Dějiny právního myšlení ­ Zkušební okruhy (2006/2007)
CM 218Zk Dějiny právního myšlení ­ zkušební
okruhy (letní semestr šk. r. 2006/2007)
I.
1. Pojem a základní struktura filosofie práva.
2. Hard case (tzv. neobvyklý případ), vysvětlit pojem, rozdíl od tzv. soft case.
Souvislost rozhodování o hard case a filosofií práva.
3. Pojem legitimity práva.
4. Typy pozitivněprávních učení (Ota Weinberger)
5. Typy pozitivněprávních učení (Robert Alexy)
6. Typy přirozenoprávních učení.
7. Radbruchova formule.
8. Fuller a jeho koncepce přirozeného práva.
9. Dworkin a jeho koncepce přirozeného práva.
10.Právní pozitivismus 19. století: anglosaský proud (Bentham, Austin),
evropský kontinentální proud (Bergbohm).
11.Ryzí nauka práva (Kelsen, Weyr).
12.Hartova koncepce právního pozitivismu.
13.Distinkce mezi iusnaturalismem a právním pozitivismem.
14. Alfred Verdross: teze institucionálního sepjetí práva a morálky.
15.Institucionalistický právní pozitivismus.
16.Třídění případů obsahového napětí mezi právem a morálkou.
17.Imperativ nezměnitelnosti materiálního ohniska ústavy (čl. 9 odst. 2 Ústavy
ČR) ­ metafyzický apendix pozitivního práva.
18.Zdroje, hlavní teze a nejvýznamnější představitelé pojmové jurisprudence.
19.Účel práva a účel v právu. (Jhering, Radbruch, Samuelson, individuální a
kolektivní dobra, rozlišení z hlediska úhlu pohledu).
20.Právní realismus ­ role soudů při řešení otázky ,,Co je právo?".
21.Poznatelnost účelů a předvědění interpreta. Kolize a hierarchie účelů.
II.
22.Kognitivistické a non-kognitivistické koncepce právní normy.
23.Platnost, druhy platnosti a problém kolize platností právní normy.
24.Teorie norem z ontologického hlediska.
1
Dějiny právního myšlení ­ Zkušební okruhy (2006/2007)
25.Reprodukce, svoboda a moc: definiční východiska pojmu právní normy.
26. Znaky právních norem (genus proximum a differentia specifica).
27.Struktura právní normy.
28.Regulativ a regulativní věta.
29.Právně-normativní modality (pojmy příkaz, zákaz).
30.Právně-normativní modality (dovolení).
31.Bilaterální a unilaterální dovolení.
32.Právní norma jako příkaz.
33.Logické vymezování právních principů.
34.Obsahové vymezování právních principů.
35.Právní principy: Dworkin a Alexy (shodné a rozdílné znaky jejich koncepcí).
36.Kolize principů (zásada proporcionality).
37.Humova teze a problém pravdivosti norem.
38.Rozdíl mezi bytím a mětím.
39.Jörgënsenovo dilema a jeho vyústění.
40.Pravdivost a význam pravdy v právu.
41.Kelsenovo pojetí pravdy ve vztahu k normě.
42.Problematika důkazu.
43.Kategorie úplnosti a rozpornosti v právu.
III.
44.Právní jazyk.
45.Právní hermeneutika ­ napětí mezi kognitivismem a decisionismem
v aplikaci práva (škola volního práva, zájmová jurisprudence vs. pojmová
jurisprudence).
46.Dworkin: ,,One Right Answer" Theory.
47.Mezery v právu a jejich ,,vyplňování".
48.Základní konstrukce právního argumentu.
49.Metody výkladu ­ řešení rozporu ve výsledku výkladu, docíleného
jednotlivými výkladovými metodami.
50.Spravedlnost formální a materiální.
51.Spravedlnost a rovnost.
52.Spravedlnost a relativita morálky.
53.Zákonná a nadzákonná spravedlnost.
54.Rawls vs. Nozick, aneb společenská smlouva vs. neviditelná ruka.
55.Napětí mezi spravedlností a efektivností.
56.Spravedlnost obecná a individuální.
57.Spravedlnost jako kontextuální přiřazování dober a břemen.
2
Dějiny právního myšlení ­ Zkušební okruhy (2006/2007)
58.Rovnost v spravedlnostním úsudku.
59.Spravedlnost jako dvojí rovnost (rovnost kontextu a rovnost obecností).
60.Spravedlnost a akceptovatelnost hledisek odlišování.
61.Hierarchie břemen a dober a míra jejich kongruence.
62.Spravedlnost jako předmět institucionální aktivity.
63.Spravedlnost jako výsledek, spravedlnost jako procedura.
Literatura ke zkoušce:
ˇ Holländer, P. Filosofie práva. Aleš Čeněk : Dobrá voda. 2006.
ˇ Holländer, P. Nástin filosofie práva. Praha : Všehrd, 2000.
ˇ Weinberger, O. Norma a instituce (Úvod do teorie práva). Brno : Masarykova
univerzita, 1995.
ˇ Holländer, P. Ústavněprávní argumentace. Praha : Beck, 2003.
ˇ Holländer, P. Materiální ohnisko ústavy a diskrece ústavodárce. Právník, č. 4,
2005, s. 313 ­ 336.
ˇ Holländer, P. Logická hodnota ,,platnosti" noriem ako možné riešenie
Jörgensenovej dilemy? Právník, č. 3, 1993, s. 203 ­ 228.
ˇ Knapp, V. Právní pojmy a právní terminologie. Bulletin Ústavu státní správy
v Praze, č. 1, 1978.
ˇ Knapp, V. Některé otázky tvorby tezauru automatizovaného systému
právních informací (Poznámky o právním jazyku). Právník, č. 1, 1979, s. 56
­ 74.
ˇ Weyr, F. Úvod do studia právnického (normativní theorie). Brno :
Masarykova univerzita, 1994.
Doporučená literatura:
ˇ Hart, H.L.A. Pojem práva. Přeložil Petr Fantys. Praha : Prostor, 2004,
ˇ Dworkin, R. Když se práva berou vážně. Přeložil Zdeněk Masopust. Praha :
OIKOYMENH, 2001.
ˇ Fuller, L.L. Morálka práva. Přeložil Jiří Přibáň. Praha : OIKOYMENH, 1998,
ˇ Hart, H.L.A. Právo, sloboda a morálka. Přeložil Alexander Bröstl. Bratislava : Kalligram,
2003.
ˇ Kelsen, H. Všeobecná teorie norem. Přeložil Milan Kubín. Brno : Masarykova univerzita,
2000.
ˇ Weyr, F. Základy filosofie právní. Brno : A. Píša, 1920.
ˇ Kelsen, H. Ryzí nauka právní. Praha : Orbis, 1933.
3