších hotelů. Večer, když hosté jdou spat, počíná jim teprve den.. Nyní hrají si na pány, a neodepřou si ničeho, co na pány se sluší a patří. Obyčejné víno jest jim příliš sprosté, šampaňské musí se dát donésti, a teče proudem; hazardní hrou jest postaráno o přiměřenou zábavu, peníze se kutálejí a orgie protáhnou se často až do časného rána. Věc ta dala mi látku k přemýšlení. Chápal jsem, že lidé, kteří vydrží celý den napjatě býti činnými, večer po skončeném denním díle pocítí potřebu zotaviti se, a bylo mi taktéž jasno,, že jsouce »vznešenými pány svým způsobem,« neodolají pudu, který je nutí, aby uplatnili své nároky, jež nelze za dne provésti, v noci, a napodobovali velké pány, jimž za dne posluhovali. Ale nezdálo se mi toto uvážení přece dostatečným, aby mi vysvětlilo nepoměrný náklad, který si dovolovali a který jest . cizí zvykům společenských vrstev, k nimž náležejí, i nenašel jsem žádného — '29 — jiného důvodu výkladu, leč zvláštní povahu a vydatnost zdroje příjmů, ž něhož náklad zapravovali: zpropitné. Způsobí-li zvláštní okolnosti, že sazba,., kterou jinak určují obchodní poměry za výkony jistého druhu, výjimečným způsobem přemrštěnou, měrou jest překročena, úkaz ten působí na subjekt, jenž z něho těží, nemusí-li s velmi pevným charakterem bojovati, nutně nepříznivým vlivem: rušíť hospodářskou rovnováhu, poŠinuje měřítko hodnoty peněz a otvírá dokořán dvéře hýřivé marnotratnosti. Když dosáhla ve Vídni při stavbě výstavních budov pro světovou výstavu denní mzda u některých řemeslníků, kteří byli na stavbě-zamestnáni, závratné výše, jež tam nikdy se ne-platívala, pili mnozí dělníci šampaňské a slavili modrý pondělek po několik dní. Ze závratně-vysoké mzdy je samé pojala závrať, pozbyliť úplně pevné opory, která poměrná jsouc ku mzdě i práci, udržovala je dříve na správné cestě; mzda., nemela u nich již povahy mzdy, nýbrž výhry — charakterisujeť výhru, že z pravidla odpluje právě-, tak rychle, jako připlula. Týž zjev pozoroval jsem dříve u rolníků jistého německého okresu, když-stouply ceny obilní následkem všeobecné neúrody, jíž byla pouze jejich krajina ušetřena, rapidně do výše — nevěděli už ani, co mají dělati s penězi,, které plynuly proudem do jejich kapes. Obyčejné-šampaňské nebylo jim dosti drahé a hospodský vidět se nucena ustanoviti naprosto přehnanou,, cenu některého druhu svých obyčejných vín, jen aby vyhověl přání rolníků, již chtěli mermomocí píti nejdražší šampaňské, které vůbec existuje... U zlatníka dávali si robiti zlaté lžičky na čaj. Byla to zpupnost ekonomického slavomamu, hospodářské šílenství, hospodářská zběsilost — láhve šampaň- — 30 — -ského házely se na stěny! Normální příjem, t j. takový, který odpovídá obvyklému zákonu obchodních poměrů, nemá do sebe, byť byl i sebe větší, pro člověka nic hrozivého; může říci, že si jej vydělal pravidelně buď svou prací nebo svým kapitálem. Jenom ten výdělek jest hrozivý, který se pohybuje mimo dráhu normálních poměrů obchodních, při němž zisk není v poměru k sázce, jíž jest dosažen: nazval bych jej výstředním výdělkem. S excentrickou povahou takového výdělku shoduje se pravidelně způsob, jakým se ho užívá. Chuďasa, jenž nabude náhodou, na př. výhrou v loterii neb bohatým dědictvím neočekávaně jmění, nedrží se z pravidla dlouho peníze, pojme ho závrať — pokrývač netrpí závratí, jsa zvyklý výšce. Těchto příkladů užijí při zpropítném. JSÍgpJíg: kročí-li střední hranice, pak ..není se ovšem obávati ihotfbnýčh následků/ jež jsem tuto uvedl, já aspoň, nemám pražádné příčiny domnívati se, ■ že by se Jich bylo strachovati. Naproti tomu myslím, že mohu konstatovati následky ty ve dvou případech, kde shora uvedený název výstředního výdělku hodí se na příjmy ze zpropitného. První případ jest případ výše jmenovaný. Do-stává-Ii se jisté třídě lidí za nepatrnou námahu, která nevyžaduje ani tělesného úsilí, ani zvláštní obratnosti, jako jest tomu na příklad u vrchního číšníka, co se týče sepsání a podání hostinského úctu a přijetí peněz, odměny, která hospodářskou hodnotu její převyšuje nekonečně, musí to nutně pošinouti úplně měřítko hodnoty peněz, která spočívá na rovnováze plnění a ekvivalentu jeho, a způsobiti ekonomický slavomam, jak jsem jej nahoře pojmenoval, který svými bez-měrnými výdaji hledá východu. Vydání neslouží — 31 — pak již pouhému požitkářství, nýbrž marnivosti: našinec může už něco utratiti. Máť prostředky, •co mu záleží na penězích, jež může plnýma rukama rozplýtvati ř Zítřek jich zase přinese plné hrsti! Druhý příklad, myslím, že jsem shledal na sloužících a služkách velkých měst. Ve vznešených domech s Četnou společností jest, jak jsem nahoře poznamenal, zpropitné úžasně vydatným pramenem jejich příjmů, a vliv, jejž na ně zpropitné vykonává, jest úplně stejný jako v hořejším případě. I oni hrají si, jsou-li mezi sebou, na vznešené pány, napodobují své panstvo dokonce tak daleko, Že dávají si táž jména — člověk tu slyší jména nejvyšší šlechty — mají tytéž panské choutky: na hazardní hry, plesy a pod. Trest na společenské třídy, které pěstovaly tento nešvar, vyšroubovavše nesmírně vysoko zpropitné, ovšem v zápětí se dostavil a záleží v mravním zvlčení a zdivočení té vrstvy lidí: v její nespolehlivosti, nepoctivosti, neposlušnosti a lenivosti, na které vedou se ve velkých městech tak časté nářky — kdo dává sloužícímu prostředky, aby si hrál na pána, ať si přičte sám na svůj vrub, že sloužící není už k potřebě jako býval. Nesmím líčení, které j sem posud načrtl o zhoubných účincích zpropitného, v této podobě pustiti do světa, musím připojiti ohrazení, které mne ochrání před výtkou, že přeháním, a před nebezpečím, arciť pravdě nepodobným, že jest mi nadíti se protestů vrchních Číšníkův a sloužících obého pohlaví. I prohlašuji slavně, že mé mínění nesměřuje k úsudku, že by každý vrchní číšník a všichni sloužící nebo služebné ve vznešeném domě byli odsouzeni nasvědčovati mému tvrzení; naopak nepochybuji, že jsou mezi nimi — 32 ~ vedle prašivých ovcí i hodní beránkové, kteří se nehodí do rámce obrazu nastíněného. Mé tvrzení nespočívá ve větě, že ony účinky musí se dostaviti, nýbrž že v případech, kde bývá opravdu vybočováno z mezí, jest přivolati na vysvětlenou vedle lidské slabosti: požitkářství a marnivosti i zvláštní povahu zpropitného, která v podstatě působí mohutně na Hdi. Z druhé strany však vidím se nucena, abych., rozšířil své tvrzení o morálně nepříznivém vlivu zpropitného. Zpropjtné__vej5vé podstatě jest v mých očích způsobemJíebráctví, mravem zorganisqyaňého. Za plnění, za něž buďto" dostane se tomu, kde je koná, zaplacení od zaměstnavatele, neb; za něž vůbec zaplacení přijati se nemá, poněvadž slušný člověk koná služby ty zdarma, nastavuje se ruka po odměně; to znamená po mém soudu žebrati. Mzdu možno žádati, štědrost nikoliv, kdo přes to ji žádá, jest žebrákem — nä kabátě při tom nezáleží, bývajíť žebráci sametem a hedvábím oděni. Každá žebrota předpokládá však vnitřní nebo vnější pokoření ;v muž, jenž je si vědom své hodnoty, nežebře. Zebrání,_ať se děje jakýmkoli způsobem, , jest tudíž na ujmu pravé hrdosti, jež má. napíňovati duši každého řádného muže, i nejnižšího,, á" provádí-li ""se" jako"" zpropitňé soustavně, má morálně deprimující vliv na celou společenskou třídu, v níž existuje. Žebrání dosazuje na místo mravně léčivého účinku mzdy, jenž skýtá muži blahé uspokojení, že si ji prací vydělal, jenž sílí jeho právní cit a chuť k práci v něm budí, zhoubný účinek mezikruží, táhnoucího se mezí mzdou, darem a almužnou, jež nemá na své straně omluvného důvodu ani práce, ani blahovůle ani potřebnosti — obojaký to útvar, při němž výše dovozený nekalý původ, jemuž tento cvikýř děkuje svůj vznik u vyšších tříd, pokračuje ve svých nectnostech, které z něho vyplývají u nižších tříd: otrocké smýšlení, řekněmež přímo smysl pro žebraní, lakota, na licho vypočítaná ochota, která se zvrhne v opak, vidouc se zklamána ve svém očekávání, a která právě proto, že žádá odměny, nedává pravé odměně vzejíti. (Holtzendorff označuje ji případně úvěrním jednáním.) Těší mne, že mohu se i zde odvolati na souhlas tohoto spisovatele, jenž jest přesvědčen, že »podstata zpropitného nemálo škodí mravnosti nižší třídy«. * Je-M správné stanovisko, jež jsem tuto vytknul, bucíeme moci označiti odstranění zpropitného úkolem, národ výchovy, k níž má každý podati pomocnou ruku, kdož dobře smýšlí s národním blahobytem.\ S tohoto stanoviska neběží o vyhlazení zlořádu, který pociťují jediné vyšší třídy, nýbrž neplechy,' jež týká se celého národa. Není tudíž pouze egoismus, jejž vyzývám v zápas, ačkoliv on jediný již měl by dostatečnou příčinu pustiti se v boj, nýbrž zároveň a větší měrou dovolávám se úplně nezištného a obecně prospěšného smýšlení, na něž appellujeme i jindy vždycky, když jde o odpomožení sociálním ujmám a nepořádkům. Egoismus dal život nešvaru zpropitného; kéž podají si ruce egoismus a všeobecné prospěšné smýšlení, aby jej opět vyhubili. Nikdo nenamítej, že jest již tuze hluboko zakořeněn a ze jednotlivec nic proti němu nezmůže. Dokáži, že 3 — 34 — í jednotlivec v úzkém kruhu může mu úspěšně Čeliti, a co nezmůže jednotlivec, provede většina lidí, spojí-H se za tím účelem buďsi ve spolek, ' buďsi v organisaci odporu a výboje proti zpropit-nému v podobě sdružení. Nastíním v ^ následujících řádkách operační plán, ...jak možno podle mého názoru s čákou úspěchu potírati zpropitné v jeho dvou zrůdách, docházejících jedině našeho zřetele: zpropitné v hotelích a veřejných lokálech. Návrhy, jež hodlám podati, nejsou mi pouhým přídavkem k posavad-nímu rozboru, tak že tento dodatek, kdyby bylo třeba, mohl bych snad i vynechati, nýbrž praktickou korunou mé posavádní kritiky o podstatě zpropitného, bez níž bych nebyl měl chuti ani záliby vynaložiti čas i práci na předmět, který může se vědecky nepatrně odvděčiti. Čistě vědecký zájem přivedl mne, jak jsem shora poznamenal, původně k tomuto předmětu: úmysl, abych kon-. krétním případem znázornil praktický pojem nemravu; ale vědecký interes ustupoval mezi prací víc a více interesu praktickému, péro proměnilo se v mých rukou v kopí, posudek v útok. Naznačím nejprve _zp,ů,s.pJ3, jakým dá se bezpečně odkliditi podle mého přesvědčení zpropitné v hotelích, restauracích, kavárnách a t. d. Způsob tento ujal se již leckdes ve skutečném životě u zpropitného v hotelích, a jak mne nedávno vlastní zkušenost přesvědčila, s rozhodným úspěchem. Záleží,.,.v.,„torrij ....že., majitelé .,hotelů .přísně zakáží svým lidem bráti zpropitné pod pokutou okamžitého propuštění a pozbytí práva na mzdu, platíce jim tolik mzdy, že mohou postrádati zpropitného. Shledal jsem zařízení, jak jsem ■ si je představoval, před nedávnou dobou na své cestě — 35 — Švýcarskem v jednom z tamnějších předních hotelů, ve známém »Švýcarském dvoře« v Lucernu. K přednostem, které hotelu tomuto. propůjčují vlastnost vzorného hostince, který nemá sobě rovna, družil se i nedostatek položek obvyklých na účtech v hotelích, jimiž dovedli hostinští ceny za pokoje vyhnati do výše nepřirozeným způsobem: »servis* a »bougies« (svíčky); cena za posluhu a osvětlení byla zahrnuta v ceně za pokoj*) a počítána patrně zcela mírným obnosem. Ze zavedena tato zlepšená instituce, jest snad přičísti synům Albionu, kteří zde mají převahu a k jejichžto zásluhám, jak známo, náleží i civilisující vliv, který měli na hostinské kontinentu. Jaké stanovisko zaujali vůči otázce zpropitného, mel jsem již v příležitost seznati za svého dřívějšího pobytu ve Svýcarech, kdež jsem zvěděl od hostinského, u něhož jsem byl na celé zaopatření, že jeho angličtí hosti i po delším pobytu ani nejmenší zpropitné nedávají — přísné to provádění umluveného kontraktu, následkem jehož posluha se pojímala do platu za byt a stravu a pro nějž neměl jsem tenkráte ještě pravého pochopení, které mi však přece dalo přemýšleti. Dnes jsem ochoten viděti v tom známku přísného smyslu pro zákon a právo, který vyznamenává národ anglický a který" osvědčuje se jak v důležitých věcech, tak i v maličkostech. Ostýchavost a úzkostlivost, jež, *) Na formulářích účtů čteme poznámku: M. M. les Etrangers sont pries de ne plus dormer de pourboire aux employes de l'Hôtel. Tout le service dans ľintérieur de l'Hôtel ainsi que ľéclairage est compris dans le prix de i'appartement. (Páni. cizinci se žádají, aby nedávali jíž zpropitného zřízencům hotelu. Veškerá posluha uvnitř hotelu, jakož i osvětlení jest pojato v ceně za pokoj.) 3* — 36 — chceme-li býti upřímnými, jsou nám pravidelně pohnutkou, že i tam poskytujeme zpropitné, kde jest zahrnuto v úhrnné ceně, jsou Angličanu cizí; máť odvahu, aby snesl zlé pohledy sklepníkův a podomků. Než abych "se vrátil do jmenovaného hotelu, nemohl mne šťastný osud nikam lépe zanésti ; pobyt v něm dal mi podnět ke studii o zpropitném, pendant ke studii, která mi byla popřána, když jsem musil sedmeré zpropitné platiti; našel jsem, co jsem hledal: hotel bez zpropitného, ptáka fénixe mezi hotely!- Zpropitné bylo zde úplně odstraněno. Žádný sebe menší pokyn, narážka, nátlak od služebnictva, každá sebe skrytější pobídka dáti zpropitné oddálena, a při tom na straně veškerého personálu vzorná úslužnost, pozornost a zdvořilost. Uvedený příklad*) ukazuje, že odklizení zpropitného dá se prakticky provésti, má-li jen hostinský opravdovou vůli, což jest arcíť nezbytnou podmínkou. Záleží na tom, aby zařízení to všeobecně se zavedlo, t. j. aby činil se na hostinské nátlak, by si je osvojili. Nikdo nemůže působiti na ně důrazněji než skladatelé příručních knížek cestovních; těm se zde naskytuje příležitost prokázati cestujícímu obecenstvu cennou službu a dovršiti své zásluhy, jež si o obecenstvo získali. Vycházím od předpokladu, že většina cestujících dá přednost hotelu, kde jest zpropitné způsobem *) Od jiných cestujících zvěděl jsem později, že toto zařízení lze i jinde nalézti. V paměti mi utkvěl »Švýcarský dvůr* v Neuhausenu u Šafhůz, jenž dle obdržených zpráv důstojné řadí se po bok svému jmenovci v Lucernu. Kdybych se dověděl o mnohých takovýchto hotelích, upadl bych v pokušení konkurovati s Baedekrem a založiti úplný seznam těchto hotelů nového řádu. — 37 — udaným effektně odstraněno, budou-li arciť ostatní podmínky stejné, před jiným hotelem, který lpí na nemravu zpropitného. Bylo by tudíž potřebí pouze jmenovati hotely prvé kategorie, aby se do nich zavedl proud cestujících, a tak přinutiti nepovolné jejich konkurenty, aby rovněž změnu tuto si osvojili. Kdyby bylo na mně, abych sestavil příruční cestovní knížku nebo upravil nové její vydání, dal bych kromě určitých, ke každému hotelu připojených, značek •— jako symbol zahájeného boje proti zpropitnému, zvolil bych dva zkřížené meče! — složiti ještě souvislý seznam těchto hotelův a otisknouti jej na čelném místě knihy, třeba hned na začátku. To by působilo zázračně, a hostinští, jež by se vzpěčovali této novotě, cítili by velmi brzo účinek. Bezpochyby že by pak mnozí z nich taktéž žádali za zápis do takového seznamu. Avšak bez podmínky bych jim to nepovolil, naopak žádal bych nejprve o ústupek s jejich strany, který na oko nemá valného významu, ale přece má důležitost, jíž. nelze podceňovati, totiž, aby zmizela s účtu položka pro servis. Ne snad abych jim bránil, aby si nezapočítali tuto položku v jiné podobě: jako přirážku k ceně pokoje, což jim nikdo nebude ve zlé vykládati, nýbrž aby odňali služebnímu personálu zevnější oporu pro mínění, jako by servis příslušel vlastně jim. Zachová-li se tato položka na účtu, bude personálu neustále připomínati, že jest to původní zpropitné, které jim odebrali hostinští. Každá vzpomínka na neblahý stav má však býti vyhlazena, a jako poslední stopu dávného zpropitného dlužno smazati i počítání zvláštního servisu. Vedle toho bych si ještě vyhradil vyškrtnouti zapsané jméno ze seznamu s udáním důvodu, — 38 — kdyby zprávy cestujících usvědčovaly hostinského ze lži, protože fakticky zachovává starý stav a jen dle jména přijal reformu. Hostinský, jenž nechce trpěti ve svém domě zpropitného, má po ruce prostředky proraziti svou vůli, a jej stihniž odpovědnost, nepodařMi se mu to. Poznámka na účtu: »Domácím zřízencům jest co nejpřísněji zapovězeno bráti zpropitné«, přiměřená mzda, která je zbaví potřeby uhrazovati její schodek zpropitným, přísný dozor na jejich chování vůči cestujícím, neprominu-telné ukládání napřed určených pokut, přestoupí-li se zákaz ten — a věc jest odbytá. Tak daleko, aby bylo odstraněno zpropitné z veřejných zábavních místností, nenesou se v této době mé plány. Teprve, až budou vyčištěny hotely ocl zpropitného, uhodí poslední hodinka zpropitnému i v těchto lokálech, a vidím v duchu již podnikavého chlapíka, který veřejně přibitou vyhláškou ve své místnosti oznamuje obecenstvu: »V mém hostinci na dále zpropitné se nedává, služebnictvu jest co nejpřísněji zakázáno je přijímati« — měl by jistojistě, kdyby jinak vše bylo v pořádku, velkou návštěvulJ Obracím se ku zpropitnému domácího služebnictva. Odstraniti je bude snad spojeno s velkými nesnázemi a já jich nepodceňuji, avšak nepokládám je za nepřemožitelný; též zde záleží jenom na odhodlanosti a energii, aby byl učiněn konec tomuto zlořádu. K tomu naskýtá se každému ve vlastním domě příležitost, ať zakáže čeledi přijímati zpropitné a přidá jí něco na mzdě, Čehož pozbude v případě, že překročí zápoveď. Dalším krokem bylo by, že by hleděl získati pro tuto instituci rodiny, s nimiž se stýká, s čímž byla by sloučena, jak samo sebou se rozumí, — m — důsledná úmluva, že v jejich domech nebude se navzájem dávati žádné zpropitné. Netajím si nikterak, že provádění tohoto opatření předpokládá intimější poměr a důvěrnější styk, že tedy jest čáka uskutečniti je pouze v úzkém kruhu několika rodin, při společnosti většího rozměru vylučuje se takovéto osobní spiknutí proti nešvaru zpropitného okolnostmi samo sebou. Než myslím, že mohu místo něho dosaditi jiný prostředek. Jest to založení spolku, který by sledoval vytčený účel a spojoval s tímto negativním účelem zároveň positivní úkol podporovati pomoci potřebné služebnictvo. Stanovy jeho lze čtyřmi paragrafy vystihnouti: § 1. Každý člen spolku má povinnost, aby nadále neplatil zpropitného ve společnostech. § 2. Místo něho jest odváděti spolkové pokladně roční obnos, po spravedlivém a slušném uvážení vyměřený. § 3. Sumy té použije se k podpoře pomoci potřebného služebnictva. § 4. Seznam Členstva veřejně se vyhlásí. Placení příspěvku by dokázalo, že neběží Členům o úsporu, řekněmež se stanoviska služebnictva: o zadržení zpropitného, nýbrž o správnější použití jeho; tím by ospravedlnili tento krok jak sami u sebe, tak i v očích obecenstva a vŠeužitečnost kroku toho a závazek vůči spolku převzatý, zkrátka placení spolkem, dodalo by úzkostlivějším povahám zmužilosti, aby prováděly svůj záměr. Bylo by to vyvážení zpropitného zdaněním sebe sama, vykoupení z obtížného cla po způsobu výkupu ze cla z mořských zálivů a z řek — pasáž při odchodu ze společnosti byla by volna! Místo mravně zhoubného vlivu přineslo by zpropitné v budoucnu požehnání, a služebná třída, jíž by z počátku bylo pociťovati jenom škodlivé následky této novoty, postupem času by neváhala, — 40 — až by se dostavily blahodárné účinky, s touto novotou se spřáteliti. Mají-li návrhy tuto učiněné naději, že budou provedeny ř Dává se nám vina, že necháváme klidně ležeti na cestě kámen, o nějž zavadíme — každý ho proklíná, ale nikdo nedá si práci, aby jej s cesty odklidil, nebo, zdá-li se mu těžkým, aby zavolal na pomoc jiné lidi. Neplecha zpropit-ného jest takovýmto kamenem úrazu, každý si naň naříká, ale každý nechá jej ležeti. Výčitka, již činíme kamenu, obrací se na nás samy; kdo nemravu pouze klne, místo aby se své strany spolupůsobil, aby byl odstraněn, žaluje sám na sebe — za existenci nemravu jest odpověden každý sám, kdo nemá odvahy proti němu vystoupiti, nikdo nemá práva do nemravu si stěžovati, než ten, kdo o sobě může vydati svědectví, že se své strany vykonal vše, seč jeho síly stačily, aby nemravu učinil přítrž. Každý z mých Čtenářův ať si učiní ostatně o zlořádu zpropitného svůj vlastní úsudek. i Nákladem knihkupectví A Pí'S/v t Brně, Rudolfora ulice díslo 135 vyšlo: Bystřina Ot.: Hanácké figurky. 2. rozmnožené vydání. K 2-40, poštou K 2-60. Hrazdíra G. M.; Hanácky pesničke. Na slova dra, O. Přikryla. Pro 1 hlas s průvodem klavíru. Kor. 2-—, poštou K 2'10. Janáček L.; Ufcvalská lidová poesie v písních. {13 písní s průvodem piana.) K 1-60, poštou K 1-70 Janáček L,: Národ pro vyučování zpěvu K 3-20, poštou Kor. 3-áO. JoU, Dr, Ferd.: Nora methoda jazyka ruského Kor. 2-80, poštou K 3-—. Jurkovüf D.: Pastevné na Radhošti. S četnými vyobrazeními světiotiskovými a barvotiskovými. Ve formáte foliovém K 10-—, poštou K 10*50. Komřovie K: Psohlavei* Smés pro piano na 2 ruce upraví! skladatel. 2 seš. po, K 2-40, poštou po K 2-50. Merkaut Josef: Andělská sonata brož, K 3'80, váz. v desk. dle návrhu Jurkovičova K 6*—, poštou o 30 h více. Přikryl Ond.: Hanácky pesničke K !•—■, poštou K 1-10.' Tebick J.: Böstlfnopis pro žáky nižších škol hosp. 60 h, poštou 65 Ir. Vymaxal Fr.: Německá učebnice pro lid K 1-20, vázaná K 1*50, poštou o 10 h více. Vymaxal Fr.: Počátky ruštiny pro školy 60 ří, pošt. 65 h. Vymaxal Fr.: Zrnka, II. hromádka 40 h, poštou 45 h. Tiskem Ant. Odohnala v Brně. ? v 7