108
Úvod do směnečného práva
1. oddíl: Rubopis (indosament)
§ 1   Podstata směnečného indosamentu, účastníci indosace
Směnka má ve většině případů formu cenného papíru na řad a její převody se proto primárně realizují rubopisy (řndosamenty). Jde o zvláštní způsob převodu typický právě pro listinné cenné papíry.
Směnečný rubopis se objevuje daleko později, než směnka samotná -poprvé počátkem 17. století166. Nejprve se jednalo o zvláštní zmocnění třetí osoby k inkasu směnečné sumy, jež bylo umísťováno na rubu (in dorso) a teprve později se z něj vyvinul samostatný prostředek převodu práv ze směnky.
Jak již bylo uvedeno výše, nem přitom - na rozdíl od některých jiných cenných papírů - u směnky nutné, aby výslovně obsahovala doložku „na řad". I tu směnku, ve které tato klauzule chybí, lze převádět indosamenty; směnka je zákonný ordrepapír (srov. § 11 odst. 1 ZSS).
Samotný indosament ovšem k převodu práv nepostačuje167. Je pouze (nutnou) součástí převodního aktu, na jehož konci je předání sjednaného cenného papíru novému nabyvateli. Tradicí směnky se realizuje smlouva o převodu cenného papíru (§ 13 a násl. ZCenP). Smlouva o převodu směnky na řad nevyžaduje písemnou formu a může být uzavřena i konkludentně. Převod může být úplatný (v takovém případě se převodní smlouva podpůrně řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku) nebo bezúplatný
166  Za první směnečný řád, který znal indosaci směnky je považována neapolská Prag-matica III z roku 1607. Přípustná byla původně jedna indosace, teprve později byly pod tlakem praxe povoleny i vícenásobné převody rubopisem (cit. podle Heinrichs, Der Schutz des gutgläubigen Wechselerwerbers nach dem einheitlichen Wechselgesetz der Genfer Verträge unter besonderer Berücksichtigung der Rechtsentwicklung in den Vertragassta-aten, 1960, s . 23.).
167  Striktně viděno, je proto poněkud nepřesné znění § 11 odst. 1 ZSŠ (a také § 14 odst. 1 ZSŠ), neboť samotný indosament jako pouhý skripturní akt k převodu práv samozřejmě nepostačuje. Nutné bude ještě předání listiny na základě smlouvy o převodu cenného papíru. Nepřesnost zákona je důsledkem nepříliš věrného překladu Jednotného směnečného zákona. Originální francouzský a anglický text hovoří o indosamentu právě v tomto širším smyslu („may be trasferred by means of endorsement", „est transmissible par a voie de l'endossement"). Takto je třeba chápat pojem indosamentu používaný v dalším textu, pokud ze souvislostí nevyplyne, Že je jím chápán jen písemný projev na listině Qak° např.v§ 13ZSŠ).
9. Převody směnečných práv
109
(potom jsou aplikovány předpisy § 628 a násl. ObčZ o smlouvě darovací). u Směnka se v drtivé většině případů obchoduje pod pari (tedy za nižší cenu, než je nominal směnečné sumy).
Účastníky indosace jsou indosant (dříve označovaný také jako rubopi-sec či žirant) a indosatář (dříve také rubopisník či žiratář). Indosamentem převádí indosant (za splnění dalších zákonných podmínek) směnku na indole satáře. Prvním indosantem je remitent, dalším indosantem v zásadě vždy indosatář z předchozího rubopisu.
Poměrně složité situace vznikají při převodu na osobu, která na směnce íjiž figuruje. Výslovně to připouští § 11 odst. 3 ZSŠ, podle něhož lze směnku ■převést rubopisem i na směnečníka, akceptanta, výstavce nebo na každou jinou osobu směnečně zavázanou. Tyto rubopisy se označují jako zpětné, neboť směnka se určitým způsobem vrací k jednomu z účastníků. Svou formou se zpětné rubopisy v ničem neodlišují od rubopisu běžných. Jejich právní účinky bude třeba posuzovat ad hoc, podle konkrétních subjektů:
Např. při indosaci na směnečníka nenastupují žádné zvláštní důsledky. Směnečník není směnečným dlužníkem, takže má stejná práva a povinnosti jako kterýkoliv jiný majitel směnky. Může uplatnit práva ze směnky jako každý jiný majitel a samozřejmě ji může dále převést.
Pokud ale bylo indosováno na akceptanta, resp. na výstavce směnky vlastni, má nabyvatel práva pouze vůči případným spoluakceptantům, resp. spoluvýstavcům, nikoliv vůči dalším dlužníkům ze směnky. Sám jim totiž primárně odpovídájako přímý dlužník, takže nemůže profitovat ze svého postavem indosatáře a žádat z tohoto titulu placem směnky - dolo /ociť, qui petit, qoud statím redditurus est. Na jeho postavení jako hlavního přímého směnečného dlužníka se indosaci nic nemění. Akceptant i výstavce vlastní směnky mohou směnku dále indosovat s plnými účinky (nedochází k zániku práv splynutím ve smyslu § 548 ObčZ). Dalšímu nabyvateli směnky jsou potom zavázáni ze dvou důvodů - jednak jako indosanti, jednak - a to především -jako přímí dlužníci ze směnky.
Analogicky je třeba postupovat při zpětném rubopisu na další osoby (indosanta/ trasanta, avala a čestného rukojmí). Základem řešení je vždy úvaha, že nabyvateli směnky nemohou svědčit práva z indosamentu vůči těm osobám, kterým je on sám směnečně zavázán z předchozího podpisu.
■ § 2   Forma a obsah směnečných rubopisu
Z formálního pohledu je základem rubopisu písemné prohlášeni' převodce COadosanta). Indosament může být umístěn na směnce, na přívěsku (§ 13
110
Úvod do směnečného práva
odst 1 ZSŠ), nebo také na opisu (§ 67 odst. 3 ZSŠ). Navzdory jeho označení není vždy nutné rubopisovat na rubu směnky; v zásadě nic nebrání tomu, aby byl rubopis pořízen na aversní (Keni) straně. Zákon nevyžaduje, aby byl indosament datován.
Rubopis musí vždy směřovat k převodu veškerých práv ze směnky, částečné rubopisy jsou neplatné (§ 12 odst. 2 ZSS).
Jinak je tomu u podmíněného rubopisu: případná podmínka platí podle značně tvrdého ustanovení § 12 odst. 1 ZSŠ za nenapsanou a nelze k ní přihlížet.
Typický běžný rubopis směnky zní takto:
Za mě na řad panu Karlu Novému
Jan Starý (podpis)
Uvedený rubopis obsahuje převodní doložku („Za mě na řad")168, údaj o indosatáři (Karlu Novém) a podpis indosanta (Jana Starého). Jedná se o tzv. vyplněný rubopis, neboť uvádí jméno nabyvatele.
Rubopis může mít podobu i rubopisu nevyplněného (blankoindosamen-tu). Zatímco u vyplněného indosamentu se jmenovitě uvádí indosatář, u blan-koindosamentů jeho identifikaci v zásadě postrádáme. Blankoindosament spočívá buď jen v převodní doložce a podpisu indosanta („Za mě na řad ..." + podpis indosanta), nebo může mít dokonce zcela redukovanou podobu pouhého podpisu indosanta na rubu směnky169. Střídám vyplněných a nevyplněných iubopisů je přípustné, po blankoindosamentu může následovat vyplněný rubopis a naopak.
168   převodní doložka může mít samozřejmě i jiné znění, napf. «místo mně", „za mě" atp.V rubopisu se nemusí objevit slova „na řad", tato doložka je pouhou historickou reminiscencí.                                                                                       .             .
169  V takovém případě musí být podpis indosanta umístěn na rubu, nemá-li se jeho podpis stát podpisem avalisty (v podrobnostech srov. § 31 odst. 3 ZSŠ).
9. Převody směnečných práv
111
Pokud zní rubopis na majitele („Za mě majiteli této směnky"), nestává se ze směnky cenný papír na doručitele, nýbrž podle § 12 odst. 2 ZSŠ platí takový rubopis za blankoindosament.
",