Směnka č. 2

   

   Platná směnka. Totální minimalismus. K platnosti směnky postačí podpis výstavce, není nutno
   uvádět jeho jméno či další identifikující údaje. Směnka na splatná ze zákona na viděnou (srov.
   čl. I § 2 SŠZ). Podpůrným místem emise i místem platebním je údaj u výstavce.

   

   Odůvodnění: Chybí-li ve vlastní směnce místo vystavení, nemusí být totiž ještě směnka
   neplatná. Pokud je u podpisu výstavce uvedeno nějaké místo, je právě ono podpůrným místem
   vystavení a současně místem výstavcova bydliště (i kdyby skutečné místo leželo jinde).

   Pokud absentuje místo platební, je jím ze zákona opět místo, kde byla směnka vystavena (a
   podpůrně tedy místo uvedené u jména výstavce). V judikatuře devadesátých let se ojediněle
   objevoval opačný názor, podle kterého není možné, aby jeden místní údaj u výstavce sloužil
   současně jako podpůrné místo platební i místo vystavení (tedy aby se "přecházelo z fikce do
   fikce"). Tento názor se neprosadil, jak je patrno i z odůvodnění usnesení Vrchního soudu
   v Praze ze dne 6. 3. 1995, sp. zn. 5 Cmo 532/94: Na směnce vlastní, která neuvádí místo
   placení výslovně, ani prostřednictvím domicilu, postačí k určení tzv. zákonného platebního
   místa, je-li alespoň u podpisu výstavce uveden určitý místní údaj. Směnka je pak splatná
   v tomto místě podle čl. I § 76 odst. 3 a 4 zákona směnečného a šekového (publikováno
   v časopise Soudní rozhledy, č. 4/1996, str. 89).

   Samotné platební místo, bez toho, že by byl nějaký místní údaj u výstavce, však nemůže
   nahradit absentující místo vystavení.