Normativní systémy v kyberprostoru
Metodologie
Kyberprostor je specifický tím, že je vytvořen uměle. Jeho přírodní zákony, říkejme jim třeba definiční normy, jsou dílem člověka nebo člověkem vytvořeného automatu. Nejedná se však o normy v pravém slova smyslu, neboť jejich adresát se nemůže rozhodovat o tom, zda je bude respektovat nebo nikoli. Naopak shodným znakem s ostatními lidskými normativními systémy je jejich chybovost, nahodilost či přirozená emocionalita.
Zkoumání kyberprostoru vzhledem k jeho normativitě (včetně normativity právní) vyžaduje chápat známé normativní systémy vždy v kontextu definičních norem. Proto nejde, stručně řečeno, hovořit o právním řešení příslušných problémů bez znalosti jejich technického pozadí – naopak, technické charakteristiky kyberprostoru mnohdy přímo určují kvalitu prostředí, které se v jejich rámci vyvíjí. Poznat komplexní normativní a technické souvislosti jednotlivých problémů samozřejmě nelze – pokud bychom si vytkli takový cíl, nemohli bychom stávající problémy řešit a dokonce ani pojmenovávat. Namísto idealismu v jakékoli formě je tedy pro práci s normativními systémy v kyberprostoru namístě spíše pragmatická metoda, která sice nemá perfekcionistické ambice, na druhou stranu nezná neřešitelné otázky.
Následující článek popisuje podstatu definičních norem a snaží se odpovědět na otázku, zda je třeba aktivně do kyberprostoru vnášet základní hodnoty lidské společnosti (z časových důvodů Vám dáváme k dispozici manuskript bez korektur, který byl později uveřejněn v Medien und Recht, 3/07).
V následujícím článku je proveden stručný a přístupný vhled do pragmatické metodologie, který podává jeden z jejích nevýznamějších představitelů Richard Rorty.
Následující text můžete kvůli jeho velkému rozsahu použít k doplňujícímu studiu – jde o jednu z nejvýznamnějších publikací v oboru teorie práva ICT. Problematice normativní povahy kyberprostoru jsou věnovány především kapitoly 1-8.
K dokončení tohoto modulu prosím odpovězte na otázky níže: