■■.iSDTJKEOME, •''RAKOUSKÉ. , SEPSAL c^ť^a-^. >cA Dr./ANTOŇÍN rytíf'RANDA, c/V^^-e iCCty~c c, k. clypi'hký rada, ólon pansko bnyiiiovny a ííbbkúlio bOiiJn, í.ídný pľuícsor práv aut českť; um-verbtfé, majitel rak, če&tnúbo znaku pi-o vědu a miníní, komťlmrskébo kříže, řádu lM*UL ij. OTTO K s IHK.UVI Právničím, siní vBda. sociologie, norou. Hospodářství. Veškeia následní íci díla vjdulo Nakladatelství J, Otty v Praze, Karlovo náměstí čís. 34 n, bmpi Jose/, O kupeckých poukázkách (Se stanoviska íakouskebo piava u viluiho ) C( na 40 li Jha/Dt ilbm Almužna a mzda 30 ki - Dve nutne opravy (Piavo domo\skc Pikowi^ donuco\aV,vt%lvl|101 Se /Cimdllskl \ kialo\sl\i Ocskc ni J)il I Xi t Jv 20 li, díl ľ f /a 5 K boil í, O stěhovaní se lidu našeho do ciziny Sni/ona cena 12 li (roll Di Tmoblai, Vznik anglického parlamentu C< na W li Slandiii ! I, Deje pí ava německého Se /vlastním /ípulem k /eniuu ía kouskem I dílu iv I Duilit ^3d 2SS stí /1 k 5 10 lícipoiilij pioi di Jjfoj) Dejiny a system soukiomeho pravá římského I u li, ío/suoiH vydaní Instituci um skcho piava 1 poloMco 10 K, IT po lov u p c ist I /i G K Jonas h , Žena ve společnosti lidské, zvláště v Anglii a v Ameuce Oom k 1 20, sin w K3-l\dí líh /, Náprava rak měny 80 li - Vyioviam s Uhry r 1866 a 1877 IJisloneiQii] modun opitnl J>i A l'„< /pk ( on i k 1 20 hi ij [nun ~ holiliixi 1/ Pen /, Pravá městská království Českého a mark- rabstvi Moravského spolu s kijtkou juli smutnou J'dti wduii, upiaul Josol liniek ( < ni 10 K ^l/<.(//í/ Di /, Zákon pioli lichvě /e dne 2d května Ibbl Vyklad k piak heke jiotiebo s dol ilk) zakOí n üi nsl lnovém souvislých i piilm/mcli a 5piida\kcmíoimuluů Sni/i ein 1\ 1 20 ľalail ij l)i )., O samospiave antjliokp Sni/pna (ona 21 li 1'athul l)i 1)?/, Směnka a chek v za- konotlaistvi cviopskem studie sio-t n u k i ( ein K A ľ) iisal slo a )'i odebiau -v 21 si sítech po 60 h Uil 1 / lot 1S18- 184'J C ona K o -Dil II / let lbf>2—ÍSGI, Cena IC 2 40 Dil Hl Ĺ let 1SG3— lbGl Oona i K. Dil W Z let lbG5—18G7 Cena 3 K líplnc if sva/ku (.oni 3C 12 10, v i/ 1C 15 30 s kva, J, , Vyklad zákona obecního, /ikona o zistup olnoi, o pravú do mo\skrm i \c piu opati chudvcli luti v jel. /i K .6 60, va/ oO K S huai ľi , Na obranu vohecní samo-spiavy v království Cebkem Toll ticka studie bm/en i c ona 'O li Slov, několik, o ministerském nanzent /e dne 2() ce \na lbb2 "í pneme theo íetiekjcli stittiicli/kousek O en i GO b Slon n ITJDi li Řízeni trestní ra kouske v poľadku systematickém Upluc vo sva/kii ( ena K J — šili Di Heimnn Držba dle rakouského pravavpoŕadku systematickém Podle spisů i piodnasek íha l Handl/ ľ i IC 1 40 Sah JlJDi J meh , Naiodnost a její vyznám v životě veľejneni ( ona G K Sutín, pioi di A , Apiise i loial en-uuěte Piispcvpk k nun e o n\o]i modoiuilio n/ein tiPSluibn t K * Obzor narodohospod3ľsky Cisopii menovaný ota/kam uaiodolwpod u»k>m a sociálne politu k> m Todiktot dl í Giubei „01i70i "Naiodobospodaisk-í" v>(lw/i 13 ka/d(Iio mesue, \jjuuaie bi pen, m ob|ciiui)eli s\a/(icb le> b°. ľiodpliioi so na cel-j lok Q K, po stou K 9— in pul loku 4 K, po stou K 4 50. /idejto < išlo 1 na ukážku X J ó'- č-0/^-2 IV "l *tey SOUKROMÉ KOUSKE. SEPSAL Dr. ANTONÍN rytíř RANDA, c. k. dvorský rada, člen panské sněmovny a říšského soudu, řádný professor práv na české universitě, majitel rak. čestného znaku pro védu a umění, komtliurského kříže řádu Františka Josefa s hvězdou, rytíř rak. řádu železné koruny 3. třídy a ruského řádu sv, Stanislava 2. třídy, předseda c. kr. zkušební komise pro theor. státní zkoušky odb. hist, práva, předseda I. třídy České Akademie cis. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a uměni, řádný člen kr. České společnosti nauk v Praze, c. kr. akademie nauk v Krakově, society de legislation comparóe 7 Paříži, Čestný doktor university Bononské, předseda znaleckého sboru pro literatn.ru ve věcech původcovských v Praze, starosta Jednoty Právnické a t, d. SEŠIT X. a II. (Sešitu prvého vydání páté, sešitu druhého \ vdaní ětvite) j PRÁVNICKÉ JEDNOTY j tí MHRAVKKF S V PRAZE. NÄKUDEM J. OTTY. 1902. I MORAVSKÍ Veäkerá práva vyhrazena. Ô S T i§ $■■& n í U M'' H O VIIÄ f B ÁV* JC'I FA"Nt Y yjgjs '" STAJIÝ řOND ,. Clnv.: ľ)?P(PPU, Tiskem České grafickú společnosti ,,Umef' v Praze. Předmluva ke čtvrtému a pátému vydání. Důležité změny, které některé nové zákony, zejména nové processn í zákonodárství i v oboru obchodního práva v zápětí moly, vyžadovaly novou úpravu příslušných částí staršího vydání této knihy. ■— K novému němej>kčmu obeh. zákonníku, jenž dne ť. ledna :l 900 v říši nemecké účinkovati počal a jenž v mnohých podstatných kusech od dosavadního německého (pokud se týče nynějšího rakouského) práva se liší, brán ohled potud, pokud teho přední úkol knihy té dopouštěl. Novější obchodní literatury (zejména mezitím vyšlých děl C an s lei n a, Górskiho a Pol Htzera), jakož i judikatury obvyklým spůsobem jsem užil V PRAZE, v březnu 1902. Předmluva k třetímu a čtvrtému vydání. Třetí vydání přihlíží zejména k důležitým změnám, které v některých oborech obchodního práva noveJlami k živnostenskému řád q ze dne 15. března 1883 číslo 39. R. Z. a ze dne 8 března 1885 číslo 22. R. Z. uvedeny byly. Netřeba zmíniti se, že jsem i k novější judikatuře a literatuře v mezích vytknutého úkolu stálé zření měl. Laskavým pokynům pp. recensentů, zejména Dra. Pavlíčka .iur. Bl. 1889 č. 15. a 10. mohl jsem tím spíše vyhověti, ježto vesměs schvalovali srovnávací výklad ohledně společenského práva k platnosti přivedený. Y PRAZE, v prosinci 1887 a v červenci 1893. Předmluva k druhému vydání. U vydávání dalších sešitů obchodního práva nemohl jsem bohužel tak rychle pokračovati, jak jsem původně zamýšlel. Jiné naléhavé práce, zejména rychle za sebou následující druhé a třetí vydání, mé knihy: Der Besitz etc., třetí vydání monografie: O povinnosti k náhrado škody, dvojí vydání spisu: Österreichisches Wasserrecht atd., připoutaly činnost moji. k jiným odborům pravo-vědy. Doufám, že po dokončení díla o vlastnictví rychleji budu mocí pokračovati! — K novému uherskému obchodnímu zákonníku z r. 1875 všude jsem přihlížel. V 1'RAZlí, v prosinci 1879. Předmluva k prvnímu vydání. Kdož rakouskou literaturu nového německo-rakouského obchodního zákonníka poněkud zná, nebude popírati naléhavou potřebu vědeckého výkladu pro obor rakouského práva. Známé dva výklady — vyšlé hned po vydání obchodního zákonníka — nesou patrně stopy práce přenáhlené, která toliko okamžité potřebě nejširších kruhů právnických vyhověti měla. Že výklady německého obchodního zákonníka, z nichž některé ovšem jsou výtečné, rakouským právníkům o sobě nikterak nestačí, nebude nikdo popírati, kdo uváží úzké styky mezi právem občanským a obchodním — nehledě ani k podstatným změnám, ježto dle německého obchodního zákonníka od r. 1870 v oboru práva akciového vznikly. Již dávno bylo přáním mým, podati našim právníkům důstojný vědecký výklad alespoň nejdůležitějších oborů práva obchodního. Činím počátek sešitem tímto, jenž obsahuje díl všeobecný a zejména veledůležitý výklad o obchodech a kupcích, zamýšleje zvolna pokračovati, seč čas a síly postačí. V PRAZE, dno 29. července 1875. Randa, § i- 0 pojmu soukromého obchodního práva. Soubor právních pravidel, jimiž zvláštní soukromé právní poměry obchodu se týkající upraveny jsou, tvoří soukromé právo obchodní, o kterémž nám pojednávati jest. Toto je tedy částí soukromého (civilního) práva. — Státní právo obchodní, které pořádá poměry státu k obchodu ve směru administračním, finančním a procesualním, jakož i m e z i n á r o d n í právo obchodní, jest tudíž z předmětu této knihy vyloučeno.1) Slovem »obchod« vyrozumívá se vůbec živnostenské provozování výměny (obratu) věcí ve formě podstatně nezměněné.3) Pojem »živnosti« vyhledává stálé provozování v úmyslu zisku chtivém. »Výměna« (Umsatz) věcí zahrnuje jednak zjednávání věcí v úmyslu, je zase zcizovati, jednak dodávání, t. j. zcizení věcí v úmyslu, jich sobě potomně zjednati a kupci dodati. Základní formy jsou tedy spekulační koupě a spekulační prodej (dodávka, Lieferung). V oné pří-padnosti doufá živnostník, že dráže prodá, než koupil; v této případnosti doufá, že laciněji koupí, než prodal. Takto jeví se obchod býti prostředníkem mezi producenty a konsumenty. Jednotlivé ujednávky, které k provozování obchodu náležejí, šlovou »obchody«; ten, kdož obchod provozuje, slove kupcem (obchodníkem), věci, které jsou předmětem obchodu, šlovou zbožím (Waare), a poměry a skutečnosti obchodů neb kupců se týkající šlovou obchodními věcmi (Handelssachen). Movité i nemovité ") O jiných stránkách vědy obchodní sr. Thöl. Handelsrecht § 1. a 2. -) Dělení věcí ovšem není zračnou podstaty; změna předpokládá jakési zpracování neb upravení látky. věci mohou vlastně býti předmětem, obchodu neboli zbožím; však pojem zboží obvyklým spůsobem na movitých věcech přestává. Obchod v tomto (pravém) smyslu vyvolal časem celou řadu ústavů a živností pomocných, ježto vesměs — ovšem ne povždy a výhradně — slouží k podporování, šíření a k zvelebení obchodu ve vlastním (pravém) slova smyslu. Sem náleží zejména ústav burs, obchodních jednatelů a dohodců, živnost kommisionářů (obstaratelů), speditorů, povozníků, pojištovatelů atd. Veškeré ústavy a živnosti toho druhu vyrozumívala starší středoevropská doktrína a legislace pojmem »obchodu nevlastního«.3) Kruh věcí obchodních byl tudíž ovšem velmi rozdílný dle poměrů časových,.hospodářských, sociálních a právních. Z toho patrno, jak nesnadno, přesně omezovati předměty práva obchodního v protivo k právu obecnému.4) Podstatně siřeji — a ovšem i mnohem určitej i — pojala pojem obchodu novější obchodní kodifikace, předem francouzská legislace a podle ní též německo-rakouský obchodní zákonník (1861).5) Kdežto starší právo obchodní za vlivem středověkého rozlišování stavů a povolání — právo rakouské skorém až do doby nejnovější — převalnou částí bylo toliko zvláš tn í m ') Římskému právu ovšem zvláštní právo obchodníka bylo neznámým; soudci z lidu vzatí snadněji vyhovovali názorům a potřebám obchodu, i pokud se užívalo práva všeobecného. — Různé rozvrhy obchodních živností, které v starším zákonodárství důležitost měly, dnes skorém všeho významu pozbyly. Sem náleží rozeznávání obchodu ve velkém (Gross.ha.ndeI) a v malém (Detailhandel), K tomuto poslednějšímu počítá se kramářstvi, obchod fierantů (trhovců, Markt-fahrer), podomo vniků čili bausirníků (o těchto sr. nař. ze dne 4. záři 1852 č. 252.), obchod hokynářů (Höcker) a vetešníků (Trödler). — Dále rozeznává se obchod vlastní (Proprehandel) a obchod kommi-sionářský (či. 360. obch. zák.), pak obchod pravý (eigentlicher JI.) a obchod pomocný (o tom sr. str. í.). Z druhů těchto má význam zvláštní jen živnost podomní. Sr. § 7. iívodn. zák. ") Sr. též Endemann, D. Handelsrecht, § 1. a 4. O vývoji obchodního práva v středověku sr. vynikající dílo Goldschm i d ta: Universalgeschichte des Handelsrechtes (1. díl HI. yyd.: Handbuch des H.-R.'s). Co sack, IT. R. § 4. r') Tím nepopíráno, že již v středověku nalézají se značné stopy, že zpráva obchodníků vyvinuje se právo „vecí obchodních". Sr. Go Id Schmidt ílandelsr. F. § 1.; Endemann, Handeísr. § 4.; Studien in der rom. kan. Wirtschafts- u. R. Lehre (1874) I. p. 448 sq. a Zeitschr. f. Hand R. V. p. 35Ö nasi. Thol, Handelsr. § 1. a 2. 7 právem o b ch o d n í k ů (jus mercatorum) — výsadou stavu kupeckého: rozširovala dobá novější speciální ustanovení obchodního práva na širší a širší vždy kruhy práva obligačního a věcného, pokud dotyčné poměry vyžadovaly upravení zvláštního, dnešní m potřebám o b ch o d u přiměřeného. Východištěm a předmětem obchodního práva není již jediné speciální právo stavu kupeckého, nýbrž mnohem více. jistý obor mobiliárního práva vůbec") Jesti to obor ten, jenž s obchodem v širším slova smyslu nejtěsněji souvisí. A takto vysvětluje se, zenový německo-rakouský obchodní zákonník (dle vzoru francouzského Code de commerce) vychází z pojmu »obchodů« (Handelsgeschäfte)— jako základního.6") Sr. či. 271—275 obch. zák. —-Pojmem tímto řídí se pojem »obchodníka« čili »kupce« (Kaufmann). ČI. 4. Pojem »zboží« jest zcela podřízeným, obmezuje se ostatek spůsobem obvyklým na věci movité. Gl. 275. »Obchodními věcmi« (Handelssachen) jsou právní poměry kupců a obchodů se dotýkající. Gl. 1. Právo »obchodu« jest tudíž podstatně právem »obchodů» a »obchodníků«.7) Jinak dle §§. 1.—4. nov. něm. zák.; tu zakládá se povaha kupce netoliko na předmětu c) Jiná jest otázka, neměla-li by se speciální ustanovení dnešního obchodního práva na veškeré mobiliární právo rozšířiti a takto zlomiti škodlivý dualismus mobiliárního práva obchodního a neobchodního? Zajisté jest si toho přáti k vůli jednotě, přehlednosti a bezpečnosti práva! Dobře praví Endemann § 4. pozn. 80..- Nichts (kann) mich in der Überzeugung beirren, dass ein Allen genugihuendes Verkehrsrecht auch bei den heutigen Handelsverhältnissen ebenso wiinschensvverth als möglich ist. Sr. též Hunzinger, Motive zum Entwürfe e. schweizer H. G. B. p. 12. A protož dobře ustanovuje švýcarský zák. o obligacích, že předpisy zákona (von den Geschäften des Mobiliarvcrkehrs) všeobecnou mají platnost! Nový něm. občanský zák. převzal z obchod, zák. celou řadu předpisů, na př. v příčině správy. N. něm. obchod, zákonník má průchodu jen tehdy, když aspoň jedna strana jest obchodníkem; neboť absolutních obchodů není více. — 0 sblížení práva občanského a obchodního sr. pojednání Halbana v Przegladu prawa elc. 1898 seš. 4., 5., též Práv. 1898 st. 790. ''") Nehledě k starším obchodním stanovám severo- a slředo-italských měst přísluší vůbec hlavní zásluha o vývoj dnešního práva obchod. Francii, kdo již Ludvík XIV. roku 1673 vydáním Colbertovy „Ordonnance du commerce" položil základ k novější kodifikaci obch. zák. Sr. Bohrend, Handelsr. §§ 8., 9. ') Toliko či. 307., jenž jedná o papírech majiteli svědčících, jest rázu obecného a nepředpokládá ani obchodů ani obchodníků. Sr. Thöl, § 11. a, a § 12.; Goldschmidt, I. § 41. — 8 podniku (obchodech), nýbrž též na kupecké m s p ů sobu p r o-vozování závodu, nech C jest druhu jakéhokoliv. Nemovité věci nejsou více z obchodu vyloučeny; či, 275. byl vymýtěn. Vůbec vrací se nový něm. zák. k zásadě: že východištěm obch. práva jest obchodní živnost a živnost po obchodnícku provozovaná. Absolutních obchodů (či. 271.) nový něm. zák. již neuznává. Sr. § ]. K tomu sr. Strauss, Die Reform d. deutsch. Handelsrechtes (1899), str. 2., Staub, Supplement zum d. H. G. B. ke či. 4. a 2.71.—272. Zákonník obchodní a dodatky k němu obsahují ustanovení netoliko o obchodech a obchodnících (jednotlivcích a obchodních společnostech), nýbrž o celé řadě jiných souvislých předmětů, ku př. o obch. pomocnících, o bursách atd. Vše to, co obchodním zákonodárstvím jest upraveno, nazývá se věcí obchodní (Handelssache). Sr. § 6. pozn. 63. — Mnohem širším jest pojem obchodového práva (Verkehrsrecht), jehož zevnější ohraničení poněkud seznati lze z toho, že dotyčné záležitostí náležejí k příslušnosti soudů obchodních. (§ öl.jur. nor.)7') "') Tak zejména právo autorské a patentové náleží hlavně do oboru obchodového práva. Někteří, na př. Grünhut, Pollitzer aj., počítají i směn. právo k obchodnímu právu, Pollitzer § 3. p. 6—8 též právo p oj i ä ťo-vací a námořské; proti tomu dobře Gorski I. § 2., jenž k právu o. nepočítá ani právo pojišťovací (se. ve své lo(álnosti). ani právo směnečné. Sr. též Herrmann, Sbor. I. od. 18T. — Hledíme-li však ku kompetenci obchodním soudům vyhrazené (§51. jur. normy), můžeme k „obchodním věcem" (Handelssachen) ak obchodnímu právu v širším smyslu či k právu obchodovému (Verkehrsrecht) počítati i odborná práva lato, pak právo známkové a vzorkové, autorské a patentové. Právo pojišťovací, pokud se týče vzáj emného pojištění, náleží Ovšem do oboru obecného práva. — Pro všeobecnění práva mobiliárního zasazují se, jak Práv, 1902 str. 186 dle časopisu: „Annales de droit commercial et induslriel" 1901: č. 5. uvádí, té doby hlavně K. Thaller, prof, v Paříži a v Itálii proľ. Vivanle. Dle zprávy proí. Valory-ho tamtéž podané-zasazují se nyní vynikající mužové v Anglii, kdo posud zvláštního obch. zákona nebylo, o zavedení takového kodexu, zejm. společného: law merchant pro Anglii a angl. osady.— VNCmocku celá řada obligaču ich norem starého obch. zákona převedena byla do nového občanského zákonníka. — Jak Gorski. I. st. 19. p. 2. připomíná, i v Americe nastala otázka kodifikace obch. práva; však Američané tomu nepřejí z obavy, že by se tím kazil rozvoj práva, § 2. Vývoj práva obchodního v Rakousku, 1. Před uvedením obchodního zákonníka. Prameny obchodního práva prýští se v zemích rakouských dosti spore a to od doby nepříliš dávné. K důvodům všeobecným, ježto v středověku nedaly na rýchlo vznikali zvláštnímu právu obchodnímu, přichází v Rakousku i okolnost ta, že obchod a průmysl toliko znenáhla a to hlavně jen v několika městech a okresích se vyvíjely. Z toho vysvětliti lze jednak partikulární, ano přímo lokální význam a platnost starších, nařízení obchodních, jednak nevalnou plodnost legislace obchodní. Nehledě k obchodním obyčejům, k roztroušeným ve městských právích .výsadám obchodníků, jakož i výsadám, cechům kupeckým ve zvláštních přivil e j ich propůjčeným, zasluhují zejména tržní stanovy Boceňské arcivévodkyní Klaudií r. 1.G35 udělené a později často rozmnožené, pak směnečné řády ze dne ■10. září 1.717 pro Dolní Rakousko, ze dne 20. května 1720 pro země vnitrorakouské incl. Terst a Rjeku, hlavně pak obnovený směnečný řád ze dne 1. října 17G3 pro dědičné země české, dol.no- a vnitrorakouské — uvedený r. 1705 v překladu italském v Terstu a v Prímorí, r. 1775 v překladu latinském ve východní Haliči, r. 1797 v západní Haliči, r. 1771 král. re-skripl.em (1792 též sněmem) i v Sedmihradsku a 1785 též v jedné části Vojenské Hranice — povšimnutí zvláště proto, že též mnoho předpisů obchodničil obsahují. (Sr. zejm. či. 7., 8., 28., 29., 40.—48. směn. ř. z r. 1760.) Z téhož důvodu připomenouti dlužno konkursní řády (Fallitenordnungen) ze dne 18. srpna 1734 pro Rakousy, ze dne 16, prosince 1747 pro Štýrsko a ze dne 19. ledna 1758 pro Přímoří.8) Prve než obchodní zákonník ze dne 1.7. prosince 1.862 v zemích rakouských platnosti nabyl, totiž před 1. červencem 1.863, rozeznávali jsme v Rakousko-Uherském mocnářství tři obvody práva obchodního: Obvod francouzského práva obchodního, kteióž za vlády franeo;:;::ské z počátku tolioto století v tehdejším království Italském (r. 1808) a ve vévodství Varšavském (r. 1809) uvedeno s) Sr. Fischer-EIlinger, Lehrb. d. österr. Handelst-. (4. Aufl. v. II lUodjg) 1860, § 10. — V severním Tyrolsku nabyl směn. řád z r. 17G3 piavnim obyčejem platnosti. 10 bylo a po zrušení panství francouzského v Dalmácii, v jižním Tyrolsku a v Krakovskú platnost svou zachovalo.9) II. Obvod uherského obchodního (úvěrního) zákona, který na základě usnesení uherského říšského sněmu z r. 1839—40 v Uhersku a Ghorvatsko-Slavonskóm království platnosti nabyl.10) (ČI. XV. jedná o směnečném právu, či. XVI. o obchodnících, či. XVIII. o společnostech výdělkových, či. XIX. o obchodních grémiích, či. XX. o povoznících, či. XXII. o kupeckém konkursu. Zmfiny podstatné obsahují či. VI. a VII. zákonů z r. 18-1-3—44 a zákony ze dne 23. července 186l.n) III. Obvod o stát n í ch z e m í r a k o u s k ý ch (zejména zorní předlitavských, pak Sedmihradska a Vojenské Hranice). V těchto zemích nebylo žádné obchodní kodifikace, nýbrž toliko, různých předpisů a zákonů obchodních, kterýmiž ostatek nevalná část poměrů obchodních přiměřeným spůsobem upravena byla.12) Nejdůležitější zákony obchodní byly následující: a) Zákon o spolcích ze dne 26. listopadu r. 1852 č. 253. ř. z., zákon o Vídeňské burse ze. dne 11. července r. 1854 č. 200 ř. z., zákon o bursách a d o h o d c í ch n a z b o ž í ze dne 26. února I860 č. 58., zákony (podstatně souhlasné) o protokolování firem a o společnostech obchodních z r. 1853 pro Tyrolsko, z r. 1855 pro Sedmihradsko, z r. 1857 pro Halič a Krakov, ze dne 18. září 1857 č. 168. ř. z. pro Čechy, Moravu a Slezsko a z r. 1358 pro Vojenskou Hranicí. !l) Code de commerce byl v Italskú v překladu vlaském: Codíce di eom-mercio di terra e mare a ve Varšavskú v překladu polském prohlášen. Srov. Fischer 1. c. Code de commerce obsahuje ví. knize právo-obchodní a směnečné, v II. knize právo námořské, v III. právo konkursní, v IV. řízení obchodní. '") Zmény, které od r. 1849 následkem uvedení rak. legislace v tomto oboru nastaly, pozbyly r. 1861 v Uhersku (nikoliv v Chorvatsku) opét platnosti následkem usnesení konference judex-kurialní ž téhož roku. ") Sr. Bio dig, Zeitschr. f. Handelsr. V. p. 446 sq., Gold s ch mi d t p. II. a Einstweilige Norm für die Gerichtspflege in Ungarn a t. d. (1861). ") K obvodu tomuto náležejí též dva vedlejší okršlky, totiž Boceíí, kde platily líoceňské sménečné a tržní statuty ze dne 15. září 1635, pak Solnohradsko, kde za vlády bavorské (1812) bavorský směnečný a merkaniilní řád ze dne 24. listop. 1785 uveden byl. — Sr. ještě Lästig, Entwicklungswege und Quellen des Handelsrechtes (1877), obsahující janovské a florentinské prameny středověkého práva obchod. (K tomu sr. Go l ds chrní d t, Zeitschr. f. II. R. ž:3, str. 810. sq.) 11 Ď) Jednotlivé paragrafy v.šeob. občanského zákonníka, zejména § 995. (o úroku), §§ 1027.—1033. (o kupeckém zastoupení), §§ 1203., 1204, 1207., 1214.—1216. (o obchodních společnostech) a §§ 14.10. a 1430. (kupecké placení). c) ČI. 44.—4:5. směn. řádu ze dne 1. října 1763 o kupeckém právu zástavním a retenčním. Z toho patrno, že předměty, o kterých nový obchodní zákonník jedná v knize IV., starorakouským obchodním zákonodárstvím nikterak upraveny nebyly, ano že valná část předmětů knihy I.—III. obchod, zák. teprve od let padesátých min. věku zvláštními obchodními zákony pořádána byla. Praktická potřeba stejného a pokročilým poměrům přiměřeného práva obchodního v zemích rakouských vyvolala po šťastné provedené unifikaci občanského práva (1811) opětné a opětné pokusy o podobnou jednotnou kodifikaci práva obchodního vzorních těchto, .liž nejvyšším vl. listem ze dne 18. února 1809 byla dvorská kommise odboru právního (I íofkommission in Justizsachen) vyzvána, aby vypracovala »kommerční kodex«, jenž v 5 knihách obsahovati měl: právo obchodní, směnečné, námořské, řízení konkursní (fallitní) a řízení ve věcech obchodních. Referentem byl appell. radní Zimmerl. Však toliko kniha první a druhá (obsahující právo ob chodu í a směnečné) byla kommisí vypracována.'■') Ani tato první osnova ani nový (druhý) návrh obchodního zákona, jenž dvorskou kommisí r. 1842 zřízenou sepsán a r. 184-9 tiskem vydán byl, nedošly nejvyššího schválení. — Roku 1853 vypracovalo ministerstvo obchodu nový (třetí) návrh obchodního zákonníka, jenž v ministerstvu práv (1855) přepracován byl. Návrh lento byl tehdejší říšské radě k přehlédnutí odkázán, z jejíž porad vyšel ve formě podstatně změněné; tot návrh čtvrtý, jenž r. 1857 tištěn byl. Návrh rak. námořského práva vyšel tiskem ve Vídní r. 1848. S dalších pokusů kodifikačních sešlo následkem snah ně-rn e c k ý ch spolkov ý ch států, směřuj (cích k uveden í jed n o t-ného obchodního práva ve všech zemích bývalého němé-, c kého spolku. K návrhu Bavorska usnesl se totiž německý •') Sr. podrobnejší zprávy v Pratobeverových Materialien: I. p. 2.0. II. 292. VIII. p. 483; Fischer (Hlodig) p. 20. nasi.; Stubenrauch, Handb, des österr. II. R. § 78. 12 spolkový sjezd dne 1.7. dubna roku 185G, že v Norimberku sejíti se má kommise zástupců něm. spolkových států, by vypracovala osnovu všeobecného zákonníka obchodního pro v e š k e r é země, k německému spolku náležející. Konference zahájila schůze své již dne 15. ledna 1857 v Norimberku za předsednictví rakouského poslance rytíře Raule-ho.'*) Za základ položen byl poradám návrh pruský; k rakouskému návrhu měl se bráti stálý zřetel.15) Dne 1. července 1857 (v seděni 98.) bylo první čtení skončeno. Druhé čtení počalo se 15. září 1857 a trvalo do ?>. března 1858. Mezi druhým a třetím čtením odbývala konference (mezi 2G. dubnem 1858 a 22. srpnem 1860) v Hamburku porady o návrhu práva námořského (V. kniha obchodního zák.). Třetí čtení (prvních čtyř knih) počalo dne 19. listopadu 1860 a obmezilo se dle návrhu vlády rakouské, pruské a bavorské a dle usnesení většiny (?) konference přes protest menšiny18) toliko na jednu část opravných návrhů vládních k osnově čtení druhého, aniž se byly připustily podstatné změny základních zásad prve přijatých. Toto třetí čtení, v kterémž se ostatně i protestující vlády súčastnily, bylo dne 11. března 1861 v 538. schůzi dokončeno. Usnesením spolkového sjezdu ze dne 31. května 1.861 byla osnova takto vypracovaná vládám spolkovým k přijetí doporučena. ") Dr. Haute, předseda Vídeňského obchodního soudu, narozen ve Sviuech (Schweinitz) v cechách, byl synem chudých rodičů českých, jenž vlastním svým přičiněním vysokých došel hodností. Zemřel 1872. — Čestným předsedou Norimberské konference byl bavorský ministr Ringelmann, referentem: pruský poslanec Bischof)'. Zastoupena byla většina spolkových státu, zejména Rakousko, 'rusko, Bavorsko, Sasko, llanoversko, Wiirlembersko, Badensko, obojí flesseusko, Nasavsko, čtyry svobodná města a t. d. '■"') Rakousko předložilo'vlastně dva návrhy: návrh třetí z r. 1855 tak xv. ministerský (tištěný), a návrh čtvrtý z r. 1857 tak zv. revidovaný (původně litbgrafovaný). Oba jsou vytištěny v Beilagcnband zu den Protokollen d.'Nürnberger Conľ. '") ..Die drille Lesung der ersten 4 Bücher ist aber eine unvollständige und. ist es wider das Recht und den Willen einiger Regierungen" Tb öl, II. II (5. vyd.) § 18. V. — Srov. o lom Thöl: Zur Geschichte des Entwurfes eines a. d. II. O. B. 1861, Goldschmidt I. g 28. V četo protestujících vlád bylo tlanoveransko (zástupce prof. Thöl). Vláda rakouská, pruská a bavorská odůvodňovaly předsejití své obavou, že by j i nak dokončení definitivního návrhu na neurčitou dobu bylo odročeno. Srov. doslovné znění not u Goldschmidta I. § 23., k tomu Halin I. § 9. 15 Návrh ten byl — tak jako prve řád směnečný — počátkem let šedesátých jako zemský zákon uveden téměř ve všech zemích německých17) a (1863) v Rakousku. Týž zákonník vyhlášen hyl. (zároveň se směnečným řádem) počínaje 1. ledna r. 1870 v obvodu celé říše Německé (od. roku 1872 též v Eisasku-Lotarinsku) jako spolkový zákon říšský. Zároveň, byl v Lipsku zřízen nejvyšší obchodní soud: nejprve pro severní Německo (Bundesoberhandelsgericht), pak od r. 1871 pro celou říši Německou (Reichsoborhandelsg;), který od r. 1879 rozšířil se na obecný říšský soud (Reichsgericht). Však 1. lednem 1900 v Německé říši v platnost vstoupil nový něm. obchodní zákonník ze dne 10. května 1897. První kniha obsahuje přídavek o obchodních agentech (§§ 84.—92.) a o soukromých dohodcích (§§ 93.—104; úředních sensalů již není). Titul o obchodních pomocnících a učennících jest podstatně změněn (§ 59. si.); živnostenští pomocníci vylučují se z kruhu obchodních pomocníků. — Druhá kniha jedná o obchodních společnostech a tiché společ-' nosti (§§ 105.—342.); akciové právo jest podstatně jinak upraveno než u nás. — Třetí kniha jedná o obchodech (§§ 343.—473.); přibyl titul o skladním obchodu (§§ 416.—424.). — Čtvrtá kniha věnována námořskému právu. Protokoly norimberské konference redigoval sekretář konference Lutz. Protokoly byly nejprve v 1000 exempl. in folio tištěny a jimi vlády a členové konference poděleni. Jiné (authentické) vydání v oktávním. formátu (s totožným číslem stránek) s povolením konference opatřil týž sekretář Lutz. Svazky I., II., III. a IX. obsahují protokoly obchodní konference; svazek IV. až VIII. protokoly hamburské konference, která vypracovala i pátý díl obch. zák. obsahující námořské právo, které však posud v Rakousku uvedeno není. — Prozatím vydán byl toliko zák. ze dne 7. května 1879 č. 55. ř. z. o registrování kupeckých námořských lodí. (K tomu srv. min. nařízení ze dne 1. října r. 1879 č. 122. ř. z.) Německo-rakouský obchodní zákonník (z r. 1861—62) tvoří též základ nového uherského obchodního zákona z r. 1875, jenž v době od r. 1873 do 1875 vypracován byl. Obsah jeho vyňat v podstatě z našeho zákonníka; ovšem mělo i novější právo francouzské, belgické a italské patrný vliv na jeho dosti ") V Lucembursku nebyl prohlášen. 41 rychlé zpracování. Však uherský zák. nepřijal ústav úředních dohodou (či. 66.-84 rak. z.), ústav komanditní společnosti na akcie (či. 173.—206 rak. o. z.) a ústav tiché společnosti (či. 250.—265.). Za to do zákonníka uherského pojaty byly: předpisy o společenstvech hospodářských a výrobních (v podstato z rak. zák. o společenstvech ze dne 9. dubna 1878 — ovšem s modifikacemi); pak předpisy o veřejných skladních domech (§§ 4-53.—462.), o pojišťovacím obchodu (§§ 453. až 514),"*) o smlouvě nakladatelské (Verlagsvertrag §§515. až 533.) a o (volném) obchodu dohodčím (Maklergeschäft §§ 534. sq.).18) Instrukci k provedení obeh. zák. vydal uherský ministr práv nařízením ze dne 1. prosince 1875. II. Po uvedení obchodních zákonníku. Po uvedení německého obchodního zákona ze dne 17. prosince 1862 č. 1. ř. z. (z r. 1863) v zemích rakouských a uherského obchod, zákona v zemích koruny uherské (1875) sluší v mocnářství Rakousko-Uherském následující obvody obchodního práva rozeznávati: I. Země, v kterých platnosti nabyl nový obchodní zákonník ze dne 17. prosince 1862. Sem náleží země předli ta vsk é (Rakousko). V Rakousku počal zákonník účinkovati dnem 1. července 1863. (Ve Vojenské Hranici, kde týž zákon nař. ze dne 14. června 1862 č. 66. ř. z. uveden byl, nabyl dnem 1. ledna 1876 nový uherský obch. zák. platnosti.)18") ■ "') V Rakousku máme o pojištění jen sporé normy; posledně byla správní stránka pojišťoven upravena min. nař. ze dne 18. srpna 1880 č. 110. ř. z. ,8) Uherský zák. jest tedy ovšem úplnější kodifikací než rak. zákonník. Pokud však dodatky nové pripojil, pronášeny vážné pochybnosti o přiměřenosti novot, tak zejména stranu kapitoly. o obchodu pojišťovacím. (Sr. James Klang, Das ungar. H. G. u. das Versicherungswesen 1876.) Celkem jest uherské zpracování rakouského obeh. zákonníka rozumné a zajisté jednodušším poměrům uherským přiměřené. Úvahu o uhěrsk. z. viz v Zeilschr. f. gesummtes Ilandelsv. XXI. str. 164. si. a 421. si. Kommentar k uherskému obchod, zákonu sepsal sek-cijní rada Julius von Schnierer; týž vyšel v autorisovaném překladu německém, v Pešti 1877. (Srov. Právník 1877 str. 99.) "") Y Dalmácii platí v oboru práva námořského posud franc. Code de commerce; týž platí — dle obyčeje — též v Pří moří. II. Země koruny uherské, totiž Uhersko se Sedmihradskem, království Chorvatsko-Slavonskó a býv. Vojenská Hranice, v kterých prohlášen nový uherský ob ch o d n í z á k o n ze dne 16. května r. 1875 (XXXVII. článek zákonu z r. 1875), jenž 1. lednem 1876 ve všech zemích koruny té platnosti nabyl. Od té doby panuje v zemích rakouských zákonník něm-r akou sky, v zemích pak koruny uherské (inch Hranici) zákonník uherský, v podstatě tedy skorém totožné právo.,8b) Připomenouti dlužno, že 1. lednem 1877 ve všech zemích koruny u h e r s k é platnosti nabyl též nový u h e r s k ý s m ö n e č n ý řád z roku 1876, jenž jest rovněž rozmnoženým překladem rak. něm. směnečného řádu, pak že od 1. listopadu 1883 obchodní zák. a směn. řád rak.-uherský v podstatě v platnost uvedeny byly též v Bosně a Hercegovině. (Blíží se více uherskému právu.) Francouzské obchodní právo tudíž v Rakousku již neplatí- § 3. Přehled zákonodárství obchodního v zemích mimo-rakouských. V žádném oboru práva nejeví se vzájemnost zájmů hospodářských a potřeba průhledného a co možná jednotného práva spůsobem tak naléhavým, jako v oboru práva směnečného a obchodního. Budoucnost snad nepříliš daleká povede nepochybně v jistých oborech obchodu mezinárodního k přijetí totožných právních zásad, a již nyní jeví se snaha po rozšíření, vyrovnání a vzájemném přisp osobování obecně přijatých obchodních ústavů 18") Známo, že v Chorvatsku a ve Vojenské Hranici (rovněž v Sedmihradsku) posud platí rakouský občanský zákonník, jelikož se usnesení uherského sněmu z r. .1861, jímž rak. zákonodárství zrušeno bylo, na Uhersko (vylučujíc l. zv. partes adnoxae) obmezuje. (Též soudní řízení a trestní zákonodárství náleží k autonomní působnosti chorv. sněmu). — Návrh nového uhorského obchodu, zákonníka sepsal prof. Apathy. Návrh ten byl po dvojím čtení (od 9. listop. 1873 do 21. prosince 1874) ve smíšené kommisi (-8 členů) r. 1875 uherským sněmovnám předložen a stal se zákonem ještě téhož r. 1875. Německý překlad: Das ungarische Handelsgesetz für sämm(liche.Länder der h. Stephanskrone vydali: Uerich, Zvetenay, Steinacher. 1875, též: R. Bau s en wein: Das österr. u. ungar. II. It. (1894). 16 a právních zřízení různých států a národů.19) Nebude od místa, přihlédnome-li k novější obchodní kodifikaci cizích zemí. I. Přední místo tu zaujímá: Francouzský Code de commerce, jenž jako celek ve Francouzsku platnosti nabyl dnem l. ledna 1808. Skládá se ze čtyř knih a obsahuje 648 článku.20) Důležité jsou pozdější dodatky v oboru práva společenského, zejména zákon ze dne 23. května 1803. a ze dne 24. července 1867 (Loi sur les sociétés).21) •— Zákonník tento byl v mnohých jiných zemích v překladech se změnami více méně rozsáhlými uveden a sloužil převalné části pozdějších obchodních kodifikací za vzor. Zejména bylo francouzské obchodní právo za časů prvního císařství francouzského uvedeno netoliko vporýnských zemích německých (v po rýnském Prusku, ve Falcku, v porýnském ílessen-sku, v Badensku), nýbrž též v Lucemburku, v království Italském (Codice di commercio del regno, ďltalia 1808), v Polsku (1809), v Belgii (1.808) — v novější době podstatně změněno21") — v Ho Hands k u (181.1), v některých kantonech švýcarských. Dle vzoru francouzského složeny jsou dále: obchodní zákonník španělský (1830) — samostatnějším ale jest nový španělský Godigo di coinm. z r. 1885 (platí od 1886), — pak řecký (1835), rumunský (184-1), nový z r. 1887, srbský (I860),23) egyptský (1826) a jiné zejména i mimoevropské zákony.23) ") Sr. k tomu Colin, Über international gleiches Recht 1879. Překlad německý všech obchod, zákonu podává nyní v druhém vydání: Dr. Oscar Borchardt (syn): Die gelt. Handelsgesetze des Erdballs etc. mit Einleit. u. Annierk. etc. 1885 (Berlin). Přehled směn. zákonu evropských podává Pavlíček v Práv. i883 p. 384; sr. též Goldschm. Zeitschr. f. H. R. 28. p. 509. 2") Titul 8. knihy I. obsahuje směnečné právo. Sr. p. 8. pozn. 9. Bližší zprávy o právu cizozemském viz u Go Ids ch m id t a I. §§ 11—14., Thöla § 6. ") Sr. Randa v Práv. 1866 p. 217. a ßürgl tamtéž 1869 p. 97. Zeitschrift f. 11. R. XII. líeilg. B. ''") V Belgii byla ovšem první kniha (hlavně směn. právo, obchodní společnosti, pojišťování etc.) nahrazena pozdějšími zákony (1867—1874); též 3. kniha (o konkursu) zák. z r. 1851, a první ä druhý titul 4. knihy (kompetence) zákony z r. 1869 a 1876. ") Německý překlad podal B1 o di g 1861 a v Haimerlově Víertelj. VI. p. 279. 23) Francouzské zákonodárství platí V území, kteréž obývá obyvatelstvo as 21.0. millionfl hlav. Sr. Colin 1. c. Sr. Bulletin de legislation comp. 1877 p. 175. Dílo porovnávací: Gh. Lyon-Caén, Tableau de lois čommer-ciales en vigueur dans les prineipaux états de l'Europe ét de l'Ámerique. 17 V íl o 11 andskú platí nyní obchodní zákonník z r. 1838, jenž má 923 či. a od franc, vzoru podstatně se liší. V zemích německých, pak. v částech býv. království Italského, které toho času k II ak oušku náležejí, nastoupil na místo práva francouzského všeobecný německý obchodní zákonník. II. V obvodu dnešního království Italského nastoupil na místo dřívějších, partikulárních obchodních zákonníku (sicilského, toskánského, sardinského, papežského a jiných ponejvíce francouzskému code de comm. napodobených) nejprve italský obchodní zákonník: G o die e d i commercio d i Regno ďltalia ze dne 25. července 1.865 (732 článků), jenž od sardinského vzoru nevalně se uchyloval. (Německý překlad podal Treves, ve Vídni 1868.) Od 1. ledna 1883 nabyl však platnosti nový italský obchodní zákonník ze dne 31. října 1882, jenž podstatně přiblížil se rak.-něm. obeh. zákonodárství. III. Větší samostatností a důkladností vyznamenává se portugalský obchod, zák. (z r. 1833, 1888, 1893), obsahující ve dvou dílech, právo obchodní a námořské, pak shora uvedený nový španělský oben. zák. ze dne 22. srpna 1885.34) IV. Ruský obchodní zákonník v 11. svazku »Svodu« (má 2589 článků); první vydání z roku 1.835, pozdější z roku 1842 a. ISO?.24") V Polsku platí ale dosud Code de commerce. V. .Něm.-rakouský obchodní zák. (911 článků) z r. 1861—62, jehož první čtyři knihy (v 431 článcích) obsahují právo obchodní a pátá (v Rakousku posud neuvedená) právo námořské. (Pruský .Landrecht [z r. 1794] jednal v II. díle 8. titulu [§§ 713.—2464.J dosti obšírně o právu směnečném a některých částech práva obchodního a námořského; novým něm. obchodním zákonníkem pozbyly předpisy tyto [1861] platnosti.) Však od 1. ledna 1900 platí v něm. říši nový něm. obchodní zákonník (§§ 905.); první tři knihy jednají o právu obchodním (§§473.), čtvrtá jedná o právu 1876 (k tomu Zeitschr. I*. II. R. 23. str. 314.). O Íráne, právu obcb. sr. novější spis: Lyon-Caen et Renault: Precis de droit commercial, Paris 1879 (k tomu Krit. V. J. Sehr. 1879 str. 491.), nové vyd. 1888— 1890; B eh T en d, § 10. M) Sr. Griinh. Ztschr. 1890 str. 593. M*) Ü „Svodu" sr. též článek, v „Právníku" 1871 p. 788 sq.. Ur. Waldemar P faff, Lelirb. d. russ. Handelsrechtes, Petersburg 1865., Leu I ho I H, Russ. Rechtskunde 1888. Ur. Antonín K.aiida: Obchodní pľ;i\-o. 2 18 námořském. — Dle vzoru staršího něm. zák. sepsán obchodní zák. japonský z r. 1890. (Sr. Ztschr. f. H. R. 1899. st. 596 a 1901 sír. 1. si. [Rehme].) VI. Nový uherský zák. z r. 1875, sepsaný dle vzoru něm.-rakouského o. zák. VIL Ve Švýcarsku směřovaly snahy vládní od roku 18(32 k vydání společného obchod, zákonníka pro celé Švýcarsko. Návrh výtečný vypracoval prof. Munzinger, jehož motivy r. 1865 tiskem vyšly. Nový návrh: O právu obiigačn ím (v némž i právo obchod, a smSn. obsaženo) vyšel r. 1877, na jehož základě vydán byl'zákon spolk. ze dne 1.4. června 1.881, jenž 1. lednem 1883 platnosti nabyl (Bundesgesetz über das Obligationenrecht).24'') Vlil. Bulharský obchodní zák. z r. 1897 (od 1898 v platnosti) sepsán dle vzoru rak.-uhersk., rum. a ital. obch. z. (Sr. Ztschr. f. H. R. 1899 st. 594.) Anglicko, Dánsko, Švédsko a Norsko, pak převalná část severoamerických států nemají obchodní kodifikace, ovšem ale více rozsáhlých speciálních zákonů, zejména Anglie více zákonů o obchodních společnostech. Sr. na př. anglický zákon o společnostech ze dne 7. srpna 1862 a 20. srpna 1868. (Sr. Zeitschrift f. H. R. VIL a XIII., Ergänzungsband: v. Randa: Právnik 1866 p. 217.) § 4 Literatura obchodního zákona,2') Překročili bychom daleko meze a účel toho spisu, kdybychom přihlíželi chtěli k starší literatuře a zejména k důležité pro historický vývoj práva obchodního literatuře a judikatuře italské, v kteréž první zárodky moderního práva obchodního spatřujeme. Jen zběžně buďtež jmenováni: Benevenutus S tra c cha, spisovatel díla: Tractatus de mercatura (ca. 1550—1555); Sigismnnd Scaccia, jenž sepsal Tractatus de Commerciís et cambio (1618); J. M. L. Casaregis, Discursus legal, de commercio (1719), a důležité: Decisiones rotae Genuae de mercatura (z XV. veku) a Decisiones -n) K lomu sr. kommentar; Schweiz. Obligationenrecht etc., vydaný prof. Schneiderem za spolupůsobení prof. Ficka. Zurich 1883 (vyd. 2.). 2:') Podrobný výklad literatury obchodní tuzemské a cizozemské podává Tluil, § 11. a ještě úplnéji Goldsehmídt I. §§ 3.-14. a § 32. 19 rotae Romanae z XVI. věku. O tom sr. (i ol ds chrni d t, Zeit.schr. f. II. R. X. str. 468. sq. H. R. I. §§ ň'.—8., Thol § 6., Endemann, Studien in der román istisch-kanonistischen Wirihschaí'fcs- u. Hechtslehre (1874), G. Las tig: Entwicklungswege und Quellen des Handelsrechtes (1877), hlavně Goldschmidt, Handelsrecht I. (třetí vydání) 1891 obsahující: Universalgeschichte des Handelsrechts. Zde jest nám přestávati na literatuře obchodního práva rakouského doby poslední. •.! .Kromě systémů soukromého německého práva, ježto skorém vesměs — ovšem často dosti zběžně — též o směnečném a obchodním právu jednají, sluší z literatury německého obecného obchodního práva z doby před vydáním obchodního zákonníka jmenovati: G. Fr. v. Martens, Grundriss des Handelsrechts (1797, 3. vyd. 1820); Bender, Grundsätze des deutschen Handelsrechts (1824) • Pohls, Darstellung des gemeinen deutsch, u. Hamburg. Handelsrechts (I. 1828): Heise, Handelsrecht (dle jeho přednášek z roku 1814-—1.7, vyd. 1.858): Morstadt, Gommentar über das Handelsrecht etc. (L 1849): C. H. L. B ľinckmann, Lehrbuch des Handelsrechts etc. (Heidelberg 1853—1857 (prvních 27 archů], pokračování od W. E n de man u a [I860], Heinrich Thöl, Das Hantleisrecht (als gemeines, in Deutschland geltendes .Privatrecht etc.) I. (1851, vyd. 5. 1875. Dil IL obsahuje směnečné právo). Díla Brinck-manna a hlavně T hul a pokládati lze za přední všech dosud uvedených. Z literatury rakouského práva obchodního před uvedením obchodního zákonníka sluší uvésti: Ignaz E. v. Sonnleithner, Leitfaden über das Osler r. ílandels-ii. Wechselrechf (4. vyd. 1827); Pau e m f e i n d t, "Handbuch der Handelsgesetze etc. 1836. (Supplem. 1842); hlavné Fischer, Lehrbuch des osterr. Handelsrechts etc. (Prag 1828); vydání druhé a třetí spracoval EUinger (1848), vydání čtvrté Blodig (i860) — nejúplnější dílo o starším rak. právu obchodním; M. v, Stuben-rauch, Lehrbuch des ťisterr. Privathandelsrechi.es etc. (I859).-6) ') Sbírky administračních zákoníi a arlmin. výkladu srov. u Stuben-raucha, Handbuch d. H. R. (1863) p. 89. Sbírky a výklady t. druhu sestavili: Kopetz, Barth-Barth e tíh eim a Kostetzky; pak: Ernst Mayerhoľer Handbuch f. d. polit. Verwaltungsdienst (2. vyd. 1859, 3tí 1875, 4té 1881), 5. vyd. 1901 opatřil hr. Pace. 20 O uherském obchod, zákonu s r. .1. Wildner v. Maithstein, Gommenlar der ungarischen Creditgesetze (1841—1842); Ritter, Wechsel-, Handels- und Goncursrecht. Literatura obchodního zákonníka z r. 1861. -7) \. V Nemecku vyšíá: a) Kommentar y: 11. M ako wer und S. Mayer, Das a. d. Handelsgesetzbuch etc. Für den prakt. Gebr. (1862, 7. vyd. v. H. Makovver 1877, 11 vyd. 1893.) R. Weinhagen, Das a. d. Handelsgesetzbuch (1861). R. von Krae wel: Das allg. deutsche Handelsgesetzbuch etc. (1862, IL vyd. 1869). *Proi'. Fr. von IIahn, Gommentar zum a. deutschen Handelsgesetzbuch (1862, druhé vydaní 1871.....-1875). (Nejlepší a nejdůkladnější kominenlar něm. o. zák.) Třetí vydání 1.878. G. F. Koch, Allg. deutsch. Handelsgesetzbuch...... in Anmerkungen (1863, druhé vydání 1868). *I)r. A. An seliti t z und Frhr. v. Völdendo rff, Gommentar zum a. deutsch. Handelsgesetzbuche (1867—1874). (Hoví praktické stránce obeh. práva.) Dr. Oscar W ä cli t e r, Das Handel recht nach, dem a. d. H. G. B. (Leipzig 1866.) *Dr. P u ch e lt, Gommentar zum allg. deutsch. Handelsgesetzbuch (Leipzig 1872), 2. vyd. 1876, 4. vyd. 1892/3. *Keyssner H., Allg. d. Handelsgesetzbuch (ni. er laut. Anmerk.) (7. A. 1872). Od téhož: Allg. deutseh. 11. G. B. nach der Rechtssprechung u. Wissensch. erläutert. 1878. (Toto dílo se rozumí,, není-li jiné citov.) *Staub H., Deutsch. H. G. B. (4. vyd. 1869). Páté vyd. vztahuje-se již k nov. něm. obeh. zák. z r. 1897. K. o walz i g, A. D. H. G. B. (erläutert vornehmlich aus den Entscheidungen des Reichsoberhandelsgerichtes. 1876). 2. vyd. 1879. *Gareis, G. u. 0. Fuchs b er g er, Das allg. deutsche EL G. B. u. d. sich daran anschl. Reichsges. Hrsg. u. erl. Berl. 1891. O námořském právu: Wiliam Lewis, Das d. Seerecht. 1877. '") Z prevaliiého počtu výkladů bualež tu jen důležitější uvedeny. — tiopší výklady znamenány jsou *. 21 b) S y s t e m a t i c k é v ý k 1 a d y. Předkem opět uvésti sluší 4. a 5. vydaní výtečné knihy *Thöl: Das Handelsrecht, in Verbindung mit dem a. d. iL G. 15. (1862). Páté vyd. vyšlo 1875. Cituji dle 4. vyd., kde není páté udáno. "*) Dr. Willi. Endemann, Das deutsche Handelsrecht (1865, 2. vyd. 1868, 3. vyd. 1876). W. Auerbach, Das neue Handelsgesetzbuch syst, dargest. (1863). (Více prostonárodní výklad.) C. M. A. Gad, Handb. d. allg. d. Handelrechtes (1873). (Jen 4. kniha jest důkladněji zpracována.) *l)r. L. Goldschmidt: Handbuch des Haiidelreehtes.-s) 1. Band 1. Abtheilung enthält die geschichtlich-literarische Einleitung u. die Grundlehren. (1. vyd. 1864, dle kterého zde cituji, pokud neuvádím vyd. 2. neb 3.) Druhé vydání 1876. — Třetí r. 1891 vyšlé vydání obsahuje 1. 1. dějepisný rozvoj obchodního práva (Universalgeschichte des Handels). Druhé odděl. I. svazku obsahuje: die Lehre von der Waare. (Eigenschaften der Waare. Besitz und Verfügung insbesondere durch Mittelpersonen, durch symbolische Tradition, bes. Connessement. Eigenthum. Pfand- und Retentionsrecht. Deckung. Geld.) Kniha ta jest nejpodrobnější výklad něm. práva obch., jenž důkladností svou a srovnáváním cizozemského práva nad jiné vyniká. Kostru pro syst, výklad obchod, práva s některými cennými výklady podává L. Goldschmidt: System des Handelsrechtes etc. 1887 (5. vyd. 1892). Prof. G. Gareis, Das deutsche Handelsr. (Stručný výklad.) 1880 2. (vyd. 1888, 4. vyd. 1.892). *Endemann: Handbuch d. deutsch. Handels-, See- u. Wechselrechts, unter Mitvvirkg. v. Brunner, Colin, Gareis, Grünhut, Klostermann, Koch, König, Kuntze, Lastig, Lewis, Primker, Reatz, Regelsberger, Schott, Schröder, Völderndorff, Wendt, Wester-kampf, Wolf, 1881—1885. (4. sv.) *Prof. Dr. J. Fr. B ehrend, Lehrbuch des Handelsrechts. 1880. (5. sv. 1892.) Schází 4. kniha. -'*) Tento velice zasloužilý spisovatel a učitel zemřel r. 1884. -') Goldschmidt, zakladatel Zeitschrift luv Handelsrecht, prve professor práv v lleidelbcrku, pozdßji radní u nejvyššího něm. soudu obchodního, pak professor práv v Berlíně; zemřel r. 1897. Přehled novej, franc, a angl. zákonodárství podává: Spaing, Franz, u. englisch. Handelsrecht im Anschluss an d. a. deutsche H. G. Buch. (Berlin 1888.) J. v. Schnierer, Gomm. zum ungar. Handelsgesetzbuch, aut. Übersetz. (Budapest 1877.) Konrad Cosack, Lehrt), d. Handelsrechtes mit Einschl. des See-rechtes. 1888. (3. vyd. 1895, 4. vyd. 1896.) Čtvrté vydání vykládá již nový něm. o. zák. z r. 1.897, 5. vyd. 1900. Ring, Das .Reichsgesetz vom 18. Juli 1884 betreff, d. K. G. auf Aktien u. Aktienges. etc. 1886. J. Ries s er, Zur Revision des Handelsgesetzbuchs 1887 (BeiJ. zur Ztschr. für H. R. 33). 0. Fuchsberger, Entscheidungen des Reichs-Oberhandelsgerich-tes 1881, 1883, pak des Reichsgerichtes etc. (ve výtahu), í. Das Handelsrecht. Vyd. druhé 1891, s dodatky. K. Lehmann u. V. Ring, Das Handelsgesetz!:), f. d. deutsche R. 1901. A. Düringer a M. Hachenburg: Das Handelsgesetzbuch v. 10. Mai 1897. (1001—2.) Karl Lehmann, Das Recht der Aktiengesellsch. 1898. 1. s. II. V Rakousku vydaná: Dr. Alex. B r ix, Das österr. Handelsgesetzbuch v. Standpunkte der österr. Gesetzgeb. erläutert (1.863). (Přes velké vady z rak. výkladů dosti dobrý.) Prof. Dr. Moritz v. Stuben rau ch, Handbuch des österr. Handelsrechtes (1863). (Tento pokus systematického výkladu obchodn. práva jest práce poněkud přenáhlená.) Bio dig, Die vier ersten Bücher des Handelsgesetzbuches (1865). (Jest hlavně sestavení látky rak. práva.) Prof. .1. B lasch k e, Erläuterung des Handelsgesetzbuchs, zunächst für den Handels- und Gewerbestand. (1868). (Výklad stručný a prostonárodní. Druhé vyd. 1871. Třetí vydání 1879.) Nové zpracování vydal Dr. A. Pit re ich, 1896. Dr. Richard B au s e niv e i n, Das österr. u. ungar. Handelsrecht in vergleich. Darstellung. (Leipzig u. Wien 1804) —pro úvod v právo obeh. dostatečný. ♦Pollitzer, Das österr. Handelsrecht, syst. darg. Wien 1895. *Raban Freih. v. Ganstein, Lehrbuch d. österr. Handelsrechtes I. 1895. II. 1896. 23 Překlad český zákonníka obchod, s poznámkami podal Dr. Škarda ve sbírce zákonů rak. (sv. 3. 1864). Populární výklad: Jan Koloušek, O zákonodárství obchodním a živnost. (1896) — pak stručnější: Fr. Joklík: Katechismus rak. práva obchod, a směn. (1901). Jazykem polským vydal *Górski stručný a velmi dobrý soustavný výklad prvních tří knih obch. zák. »Zarys prawa handlo-wego austr.« I. Krakow 1890, druhé vyd. 1900. (Oznámeno ve »Sborníku« 1901 od prof. Herrmanna ši. Otavského.) Kommentar uherského obchodního zákonníka podal v řečí chorvatské prof. Fr. Verbanič: Trgovački zákon (Zagreb 1892). Časopisy německé a rakouské: V Německu vycházejí: Zeitschrift für das gesammle Handelsrecht, vydával pův. L. Goldschmidt. Erlangen 1.858 až .1902, t. č, 52. sv. (Svazkem XVI. počíná nová řada: Neue Folge.) Go spoluvydavatelé přistoupili později: (Malsz), Prof. P. L ab a n d, Fr. v. Hahn, H. Koyssner a E. Sachs. Gasopis tento vyniká zejména publikací obchodních zákonův a literárních děl jak v Německu tak i v cizích zemích vydaných. Zeitschrift f. Schweizer. Recht (1901 roc. 20. sv.). Důležitý jest franc, časopis: Bulletin mensuel de la societě de Legislation comparóe. Paris. (Od r. 1868; ročně přidává svazek obsahující překlad mimofrane. zákonníku.) 1901 (32. sv.). V Rakousku nemáme časopisu, jenž by výhradně obchodnímu právu věnován byl. Naše časopisy obsahují rozpravné články a soudní nálezy ze všech oborů práva: Allg. österr. G erich t szei t.ung, 1850—1858 rod. Stubenranch, Glaser, Nowak; nyní Coumont a Schreiber. Gerichts-Halle, od r. 1857 red. J. Pisko, Brei ten s t ei n. Juristische Blätter, od r. 1872 red. (Burian, Johanny f), S cli i n d 1 e r a Ben e d i k t. Zeitschrift für Notariat und freiw. Gerichtsbarkeit, red. G. W a g n e r. Zeitschrift für das Privat- und öffentliche 'Recht der Gegenwart, od r. 1874 red. Prof. G. S. Grün hut Nejstarší český časopis, obsahující rozpravy, kritické úvahy a soudní nálezy, jest 24 Právník, zal. r. 1862, rod. posloupně kníže Taxis, Jeřábek, Škarda, Kučera, Bürg], Černý, Fáček, Haněl; později Pražák, Stupecký, Trakal; 1902. roč. XLL; nyní red. šlecht. Herrin a n n, L u k á š, H eile r. Sborník věd právničil a stát. za účast, členů č. lak. práv., red. sv. pán B. Rieger, I. 1901, II. 190Í./2. Zprávy právnické jednoty Moravské v Brně, rod. Boubeia a Lise c (1901, roč. 9.). Časopis českých advokátů (1902, r. 2.) red. Eiselt, Němec, Žák. Mi ttheilungen, od r. 1885: Juristische Vierteljahresschrifi d. deutsch. Juristen ver. in Prag. Red. od r. 1875 I). II11 mann, Frank I od r. 1901 jen tento. Pro odbor práva pojišťovacího vychází ve Vídni: Östcrr. V er s iche.ru.n gs-/.eilung, 29. ročn. 1902. Krakovská universita vydává: Czasopismo prawuiczne i ekonomiczne, rod. Fi er ich (od r. 1900), prve P ami q tni k wydzialu prawa i administracyi. Ve Lvově vychází od r. 1876: Przeglíid sadowy i admin. (27. roč.), red. Till, a »P r aw n i k« (polský) 1.902 (roč. 31.); v Zadru od r. 1872 časopis: Právo redakcí A. Simuniče; v Záhrebu: Mjesičník práv. družstva, v Lublani: Slovenskí Právnik, 1901 (17. sv.). Geliert, Handb. d. a. deutsch. H. G. B. (1863). (Kniha pranepatrná.) Dr. A. Herzog, Das östcrr. Handelsrecht nach dem II. Ct. B. (system.) etc. 1863. (Vyšel toliko jediný sešit; přestává na výtahu obeh. zákonníka.) Archiv für deutsches Wechselsrccht und (seit lt. Vi.) Handelsrecht. Leipzig 1851—75. Vydavatel: Dr. Siebcnliaar a od r. 1870 (Neue Folge I.) Dr. von Bernewitz. (Sv. XXIV. — Neue Folge sv. VI) Nevychází více. Central-Organ für das deutsche Handels- u. Wechsclrecht. Vyd, G. Löhr, později Jlarlmann. Cöln 1865—1874. Archiv l'iir Theorie und.. Praxis des u. d. Handelsrechts. Vyd.: App. Vice-Präs. F. 1.1. Husch. Leipzig 1862—1784. (Od r. 1874 jest archiv ten též pokračováním zaniklých časopisu: Central-Organ, f. d. II. R. a Wochenschrift Cur 11. u. W. von Calm.) K redakci přistoupili G. Keyser a H. Busch. Archiv für hürgcrl. Recht mit Einschluss d. Handelsr. Red. Kohler, Ring od r. 1888. Zeitschrift für vergleichende Rechtswissenschaft. 18i8 zal. Redaktoři: Bernhöft a Colin. Dr. Julius Schimkovvsky: Die Rechtsgrundsätze der Entscheidungen desk. k. obersten Gerichtshofs zum A. 11. G. B. (Graz 1869). '25 Sbírky nálezů soudních. Nehledě ke sbírkám starším nálezů soudů obchodních sluší zejména uvésti sbírku nálezů nejvyššího obchodního soudu n ě m e c k é h. o v Lipsku: ♦Entscheidungen des R e i ch s o b e r h a n d. e I. s g e r i ch. t s, heraus-geg. von Räthen des Gerichtshofes. 1871—1879. XXV svazků. Stručný výtah nálezu z prvních 25 svazků, dle poradu článků sestavil a stručným odůvodněním opatřil Otto Fuchsberge r v dílech shora uvedených. Od r. 1*80 vydává se sbírka nál. něm. říšského soudu: E n t s ch e i d u n gen des (d e u t s ch.) R e i ch s g e r i ch t e s in (Zivilsachen (XĽVL). (Výtahy podává Fuehsberger v supplem. I. 1883 a 1891.) V Rakousku máme sbírku nálezů nejvyššího soudu, která se ovšem n e obmezuje na právo obchodní a vylučuje právo směnečné : S a m. m 1 u n g von civilrechtlichen Entscheidungen des k. k. obersten Gerichtshofes. Wien (1859). Vyd. postupně Glaser, J. Unger, Walther, P faff, Schey, Krupský, r. 1902 svazků 557; nové pokrač. I., II. (1.900) počíná 35. svazkem. Soukromá sbírka nálezu nejvyššího soudu k právu obchodnímu jest: Sammlung von Entscheidungen zum Handelsgesetzbuch. Von L. Adler und R. Clemens od 18G8—1.902, sv. IX.—XI. (2148 nál.). Kratičké sestavení nál. soud. podává též 17. vydání obch.. zák. od Manze (podal: Hasenohr!) 1899. Pro obor patentového práva vychází úředně: Oesterr. Patentblatt od r. 1900. Sbírku nálezů k právu pojišťovacímu hledících pořídil: Ai.fr. Pollaczek: Versieherungsrechtliche Entscheidungen des oberst. G. H. 1892. Podobně: Roll, Eisenbahnr. Entscheid. Všeobecná sbírka nálezů: Die Rechtssprechung des k. k. Obersten Gerichtshofes . . . nebst Anhang: Die Entscheid. d. d e u t s ch c n R e i. ch g e r i ch t e s i n H a n d e 1 s- u. W e ch s e 1-s a ch e n, lierausg. von E. Links (1.902, roč. IG.). 26 Kromě toho uveřejňují se úředně v »Ger. Zeit.« (též ve: Verordnungsblatt d. Justizministeriums (1902, ročník 17.) a v ostatních časopisech: Judikat y nej v. soudu (v t. zv. »Sbírce judikátů, Judicatenbuch«) a jiné principielní nálezy nejvyššího soudu v reperloriu nálezů (Spruchrepertorium). S 5. Prameny obchodního práva v Rakousku. Prameny ty jsou jednak hlavní, jednak podpůrné. I. Hlavní prameny, jichž předně užiti sluší, jsou dle či. 1. § I. obchod, a úvodn. zákona: I. všeobecný obchodní zákonník ze dne 17. prosince 1.802, '2. jednotlivé starší obchodní zákony, které obchodní zákonník v platností zachoval: sr. §§ 1.—5. úvodn. zák. obch.;28") 3. výsady (privilegia) některých obchodních ústavů, na př. rak.-nherské banky; sr. či. 5. a 312. obch. zák.: -1. pozdější obch. zákony (dodatky), jak zejména zák. ze dne 28. října 1865 č. 110. (o výhodách úvěrním ústavům poskytnutých), zákon o společenstvech svépomocných ze dne 9. dubna 1873 č. 70. a j., zák. o právu autorském ze dne 26. prosince 1895 c. 197. ř. z.,2S*) o obch. známkách ze dne 6. ledna 1890 č. 19, o patentech ze dne 11. ledna 1897 č. 30 ř. z. Z článku 1. a z § 1. úv. zák. plyne: a) že zrušeno bylo všechno starší obchodní právo, pokud předmět upraven jest novým obchodním zákonem;'"') Ď) posavadní obchodní právo platí potud, pokud výslovně v platnosti zachováno bylo (či. 5., 82., 83., 308., 312., 349., '-8") Sem náležely hlavne zákony o Vídeňské burse z r. 1854 a o sensalech na zboží z r. 1860, které ostatně zákony ze dne 1. dubna 1875 c. 67. o bursách a ze dne 4. dubna 1875 č. 68. o obchodních sensalech potud zrušeny byly, pokud se vztahují na předměty těchto dvou zákonů. -''"•) Název český pro právo autorské jest právo původské (Herrmann, Sborn. II. st. 376. pozn. 1.), neb píivodcovské (Adámek, 0 právu autor. st. 18. p. 2.). Přehled novější literatury toho oboru podává Herrmann 1. c. 29) Více sotva chtěl říci § 1. úvodn. zák., jenž ovšem dále zasahuje než či. 1, obch. zák. 27 421. obch. zák., §§ 2.—5. úvodn. zák.), aneb pokud obchodní zákonník dotyčné obchodní poměry neupravuje. (Sem náleží zejména právo pojišťovací. §§ 1288.—1291. obč. zák.3") c) Právo směnečné v plné platnosti zůstalo (či. 2. obch, zák.). Hledě k tomu, že analogie objevuje nám právo v zákoně samém již obsažené (jus latens), sluší ovšem za to míti, že zásady analogií dovozované přednost mají před podpůrnými prameny obch. práva, zejména právním obyčejem a občanským zák.31) O výkladu zákonníka obchodního platí pravidla všeobecná, (§§ 6., 7. obč. z.). Rozumí se, že zejména předběžné návrhy zákonníka a motivy návrhů těchto, pak protokoly o poradách konference Norimberské vzácným a důležitým -----ano předním jsou zdrojem interpretace.''2) Sporno jest ale, jaké váhy přikládati dlužno tomuto interpretačnímu zřídlu? Kdežto někteří za to mají, že protokoly v příčině té žádné značné ceny nemají, a k opatrnosti při jich užívání vyzývají/13) pokládají :'°) Sr. Goldschmidt I. § 33. :") Sr. též Hahn I. p. 10, Bríx Commcntar p. 11. Jiného poněkud náhledu jsou Frei, Ger. Zeit. 1865. N. 28—30, a Fischer (Blodig) p. 34. již za [o mají, že právnímu obyčeji (nikoliv i občanskému zákonu) přísluší přednost před obdobou obchodn. zákona. Frei odvolává se hlavně k tomu, že obchodní obyčej s obchodním zákonníkom oproti občanskému právu speciální právo tvoří a že či. 1. nejprve k obyčeji se táhne. Neurčitě Stubenrauch p. 33 a Goldschmidt § 37. 3. •i2) Že návrhy a protokoly Norimberské konferencií úředním způsobem byly uveřejněny, o torn sr. str. 13. "'■'■) Sr. hlavně Thöl § íl. a., Husch, Archiv ľ. Theorie u. IV. I. p. 6. 7. Dobře praví Thöl I. c. pozn. q.: Die verschiedenen Gründe, welche einen Rechtssatz hervorgerufen, sind aus den... Motiven der Gesetze mehr weniger vollständig ersichtlich. Die .Benutzung derselben zur Auslegung des Gesetzes geschieht fast durchwegs auf verkehrte Weise, welche im Wesen darauf hinausläuft, dass man die gesetzgebende Gewalt deren Wille in dem Wort des Gesetzes publicirt wird, mit den einzelnen Verfassern des Gesetzes, welchen die Motive angehören, id entificirt. Man übersieht, dass das Gesetz durch die Publication sich vom Gesetzgeber tosreisst und nunmehr durch den systematischen Zusammenhang, in welchem seine einzelnen Itechtsätze zu einander und zu dem bereits gellenden Recht aufzufassen sind, so selbständig als der publicirte Wille der gesetzgebenden 28 jiní za Lo, že z n ě n í z á k o n n í k a m u s í s e p r i k í á d a t i s m y s 1 ten, kterýž konference Norimberská se slovným zněním spojovala. (Tak zejména Goldschmidt, I. § 34. a Zeitschr. f. d. g. II. R. X. st. 40 si., jenž sice dobře uznává, že názory kommise nelze pokládati za authenticity výklad a že protokoly a návrhy mají ráz práce soukromé, přes to ale za to má, že publikací obeh. zákonníka i to na platnost zákona povýšeno, co Norimberská konference zřejmě řekla.34) A.však nehledě k tomu, co v poznámce 33. o významu protokolu vůbec pověděno, sluší uvážiti, že za zákon prohlášeno toliko Gewalt heraustritt, dass der Wille und die Einsieht der eigentlichen Verfasser des Gesetzes gleichgültig wird. Auf dieser Selbständigkeit beruht es, dass das Gesetz einsichtiger sein kann als der oder die Gesetzgeber. Überdies übersieht man, dass die Motive nicht getreu die Ansichten sämmtlieber Mitglieder der Gesetz-gebungs-Coinrnissionen abspiegeln, weil nicht jedes einzelne Mitglied seine Gründe gellend macht,... und weil nicht alle geltend gemachten Gründe vollständig protokollirt sind ; dass die Motive zuweilen den Rechtssalz umstossen, statt ihn zu rechtfertigen, dass die Motive für einen und denselben Rechtssatz sich nicht selten widersprechen... Zejména o protokolech Norimberské konference praví Tli öl p. 68: Übrigens sind die Motive nicht sämmtlich protokollirt. weil über die Sitzungen, in welchen vom Plenum die von der Redacüonscommission vorgelegte Redaction festgestellt wurde, kein Protokoll geführt worden ist; nur zuweilen ist es in Betreff einzelner Punkte geschehen. — Slova Thölova nelze dosti doporučovati v příčině užívání přípravných prací k novějším parlamentárním zákonům rakouským. Srov. též Solím, v Grlinhulově Zeitschr. I. p. 277, jenž horlí na: Papiersclieerenliteratur, welche das Gesetz durch. Motive und Kammerverhand hingen angeblich erläutert. — Různé náhledy spisovatelů uvádí P faff: Über die Materialien des ix. b. G. H. s., v GrUnhutovč Zeitschr. II. p. 2 sq. V kommen-tarn I. p. 187 přidávají se Pf af f-Ilof manu podstatně k náhledu Uahnovu (n. 1;Í8: wir schätzen die Protokolle [zum A. B. G. B.] etwas höher als von Hahn, aber viel geringer als Goldschmidt); k tomu srov. Reu terskiöld, Über Rechtsausleginig im röm. u. sclnved. P. (189!)). :") V druhém vyd. knihy své I. p. 314 vyslovuje se Goldschmidt ve formě opatrněji, ve věci ovsem totožně. K jeho náhledu přistoupili Erin z l., p. 120 a podstatně Menger, C. Pr. I. p. 118. Vším právem poukazují proti tomu Pfaff-tlo ťmann I. str. 188. k tak zv. systematickému živlu výkladu: „Die Sanetionirung. .. eines Gesetzes setzt ein System bis dahin ruhender Kräfte in Bewegung und es würde mehr als menschliche Voraussicht dazu gehören, sollte der Gesetzgeher in Vorhinein ganz genau wissen, wie diese Kräfte (d. i. die Rechtssätze) im Leben und untereinander gegenseitig eingreifen werden. Überdies sind die Verfasser lange nicht seine besten Kenner!" Sr. též I. str. 250. 29 znění zákona, nikoliv i motivy původců (kompilátorů) jeho. Publikací odlučuje se zákon od vůle původců návrhu, a prohlašuje se, že zákonem býti má to, a toliko to, co ze slov a smyslu prohlášeného textu plyne. Tak zřejmě §§ 6. a 7. obě. zák. Že k poznání pravého smyslu i předběžné práce zákonodárných kommisí a sborů (sněmů) sloužiti mohou, rozumí se ovšem samo sebou. Avšak právě proto nelze k protokolům a podobným předběžným pracím hleděti podstatně jinak, než k jiným zdrojům interpretačním (sr. též Thöl g 11. a Halin, Cornm. 2. vyd. § 19. úvodu).35) Dle toho zbytečno dáti zvláštního návodu, kterak protokolů pro výklad zužitkovati sluší.3'1) Jen v jednom směru jest úmysl konference rozhodným: totiž pokud jde o smysl, v kterémž slova užito bylo.37) :s:') Téhož náhledu Górski. § 7, Herrmann, Sbor. I. st. 188, Ganslein I. st. Iv, Pollitzer § 6. Sr. též poznámku 33. t. §. Nepravý jest zejména náhled G-oldschmidta Zeitschr. X. p. 45: že vlády, přijímajíce Norimberský návrh, proto, že při tom neprohlásily vlastní svou vůli (rede motivy), vůli (recte motivy) Norimberské konference za svou vůli prohlásily. Patrně stotožňuje G. vůi i (zákon) a motivy její. 3G) Sr. Hanu p. LIIL, jenž dobře praví: že nepravé jsou úsudky: 1. že jistá v zákoně neobsazená zásada neplatí proto, že ji konference za mylnou prohlásila, anebo 2. že platí proto, že konference prohlásila, že se sama sebou rozumí, 3. neb že jistá vyslovená zásada, platí právě vtom smyslu neb objemu, jakýž mu konference podkládala. (Pravost věty 2. a 3. uznává .ostatek Gold-s ch m i d t v II. vydání § 34. p. 31.4 a 315.) Tak na př. měla konference za to, že akciové společnosti nemohou zřizovati prokuristy. (Prot. 1063, 1064.) Jelikož však text či. 234. obch. zák. zřízení prokuristy n i k t e r a k nevylučuje, jelikož pak dotyčné motivy konference — že posud akciové spolky prokuristy nezřizovaly a že zřízení prokuristy předpokládá principála „von unbeschränkter Willensfäbigkeil" — naprosto jsou nepodstatné, resp. nepravé, nelze pochybovati, že i akciové spolky prokuristy zřizovati mohou. Sr. Hahn p. 651 (vyd. 2.). To uznává při společenstvech výslovně min. nař. ze dne 14. května 1873 č. 71. § 8. ") Sr. Goldschmidt § 34. p. 314. (2. vyd.). — Jiného náhledu ovšem II a h n p. LIII.; však právě Lu n e n í lepšího r o z h o d n é h o interpretačního pravidla. Sr. též § 655. obč. zák. Príklad podáva nám či. 396. odst. 4. a čí. 427. obch. z. slovem „böslich", kteréž dle úmyslu konference znamená netoliko zlý úmysl, nýbrž i hrubou nedbalost (luxuria). (Prot. 5112—5115, 5123: magna culpa dolus est.) .Sr. Hahn II. p. 448. Dobře nález nej v. soudu G. II. 1871 č. 58., Jur. Blätt. 1872 č. 13., chybně nález G. Zeit.. 1872 č. 83. 30 IL Podpůrné prameny, kterých užiti dlužno, když obchodní zákony žádných ustanovení nemají, jsou dle či. 1. obci). zák. následující: 1. předem a nejprve právní obyčej, 2. pak všeobecný občanský zákonník (či. I.).38) ad 1. Právního obyčeje smí se užívati jen tehda, když obchodní zákony žádného (tudíž ani dispositivního) ustanovení nemají (praeter legem).39) Právní obyčej nemá tedy proti obeh. zákonníku žádné derogativní moci, nýbrž jen platnost subsi-diární. Arg. či. 1. obch. zák. Tím zamezuje se tvoření se právních obyčejů contra legem.40) (Nöm. obeh. zák. o obyčejovém právu se nezmiňuje: následkem toho jest sporno, zda a do jaké míry právní obyčej platnosti má.) Srov. Staub, Suppi. k öl. 1. a Strauss st. 15. O podstatě, vzniku a důkazu obchodních obyčejů platí vůbec vše to, co v příčino té dle rakouského obecného práva průchod má. Pro nedostatek nařízení ■zvláštních práva rakouského můžeme se tu říditi toliko přirozenou povahou vöci, která nás ovšem k týmž výsledkům vede, které v právu obecném všeobecného skorém uznání došly.41) :!S) Že t. xv. „přirozené právo" (Naturrecht g 7. obě. z.), které někteří z rak. spisovatelů posud co subsidiární pramen uvádějí, skutečným pramenem není. o tom sr. ünger, System I. p. 67 sq. ") Že zákonník v či. 1. slovem: „Handclsgebräuche" skutečně právní obyčej (Gewohnheitsrecht, consuetudo) a nikoli pouhé faktické zvyklosti na mysli měl, o tom — přes nejasnost náhledů v konferenci (protok. p. 10. až .13.) pronesených — důvodně pochybovati nelze. Sr. nál, něm. R. O. G. Entsch. Ví. p. 368, pak Goldschmidt I. § 36: Laband, Zeitschr. f. H. K. XVII. pag. 446 sq.; Hahn I. p. 10, 11; Frei, 1. c. č. 28. Jinak Br i x, Commentar z. a. d. II. G. B. p. 9; Gerber, Jurist. Abhandl. II. p. 437 n Zoll, Jahrbücher für Dogmatik XIII. p. 358, jenž za to má, že dle cit, či. I. obyčejů v a zvyklostí stejně užívati sluší, pokud tu není ustanovení zákona. Mylným jest náhled Zollflv, že konference na tom se usnesla, že slovo „Ilandelsgebräuche" znamenati má právní obyčej a usanci. Sr. Hahn p. 10 (vyd. 2.). ''") Sr. protokoly p. 8S4 sq.; Goldschmidt I. § 36. p. 18; Frei 1. c. p. 112; Hahn I. ad či. 1. Jiného náhledu jest ThÖl p. 65, 67, pozn, n., a z části .Brix p. 11, jenž aspoň při dispositivních předpisech obyčeji derogativní moc připisuje. Proti tomu dobře: Frei 1. c. *') V tom pochybuje jinak výtečný článek Freiův v 1. c. č. 29.. že za to má. že v přičíně té platí obecné n ě m e c k é právo, které vůbec u nás neplatí. Sr. či. IV. vyhlaš. pat. k obi. zák. či. 1. obeh. zákonníka nepoukazuje k německému, nýbrž k rakouskému občanskému právu. 31 Právní obyčej vyhledává dle podstaty své jednak přesvědčení národa neb jistých jeho kruhů, že jisté právní pravidlo zachovávati se musí (t. zvané opinio necessitatis), jednak obvyklé (stálé) zachovávání zásady té.<2) Jako obchodní obyčej (Ilandelsusance) obmezuje se na užívaní právního pravidla ve věcech obchodních. Ze se nesmí příčiti veřejnému mravu a pořádku, rozumí se dle ethické povahy práva samo sebou.43) Obchodní obyčej jest ostatek buďsi všeobecný neb partikulární, zejména místní.44) Z právní povahy právních obyčejů plyne: 1. Že jich soudce užívati musí, třeba by se strana k nim neodvolávala. VždyC tu jde o právo! Jura novit curia. 2. Nezná-li soudce právního obyčeje, ku kterému se strana táhne, náleží ovšem předem na tuto, aby je prokázala. Avšalc důkaz ten neřídí se dle pravidel soudního řádu o důkazu fakt (skutečností); neboť nejedná se tu o faktickou okolnost, nýbrž o zásadu právní.45) Ano právě proto jest to i povinností soudce, aby sobě úředně (ex officio jud i cis) zjed- Že r;;k. právník — aby poznal právní podstatu věci — při nedostatku domácích zřídel pilně všímati si bude vědy obecného práva, nemění v tom ničeho. n) Sr. o právním obyčeji víibec Ünger, System des österr. P. R. § 5., o obchodním obyčeji hlavně Goldschmidt I. § 35., jenž dobře praví: „Es gibt kein ungeübtes Gewohnheitsrecht." Zachovávání zásady jest netoliko zjevem stávajícího práva, nýbrž spol uíaktorem jeho vzniku. Sr. Windsehcid Pand. § 15. p. 2. linger, ]. p. 57. ") Náležitost t. zv. racionability. Sr. Goldschmidt 1. c. pozn. 31. ") Dle toho mluví se o místním obyčeji (PI atz u šance), ano v užším ještě obmezen! o usanci bursovní, tržní a t. d. "'} Sr. Frei 1. c. p. 116. To v obecném právu všeobecně se uznává. Sr. též Unger § o, Y praxi chýlili se právníci starší k mylnému náhledu, že. důkaz právního obyčeje v ničem se neliší od důkazů faktických okolností. Náhled ten zakládá se na nepravém názoru starší doktríny, klerá v právním obyčeji zneuznávala spirituální, rationaln! moment (přesvědčení právní), spatřujíc v něm pouhý faktický zvyk. Z toho náhledu vychází též Haimerl, Magazin VII. p. 40. Prix, Comm. p. 10. a St. Neumann, Právník V. p. 7, 48; proti tomu sr. můj výklad larnléž str.31, Till, v th-ávm 1898 str. 167. si. a Einfluss etc. §10, Frei 1. <:.,Gold-s ch mi d t I. c. pozn. *5, Wind sehe id §15. — Dle opačného náhledu musil by se připustiti důkaz obyčejového práva i přísežným slyšením stran. Rovněž musil by se právní obyčej, jenž jednou nebo vícekrát byl dokázán ve všech následujících přích povždy znova dokazovati. Nyní § 271. s, ř. všecky pochybnosti odstranil. 32 nati hleděl známosti právního obyčeje, třeba by se strana nebyla pokusila o průkaz jeho. Sr. § 271. soud. ř.4c) Jakým spůsobem se průvod ten vésti má a kdy obyčej za prokázaný míti lze, zůstaveno dobrému zdání soudcovskému. (tír. § 271. soud. ř.) K průvodům náleží zejména svědectví. svědků,47) stvrzení usance (parere) grémiem (výborem) kupeckým (zejména obchodní neb bursovní komorou),48) dle okolnosti srovnalé svědectví spisovatelů,49) nálezy soudní, ježto opírají se o předběžně zjištěnou zvyklost,50) dle okolnosti i prísloví právní a t. d. — nikdy však přísahy stran.51) Od obchodních obyčejů právníci) (Gewohnheitsrecht) dobře rozeznávati sluší pouhé zvyklosti (Gebräuche, Übungen, Usancen) a to tím, že se při nich nedostává přesvědčení o právní nutnosti jistého se chování, pokud se týče, že nejde ani o zacho- 4li) Sr. Frei 1. c. p. 120; Gold Schmidt §36. pózu. 88.: „Dor Richter soll auch die Usance kennen"; Keiler, Fand. p. 11, chybne starší rial, č. 205. 812. Adl. Ch, jež pozbyly § 271. civ. říz. všeho významu. ") Tu nejde o důkaz znalci. Sr. Goldschmidt p. 48. ") Zákon o obchodničtí komorách ze dno 29. června- 1868 č. 85. praví v f; 2. lil:, li. c, že obchodní komory uděluji vysvědčení o existenci usiincí (ertheilen Zeugnisse über llandolsusancen). Ovšem jest pochybilo, zdali tím míněny právní obyčeje neb zvyklosti (Geschäfts-gebrii.uehc). Vše to přehlíží nál. č. 842. sb. Adl. CI. Dle § 364. s. ř. může soud, pokud jde o obchodní zvyklosti (geschäfUicbe Gebräuche), bez výslechů znalců rozhodnouti, pokud vlastní vědomost soudců (se. hlavně odborných laiků) stačí. Předpisu toho lze obdobng užiti v příčině obyčejového práva. ■") Ovšem posoudí soudce, zdali svědectví to o sobě jest dostatečné. — Též parere sboru kupeckých může svědčiti i v ten smysl, že se jisté právní pravidlo uznává. Sr. Goldschmidt I. § 35. p. 13. Stubenrauch p. 33. ■'•) Příliš daleko jde patrně'ruin. nařízení ze dne 31. března 1855 č. 58. ř. z., v příčině konsulární jurisdikce v Turecku vydané, pokud v§ 14. žádá důkazu: dass derselbe Rechtssatz in mehren gleichartigen Fallen und zu verschiedenen Zeiten von den österr. Consulargerichten... als Norm angenommen wurde. Dieser Beweis kann nur durch die Gerichls-aklen oder durch ein Amtszeugniss ... erbracht werden. Kterak, má se tu nové právo obyčejové dokázati? 5)) Sr. též G old schrnidt a Frei I.e. Že soudce průvody volně uvážili muže, uznává Léž llairacri, Wagner's Zeitschrift für Rechtsgel. 1843 I. p. 13. vání pravidla právního.52) Rozumí se, že takové »zvyklosti« (Geschäftsgebräuche, usance) nejsou, pramenem práva.5''3) Ovšem jsou ale důležitým zdrojem, interpretace (výkladu) vůle stran dle běžného názoru obchodnictva. (Arg. öl. 279. obeh. zákona.) Usance ve smyslu či. 279. obeh. zák. jest obvyklý spůsob výkladu neúplně neb nejasno pronesené vůle kontraheiitň ve světě obchodním, a protož obvykle předpokládaná podmínka smluv jistého druhu. Podrobení se usanci. (»dein Verkehrswillen«) jest jaksi presuintivním článkem ujednav ky.54) Vyhlášky komitétů bursovních nelze o sobě pokládati za, usance; sr. nál. č. 540. Adl. GL Užívání usance předpokládá tedy; a) znalost zvyku (jinak ovšem při právním obyčeji);55) neznalost zvyku jen. tehda jest lhostejnou, když druhá strana ■w) Zákonodárství bohužel neužívá stálých výrazů k naznačeni právních obyčejů a pouhých zvyků, a užívá promiscue slov: Gebrauch, Übung, Gewohnheit. Ano i členové konference nebyli si. vždy vědomi pravého dosahu užívaného výrazu. Sr. Gold schmid t § 38. pozn. 7.—9., hlavně Lab an d Zeltschr. f. d. gesammte Handelsrecht XVII. p. 466 sq., 500 sq.— Někdy nevztahuje se zvyklost na jednání právní, nýbrž na pouhé faktické se chování, na př. pokud jedná se o vederu účtů neb knih, o publikaci jistých skutečností a t. cl. Sr. Golds ctím i d I: § 35. p. 238. 5:i) Dobře bylo by, kdyby se toho výrazu (Goschäftsgebrauch) užilo k naznačení usaucí a eontr. obyčejů: „Han d clsgo brauch". Sr. Hahn p. 11. pozn. 26. Správně tak rozeznává léž nález nejv. s. ze dne 4. ledna. 1878 G. Z. 1878 č. 8.: Právní otázky nelze zvyklostí řešiti. 5*) Sr. Laband, 490 sq. Lehrend § 18, Iíofmann-Pfaff, Coram. I. str. 249, Linger I. sir. 40., Herrmann, Sborník I. p. 188, na př. když jest známo, že platí se nájemné v-rnístě napřed, neb že se závdavek nevrací. Přes to, že redaktoři obč. zák. § 10. vztahovali na obyčej a na zvyklosti (Hof.-Pfaff I. 247), rozumíme slovem „Gewohnheiten" v § 10. toliko právní obyčej (jinak Hof-Pfaff 1. c), a to již proto, že redaktoři sami obojí pojem přesně nerozeznávali. Sr. též nál. v pozn. 57. Tak na př. bývá to presumtivní vůlí stran, že se při koupi cenných papíru mimo bursovní cenu též úrok (neb dividenda) pro rata temporis et quaiiü nahrazuje. (Usance ta byla ale na Pražské a Vídeňské burse zrušena od 1. ledna 1874, r. 1876 zase uvedena, r. 1877 zase zrušena, nyní zase uvedena.) Podobně kreditujo knihkupec Itomrnitentům svým celý rok a pokládá všechny knihy za odebrané, které do konce roku vráceny nebyly. Že tu nejde o právní přesvědčení (opinio necessitatis), jest patrno. sr>) Sr. Ehrlich, Stillschweigende Willenserklärung st. 40 ačkoliv str. 39., opačný náhled hájí. — Zoll p. 459 má ovšem za to, že na znalosti té nikdy nezáleží, jelikož či. 1. obch. zák. též na usance se odvolává. Však zajisté má čil. jen právní obyčej namysli. Sr. pozn. 38. Usnesení konference, kterýmž zamítlo se slovo „Handelsgewohnheilsrecht" zakládá se na důvodech jiných. Sr. Hahn p. 10, 11. Dr. Antonín Randa: Obchodní právo. 3 34 znalost zvyku důvodně mohla předpokládati (§§ 872.-......876. obch. zák.); sr. též nál. č. 1535. Adl. Clom.;56) b) usance má místa všude, kde zákon má ráz dispositivní (vůli stran doplňovací);57) (jinak opět při obyčeji, sr.čl. l.z.). Ovšem nemá ani usance průchodu, když právo má povahu legis cogentis. Sr. nál. č. 1789. Adl. Clem.; pozn. 57. Co se týče důkazu zvyklosti, sr. § 364. s. ŕ., k tomu pozn. 48. Nelze ostatek pochybovati, že i usance beliem času právním obyčejem státi se může, ujme-li se totiž přesvědčení o nutnosti, zachovávati se dle jistého pravidla.;,s) r'c) Sr. Lab an d si. 467. a Regelsberger, Pand. st. 111, Cosack § 23., Bauseriwcin § 9. Dobře praví Kollier, Krit. V. Sehr. 21, p. 493: Pie Usance kommt zur Anwendung, weil der Vorkehr die Parteierklärung im Sinne der Usance auslegt; die Wirkung der Usance erstreckt sich nicht auf das Erklären wollen, sondern auf den Eric) ürungseffect; unerheblich ist also, wenn der Erklärende sich über gewisse Punkte keine Vorstellung gemacht hat. (Jinak Dan z, Jahrb. für Dogm. 38. str. 873. si.) Protož nalezl vrchní soud Vid. nál. z 1. února 1882 (Not. Z. 1882 č. 80.), že ve Vídni přes §§ 1100. a 1102. obč. zák. nájemné napřed platiti se musí, jelikož zvyklost (Gebrauch) ve Vídni panující (lotiž platiti nájemné napřed) vôbec každému známa jest a dle g 863. zák. za to pokládati dlužno, že se jí i žalovaný nájemník podrobil. — Také ním. obč. z. klade důraz na „Verkehrsilte" a „Treu u. Glauben" im Verkehr sr. §§ 151. 157. 242. ") Sr. Labarid p. 482. a Zoll p. 456, jinak Gol dseJi in idt I. p. 258, .259 a Gerber 1. c. p. 436. V 2. vyd. přidávají se ale Goldsehmidt str. 863. a Hahn II. p. 81 k náhledu našemu. Dobře praví Zoll 1. c: „Wo es sich um die Supplirung eines solchen Willens handelt, wird allerdings die lex dispositiva vorgehen... Anders bei der blossen Auslegung (des erklärten Willens)," Ve smyslu zde vyloženém pojal i nejvyšší soud nál. z 18. dubna 1879 č. 2663. (Právník 1879 p. 333 si.) pojem zvyklosti a contrario právního obyčeje (či. 1.), dobře k tomu poukazuje, že zvyk u valné části Pražských kupcíi panující: dávati svým obchodním cestujícím novoroční dar v obnosu měsíčního platu, není sice obyčejem právním — ovšem ale právě v té kategorii kupců, ku které žalovaný náleží, zvyklostí (či. 279.), kterou tento znal a které se mlčky podrobil, zaehovav se v dřívějších letech dle zvyklosti té. 5!) Sr. Goldschmidt I. p. 235, Zoll I. c. p. 454. Ganstein I. st. 15,16, kde by státi mčlo jen: ..kann zum G. R. erstarken." Usance ovšem nemůže se nikdy státi obyčejovým právem, pakli se netýká poměrů práv-n í ch. Obojí případ'dosti přesně nerozeznává Zoll p. 4-51—454, 457. Zákonník poukazuje velmi často na obyčeje (Handetsgebrauch, Orts-gebrauch). Sr. na př. či. 57. 326. 334. 346. 351. 852. 870. atd. Tak i Pollitzer § 2. p. 7., Herrmann, 1. c. oproti Gorskému I. str. 27. p. 2. 35 (Dle nov. n č m. obeh, zák. [§ 3-í-G. J platí usance jen mezi k u p c i.) Pomer shora vytknutých pramenů práva obchodního jest tudíž (též dle § t. uhersk. obeh. zák.) následující: I. předem sluší užívati zákonu obchodních a právních zásad pomoci obdoby dovozovaných, leč by zákon sám predné k právnímu obyčeji poukazoval: II. pak sluší hlcdčli k právnímu obyčeji; III. konečné k obecnému občanskému právu. Článkem 1. obeh. zák. jest tedy právnímu obyčeji mnohem rozsáhlejší platnost vykázána nežli v § 10. obč. zák.61) To platí netoliko o předmětech obchodních, které obchodním zákonem, podrobně spořádány byly, nýbrž i v oboru ostatních věcí obchodních, o nichž obchod, zákonník žádných speciálních uslanovení nemá, na př. v oboru práva pojišťovacího. § 6. 0 obchodech. Dva základní pojmové ovládají právní obor zákonníka obchodního ze dne 17. prosince 1862, totiž pojem obchodů (obchod- Otázka, rná-li zákonník při, tom na mysli právní obyčej neb usíinci, jest v podstatě quaestio interpretalionís. Za pravidlo vykládací platiž: a) Kdykoliv zákon obsahuje předpis dispositivní (subsidiární), zejména kdekoliv poukazuje předem k úmluvě stran, tam má u sane i (zvyklost) na mysli. Sr. na př. či. 326. 334. 339. 342. 346. 352. Ö69. 370. 894. <•'') bj Kdykoliv ale zákon „obchodní obyčej" jmenuje vedle partikulárních (zemských) zákonů, má na mysli právní obyčej. Sr. na př. či. 349. 4). či. 71., 82. 1) 82. 3) 83. ") ss) Sr. Laband 1. c. 501 sej. Neboť obyčejové právo «ederoguje zákonu— třeba tento byl toliko disposilivním. Ovšem že i v jiných případech platnost „usance" vyloučena není, či. 279. * ") Sr. Laband 1. c. — Rozumí se, že i v těchto případech platnost „usance" vyloučena není. — V či. 331. chtěla konference jen bursovní zákony připustiti. ni) Náhled Zollův p. 451, že dle § 10. obč. zák. rozeznávání mezi právním obyčejem a pouhou zvyklostí praktického významu nemá, jelikož obojí loliko za pramen interpretace víili sloužiti může, potud na pravdě se zakládá, pokud se zákon na právní obyčej «eodvolá; pokud se ale k němu táhne, platí vše to, co shora uvedeno bylo. Sr. Unger, 1. p. 40, 41, poznámka 34 — Že ostatek nomá se při dodatečné kodifikaci práva uznávati derogativní moc právního obyčeje, nýbrž toliko vývoj jeho praeter legem, toť převládajícím náhledem právníku doby naší. Sr. íom Zoll 1. c. p. 419, 424. m nich jednání, Handelsgeschäfte) a pojem obchodníka (kupec, Kaufmann). Vším právem bylo řečeno, že náš zákonník obchodní jest zákonem obchoduv a obchodníků.0'-) A prolož nebude od místa, pokusíme-li se o podrobné vysvětlení obou těchto předůle-žil.ýcli a nesnadných pojmů, bez nichž to nelze porozuměti obchodnímu zákonníku a náležitě oceniti daleko sahající jeho praktický význam. Článek 4. obch. zák. praví, že kupcem vedle zákona obchodního jest ten, kdo za živnost provozuje »obchody«. Předem budiž tedy jednáno o »obchodech«'; nebol: pojmem tímto řídí se pojem kupce. Tři tom sluší na to upozorniti, že od »obchodů« přísně rozeznávati-třeba »obchodní věci« (Handelssachen). Pojem »obchodních věcí« jest mnohem širší pojmu »obchodů«. Obchody jsou toliko smlouvy, v či. 271.—273. výslovně za takové prohlášené; obchodními věcmi jsou ale všechny obchody a kromě inch veškeré právní skutečnosti, k nimžto se ustanovení zákonníka obchodního vztahují, na př. lirniy, obchodní společnosti, prodej celého závodu atd.6a) Dle vzoru francouzského Code de commerce nepodává náš zákonník obchodní všeobecné definice pojmu »obchodu neb obchodní živností«, nýbrž vypočítává v či. 271—273 podrobně ony smlouvy, které za obchody pokládati sluší.64) On rozeznává dvě hlavní třídy obchodu.. Prohlašuje totiž za obchody: ") Si:. T hol: Das Ilaiuielsr. str. 82. Jeu málokterá ustanovení nepředpokládají podmínek těchto (totiž buďsi obchodníka neb obchodu), jme-iiovif.fi či. 307. ") Zákonník pojmy tyto důsledně rozeznává, ačkoliv nepodal žádné definice „obchodních věcí", a to úmyslně, hledíc k starému pravidlu zkušenosti: onuiis deliuifio in jure periculosa. Přehled nejdůležitějších „věcí obchodních" podávají nyní § 51. jur. normy a §39. úvodu. zák. Sr. Ott, lííz. s. 1. st. 913 si., Pun tuček, Jur. nor. st. 807. si. Že rozeznávání to má velkou důležitost, vyplývá z porovnání několika článku, na př. dle či. 1. platí zák. obcli. ve všech obchodních věcech; dle či. 84 činí obchodní knihy neúplný dtikaz ve všech věcech obchodních; za to platí ustanovení IV. knihy toliko o obchodech. Sr. nadpis IV. knihy. To uznávají všichni spisovatelé, i protokoly konferenční sir. 5058. zřejmě k tomu poukazují. Přes to tvrdí Stubenrauch (II. d. Hand .-It. sir. ÍJ6.) doslovně: „Diese Beweiskraft ist den Ilandelsbücheru nur in. Hand clssaxh cn eingeräumt (art. 3-1-.): Objekte des Beweises sind mithin (sie) nur Handelssachen im Sinne der Artikel 271.—273." ") Sr. Code de com. IV. či. 632. a 633. JsouC to obchody, ježto bud' směřují k spekulaci bud do sebe mají zvláštní ráz pohyblivosti a rychlosti, 37 I. Jednak takové smlouvy, kteréž o sobě a nehledíc k tornu, provozuje-lí je obchodník čili neobchodník, a uza.ví.rají-li se spů-sobem živnostenským čili toliko po různu, vždy za »obchody« pokládati sluší (či. 271.), tak zvané absolutní či objektivní obchody; II. jednak takové smlouvy, které jen tehda za »obchody« se uznávají: a) když je kdo provozuje po živnostenskú, aneb když je, byt i jednotlivo předsebéře kupec u provozování obchodní, své živnosti, která vůbec v jiných obchodech záleží (či. 272.). 6) Kromě toho prohlašuje zákon v či. 278. za obchody všecky jednotlivé smlouvy kupcovy, kteréž ku provozování obchodní jeho živnosti náležejí. Obchody toho druhu II. (lit. a et o) nazývají se relativní, subjektivní neb pomocné obchody. — Tak i dle uhersk. obchod, zák. z roku 1875 §§ 258. sq. Obchody čí. 271. a 272. (I. II. lit. a) nazývají se »základní obchody« (Grundgeschäfte), protože živnostenské jich provozování zakládá vlastnost kupce (či. 4). Jednotlivé druhy obchodů buďtež nyní blíže vyloženy.65) (Něm. obeh. zákonník (1900) absolutních obchodů více neuznává; jsou vřaděny do kathogorie živnostenských, (relativních) obchodů. §§ 1. a k tomu 343. něm. o. z. Dle toho není podle něm. o. zák. »obchodů«, pokud, aspoň, jedna strana není kupcem.) Ad 1. Absolutní (objektivní) obchody. I. První třídu obchodů tvoří tak zvané absolutní obchody, t. j. právní jednání (veskrz smlouvy), ježto povždy a bezvými-nečně za obchody pokládati sluší, bez ohledu k tornu, kdo je provozuje a jakým spůsobem se provozují. (Nic tudíž na tom nezáleží, předsevzal-li je kupec aneb nekupec, aneb p.rovozuje-Ii jenž vyznamenává živnost obchodní. Z téhož stanoviska vycházejí ilal-ský, hollandský, portugalský a španělský obchodní zákonníkové — kdežto starší rakouské a pruské zákonodárství naprosto žádné definice pojmu toho nepodávalo. — Vůbec naznačovali naši spisovatelé obchod jako v ý m ě n u (Umsatz) v ě c í rn o v i t ý ch v n e z m ö n č n é formě po ž i v n o-s t en s k u provozovanou. 6S) Sr. Pi.eJ.ak: Kto ma byé pocz. za kupca. Vo Lvove 1871, Hasenöbrl, Osten-. Oblig. R. I. §§4—7, Bohrend, I. § 22. 26—31. Can stein § 10. 88 je kdo po živnostensku, totiž by sobě tím trvalý výdělek zjednal, aneb pouze příležitostně, po různil.) Úmysl, získati dotyčným jednáním, jest přirozenou pohnutkou jednajícího.CG) Protož ke obchody tyto nazývati »spekulačními obchody«. Za takovéto obchody prohlašuje zákon v či. 271. taxativně: 1. Když kdo koupí aneb jiným úplatným spůsobem"7) si zjedná zboží, t. j. věci movité neb cenné papíry k obchodu určené, s tím úmyslem, aby je zase na jiné převedl (zcizil), při čemž nic na tom nezáleží, zdali věci ty v původní formě, anebo byvše prve upraveny nebo zpracovány, dále zciziti se mají"8) (či. 271.1.). Slovem: zjednati (»anschaffen«) rozuměti sluší smlouvu, klerá za účel má, nabývati věcí cizích (od osob jiných) za vlastní. (Zdali se vlastnictví skutečně nabývá, jest lhostejno.) Tím jest dobývání plodin zemských (polní hospodářství, honba, rybářství, hornictví) z obchodu naprosto vyloučeno již proto, že tu není žádné smlouvy. Velkostatkář tedy, který z buráku vlastní produkcí vyrobeného ve své továrně cukr vyrábí, neb majitel hor, jenž zvláštních dolů. nerosty těží a v hutích vzdělává, nečiní obchody. Sr. Protok. str. 1291.—1292. Tak dobře rozhodl nej v. soud roz. č. 8. 25. 307.'409. 1350. 1417. 1475. 1493. sbírky Adí.-CI., že dobývání uhlí atd. není zjednáním (Anschaffung). Sr. též nál. nejv. *8) Návrh, aby se v gl. 271. 1) dodalo: že úmysl jednajícího směřovati musí k tomu, aby tím získal, byl zavržen, an úmysl ten sám sebou se rozumí. Prot. st. 1259. Goldschmidt I. str. 428. a (p. 410. 454. p. 12. 563. vyd. 2.) proti Hahnovi II. 17—21,, k tomu B e h r e n d § 26. p. 22. ") Na p:P. smenou, půjčkou, narovnáním, datio in solution, depos. irreguläre a t. d. Dobře Hasenöhrl § 4. str. 50. si. 6") Gl. 271. 1) praví nesprávně: „Kdo koupí-----zboží neb jiné věci movité." jakoby tyto „jiné věci" nebyly zbožím? Vždyť vůbec každá věc, kteráž se stala předmětem obchodu, jest zbožím, Thöl na u. m. sir. 88. a Brix, Das a. Hand. G. B. str. 270. Při konferenci byla tautologie tato tím odůvodněna, že prý žádoucno užívali ,dikce populární" Protok. str. 1289; divný to důvod v zákonníku, jenž patrně pro učené právníky sdělán jest. — Nesprávná skladba ČI. 271. 1) zavdala příčinu k nedorozumění. Gad f o tiž ve svém Pand. R. str. 9. soudí z toho. že zákon zboží a jiné movité věci vedle sebe uvádí, že na př. staré skříně, ježto vetešník v rozličných domácnostech kupuje, nejsou předmětem spekulační koupě! — Mnohem siřeji pojal pojem obchodů obch. zák. ném. a ital., nečině rozdílu mezi mov. a nem o v. věcmi- vůbec jeví i novější belg. a franc, doktrína směr, odstraniti rozdíl tento. Sr. Jiehrend § 31. 39 s. Jur. Bl. 1888 č. 41. Nesprávně ovšem starší opačné nálezy č. 6. 18, 19. 24. téže sbírky a nálezy v Ger.-Halle 1804 č. 6. 82. 99. 6a) Základní forma toho druhu obchodů jest: koupě na zisk. Sem náleží ledy netoliko, když kupec zboží obchodní koupí, nýbrž i když látky surové koupí řemeslníci a továrníci, aby je zpracovali neb upravili, a takto zdolané jako fabrikát, neb polo-fabrikát dále prodali. Neboť nezáleží na tom, zdali se zpracováním podstata, věci mění čili nic.'0) Při tom sluší stále k tomu přihlížeti, že dle či. 271. odst. I. nezáleží na rozsáhlosti průmyslového podniknutí, pokud se týče koupí na zisk, a že dle či. 4. obch. zák. každý jest kupcem, kdož ve vlastním jméně obchody po živnostenskú provozuje. Koupí-li tedy na př. obuvník kůže (str. 786. sb. Adler), krejčí sukna, zlatník drahé kovy, pekař mouku hostinský maso71) k vyrábění dotyčných výrobků: bot, šatstva ") Rehrond § 26. p. 8. Canstein § 10. — Uhersk. zák. (§ 259. č. 4,) počítá ovsem výslovně takové zjednávání k re i at iv n im obchodům, pakli převyšuje meze řemesla. Sr. pozn. 93. — Mylný jest ledy náhled, jejž vyslovila Pražská obchodní komora ve spise: Das Handelsregister nach d. a. H. G. B. (herausg. v. D r. Schobek 186G), že slovem „Anschaffen", rozuměti dlužno i vlastní produkci, pokud vyrábění děje se v rozličných „závodech" (Unternehmungen), jelikož prý tyto „podniky" jeví se co pravé „obchodní bytosti" (Verkehrswesen), a prolož prý lhostejno, jsou-li závody v rukou jednoho a téhož, neb rozličných majiteli! (sr. str. 9. 69.). Počítá tudíž i továrny na cukr, na sklo, na železo, na olej, na líti, pily na prkna, pivovary a t d. velkostatkářům náležející k obchodním podniknutím, třeba by 'tito suroviny sami vyráběli. Jinak prý nemohly by so ani samostatné závody téhož majitele, poskytující si navzájem polo fabrikáty, napríklad prádelny, Ikalcovství a tiskárny, za obchodní závody pokládali. — lesí však naprosto nemístné, pokládati závody za samostatné, jaksi hromadné osoby. Onen náhled jest ledy právnicky nemožným. Domnělý důkaz ad absurdum síran závodu téhož držitele rozpadá se vniveč, uváží-Ii se, že nezáleží na tom, zpraciije-li se zboží v jedné neb ve více továrnách (ČI. 271. 1.). T0) Z toho jde, že pojem „obchodů'' v či. 271. 1) vytknuly jest mnohem širší běžného a vůbec užívaného; nebol' vůbec vyrozumívá obyčejný spnsob mluvy, rovněž jako posavadní rak. zákonodárství, slovem obchodu toliko výměnu (Umsatz) věcí movitých ve formě podstatně nezměněné. Rozšíření to stalo se dle vzoru všech novějších obchodních řádů hlavně s ohledem k rozsáhlým průmyslovým závodům novějšího věku, jejichžto obchody rovnají se obchodům kupeckým. ") Jinak nejvyšší soud v „Právn." 1872 str. G85. Není prý to obchod, co hostinský provozuje, nýbrž: živnost (Gevverbgeschäri). Jakoby obchod nebyl živností! Dobře za ío nález nejv. s. z 1. května 1872 2. 3878, 40 šperku, pečiva, jídla .......... konají tím rovněž obchody dle či. 271. odst. 1., jako když majitel cukrovaru kupuje řepu, majitel parního mlýna obilí, majitel továrny na stroje železo neb jiné kovy, aneb sládek ječmen, slad neb chmel.72) Ano když i někdo, kdo C. 95. G. Z. 1872 (sr. podobné případy č. 193. 214. sb. Adl-Cf), jenž koupi esencí pro výrobu likérů prohlašuje za obchod. Pravit: Im Sinne d. A. 271. 1. ist der Verkaut des Produkts identisch mil der V/eiler-veräussorung des zur Herstellung desselben angeschafften und verwendeten Roli materials, und kommt es in dieser Beziehung weder auf die äussere Forin noch auf die innere Beschaffenheit des gewonnenen Erzeugnisses, noch auf dessen Namen an. Die Anschaffung von Kartoffeln durch Spirituserzeuger, von Hopfen durch den Bierbrauer sind Handelsgeschäfte nach 271. 1., obgleich man weder den Spiritus „vorarbeitete Kartoffel", noch das Bier „verarbeiteten Hopfen" nennt. Wenn die erste Instanz vermeint, dass diese Anschaffungen erst dann zu llaudclgeschäftcn werden, wenn der Gewerbebetrieb über den Umfang des Handwerks hinausgeht, so hat sie übersehen, dass der Art. 272. 1. von der Übernahme der Bearbeitung oder Verarbeitung für Andere, also nicht von Käufen und anderweitigen Anschaffungen, sondern von jeuer Art von Rechtsgeschäften spricht, bei welchen der Besteller (ijij 1151 u. 1158) dem Übeniehmer (Bleicher, Färber, Appreteur, Lohnweber) den Rohstoff übergibt, um ihn nach erfolgter Bearbeitung oder Verarbeitung wieder zurückzuerhalten. Vollends uneutschei-dend ist das quantitative (geringe) Yerhältuiss, in welchem ätherische Öle dem verdünnten Spiritus beigemengt werden Beiderlei Flüssigkeiten erscheinen hier als Rohstoffe des Produktes: Liqueur! — Koupě žila mlynářem, aby je sernleté opěl zcizil, jest zajisté obchodem. (Jinak č. 182. SJ). Adl.-Cl.) Sr. též A n seb ütz-Völdcnd orff, Conun z. a. II. G. li. lil. str. 17. Gold schni i dt § 47. p. 82, jenž podotknul, že německá, praxis již dlouho na. pravém náhledu se ustanovila, kdežto rakouská pra.xis posud kolísá. Ovsem! Sr. opět nepravý nález G. H. 1877 č. 33. ") Mylně rozhodl nejvyšší soud náleženi ze dne 12. října 188B (O. Halle 18G7 č. 88.), že koupě chmele se strany sládka není obchodem, poněvadž se při výrobě mění podstata zboží (Substanz). Dobře rozhodují nálezy něm. soudu Busch Archiv I. p. 534, III. 50. 861, IV. 252 a j.,~-pak Frey, G. 11.1867 p. 229, — a nyní opravil i nejvyšší soud náhled svůj v nálezu z 1. května 1872 č. 3878. Sr. pózu. 71. a nálezy č. 174. (koupě mouky pekařem) a č. 214. (koupě chmele sládkem), pak č. 251. a 419. sb. AdI. Ct.; chybně ale č. 132. téže sb. (pozn. 71.) a 255. (koupě masa hostinským) téže sbírky. Dobře odpory a nepravé výklady v náložích nejvyššího soudu vyložil Frey v Ger. II. 1867 c. 51. Již shora podotknuto, že ten, kdo obchody či. 271. a. 272. za živnost provozuje, jest obchodníkem ve smyslu obch. zák. 21. 4-.). Obuvník, krejčí, zlatník, pekař jsou tedy v případech shora uvedených obchodníci. 41 žádný obchod neprovozuje, příležitostně, tedy snad jen jednou za celý svůj život, movitou věc neb cenné papíry koupí neb jinak si zjedná, aby je opět zcizil, jest to obchod ve smyslu či. 271. I. Za to nemůže býti řecko obchodech, kupuje-li kdo zboží, aby je sám spotřeboval, na př. pro domácnost svou. — Tak i § 258. č. 1. a 3. uhersk. o. z. stou toliko modifikací, že koupě ueb jinaké zjednání státních papíríb akcií a jiných, k obchodu, ustanovených cenných, papírů j tehda za absolutní obchod, se prohlašuje, když není tu úmyslu je zase zciziti. (Sr. pozn. 73.) Jen ten, kdo si zjednává věci movité neb papíry cenné k obchodu určené, aby je opět zcizil, t. j. jich vlastnictví, na jiné převedl, vykonává obchody.73) Zcizení tedy nezavírá v sobě pronajetí, (Prot. st. 1289.) Z toho jde, že kupování knih pro knihpůjčovuy neb kupování pytlů pro zapůjčování nelze pokládati za obchod, poněvadž se knihy neb pytle koupené dále nezcizují, nýbrž toliko zapůjčují.74) Rozumí se, že zcizení musí se díti spůsobem úplatným. Kdo věc nějakou kupuje, aby ji někomu daroval, nečiní obchody. Zcizení věcí movitých musí se státi v též vlastností (se. jako movitých věci). Děje-li se převod tím spůsobem, že věc stane se Sr. Frey G. H. 1867. č. 51—52. Hasenohr! § 4. p. 49. Caiistein g 10. str. 101. 102. KupujI-li se látky, aby se současně s jinými na vlastní pudě vyrobenými zpracovaly a zcizily, jest koupě ovšem obchodem a ten který průmyslník obchodníkem. Sr. Beh r end § 26. p. 8. a, nál. č. 87-4. sb. Adl-Cl. (nákladnictvo horní, které současně zdělává. koupené železo, cf. § 2. horu. z ). ) Iv papírům těmto k obchodu určenvm (či. 271. 1.) náležejí na př. všecky papíry, ježto jsou předmětem obchodu bursovního, dále kupecké poukázky a směnky, listy skladní (warranty), konosementy námořských plavci (sr. či. 801. a 802.), n i k o 1 i v ale na př. knížky spořitelní aneb lístky zástavní (Versatzzettel). Zákon ze dne 3. května 1868 £. 36. praví sice: „Sparkassabüchel und andere zum Verkehr bestimmte Papiere" — avšak slovo „andere'1 zajisté spočívána lapsu linguae! Sr. Hasenölirl g 4. p. 29. a Ilabn II. str. 5. Dikci některých novějších zákonu nelze bohužel bráti na zlaté vážky! — Dle § 258. č. 3. uhersk. o. z. jest koupě papíru takových i tehda obchodem, když úmysl nesměřuje k opětnému, zcizení. ') Sr. Gorski § 11. Auerbach: Das neue H. G. B. sir. 25. a Brix sir. 273. Jinak dle franc. Code de com. či. 632. La lui repute acte de commerce: Tout achat de rnarcliaudiscs pour Ies revenclre----oň m erne pour en loner simplement 1'usage. Pronajetí škrtla Norimberská konference z pruského návrhu. prve integrující částí věci nemovité, ku pí*, zastavením stavebního materiálu, není tu obchodu ve smyslu či. 271. 1.; vždyť tu jde o locatio conducUo operis i min obil is.7*") Výjimky připouštíme j'en tehdy, když podnikatel stavby material stavební zvlášť prodává a počítá, ježto pak material ten constitute pos-sessorio již před zastavením přechází v majetek stavebníka.741') (De lege ferenda doporučuje se uznání podnikatele staveb za obchodníka.) Nikdy nelze za obchody pokládati smlouvy, jež za předmět mají věci nemovité. Důkazem toho je či. 271. 1. ň. contr. a či. 275. Kdo tedy na př. kupecké krámy neb místnosti ke skládání zboží kupuje neb prodává, aneb najímá neb pronajímá: kdo podniká zřízení staveb (opus) neb jednotlivých jich částí, jako na př. stavitelé, tesaři, pokrývači (třeba i sami potřebný material dodávali)'''5) —nečiní smlouvy obchodní, nýbrž smlouvy po obecném právu. Hledíce k tomu, že zjednání zboží nikoliv již o sobě, nýbrž teprve úmyslem zjednávajícího obchodem se stává, smeruje-li totiž tento k dalšímu jeho zcizení, přicházíme k otázce, komu úmysl lento dokázati náleží? Patrně tomu, kdo tvrdí, že jednající u") Tak zcela správně i judikatura něm. soudu: XI. st. 323, XIV". 233 a Staub ad §271, §17. Však rak. praxis o tom bodu kolísá, přidávajíc sc pfevalnß k názoru opačnému, sr. nál. Adl. Cl. č. 1357. 1495. 1499. 1601, 1051. 1090. 1859, oproti správným nál. 628. 919. 9-41. 1026, 1101. 1201. 1770. 1609. a j. Nesprávné jest tvrzení (sr. č. 1357. a j.), že „zastavení" jest „zcizením staviva". Dle toho ovšem pokládá praxe převalili podnikatele staveb za obchodníky dle či. 271., — ano n Sk cly dokonce dle či. 272. odst. 1. (!) Sr. na př. nál. Adl. (ti. 1035. 1387. 1357: „bewegliche Sachen... gelangen durch den Bau zur Veräusserung''' (?); selbst wenn der Bauherr die Baumaterialien selber bestellt, ...erhält dessen Thätigkeit die Eigenschaft. . . eines IL G. nach Art. 272. 1, wenn sie über den Umfang des Handwerks hinausgeht". Však zastavení cihel etc. nelze přece pokládali za= Bearbeitung oder Verarbeitung derselben! Správný jest nál. posl. č. 1969. "l) Tak něm. soud XIII. si. 343, Bohrend § 31., kdežto Staub 1. c, i v torn případě popírá povahu absol. obchodu ve smyslu či. 271. 1. 7S) Neboť smlouva o zřízení stavby, krovu a t. d. jest smlouvou o nemovité opus; movité látky nezřizují se co takové, nýbrž jako části nemovitého celku. Sr. § 1151. o. obč. z. Sr. Anscli iit.z- V. III. str. 12. Tak nyní též nál. nejv. s. z 24. srpna 1888. č. 10.031. Jur. Bl. 1888, č. 41. K tomu nyní mezí tiskem vvšlé dílo: Krčmář, O smlouvě námezdní (1902) § 5. p. 8. 43 úmysl tento měl a že tudíž jde o jednání obchodní.7") Ostatně jest lhostejno, tiskuteční-li se úmysl zcizení čili nic.7r) Spekulační konpě zůstane obchodem, byť i kupec věc později pro vlastní potřebu podržel.78) Upozorniti sluší, že koupě (zjednání) věci pro úpravu věcí jiných (třeba k zcizení ustanovených) nelze pokládati za obchod absolutní. To platí zejména tehda, když koupená věc činí čás t (chybně t. zv. příslušenství) věci. jiné7") neb zmiz Mi táž u zpracování věci hlavní naprosto. Sem náleží na př. koupě nití, hedvábí, knoflíků a jiného t. zv. »příslušenství« výrobků krejčovských, koupě uhlí, barev pro továrny, koupě chemikálií pro fotografa neb laku pro lakýrníka, klihn pro knihařc, glasury pro hrnčíře, smůly pro sládka k vysmolcní sudů, neb barvy pro barvírny, Sr, nál.Adl.-Cl. 251. 300. 390. 464. 230. 855. 1548. 1643. 1689. — chybný však nál. č. 1904. (koupě barvy barvířom): sr. dále přečetné správné '°j Staub či. 271. §11. Vždyť obecné (občanské) právo jest pravidlem, dle néhož soukromá jednání právní posuzovali sluší. Kdo [tráví, že prípad nějaký posuzovali sluší dle obch. práva, musí okolnost lu dokázati. Po-pírá-li tudíž žalovaný v některé rozepři, že jednání, jehož se dotýče, jest jednáním obchodním a že obchodní soud příslušen jest, náleží žalujícímu, aby důkaz o tom provedl. Důkaz z okolností stačí; sr. nál. 35. 409. 470. 1043. 17r4. Adl. Cl. 77) Že by prodávající o tomto úmyslu kupujícího věděti niusil, jak Tli öl str, 92. tvrdí, nelze nikterak ze zákona odůvodniti. Dobře Go 1 d s cli m i d t t. str. 422: Die Erkennbarkeit genügt; das Wissen des Verilusserers ist nicht erforderlich. Sr. táž Hasenohr! § 4. pozn. 30. Jinak Gad, ílandb. d. iL R. str. 9. p. 17. — Nález nejv. soudu z 25. listop. 1873 č. 10.992. (G. II. 1874 č. 5. a Sb. Adl.-Cl. č. 469. a 470.) soudí z množství, z povahy zboží a z místa dodání (bylo prodáno 50 resp. 100 kusíi akcií banky X. k dodán! na burse Pr — é), že měl kupující úmysl, dále zciziti zboží koupené. Jinak ale č. 47S. též sbírky. Důvody k pruskému návrhu obch. z. podotýkají: „Es versteht sich von selbst, dass jene Absiebt beim Abschluss des Geschäftes iiusserlich erkennbar geworden sein muss, nm das Geschäft zum Handelsgeschäft zu machen." tä) Kupování losíl se strany kollokteuríi ni íiže býti obchodem. Srov. Gold-schmidt str. 353., Bohrend g 23. p. 12a. ") Sr. Goldschmidt 1. str. 419. Ansch iltz-Völ den doffľ, Comm. tlí. str. 9., Hahn II. str. 23. (2. vyd.). — Protož není koupě laku neb barvy se strany natěrače noh voňavek se strain- lihovarníka neb tuku pro zpracování koží absolutním obchodem. Sr. nález nejv. soudu G. Z. 1874 c. 75., pak č. 1100. 300. 779. 855. 992. 991 1S:>4. 1388. 1397. Sb. Adl.-Cl. (Jinak a chybně č. 328. a č. 851 téže sb. a Hasenohr! § i. p.53 ) Koupě sudíi slad kom neníabs.obchodem proto,že týž je nezřizuje- u. itál. něm. judikatury u Stauba öl. 271. § 14. (Ovšem může koupě tato býti. relativním obchodom dle či. 273.) Avšak, toliko zjednání zboží s úmyslem zase je zcizovati prohlašuje zákonník věl. 271. za absolutní, obchod.80) Skutečné zcizení zboží k lomu konci koupeného není absolutním obchodem, nýbrž relativním, totiž provozuje-li zcizení to kupec (řemeslníka vyjímajíc) u provozování obchodní živnosti své. (Sr. či. 273. 1. a. 3. odsl)80") Jestli tedy na př. kupec příležitostné smě tiku koupí, aby ji později opět prodal, jest ovšem koupě obchodem, nikoliv ale prodej. Jinak (dle či. 273.), učiní-ii tak bankéř neb směnkář. Uherský obch. zák. § 258. č. 1. srovnává se s či. 271. č. 1. Kromě zjednání ua zisk. počítá zákon k absolutním obchodům: 2. Když kdo na se bére dodání věcí movitých neb cenných papírů k obchodu určených, kterých sobě k tomu účelu zjedná8') (či. 271. 2.). Tu nastává nejprve otázka velmi sporná: co jest dodání. (Lieferung)? Občanský zákonník nezná pojmu toho.8'2) Dodání či. dodávací smlouva jest kupní (trhová) smlouva "j Nález ti oj v. soudu z 18. června 1873 č. 5212 (Mitlh. d. deutsch. J. Veľ. 1.88í str. 30.) prohlašuje za obchod dle č). 271. 1. zakládání společnosti akciové, jelikož prý úmysl zakladatelů směřuje k prodeji (Vertrieb) utvořených akcií. (Též vrchní soud Pražský jako II. stolice.) Avšak to nelze lak všeobecně tvrditi; možná, že zakladatelé toliko část akcií upsali a. tuto podržeti chtějí; možná, že žádných ne. upsali! — Z řečeného nechť čtenář posoudí, zdali v pravdě se zakládá náhled (lad a str. 8. pozn. 13.: „Dass Diebstahl an Waarcn kein Handelsgeschäft darstellt, ist einleuchtend, weniger vielleicht, dass es dennoch ein Handelsgeschäft ist, wenn. Jemand die Waare, z. B. das Wild, für sich stehlen lässt, um sie zu. verkaufen!" ■ '""j Sr. Hahn ad §271., Beli rend § 26. p. 13. 17. Gorski § 11. — jinak Cl o) d Schmidt. Srov. pozn. 88. S1) Cl. 271. 2. praví doslovně: „Handelsgeschäfte sind: 2. die Übernahme einer Lieferung von Gegenständen der unter Ziff. L bezeichneten Art, weiche der Übernehme!- zu diesem Zwecke anschafft." Tak i uhersk. o. z. § 258. 2. — Nový něm. zák, neuvádí více spekulační prodej (obchod dodávací) zvlášť. s(i g 1103. mluví sice o „liľerauleclŕý však. bije do očí, že tu slova toho v zcela, jiném smyslu užito jest nežli v čí. 271. obeh. zák. — Nesprávna jest lež definice prusk. L. 11. § 9,-jl. I, lit. 11: „Wer sich verpflichtet, einein anderen eine bestimmte (?) Sache, für einen bestimmten Preis zu verschaffen, wird ein Lieferant genannt." Srovn. proli tomu již IS vi nk maun § 189. a 81. (arg. či. 338.), jejíž zvláštnost nezáleží v lom, že předmětem smlouvy dodávací jsou věci zastupitelné (ros iungibil.es),s;1) nýbrž v tom, že prodávající, nemaje v držení věc prodanou, ji sobě teprve zjednati musí; rozumí se dle toho, že věc koupená, kterouž sobě podnikatel zjedná, nemá se odevzdati, a přijímati ihned, nýbrž později.84) Zdali so zboží, ještě téhož s;l) Opak toho nelze dovozovati z či. 338. obch. zák.: „Podle ustanovení o koupi daných posuzovati sluší i lakové obchodní jednání, jehož prod-met záleží v dodávání jistého množství věcí zastupitelných za určitou cenu." Neboť či. tento nechtěl palmo podali definici smluv do-davacíeh, nýbrž jedná jen o určité jich. třídě. Návrh, aby toliko zastupitelné věci co předmět smlouvy dodávací připuštěny byly, konference Norimberská zamítla. Protok. sir. 1285—1288. 81) Tak i Thöl str. 92, G o Id s chrni d t str.-131—137, pozn. 1. a 9., Auerbach str. 20.. Hahn str. 20., A us ch U t z-V. III. str. 19, Hasenohr! S 4. str. 62. 63., Lehrend § 26. Staub, či. 271 § 19. Ustanovení urči l;é Hmly se ovšem nevyhledává. Sr. Grünhut, Vid. Zeilschr. HI. p. 192. Ji eke pochybovati, že dle úmyslu konference smlouva dodávací předpokládá, že dodavatel v čas smlouvy nemá věcí, které dodávali má. Ovšem vynecháno v II, návrhu pruském slovo „erst" (anschafft), které v I. návrhu stálo; i návrh, aby se řeklo „anschaffen will", byl konferencí zamítnut (Prot. 1263. 1289. — proč? není udáno). (Proto hájí Ganstein g 10. st. 109 náhled, že jest lhostejno, má-ti již dodatel zboží prodané čili. nic.) Avšak i nynější skladba „zu diesem Zwecke (sc. der Lieferung) anschafft" předpokládá, že dodatel věcí. v čas smlouvy ještě nemá, a členové konference vycházejí rovněž tak jako motivy pruské (sir. 10-1) z náhledu téhož. Srovn. Prot. sir. 518. 523. si. Též páralielisinus mezi. spekulační koupí (či. 271.1.) a spekulačním p r o d e j e m (či. ;:7.1.2.) svedčí tomu názoru. Tam se nejprve kupuje a pak se prodává--tu se napřed prodává a p ak se kupuje. Dle opačného náhledu bylo by dodávání reaiisačním prodej em, jenž jest toliko relativním obchodem (či. 273.). Srv. Goldsch midt 1. c, Hasenohr! 1, c. Však znění zákona nevylučuje všechnu pochybnost; i či. 338. zajisté nepředpokládá, že dodavatel věci teprve koupiti chce. Sr. Go Lisch mid I § 48. in lino. 438. Každým spôsobom nesnadno dokázati, zdali dodavatel věci již; měl čili neměl; stačí, když neměl vědomí a úmyslu, prodávati, toliko určité již nabyté zboží (dodání ä decouvert, ungedeckte Lief). Sr. Lehrend p. 112. — Náhled opačný: že totiž pojem dodání nepředpokládá, že dodatel sobě věci teprve zjednati chce, hájí Brix str. 273., Stub enraueh. str. 253, Kraowel str. 329., Koch ad § 271. p. 6., a též starší nález Berlínského vrchn. tri». (Entseli. XIII. str. 67.) a nález mor. vrchu, soudu v Právu. 1879 sir. 47. V „Práv." 1864 sir. 10. bájil jsem týž náhled, opíraje se o § 13. zák. o Vid. burso ze dne 11. července. 1854 č. 200, jenž rozdíl mezi denními a dodavacími obchody spatřuje jediné v tom, že tyto v některý pozdější den splnili se mají. Však od té doby, m dne neb (jak obyčejné) některého pozdějšího dne dodali má, jest lhostejno.8') — Differenční smlouvy nelze tedy pokládati za obchody, jelikož úmysl stran nesměřuje ke skutečnému dodání, nýbrž toliko k zaplacení difference.S(i) — Nutné vyhledává se, by sobe podnikatel věc, kterouž dodati má, od někoho jiného koupil neb zjednal; nebo t či. 271. odst. 2. praví: »welche der Übernehmer zu diesem Zwecke anschafft«. 0 smlouvě dodavací nemaže tedy řeči býti, když podnikatel věc, kterouž dodati má, na své půdo vyrábí. Dodavací smlouvy, které činí hospodáři, majitelé dolů a t. d. strany obilí, uhlí a jiných prvotních výrobků (Urproducte), nelze ledy pokládati, za obchody dle či. 271. odst. 2.ST) Patrno, že- slovem »zjedná« (anschafft) — jak shora již vyloženo — rozuměti sluší i zjednávání (zejména kupování surovin, ježto dodavatel teprve zpracovati a upraviti musí. Činí tedy dodavací obchod továrník, kterýž řepu kupuje a cukr na dodání prodává; vždyť zjednává sobě surovou látku od jiných: že co § 18. cit. -zrušen byl zákonom ze dne 80. června 1868 £. 80., odpadá, tenlo rozhodný dilvod naprosto. Siřeji pojmouti chce pojem „dodání" Horák, Práv. 1890 str. 645 si. — Srv. také nálezy nej v. soudu ve sb. Adl.-Cl. č. 1371. 1382. a 1454 *5) Srovn. Thfll str. 92: „Der Unterschied liegt nilmlieh in einer den Umstanden na ch v e r s ch i e d e n e n Zeit und die genauere Fi-xirung derselben ist im einzelnen Falle nach dem Grunde zu machen." Neurčitá a nepraktická jest definice Brinkm anno v a str. 359. Neurčití Stubenrau ch H. R. str. 353, jehož tvrzení str. 354. jistě nepravým jest. u) Při b u r s o v n í ch obchodech neplatí ale námitka, že úmysl směřoval k difľerenci. Sr. § 13. burs. zák. z r. 1875. Bližší u Cansteina, II. s t. 130, jenž však diíť. obchod neprávem prohlašuje za sázku; zákon jej jen sázce rovná.. (Jinak G r íl n h u t, Endem. III. p. 10. 11., jenž d i IT. o. prohlašuje za koupi s koupí zpálečnou a úmluvou vzájemné kompensace.) O tom nejnověji: Banda: Diflérenzgeschiift und Termm-handel: Wiener Abendpost, 1902 č. 123., též ve zvlášt. otisku. Termínový obchod bývá ditľcrenčním, alespoň co do výsledku! 8r) Dobře nalezl nejvyšší soud. nál. z 26. lis top. 1873 č. 11310. (G. Halle 1873 č. 14. sr. též nál. č. 214. a 409. sb. Adl.-Cl.) cestou mimořádné revise, že dodávání uhlí ze strany majitele uhelných dolů není obchodem. — V konferenci navrhli někteří následující stylisaci či. 272. 2): „Lieferung von Waaren ... welche der Verkäufer zu diesem Zwecke a n s ch a f ľ t, selbst p r o d u c i r t oder f a b r i c í r t", poněvadž není žádného právnického důvodu, obmezovati dodání na takové věci, ježto podnikatel teprve k up o v ati musí. Návrh ten byl většinou zavržen, an .by jinak pojem dodání příliš rozsáhlým se stal. Prot. 517. 47 látku ve spůsobě změněné (jako výrobek) prodává, nečiní žádného rozdílu. .Důkazem toho jest či. 271. odst. 1., ku kterémuž se odstavec druhý téhož článku táhne. Jinak by bylo, kdyby továrník z vlastní půdy cukrovku těžil. Sluší též na to upozorniti, že dodavací smlouva toliko na straně dodávajícího obchodem jest, a že koupě, jimiž sobě dodavatel zjednává věci, ježto dodávati má (realisační koupě, Deckungs- oder Realisirungskäufe), nelze pokládati za absol u in í obchody; ony jeví se býti obchody jen tehdáž, když při tom jsou podmínky či. 273., tedy když koupě taková náleží k obchodní živnosti dodávajícího. Opačného, zajisté mylného náhledu jest G o Id. s chrni d t § 48. str. 489. (577. 2. vyd.), jenž tvrdí, že zcizení (Vera.usserung či. 271. 1.) znamená prý věcnou smlouvu tradice, a tuto že dodavatel ovšem teprve po prodeji předsebéře. Však »Veräussern« neznamená věcnou smlouvu (tradici), nýbrž obligační smlouvu, jak patrne dokazuje znění či. 006. obch. zák.: Wenn Waaren ... veriiussert und übergeben worden sind.86) Třetí absolutní obchod jest: 3. když kdo na se bére pojištění jakéhokoliv druhu, tudíž-i pojištění nemovitých věcí (na př. proti živelním nehodám) a bez rozdílu nebezpečí (sr. nález nejv. něm. soudu V. p. 322.) za (pevnou) praemii (či. 271. 3.). Avšak, jenom po-jisfovatel činí obchody, nikoliv pojištěný. Arg. či. 271. 8.: »die Übernahme«. Praemie jest cena, která platí se pojišto-vateli za to, žena se bére jisté nebezpečí (§ 1.288. obč. zák.89) Rozumí se, že donucené pojišťování dělníků a t. d. proti úrazům, ne-mocem a t. d. na veřejném, právu se zakládající, obchodem není. 88) Sr. též H a h n str. 20. a 26., A. n s ch U t z -Vö 1 d or n d o r ľ f III. str. 21., 22., B e h r e n d g 20. p. 17., jižto nevšimli sobě či. 306.; T h ö 1 str. 93. (str. 116—118. vyd. 5.), Staub, ČI. 27. 1. § 12, Gorski §11, ŠI.Herrmann, Sborník II. st. 188 a G r U n h u t, Zeitsch. III. str. 190: „Der Realisirungs k au f (chybou tisku stojí: verkauf, což Goldschmidt str. 439. p. 12. nezpozoroval), überhaupt die Anschaffung, durch welche die Spekulation realisirt wird, ist kein Handelsgeschäft " Jinak G o 1 d-s ch m i d t § 48 a C a n s t e i n § 10. st. 106. 110. s!. n) Nebezpečí mfiže bytí rozličného druhu: smrt, nemoc, stáří človeka; zmaření věci movité nebo nemovité (ohněm neb jinými živelními nehodami); pozbytí pohledávek (insolvencí dlužníka), pojištění nebezpečí transportu a t. d. Pojištěná summa představuje buď náhradu škody buď jinaké (libovolně ustanovené) peněžité i n t e r e s s e, a obnos může býti buďsi pevně určen (tak při pojištění života), neb 48 Toliko pevnou praemií (lixo Praemie) má zákon v článku 271.3. na mysli, nikoli onen (též praemií zvaný) neurčitý příspěvek, kterýž platí společníci vzájemných společností pojišťovacích; neboť »praemie«, která se i při. těchto napřed zaprar v uje, má toliko povahu provisorního příspěvku, jehož skutečný obnos se teprve koncem živnostenského roku dle škod vskutku vzešlých (rozvrhem na účastníky) vyšetří. Vzájemná pojišťování nelze tedy za obchody pokládati; při nich se nedostává úmyslu obchody vůbec charakterisujícího, totiž spekulace. Návrh, aby se i vzájemná pojišťování za absolutní obchody prohlásila, neschválila konference. Prot. st. 505G.a nási. a nález nej v. n oni. obeh. soudu IV. p. 201.a") Tak dobře Judikat č. .1.10. (30. múzo sc deíiuilivní jeho vyměřeni pozdějšímu v y 5 e t i- o n í züstaviti (l.ak obyčejně při pojištění škod živelních, při kterých proto mnolio-n á s o b n é pojištění u rozdílných ústavu jen potud platným jest, pokud se nepřekročí obnos skutečné škody. V. §§ 470., 471. ubersk. o. z.). S r. ifi-ji d c m iinn, llandelsr. § 17í., von Ilich to nľels Prägen d. Binnen-versicIienirinsrecULs (Wien 1870) p. 11. tí las ch k e. p. 25. G old. s ch mi. d t, Zeilsc.hr. f. 11. R. 2a str. 179. si., Ganstein st. 111. Staub, 112 § 24. sup., Steinbach, die Stellung der Versicherung im Pri.va.tr. 1883 (hist, dogin, poj.), jenž zejména na důležitost pojíst, smluv pro obor sociální dovedné poukazuje. Ehrenberg, Vcrsieherungsrecht (1893) st. 53 si., 11 er r m a nu, Práv. 189-i st. 23 si. — Spornou jest otázka,, náleží-li pojištění života k pojišťovacím smlouvám. Že §1288. asi dle zdání redaktoru nezahrnuje pojištění to, toho dokladem § 1289. a protokoly. P Caf ľ, Griinii. Z. 2. p. 258.) Za samostatnou alcatoruí(odvážnou) smlouvu ji. pokládají lindemanu H. R. § 174. 170., liiuriclis, Goldschin. Z. 20. p. 370 íf. 382, Thi.il § 3!0., Steinbaeh, str. 26., Winternitz, Mittheil. d. d. Jiir. Ver. 1880 S. 9. sq , a Lo sice proto, že vymiňuje se určitá suma peněz (nikoli náhrada škody) a zo nežádá se důkazu' i n teres s e pojištěného (Begünstigten), že tudíž mnohonásobné pojištění jest možné. Avšak určitost sumy vysvětluje se tím, že Škodu smrtí vzniklou nelze víibee přesně odhadovati. Náležitost interesse není dle § 1019. o. z. podstatná, aniž se ve praktickém životě k tomu hledí. Tento názor posud jest panujícím v literatuře a v zákonodárství. Každým spůsobem spadá i p. života do cynosury či. 27!. 3) Sr. U ehr end p. 113. Ganstein I. st. 112, Pollitzer § 119. (Jinak T h öl 1. c.) "-') To jest všeobecně uznáno. Srov. zejm. G o Ids ch mi d t I. str. 443, Ganstein st. 112. Anschiitz-Vo tel. III. str. 23. Hasenohr! p. 64-Götze, G. Z. 1871 č. 6. Staub či. 271. § 24. — Holandský obeh., zák. či. 4. p. 30. počíta i vzájomná pojišĽování k obchodům, též ítal. o. z. (§§ 3. č. 20.) dle m. n. zcela přiměřeně. Sr. Gad str. 10., Gold-Schmidt 1. c. Bauseiiwein st. 128. — Uherský o. z. (§ 258. 4.) rovná se holandskému a počíta i vzájemné pojišťování k obchodům.— 49 3. 1S81),00") pak nál. rak. nej v. soudu. č. 805. 8G8. 882. a 970. sb. Adl.-Cl., nál. ze dne 7. září 1870 č. 10.329. Jur. BI. 1876 č. 50.; jinak nálezy sb. Adl.-Cl. č. 2. 192. Ger. H. 1875 č. 64.;n) Dále prohlašuje zákonník za absolutní obchody: i. když kdo na se bére dopravu zboží neb p o c e s t n ý ch. na moři, neb půjčí na lodi (öl. 271. 4.)."2) I tu nezáleží na tom, kdo smlouvy takové činí, a uzavírá-li je spůsobem živnostenským neb toliko po různu. Připomenouti sluší, že toliko dopravování zboží a osob na moři k absolutním obchodům náleží. Dopravo- Něm. zák. z 12. května 1901 § 16. nařizuje použití I. a lil. ku. obch. zák. (exc. §§ 1.—7.) též ohledně vzájemných poj. společností. — Thöl §§ 35. a 310. (vyd. 5.) nepočítá pojištění iromovi tých věcí k absolutním obchodům, rovněž ne pojištění života; však proti tomuto patrně pochybenému náhledu srov. Gold s chrni d t § 59, p. 30. (2. vyd.) a Zeitschr. f. II. R. 23. str. 179. Hasenöhrl str. 64, Gareis, II. R. (4.) str. 53. 57., Gorski § 11, Herrmann, 1. c, Ganstein st. 114. """j Judical:, č. 110: Die Übernahme rein wechselseitiger \rersicherung ist kein Handelsgeschäft. Rein wechselseitige Versichcrungs-Gcsell-sehal'len sind keine Handelsgesellschaften, Denn es fehlt die fixe Prämie im Sinne des § 1283, es fehlt die Spoculationsabsicbt; Schon die Stellung des § 1288 (Glücksvtr) zeigt, dass auch, das bürgt G.-B. wie d. H. G. B. den Assecuranzvertrag als Speculationsvcrtrag auffasst. Názor ten stvrzuje min. nař. ze dne 5. března na 1896 č. 31. ř. z., zejm. § 29. si.. jež o to se postaralo, aby vzájemné pojišťovny nenabývaly ráz společností výdělkových. 31) Vzájemně pojišťovací společnosti „Praha" a „Slávia" v Praze prohlášeny byly nálezem vrchního č. soudu za obchodní společnosti, hlavně proto, že členové jejich dle stanov v čistém přebytku žádného podílu nemají a ke škodám jen mimořádné částkou — praemií převyšující — přispívají. Sr. „Právník" 1878 str. 20. a 246. Však podíl v zisku jest okolnost naprosto lhostejná a že členové jen „mimořádně" k obvyklé praemií připláceli musí, dokazuje toliko, že obvyklá ta statutární praemie řádným (obyčejným) poměrům jest, přiměřena! Hlavní váhu klásti dlužno na to, zdali takový „mimořádný" příplatek zaplatiti mu s f jediné společnost aneb členové sami. V prvním případě jest tu obchodní ústav — v druhém v z á j e m ná neobchodní společnost pojišťovací. Dobře rozhodl správní soud, že „Slávia" jest vzájemným poj. spolkem. Jinak bylo v případech č. 805. a 882. sb. Adl.-Cl. *'') Smlouvy tyto náležejí do práva námořského. Píjjčka na loď (Bodmereivertrag) jest půjčka, kterou činí plavec, zastavuje loď a náklad, neb jeden z těchto předmětů tím spůsobem, že věřitel toliko zástavy držeti se může. Sr. či. 680. páté (nyní § 682. čtvrté) knihy něm. obchodního zákonníka, kteráž v Rakousku posud prohlášena není. (Zastavení lodi vlastníkem jejím řídí se obecným právem či. 701.) Nový něm. zák. neuvádí více tuto smlouvu mezi základními obchody. Dr. Antonín Kanda: Obchodní právo 4 50 vání osob a zboží po s u ch u, po ř e k á ch neb jezero ch vnitro-zemských (Binnengewässer, sr. či. 390. obeh. z.) není absolutním obchodem, nýbrž relativním, totiž: jsou-li tu podmínky či. 272. neb 273. Tak i uherský zák. § 258. 5. 5. Konečně zákonem ze dne 1. dubna 1875 č. 67. ř. z. (§ 14.) prohlašují se všechny bursovní obchody za absolutní obchody. Za bursovní obchody sluší ale pokládati všechny smlouvy (Geschäfte), které se činí ve veřejné místnosti bursovní v ustanovených hodinách bursovních o takových předmětech obchodu, v kterých na té které burse obchody provozovati dovoleno a které se úřadně (v listu bursovním) znamenati smějí (§ 12.). Při bursovních obchodech jest naprosto vyloučena obrana, že nárok zakládá se ve smlouvo differenční, již (po tomto zákonu) posuzovati dlužno jako hru neb sázku. (§ 13. téhož zák.) K absolutním obchodům počítal druhý návrh obch. zák. také právní jednání, ježto jsou předmětem všeobecného směnečného řádu; leč konference zavrhla dotyčnou větu, a to vším právem, nebot směnečné právo jest všeobecná forma závazků zvláštního druhu, kteráž obchodnímu právu výhradně nenáleží. Sr. či. 2. obch. zák. Ad II. Relativní (subjektivní) obchody. Zbývá nám ještě jednati o relativních obchodech, totiž o takových právních jednáních, která jen tehda obchody se býti objevují, když ti nich jsou jisté podmínky, týkající se a) buď kupecké vlastnosti jednajícího neb spůsobu jich provozování, či. 272. 93) b) buď jich příslušnosti k obch o dní živnosti jednajícího, či. 273.94) Ad a) Jisté smlouvy pokládají se vedle zákona za obchody, jestli je buď 1. někdo za živnost provozuje, t. j. spůsobem ta- ") Uherský obch. zák. (§ 259. 4. 5.) počítá vhodne vedle obchodu či. 272. rak. o. z. k relativním (základním) obchodům též: obchody veřejných skladních domů; pak obchody původních producentů, ježto vlastní své výrobky zpracují, jakož i obchody hornické (Geschäfte des Mon-tangeworbes), pakli obojí obchod převyšuje meze řemesla. w) Obchody lit. a) nazývají se také: relativní základní obchody (relat. G r u n d ges chatte) a contrario absolutních základních obchodů či. 271. a vedlejších relativních obchodů 51. 273. — Griinbut Zeitschrift III. p. 193. nazývá obchody 21. 273.: „Connexe Handelsgeschäfte". Jinou terminologii má zase Thöl § 27. — proti němu: Grünhut 1. c. 51 kovým, že z toho stálý výdělek činí, aneb 2. jestli jo byť i jednotlivě (po různu) před se bére k upec u provozování obchodní živnosti své, obyčejně v jiných obchodech záležející (či, 272. první a poslední věta. Tak i § 259. uhersk. o. z.).i,r>) Sem náležejí smlouvy, kteréž článek 272. pod číslem 1—5. uvádí, totiž: 1. Když kdo na se bére upravení neb zpracování věcí movitých, jemu k tomu účelu od jiných odevzdaných, převyšuj e-1 i provozování živnosti meze řemesla, či. 282. 1. (Sr. § 259. u. z.) Rozdíl mezi či. 271. 1. a tímto ustanovením záleží vůčihledě v tom, že či. 271. 1. vyhledává, aby někdo věci movité za vlastní na se převedl s úmyslem, by jo opět (rozumí se vůbec se ziskem) na jiné převedl; kdežto či. 272. 1. předpokládá, že se věci movité živnostníku pouze k zdělání aneb předělání odevzdají. Podnikatel pracuje tu — ovšem ve velkém (tedy přes meze řemesla) za mzdu (Locatio conductío o p er is96). Sem náležejí na př. obchody barvíren, běláren, tiskáren na látky, závodů k apretování, parních prádelen, kníhařů a t. d.in) Že sta- ") Z toho všeho vyplývá, jak důležitý a dalekosahající jest pojem obchodníka. Koho však lze pokládati za obchodníka vedle obchodního zákonníka? To výslovně ustanovuje či. 4.: »Obchodníkem (kupcem) vedle zákona obchodního jest ■ten, kdo p o ž i v n o s t e n s k u obchody p r o v o z u j e.« Definice tato jest ale v dvojím směru vadna: 1. Předem totiž pohybuje se v chybném kruhu (circulus vitiosus), jelikož jistá právní jednání jen tehda za obchody pokládati sluší, když je provozuje obchodník. Tu tedy (v či. 4.) řídí se pojem »obchodník« pojmem »obchodů«; tam zase (či. 272. posl. věta a či. 273.) doplňuje se pojem »obchodů« pojmem »obchodníka«. 2. Kromě toho jest definice či. 3. také v tom nesprávná, že vynechala podstatný odznak pojmu ob- "*) Příkaz, t. j. offorta k mandátní, spec. kommisionářské smlouvě. "5") Připomenouti sluší, že spory z obchodil (či. 271.—273.), jestli jednání obchodem na stran6 žalovaného a žalován jest obchodník v rejstříku zapsaný (o. spol. neb společenstvo výrobní), náležejí ke kompetenci obchodního soudu (§ 51. 62. jur. n.), pak že právo, ukončiti konkurs vyrovnáním donuceným, obmezeno též na kupce v rejstříku zapsané (§ 207. k. ř.), k tomu Ganstein § 15. 63 chodníka, totiž provozování obchodní živnosti ve vlastním jméně. Neboť i prokuristé neb jiní obchodní zmocněnci provozují obchody po živnostenskú, a přece nejsou obchodníky, neboť obchody provozují jménem cizím.116) Máme-li se tedy nedostatků těchto vystříhati, musíme dle úmyslu zákonodárcova pojem obchodníka ustanoviti, jak následuje: Za obchodníka vedle obchodního zákona sluší pokládati kdo ve vlastním jméně a spůsobem živnostenským provozuje některý z obchodů, v či. 271. pod číslem I.-4. neb v či. 272. pod číslem I.—5. uvedených.110') K pojmu obchodníka vyhledává se tedy: 1. aby kdo ve vlastním jméně obchody provozoval — buďsi na vlastní, buďsi na cizí účet. (Srovn. pozn. 116.) Není potřebí, aby kupec osobně zaměstnán byl v obchodu, můžeť se dáti zastupovati pro ku. ri stou neb jiným obchodním zmocněncem. Rovněž nevyhledává se, aby ten, jemuž obchod náleží, byl s působily k právním činům. I nezletilý na příklad, kterýž obchod zdědil, jest dle zákona obchodníkem. Ovšem že musí míli zástupce (otce, poručnika, kurátora), kterémuž náleží zastupovati jej v obchodě, jak v jiných poměrech majetnosti se týkajících."7) Jest-li živnost propachtována, jest tedy kupcem pachtéř a nikoliv propachtuj ící. "") Srovn. či. 6. obch. zák. Thöi str. 86.; Hahn, Commcnlar, str. 9.; Goldschmidt § 42. 2. Ca n stein ■§ 14. 15. Lhostejno ale jest, zdaliž kdo obchod vede na vlastní neb na cizí účel; (na př. na účet svých kommitentů prodává neb kupuje), jestliže živnost tuto ve vlastním jméně provozuje, či. 860. Dodatek „ve vlastním jméně" pfijal již § 8. uhersk. zák. Chybné tudíž k obchodníkům počítá li rix str. 16. i administrátora, který obchod nezletilého spravuje, jako by správce ve vlastním jméně spravoval! '"*) O pojmu obchodníka dle nov. něm. zák. sr. C o s a ck (4. vyd.) § 7. — Ve zvláštním smyslu bére § 88. jur. normy slovo: „llandelsgewerbe". Deklaratorní min. nař. z 3. pros. 1897 č. 280. počítá t u k živnostníkům „obchod" provozujícím: 1. registrované obchodníky, 2. obchodníky ve smyslu § 1. odst. ti. živn. ř., k tomu Ott, Soud. řád I. str. 143. '") Zcela bezdůvodně tvrdí Gad, Iíandb. str. 14., že nedospělý majitel obchodu kupcem není. Srovn. G o 1 d s ch m i d t 1. c. •— Že sedlo živnostenského řádu (§ 2.) ku provozován! živnosti vôbec vyhledává, by podnikatel byl spusobilým jmění své sám spravovati, našemu náhledu se nepříčí, neboť nehledě k či. 11. obchodního zákonníka dopouSIÍ i živnostenský řád provozování živnosti skrze zástupce. Sporno, zdaliž obchodní společník (zejména veřejný společníka komanditista) obchodníkem jest.118) Vtom ovšem skorém všichni se srovnávají, že komanditistu za obchodníka pokládati nelze. Vždyť tento nemá ani práva ani povinnosti, provozovati obchody jménem společnosti. Arg. či. 158. obch. z., pak § 16. posl. věta úvod. zák.11B) — Pochybilo ale, zdali veřejný společník má se pokládati za obchodníka. Uvažujíce, že veřejný společník neprovozuje obchody pouze ve vlastním, nýbrž ve jménu vše ch společníků, odpovídáme, že veřejný společník má toliko práva a povinnosti kupcovy potud, pokud jedná jménem a pod firmou společnosti (či. 5. 85. a § IG. i. f. úvodn. zák.). Tak též nál. nej v. s. z 2. pros. 1896 Ger. Z. 1897 č. 15. Jur. Bl. 1897 č. 8., jenž z toho dovozuje důsledek, že i jednáním jeho odporovati lze dle § 6. odpůrčího zák. ze dne 16. března 1884 č. 36.; sr. též Adl.-Cl. č. 1927. 1935. 1974. 1977., jež dovolávají se čJ. 6. od. 3. obch. z., jen že příliš všeobecně tvrdí, že veřejný společník kupcem jest.120) Ovšem ale rovná zákon v či. 5. obchodníkům "8) S rovu. o této kontroversi Canstein, Zeitschr. f. H. R. XX. p. 84; Go 1 d s chrni d t § 43. ad 2.; Hahn í. str. li). (10. prvního vydání). Pfi tichém společníku otázka La ani vzejíti nemůže, an. tento pouze v obchodu někoho jiného (hlavního společníka) se súčastňujo, sám ale žádných obchodu neprovozuje, či. 250. ,19) Na tento článek klademe důraz. V ö 1 d c r n d o r f ľ a Canstein 1. c. odvolávají sc na či. 150. 185. 227.; G o l d s ch m i. d t 1. c. (p. 469., vyd. 2.) na či. 17. — Hahn I. p. 20. prohlašuje i komanditistu za obchodníka. 12°) S náhledem naším souhlasí Endemann, str. 67.. (65.), Stuben-rau ch str. 42., Hahn 1. p. 10. (1. vyd.), B rix p. 10. Hermann, Sborn. II. st. 189. a 190. — Naproti tomu jsou Gí olds ch m i d t str. 833. Hahn I. p. 20. (vyd. 2.), Ans ch í] t z-Völd., .1. p. 47., Auerbach p. 28, Gans tein 1. c. Kehrend p. 105, též G or ski § 18., pak nález nej v. něm. soudu III. p. 434. [sr. ale XI \r. 281.] — toho náhledu, že verejné společníky vedle společnosti za obchodníky pokládati sluší. Odvolávají-se na či. 6., jenž ovšem zdánlivě tomu náhledu svědčí, a na či. 80. Však či. 30. jest bez významu pro otázku tuto. ČI. tí. ale má jen smysl ten, že kupcová, pokud jedná jménem společnosti, požívá práv a výhod kupcových — též má i povinnosti kupcovy — aniž by se mohla odvolávati na benefícia pohlaví ženské h o. Opačný náhled vede k nedůslednostem, jimž se ani. Gold-schmid ani Canstein vyhnouti, nemůže. Rovněž nerozhodné jsou §§ 196. a 240. konkurs, rádu. — Konečně svědčí § 16. posl. věta našemu výkladu. Obojclně T h 0 1 § 38. p. 132: er (d. socius) ist Kaufmann „aber nur in Zusammenhang mit der Firma — aber nicht Einzeinkaufmann." Podobne Grünhut Zeitschr. III. p. 190. 65 obchodní společnosti, pročež sluší také k obchodním společnostem vztahovati ustanovení o obchodnících platící; 2. vyhledává se, by se obchody živnostenským spôsobení provozovaly, t. j. v úmyslu bráti z toho stálý výdělek. Vůle jednajícího směřuje tudíž již napřed k celé řadě sou-v i s í c í. ch. o b ch o d ů ;l21) 3. vyhledává se konečně, aby se provozoval některý z obchodů v čí. 271. a 272. uvedených. Rozumí se, že dostačuje, když kdo provozuje za živnost jen jediný z obchodů v či. 271. a 272. uvedených. l"u) Vůbec nic na tom nezáleží, ve kterém obj emu se jistý obchod provozuje, vyjímaje následující tři případy: a) pokud jedná se o zpracování věcí od jiných osob k tomu konci přijatých, či. 272. č. 1.; b) pokud jde o dovoz osob, či. 272. či. 3. (si. »Anstalt«); c) pokud se týče tiskáren, či. 272. č. 5. V těchto případech — a toliko v těchto — jest tu obchodní živnost jen tehda, když z ní platí se daň v § 7. úvodn. zák. resp. noveľlou z r. 1899 vyměřená. Sr. pozn. 99. Konečně jest lhostejno, činí-li provozování jistého obchodu jediné a výhradné zaměstnání kupčícího, či toliko zaměstnání vedlejší, a jestliže provozující dle stavu svého obchody provozovati siní čili nic. ČI. 276. a či. 11. obch. zák. (Sr. Goldschmidt § 44. 3. a § 45.) Úradníka na př., litery po živnostenskú obchody dohodčí provozuje, sluší rovněž za kupce ve smyslu obch. zák. pokládati, jako advokáta, který se po živnostenskú s eskomto-váním směnek zabývá. (Zcela jinak vedle nového něm. obch. zák. (§§ 1. 2. a 3.), dle kterého jest kupcem jednak ten, kdož některý ze základních, obchodů [§ 1. cfr. či. 271. 272. naš. o. z.] po živnostenskú provozuje, jednak každý, kdo provozuje jakýkoliv živnostenský podnik, který dle spůsobů a objemu vyhledává provozování po kupeckú upravené, a jehož firma tudíž do obch. rejstříku m) Sr. zejména nález něm. říšského soudu III. p. 405; Hahn str. 9., kterýž dobře k tomu poukazuje, že odznak živnostenského provozování nelze spatřovati pouze v úmyslu zisku chtivé m neb v úmyslu, zjednati tím výživu. Vždyť kupec nákladná výživu svou z jiných pramenů čerpati, může. 21°) K základním obchodím přistoupily, jak shora udáno, obchody b u r- sovní a obchody skladní veřejných skladišť. Dr. Antonia Randa: Obchodní právo. 5 66 zapsali se musí; konečné mohou polní a lesní hospodáři, kteří provozují vedlejší živnost po kupeckú zřízenou, za zápis firmy do obchod, rejstříku žádati. Dle toho rozeznávati sluší trojí druh kupců: 1. kupce na základě živnostensk. provozování obchodů, 2. kupce na základe živnosti po kupeckú zřízené a í!, lesní a polní hospodáře prozozující vedlejší živnost po kupeckú zřízenou, ač chtějí-lí být kupci. Toto ustanovení 3. jesl zajisté nedůsledné.) Sluší nato upozorniti, že obchodní zákon v či. 4. pojem obchodníka toliko k vlastním svým účelům vyměřil. Jen kdo se má vedle obchodn. zák. za kupce pokládati, ustanovuje č. 4. Čeho zapotřebí jest, aby se kdo za kupce pokládati mohl dle ž i v n o s t e n s k é h o ř á d u, toho se či. 4. n i k t e r a k n o d o-týká. A protož ustanovuje či. íl. obeh. zák., že zákony zemskými, kteréž v příčině živnostní policie neb daní živnostních vyměřují, čeho potřebí jest, aby někdo kupcem byl, p 1 a t nos t z á k o n n í k a obchodního se nevylučuje; a rovněž naopak, že i onyno zákony (totiž živnostní) tímto zákonm'kem v ničem se nemení.I22) '") Čeho potřebí jest k provozování živností (se stanoviska živnostní polície dle zákonu s p r á v n í ch, to hlavně ustanovuje Z i v n o s t e n s k ý r á d (Gewerbeordnung) ze dne 15. března 1883 č. 39., který v tom smeru nastoupil na místo živn. rádu ze dne 20, pros. 1859 č. 227. ŕ. z. Dle toho řádu jsou živnosti .buďsi svobodné, buďsi řemeslné (handwerks-mässige), buďsi koncessionalní, dle toho, mohou-li se provozovati na pouhé ohlásení aneb toliko na základe průkazu o spôsobilosti (Befähigungsnachweis) aneb konečně toliko na základě zvláštního povolení úředního (§§ 1. 14. 15.). Všecky živnosti, které nejsou za řemeslné neb koncessionalní prohlášeny, jsou svobodny (§ 1.). K samostatnému provozování živnosti vyžaduje se pravidelně, aby podnikatel měl spůsobilost, své jmění sám spravovati. Na účet osob. ježto spůso-bilosli té (svéprávnosti) nemají, mohou se živnosti provozovati toliko se svolením zákonných jich zástupců a příslušných úřadů a skrze spôsobilého náměstka (§ 2.). Pohlaví nečiní v příčino té rozdílu (§ 2.). Též právnické osoby mohou skrze zástupce své živnosti provozovali (§ 3). Současné provozování více živností jest dovoleno. — Provozování živností není dovoleno: a) duchovním, jižto vyšší posvěcení obdrželi, a řeholníkům, jižto slavné sliby složili dle zákonů církevních. Sr. c. 6. X. 3. 50. (To neplatí o rabínech); i) osobám vojenským, vyjímaje dovolence trvale propuštěné, pak založ ní k y (reservníky) a obranu zern skon. (Z četných, dosti nejasných předpisů sr. zák. ze dne 28. kvéTna 1871 čís. 45. § íé., pak § 18. instrukce ze dne 6. září 1871, či. 50. zák. zemsk. pro Čechy); 67 Může tedy kdos býti obchodníkem vedle obchodn í li o zákona, ačkoliv ho vedle živnostenského řádu za takového pokládati nelze, na př. knihkupce, jenž nemá potřebné úřadní koncese, neb majitele pokoutní zastavárny. (Sr. § 15. živn. řádu a § 485. trestu, zákona.) I osoby tudíž, jimžto provozování živnosti naprosto zakázáno jest, na př. notáře, duchovní, osoby k slávu vojenskému náležité a j., dlužno vedle obch. zák. za kupce pokládati, pro-vozují-li de facto obchody v či. 271. a 272. vytknuté. Naopak může někdo býti kupcem dle živnostenského řádu, aniž se může pokládati za kupce vedle obchodního zákona, na př. manželka, kteréž manžel povolení k obchodu odepřel.123) Obchodníkem může byli osoba fysická, aneb osoba hromadná. Společností ku provozování obchodu nejsou sice hromadnými osobami,124) avšak zákonník ustanovil v či. 5. výslovně.■ c) úřadním sensálům, či. 69. obch. zák. d) Úředníkům státním a zemským (okresním a městským) jest dle nejv. rozh. ze dne 16. července 1835 (Pol. Ges. S. 63. Sr. p. 859.) dovoleno vedlejší zaměstnání (Nebenbeschäftigung) pod tou výminkou, že nezavdává příčinu k strannosli, že se nepříčí zevnější cti úřadu, nezaujímá čas na újmu pilnému plnění povinností úřadních. ei O učitelích při veřejných školách platí podobná ustanovení. Sr. g 35. zák. pro Cechy z 19. prosince 1875 z. z. č. 86. f) Veřejným notářům zakázáno provozování obchodu, které se nesrovnávají s důstojností stavu neb ruší důvěru v jich nestrannosl. (g 7. řádu notářsk. ze dne 25. července Í871, či. 75.) y) Též advokátům není dovoleno provozovati zaměstnání, které se příčí důstojnosti stavu (§ 20. řádu advokátskeho ze dne 6. července 1868, či. 96.). h) Jiná obmezení obsahuje § 5. řádu živnost., ku kterému srovnati dlužno § 6. trestní novelly z 15. listop. 1867. uherské podniky nesmějí v Rakousku provozovati spořitelní obchody, zák. ze 27. června 1878 č. 68. § 10. Turečtí poddaní mohou dle smluv mezinárodních (či. 14. Karlovi-ckého míru z r. 1699, smlouvy z r. 1718 a 1862 [či. 42. ř. z.]) na základě povolení svého (tureckého) úřadu na pouhou opověď v Rakousku provozovati velkoobchod s tureckým zbožím a jsou osvobozeni od rak. daní (srov. §§ 4. a 7. úvodn. zák.). V příčině firmy, prokury, obchodních knih a společností podrobeni jsou rak. obchodnímu zákonu (sr. § 7. cit.). r-J) Srov. č, 7. obch. zák. Neboť § 2. živn. ř.: „Pohlaví nečiní žádného rozdílu u připuštění k živnostem" obchodního zákona se netýká, jak nepochybně z či. 11. vyplývá. m) Sr. protokoly str. 539. Nynější skladba či. 5. právě proto přijata, aby se vyloučila obava, že se tím uznává právnická osobnost obch. společnosti. Sr. prot. 1249. 1260. 08 že ustanovení o kupcích daná platí rovněž o společnostech obchodních, jmenovitě též o společnostech akciových, k t e r é provozují o b ch o d y. Obchodní živnost provozovati mohou osoby jak mužského tak ženského pohlaví (či. 9.). Avšak ženská provdaná nemůže býti obchodnicí, ncpřivolí-li manžel její k tomu buď výslovně neb mlčky, či. 7.12r>) Scházející svolení manželovo může býti nahrazeno výrokem soudcovým, ač jestliže z řízení úřadně vedeného na jevo jde, že obchodem od manželky provozovaným práva manželova (osobní a majetková) žádnému nebezpečí vydána nejsou (§ 6. úv. zák.).120) Příslušným jest soud obecný bydliště mužova, nikoli soud obchodní.'30") Jestliže manželka bez svolení manželova, pokud se do týče, bez svolení soudního, obchody po živnostenskú provozuje, nelze ji vedle o b ch o d n í h o z á k o n a za ob ch o d u i c i pokládati; žena taková ,ir') Ustanovení lo platí i tehdy, když manželé jsou rozvedeni; neboť zákon nerozeznává, sr. Stu benrauch str. 41; Ulimann, Miltbeilungen d. Frager J. V. 1869 c. 3. Z téhož náhledu vycházel také vládní návrh (§ 5.) iivozov. zák., kterýž nahrazení svolení manželova výrokem soudcovským na případ rozvodu obmezovali chtěl, což ale výbor sněmovny poslancíl zavrhl. — Dle § 6. u her s k. zák. (ď. či. VIL zák. z r. 1873) muže manželka, obchody provozovati i bez svolení manželova; rovněž dle nov. něm. obch. zák., ježto mundium muže v Německu zrušeno bylo (§ 1399. něm. o. z.}. (Zbytečně rak. obch. zák. pustil souhlasnou zásadu stars, rak. o. práva, přijav zbytky starého něm. miuidia.) '") Nebezpečí takové muže tu ovsem býti. Neboť dle čí. 8. ručí jmění manželky za veškeré její obchodní dluhy — nehledíc k právům po-žívacím neb vlastnickým, ježto manželovi na základě sňatku manželského k jmění lornuto příslušejí, ano ručí i. jmění oběma společné-Z či. 3. plyne, že věřitelé obchodní sáhnouti mohou na jmění to, které manželka, manželovi výslovně neb mlčky ponechala ke správě (která až do odvolání podobá se právu k požívání § 1238—1241 obč. z.), že rovněž sáhnouti mohou na věno, nechť manželovi přísluší vlastnictví neb toliko požívání věcí věnem daných (§§ 1227. 1228. obč. z.); věno musí se tedy do konkursní masy manželčiny vložiti, čímž § 1.261. obč. z. pro tento případ jest změněn; v případě společenství statků třeba toliko částečného musí se všechny obchodní dluhy manželčiny sraziti (jinak dle § 1235. obč. z.), ano věřitelé obchodní mohou i v případě § 1236. obč. z. sáhnouti na společný nemovitý statek, ačkoliv manžel zapsán jest za vlastníka polovice. — Poslední odstavec či. 8. počínaje slovy: „ob zugleich..." vztahoval se jediné k francouzskému právu. ''"") Sr. (i ó r s k i § 18., též H e r ľ m a n n. Sbor. IL st. 189., jenž právem výjimky neuznává ani ohledně obchodních soudu v Praze, ve Vídni a Terstu. 69 nemá tudíž ani práv a výhod ani po vin no s ti, kteréž jinak dle obch. zák. na obchodníky náležejí, či. 8. obch. zákona nemá místa, a práva manželova ku jmění manželky zůstanou tedy i ohledně obchodních věřitelů neporušena a nedotknuta. Svolení manželovo nelze v pochybnosti pokládati za neodvolatelné (sr. nál. nejv. něm. ob. s. I. p. 315.). Odvolá-li se povolení, mine vlastnost manželky jako kupcové. (Arg. či. 7.: »kann nicht Handelsfrau sein.«) Jinak ovšem, jestli svolení dáno bylo ve formě smlouvy obapolně zavazující. — Svolení manželova jest i tehda potřebí, když manželka účastní'se obchodu jakožto veřejná společnice. Arg. öl. 8. § 16. věta poslední úvodn. zák. a tomu pozn. 120. (Sr. Hahn p. 34, jinak Stubenrauch p. 43.) Sporná jest otázka, smí-li se firma manželky do obchodního rejstříku vložiti bez písemného a ovšem i ověřeného průkazu, že manžel svoluje? Mám za to, že toho průkazu potřebí jest.127) Nebot kdykoliv poměr nějaký na základě jistého prohlášení vůle do rejstříku vložiti se má, potřebí: aby se prohlášení to buď osobně (ústně) k -protokolu aneb písemně ve formě ověřené soudu podalo. Sr. § 10. cf. § 17. úvod. z. k obch. z. A svolení manželovo jest rovněž tak podstatnou podmínkou povahy kupcové jako vlastní její prohlášení. Dostaví-li se manžel osobně k soudu, odpadá písmo. Druhá alinea či. 6., první alin. či. 8. a či. 9. obch. zák. nemají ovšem u nás významu. ČI. 7. a 8. nevztahují se k obchodnicím, ježto obchod provozovaly již před uvedením obchodního zákona (§ 52. úvodn. zákona). Mezi právnickými osobami, jež obchody po živnostenskú provozovati mohou, vyniká hlavně stát a obec. A tu se nám naskytuje důležitá otázka, vztahují-li se ustanovení obchodního zákona také k státu a k obci, pokud tyto obchody provozují? '"I Jiného náhledu (JUmann, Mittheil. d. Prager d. Jur. V. 1869 č. 3.; též Dr. M. H. G. Z. 1872 č. 15., B e b rend L p. 176. S naším náhledem srovnává se: Hahn: I. str. 34. Ovšem se konsens do rejstříku nezapisuje. Opačný náhled jest i se stanoviska legislativního dosti nebezpečný. Tak zejména když jedná se o práva věřitelova v případě konkursu kupeckého. O tom sr. cit. článek v G. Zeit 1872 č. 16. 17. — Odvolá-li manžel svolení své, musí to ovšem učiniti spůsobem i třetím osobám zjevným. Sr. prot. p. 839. Však tím není dostatečně postaráno o bezpečnost osob třetích; patrno, že může manžel naléhati na výmaz firmy manželčiny z rejstříku. Behrend I. str. 177.—179., též F r a n k i, Concurs d. oft. H. G. str. 29. ohledně společnice. vo Tak na příklad může stát býti majitelem bank, železnic, záložen, ústavů dopravovacích (pošt a t. d.). V povaze s Latu neb obce není vůbec žádné překážky předpokládajíc toliko, že účelem, neb aspoň hlavním účelem podniku jest docílení zisku. Lhostejno jest, k čemu se zisk ten obrací, zdaliž ku př. k uhrazení státního neb obecního nákladu neb k dobročinným účelům. — Pakli za to plnění povinnosti veřejných neb dosažení úkolů mravních neb všeužitečných jest hlavním účelem podniku, není tu obchodní živnost, třeba by podniknutí vynášelo. Protož nelze státní neb obecní jídelny, z as t a várny, dílny v káznicích, státní dílny, vykonávání mincovního regálu, pak pomocné pokladny (Hilfskassen) dle zák. ze dne .16. července 1892 č. 202. zřízené a t. d. za obchodní podniky pokládati, — ovšem ale státní neb obecní plynárny, banky (öl. 5.), spořitelny, státní železnice a pošty (či. 421.), státní továrny na střelivo, na zbrané, státní papírny a t. d.,28) Rozumí se též, že obchodní podnik nepřestává jím býti proto, že jest v rukou klášterů, kapitol, nemocnic neb všeužitečných ústavů. Tak sluší i samostatné spořitelny (jako právnické osoby) za kupecké ústavy pokládati, jakkoliv dle dv. dekr. ze dne 26. září .1844 č. 832. (§ 12.) jistou část výtěžku k dobročinným neb všeužitečným místním účelům věnovati mají. Neboť nikoliv spůsob, jak se zisk vynakládá, nýbrž okolnost, že se zisk činí, že úmysl k výtěžku směřuje, jest faktorem rozhodujícím. (Tak nyní i Judikat nej v. soudu č. 84., nál. z 31. pros. 1873 č. 12.095.) Jinak nemohl by se stát, obec neb vědecký neb církevní ústav, jenž má továrny neb kupecké závody, nikdy za kupce pokládati.,a9) "*) Tak podstatně též Goldschmidt, I. § 44., jenž ale bezdůvodně v pozn. 12. i státní a městské spořitelny z kruhu podniků obchodních vylučuje. — též státní železnice a pošty, pokud stál: má regál železnic a pošt. Na regalitě nic nezáleží. ,19) Dobře praví nález nej v. soudu. G. Z. 1872 č. 70., kterýmž spořitelna Jihlavská přidržena byla k zápisu do obchodu, rejstříku: Dass bei Spar-kassegcschäften (Bartergeschäften, bez. der Vermittlung zwischen dem Kapitalisten und Geldbedürftigen) ein Gewinn angestrebt wird, entscheidet allein. Hieran ändert Nichts, dass der Gewinn zu wolthätigen Zwecken verwendet wird. Ein Spitatfond, welcher z. B. eine Zuckerfabrik in Betrieb setzt, ist „Kaufmann". (Chybný jest opačný nález č. 117. a 1369., správny ale nál. č. 388. a 477. [jud. č. 84.] sb. Adl.-Cl. a zase chybný nál. z 9. listopadu 1887 č. 12.478. Práv. 1888 p. 9.) Sr. lež Hasenohr § 5. p. 18. 71 V příčině veřejných (státních) bank ustanovuje ostatek či. 5. odstavec 2. výslovně: že ustanovení o kupcích daná platí také o veřejných bankách obchody provozujících, bez újmy nařízením pro ně daným.130) Rovněž prohlašuje či. 421. obch. z., že předpisy 5. titulu (IV.) — vyhrazujíc speciálních nařízení — též na takové dopravní smlouvy se vztahují, které činí stát jako majitel ústavů poštovních. Z toho jde, že i stát, pokud obchody provozuje, podroben jest obchodnímu zákonníku, s jediným toliko omezením v §. 8. uvozov. zákona obsaženým, dle kteréhož zvláštními nařízeními ustanoveno býti má, zdaliž obchodní podniknutí státu do obchodního rejstříku zapisována a tudíž ustanovením zákonníka o firmách, knihách obchodních a prokuře podrobena býti mají.131) Hledíce k jednotlivým druhům obchodů v či. 271. a 272. uvedených, shledáme, že obchodníky jsou jmenovitě: a) Kupci v užším a obyčejném smyslu slova, kteří zboží kupují neb jiným spůsobem sobě zjednávají, aby je ve formě podstatně nezměněné opět zcizili. Při tom jest lhostejno, provozují-li obchod en gros neb en detail, tudíž také kramáři, hokynáři, vetešníci, obchodníci podomovní, trhovci, antikváři, mlékaři (č. 1093. sb.) a t. d., též potravné spolky, pokud zboží prodávají i nečlenům. Druh zboží nečiní v tom žádného rozdílu. Sr. či. 271. 1. a či. 10. Majitel hutí jest kupcem tehdy, když zpracuje koupené suroviny; sr. nál. č. 874. sb. Adl.-Cl. b) Továrníci, jestli koupené neb jinak zjednané suroviny neb polofabrikáty na hotové zboží předělávají neb upravují, na př. majitelé továren na lněné neb bavlněné zboží, na lučebniny, na stroje všeho druhu, na lihoviny, na sklenné, na plstěné zboží a t. d.,I:,s) lékárníci, sládci "") Tak na př. není c. k. rak.-uherská banka povinna vložiti firmu svou do rejstříku. Sr. zák. ze dne 21. května 1887 č. 51. ř. z. (či. 91. stanov), a cis. nař. z 21. září 1899 č. 176. ř. z. či. 38. "') O tomto výjimečném ustanovení platí známá právní zásada: Exceptio íirrnat regulám in casibus non exceptis. Stubenrauch str. 47. jest opačného náhledu a odvoláva se ku konferenčním protokolům, kteréž však na otázku tu naopak v našem smyslu odpovídají. '") Od továren někteří rozeznávají taková živnostenská podniknuli, při nichžto se látky podnikateli k tomu konci, odevzdané (tedy nikoliv koupené neb jinak zjednané) pouze předělávají neb upravují, v nichžto se 72 a hospodští, č). 271. 1. a či. 1.0.13S) Nebol! všichni tito živnostníci kupují látky, by je zase, ovšem ve spůsobě předělané, upravené neb jinak změněné, na jiné přivedli, všichni činí tudíž obchody v či. 271. č. 1. uvedené. Rozumí se, že továrníky tehda za obchodníky pokládati nelze, když předělávají plodiny na vlastní půdě dobyté, na př. když statkář zdolává buráky na svém statku sklizené ve svém cukrovaru, poněvadž čí. 271. 1. vyžaduje, aby sobě podnikatel látky od jiných koupil neb jinak zjednal. Za tou příčinou nebývají majitelé cihelen a vápenic kupci, vyrábějíce cihly a vápno obyčejně z látek na vlastní půdě dobývaných.134) Tak dobře ohledně liosp. lihovarů nál. č. 1493. sb. Adl.-CI. tedy za mzdu pracuje, na př. bělárny, barvírny a t. d. Nazývají podniknuli toho druhu: manufaktury. Podniky loho druhu spadají do oboru či. 272. odst. 1. '") Že lékárníci jsou kupci, dobře uznává nález nej v. soudu G. Hallo 1871 č. 83., Gor. Zeit. 1884 č. 81. a č.' 332. 1160. 1201. 1524. 1870. (jinak č. 143.) sb. Adl.-CI. (sr. též Hasenohr! § 4. p. 48.) — Že sládci jsou kupci, nalezl týž soud nál. ze dne 1. května 1872, Ger. Zeit 187J f. hli.. č. 7. 538. 566. 1230. 1414. sbírka Adl.-CI. (sr. pózu. 72.). Že i majitelé statku, jižto na základe propinačního práva pivovarnictví provozují, dobře nalezl nejv. s._ nál. z 10. pros. 1878 č. 13.630. sb. Adl.-CI. č. 808., G. Z. 1879 č. 10. — Ze h o spo dš ti jsou kupci, vyslovuje zřejmě či.10. obch. zák. Sr. č. 122. 1048. 1353. 1874. sb. Adl'.-Gl. (Jinak nález. nejv. soudu č. 856. 1049. 1688. 1733. 1835. Adl.-CI.. v „Právníku" 1872 p. 685., a český vrchní soud v případě v „Práv." 1879 str. 421. uvedeném! Nález přehlíží, že či. 10. nahrazen byl § 7. úvod. zák.) — K. hospodským počítáme též majitele kaváren neb kanlin. Srov. č. 415. sb. Adl.-CI. Za to nenáležejí ke kupcům majitele t. zv. hotels garnis. Srov. též li lasch, ke. § 25. — Podnikatele staveb (Bauunternehmer) nelze z pravidla k obchodníkům počítati, (či. 275.); chybný jest nález nejv. soudu z 13. března 1878 č. 8085 v „Práv." 1878 p. 92. (dobře rozhodla 1. a 2. instance). Srov. ještě nálezy v pózu. 74", 134' a 136. citované. l3<) Sr. nál. č. 538. sb. Adl.-CI.. též nál. v Jur. Bl. 1888 č. 41. a Gold-s chrň id t § 47. p. 33. a § 59. Nesprávně nál. č. 979. Adl.-CI. — Jinak, pakli surovou látku kupují, třeba i tím spusobem, že pozemek pro výrobu hlíny neb vápenného kamene „najímají" — neb „nájem" ten jest vlastně koupí věcí budoucích. Tak jesťna př. „pronájem" lomů Branických jistě prodejem! O torn případě velmi neurčitě Goldschmidt, § 59. Sem náleží též koupě dříví na kmeni. —- Za. to výroba nafty neb u h li, jakož původní produkce zajisté není obchodem; dobře nál. č. 1141. sb. Adl.-CI., chybně č. 1327. (ohledně nafty). 73 c) Za touž příčinou sluší větší část našich řemeslníků za obchodníky ve smyslu obch. zák. pokládati, totiž pokud látky,' jež zdolávají neb upravují, sami kupují neb jinak zjednávají, a to bez rozdílu, jaký objem jich živnost má, či. 271. 1. Příkladně sem náležejí obuvníci, zlatníci, truhláři, zámečníci, hodináři, rukavičkáři, kloboučníci, kožešníci, obyčejně též krejčí, pekaři, sklenáři, řezníci, sedláři, mydláři, cukráři, uzenáři a t. d.; vždyt všichni tito provozují obchody či. 271. 1., totiž kupují zboží v úmyslu, by je (ve formě předělané) zase zcizili. Že při řemeslnících t oho druhu nic na tom nezáleží, provozují-li řemeslo v objemu širším neb menším, po dlouhém kolísání konečně uznává též nejvyšší, soud nálezem ze dno 28. ledna 1873, G. Ií. 1873, č. 49. (č. 415., 786. sb. Adl.-CI.); chybně zase č. 1165. též sb. Sr. p. 97. Řemeslníci tito nepřestávají býti obchodníky ani tehda, když jenom na zakázku pracují, jestliže jen látky sami na svůj účet kupují. § 1158. vš. obč. zák. Pochybnější jest případ, když živnost nerozlučně kombinuje smlouvy o věci movité a nemovité, ku př. při hostinském pensionáte. Jelikož smlouvu t. zv. »pension« (byt a stravování, hostů) za jednotnou pokládati dlužno, a jelikož stravování jest'věcí hlavní, byt věcí vedlejší, jest tu obchod. Sr. Pollitzer, Das Verhalten d. H. G.B. zum Immobiliar-verkehľ p. 137. si., B ehre n d § 31. 4., též nál. něm. obch. s. XL 5a, XX. 58., XXIII. 45.1Ma) d) D o da v a či (liferanti) či. 271. 2. e) Pojišťovatelé, zvláště všechny ústavy pojišCovací, vyjímajíc vzájemné, či. 271. 3. Smeruje-li však vzájemná poj. spol. též k zisku, zejména provozuj e-li i pojištění nečlenů, jest ovšem obchodním podnikem. Sr. nál. č. 805. 868. 882. 910. 962. 970. sb. Adl.-CI., a Judikat č. 90. f) Podnikatelé živností, kteří zdělání neb upravení věcí jim od jiných osob k tomu konci, odevzdaných provozují v míře meze obyčejného řemesla převyšující, či. 272. 1., t. j. každým spusobem když podnikatel ze živnosti své platí daň v cis. nař. ze dne 11. čce. 1898 č. 124. "■">) Že hostinští jsou kupci, plyne z či. 271. 1) a z či. 10. (g 7.) obch. z. Přes to nál. nejv. s. z 6. října 1893 v Práv. 1893 sir. 785. opěl to popírá; — jest prý řemeslníkem! 74 (prve § 7. úvoz. z.) vytčenou. Vždyt v tomto případě má i povinnosti a práva, ježto vůbec náležejí toliko kupcům vyšší třídy, platícím vyšší daň v cis. nař. z 11. čce 1898 č. 124. (cf. § 7.) vyměřenou. Předpokládajíc tudíž právě uvedený větší objem živnosti, sluší pokládati za obchodníky ve smyslu či. 272. 1. a či. 4.: majitele barvíren, běláren, ústavů k appretování látek, majitele větších mlýn o,135) majitele větších postřiháren, lakýrníky (natěrače) — nikoliv ale [z pravidla] podnikatele staveb, leč by kupovaný stavební material jakož movité věci dále prodávali. Chybné jsou nál. č. 1035.—1187. 1357., sb. Adl.-CL, jež přehlížejí, že stavivo zastavením stane se nemovitou věcí! (Loc. cond. operis immob.); dobře nál. č. 1201. též sb.:l;i(i), k tomu sr. shora str. 42. ad § 271. 1. Že majitelé podniků divadelních nelze ke kupcům počítati, rozumí se samo sebou.1117) g) P e n ě ž n í c i (bankéři), p e n ě z o m č n c i, d i s k o n t é ř i, tudíž i všechny ústavy a společnosti, jež bankéřské obchody provozují, či. 272. 2. Sem náležejí tedy obzvláště priv. c. k. l3'-) Majitelé parních mlýnů náležejí pravidelní k továrníkům, jelikož obyčejně obilí k scmlelí kupují, jsou tedy kupci na základě £1. 271. 1.; kdežto majitelé vodních mlýnů pravidelně melou pouze obilí jim od vlastníků k tornu konci odevzdané či. 272. 1. (Lohrimiiller), sr. str. 40. pozn. 72. a Goldschmidt I. § 52. p. 10. l3e) Vždyť tu jdo o nemovité věci! V případe, jejž uvádí G.-Halle 1873 č. 48., právem odmrštil Pražský soud obchodní žádost stavitele za zápis do rejstříku, kdež vyšší stolice sobě nejprve vyžádali dobré zdání obchodní komory. Podobný chybný nál. ne.jv. soudu ze dne 17. prosince 1884 č. 14.223 uveřejním v „Práv." 1885 str. 318. (Adl.-Gl. 1187.); slovy: „protože (!) rozhodná stránka nezáleží na vyrábění mov. věcí, nýbrž na přijetí k zpracování", nevyvrací se námitka, že či. 272. 1. netýká se nemovitých věcí. — Podnikatel stavby může však býti obchodníkem, když s materiálem stavebním provozuje obchody či. 271. ad 1. a 2., a zejména dodává-li stavebníkovi material za určité ceny. Sr. B ehren d, §28.2., pak nál. něm. ob. s. XIV. 23., XV. 72. (Bautischler); pochybeným jesl. nález v případě č. 877. sb. Adl.-Cl. (koupě dříví stavitelem; že dříví z domu později opět bylo odstraněno, jesl, nerozhodné). — Sr. dále ještě Adl.-Cl. c. 1035, 1201., 1357., 1499. a nyní vyšlé dílo: O smlouvě námezdní od Kramáře str. 93. si., 118. si. (1902). '") Přes to zanesl Vídeňský soud obchodní jistou Vídeňskou akciovou společnost divadelní do rejstříku obchodního. Proti tomu vším právem prohlásil se Götze, G. Z. 1874 č. 7. 75 rak.-uherská bankal3s)a rak. úvěrní ústav, jednotlivé e skon t ní ústavy, též hypo teční banky, společnosti zastává r n í, skorém všechn y s p o ř i-1 e 1 n y (neboť dle stanov eskonťují směnky a půjčují na cenné papíry), sr. str. 53., pravidelně též řemeslnické záložny, soukromníci, již na úrok po živnostenskú půjčují (nál. 801. sb, Adl.-Gl.) at. d. Zdali stavební banky za obchodní ústavy pokládati lze, to záleží na předmětu činnosti; provozují-li (jak obyčejně) též obchody úvěrní (či. 272. 2.), nelze zajisté o tom pochybovati. h) Obstaravatelé (kommisionáři), zasílatelé (speditoři), povozníci a plavci náklad dopravující — bez o h 1 e d u k objemu živnosti, či. 272. 3., ďr. či. 271. 4., tudíž prostý vozka a plavec neméně nežli společnosti železniční néb společnosti parních lodí (paroplavební): sem náleží též stát jako majitel železných drah neb pošt pro dopravu zboží (Frachtpost) K,,J) — nikoliv ale stát, pokud jest, majitelem ústavu telegrafického (telefonů) neb pošty listo v n í. i) Majitelé ústavů k dopravování osob po suchu neb po řekách neb jezerech, či. 272. 3., na př. majitelé omnibusů, tlo-stavníků14") a t. d. Slovem »ústav« chtěl zákon naznačiti, že potřebí jest, aby dopravování osob spůsobern rozsáhlejším se provozovalo. Každý majitel drožek neb fiakru není tedy obchodníkem. — Kdy však lze za to míti, že dopravování osob rozsáhlejším spůsobern se provozuje? Základ k rozhodnutí otázky této poskytuje nám tu § 7. úvoz. zá.k. resp. cis. nař. z 11. čce 1898. PlaLÍ-H tedy majitel takového '") Sr. také Stubenrau ch u v článek v č. 138. „G. Zeit." z r. 1863. ,39) Sr. T h öl § 30. a Goldschmidt § 54.. jenž však v 2. vyd. str. 625-pravý opak toho bájí, jelikož prý slát při tom jen státní povinnost koná. Však regale poštovní není podstatným atlribulem souverenity, nýbrž nahodilým monopolem státním. Sluší míti na mysli, že tu běží o dopravu nákladu po suchu neb na vodě. — Zdali ústavy veřejných posluh íi? Sr. str. 54. "°)'í)oprava osob po moři jest obchodem, nehledě k objemu živnosti. Sr. či. 27.1. 4. 'Podniky veřejných skladišť, třeba by se na uschováni zboží obmezovaly, sluší nyní dle zák. ze dne 18. dubna 1889 £. 27. za obchodní podniky pokládati; též dle uhersk. o. z. § 259. 4.; podnik ten vždy jest obchodem. 7tí dopravovacího podniku daň tam vyměřenou, sluší ho pokládati za kupce.m) k) No úřad ní (soukromí) dohod, c i (sensálové) obchodů, či. 272. 4. K těmto náležejí i soukromí bursovní jednatelé (Bürsenagenteii), sr. § 20. úv. z. a § 19. z. z 4. dubna 1875; pak obchodní jednatelé (agenti), kteří ve vlastním jméně obchody svých kommitentů prostředkují a jménem jejich uzavírají, a to netoliko ti, kdož mají stálé bydliště (Platzagenten), nýbrž i samostatní pocestní jednatelé (Harid-lungsreisonde). I4'J) — U řádní sensály nelze za obchodníky pokládati, či. 272. 4.143); vyloučení to zakládá se v uradil í m jich postavení. — Obchod insertu í (Annoncenbureau) nelze pokládati za kupeckou živnost, pokud se podnikatel obmezuje na pouhé prostředkování. ohlášek v novinách. -....... Agenti neb dohazovači, kteří neprostředkují obchody, nejsou kupci, tak ku př. dohodci domů neb pozemků, neb čeledi. (Jinak, když dokazují kupecké pomocníky; srovn. Gold-schmidt 5? 55.) Ústavy pohřební mohou býti obchodní podniky i, potud, pokud prostředkují dopravu osob, dodávání různých předmětů (rakví a t. d.). Iv tomu srov. min. nať. z 30. pros. 1885 č. 13. '") Ani lo nechce ještě za .dostatečné pokládali nález i. 28. sb. Adl.-CI.— zcela bezdůvodně, any podniky, z kterých se platí vyšší daň, i. fivmu k rejstříku ohlásiti musí. — Lze-li společnosti 1'uneralní (Societě do pornpes funehrcs, 1'ietas a t. d.) za obchodní společnosti pokládati? ľokud u větší míře dopravují osoby pohřeb doprovázející, zajisté! Mimo lo provozují obyčejně lož obchody či. 271. 1., na př. prodej rakví a t. d. Že nic na tom nezáleží, že doprava, osob děje se v témž místě, netřeba připomenouti. '") Jestliže agent jest ve služebním poměru k principálovi, není kupcem, nýbrž obchodním pomocníkem neb zmocněncem ve smyslu či. í1}., 47. a 56. obeh. zák. Dle toho sluší rozhodnouti, jestli agent pojišťovací společnosti neb banky kupcem. Obstarává,-!), obchody rozličných ústavu, bývá samostatným jednatelem. — Pojem .agenta" jest ostatek v literatuře velmi sporným. Od dohod.ee rozeznává se agent hlavně tím, že obchody v cizím jméně též uzavírá; on jest zmocněncem jednoho noh více obchodních domů; při tom není v žádné závislosti na koinmitenteob svých. Od kommisiouářc (či. 880.) rozeznává se a.gont tím. že obchody jménem cizím uzavírá. Za činnost svou dostává pravidelne pevnou pro visi. Sr. o tom hlavně G ol ilschm id I; § 55., Beh rend í; 55., pak § 13. poz. 87. této knihy. '") Dle franc, práva pokládají se i úřadní dohodci za kupce. 77 i!) Nakladatelé novin1-13"), spisů, hudebnin a věcí uměleckých, knihkupci, obchodníci s věcmi uměleckými, a to bez ohledu k objemu živnosti (či. 272. č. 5.).....- nikoliv však majitelé k n i h p ů j č o v e n. m) Majitelé knihtiskáren, jestliže závod převyšuje meze řemesla (či. 272. č, 5.); pod touž podmínkou majitelé ústavů litografických atd.; — zajisté i majitelé fotografických dílen. (Tak i Goldschmidt, H. R. § 56. p. 25, Gareis-F., str. 597.) Zbývá velezajímavá otázka: zdaJi obchody provozují, společenstva výrobná a hospodářská čili svépomocná (Erwerbsund Wirlschafts-Genossenschaften), t. j. společnosti s neuzavřeným počtem členů, které mají za účel: podporovati živnosti neb hospodářství svých členů společným provozováním závodu neb poskytováním úvěru tím spůsobern, že za dluhy spot, členové ručí sice osobně, ale jen podpůrně a to buď neobmezeně buď aspoň dvojnásobným obnosem podílu. Sem náležejí: záložny, zásobní a skladní spolky, výrobná společenstva, potravní spolky, stavební spolky a t. d.144) Otázka ta jest důležitou proto, že "3") Sr. nál. u Srn. vrchního obcli. soudu XIV. str. 23., k tomu G a r e i s-Puchsberger, str. 596. č. 27. Jinak rak. nej v. soud č. 1682. Adl.-Gl. "*) Společenstva tato (Genossenschaften) rozeznávají se od veřejných společností (či. 85.) hlavně ne uzavře no s ti počtu členů (§ 1. zák.: nicht geschlossener Mitgliedcrzahl, lépe: neuzavřeností členství), pak subsidiaritou ručení členů za dluhy společenské (totiž pro případ konkursu neb konkursní likvidace spolku), konečně i tím, že ručení členu za dluhy společenstva může býti bud'si neobmezené, huďsi (na podíl rede dvojnásobný jeho obnos) obmezené (sr. §§ 1. 2. 53. 76. zák. o společenstvech ze dne 9. dubna 1873 č. 70. z. ř. a contrario či. 85.—H8., 112.—123. obeh. zák.). Že při ručení obrnezeném členové společenstva vůbec osobně neručí, tvrdí Krasu op o i ski, Ober Haftung aus genoss. Verbind). 1875 a Griinii. Zeitschr. 8. p. 54. si., Caustein § 32. st. 611.; proti lomu dobře již Lernay er, G. Z. 1869 č. 5.—7. a „nach Wortlaut und Absicht der Verfasser", G olds ch m i d t: Erwerbs- und W.-Genoss-(18b3) p. 114., pózu. 286., pak sr. zprávu výboru obou sněmoven, ježto výslovně toto ručení uznávají. Sr. též §g 2. 5. č. 12., § 76. (§ 85. se tomu nepříěí.) Že členové společností jak s obmezonýin, tak s neobme-zeným ručením věřitelům osobně ručí, dobře uznává. E. Stross, Osterr. Geuossenschaflsrecht (1887) g 33., zvi. p. 156. 163. si., jenž ovšem — pokládaje společenstva za korporace — záva.zek ten prohlašuje za zvlášť modifikované rukoj ems t ví. — Od akciových společností rozeznávají se společenstva hlavně 1. tím, že základní kapitál společenský není v stanovách určitě ustanoven (či. 210. 4. obcli. z.), nýbrž (dle počtu členů a podílu) měnlivý (s. á capitate variable), pak 2. tím, že 78 § 13. zák. o společenstvech ze dne 9. dubna 1873 ustanovuje: »Pro společenstva, jichž podnik má za předmot zcela neb zčásti obchody, platí ustanovení obchodního zákona o kupcích, pokud tento zákon nechová odchylné předpisy.« Majíc tedy společenstva obchody provozující — a toliko tato —zejména práva a povinnosti kupce (sr. výklad na str. 79. si.), kdežto dle německ. zák. z roku 1868 a 1889, a uhersk. z. (§61.) pokládají se společenstva v ž d y za kupce. Při tom sluší připomenouti, že společenstva nepozbývají zvláštní.své povahy tím, že živnostenskou svou činnost též na nečleny rozšiřuji; neb i to, co takto získají, dostává se členům k dobrému. (Srov. § 13. cit., § 5. zák. 21. května 1873 č. 87. a můj spis: Zweifelhafte Fragen, pľ 9.) Zákon chtěl definicí svou toliko naznačiti, že spolek nesmí směřovati k podpoře osob třetích — nýbrž členů svých. —• Že s p o 1 e č e n s t v a nelze pokládati za osoby p r á v n i c k é, plyne z toho, že jmění spolku náleží členům. Dokladem toho jsou netoliko §§ I. a 2. (osobní závazek členů), §. 48. (rozdělení jmění m e z i člen y zrušeného společenstva p o z á k o n u nařízené), nýbrž též §§ 56. 57. 58. 59. zák., ježto obsahem svým podstatně se srovnávají s články 119. 120. 121. 126,(169.) obch. zák. při veřejné a komanditní společnosti platícími, jichž předpisy spočívají na myšlénce spoluvlastnictví společníků a pro které společenstva právě tak málo jako veřejné společnosti pokládati lze za korporace s jměním neosobním. V článcích těchto uznává se totiž »podíl« (Antheil) společníka ve společenském jmění a předpisy v článcích těchto vytčené (rozeznávání společenských a soukromých věřitelů společní k a, obmezení exekučního práva s o u krom ý cli věřitelů ohledně spol. jmění, vyloučení kompensace a t. d.) neměly členové společenstva ručí osobně za dluhy společnosti (buďsi obnié-zeně [nejméně dvojnásobným obnosem podílu] buďsi neobmezcně), sr. gg 2.53. 70.85. zák. ze dne 9. dubna 187S a contrario či. 207. obch. zák. — Společenstva jeví se tedy v jistém směru rovněž býti associací kapitálu, jako spolky akciové, — poskytují však věřitelům svým větší jistoty než tyto proto, že členové subsidiárně (totiž v případě nedostatečnosti společenského fondu) za dluhy spolku ručí buďsi neobmezené, buďsi obmezeně. Společenstva svépomocná jeví se tedy jako nový, zcela zvláštní útvar společností (t. zv. kollektivníeb). Mezi tisícem vyšel prostonárodní výklad .los. Dvořáka: Živnostenská společenstva výdělková a hospodářská (v Praze, 1902). — O novém něm. zák. o společenstvech těchto ze dne 1. května 1889 (dodatek z r. 1897) srov. Pari si u s u. Crüger (1901 vyd. 9.). zvi. st. 19. s]. 79 by ani smyslu, kdyby jmění společenstva nenáleželo právě tak jeho členům, jako jmění veřejné společnosti náleží společníkům (či. 91. obch. zák.); ano i § 55., jejž Stross p. 100. proti nám uvádí, mluví pro náš náhled, nebot n o b y 1 o b y p o t ř o b í býva 1 o, prohlásiti vystouplého společníka za z b a ven a nároku na reservní fond a jinaké jmění společenstva, kdyby jmění to nebylo společným majetkem členů. O této velmi záhadné otázce srov. jednak můj článek v Archiv fur W. R. XV., Právník 1866 str. 675. si.; Krasnopolski v Grimh. Zeitschr. 8 p. 54. 9 p. 583.; Lemayer, Ger. Z. 1869 str. 18. .......-jednak proti tomu Sicherer, pag. 101.—120.; W i I. k e n s, Jurist. Charakter der E. u. W. Genossenschaften 1873, A n s ch ii t z - V ö 1 d e n d o r f f II. § 1.—8.; S t ob b e. Pr. R. § 60.; G o I d s ch m í d t, Erwerbs-xi. W. G. str. 12. sq. 60.; Stross, §§ 22.23.; Gierke, die Genossenschaftstheorie (1887), C an s t ei n I. §32. — též M an dry, Civilrechtl. Inh. § 15.141") Zkoumajíce podrobněji předmět činnosti různých společenstev, přicházíme k následujícím výsledkům: I. Záložny neb úvěrní spol k y (Vorschusskassen), ježto za účel mají, aby společným rvikojcmstvím všech členů zjednaly těmto kapitály k provozování živností neb hospodářství potřebné, činí tehda obchody (totiž bankéřské či. 272. č. 2.), jestli půjčky poskytují netoliko svým členům, nýbrž i nečlenům. Jestliže však činnost obmezují na členy své, tedy k zisku nesměřují, neprovozují obchody* Vždyť přijímání půjček o sobe není obchodem základním, či. 271. neb 272., nýbrž jen pomocným dle č. 273. obch. zák. U5) Obchodem bylo by ovšem ž i vnos t en- *'*) Proti tvrzení G o tdschmidta: že jmění společenstva není jměním společníku, nýbrž že ideálnímu celku přítomných a budoucích členů náleží, sluší namítati, že — kdyby tomu tak bylo — nemohli by d o-časní společníci kdykoliv na likvidaci (ovšem ve formě statutární) se usnésti a jmění mezi sebou rozděliti (§ 48. zák. spol.). Sr. též Krasnopolski, v Grünh, Zeitschr. 9. sir. 588. — Nepodstatné jsou též námitky Strossa §§ 21.—23., neboť týkají se jen obecnoprávní (římské) society, nikoliv forem dnešního práva. — Že jmění i při korporaci dle stanov připadnouti může členům, jest ovšem pravda — ale ipso jure nikterak. Sr. anal, g 760. obč. z. Společenstva s o b mezeným ručením pokládá Krasnopolski 8. p. 66 si. za právnické osoby. Se mnou souhlasí Dvořák, st. 87. 1,r') Tak nález nejv. soudu G. Z. 1869 č. 8-i., sr. také nál. č. 959. cf. 988. Adl.-Cl; Goídschmidt I. g 58. p, 18.; Randa, Archiv XV. p. 360.; Sicherer, p. 128.; Pietak, p. 88.; Anschütz II. str. 27.: též 80 ské přijímání vkladů zúročitelných nad potřebu vlastních členů (či. 272^ 2.). Si\ nál. 801. Adl.-Cl." II. Spolky s t r a v n é (G o n s u m v e r e i n e), ježto mají za účel lacinější opatřování předmětů stravných (mouky, uhlí a t. d.) společnou koupí ve velkém neb i společnou výrobou, jsou tehda podniky obchodní, jestliže zboží (jako pravidelně) prodávají netoliko členům, nýbrž i nečlenům. NeboC v onom případě kupují členové toliko pro vlastní svou potřebu prostřednictvím svých zástupců (představenstva), kdežto v druhém případě činí obchody či. 271. č. 1. o. zák.14ü) III. Společenstva zásobní (Rohstolľvereine), která kupují surové látky en gros na společný účet členů svých, provozují obchody tehdy, když členové jsou kupei-řemeslníci dle či. 271. č. 1. (Jestliže však členové toliko zpracování zboží na seberou (či. 272. č. !.), nelze tu mluvili o obchodní živnosti, jelikož kupování t. zv. příslušenství není obchodem základním, nýbrž pomocným či- 27;}. "") Zřizují-li tedy truhláři, obuvníci a t. d. spolek: Schulze-J)., Dio Entwicklung p. 260.; Stress § 8. Též v berním ■rak. z 25. října lt96 č. 220. § 85. vyslov tu; uznává se rozdíl mezi společenstvy, ježto provozování obchodu obmezují na Cleny (třeba od jiných osob půjčky přijímaly neb své přebytky u veřejných úvěrních ústavu ukládaly) a společenstvy, ježto takového obmezení statutárně neuznávají. Ony prvnější požívají jistých výhod v příčině daní z výdělku a z příjmu, když čistý zisk nepřevyšuje 600 K, — nikoliv poslednější. 1'16) Sr. Randa, l. "c. p. 281.; Goldschmiďt §47. p. 30.; Sicherer p. 128.; ľietak, O lowarzyst p. 99.; Ausehütz p. 28.; Stross, § 8.; Can-stciu, g 32. st. 613. Pravidelně prodávají kousumní spolky i nečlenům zboží, jelikož rychlý a častý obrat zboží jest první podmínkou výnosnosti, závodu. — Pokládá-Ji se společenstvo za samostatnou hromadnou osobu, musí se jak záložny tak potravní spolky povždy pokládati za kupce — a protož nelze rozeznávání pravé se stanoviska Sicherer-a a AusehiHze za důsledné považovati. Sr. ještě Dvořák, Živu. spol str. 9. si. '") Beirrend, § 26. p. 13. Jiného náhledu jest Piejak p. 90—95, jenž podobně jako při záložnách vše na tom zakládá, zdali spolek i nečlenům prodává čili nic. — Anschütz-Völderndorff, jenž všechny obchodní společnosti a. společenstva za právnické osoby prohlašuje, má za to, že zásobní spolky, které skládají se z kupců-řemeslníků dle či. 271. č. 1., provozují obchody zprostředkovací dle či. 272. S. 4. — Proti Pictakovi 1. c. sluší poznamenati, že společné přijímání půjček není obchodem základním (či. 271. a 272.), ovšem ale společné kupování surových látek k vůli zpracování a dalšímu zcizování (či. 271. č. 1.). 81 zásobní, jest tento spolkem obchodním, jelikož členové prostřednictvím spolku kupují zboží k vůli dalšímu zcizení (či. 271. ě. 1.). Jinak však, jestliže takový spolek zřizují lakýrníci, knihári a t. d.— Ze i společenstva, ježto pro členy-řemeslníky obstarávají koupi nářadí, strojů a t. d., obchody neprovozují, plyne z či. 4. a 278. obchodního zákona.,4S) IV. Společenstva skladní (Magazinvereine), která směřují ke zřízení společných skladů a k prodeji uložených tam výrobků svých členů na společný účet, neprovozují obchody, jelikož prodej výrobků vůbec nenáleží k základním obchodům či. 271. a 272., nýbrž jest toliko pomocným obchodem či. 273. Jinak bylo by, kdyby spolek na se přijímal též dodávky zboží (či. 271. o.)."9) V. Společenstva výrobna (Productivassociationen), která za účel mají společnou výrobu zboží, jsou tehda obchodními podniky, jestliže činí obchody dle či. 271. č. 1. nebo 2. v jakémkoli objemu, neb v míře rozsáhlejší obchody dle či. 272. odst. 1. a 5. Protož lze obchodníkům rovnali: výrobná společenstva zámečníků, strojníků, punčochářů, stolařů a t. d., pak (pokud platí daň vyšší sh.u.)též společenstvabarvířů,knihařů, postřihačů,knihtiskařů at.d., nikoli však společenstva rolníků k společné výrobě sýra (Käsereigenossenschaft). ,B0) VI. Že společenstva stavební neb vzájemná pojišťovací neprovozují obchody, netřeba připomínati. ,r>') "") Sr. Sicherer p. 134. jinak Sľross str. öl. 140) Sr. Randa, Archiv XV. p. 383; v resultátu také Piatak p. 96, 97; též Sicherer p. 125, jenž ale bezdůvodně rozeznává, zdali členové jsou řemeslníci neb továrníci; sr. též Goldschmidt § 47. p. 52, jenž však blíže nerozeznává. Jinak Stross, 1. c. ,M) Sr. též Sicherer p. 122; Goldschmidt § 47. p. 52, a Kehrend §26. p. 13, již ovšem blíže nerozeznávají: Simáček. Zákon o svépomocných spolcích (1873) sir. 138; Pietak, p. 97, 98; Stross, str. 49. Dvořák, št. 20. si. — Strojní společenstva, která zakupují stroje toliko k společnému užívání členů, nečiní obchody. Sr. Dvořák, st. 17. si. ,sl) Uherský obch. zákon jedná o společenstvech v §§ 223.—257., uznává též ručení obmezené a neobmezoné, obmezuje však ručení v onom případě prostě na upsaný podíl (§ 231.). K společenstvům počítá i »vzájemné pojišťovací společnosti« (§ 223.). Konečně rovná společenstva vždycky kupcům, nehledě k tomu, provozují-li obchody čilí uic (§§ 3. a 61.) a nařizuje jich zápis do obecného rejstříku firem obchodních (§ 65.). Podobně bos. obch. zák. §§245. si., jenž mimo to žádá koncessi. Br. Antonín jíanda: Obchodní právo. g 82 Dodati sluší, že po vydán! zákona ze dne 9. dubna 1873 společenstva toliko na základě tohoto zákona zřizovati se mohou;'52) starší spolky toho spůsobu nemusejí sice na půdu zákona nového přestoupiti, nemohou však stanovy své změniti jinak, než když přetvoří se na společenstva dle vzoru zákona nového. (§ 9:1. zák. ze dne 9. dubna 1873.)153) Pro usnadnění zřízení společenstev t. druhu vydalo ministerstvo obchodu r. 1.899 zvláštní návod, v němž uvedeny jsou i vzory příslušných listin.153*) § 8. Kupci plného a neúplného práva. Z toho, co posud vyloženo, plyne, že pojem »kupec« ve smyslu či. 4. obcJi. zák. jest mnohem širší obyčejného, ano že zahrnuje třídy živnostníků, ježto za obchodníky pokládati, s náhledy obecenstva nikterak se nesrovnává. Poukazujeme na př. k hospodským, povozníkům, k větší části řemeslníků, na př. ševcům, krejčím, řezníkům a t. d. Hledíc k tomu, že zákon pojem Obchodníka tak valně rozšířil, usnesla se konference norimberská na tom, že alespoň ustanovení o firma ch, o b ch o d n i ch k n i h á ch, o p r o k u ř e a společnostech o b ch o d n í ch platiti n e m a j í o hokynářích, vetešnících, obchodnících podomovních a podobných kupcích menší živnosti provozujících, též o hospodských, obyčejných povoznících, plavcích a osobách, které živnosti své neprovozují šíře nežli řemeslň í c i. Zákonům zemským bylo zůstaveno, třídy tyto zevrubněji vytknouti. Usnesení to umístěno jest v či. K). obch. zák. Rakouské zákonodárství užilo onoho vyhrazení ve prospěch býv. spolkových států něm. činěného v § 7. urezovacího zákona, kterýž nařizuje, že ustanovení o firmách, o obchodních knihách, ,52) Jinak v Německu, kde takového donucení není. ,r,s) Toliko společenstva dle nového zákona zřízená požívají výhod zák. ze dne 21. května 1873 č. 87. v příčině kolků a poplatků. '"'■"■) Český překlad návodu obstaral prof. Hol m an. — Společenstva toho druhu požívají i jinak značných výhod; tak zejména v příčině zadávání dodávek vojenských, propůjčení a, prodeje strojů k provozování živností ministerstvem obchodu, udělování záp ň j ček týmž ministerstvem a zemským jubil, úvěrním fondem cis. Františka Josefa I. v Praze; o tom sr. spis Dvořáka st. 22. si. 88 o p r o k u ř e a o s p o 1 e č n o s t e ch ob ch o d n í ch (tedy 3. 4. 5. titul I. knihy a kniha II. obch. zák.) se nevztahují: a) k obchodníkům podomovním, nechat platí jakoukoliv daň; b) k takovým kupcům, kteří z obchodu svého jednoroční přímé daně z výdělku (Erwerbsteuer) neplatí částku v cis. nař. ze dne 1.1. čce 1898 č. 124. ř. z. blíže vyměřenou, anebo kteří by daň tuto neplatili, kdyby od ní osvobozeni nebyli. I54) — Byl-li kupec jednou do obchodního rejstříku zapsán, nemají v příčině té pozdější změny v obnosu daně nižádný účinek, § 9. úvoz. zákona. (Protož chybným jest nál. č. 1368 sb. Adl.-Cl.) Následkem tohoto nařízení jsou obchodníci pod lit. a) a b) vyloučeni z práv a povinností kupcových, pokud se do týče f i r m y, p r o k u r y a o b ch o d n í ch k n i h. S p o 1 e č n o s t i ku provozování p o d o m o v n í h o obchodu, jakož i s p o I e č n o s t i, ježto neplatí daň ze společenského podniku v cit. nařízení vyměřenou, n e p o k 1 á d a j í s e za o b ch o d n í společnosti a neposuzují se tedy dle obchodního, nýbrž dle občanského zákona.,r>5) Toliko obch. a k c i o v é společnosti (též akciové ko- '•''*) Výbor sněmovny poslanců odůvodnil § 7. úvoz. zák. tím, že třídy platící daň tam vyměřenou jsou vesměs živnostníci, při nichžto předpokládati lze jistý stupeň kupecké spůsobilosti a zručnosti a jistou důležitost jejich podniku, tak že ustanovení o firmách, obchodních knihách a t. d. jim skutečnou potřebou býti mohou. Význam onoho min. nařízení a odůvodnění tohoto •■ přehlíží Klier ve svém spisu: 0 zápisech do rejstříku (.1892); sr. pozn. i)9. t. d. — Nař. min. práv. ze dne 24. května 1871 č. 5785 bylo berním úřadům opětně uloženo, aby každý měsíc soudu obchodnímu zasýlaly seznamy nově přibylých kupců a živnostníků platících daň v § 7. vyměřenou — aniž by si ovšem osobitý úsudek, jest-li ten který obchodníkem ve smyslu obch. zák. čili nic. — Ke kupcům plného práva náležejí dle nař. z 11. července 1898 ti, kdož ročně v městech přes 100.000 oby v. alespoň 120 K., v městech 10.000 obyv. aspoň 80 K., v jiných místech aspoň 50 K, platí. — Jinak uherský obch. zák. v § 5., jenž přibližuje se k či. 10. něm. obch. zák. a toliko hokynáře a podomovníky z práv kupců plného práva naprosto vylučuje. Při ostatních rozhoduje okolnost: převyšuje-Ii provozování živnosti meze řemesla (Kleingewerbe) čili nic. Nový něm. o. zák. § 4. zůstavuje zemským zákonům bližší určení dle daní neb jiných známek. lr'5) Rozumí se, že dle ustanovení obč. zák. o n oobcb odních společnostech; neboť ustanovení stran obchodních společností zrušena jsou novým obch. zákonníkem § 1. a či. 1., sr. IIahn k či. 10. § 6 84 mandity) musí se p o vždy a nehledě k obnosu dani (§ 7.) do obchodního rejstříku vložiti, jelikož vklad společností těchto jest podmínkou p r á v n í j i ch platnost i. (ČI. 178. 210. 211. obch. zák.; Lak i něm. zák. z r. 1870 a 1897, též návrh nov. zák. akciov. a nál. nejvyššího soudu ze dne 31. prosince 1872. G. Halle 1873. č. 26.),56) Shora uvedené třídy kupců nemohou tedy žádnou firmu vésti, nýbrž musí obchod svůj pod pravým svým jménem a příjmením provozovati;157) taktéž nemohou ustanoviti prokuristu, nýbrž toliko jiné obchodní zmocněnce; ony nemají povinnost, o b ch o dní k n i h y vésti, inventáře a bilance zřizovati a obchodní dopisy uschovávali (či. 28.—33.); jestliže však obchodní knihy dobrovolně vedou, činí i jejich knihy neúplný důkaz proti každému, ale vždy jen po jeden rok a šest měsíců, kdežto průvodní moc obchodních knih kupců, platících vyšší daň v cit. nař. naznačenou, naproti kupcům žádnému časovému obmezení podrobena není, § 19. a 20. úvoz. zák. a či. 34. o. z.,58) Z toho jde, že sluší rozeznávati dvě třídy kupců a společností obchody, provozujících: I. Rupee a společnosti p 1 n é h o práva (Kaufleute vollen Rechts) platící vyšší daň v cit. nař. vyměřenou, vymezujíc naprosto obchodníky a společnosti podomovní.,5°) J im j e d i n é přístupný B e h r ond siť. 194. pózu. 16. Toliko veřejná, komanditní a akciová společnost jsou vedle obch. zák. „obchodní" společnosti. Tajná společnost, o kteréž 3. kniha obch. z. jedná, není obchodní společností, ustanovení o tajné společnosti vztahují se tedy ke všem kupcům bez ohledu k výšce daní. I5°) Fakticky platí ovšem akciové společnosti daň mnohem vyšší než v § 7. vytknutou. '"'') Protož nařizují §§ 44., 40., 49. odst. 4. živn. nov. z 1883, že přestupku dopouští se živnostník, jenž (nejsa zanesením lirmy do obchodu, rejstříku k tomu oprávněn) na štítu, v závodu, ve spisech závodních atd. úplné své jméno a příjmení neuvádí. — Obchodníci té kategorie jsou z obchodního rejstříku naprosto vyloučeni. I5S) Dle § 81. (cf. 16.) uhersk. zák. činí toliko knihy registrovaných kupců (plného práva,) důkaz naproti obchodníkům po deset roku, naproti neobchodníkům po dva roky. '•r,!') Jsou-li pocestní agenti (.Handlungsreisende), když platí z agencie poplatek (Agentiegebiihr) převyšující sumu v § 7. cit. vyměřenou, povinni, vložiti firmu do obchodního protokolu? Vídeňský obchodní soud rozhodl záporně: poněvadž nemají stálé obchodní místnosti. Však zákon o požadavku stálé obchodní místnosti ani sloveni se nezmiňuje. 85 jest obchodní rejstřík. — Připomenouti sluší, že toliko na obchodní společnosti a kupce do obch. rejstříku zapsané vztahuje se kupecký konkurs (§ 191. k. ř.). 2. Kupce a společnosti n e ú p 1 n é li o práva (minderen Rechts), již neplatí daň v cit. nař. vyměřenou, pak obchodníky a společnosti podomovní. — Vyjímajíc ustanovení o firmě, prokuře, obchodních knihách a obchodních společnostech vztahují se veškerá ostatní ustanovení zák. obch. o kupcích k oběma třídám.160) (Dle nov. něm. obchod, zák. závisí rovněž povaha kupců plného práva a obchodních společností na placení určité výše daní; však řemeslníci nikdy do té kategorie nenáležejí,, zůstávajíce vždy kupci menšího práva; společnosti řemeslníků nejsou o b ch o d. společnostmi. Sr. § 4. něm. z.) Společenstva svépomocná, nechť provozují o b ch o d y čili nic a nechť platí d a ň jakoukoliv, musí se zapisovati do zvláštního rejstříku společenstev (Genossenschafts-r e g i s t e r), jejž taktéž vede soud obchodní. Zápis ten jest podmínkou jich právní existence (§§ 2. 3. 7. 8. zák. ze dne 9. dubna 1873 č. 70.). Firma společenstev musí vzata býti z předmětu podniku a musí obsahovati dodatek: »společenstvo s ručením obmezeným, resp. n e o b m e z e n ý m« (§ 3. cit.). — Společenstva musí vždy vésti potřebné knihy, jimž v příčině ujednávek zákonně dovolen ý cli přísluší p r úvod n í moc proti každému na dobu jednoho roku a šesti měsíců; jestliže společenstvo platí vyšší daň v cit. nař. uvedenou, není průvodní moc knih naproti kupců m žádnému časovému obmezení podrobena. (Sr. § 22. zák. z 9. dubna 1873, jenž odvolává se prostě na či. 34. a §§ 19.—22. obch. zák.101) — Dle § 13. téhož G0) Dle § 16. uhersk. zák. nemají však kupci, práva kupcova, pokud nebyli v obchodním rejstříku zapsáni. — Není vyloučeno, aby kupec plného práva ohledně jiného samostatného závodu byl kupcem neúplného práva; sr. Staub k či. 10. § 6.; jinak Canstcin st 193 p. 34. ") Skladba § 22. cit. jest nanejvýš nešťastnou! Původní návrh vládní poskytoval knihám společenstev touž průvodní moc, jakéž dle obch. zák. požívají knihy obchodníku proti obchodníkům (21. 34.). Však výbor panské sněmovny navrhl nynější znění § 22., maje ovšem nepochopitelným spůsobem za to, že tím koná jenom redakční změnu (Änderung zunächst nur redactionellei.' Natur), a výbor sněmovny poslanců změnu tu v témž domnění doporučil. (Sr. Kaserer, Osterr. Gesetze s. Materialien VI. p. 152, 168, 174.) A vskutku byl § 22. přijat 86 zákona sluší za to míti, že společenstva obchody provozující též prokuristu zřizovati mohou, jestliže platí daň v cit. nařízení (prve v § 7.) vyměřenou.lC2) — Druhá kniha obchodu, zák., která jedná o obchodních s p o 1 e č nos t e ch, ovšem na společenstva naprosto se nevztahuje. — Pro odstranění pochybností a zbytečných distinkcí, jakož i pro zachování jednot y práva v oboru společenstev bylo by lépe bývalo, kdyby i naše zákonodárstvy bylo přijalo zásadu německého zákona (§ 11.), že společenstva vždy za kupce pokládati sluší. (Srov. o tom můj spis: Zweifelhafte Fragen p. 5.)163) § s. a) Hlavní a odštěpný závod obchodní (obch, usazení). Obchodní usazení či obch. závod (Handelsniederlassung, Etablissement) znamená netoliko závod samý (das Handelgeschäí't, sr. či. 41..), nýbrž častěji a z pravidla místní střed, z kterého p r o v o z u j e s e o b ch o d n í ži v n o s t. (Sr. či. 19. 21. 324. 325. 342., § 16. úv. zák.)'03*) V tomto obvyklém smyslu má obch. usa- v znění panskou sněmovnou navrženém. Avšak patrno, že změna jest věcná a že dle toho znění sluší rozeznávati, zdali spoločenstva platí daň v § 7. (nyní v cis. nař. z r. 1898) vyměřenou čili nic! Mimo to přihodila se touto „opravou redakce" ta další nehoda, že § 22. cituje omylně též § 21. úvodu. zák. obch., jenž SI. IV. knih. zák. 25. července 1871 č. 95. dávno před tím byl zrušen! O jiných pochybnostech skladbou § 22. vzniklých nechci tu šířiti slov. Ze zákon ze dne 28. října 1865 č. 110. nyní již nevztahuje se na záložny, plyne z toho, že společenstva nejsou více pod dozorem vládních úřadů. (Sr. §90. zák. ze dne 9. dubna 1873.) Chybným jest nález č. 787. sb. Adl.-Gl. ,G2) Minist, instrukce ze dne 14. května 187S S. 71. ř. z. zmiňuje se v § 5. výslovně o zřízení prokuristy společenstvem. Kterak se to srovnati dá s obmezenou mocí představenstva (§ 18. zák. ze dne 9. dubna 1873), o tom srv. Rancla, Zweifelhafte Fragen, p. 7.; nezbývá než jmenování prokuristy valnou hromadou. Sr. též Canstein I. st. 627, ,63) Též uherský a bos. obch. zák. počítají v § 61. (65.) společenstva po-vždy k obchodním společnostem — Dle rak. zák. ze dne 27. června 1878 č. 63. mají se odštěpné závody uherských spolků akciových a pojišťovacích, pak uherských společenstev do rak. obch. rejstříků vložiti i tehda, když neprovozují obchody, ač prokáží-li toliko, že v Uhersku platně zřízeny byly, předloží-li své stanovy a ustanoví-li generálního zástupce pro závody rakouské. I63") „Die II. N. ist da, wo sich die merkantile Leitung des Geschäftsbetriebes befindet". Hahn I. K. či. l!'. 21., Behrend § 38. p. 6., Agri-cola, Siebenh. Arch. 12., str. 279. si. Protož obrazně lze tu mluviti o quasidomicilu závodu. 87 zení čili »závod« samostatného právního významu toliko tehda, když nalézá se jinde než v bydlišti (domicilu) principálově. Význam (zvláštního) obch. závodu v obch. zákoně jest však různý dle toho: a) je—II merkantilní střed závodu v jiném geografickém místě než v bydlišti majitele závodu sr. či. 19. 2.1. 324. 342.; aneb b) je—li merkantilní řízení sice v domicilu principálově, však v jiné místnosti (lokalito) než v soukromém jeho bytu. I zvláštní tuto obchodní místnost rozuměti dlužno slovem »Handelsniederlassung« v či. 324. 342.lBal') Nazýváme obch. »závod« v poslednějším smyslu a conti-. prvého: obchodní místností (Geschäftslocal). Sr. či. 91. směn. ř. ad«) Právní význam (zvláštního) místního obchodního závodu (á conír. bydliště principálova) jeví se v tom, že se jím řídí elektivní příslušnost obchodního soudu (§87.jur.normy),1e9) Sr. Thöl § 54. č. VI. U eh r on d str. 238. 95 zavazující, ni povahu skutečnosti (vložky) osvobozující (tak na př. přijetí neb zrušení firmy kupce jednotlivce a zápis svatebních smluv); a leckterý vklad má v rozličném směru povahu obojí (tak na příklad vklad spol. kom. dle či. 163. 3.). K "objasnění věci rozvrh ten sotva poslouží. Důvodnější jest rozeznávání vkladů a výmazů vkladů.) Veškerá ohlášení (opovědí.) stran musí se u obchodního soudu buď osobně ku protokolu buďsi písemně ve formě notářem neb soudem ověřené podávati. § 10. úv. zák. (sr. §55. zák. o org. s. ze dne 27. list. 1896 č. 217. a § 321. č. 8. nař. z 5. května 1897 č. 102.1G!I') Opověď musí prokázati veškeré podmínky zápisu, zejména placení daně v § 7. resp. v cis. nař. ze dne 1.1. čce 1898 vyměřené. (Sr. nález č. 11.41. sb. Adl.-Gl.) Ohlášené skutečnosti má obchodní soud vůbec v celém obsahu do obchodního rejstříku zapsati a též pravidelně dle celého obsahu ve veřejných listech k tomu úředně "ustanovených uveřejniti. (§ 11. úv. zák. & či. 13. o zák.) Vůbec stačí jediné ohlášení v novinách. (§ 11. úv. zák.) Z toho pravidla toho času žádné výjimky není; neboť či. 221. 243. 245. 247. obch. zák., které někteří jako výjimky uvádějí, sem nenáležejí, any jednají o novinách, v kterých společnost, akciová své vyhlášky uveřejňuje. Sr. či. 209. odsf, 11.17°) Noviny, v kterých se úřední ohlášky činí, musí se každoročně v prosinci správcem zemské vlády k návrhu předsedy sborového soudu ustanoviti, a soudem veřejně oznámiti, či. 14. srov. § 1.1. Na základě minist, nař. z 10. pros. 1901 (J. M. Bl. č. 40., Not. Z. 1902 č. 2.) vychází od r. 1902 v stát. tiskárně ve Vídni: »Centralblatt für die Eintragungen in das Handelsregister«, kterýmž podává se přehled zápisů veškerých obchodních rejstříků, jakož i rejstříků společenstev v Rakousku trvajících. Výtahy jsou co nejstručnější a uveřejňují se tím jazykem, v kterém 1S9*) Že by ohlášení svatebních smluv (§ 16.) nemělo potřebí formy této proto, že § 10. mluví o vkladech obchod, zákonníkem nařízených (tak nál. Vid. obch. soudu v Jur. Bl. 1888 č. 31.), nelze tvrditi; každým spůsobem byla by 'obdoba neodbytnou. — Mysliti lze i případy, kde povinnost k odpovědi vyslovena jest rozsudkem, zejména při opravách a výmazech vkladů. Sr. Behrend p. 234. 236. — Dle § 55. cit. zák. org. může se opověď k rejstříku obch. a společ. včetně znamenání firmy a podpisu k 'soudnímu příkazu díti v kanceláři soudní; sr. též jednací řád s. § 821. č. 8. "") Chybně Blasehke p. 31. 9G vklad se sial. Finny mají se požádati, aby udaly i předmět závodu (Betriebsgegenstand). (Po zákonu není tó povinnosti.) Sborové soudy mají zprávy Ly zasílati redakci onoho listu; poplatky insertní platí strana. »Gentralblalt« může náležeti k novinám ve smyslu či. 14. obch. z. určeným.'71) — Výjimkou z pravidla shora uvedeného (o zápisu dle celého obsahu) mají se svatební smlouvy, jakož i stanovy společností akciové a komanditní na akcie toliko ve výtahu do obchodního rejstříku zapsati a v novinách uveřejniti; za to musí se ověřený otisk neb přepis smluv těchto u obchodního soudu v tak zvané knize příloh (Beilagen-buch) uschovati. Sr. § 17. úv. zák. a §§ 9. 10. minist, instrukce o obchodním rejstříku ze dne 9. března 1863 č. 27. (Méně závažné modifikace ohledně vyhlášky vkladů v novina ch viz v či. 151. 155. 2. 156. 171. 176. 198.. 210. 214.) Podobno jako pro kupce a obchodní společností obchodní rejstřík, zřízen jest zvláštní rejstřík pro společenstva výdělková a hospodářská (Genossenschaftsregister), jenž vede se též u obchodního soudu. Srov. zák. ze dne 9. dubna 1873 čís. 70. § 7.; viz str. 85. Všechny ohlášky (opovědí) musí se činiti buďsi osobně před soudem neb písemně ve formě notářem (soudem) ověřené. Sr. min. nař. ze dne 23. května 1895 č. 74. ř. z. a shora uvedený § 55. zák. o org. soudil z r. 1890 a § 321. jedu. ř. s. Dle zák. ze dne 27. června 1878 č. 73. mají se odštěpné závody uherských akciových společností, společenstev a pojišťovacích společností do rak. obchodních rejstříků zapisovati, jestliže se prokáže, že v Uhersku po právu zřízeny byly, třeba by neprovozovaly obchody (sr. str. 86. p. 163.) "") "') Tím vyhověno postulátu veřejnosti, který v dřívějších vydáních t. d. byl důrazně hájen. — Srov. podobný předpis § 8. uher sic- o. z. Pro Chorvatsko-SJavonsko jest to úřadní věstník. Podobně ustanovuje či. 893. švýcarského obi. zák, jediný list (llandelsamtsblatt) pro celéŠvýcary. I v Německu vydává se od r. 1874 poloúřadní „Centralhandelsregisler für das deutsche Reich", v kterémž se ohlášky uveřejňují. Sr. Gold, schmidtíiv Zeitschr. 19. str. 666. Staub k či. 14. Prve, kdy v každé zemi, někdy i v každém okresu jiného listu k úřadním vyhláškám se užívá, byl účel publikace zpola zmařen. Srov, Hugelmann, Jur. Bl. 1888 č. 12. a 1889 č. 12. Všechny soudy, kromě Čech a Haliče (z části) uveřejňují zápisy současně ve „Wien. Zeitg.". 0 jiných žádoucích opravách, sr. pozn. 16G. '") Uherský obch. zák. §§ 7.-9. srovnává se s či. 12.—14. něm. zák., však s úchylkou, že ohlášky v úradních novinách uveřejněné účin- 97 Co se týče jazyka vkladů do rejstříku obch., rozumí se dle či. XIX. záld. zák. st. ze dne 21. pros. 1867. č. 142., že zápisy díti se mají tím jazykem zemským, v kterém strana zápis žádá a v kterém i vyřízení státi se má. To pro Čechy a Moravu dotrrzeno § 10. naríz. minist ze dne 19. dubna 1880 č. 1.4. rosp. 17. Z. Z. pro Cechy, resp. pro Moravu. m") f\ § io. 0 účincích vkladů a opomenutí jich. Legislativní úkol obchodních rejstříků a veřejná jich víra vyhledává: 1. Jednak aby skutečnosti do rejstříku zapsané a novinami náležitě uveřejněné za vůbec známé se považovaly, tudíž aby se n i k d o j i ch neznalostí o ni 1 o u v a t i n e m o h I. (Negativní stránka publicity.) 2. Jednak aby skutečnosti, které nebyly do rejstříku zapsány a náležitě uveřejněny, nebyly na ujmu tomu, kdo o nich nevěděl, zejména no tomu, kdo jednal v důvěře v rejstříky-(Positivní stránka publicity.)xri) Obchodní zákon vyhovuje těmto zásadám. Dlužno při tom rozeznávati: I. účinky vkladu. II. účinky opomenutí jeho.174) Ad I. Byly-li změny a zániky skutečností, které jsou předmětem zápisu, v rejstříku zapsány a novinami uveřejněny, zejména zrněna firmy a zrušení prokury: pak jeví vůbec proti kaž- kují hned ode dne publikace a že se pak nikdo jích neznalostí omlouvali nemůže -§ 9.). "-'') Srov. k tomu podrobný výklad Storch ů v, Řízení trestní str. 371. si. "3) Od publicity v tomto (materielním) smyslu rozeznávati dlužno publicitu čili veřejnost rejstříku ve formálním smyslu, která jeví se tím, že každý v úředních hodinách do něho nahlodati a za ověřené přepisy (výtahy) zapsaných skutečností neb za úřadní vysvědčení žádati muže a že obchodní soud o náležité uveřejnění vkladů novinami pečovali musí (či. 12.—14. § 18. úv. zák., §§ 17. a 28. min. instr. od y. března 1853). Obdoba k ústavu pozemkových knih veřejných jest na, bíledni. Sr. B ehr end § 39. "') Na „poznámku* nucené správy vztahuji se účinky shora vytknuté (§ 8:12. ex. ř., viz st. 94.), nikoliv však na poznámku „konkursu". l)r. Aníoiiíii lUmda: Obchodní [>;úvo. y 9S dému právní účinek, leč by okolnosti odůvodnily přesvědčení soudcovo, že určitá třetí osoba skutečnosti tyto neznala a také »znáti nemusila«, t. j, při obyčejné kupecké opatrnosti znáti nemohla. Zkrátka: omlouvá tu toliko nevědomost nezaviněná. Arg. či. 25. 46., ku kterýmž se všecky pozdější články odvolávají, na příklad či. 87. 115. 120. 135. 155. 171. 233. m) Tím ukládá se třetím osobám povinnost, nahlodati do obchodního rejstříku, pokud se týče do novin k úředním ohláškám ustanovených. V jednom toliko případu účinkuje právní poměr v rejstřík, zapsaný ihned po vkladu a je i nezaviněná nevědomost třetích osob nerozhodna, totiž při vkladu práv, jež manželce ze svatebních smluv přišlu sejí. § 16. odst. 2. a 3.'7C) Ad II. Nebyly-l i však změny a zániky skutečností do rejstříku náležejících v něm zapsány a novinami uveřejněny, zejména změna firmy a zrušení prokury, nemohou se takové změny neb taková zrušení třetím osobám namítati, leč by se dokázalo, že ta která osoba o nich vědomost mola (či. 25. 46.). Jinými slovy: strano, která ohlášku opomenula, ukládá se povinnost, prokázati soudci, že třetí osolia jednala dolosnö. m) Obchodní zákon nevyslovil zásady tyto tak, jak původní (pruský) návrh, ve větách všeobecných a v kapitole o obchodním rejstříku,178) nýbrž toliko ohledně změn a zrušení a sice předeni ohledně firmy a prokury. ČI. 25. a 40. K těmto článkům odvolávají se i ostatní článkové; sr. či. 87. 115. 129. 135. 'w'l Skladba či. 25. a 4G. „kennen müssen", o kterouž v konferenci tuhý spor vzešel a která podnes vykladatelům mnoho nesnází působí (srov. U ahn J. str. 6-1. s). Thöl g 5í.). nechce konečně nic jiného říci, než co v toxlu pověděno. Zdali potřebná míra diligence poměrům přiměřená vynaložena byla, posoudí tedy soudce dle konkrétního případu. — Ohlední; Uher sr. pozn. 171. ,7S) O tom sr. Uli mann, v Griinhutově Zeilsehr. IV. str. 124. si. J") Dejme tomu, že kupec A. nevěrného prokuristu B. propustil, však propuštění to (zrušení prokury) obch. soudu neohlásil, bude präv zjednání, které propuštěný prokurista jeho jménem s třetími osobami předsevzal, ač jestliže tyto o zrušení prokury vědomosti neměly. Vědomost muže se ovšem i z okolností dokázati. Sr. Bohrend § Sil p. 55. V případě č. 816. sb. Aíll.-Gl. přikládá nujv. soud opominutému vkladu změny maj itelo Jirmy len účinek, že i exekuční odevzdání pohledávek předešlého majiteli! íirmy (vzdor prodeji závodu) věřiteli jeho oproti ex-eimlentovi. pokládáno bylo za platné. Ií!!) Ol. 11. návrhu zněl: Kino Eintragung in das II.-Register hat dritten Personen gegenüber... rechtliche Wirkung, a t. d. 99 155. 171. 233. Tato více formální změna původního návrhu byla v konferenci tím odůvodněna, že by zásada (v či. 11. návrhu) všeobecně vytčená v některých případech žádného praktického významu neměla, na př. když se jedná o zápis nové firmy, o první zřízení prokury; neb tu jest ovšem co do účinků lhostejno, za-píší-li se skutečnosti čili nic.179) Přes to jeví se principielní, dosah pravidel shora vytknutých tím, že i tehdy průchodu mají, když zákonník k či. 25. 46. nedopatřením nepoukázal, na př. viz čk 201. 243. 247. odst. 4. (Sr. též Staub či. 12. § 7.) Právní poměry a smlouvy jsou ostatek právoplatný, třeba. by nebyly do obchodního rejstříku zapsány.180) Toliko výjimkou záleží ve třech případech platnost a ve dvou případech působnost práv naproti osobám třetím na zápisu do obchodního rejstříku a sice: 1. Platnost v těchto případech:, a) komanditní společnost na akcie nemá právní existence, pokud nebyla do obchodního rejstříku vložena či. 178.181) b) Totéž platí o akciové společnosti či. 211., jakož i o) o společenstvech výrobních a hospodářských § 3. zák. o spol. Co platí o původním vkladu, platí i o každé změně stanov či. 198. 214, obch. zák., § 0. zák. o spol. 2. Působ n os t práv naproti třetím osobám závisí na vkladu v těchto případech: a) Práva manželky ze smluv svatebních k majetnosti kupců a společníků osobně zavázaných, pokud nebyly do obchodního rejstříku zapsány, nemají naproti obchodním věřitelům manželovým průchodu; jakmile byly však zapsány, působí ihned po vkladu proti každému bez rozdílu, zda ten který o tom věděl čili nic; § 16. .Dodati sluší, že tvrzení manželovo (§ 1226. obč. zák.), že věno obdržel, dle zák. ze dne 25. července 1871 č. 76. ve formě notářského aktu '») Sr. IIahn str. 61. (vyd. 3.), Thöl § 54.: „Der Vérpílichtungswille ist meist gültig ohne Eintragung." 1S0) Právem tu nepřijal obch. zákon, zásadu franc, práva, dle kterého opomenutí vkladu za následek má neplatnost právního poměru, který zapsati se mel. Zásada shora uvedena platila víibec již prve jak v Rakousku tak v Německu. ,8') Mylně uvádí tu Slubenrauch sir. 22. i komand, společnost. 100 sepsáno býti musí a že stvrzení toto ve prospěch manželky dle § 49. konk. řádu jen tehdy proti konkursní mase důkaz činí, když stvrzení to vydáno bylo buď při přijetí věna neb aspoň rok p r e d vyhlášením konkursu. (Datum stvrzení dosvědčí se notářským spisem.)1S1") Co se týče provedení § 16. v řízení konkursním, podává § 50. konk. řádu stručnou účetní formuli rozpočtu, totiž: Manželka musí oněm obchodním věřitelfím, jejichž pohledávky vzešly před vkladem smluv svatebních, nahraditi tolik, kolik se jim z konkursní masy nedostává následkem toho, že se na svatební smlouvy bére ohled; sr. § 50. konk. ř.,8") Práva manželova ze smluv svatebních nejsou předmětem vkladu. Arg. § 16. a contrario a či. 8. a 12. Vklad takový neměl by také žádného smyslu; dá-li totiž manžel manželce k provozo- l81*) Nesrovnávám se s náhledem Til s che, Einfluss der Civilprocessgesetze-etc. (2. vyd.) st. 233. si., že ustanovení to — jakož prý průvodní — zrušeno jest novým civ. process, řádem (§ 272.); nebot nejde tu o pouhý průvod, nýbrž o ibrmálnost materielního práva, která v či. VII. úvod. zák. k civ. proč. v platnosti zachována byla. Dle náhledu Til s chest. 285. v platnosti zůstala jen závěrečná věta shora v závorce v příčině data listiny uvedená (či. VII. 3.); i po opačném náhledu nebylo by tedy pro volnost průvodu mnoho získáno. Sr. o lom Ran da, Notar. Z. 1902 č. 15. a") Obchodní věřitelé jsou ti, jimž manžel jako obchodník či z obchodu práv jesl. Sr. Pavlousek, Práv. 1865 str. 581., Ullmann I. c. sir. 129. — Dejme tomu na př., že pohledávky věřitelů obchodních (A.), které před zápisem věna 20OO K. manželky (B.) vznikly, obnášejí 6000 K., pak pohledávky obchodních věřitelů později přibylých (C.) a pohledávky obecnoprávních věřitelů (D.) dohromady 4000 K., a že v konkursní masse jest toliko 6000 K. (tudíž 50% passiv). Kdyby věřitelé A. nepožívali přednosti, obdrželi by poměrně všichni 50%, tedy: věřitelé A. 3000 K., manželka IB. 1000 IL, věřitelé G. a ü. 2000 K., čím by aktiva massy byla vyčerpána. Však naproti věřitelům A. na věno 2000 K. nesmí se bráti ohlodu a obdrží tito (jelikož by pak dluhy massy obnášely jen 10.000 K.) 60°'0 svých pohledávek, tudíž 3600 K., tedy o G00 K. více než dle případného rozpočtu prvnčjšího. Tuto diHerenci 600 K. musí jim manželka, z podílu svého nahraditi (§ 50. konk. ř.) a obdrží tedy: A. 3600 K., B. 400 K. (totiž 1000-600), C. a 1). 2000 K. — Bezdůvodně nazývá Leo Geller, Die Sicberstelhmg des ileiratsgul.es (1882) str. 28. si. shora uvedené §§ 16. a 50.: leges imperl'ectac et absurdae: rovněž bezdůvodně tvrdí týž str. 25. si., že se §16. obmezuje-jediné na nároky: welche über die durch die thatsächliche Einbringung des Heiratsgulcs begründete Forderung hinausgehen, marné-popíraje, že zřízení věna náleží ke smlouvám svatebním. 101 vání obchodu své svolení, nemůže práv svých osobním věřitelům namítati (či. 8.); nedá-li k tomu svolení, nepokládá se manželka za obchodnici. ČI. 7. b) O b m e z e n é r u cení k o m a n d i. t i s t y nastáva teprv zapi sem komanditní společnosti do obchodního rejstříku. Až do té doby je komanditista práv neobmezeně, leč by třetí osobě dokázati mohl, že pravý poměr (obmezené jeho ručení) znala. ČI. 163. odst. 3.l8a") Zákon zná jen definitivní, nikoli provisorní zápisy či záznamy (Vormerkungen) skutečností shora vytčených, na př. záznam žaloby o zrušení společnosti neb vyhoštění společníka. (Sr. Adl.-Cl. č, 1396. 1698, též Staub či. 12. § 2.) Připomenouti sluší, že k upec k ý k o n k u r s jen na obchodní společnosti, pak na takové kupce se vztahuje, jejichž firma v obchodním rejstříku je zapsána (§ 191. konk. ř.);l82b) pak že ukončení kupeckého konkursu tak zvaným nuceným narovnáním (Zwangsausgleich) jen tehdy místa má, když íirma kupce neb společnosti nejméně po dvě léta v obchodním rejstříku zapsána byla (§ 208. konk. ř.). — Též spory z obchodů náležejí.jen tehdy k příslušnosti obchodních soudů, když žaloba podává se na obchodní společnost neb na kupce do obch. rejstříku zapsaného neb na zapsané společenstvo a když smlouva jest obchodem na straně žalovaného § 51. 1. jur. norm.1810) Zápisy do rejstříku konstatují toliko skutečnosti; zdali zapsaný poměr po právu existuje čili nic, rejstříkem, o sobě se nedokazuje. Sr. Staub či. 12. § 7. Přechodní ustanovení §§ 49.-59. úvodn. zák. pozbyla nyní skórem všeho praktického významu. 18J") Dodati dlužno, že dle či. 146. a 172. o. z. krátké pětileté promlčení obchodních nároků proti dřívějším obchodním společníkům počíná vkladem zrušení společnosti, pokud se týče vkladem vystoupení společníka; pak že početí (roční) lhůty, po uplynutí které (úplné neb částečné) rozdělení jmění spol. mezi společníky akciové komandity se dopouští, počílá se též od vkladu dotyčných skutečností do rejstříku. 01. 202. 203. 182b) Při obchodních společnostech na zápisu nezáleží. Srov. znění g 191., k tomu Frankl, Concurs d. oft. Hand.-Gesellsch. p. 26. •"") Sborový soud jest kompetentním při sporech 509 zl. převyšujících. Mimo to jest týž příslušným při sporech o věcech obchodních v § 39. úv. zák. obchod, uvedených. Další případy příslušnosti obchodní srov. v Ottově Soud. ř. § 23. a Pantůčkově Jur. norm. § 5. 102 Min. nařízením ze dne 9. března 1863 č. 27. ř. z. byla -vyhlášena zvláštní instrukce, kterak vésti se má obchodní rejstřík.' Tento skládá se z dvou oddělení: 1. z rejstříku jednotlivých firem (Einzolnfirmen-Register), 2. z rejstříku společenských firem (Gesellschaftsíirrnon-Register). (Vzory viz v Manz'ovö vydání.)183) Kromě toho vede se t. zv. kniha příloh (Beilagenbnch). Podobně blíže upravuje zřízení rejstříku společenstev (Genossenschaftsreg.) nař. min. ze dne 14. května 1873 č. 71. ř. z.— § 10. zák. o společenstvech z r. 1873 obsahuje v příčině účinků vkladu, resp. opominutého vkladu změny členů představenstva společenstva tytéž předpisy, jakéž či. 25. a 46. obeh. zák. ohledně firmy a prokury. Tytéž zásady platí v příčině té ohledně prokury (§8.), zrušení společenstva, zřízení a vyhoštění likvidátorů, jakož i ohledně odštěpných závodů. (§ 43.)l83n) § ii. 0 firmách (ei. 15.-27.).') Předpisy tohoto titulu obch. zák. vztahují se jen ke kupcům (společnostem) plného práva (sr. cis. nař. 11. čce 1898 č. 124., prve § 7. úv. z. a str. 75.).ia) 1S;1) Roztřídění to jest zcela přiměřené. Sr. Behrend §89. p. 26.; jiné jest zařízení rejstříku v Prusku a t. d. ,8:">) Sr. k tomu min. instv, ze dne 14. května 1873 č. 71. §§ 2. 12. Stross, § 16. 17. 18. ') Sr. ThíJI §§ 19. b. (§ 5b.), Völderndorf v Endemarmově En cyclop. 44.-47., Behrend, Lehrb. d. Handelsr. (1881) § 40., Brunstein, Name, Firma u. Marke, Wien 1889. (Přednáška.) Historicky souvisí firma s t. zv. znamením kupcovým (signum mercatoris, Kaufmannszeichen), které původně ovšem nahrazovalo netoliko podpis, nýbrž sloužilo i k naznačení zboží. (Waarenzeichen, sr. pozn. 3.) Firmy od jména kupce se uchylující vyskytují se nejprve pří firme společenské. Dotyčné partikulární zákony rak. a něm. zasahujído osmnáctého století. Sr. Brinkmann § 21., Behrend § 40. Podpis firmy zavazuje tedy kupce tak jako podpis občanského jména. (Sr. též či. 4. a 13. směn. ř.) Slovo firma pochází od si. íirmare, totiž stálého užívání téhož znamení. (Franc. Code: raison, ital.: clitta, firma, ragione.) '") Dle § 44.—49. novely. živnost, ze dne 15. března 1883 č. 39. povinni jsou živnostníci (obchodníci), užiti na místech, kde závod svůj provozují, resp. kde byt svůj mají, přiměřeného označení a dle § 49. ad 4. dopouští se přestupku živnostník, který (nejsa zanesením do obch. 103 Firma (raison, d Uta) je kupecké jméno obchodníka nob obchodní společnosti, pod kterýmž o lích o d provozují a kterýmž v obchodu podpisují (či. 15.). Z užívání firmy lze souditi, že majitel závodu jednati chtěl jako kupec, a po případě, za který z více závodů jednati chtěl.2) Podpis firmy nelze ovšem nahradili vytištěním jména šfam-piglií (kolkem). — Od firmy jakožto jména a podpisu kupce (společnosti) rozeznávati dlužno jednak obvyklé jméno závodu, které často nalézá se na štítech a 1. d. (srov. § 44. živn. řádu z roku 1883),:!) jednak ochrannou známku (Schutzmarke) a cti-quettu.4) Pro rozličné závody může týž kupec míli rozličné firmy, třeba závody v témž místě byly. (Arg. či. 21. zák. a § 19. min. instrukce z r. 1863.) Co se týče užívání firem, bylo konferenci Norimberské voliti: rejstříku k tomu oprávněn) u provozování závodu (§ 49. odst. 1.) úplné své jméno a příjmení neuvádí aneb cizího jména, užívá. (Na př. na štítu, v živnostních dopisech a t. d.) Dovoleno bylo by užívati nápisu: „Schreiber Antonín, Schuster Karel", nikoliv však „Schreiner a Schuster''', ježto nehledě k nedostatku udání jmen křestních spojka „et", „a", unii" etc. poukazuje k existenci společenské firmy obchodní, což či. 26. obch. zák. a §'49. odst. 5. živ. nov. zameziti chce. Tak dobře nál. nej v. s. č. 1138. sb. Adl.-Cl. (Jiného náhledu Frankl, Concurs d. off. 11. Ges. str. 6. pozn. 16., jenž orm spojku „a" etc. připouští.) Bezprávní užívaní firmy obsahuje též dodatek: „prve X." — třeba jen na štítu závodu vytčený; nemohu tedy souhlasiti s nál. č. 1346. sb. Adl.-Cl. Sr. léž Hahn, 1. k či. 16. a 32. st. 182. (4. vyd.) Vymíří-H se pokuta dle či. 26. odst. 2. obch. zák., nemají místa Iresty § 1S1. a—c. živn. řádu; sr. cit. mil. nojv. soudu č. 1138. 2) Sr. Ehrenberg, Zeitschr. f. 11. R. 28. str. 25. si. Co sack (4. vyd.) § 16. Právo k firmě jest zvláštní individuální právo, nižné od práv osobních, věcných a obligačních; sr. můj článek ve Sborníku I. st. 1. si. 3) Na př. „U zlaté koruny", „Zur Braut" a t. d. (Der Name des Etablissements.) V pochybných případech rozhodne administrační (živnostenský) úrad, dovoleno-li užili určitého názvu závodu, zejména z ohledu mravní policie. 1) ľ)o firmy, štítu a ochranné známky přijati lze dodatek: „c. kr. výsadná továrna neb velkoobchod" a t. d. („k. k. privileg. Fabrik, Grosshandlung" a t. d.), kteréžto vyznamenání se však zemskou vládou jen takovým závodům uděluje, ježto sobě zvláštní zásluhy národohospodářské získaly. (§ 49. 58. živn. zák. zr. 1383.) — E tiquetta jest zevnější udání obsah u balíku neb nádoby, které obsahovali muže i více než firmu a známku, na př. otisk cenných medaillí a. t. d. Sr. nál. I. 34.: Civilr. linlsch. d. !!■ Ger., též III. 47.: Etiqnetta nespadá do oboru obch. zák. v příčině firmy.) 10t 1. buď systém neobmezené volnosti při výběru íirmy, buď 2. systém přísné pravdy, totiž srovnání íirmy s jménem, buď 3. systém smíšený či zprostředkující. Konference zvolila třetí systém, na němž i dosavadní právo podstatně spočívalo. Zákonní];; rozeznává totiž novou (původní) a starou (přenesenou) íirmu. I. Nová firma. Nová íirma, t. j. firma závodu nově zřízeného musí býti bezvýminečně pravou, t. j. musí obsahovati pravé rodné či občanské jméno (či. 1(3.—18.) a sice: a) Firma jednotlivce musí dle či. 1(3. obsahovati občanské (rodinné) jméno kupce s příjmením (křestním) nebo bez něho.5) Občanským jménem vdovy jest jméno zemřelého muže. b) Firma veřejné společnosti, pak společnosti komanditní a komanditní na akcie musí obsahovati buď občanské jméno všech osobně (neobmezeně) zavázaných společníků (při komandito s přídavkem společenským), buď aspoň jméno jednoho osobně zavázaného společníka s dodatkem společnost naznačujícím, na př. »et Gompag., a společníci, et command., und Söhne, und Consorten« a t. d. (či. 16. 17.), Jsoii-li tedy A. a 15. veřejní společníci, C. a 1). komand.iíislé, může íirma zníti na př. A. B. a spol., neb A. et Com.])., neb B. et Comp., neb A. a ß. et command.6") 5) Na jih A, Krejčí, Antoniu Krejčí, Krejčí. Naprosto pochyben jest nál. č. 1188. sb. Adl.-CI., že majitel závodu (nového) místo pravého křestního jména užilí smí jiného (nepravého), protože vůbec nemusí udati křestního jména! Nepravost toho úsudku jest palma! Nemusí ovšem udali křcsluí jméuo; však udá-li je. nesmí udali falešné! Též legislativnímu motivu příčí se lakový výklad či. 10. Sr. Staub, k či. 12. lit. f: „die amtliche Beurkundung darf nicht wissentlich eine falsche Tbatsaehe mit ihrer Autorität decken " Cf. téhož výklad 16. § 1. Protož ani núl. č. 1641. správným není. („Abraham" P. nazval se „Alfred" B.) '") Užívá-li společnost v rejstříku nezapsaná firmy společenské, máji obeh. soud peněž, pokutami kopovědí donutili či.26 1. Sr, nál. č. 788. sb. Adl.-Gl, Pokutu pro užívání firmy nezapsané vyměří dle § 49. živn. nov. z r. 1883 úřad. živn. Sr. pozn. 1"). Nevadí, když k podpisu lirmautů připojí se i kolek firmu naznačující (Finnenstampiglic); tento o sobě by ovšem nestačil; týž nesmí tvořiti část íirmy, kterouž psáti dlužno, či. IG. 17. 19. cľr. nál. nej v. s. č. 1141. Sb. Adl.-CI. 105 Firmy tyto [sub a) et b)\ musí tedy býti vždy osobní íirmy (Personen- či Namens-Firmen). Patrně nelze z íirmy vždy seznati, zdali je tu společnost veřejná neb komanditní neb komanditní na akcie. Dovoleno je, připojiti k osobní firmě dodatek, jenž slouží k lepšímu aneb bližšímu naznačení osoby neb závodu (či. 17.; A. Braun junior, Ant. Tichý, sládek, J. Otto, universitní knihkupectví, knížete Karla Lamberga pivovar);6) nikoliv dodatek: »jediný závod« a pod. (Něm. ř. s. XIII. str. 166.)5") Z toho jde, že íirma může, však nemusí obsahovati označení předmětu obchodního závodu. (Sr. na př. nal. č. 1312. 1329. 1368. 14(39. 1773. 1899. Adl.-CI.) O zachování staré firmy sr. násl. výklad. Tichá společnost nesmí míti společenskou firmu (či. 251.). Jméno komanditisty neb tichého společníka nesmí se nikdy do íirmy přijati, jinak byli by tito osobně zavázáni veškerým svým jměním, (či. 168. 257.). Zaniká-li závod neb postupuje-li se pachtet! neb kupci, musí se posavadní íirma vymazati a nová zapsati. c) Firma akciové společnosti musí býti vždy věcnou (Sach- íirma), nesmí nikdy býti osobní firmou (či. 18.). Věcná íirma má se pravidelně — ale nemusí se — vzíti z předmětu obchodu. °) Též dodatek: Dr. sr. nál. č. 2145. Adl.-CI. Jistý Jí., spoludědic po kupci A., zřídiv si nový závod ohlásil íirmu: „13., Erbe des A." Nejvyšší soud povolil právem dodatek ten, ana se tu nezachová stará íirma A. (Sr. nál. č. 39. sb. Adl.-CI.) — Nedostatečná byla by firma: Fürstlich Lam-berg'scbe Brauerei, jelikož z ní není patrno, jcst-li tu íirma jednotlivce neb společníku. Dostačí: Fürst Karl Laniberg'sche Zuckerfabrik. Dodatky jiného rá,zu nedovoluje zákon, na př.: Braun et Cons.: Zum Propheten etc. Dodalek; früher Prokurist bei X. X. nepřipouští praxis, jelikož se prý tím indireklnC užívá i cizí íirmy (?) — Příliš shovívavý jest nález č. 886. sb.! — Že i majitelé propiriačních pivovaru a p achter i závodu firmu ohlásili musejí, rozumí se. Sr. nál. č. 538. 5b'6. 80S. 2134. též sb. — Za nemístný pokládá nál. č. 1273. též sb. dodatek: „Erste N.sehe Futtervvaaren-Nicderlage", protože prý zajisté není to první závod toho druhu. (0 tom měl soud vyslechnouti obchodní komoru.) ""} Reklama není naprosto vyloučena, na př. Ilutmatador Colin, Geiitral-buchhandlung Mayer etc. Sr. Hahn 16. § 8. Staub IG. § 4. Nepravé reklamy se ovšem nepřipouštějí, na př. Französisch-österr. Gesellschaft", ačkoliv šlo pouze o kornmisi franc, a rak. zboží. Sr. nál. č, 434. 1994. 2003. 2060. Adl.-CI. — Firmu a znak „červeného kříže" mohou podniky jen s povolením zemské vlády vésti. (Zák. posud neuveřejněn.) 106 Dovolena je tedy na př. nepravidelná firma »Austria« a pod. vedle pravidelné firmy »Rak.-uher. banka ve Vídni«, »Živnostenská, banka pro Čechy a Moravu v Praze« a podobné. Historická jména mohou se ovšem do firem akciových společností přijati, na př.: Rak. Lloyd (dle zakladatele této společnosti). Toliko akciové společnosti, nikoliv též komanditní společnosti na akcie (či. 173.) mohou se znamenati jako »akciovQ« (či. 17.). (Dle tihersk. zák. musí se tak znamenati. § 14.)6b) d) Firma společenstva výrobního neb výdělkového musí se vzíti z předmětu závodu a musí míti dodatek: »zapsané společenstvo s ručením obmezeným (neobrnezeným)« (Regi-strirte Genossenschaft, mit beschränkter |unbeschränkter] Haftung) ('§ 4. zák. ze dne 9. dubna 1873 č. 70.), na př. »Smíchovská záložna, zapsané společenstvo s ručením neobrnezenym«, nikoli »Fortuna, zapsané spol.« a t. d. Rozumí se, že k věcným firmám [lit. c) a d)\ v dopisech vždy připojiti se musí podpis zástupců spolku. Při 1 i q u i d a c i zrušené společnost i obchodní nob zrušeného společenstva musí se firma jako »liquidační« naznačiti (či. 139. 172., k tomu či. 244. a § 46. zák. z r. 1873), na príklad Mayer et spol. per liquid. Při zrušení závodu kupce j edno tlivce nemá vklad, liquidační firmy místa.7) Firmy musí kupec při podpisování užívati správně, tak jak v obch. rejstříku zanesena jest; nelze připustiti znamenání firmy (Firmazeichnung), které se uchyluje od zapsané firmy; arg. či. 19. Protož dovoliti nelze (jak chybné proti náhledu nižších stolic činí nál. 1082. sb. Adler-Cl.) na příklad znamenání: »Ig. Adler« místo zapsané firmy »Ignaz Adler«.7") Co se týče podrobností, sluší poznamenati: 61>) O právu k vedení dvorních titulů rozhoduje nejvyšší dvorské mar-šálství (Adl.-Cl. č. 2g6); o titulu „universitní knihkupectví" ministerium vyučování. ') Sr. Gíotzc, Ger. Z. 1878 č. 2. Vklad liquidate nemel by tu smyslu, kdežto při společnosti již hlede k či. 146. má pro věřitele důležitosti. '") Jest-li firma již v rejstříku jiného soudu platně zapsána, nevadí to zápisu též firmy při soudu odštěpného neb jiného hlavního závodu, když firma dle náhledu soudu tohoto nesrovnává se s předpisy zákona, Sr. či. 21., též nál. 1888. 1229. 1251. sb. Adl.-Cl. 107 1. Sporno je, zda firman I, celou firmu vlastnoručné psáti má aneb zdali není snad dovoleno, aby část firmy kolkem vytištěna byla. (Sr. či. 19. 44. 88. 229.) Tu dlužno rozeznávati: a) Firma osobní, t. j. firma kujíce jednotlivce, pak firma veřejné a komanditní společností musí se vlastnoručně psáti od fimranta (či. 19. 88.) (si. »er hat dieselbe zu zeichnen«); Stampiglie je tu naprosto nemístná, a tak zv. kontrasignace vyloučena. Tak dobře nál. č. 1162 sb. Adl.-Cl.s) 6) Při. akciové společnosti muže se firma starapiglií vytisknouti, jen podpisy íirmantů musí býti vlastnoruční (či. 229-a contr. či. 19.). c) Rovněž je to při společenstvu (§ 17. zák. z r. 1873). d) Znamcná-li prokurista, může se firma vytisknouti: jen podpis prokuristy musí vždy býti vlastnoruční (či. 44.). e) Podobno je to při likvidaci (či. 139.). V těchto případech (b—e) připouští se tedy fcontrasignatura zástupců. s) Ger, II. 187-2 č. 96, S wo bod a, Archiv í. II, u. \¥. R. 16. sir. 225. Právník 1873 seš. 3. Sb. Adl.-Cl. č. 837. 1162. Zní-li na př. firma spo- ■ lečenská: „Bratří A. a B." a podpisuje-li A. neb 13., musí každý psáti celou firmu, aniž by připojil jméno své. Při kollektivním zastoupení musí každý spolufirmant určitou část firmy psáti — ne vždy toliko své jméno. (Sb. Adl.-Cl. č. 436., Ger. Z. 1878 č. 2. cfr. či. 86. odst. i) Jinak však nál. nejv. soud v případě 788. 1415. sb. Adl.-Cl. V případe č. 78S. nižší instance dobře uznaly, že firmovárií staré firmy: „'Ihr. A." nesmí se díti tím spůsobem, že k lirmě: „Tlir. A." připíší aspoň dva společníci jméno a příjmení své, jelikož zákon dobře rozeznává podpis firmy a kon trasign aturu (sr. text). Avšak nejv. sond chybně dopustil onen spůsob podpisu firmy, jelikož prý zákonem zakázán není. Nález ten přehlíží divergentní znění článků 19/14. 139.229. a odvěký kupecký obyčej, jenž při jednotlivcích žádá jednoty (totožnosti) firmy a podpisu (či. 15.). Totéž uvésti dlužno proti nál. v č. 15. Jur. Bl. 1892 uveřejněnému; Vid. vrchní soud nál. ze dne 16. února 1892 — pro li nálezu Vid. ob cli. soudu — povolil zápis přenesené firmy společnosti veřejné a znamenání firmy té v ten spůsob, že společníci k firmě razítkem vytištěné kollektivně připojili mají svých podpisů, a to proto, že prý či. 44. a 229. obch. z. takový spůsob znamenání jest přikázán, znamenání firmy samé (jak 1. stol. žádala, totiž spůsob v či. 19. předepsaný) při kollektivním zastoupení stěží provésti lze, a podpis majitelů firmy pravými svými jmény třetím osobám jen žá-doucno býti může. Důvody tčmilo není odstraněn imperativ či. 19. a 88. obch. zák.! 108 2. Sporno jest, smí-li kupec pod firmou svou žalovati neb žalován býti? Zajisté; tomu svědčí exlensivní výklad či. 15. u porovnání s článkem 111..") (Tak výslovně nový něm. z. § 17. cf Co sack § IG. p. 38.) 3. Lzo-li knihovní zápisy vykonati na firmu kupce ? Nikoliv— jak také většina spisovatelů uznává. Sr. či. 15. a 275.l0) Jinak při obchodní společnosti (či. 111.). 4. Co má soud naříditi, když kupec, jenž firmu do obchodního rejstříku zapsati má, neumí psáti? Zastoupení tu se nepřipouští. (Sr. též Staub 19. § 2'.) Nezbývá nic jiného, než naříditi tomu kterému pod peněžitou pokutou, by přiučil se podpisovati Jirmu. (§ 12. úv. obch. zák. Sr. též nález v Ger. Z. 1865 č. 89. a riál. Adl.-Cl. č. (772. 79G.)n) Znamení ruky ovšem nenahrazuje podpis. Adl.-Cl. č. 32. 5. Jo-li dovoleno, vésti firmu v rozličných jazycích, zejména v obojím jazyku zemském? To dopouští se správně toliko tím spůsobem, že firma v obojím jazyku vždy zároveň jest vytištěna nebo psána. ") Výjimkou podpisuje »Zemská banka král. Českého« lak, že užívá se firmy jenom v tom jazyku zemském, kterým psána jest listina, § 66. zák. z. ze dne 15. května 1889 č. 35. z. z. Praxis ovšem dopouští spůsob při »Zemské bance král. G.« obvyklý také při jiných firmách. '■') Sr. nál. lícil, trii)., Zeilschr. f. 11. XV. p. 486., núl. něm. obch. s. III. č. 85., X. č. 95., XIV. č. 99., XXIII. st. 101. Tak i většina spisovatelů, jinak Staub k či. 15. § 6. a): weil die Bezeichnung der Partei im Prozesse die ganze Rechtspersönlichkeit umfassen muss. Opalrno bude ovšem, žalovati, s pripojením občanského jména, zejména jde-li o starou firmu. I0) Srov. Stobbe, I). P. K. I. p. 32;).; chybně Exncr, Hyp. R. st. 182. p. 32. — Pohře praví Ľhrcnberg, Zeitschr. ľ. H. R. 28. str. 25., že by či. 15. měl spíše zníti: ein Name etc. (místo: der Name), ana platnost jednání, zejména obchodu na užívání firmy nikterak nezáleží. ") Nedôvodné jesl tvrzení, že se firma bez podpisu vložiti má (Kcyssner a j.) neb že principál zřídili musí prokuristu. Sr. Staub k či. 11). '") Na pF. Bedřich Klíma (Friedrich Klíma). Jinak byla by porušena nezbytná stereotypnost firmy. Náhled ten dotvrzen byl nať. min. práv ze dne 18. ledna 1883 č. 20.176, dle kterého při uveřejnění registrovaných ■lirem sice dotčené úradní oznámení v různých jazycích zemských sepsáno býti má, firma však, ač byla-li toliko .jedním jazykem opověděna a registrována, v obojí vyhlášce jediné tímto jazykem psána býti. smí. 109 6. Vdova smí ve firmě vésti toliko občanské své jméno, nikoliv dřívější rodinné třeba s dodatkem vdova, leč by závod s rodinným jménem byla zdědila a firmu podržela, v kterém případě je to stará firma.13) 7. Kterak má se vkládati firma reálních společenstev, obchody provozujících, na př. společenstva pravovárečných měšťanů? V praxi vkládá se různě: »společenstvo pivovárečné v X« (Braucommune in X), neb »pivovar pravovárečných občanů v X« (Bräuhaus der bräuberechtigten Bürgerschaft in X) neb »pivo-váreční občané v X« (die Bräuberechtigten in X). Jest dále sporno náleží-li do oddělení firem jednotlivců neb firem společenských? Takový pivovar nenáleží obci, nýbrž jistým oprávněným občanům; jest tu communio, condominium, resp. společnost; ideální podíly na př. 7,,,5 náležejí a připsány bývají k vlastnictví určitých -(t. zv. pravovárečných) domů. Jest nám tu činiti se zvláštním historickým útvarem společenským, který podobá se společenstvům výrobním a hospodářským práva dnešního. Hledíce však k tomu, že zákonodárství formy společností13") kathegorl-ckým spůsobem upravuje a obmezené ručení společníků jen za určitých podmínek, kterých tu není, uznává, musíme pravo-várečná společenstva, ježto patrně obchody či. 271. č. 1. provozují, pokládati za veřejné, společnosti. (Sr. též V o 1 d a n v Práv.. 27. sv. (1888) str. 350. si., R an d a, tamtéž 27. sv. str. 424., proti tomu P in s ker, Práv. 40. ř. st. 297. si. a 333. si., jenž marně popírá, že jest tu obch. společnost.,3b) Firma jejich měla by tudíž býti osobní (či. 17.); však vzhledem k § 52. úvod. zák. k obch. I:!) Ovdovělá Antonie Zátková, nesmí tedy při novém závodu vésti Íirmu:-A. Zátka, vdova. (Sr. či. 16. a coritr. 22.) Chybné jsou tedy nálezy nejv.. soudu č. 1046. 1053. 1132. sb. Adl.-Cl., které proti správnému názoru nižších stolic připustily íirmu nových závodu tím spůsobem: „V. Adler's Witwe", neb „M. L. Löbl, Sohn", ačkoliv vdova nepřevzala závod muže, resp. ačkoliv syn Löbl přivlastnil si začátečná písmena jména otcova (M. L.), což příčí se kategor. příkazu či. 16.; neboť dodatky takové neslouží (jak nálezy praví) k bližšímu naznačení osoby kupcovy, nýbrž podporují jen klam, že tu jde o starou íirmu! (Chybně Staub 16. § 3.) "*) O historickém vývoji pivovárečných společenstev sr. Winter, Kulturní obraz mest, II. str. 308. si, pak Gust. Kopctz, Allg. Österreich. Gc-werbsgesctzkunde (1829) I. § 141. p. 235, si., Pražák, Spory o příslušnost. I. st. 196. p. 29. ''•">) Jinak Pavlíček, Jur. HI. 1889 č. 15., jenž je za obecnoprávní společností prohlašuje. 110 zák. připustiti dlužno i zápis dosavadních firem, třeba by se nesrovnávaly s či. 16.—18. obch. zák., na př. firem shora uvedených. (K tomu sr. Not. Z. 1886 č. 51.) Náhled zde hájený došel v plno míře schválení nojv. soudu v nál. ze dne 1. března 1887 č. 1698 v Právníku 1888 str. 838. si.; soudové nařídili tu souhlasní; společenstvu pravovárečných měšEanů, aby do určité lhůty ustavilo se v takové formě společenské, jakou lze do obchodního rejstříku zapsati. Tak i nález I. a II. stolice v případě v Práv. 1893 str. 54. si. uvedeném, kdežto III. stolice pokládá v důvodech velmi zmatených společenstvo takové (P-ských pravovárečníkň) za korporaci ve smyslu § 26. obč. zákona.'30) 8. Podobně rozřešíme otázku, lze-li za kupce pokládati nákladní c t v o (Gewerkschaft), které mimo vlastní svůj horní podnik také obchody či. 271. neb 272. provozuje, na př. raffirrajíc koupené surové železo? Zajisté, a to tím více, ježlo § 2. horního zákona z 23. května 1854 výslovně ustanovuje, že v záležitostech horních, pokud v onom zákoně nic jiného ustanoveno není, též živnostníci! a obchodních, zákonův užívati dlužno. Srov. též nál. č. 874. sb. Adl.-Cl. Jelikož však »nákladnictvo« nelze vpraviti do forem obchod, společností a spíše právnickou osobou jest (srov. Leuthold, Bergr. § 29.), dlužno vložiti je do rejstříku firem kupců jednotlivců. (Sr. č. 7.) ,a°J' Pražský obchodní soud zapisuje společenstva lato do prvního oddělení, jiní soudové (správněji) do druhého odd obchod, rejstříku. — Posledně nál. nejv. soudu Adl.-Cl. č. 2004 a nál. z 8. května 1900 č. 0071 (Enlsch. d. Oberst. G. H. in Civilsachen, N. f. sv. II č 219.) prohlašuje laková společenstva (oproti náhledu 1. a 2. stolice) opět za právnické osoby: proto že prý privilejem zeměpanským v Čechách právo várečné propůjčeno bylo „společenstvu měšťanu určitého města" („der Gemeinschaft der Bürger einer Stadt") jakož právnické osobě; výsada ta sloužiti má p r o s p ě ch u členů, pročež jest prv tu ú čelové jmění. (? To by byla každá výdělková společnost účelovým jměním, tudíž právnickou osobou!) Důvody ty jsou naprosto nehistorické! Nebol' již dle zřízení zemsk. (nikoliv důsledkem přivil e j e král.) náleželo právo vařiti pivo jako řemeslo města n s k é m u stavu a královským městům (později toprv dle smlouvy sv. Yácl. 1517 i panskému stavu). Jednotlivým měšťanům — později t. zv. starousedlým v město ohrazeném — náleželo tedy právo to, nikoli nějaké „korporaci". Oni vykonávali právo to původně střídavě. (Srov. Pin s k er st. 300.) (Že vyloučena jest žaloba jednotlivce o rozdělení spol. jmění [§ 830.], jak dobře 1. a 3. instance uznaly, zakládá se v dávné trvalé spojitosti toho práva s držením určitých domu; reální to právo nelze prosto veřejným prodejem odstraniti.) 111 II. Stará firma. Převedl-li se závod již stávající na osobu jinou, anebo při-stoupí-li nový společník, anebo vystoupí-li posavadní společník, může se přes takové změny v osobě majitelův závodu posavadn í firma podržeti; tato tak zvaná stará či převedená firma nemusí tedy býti pravdivou (či. 22.—24.). Rozeznávání staré a nové firmy zakládá se v dávném kupeckém obyčeji a v potřebě praktického života.. Zřídí-li se totiž závod nový, nemůže míti podnikatel žádných rodních důvodů, aby obchod provozoval pod jménem cizím. Tu sluší naopak obecenstvo chrániti před klamem a podvodem. Jinak ale tehda, když jedná se o další provozování obchodu již stávajícího osobami jinými. Určitý závoď užívá totiž často výhodného spůsobu fabrikace, mívá dobrých pramenů laciných surovin, požívá dobré pověsti, dovedného řízení komercialního, rozsáhlého úvěru, spolehlivých odběratelů a t. d. Závod takový znám. jest toliko dle firmy své; změna firmy mohla by dle okolností býti nebezpečnou i budoucnosti toho kterého závodu. Nehledě k tomu, že zachování starých a proslulých firem jest věcí čestnou, mají tedy právní nástupcové starých, zejména proslulých firem velký vtom peněžný zájem, aby se stará firma zachovala. Právní bezpečnost obchodu tím ohrožena není; nebol každý může se z obchodního rejstříku přesvědčiti, kdo majitelem závodu jest. Ostatek dodati sluší, že kupec, jenž ohlásil konkurs, nesmí vésti firmu Starou, leč že by se konkurs byl ukončil donuceným narovnáním aneb že by kupec byl opět rehabilitován. (Sr. §§ 246. a 247. konk. r.) Stará firma může se v následujících případech zachovati: a) Dle či. 22. a 23. může ten, kdo stávající závod smlouvou, dědictvím neb odkazem nabyl, starou firmu podržeti a sice buďsi úplně nezměněnou aneb s dodatkem, jenž poměr snk-cesse naznačuje (na příklad A. Klein, vdova; Gottlieb líaase, Söhne); však převod závodu o sobě (koupí, odkazem) neposkytuje ještě právo, podržeti posavadní firmy; k tornu třeba jest zvláštního povolení posavadních majitelů, resp. jejich dědiců (či. 22.).13") ,M) Sr. nál. č. 1168. 1171. 1207. 2.101. sb. Adl.-Cl. Zákon rak. a nový něm. praví: „ausdrücklich . . . willigen". Přes to jest sporno: lze-li povolení z okolnoslí dovozovati. Nikoliv! — Nejvyšší soud nálezem g. 1512 sb. Adl.-Cl. (Jur. Bl. 1890 č. 8.) projevil náhled, že přihlášený Převedení firmy o sobě bez současného převedení, závodu zákon nedovoluje (či. 23.).,3") (Náhled T h ö 1 ů v, že přenesení firmy dle intence stran vždy také převod závodu zahrnuje, nelze schváliti.) Převod firmy nemá však více místa, když stará firma z obch. rejstříku již byla vymazána; sr. též nález č. 986. sb. Adl.-Gl.13f) (Dle nov. něm. zák. připouští se zachování staré firmy i když závod přechází jen na poživatele neb p achtere. §22.; to extensivním výkladem i dle rak. práva připustilo^ sr. Ganstoin I. st. 224.) Pojmem »závod (obchod, Handelsgeschäft)« vyrozumívá zákonník vůbec veškerost práv a závazků s jistou obchodní živností spojených, zejména též vlastnictví zboží, které v obchodu se nalézá, pravidelně tedy obchodní aktiva a passiva.1315) Tím ovšem řečeno není, že by třeba aktiva nebo passiva aneb jednotlivé části zboží nemohly se z převodu vyloučiti. Potřebí toliko, aby ty části závodu převedeny byly, jichž ku pokračování v obchodu (továrně etc.) potřebí jest. (Nal. č. f984 Adl.-Gl.)'4) Převod obchodní živnosti dědic, jenž mezi vyjednáním pozůstalosti s povolením soudu závod dále provozuje, ihned změnu tuto k rejstříku oznámiti má, protože tím nastala změna v osobě majitele firmy. Mám za to, že nález ten jest chybným; ncbof změna ta nastane teprve o d e-v z dáním dědictví! (§§ 547. 797. a 819. obe. z.) p;°) Rovněž nedovoluje se zápis firmy osobě, která jí užiti chce pro jiný závod, neb osobě, která vůbec obchody neprovozuje. Sr. nál. něm. říšského soudu 1.95. — Mezi korrekturou toho archu vyšlo dílo Stau-bo vo ve zvláštním vydání pro Rakousko od c. k. adj. Oscara Pisko, na něž ovšem jen málokdy hleděti možno. Iir) Jinak nalezl nejv. soud podivným spůsobem nálezem č. 1000 téže sbírky, ačkoliv stará firma následkom vzdání se podniku k žádosti majitele již prve byla vymazána, „weil Art. 22. wohl ein bestehendes Handelsgeschäft, nicht aber auch eine bereits regislrirte Firma voraussetzt". Vždyt tu nebylo více ani závodu ani firmy! — Za to bezdůvodně odmítá nál. č. 1759 Adl.-Cl. převod firmy, která n e b y 1 a v rejstříku zapsána. To může jen zavdati důvod k pokutování ve smyslu § 12. u v. zák. a či. 26. o. z. Sr. p. 20. — Likvidace neb konkurs nevadí převodu závodu, pokud týž trvá; arg. či. 144. (sr. Ganstein I. 223., P is ko- Staub, 2í. g 5., proti tornu Poliak, Concursr. st. 293. si); ovšem musí i kridár svoliti, jestli jeho jméno ve firmě obsaženo ci\ anal, či. 24. (Za to Pisko-Staub 22. § 5. žádá vždy svolení kridára.) ľ-'e) Tak i většina spisovatelů. — Jinak Gans te i n § 10. st. 205. 207., jenž v pochybnosti vyloučili chce passiva závodu. H) Sr. Staub k či. 12. §4. Něm. ť. soud (XXV. st. 3. si.) uznává převod závodu, i když všechna aktiva a passiva přešla na jiné osoby (dědice), stačí mu: „Eintritt in alio geschäftliche Beziehungen". Jinak ale nález 113 (t. zv. universitas juris) jakožto převod jistého obmeneného kruhu práv a závazků zahrnuje singulární sukcessi; od universální sukces.se rozeznává se podstatně obmezeností svou, totiž na určité jmění obchodní, jakož i tím, že se posavadní vlastník závodu převodem živnosti dosavadních obchodních dluhů nikterak nesprostí. (V tom ovšem se všichni srovnávají.) Avšak sporno jest, jestli vedle posavadního majitele obchodu vždycky i nový majitel práv jest z obchodních dluhů, které tu byly v čas převod u závodu.? Konference Norimberská zamítla sice navržené rozhodnutí otázky v ten rozum, jak podobnou otázku rozhoduje či. 113. Však přes to dlužno za to míti, že nový majitel závodu posavadním obchodním věřitelům práv jest, ohlásil-li jim převzetí závodu, zejména obchodních dluhů — budVi zvláštními dopisy, buďsi veřejně obvyklým spůsobem, na př. cirkulářem, oblatoriemi. (Staub či. 22. § 13. pokládá právem i ohlášení v novinách za dostatečné; tak dříve též praxis něm. ř. s.) Tomu svědčí předem právní obyčej, který u nás v Rakousku již v dřívějších dobách panoval, a výrazu došel v § 25. zrušeného zákona ze dne 18. září 1857 č. 1(58. ř. z. Právní ten obyčej podnes se záchovou a platí tudíž dle či. 1. obch. z.Un) Nehledě k obyčeji lze náhled náš zdůvodniti i §em 1019. obě. zák., jenž uznává platnost smluv in ťavo-rem tertii učiněných. Ano praxis rakouská nežádá ani obvyklého uveřejnění převodu (oběžníky etc.), odvolávajíc se prostě (ač- neprávem) na ústav převodu dluhů, jak v § 1401. vš. obč. z. jest upraven.lr>) Není tudíž potřebí táhnouti se k záhadné obdobě č. 642. sb. Adl.-Gl., pokud se týče jednotlivých passiv. — Převod jednotlivých kusů závodu ovšem nestačí. Nález sb. Adl.-Cl. č. 439, Odštěpný závod musel by se prve na samostatný přeměniti. Staub 22. § 4. Ze zákaz či. 23. ve skutečném živote často a snadně obchází se, o tom srov. Elirenberg str. 53. '"") Dle nov. něm. obch. z. (§ 25. a 27.) práv jest nástupce, jenž závod i s p o-savaduí firmou převzal, ipsa lege z dosavadních dluhu, leč by úchylné ujednání obchod, rejstříkem uveřejnil. Přej al-li závod bez firmy, potřebí ohlášení shora vytčeného. (§ 25.) Sr. též Strauss Die Reform des deutsch. Handelsr. (1899) st. 17. Závazek posavadního majitele závodu promlčí se v 5 letech (§ 26.). V starším vydání uznává Staub, že i v Německu panoval obyčej shora vytčený. Iä) Stačí-li i stanoviště constitute deb. al.? Sr. Bohrend I. p. 208, p. 20. (Ovšem lze namítati, že obojí konstrukce předpokládá smlouvu s určitými věřiteli uzavřenou [§ 1401.]; tu že jest toliko pact, in Dr. Antonín Banda: Obchodní právo o 114 § 1282. obč. zák.; rovněž nelze se odvolati na analogii či. 113. o. z. — neboť tento předpokládá závod společnosti, však tu máme závod jednotlivce. Názor zde hájený jest také převládajícím v literatuře; tak i náš nejvyšší soud srov. nál. ve sb. Adl.-Gl. č. 642. 702. 742. 1984., Ger. H. 1876 č. 14.; Právník 1876 str. 113.; Jur. Blätter 1877 č. 17.; též Ofner, Griinh. Ztsch. 18. sv. p. 335. aj.10) Vždy se ovšem předpokládá, že nabyvatel passiva smlouvou převzal. (Sr. nal. č. 1984. Adl.-Gl.) Rozumí se dle § 56. nov. živn. řádu (cf. 59. st. ř.), že nástupce živnosti (závodu) splniti musí i veškeré podmínky živnost, řádu, zejména že při koncessionalních živnostech žádati musí též za novou koncessi. Toliko na účet vdovy a nezletilých dědiců může se koncess. neb řemeslnický závod na základě staré koncesse neb starého živnost, listu dále provozovati.1) Dobře nál. č. 290. a 516. sb. AdL-CL '"') Soud musí ex officio vyšetřiti, platí-Ii kupec vyšší daň čili nic. Sr. nál. G. Z. 1884 E. 54. — Veřejná skladiště musejí se vždy do obci). rejstříku vložiti. § 50. zák. o sklad. 116 í. firmu svou, i. změnu íirmy, 3. zrušení firmy, 4. každou, úplnou neb částečnou změnu v osobě majitele firmy. Totéž platí obdobně při společenstvech výrobních. Oznámení toto, opatřené vlastnoručním podpisem majitele závodu, resp. všech společníků osobně zavázaných neb představenstva spol, musí se podati buďsi osobně soudu buďsi písemně ve formě ověřené; k oznámení má soud z úřadní povinnosti strany peněžními pokutami přidržovati (srovn. či. 19. 21. 25. 86. 88. 185., dále či. 151. 153. 179., pak 210. 228. 229. 244. a § 12. úvodního zákona).20) Mimo to mají kupci, pak společníci a členové představenstva, pokud společnost zastupují, firmu s vlastnoručním podpisem osobně u soudu aneb písemně ve formě ověřené — znamenati. (ČI. 19. 88. 153. 179. 228. 229., §§ 16. 17. zákona o spol. z r. 1873.) Sr. § 11. pozn. ta. — Při společenstvech výrobních odpadá dle min. nař. ze dne 23. května 1895 č. 74. potřeba legalisace, když opověď podpíší oni členové představenstva, jichž podpisy v ověřené formě již u soudu se nalézají. (Týž dodatek dodati sluší na st. 96. po 2. odstavci.) Při opisech protokolů, jež podpisy představenstva za správné se uznávají, stačí když podpisy ty v rejstříku již v ověřené formě se nalézají. Firma vedlejšího závodu musí se z pravidla srovnávati s li vinou hlavního závodu. Sr. či. 21. obeh. z.; k tomu nál. č. 1269. sb. Adl.-CI. (Výjimka z toho pravidla již shora § 8a pozn. 9. byla uvedena.) Vedlejší (odštěpný) závod (Zweigniederlassung) jest závod ria hlavním závodu závislý k samostatnému provozování obchodu téhož druhu zřízený. Sr. § 8a t. d. a. nái. něm. o. s. I. 7., XIV. 125., XVII. 67.) Dle toho bývají filiálky pojišťovacích ústavu — odštěpnými závody, ačkoli mnozí to popírají; sr. str. 89. a nál. č. 1229. Adl.-CI. Obchodní zákon přijal tedy systém obligačního a nikoli fakultativního zápisu firem do rejstříku.21) '■") Dle § 16. uher s k. z. má toliko zapsaný kupec práva kupcova, podroben jsa ovšem povinnostem kupcovým. Nál. něm. ř. s. XV. 10, má právem za to, že odst. 2. či. 25. i tehdy místa má, když firma n e b y 1 a do rejstříku vložena, ježto týž nerozeznává. -') 'toliko „liakousko-uherská banka" nemusí vkládati firmu do rejstříku. (§ 91. stanov v říš. zák. 1887 č. 51. r. 1899 prodloužených); k platnému podpisu (irray potřebí podpisu (tří) osob v či. 38. stanov vytknutých 117 Dle tohoto systému poskytuje firma do obchodního rejstříku vložená výhradné právo, vésti ji v témž místě, resp. v též obci (čí. 20. a 21.). V témž místě, resp. v též obci, nesmí býti stejně znějících firem; každý nový závod musí tedy k firmě své přijati dodatek, kterým se od posavadních. firem téhož místa neb též obce zřejmě rozeznává (či. 20. 21.)s-) — Mimo to poskytuje systém tento tu velikou výhodu, že v obchodním rejstříku vždy bezpečně seznati můžeme, kdo toho času jest osobně zavázaným majitelem toho kterého závodu, což při starých firmách je vele-důležito. — Konečně lze pravost podpisu každého kupce snadno obchodním rejstříkem na jisto postaviti.22") Právo k výhradnému vedení určité firmy lze žalobou u obchodního soudu provésti (či. 27. a § 39.), ač nezakročí-li soud již k prosté žádosti zkráceného z povinnosti úřadu dle či. 26. a § 12. obch. zák. Sr. nál. Adl.-CI. č. 2141. Žalobou touto může poškozený zároveň žádati za náhradu škody, která jemu zneužíváním firmy vzešla. O škodě té a to co do jsoucnosti a objemu rozhoduje obchodní soud dle volného uvážení (či. 27.).22'3) Sluší ještě podotknouti, že provozování rozličných obchodu pod touž firmou aneb pod rozličnými firmami nepůsobí žádného právního oddělení v majetku toho kterého kupce; věřitelům jeho (zák. ze dne 5. květnu 1887 číslo 51.. prodloužen cis. nař. ze due 21. září 1899 č. 76. ř. z.). -) Různé firmy jsou:'A. Fric a Antonín Fric neb Fric. Jinak nál. Adl.-CI. č. lull.; správně Staub k či. 20. § 8. Dodatky: „Sohn" — „Söhne" jsou různé; jinak nál. 880. — Spojí-li se později dvě obce v jednu, zůstaveno stejně znějícím firmám, aby postaraly se o rozdíl v označení. Sr. Staub či. 20. — A., bývalý společník firmy F. et A. v Linci, ohlásil obchodnímu soudu ve Vídni nový závod ve Vídni, zřízený íirmou: „A., vormals in Firma F. et A." První instance zamítla žádost; druhá a třetí stolice povolily ji, protože prý jméno rekurrente F. není (?) ve firmě, nýbrž slouží toliko (?) k rozeznání od jiných firem (či. 21.) a dodatek: prve F. et A. nelze (?) pokládati za přídavek sukces si naznačující. Mám nález první stolice za pravý. (Sr. či. 22. a 24.) Za to či. 21. užiti nelze, ježto nejde tu o totéž místo. Sr. Adl.-CI. 2141. "") Dle něm. zák. ze dne 30. března 1888 musí se v jistých případech firma z povinnosti úřadní vymazati, na př. když majitel beze stopy zmizel a t. d. '-'-") Sr. Otto F rank el, Bestimmungen d. Österr. R. über den unehrbaren Wettbewerb 1884, C o s a c k H. R. (4. v.) g 16. st. 82 si. 118 zavazeno jest veškeré jeho jmění, nehledě k administrativnímu oddělení, resp. rozdělení jednotlivých živností. -°°) Vzdání se živnosti obchodní, zejména vrácení listu na vý-dělkovou daň, má za následek povinnost k výmazu firmy z rejstříku. (Sr. nál. č. 1304. sb. Adl.-Cl.) § n.a) Ochranné známky.22") Od ochrany firem rozeznávati dlužno t. zv. ochranu průmyslové známky (Schutzmarke), která slouží k zabezpečení původnosti (provenience) zboží určitého závodu. Lhostejno jest, jest-li podnikatel obchodníkem čili nic. Že právo to — podobně jak právo k firmě a právo k vzorkům jest zvláštním t. zv. immaterial-ním čí individuálním právem — o tom sr. m é pojednání ve Sborníku I. st. 1. si. ■") Přechodní »stanovení: „Vkladu firem dle starších zákonů dovolených do obchodních rejstříku roku 1863 zno vuzřízených nebyla ta okolnost na překážku, že se nesrovnávaly s předpisy či. 16. 17. 18. 20. 21. a 251." (Srov. § 52. úvod. z.) Nesrovnalosti s či. 251. ale nemohlo býti, jelikož starší rakouské zákonodárství t. zv. tichou společnost neznalo; neboť t. zv. lichá společnost obč. zákona rovná se komanditní společnosti nového zák. :d) Sr. Gorski §24, Th. Sch ul of f,. Gesetz über Markenschutz (1890), separ. výt. z Jur. Bl. 1890 č. 16. gl., K. Schima, tarnt. 1893. č. 82. sl. a separátni otisk: Über die neueste Entwicklung des Markenschutzes in Österr. 1893; též Brunstein 1. c. o návrhu I. z. a Studien in österr. Markenrecht (1895). Právo k známce náleží rovnčž tak, jak právo k firmě, k vynálezům a t. d., ku třídě t. zv. individuálních práv. Ochranu právní známky promyslové poskytlo nejprve í'r a n c. zákonodárství (1801) a obyčej v Anglii; pak Rakousko zák. ze dne 7. pros. 1858, mnohem později Německo (1874 a 1894), Švýcarsko (1879) a j. Dle celního a obch. spolku s Uherskem ze dne 21. květ. 1887 č. 48. či. XVII. (prodl. 1899) požívá registrovaná v Rakousku známka ochrany též v Uhersku a naopak. — Pro Německo jest hlavním dílem: Kohler, Das Recht des Markenschutzes mit ßerücksicht. ausländ. Ges. (1884). I die n ein. zák. ze dne 12. května 1894 požívají nejen firmy do obchod, rejstříku zapsané, nýbrž všichni živnostníci práva známkového; sr. Co sack H. R. (4. A.) § 17. — Franc, právo jde ještě o krok dále než rak.-německé zákonodárství, chráníc živnostníka též proti napodobení etiketty (třeba se smýšleným názvem, např.: Svatoborské víno), třeba nebyla známka zanesena (t. zv. concurrence déloyale). 0 tom srv. 0. Frankel, Die Bestimmungen gegen unehrbaren Wettbewerb (Wien, 1884). Kohler, str. 89. sl. a nál. něm. ř. s. VI. str. 75., Schima, Neueste Entwicklung des Markenschutzes (1893), str. 48. sl., 60. sl. 119 Zákonem ze dne 6. ledna 1890 č. 19. o ochraně známek opraven byl dosavadní stav legislace. (První zákon byl ze dne 7. prosince 1858 č. 230.) Známkou (markou) rozumí se zvláštní znak, jímž v obchodu výrobky a zboží jednoho živnostníka rozlišují se od stejnorodých výrobků a zboží jiných živnostníků. Sem náležejí symboly, chifry, obrázky, vignety atp. Výhradné právo k užívání jisté známky v Rakousko-Uhersku může si každý živnostník a obchodník pojistiti pouze zápisem jejím do veřejného rejstříku známek vedeného obchodní komorou (§ 2., 18. násl), při čemž jisté známky (§ 3., 4. k tomu zák. ze dne 30. července 1895 č. 108.) ze zápisu vyloučeny jsou.-3) Dovoleny jsou nyní (ve srovnalosti s právem německým) dle toho zák. z 30. července 1895 č. 108. známky slovové (Wortmarken), zejména »známky fantasijní« (.Fantasiemarken, fancy words), na př. císařský olej, mariánské sklo, »l,övvenbräu«, Dentont, Kalo-dont, Vltavín etc. Nedovoleny jsou jen takové známky slovové, které obsahují výhradně udání místa, času neb spůsobu výroby, neb kvality, neb určení zboží neb ceny neb množství neb váhu zboží. (§ l.zák. z r. 1895.)M") Výhradné právo známkové vztahuje se netoliko na užívání slovové známky v ohlášené obrázkové Formě, nýbrž i k formám, jež chráněné slovo jiným písmem, jinou barvou neb v jiné velkosti, podávají. (§ 2. zák. z 1895). — Ochrany nepožívají známky všeobecně obvyklé, na př. při čajovém zboží nezbytný Číňan, při kávě — černoch etc. Téže známky může ovšem jiný podnikatel užívati pro jiné zboží; ve sporných případech toho druhu rozhoduje ministr obchodu po vyslyšení obchodní komory (§ 7.).2;lb) Zakázáno jest užívání známky obsahující jméno, firmu, znak '"') Na př. výhradně obrazy císaře, členu cis. rodiny, veřejné erby, známky všeobecně obvyklé neb neslušné. K tomu Pollitzer i; 26. '-'"") Na př. dle pořádku textu tato slova: Plzeňský ležák, Voslavské víno, Märzenbier, litina, prima "Mělnické, Antifebrin, zlatkový klobouk, Malzbier, litrová láhev, pětikilové zboží etc. Změna staršího zákona z roku 1S90 byla v tomto směru nutnou proto, že německé (též franc, a singl.) právo takové slovové známky připouští a naši poddaní dle reciprocity v Německu (Francii, Anglii) ochrany jen pod tou výminkou požívají, když známka v jich vlasti (se. v Rakousku) jest chráněna. Cr. Cosack § 17. st. 91. '■:,b) Tak na př. kotva bývá obecnou známkou námořského závodu (Export, Import, Spedice); však ministerstvo povolilo tuto známku pro dětské hračky (Steinbaukästen), sr. Pollitzer st. 81. pozn. 9. 120 (erb) neb obchodní označení závodu jiného vyrabitele neb obchodníka, leč by tento svolil (§ 1.0.). Užívání registrované známky jest ostatně fakultativní; toliko z nařízení ministra obchodu může státi se při určitém druhu zboží povinným (§ (i.).23c) Právo k ochranné známce lpí na závodu a přechází sním v případě převodu tohoto na nástupce (§ 9.). Právo to musí se však (neprovozuje-li podnik vdova neb nezletilý dědic) do tří měsíců v rejstříku známek přepsati na jméno nového majitele závodu, jinak pomíjí (§ 9.). Za účelem ochrany známek zařízen jest při ministerstvu obchodu ústřední rejstřík známek, do něhož zapisují se známky u obchodních komor Rak ouško-Uherska (či. 17. celního spolku) registrované dle pořadu jak došly. Otisk známek so uveřejní. Je-li tu již táž neb velmi podobná známka pro týž druh zboží (§ 3. zák. z 1895), zpraví ministr obchodu žadatele, aby svou přihlášku pozměniti neb odvolati, neb při ní setrvati mold; totéž oznámení učiní se též maje tni ku dříve zapsané známky (§§ 17., 18.)!i3"). Toto vyrozumění ministra obchodu (§ 18., t. zv. avis préalable) má pro žadatele toliko povahu nezávazné důvěrné rady; neuposlechne-li strana, rozhodne ministr z pravidla teprve k žalobě poškozeného (§ 21. lit. e a § 31.), zdali známka po právu byla zapsána čili nic. (Srov. k tomu též § 21. lit. cř.)23") Jest tedy přijat zákonem naším do jisté míry princip předběžného šetření známek v příčině jich různosti od známek již zapsaných podobně jako v Anglii, Severoamer. státech, ve Švýcarsku, Dánsku, od r. 1894 i v Německu a j. Zápis do rejstříku musí se každých deset roků obnoviti, jinak pozbude platnosti (§ 1C); to platí i o známkách posud .registrovaných.'-13') ;"°) Takový imperativ ustanovilo min. nať. ze dno 16. dubna 1890 č. 67. ohledně kos, srpu á t. d., Pollitzer st. 81. p. 10. iM) § 8. rovmi totiž totožnosti známky i podobu takovou, že rozdíl od obyčejného kupce jen při zvláštní pozornosti seznán býti muže. Srov. Gorski st. 1S8. si. -'■'") Rozhodnutí decisivní jest tedy vyhrazeno pozdějšímu řízení. Tento systém (avis pr.) byl roku 1878 Pařížským kongressern živnostníku doporučen a na to ve Švýcarsku (1879) přijat. Jest pravdě podobno, že již tato ú Fad n! rada bude míti vůbec téhož účinku, jako jinde úřadu í zákaz a že se již radou tou zamezí zbytečné spory. Srov. Sctiuloľ ľ. str. 13. si. Pollitzer st. 81. st. '"■') Předpis něm. právu napodobený ceny došli pochybné. 121 (Může-ii kdo dokázati, že nezapsaná známka jím fakticky vedená v čas, kdy kdo jiný za zápis též známky pro týž druh zboží žádal, v kruzích obchodních považována byla za odznak jeho z b o ž í, může clo dvou let po zápisu známky u ministerstva obchodu žalovati o výmaz její (§ 4.). Předpisem tím, jenž vymyká se z imperativu, že se zapisovati mají ochranné známky do rejstříku (Registrierpflicht), chtěl zákon zameziti, t. zv-concurrence déloyale.) Výmaz zapsané známky žádati lze též pro velkou podo b-nost její se známkou starší pro týž druh zboží zapsanou, tak že rozeznávání obecenstvu jen při zvláštní pozornosti jest možné. (§ 3.) Právo k užívání určité známky chráněno jest právem trestním a soukromoprávně. Obchod se zbožím opatřeným neoprávněnou známkou, dále padělání známky (třeba lithografem); pokud se vědomě dějí, trestá se jako zvláštní přečin trestem od 500 až 2000 zl. neb vězením tříměsíčním až jednoročním spojeným po případě s peněžitým trestem až do 2000 zl. (§§ 23., 24). Příslušným ve věci trestní jest tu řádný soud (dle starších předpisů zák. ze dne 7. prosince 1858 ř. z, č. 230. byl. to politický úřad). Trestnost nevylučuje se tím, že padělaná známka v tak malé míře se uchyluje od původní známky, že obyčejný kupec rozdíl ten jen mimořádnou pozorností seznati může (§ 25.). Stíhání nastane jen k žádosti poškozeného, který může zároveň žádati za soudcovský příkaz, aby známky padělané neb neoprávněným spusobem užívané, jakož i nástroje k tomuto účelu sloužící, byly zabaveny a zničeny, a to i tehda, když by odstranění osobované známky mělo míti zničení znamenaného zboží za následek (na př. při ražené známce železného zboží);-33) rovněž může poškozený žádati, aby odsouzení vinníka bylo veřejně na jeho útraty vyhlášeno (§§ 20.-—28.) Ostatek může poškozený žalovati u obchodního soudu o náhradu škody do-1 o sně způsobené, o kterémž nároku soud dle v o 1 n é li. o u v á ž e n í rozhoduje. V řízení trestním (zajisté i civilním) může soud na místě náhrady (vedle trestu) přiřknouti p o ku tu až do 5000 zl., jejíž výměra zůstavena jest rovněž volnému uvážení soudu j§§ 27.," 29.). *■'■) -'■>s) Tak bylo jedinému závodu r. 1892 zabaveno a zničeno 280.000 kos. '■""') Peněžní pokuta (Geldbusse) jest tudíž náhradou spôsobené škody; — nový lo pfípad, v kterémž soudce při vyměření náhrady přihlížeti muže i k immaterielní škodě; k tomu sr. můj spis: O náhrado škody 122 Zdali se civilní spor, jenž závisí na důkazu zločinu neb prečinu, přerušiti a postoupiti má trestnímu soudu k předběžnému řešení otázky irestní; to závisí dle § 191. nov. říz. soud. na volném uvážení soudu. Provisorní ochranné prostředky, zejména zabavení žádati lze bylo dle § 28. zák. z r. 1890 jenom u trestního soudu (sr. § 28. si.: »noch vor der Fällung des Straferkenntnisses«; též Schnloff, st. 27.). Ježto však dle § 191. nov. říz. soud. a dle § 51. č. 4. jur. normy předběžné trestní řízení není nadále podmínkou civilního nároku na odškodnění, nelze pochybovati, že poškozený próz a t í m n é opatření žádati může i u civilního sondu dle §§ 381. a 382. oxek. řádu: zejména zabavením (Beschlagnahme) neb soudním uložením dotčených předmětů. (Tomu svědčí též obdobné ustanovení zák. o právu autorském ze dne 26. pros. 1895 č. 1.97. §§ 55. si. a dle zák. o patentech ze dne 11. ledna 1897 č. 80.. §§ 108. si.)23') Podobná změna nastala mutatis mutandis v příčino žaloby o náhradu škody pro porušení práva vzorkového, cf. zák. ze dne 7. prosince 1858 č. 237. — K tomu § 51. č. 4. nové jur. normy.) 'i3li) (6. v yd.) sir. 75. — Závazek více vinníkíi jest solidárním (§27.). — Přiřknutí „pokuty" mělo prve (jak v Německu) místa toliko v řízení trestním a toliko k žádosti poškozeného; důvodem novoty byla snaha, aby sírane" a soudu uspořeno bylo vedení sporu nákladného a co do> důkazu nesnadného. Sr. S chul off str. 22., jenž dobře připomíná, že soud při vyměření obnosu uváží též immaterielní stránku: urážku, starost, nesnáze zkráceného a t. d. („Schimpf u. Schaden" nazývá to § 291. Jos. s. ř.) — Náhrada škody předpokládá rovněž jako „pokuta" vědomé (doiosní) porušení cizího známkového práva. (V Německu: culpa lata) §§23.-29. Sr. Gorski st. 14:1.., k tomu Mittler H. Illoyale Cone, und Markenschutz (1896.) "-'■") Chybou zákona z r. 1890 bylo, že zákaz zneužívaní známky a náhradu škody žádati lze bylo toliko po předběžném trestním řízení, kdežto v Německu a ve Francii dopouští se s dobrým úspěchem i toliko civilní pořad, 'tato vada nyní ovšem odpadla. Přes to však dosud trvá ta vada, že majetková náhrada obmezena jest na případ dolosního zneužívání, což k obhájení počestného obchodu nestačí'. Neboť právě dolus lze málokdy dokázati. 2:'k) Spory o ochraně a užívání známek náležejí nyní (§ 51. č. 4 jur. n.) ku kompetenci obchodních .sborových soudů. O předběžných otázkách, zdali někomu výhradné právo k jisté známce přísluší, pak o otázce priority a převodu tohoto práva, jakož i o otázce, smí-li kdo cizí známky užíti pro jiný druh zboží, rozhoduje ministr obchodu (§ 80 známk. zák.). Jestli taková otázka v civilním processu prae-j u dici á lni a řízení správní o tom zahájeno, může senát nyní dle § 190. 128 Ustanovení ta doplňuje živn. nov. ze dne 15. března 1883 v §§ 46.—50. Ohledně cizozemců záleží v příčině obojí (známek a vzorků) vše na reciprocitě. Rovné právo na vzájem jest zejména prohlášeno ohledně Německa (smi. ze dne 6. pros. 1.89.1. č. 23. r. 1892), Švýcar (10. pros. 1891 č. 1.8.), Belgie (6. pros. 1891. č. 22.), Itálie (ze dne 6. pros. 1891 č. 17.) Srbska (9. srpna 1.892), Ruin uns k a (28. ledna 1893), N o r v é ž s k a a Š v é d s k a (1.890 č. 77.) a t. d. Vzorce a známky ukládají, resp. ohlašují cizinci u obchodní, komory ve Vídni a Bucla-Pešti.2") Bližší předpisy směřující, k provedení smlouvy s Německem uzavřené obsahuje nur. ministerstva obchodu ze dne 8. lisfop. 1.892 č. 214. S ii» Ochrana vzorků. Ochrana proti neslušné konkurrenci. Podobný úkol, jako zákonné předpisy o ochraně firmy a známky sleduje zákon ze dno 7. pros. 1858 č. 237. r. z. o ochraně vzorků a modelků. (Německé zákonodárství tu zůstalo pozadu.) Výhradné právo k upotřebení určitého vzorce při výrobě na nejvýše do tří let nabývá se jediné zápisem do rejstříku vzorků (Musterregisíer), kterýž vedou obchodní a živnostenské komory. K ochraně toho práva povolány jsou nyní (§ 51. jur. n.) obchodní soudové (prve polit, úřadové; tito jsou nyní již jen potud kompetentní, pokud jde o platnost neb zánik práva vzorkového. § 19. zák. z r. 1858; sr. k lomu Neumann C. Pr. „st 1.173, jenž ostatek neurčitě se vyjadřuje.)33"') — Hledě k tomu, že jdo právě o vydání nového zákona, přestávám na poznámkách těch. (li tomu sr. B run s t ein: Bor üsterr. Musterschutz u. seine Reform 1901.) V poslední době 1902 podala vláda říšské radě dle vzoru něm. zák. ze dno 27. května 1896 návrh zákona týkající se ochrany pro ti n e s 1 u š n é k o n k u r r e n c i (concurrence delo y al o), k t e rá s. ř. spor přerušiti a vyčkati řešení správním úřadem (sr. Oil; 1. si, 23.). Totéž platí nyní i v příčině vzorků (§ 190. s. ř. a g 51. 4. jur. n.), pokud jde o platnost práva (íj 19. z. r. 1858). V Německu náležely záležitosti tyto vždy ku kompetenci obeh. soud ti. (Sr, k tomu li ehrend § 38.) '-"') Rakušané musí známky, jichž ochranu v Německu žádají, ohlásiti u o b ch. rejstříku v Lipsku. Sr. Cosack, § 17. (2. vyd.) *-*"") To přehlíží Górski st. 143., jinak též Ott I. st. 29. z. a st. 101. 124 ve smyslu návrhu záleží v tom, že a) zboží se vychvaluje nepravdivými údaji, b) že si kdožkoliv bezprávně osobuje neb zneužívá známky tovární neb průmyslové, c) že zlehčuje cizí podniky, aneb že d) porušuje obchodní neb tovární tajemství. Kromě povinnosti k náhradě škody stíhá se neslušná konkurrenee i trestně., Sr. o tom O. F r an c kel, Die Bestim. des österr. R. uber d. unehrb. Wettbewerb. 1.884. G ór ski st. 143. v pozn., zejm. G. Z. 1902. č. 2. 6.M") K tomu sr. G o sack (4. vyd.) § 18. § 12. 0 obchodních knihách. Právní zásady o průvodní moci knih obchodních vyvíjely se — v jisté souvislosti s předpisy římského práva v příčině knih římských argenlářů — nejprve během středověku v doktríně a praxi italských právníků a soudů. (Stopy nalézáme již v XIII. věku.) Učení a obyčeje italské došly i v Německu hlavně během XVI. věku uznání, a rozšířily se XVII. věku i v Rakousku.24) Předpisy parlikulární — dosti rozmanité — jsou základem dnešní letí i skice. Obchodní zákonník obsahuje ve čtvrtém titulu předpisy: A. O povinnosti kupců vésti obchodní knihy. B. O průvodní, moci knih obchodníci). G. O povinnosti k předložení, obchodničil knih. Ad A. O povinnosti kupců vésti obchodní knihy. Dle či. 28. - 31. obeh. zák., pak dle eis. nař. z 1.1. července 1898 (prve § 7. ú. z.) jsou kupci a obchodní společnosti platící, vyšší daň tam vyměřenou, vyjímaje podomovníky, po-v i n n i: 34*) M") Francouzská judikatura opírá se v otázce té bez zvláštního zákona hlavně o článek 1382. G. Nap., jenž podstatně se rovná § 1291. si. rak. o. zák.; liberální extensivní výklad ve franc, judikatuře obvyklý nahrazoval speciální zákon. Sr. též Go r ski st. 143. pozn. 1. -■') 0 hist, vývoji sr. Wetzeil, C. Pr. § 24., pak co se týče Rakouska sr. Not. Zeit. 1880 c. 5. a si. První rak. nař. ze dne 19. května 1693. V Sak již v českých městských právích Koldínových G. X.VI1I. (1579) řeč jesl o věřitelích „v rejstřících kupeckých" poznamenaných; podobně dle sdělení prof. Otta v náložích appellací na hradě pražském (r. 1548 zřízené), na př. do Loun z r. 1563. -''") Dle živnost, nov. ze dne 15. března 1S83 § 54., pak zák. ze dno 23. března 1885 č. 48. Ř. Z. a min. naf. ze dno 24. dubna 1885 č. 49. Ř. Z. musí 125 1. zříditi při započetí obchodu řádný inventář, t. j. seznam veškerého (movitého i nemovitého) jmění svého, obzvláště i skladu, zboží s udáním ceny jednotlivých kusů majetku;'2") rovněž sestaviti bilanci, t. j. závěrku vyznačující, poměr stavu aktiv a passiv (t. zv. rozvahu); 2. jsou. povinni vésti obchodní knihy (Handelsbücher, t, zv. knihy účetní), do kterých zapisovati dlužno všechny obchody, ano i neobchody, pokud týkají se stavu jmění kupcova (či. 28. odst. l.);í6) 3. jsou povinni uschovávati zaslané jim obchodní dopisy, jakož i podrželi za sebou přepisy čili. otisky (kopie) odeslaných dopisů obchodních27) a zanášeti je (dle časového pořádku)"") ve knihy přepisné (Copierbücher);'28) spůsobem tímto chová se úplná korrespondence kupců v patrnosti; (uschování j iných dokladů, na př. účtů, kvitancí, nákladních listů a t. d. jest obvyklé a pro porozumění důležité.) však majitelé závodu zastáváni ich (Pfandlcihgewerbe) řádné knihy vésti bez ohledu k obnosu daní. (Táž povinnost uložena jest i vetešníkům v § 54. cit. novely živn.) -5) Uvésti se má cena obchodní. (Verkehrswerlh), kterouž předmět pro závod má; sr. G-orski st. 147. Staub či. 31.; při věcech k upotřebení sloužících tedy ovšem se srážkou ceny opotřebovací (Abnutzimgswerth) čili. amortisační kvóty. Při pohledávkách pochybných učiniž se srážka pravděpodobná. Obvyklé kategorie aktiv jsou; hotovost, cenné papíry (dle bursovní ceny), směnky, nábytek a nářadí, zboží dle jistých oddělení, nemovitosti, dlužníci, úroky. Také immaterielní práva, na př. k patentu, k firmě, mohou se vyceniti; sr. Staub sb. 73. Hlavní kategorie passiv jsou; dlužné směnky (i sm. z úslužnosti), věřitelé (jiní), úroky, vklady společníků (nikoliv rukojemství, neb regressní závazky): Sr. též Staub 31. § 3. Inventura musí ovšem jednotlivé části těchto kategorií zevrubně udati, na př. osoby věřitelů, dlužníku s udáním.obnosu dluhu, množství, druh a cenu zboží a t. d. Dobře Braune (Zei.tsc.hr. f. H. R. 27. sv. p. 41. si.) k tomu ukazuje, že slova „Lage des Vermögens" v či. 28. znamená souhrn statků, nikoliv jako v či. 1B0. součet ceny. '!fi) ČI. 28. „Bücher, aus welchen seine Handelsgeschäfte und die Lage seines Vermögens vollständig zu ersehen sind.« Dle toho musí kupec na př. i koupí domu, zřízení věna clo knih zapsati. Sr. též B ehr e net 1, p. 294 Staub či. 28. 29. '") Rozumí se i telegramu. -'") Tento nepraktický dodatek zrušen v novém něm. zák. Sr. Gosack, §15. -8) Slovného přepisu není potřebí, stačí podstatný výpis. Kopie neb otisk (Abklatsch) nepodstatných dopisů nevyhledává se. 126 4. jsou povinni obnoviti každoročně řádný inventář veškerého jmění, s udáním ceny; toliko inventura skladu zboží (Waarenlager) může se třeba toliko každý druhý rok obnovili (či. 29.);29) 5. jsou povinni, obnovili každý rok rozvahu (bilanci) představující poměr stavu majetnosti a dluhů (přebytek neb úbytek [podbilanci], či. 29.). Inventáře a bilance (v knihy svázané) musí všickni osobně (neobmezeně) zavázaní majitelé závodu vlastnoručně podepsati (öl. 30.).30) Všecky tyto obchodní spisy pod čís. 1.—5. uvedené musí se po deset roků uschovávati (či. 33.). Ostatní doklady knih, na příklad směnky, faktury (kupecké účty na zboží), nákladní listy a j-. nemusí kupec uschovávati. Nesplnění povinnosti shora uvedené — v obchodním směru veledůležité31) — nemá sice vůbec za následek s k ráče n í práv soukromých, aniž pokutu peněžitou; avšak kupci, resp. společ-nosli povinnosti této neplnivší postrádají: 1. výhody, vésti důkaz knihami svými dle či. 34. a násl.: 2. vydávají se v nebezpečí následků či. 37.; 3. nejsou pak účastni výhody ukončení konkursního řízení nuceným narovnáním (§ 208. lit. e konk. řádu): 4-. konečně zakládá opominutí vedení knih dle okolností povahu přečinu zavinilé kridy (dle §486. lit. c, d trest, zákona.). Povinnost ta jest tedy rázu podstatně veřejného. Kupec nemusí ostatně vésti knihy sám, nýbrž může ustanoviti k tomu konci spůsobil é h o pomocníka (či. 36. obch. zákona). Při akciových závodech a při společenstvech musí představenstvo 2il) Obnovení to má se státi koncem roku, resp. počátkem nastávajícího roku živnostenského; určité lhůty viz při spol. akciové či. 185. 239., při společenstvech § 2--". zák. sp.; k tomu Staub či. 29. § 2. ■'") To i tehda, kdyby knihy sami nepsali; zračí se v torn osobní jich ručení za pravdivost udání hlavních spisů těchto. Při veřejné a komanditní společnosti pojí se k podepsanému inventáři ještě zvláštní účinek či. 91. odst. 2. :!1) Vším právem nazývají se knihy „svědomím kupce". Správné vedení účtu již o sobe podává jaksi rukojemství, že zápisky srovnávají se se skutečností. Srov. Völdemdorff, Endem. I. str. 286. Výsadní průvodní moc obchodních knih zakládá se tedy v důměnce pravosti uzavřeného účetnictví, jehož jednotlivé položky navzájem se doplňují a kontrolují. Srov. Ullmann, Civilproz. § í02. Staub či. 28. Obchodní knihy nejsou předmětem exekučního zabavení. Srov. mil. 1139. 127 ustanoviti spôsobilého knihvedoucího (či. 239. obchodního zákona a § 22. zákona o společenstvech). Principálové a přednostové společností jsou tu právi z culpa in eligendo (dle § 1161. a 1315. obec. z. obč.). Kolik knih a jaké obchodní knihy kupec vésti má, to ponechal zákonník obchodní vším právem dobrému zdání kupce; neboť přiměřený spůsob účetnictví řídí se dle rozdílnosti a dle objemu toho kterého závodu. (Jediné vedení knihy přepisné [Gopior-buch] a souvisle s tím uschování došlých obch. dopisů [telegramů] nařizuje či. 28. výslovně. Taktéž neustanovil zákonník, kdy se zápisky do knih státi mají. Zákon žádá toliko v materie! ním ohledu (v či. 28.), by se knihy (tudíž nejméně dvě) vedly takovým spusobem, aby z nich úplně seznati lze bylo (všechny) obchody kupcovy a stav jmoní jeho.31*) Ve formálním pak ohledu nařizuje či. 32.: aby se knihy vedly v řeči živoucí (tedy ne na př. v hebrejské) a písmem jazyka živého; pak aby knihy byly vázány, list po listu čísly po sobě jdoucími opatřeny, aby zápisy se děly nepřetrženo, aby původní obsah zápisu neučinil se nečitelným buďsi přetržením neb jinakým spusobem, aby nebylo ničeho zhlazeno (radováno) a vůbec, aby se neučinily takové změny, jež zůstavují pochybnosti, zda se děly při původním zápisu, či teprve později (či. 32.).•''"') Ad B. O průvodní moci knih obchodních. Jsou-li obchodní knihy pořádně vedeny, činí pro knihvedoueího obchodníka v rozepřích o věci obchodní pravidelně důkaz neúplný, t. j. poloviční neb více neb méně než poloviční, dle okolností i úplný (či. 34. 35.)81c) Předpis ten zachován §em 295 '■""') Něm. obch. zák. dodává ještě: „nach den Grundsätzen ordnungsmassiger Buchführung". (§ 38.) — Důvod nároků neb závazku (causa oblig.) nevyznačuje se obvykle v knihách. Sr. Gosack (4. vyd.) g IB., Staub 28. §§ 2, 2\, Ganstein st. 240. si. :''lb) Že by stačilo, psáti obchodní knihy tužko u, jak něm. vrch. o. s. v jednom nálezu a Staub či. 32. § 4. tvrdí, nepokládám za správné, ježto uhlazení zápisků bez stopy vykonati lze. '■"') Nelze schváliti názor nálezu č. 10486. sb. Gl. ti. W., jenž předpisu obch. zák., zejména či. 37. užívati chce i ve sporech, ve kterých nejde o věci obchodní; stačí však, když jest tu obchod na jedné straně. Jinak při nárocích o náhradu škody. Sr. Adl.-Gl. č. 312.—315. 515> až 571. 1.28 civ., říz. v platnosti a jest tudíž v tomto kusu volné posuzování pru vodnosti listin (§ 272) ob mezen o. V těchto článcích (34. 35.) seznáváme vlastně kompromis mezi theorií francouzského a anglického (nyní i v Německu a Rakousku přijatého) práva, totiž volného posuzování průvodnosti přivedených důkazů, a theorií posavadního práva obecného rakouského a (staršího) pruského, totiž pevné míry prostředků průvodních. M) Obchodní zákonník nevytkl totiž absolutní měřítko průvodní moci knih. obchodních. Zůstavuje průvodnost uvážení soudcovskému (či. 34. odst. 2.), postavil, toliko v prvním, odstavci či. 34. p r a v i d. 1 o, že pořádně vedené knihy n e ú p 1 n ý důkaz činí, který přísahou neb jinými, samostatnými průvody doplněn býti má, na př. svědectvím obchodního pomocníka neb manda-táře, aneb došlými dopisy strany druhé, dle okolností i fakturou a. t. d.33) Onou přísahou, dle či. 34. jest dle §§ 295 civ. říz. přísežné slyšení jedné strany (§ 377. civ. ř.) o té které záhadné a relevantní skutečnosti, nikoli však přísaha o pravosti vedení :il) Při stejnosti hlasu rozhodl rak. zástupce rylíí z Rautu pro tuto zásadu, V Německu byly dotyčné předpisy obch. zák. zrušeny již obec. uěm soudním řádem z r. 1877. § 259, (si. 1898. §286. či.), kterým' uznána zásada volného posuzování průvodní moci. U nás táž zása.da od r. 1873 zavládla ve sporech nepatrných. (Jinak 1)11 mann, Bagat. Verl. sir. 70.) Také dle vládní předlohy zákona o říz. soudním (1881) míra průvodní moci knihy obchodní zůstavena volnému uvážení soudcovu (§§ 353., 298., motivy str. 97.). Nejinak dle osnovy s. řádu z ř. 1893 §§ 282., 306., motivy str. 271. Nový s. řád z 1. srpna 1895. obrnez.il princip volného uvážen! (§ 272.), tím, že v § 295. v platnosti, zachoval předpisy obchod, zákonníka. Poněkud jinak Gorski § 25. sb. 160., jenž uznávati chce i zde platnost § 272. s. ř., při. čemž soudce toliko zřetel bráti má též k obeh. zákonníku. Podobně Titsch, Einlluss der Civ. Próz. Ges. (2. vycL) st. 218: »Der Richter soll... tlandelsbücher nicht vollkommen ignoriren." Podobně Pisko-Siaub či. 34. To vsak neodpovídá úmyslu a znění zákona, totiž i odst. § 295., jenž by jinak byl zbytečným. Dobře O frier, Jur. BI. 1900 č. 1. ") Knihu přepisní (Copierbuch) nelze pokládali za samostatný doplňovací průvod. — Starší ital s ká doktrína přikládala obchodním knihám mnohdy úplnou průvodnost, rovnajíc je veřejným listinám. (Sr. Wetzel I. c, Bohrend § 42. p. 84.) Dle pruského L. R. 8 II. 562 si. činily obeh. knihy mezi kupci úplný, proti nekupcům poloviční důkaz, dle rak. soud. r. gg 119.. 120. vždy toliko poloviční důkazná dobu roku a šesti neděl. 129 knih (Bucheid). Tomu svědčí jednak zejména návrhy prusko-ra-kouskó, pak nynější soudní náš řad (§§ 295. 377 si.), jenž připouští jen doplnění dle tohoto s. ř. o sporné faktické okolnosti/ konečně těž úvaha, že správnost vedení knih zkoušeti musí soudce z povinnosti úřadní (arg. či. 34. slova: »Ordnungsinässig geführte Handelsbücher« a t. d.). 34) Soudce musí však též k tomu hleděti, není-li tu takových okolností, jež dodávají obeh. knihám větší průvodní moci, snad i úplnou průvodnost öl. 34. 2. odst.,35) neb naopak takových okolností, jež oslabují průvodní moc knih aneb ji dokonce ničí. Gl. 34. odst. 2. a či. 35. Rozumí se, že nález soudcovský v každém případě opírati se musí o skutečnosti v soudním jednání prokázané. Kterou knihou ostatně obchodník průvod vésti má, zůstavuje se jeho dobrému zdání. Při jednoduchém účetnictví hodí se k tomu obyčejně nejlépe (ačkoli ne výhradně) hlavní kniha, při složitém tak zv. conto corrente.3,i) Sr. dodatek o účetnictví. S4) Sr. Ullmann, Civ. Proč. §72. Prvé to hýla doplňovací přísaha §§ 208. 212. josef. s. ř.; sr. nal. 1262 a 1289 sb. Adl.-Cl., též většina německých spisovatelů, předkem Halin I. str. 132,,, ze spisov, rak. Swo-boda, Löhr's Centr. Org. N. F. 7. str. 419 si. Ullmann, str. 3(56. Rosenblatt v Ger. Zeit. 1878 č. 97. Srovn. též Folkschanor, Jur. Bl. 1887 č. 15. Konference Norimberská, nemohouc se ustanoviti na srovnalém názoru o povaze přísahy či. 84., zu.sta.vila rozhodnutí o tom podpůrným řádům partikulárním. Canstein, Lehrh. d. österr. Civilprocessrechtes II. str. 334. 882. 427. a Obeh. pr. § 17. tvrdil, že soudce dle volného uvážení ustanoviti má, zdali přísaha či. 34. složiti se má buď 1. jako doplňovací, buď 2. jako přísaha víry o správném vedení knih (CredulitiUs-Bucbeíd), buď 3. konečně jako přísaha vědění (Wissenseid) o okolnostech, které z knih seznati nelze. Nehledě k tomu, že přísaha posléz uvedená vůbec nespadá do rámce článku 34., byla a jest dosud rak. process, právu přísaha č. 2. naprosto neznáma. Sr. též Schwentner, G. Zeit. 1894 č. 4., 5. Dle uhersk. práva jest otázka sporná. ") Sr. Ullmann, str. 362. Canstein § 17. st. 263. To se v naší praxi často popírá, ač — hledě k či. 34. odst. 2. — bezdůvodně; jeví se tu známá setrvačnost názorů zakořeněných. (Sr. pozn. 1. a motivy k osnově s. řádu z r. 1893 str. 271.) "') Každá kniha dokazuje tu okolnost, kttrá se v ní zapisovati má; pře-pisné knihy dokazují, že jistý dopis jistého obsahu zaslán byl; zdali došel, jest otázka jiná. — K obchodním knihám nenáležejí tak zv. zápisné knihy stran (liinschreibe-Bestellbítchel), jichž průvodní moc zakládá se na doznání. (Sr. § 1083. obč. z.) l)r. Antonín Randa: Obchodní právo. 9 130 Obchodní knihy důkaz činí jen ve věcech obchodních (Handelssachen, či. 34.).37) Které věci za obchodní pokládati dlužno, plyne zejména z § 39. úv. zák. obeh. a z § 51. č. 1. 2. 5. jur. nor. Pojem obchodních věcí je ovšem mnohem širší pojmu »obchodů« či. 271—273. Také proti kupci knihy vedoucímu činí obchodní knihy jen důkaz dle či. 34.; neboť při vedení knih nedostává se podmínka doznání: animus confitendi. (Sr. Can stein § 17. st. 259 si..; jinak G o sack H. R. § 15. vyd. 4.) Průvodnost obchodních knih platí zejména ohledně osoby kontrahentů, dále ohledně množství a ceny zboží, i též ohledně ■umluveného místa placení. (Nál. č. 2. a 839. GL U. W., Ger. II. 1867 č. 71., č. 818. sb. Adl.-Cl.:,s) Průvodnost knih neobmezuje se na Osoby, jichž se účty přímo týkají, nýbrž vztahuje se i na právní poměry k třetím osobám, pokud, tyto jsou relevantní-pro právní nároky mezi stranami. Tak na př. kommisionář dokázati může svými knihami proti kommitentovi tržní cenu zboží, kteréž byl na jeho účet prodal osobám třetím (či. 363. o. zák.). Co se týče průvodnosti t. zv. »salda« pozn. 56. 57. Dle rak. obch. práva požívají řádně vedené knihy39) všech kupců bez ohledu k objemu živosti (či. 10. obch. z.) neb k výměře daně cis. nař. z r. 1898 (prve § 7. ú. z.) té výhody, že mají průvodní moc proti každému (kupcům i nekupcům) a to vůbec do roka a šesti měsíců, počínaje vznikem pohledávky (§ 19. a 20. úv. zák.); avšak průvodní moc obchodních knih kupců plného práva (platících daň vyšší) oproti kupcům plného 37) Nikoliv tedy v příčino náhrady škody ex delicto (sr. nál. č. 814. a. 515.). též ne o tom, zdali zboží prodané skutečně dodáno bylo (sr. nál. 80. oproti, nál. č. 101. Adl.-Cl.). 3S) Též že zboží zasláno bylo, nikoliv ale, zdali adresáta došlo; úsudek takový zakládati se může v součinu okolností všech. Odporující jsou nálezy č. 86. a 101. sb. Adl.-Cl., dobře nál. č. 81. Knihy dokazují též že jisté osobS prostředkem jisté osoby záloha dána byla (Nález nejvyššího soudu G. Zeit. 1898 č. 26.) 39) Z porovnání skladby g 20. a či. 28. ob. z. dalo by se souditi (tak Ullmann, str. 363.), že k řádnému vedení knih při kupcích menšího práva nevyhledává se, aby z nich patrný byl »stav jmění«; (Lage ihres Vermögens),' nýbrž toliko »der Stand ihres Geschäfte«; ovšem, zdá se mi pochybilo, zdali tu není toliko variace neb neurčitost skladby; slova § 20. »Stand ihrer Geschäfte« (ne Handelsgeschäfte) vollständig zu ersehen ist,« nasvědčují poslednějšímu náhledu. 131 práva časem ob mezena není. (Sr. či. 34. obch. zák. a § 19. úvod. zák. Sr. též nál. č. 856 1270. sb. Adl.-Cl.)4") Dle nař. ze dne 28. října 1865 č. 110 (k tomu č. 89.) ř. z., jež či. 9. úvod. zák. k civ. soud. ř. v platnosti zachoval, přísluší obchodním knihám úvěrních ústavů pod dozorem státu se nalézajících v příčině pohledávek statutárně uzavřených proti každému průvodní moc tatáž, jako knihám kupců proti kupcům, tudíž beze všeho časového obmezení (či. 34.). — Záložny a jiná úvěrní společenstva nyní již nepožívají výhody té, ježto nejsou pod dohlídkou správních úřadů: průvodní moc knih všech společenstev, nechť provozují obchody čili nic, řídí se prostě dle či. 34. ob. z. a §§ 19. 20. a 22. úvod. zák. ohledně pohledávek z jednání po zákonu jim dovolených. (Sr. § 22 zákona o společ. ze dne 9. dubna 1873 č. 70.) 4I) 10) Chybně přikládá nál. č.1242. Adl.-Cl. knihám tuto průvodní moc i v případě, když odpůrce jest kupcem neúplného práva; neboť či. 84. má toliko kupce plného práva na mysli. Sr. Canstcin § 17 st 261. jinak Of n or I.e. (Ohledně u h ersk. zák. sr. pozn. na koncit. §.) Chybnv jest nál. č. 856. sb. Adl.-Cl.; platila-li (což nebylo zjištěno) žalovaná hospodská daň § 7.. příslušela obch. knihám žalujícího pivovaru průvodní moc i po půldruhém roku! Soud nej v. neuznal ji ani za kupcovou! — Průvodní moc obchodních knih cizinců řídí sedlo materie lni reciprocity; stačí ostatek, když vedení knih vyhovuje předpisům rak. práva (sr. §i95. od si. 2. civ. proč. — prve d v. d okr. ze 4. května 1787. č. 676.), ustanovení ovšem nepřiměřené. Srovn. Ullmann, § 102. Canstcin § 17. st. 266. — Formální reciprocity v konkursu (§ 51, k. ř.) dovolává se nál. č. 894 sb. Adl.-Cl. ■ - Soudcové němečtí posuzují i průvodní rnoc obch. knih cizinců dle volného uvážení. (§ 259. něm. s. :ř\, k tomu nál. něm. ř. s. VI. 101.) — K tomu srovn. starší nálezy: Nowak, Civilger.-Kntscbeid. 8. sv. IV. 95 a 4. sv. III. 112. Že by zásada formální reciprocity byla de lege fer. správnější, mile-rádi připouštíme; avšak zásada ta uznána jen ohledně Srbska (smlouva ze dne 8. srpna 1892, č. 104 ř. z. 1893). ") Zdánlivé obmezení § 22. zák. o spol. z r. 1873 ohledně záložen obchody provozujících zajisté místa nemá. V § 21. cituje se sice ještě g 21. úv. zák. obch., jelikož ale § tento již knih. zák. z r. 1871 zrušen byl. pokládám citaci tu za lapsus calami, a to tím více, ana skladba ta měla býti jen redakční změnou dřívější správné skladby. Sr. též Ullmann, str. H6é — Knihy hypot. banky král. Českého, pak c. k. priv. rak.-uherskč banky činí úplný důkaz proti každému dle stanov ústavu těchto. (Sr. stanovy česk. hyp. b. § 39., stvrzené zák. z 26. pros. 1864 č. 99. a stanovy rak.-uher. b. [či. 96.] stvrzené zákonem ze 21. května 1837 č. 51 ř. z. prodl. nař. 21. září 1899 č. 196.) 132 Lhůta jednoho roku a Sesli, měsíců v §§ 19. a 20. úv. zák. obcli. založená jest lhůtou praeklusivní [nikoliv promlčecí;42) sr. Judikat č., 5,|. Má tudíž soudce k uplynutí lhůty této z povinnosti úřadní hleděti. Důkaz obchodními knihami stranám tím usnadněn jest, že kupec může si učiniti výpis čili výtah z knih obchodních (Buch-auszug), t. j. slovný přepis dotyčného účtu, a že srovná los I. tohota výpisu s originálem notářem neb soudem ověřiti dáti může (legalisierter Buchauszug). Mimo to může kupec žádati, by obchodní, soud, po případě (kde toho není) i okresní soud na výpisu, ztvrdli, že obchodní jeho knihy řádně jsou vedeny (tak xv. certifikace). (§ 120. jur.-nor. a § 43. úv. zák. obchod.42*) V případě processu stačí ovšem dle soud. ř. (§ 299), když kupec přiloží prostý přepis čili výtah z knih. Předložení knih samých k nahlédání je jen tehdy potřebí, když soud k žádosti druhé strany neb z moci úřadní nařídí předložení originálu (knih obch.) §§ 297.—299. 300. soud. ř.'"); přiložení ověřeného a certifikací opatřeného výtahu povinnosti té ovšem nesproštuje. Tak i stanovy: »Ost. Bodenkreditanst.« a »Ost. Kreditanstalt, für Handel u. Gew.« (it. Z. 1864 č. 49.. 1855 č. 186.) *'') Jak omylně někteří starší rak. spisovatelé (Fischer, Blodig) se domnívali. Dobře Can ste in st. 26 t p. 48. '■'■") Intervence znalců obch. knihvodení není potřebí. Srov. Adl.-CI. 1551 1828., však soudce může jích přibrati, č. 1828 Adl.-CI. *') Dobře rozeznávali sluší ohledání (rekognicí) obchodní od edici v řízení soudním. Knihu obchodní k ohledání předložiti musí, kdož svou knihou důkaz o rozhodných tvrzeních byl nabízel, k žádosti odpůrcově neb k úřednímu příkazu (§§ 297—300 soud. ř.) — Oproti tomu dlo či. 37. obch. zák. žádati může odpůrce obchodníka knihy vedoucího (byť tento ve sporu k nim sám se nebyl táhl) předložení knihy po čas trvání rozepře proto, aby určité rozhodné své tvrzení dokázal proti Lomu, kdož knihu vede, knihou jeho. Žádosti této soudce nutně vyhověti nemusí (či. 37. obch. z. »kann«), Nepředloží-li producent své knihy, posoudí soud dle volného svého uvážení, zdali a. pokud se přepisu (výtahu) z knihy víry přikládati má § 299. s- ř.; k tomu Ott. II. st. 130.—132. Nepředloží-li se však odpůrcem kniha, za jejíž edicí žádáno bylo, pokládá se obsah tvrzený za dokázaný (či. 37. obch. zák.) sr. Ott. též II. st. 134 si. V processualním směru shoduje se předložení knihy k ohledání a edice dle £1. 37. obch. zák. v tom, že kniha obchodní p o vždy u soudu, v jehož okresu se vede, a nikoli (jako jiné prvopisy) u rozdílného od tohoto soudu processual-iíího předložena býti má (či. 38. obch, z. a § 300. soud. ř.) sr. Pollitzer st. 102., Pisko-Staub 39. g 2. a, r.ál. 258. 1016,; — ohledně cizinců č. 984. 1018. 1542. Adl.-CI. 133 Od tohoto předložení obchodních knih k nahlédnutí (Vorlegung zur Einsicht) dobře rozeznávati dlužno sdělení se s knihami (Mittheilung) k vůli seznání celého jich obsahu. To naříditi může soud ve věcech dědických, při společenství statků (societas aut communio) a v případě konkursu kupce (sr. či. 40. k tomu §§ 87. 114. 195. a 210. kon. ř.) patrně proto, že tu na tom záleží, aby interessenti seznali pravý stav majetku a veškerých obchodů kupcových. Nařízení takové m&že dáti soudce dle okolností k prosté žádosti, vyslechna prve stranu druhou (sr. nál. Ald.-Cl. č. 576. 932. 1241.43a); jest-li však. poměr, o který strana právo k nahlédání knih opírá sporným, potřebí nastupovati žalobou.44) Účinek nepředložení knihy či. 37. nemá tu průchodu, však ve sporu ovšem platí předpis § 307. odst. 2. Sr. nál. v Právníku 1887 p. 198. 44a) Kterak se ohledání to státi má, o tom srov. kromě §§ 298. až 301. civ. ř., také či. 38. a 39. obch. z.45) Na základě výtahu z knih obch. nelze více žádati za prae-notaci zástavního práva pro pohledávky kupcovy; neboť § 21. úv. zák. zrušen byl § 36. knih. zák. ze dne 25. července 1871 č. 95. a či. IV. zák. úvodního k témuž. (Sr. nález repertoria č. 25.) Průvodní moc knih živnostníků, kteří nejsou obchodníky ve smyslu obch. zák., posoudiž soud dle volného uvážení. §§ 295. odst. 3. a § 272 soud ř. Mohl by tedy soudce užiti i zásady časového obmezení průvodní moci knih těchto, čímž by i zjevná discrepance mezi průvodem knihami živnostníků a knihami obchodníků byla odklizena. (Jinak Pisko-Staub, 34. § 14.) *'"') Příkaz soudní lze ovšem exekucí provésti i proti dědicům společníků. (Sr. nál. č. 1408. sb. Adl.-CI.) 0 výkladu § 114. konk. ř. sr. článek Dr. Frankla v Mittheil. d. D. Jur. Ver. 1837. s. 2. *4) Sr. nález Adl.-Cl. č. 723 (ne zcela správny) a 732., pak nálezy v Práv. 1887 p. 198. Veřejný společník žádati může dle či. 98. 107. si. obch. z. sděl e ní-se (sr. nál. č. 261.), též dle či. 253. obch. zák. tichý společník (sr. nál. č. 118.). — Co se týče konkursu srovn. § 195. konk. ř. *'*) Sr. Ullmann, Civilpr. § 72.; Neumann Civ. Pr. 663 si. Canstein, Lehrb. d. Civilpr. 2. pag. 3^4, (i) Soudce má do obsahu knih, pokud se sporné otázky dotýká, s přítomnými, stranami nahlédnouti a po případě přepis (výtah) zdělati. Ostatní obsah knih poskytnouti se má soudci k nahlédání potud, pokud to potřebí jest ku posouzení řádného vedení, knih (či. 38.). Nalézají-li se knihy v místě, jež nenáleží k okršlku soudce, požádejž tento soud místní, aby si knihy předložiti dal, při tom dle předpisu či, 38. se zachoval a ověřený přepis s jednacím protokolem jemu zaslal. (ČI. 39.) 134 Ad G. O povinnosti k edici knih obchodních (či. 37. obch. z.). Dobrovolné nabízení dôkazu vlastními knihami kupcovými řídí se vůbec zásadami §§ 298. soudního řádu. Jiná je však otázka, musí-li kupec knihy své soudu předložiti v processu o věcech obchodních (tak zv. povinnost k edici knih). Z úřadní povinnosti, totiž bez návrhu stran nesmí soudce v processu stranu vyzvati, aby obchodní své knihy předložila. Původní návrh obch. zákona (či. 38.), jenž dle vzoru francouzského práva soudci právo toto byl zůstavil byl od konference zavržen proto, že se příčí těm processualním řádům jednotlivých zemí, jež spočívají na. zásadě projednávací.4'e lata hájí jej Pisko-Staub 43. § 3. f,il) 'tyto tři spůsoby jsou imperativně předepsány. Sr. též Staub £1. 41., § i. Nestačilo by ku př. udělení neohmezené kupecké plné moci s podrobným udáním obsahu či. 42. Nemohu přisvědčiti poznámce 22. B ehr end a str. 366.: „Eine andere Art der Bestellung ist nicht (?) denkbar", leč by slovo „denkbar" znamenalo: „zulässig". (Srov. Hahn str. 188. § 8.). 147 znamenal.70) (Dle něm. obeh. zák. může se prokura, toliko výslovným pro h 1 á š e n í m uděliti § 48.) Platnost zřízení prokury není závislá na vkladu do obchodního rejstříku, jakkoli jinak principál povinen jest, prokuru k zápisu do obchodního rejstříku ohlásiti, ježto by jinak pokutován byl (či. 45.). Prokura může se též více osobám společně uděliti, tak zv. kollektivní prokura (Gesammtprocura, či. 41. odst. 3.J, v kterémžto případě ovšem ke každému jednání potřebí jest (listního neb písemného) svolení všech (či. 41. a anal. či. 136. a 229.). Není ostatně překážky, aby prokurista znamenal koliektivně s některým veřejným společníkem nebo s předsedou akciové společnosti.71) Je-li však každému z více prokuristu prokura samostatně propůjčena, může každý o své újmě jednati. Zdali jest tu ostatně kollektivní či samostatná prokura, jest quaestio facti. Dle § 1011. obě. zák. musíme v pochybnosti za to míti, že jest tu jen kollektivní prokura. Zřízení, a zrušení prokury mase do rejstříku obchodního hlavního a odštěpného závodu zapsati (či. 45., sr. nál. 1047., 1372. a 2080. sb. Adl.-Cl.; chybně č. 1326. též sb.). O účincích opominutého vkladu sr. či. 40. obeh. z. a shora str. 97. si. Prokurista má podpisovati tím spůsobem, že k firmě principálově kýmkoliv psané neb vytištěné připojí dodatek prokuru naznačující a podpis svůj (či. 44.)ra) I při podpisování směnek není prokuristovi šetřiti jiné formy. (Zák. ze dne 19. června 1872 č. 88. vyjímá totiž výslovně prokuristy.) Při kollektivní prokuře potřebí jest ovšem spolupodpisu všech prokuristu (či. 4L,,). Avšak nešetření předpisu či. 44. nemá o sobě 7,>) Tak i panující doktrína; sr. Hahn I. str. 174., Staub či. 41. g 5., nál. něm. obeh. s. VHJ. č. 76.; o pravosti toholo mílezu pochybuje Wend t-En dem. I. p. 285. ■') Tak i praxis; s theoretického stanoviska není bez pochybnosti B ehren d § 52. p. 84, proti tomu: Staub či. 48. § 4. Nový něm. o. z. to výslovně připouští § 232., že prokurista rnůžc míti kollektivní zastoupení s členem představenstva akciové společnosti. S naším náhledem souhlasí: Blaschke-Pitreich. st. 66., pröti tomu Pisko-Staub, st. 14í). "'') Ku př. A. Halla, per pro c. Stach; neb p. p. A. Halla Stach. — Stačí ostatek, když k tištěné firmě připojí prokurista vlastnoruční svůj podpis. (Sr. str. 95.). Patrně nesprávné jest na př. znamenání: „Kür A. Halla Stach." Sr. Staub k ČI. 44. 148 žádných právních následků; principál jest i tehda zavázán, když prokurista jinakým spůsobem se podepsal, pakli toliko z okolnosti plyne, že jednal jménem pána svého.72') Toliko kupci, obchodní společnosti (i akciové),73) jakož i společenstva výrobní, obchody provozující, jestliže ze závodu svých platí vyšší daň zákonem vyměřenou, mají právo zřizovati prokuristu (nař. 11. čce 1897, § 13. zák. o společenstvech z r. 1873, §8. a § 18. instr.). — Za osoby pod mocí otcovskou, poručenskou neb opatrovnickou jsoucí prokuristu zříditi může zákonný zástupce se svolením s o u d u poručenského (§ 233. obě. z.). Otázka, kdo může bý ti ustanoven z a p r o k u r i s t u, řídí se dle subsidiárního občanského práva. Prokuristou může býti každý, kdož třeba toliko částečně spôsobilým jest k právním činům, tudíž i nezletilci (§ 1018., § 1017. o. z., či. 52.). Rozumí se, že i ženské osoby mohou býti prokuristy. Prokurista může, nemusí však býti v poměru služ e b n í m k principálovi.74) Jelikož jako zástupce jedná, musí se existence vůle, i')o případě účinky omylu neb donucení z osoby jeho posuzovati. 2. O obchodním zmocněnci (či. 47.). Obchodním zmocněncem v užším slova smyslu jest ten, kdo nejsa ustanoven za prokuristu, v obchodní živnosti principála ustanoven jest, buďsi k provozování veškeré jeho obchodní živ- "*) To všeobecní se uznává; stačí na př. podepsal-lí prokurista jedině firmu s dodatkem p. p., aneb jediné své jméno s dodatkem p. p. Sr. judikaturu u Stauba k či. 44. ,:l) Sr. str. 83. pozn. 155. Jiný náhled vyslovila sice konference Norimberská v prot. str. 1064.; však udaný proto důvod, že zřízení prokuristy jest „attributem člověka ... s neobmezenou spôsobilostí vůle", jest patrné tak nepodstatným, že náhled ten — který v zákoně výrazu nedošel — všeobecně se zamítá. (Sr. IIahn II. str. 731.., Reiiaud Actienges. § 60. [2. vyd., jinak v 1. vyd.], Behrend § 52. p. 17., nál. něm. obeh.s. VI. č. 87., VII. 107., IX. č. 22.). ČI. 234. něm. álc. zák. z r. 1884 a § 238. nov. něm. obcb. z. připouštějí výslovně zřízení prokuristy s povolením rady dozorčí. Likvidátori ovšem nemohou zřizovati prokuristu. (Sr. či. 187. cfr. 42.) — Při veřejné společnosti stačí ohlášení prokuristy j edním k zastoupeni oprávněným společníkem (art. 118.) srov. nál. 1080. a 1509. sb. Adl.-Cl; chybně žádá svolení všech firmuvedoucích zástupcu, nál. 1304. též sb. ") Můžeť prokuristou býti manžel, přítel. (Sr. násled. § 14. toho spisu.) 149 nosti (generální obchodní zmocněnec), aneb jistého odboru, aneb toliko jistého kruhu obchodů.76) Objem plné moci toho zmocněnce subsidiárně blíže vyměřuje či. 47, v ten spůsob, že se plná moc jeho vztahuje na všechny obchody a právní jednání, ježto provozování živnosti princi-p á 1 o v y aneb provozování obchodů toho kterého d r u h u o b y-čejně s sebou přináší,76) aniž by k tomu zapotřebí měl zvláštní plné moci dle § 1008. obč. zákona neb dle jiných zákonů potřebné. Jenom k podstoupení směnečný cli závazků, pak k přijímání zápůjček a k vedení rozepří má zapotřebí speciální plné moci (či. 47.). Plnou moc svou na jiného přenášeti nemůže (či. 53.), čímž ovšem není vyloučeno, že může ustanovovati zmocněnce potud, pokud toho vymáhá obvyklé provozování té které živnosti (či. 47.). — Od prokury rozeznává se plná moc obchodního zmocněnce (či. 47.): L Tím, že prokura jest plná moc zákonem určitě vyměřená, v obchodech neobmezená a na venek neobmezitelná, kdežto objem plné moci tohoto zmocněnce dle libosti vyměřili se může a teprve v nedostatku takového vyměření předpis či. 47. místa má; dále tím, že i nejširší plná moc (či. 47.) dispositivně vyznačená, totiž generálního zmocněnce, obmezuje se toliko na provozování určité živnosti principálovy.76*) Ani generální zmocněnec konečně nesmí bez specielní plné moci zavázati se směnkami, přijímati půjčky, neb zastupovati principála v rozepři. 2. Jen obchodníci a obchodní společnosti, jakož i společenstva obchody provozující, pokud vesměs platí daň shora vy- ,ä) I obchodní zmocnenec může, ale nemusí býti obchod, pomocníkem ve smyslu či. 57.. t. j. nemusítbýti ve službách principála. Mužet to býti otec, syn atd. (Srov. výklad k či. 57.) Bezpodstatně rozeznává Beh rend § 53. p. 5. G. — K obchodním zmocněncům či. 47. náležejí obyčejně: ředitelé továren (nál. č. 407. Adl.-Cl.), strojníci, plavci, sklepníci (k tomu sr. násl. § 14 tohoto sp.), zřízenci železniční s obecenstvem kontrahující (pokladníci, expeditoři) atd. 76) Břemeno průvodní náleží i v tom směru ua toho, kdo tvrdí, že to které jednání náleží k obyčejnému provozování živnosti. '"") O b me zen í této presumtivní plné moci se připouští; však třetím osobám může se namítati jen tehdy,, když obmezení to znali neb znáti museli. Tak. výslovně § 54. odst. 3. nov. něm. o. z. Sr. též Staub k či. 47. star. obch. z. — 0 otázce, ručí-li principál za škodu zřízencem třetí osobě spôsobenou, sr. Randa, O náhradě škody (6. vyd. si, 34., ěi. si.). 150 měřenou, mohou ustanoviti prokuristu. Jon prokura smí se do obchodního rejstříku vložiti (či. 45.).77J Jen prokurista smí per procura znamenati (či. 44.). — Za to obchodního zmocněnce (či. 47.) může každý kupec ustanoviti (či. 47. § 7. a contr.). Plná moc takového zmocněnce nesmí se do obchodního rejstříku vložiti, byť i byla sebe neobmezonější. Obchodní zmocněnec konečně nesmí por procura znamenati (či. 48.), nýbrž s jinakým dodatkem plnou moc naznačujícím (či. 48.).78) Ocl jednoduché kupecké plné moci (či. 297. a 298.) rozeznává se obchodní plná moc (či. 47.) tím, že obchodní zmocněnec zřízen jest v ž í v n o s t i principálově, pak že plná jeho moc vztahuje se k stálému provozování jistého kruhu obchodů,79) a že man-dantem jest vždy kupec.79") Zvláštní obchodní generální zmocnění jest plná moc, tak zv-re p r a o sen táce, kterouž v Rakousku zřízené odštěpné závody u herský'ch -společností akciových a pojišťovacích, jakož i uherských společenstev výrobních v Rakousku jmenovati musí, a které do rejstříku vložiti dlužno. Repraesentace má míti plnou moc k zastoupení společnosti ve všech záležitostech, které plynou z obchodu odštěpného závodu. (Zák. ze dne 27. června 1878 č. 63. ř. z.) Důležité dispositivní ustanovení o objemu plné moci obchodních zmocněnců obsahují či. 50. a 51. a sice: a) Kdo v krámě neb otevřeném skladě zboží (nikoli v pisárně) ustanoven jest k provozování obchodu, o tom ") Na patrném omylu zakládá se nález č. 131. Adi.-Cl.; dobře za to soud nál. ě. 1216. 1282. též sb., dovolávaje se či. 12. obchod, z. rozhodl, že ani zmocněný ředitel odštepného závodu nesmí se vložiti do rejstříku. ?s) Ku pf. dodatkem: za, für. Namens atd. ") Že či. ¥i. i slovy „zu einzelnen Geschäften" rozumí přece jistý sebe menší kruh obchodu, plyne ze souvislosti všech tří jeho odstavců. Sr. též Hahn J. p. 189. p. 6., Staub 21. 47. §1., proti Behľendovi § 53. p. 5. 7. 7!") Ježto zmocnenec jedná, dlužno námitky omylu neb podvodu z osoby jeho posuzovati; principál nemůže se omlouvati, že týž jednal proti jeho vůli. To platí zejména o omylu při telefonické ujednávce. Majitel telefonu odpovídá za škodu, užil-li ho nepovolaný. § 871. a §§ 1295. si. Sr. též Staub či. 47. a nepřímo nál. něm. ř. s. I. st. 9. Však proto nelze říci, že ten, kdo telefon ve svém závodu zřídil, zmocňuje již tím svůj personál k prohlášením telefonem obvyklým. (Tak Pisko-Staub 47. st. 155.) Proti tomu Meili a j. 151 pokládá se po zákonu za to, že jest zmocněn, aby v místnostech shora naznačených (nikoliv mimo tyto místnosti) prodával zboží a přijímal peníze a zboží, jak v takových místnostech jest obyčejem (či. 50.).80) Článek tento nevztahuje se k takovým osobám, ježto zřízeny jsou v komptoirech neb kancelářích,81) ani k osobám, ježto toliko čeledí n ské služby konají (či. 50.). Přijímání peněz neobmezuje se toliko na obchody těmito zmocněnci učiněné (či. 50., který nerozeznává). Zdali mohou prodávati na úvěr, řídí se zvyklostí v takových krámech panující. (Sr. Staub st. 97.) Ustanovení loto může se toliko výslovnou a očividnou výhradou, ku př. přibitým nápisem, výstrahou v obchodní místnosti atd. vyloučiti. Dle úmyslu zákonodárce záleží podstatně na tom, mohlo-li obecenstvo zejména z okolností důvodně souditi, že jest kdo v krámu neb skladu otevřeném ustanoven k provozování obchodu. Protož bylo také vytčeno všeobecné slovo »kdo« místo původně navrženého »obchodní pomocník« (či. 50.)ss) 8°) Stačí tedy na př., stojí-li kdo (ku př. syn, přítel obchodníka) fakticky za stolkem; bezelstnost třetího ovšem vždy se přepokládá. (Sr. Behreud § 53. p. 20.: „Es genügt der Schein des Angestelltseins.") O tom sr. důkladně pojednání Jlellera v Práv. 1895 st. 233. st, pak Staub 50. §§ 2—5. — Dle zvyklosti posuzuje se též, zdali zřízenec takový jest. oprávněn, prodávati na úvěr. (B. 1. c. p. 28.) — Již § 1030. vš. obě. zák. ustanovuje: Dovolujo-li vlastník obchodu neb živnosti svému zřízenci prodávati zboží v krámu neb mimo krám, pokládá so tento za zmocněna, přijímati i zaplacení; § 1030. předpokládá ovšem zmocnění k prodejům, nikoliv tak či. 50. — Předpis § Í030. jest sice, pokud se týče obchodníků, formálně zrušen, obsah jeho platí však přes to, dle domnělé vi.il o stran; sr. též či. 67. obci), zák. Ohledně živnostníků (nekupen) zachoval § 1030. platnost svou. Chybně Saxl, Beziehungen des preiiss. L. lt. zur Codi!', uns. Civilrechts (1893) st. .9. — Nový něm. o. zák. vynechal sice v g 56. (==50. naš. o. z.) slovo „daselbst"; však zajisté nebylo úmyslem, dovoliti zřízencům prodej etc. i mimo krám, sr. Staub, Suppl. st. 48. — Schválení vadného zboží (či. 347.) jim nepřísluší; toť bylo by vzdání se práva. S1) Leč by komptoir (kancelář) byl zároveň otevřenou obchodní místností. Sr. nál. Adl.-Cl. č. 1568. Hospodská místnost jest otevřeným krámem v smyslu či. 50. Sr. Pisko-Staub 50. § 2. 8)) tírov. též nál. č. 956. sb. Adl.-Gl. a pozn. 80. — Zdali osoba v krámu zaměstnaná přijmouti může placení zboží na dluh prodaného (sr. ku př. § 1030. obě. z.), taktéž řídí se zvyklostí. Právo to jí naprosto upírá nál. č. 1810 Adl.-CI. ~- bezdůvodně. 152 Články 49. a 50. jest tudíž § 1030. obč. zák. zrušen, pokud se týče kupců a obchodů, nechť jsou v krámu neb mimo krám předsevzaty. Sr. § 1. úv. obch. z. (To bozpodstatně popírá Pisko-Staub, 50. § 6.) b) Dle či. 51., porovnáme-li či. 296., pokládati lze praesentanta účtu jen tehda za zmocněného k přijímání platů na základě obchodů, ■ pakli se vykáže účtem kvitovaným. Nařízení Lo nemá ale místa, plyne-li z okolností dlužníkovi povědomých, že k vybírání platu oprávněn není. Zvláštní třídu obchodních zmocněnců tvoří t. zv. obchodní cestující (Handlungsreisende, commis voyageurs), totiž takoví ve službo principála jsoucí obchodní zmocněnci, kteří provozují obchody jménem principála, cestujíce od místa k místu (či. 49.).82*) O těchto cestujících, platí všeobecná ustanovení o obchodních zmocněncích (či. 47. a násl). Oni pokládají se dle či. 49. zejména za zmocněny, přijímati tržní ceny z prodejů jimi uzavřených a povolovati z nich lhůty ku placení, třeba zboží nebyli sami odevzdali; k tomu sr. nál. č. 1502. sb. Adl.-CL (či. 49.).83) Rozumí se, že předpis či. 49. průchodu nemá, vymíuí-li sobě principál ve faktuře neb jinakým spůsobem přímé zaslání tržní ceny.84) Zdali má obchodní cestující právo k jednání jiného spůsobu, posuzovali dlužno dle zvláštní plné moci, pokud se týče dle či. 47.sr>) ,2") Na zmocněnce v místě ustanovené (Stadtreisende etc.) nevztahuje se či. 49. Sr. nál. něm. ob. s. VI. 21. ") Plnění jiných (na př. přímo s principálem uzavřených) obchodu přijímati, není obch. cestující zmocněn. (Opak toho ale ustanovuje § 45. obch. zák. uherského.) Mohou-li povolovali také slevení ceny trhové? Záporně odpovídá nález v Práv. 1883 p. Í319. 320. Z pravidla ovšem tak bude. Sr. Halm ad či. 49. § 2. a nál. něm. ob. s. XV. č. 111.. VII. č. 31.: „Als Regel muss gellen, dass es den Handelsreisenden nicht zusteht, (perl'ecte) Geschäfte wieder rückgängig zu machen und ohne jeden Rechtsgrund . . . unentgeltlich Verzicht zu leisten." Ve sporných případech směl by ale ovšem spíše přiměřené slevení činiti. Sr. nál. něm. o. s. VI. č. 90. ") Sr. nál. č. 184. 278. 1026. Adl.-Cl. 5S) Sr. Röhrend § 53. p. 24. Dle toho nemůže cestující učiniti novací, neb vzdáti se práv principálových, neb odčiniti platnou smlouvu (storno); ovšem ale muže přijímati dali oněm in solutum, pokud to při podobných obchodech zvykem bývá (nál. č. 167. 437. 1117. 1233. Adl.-Cl. a nál. něm. ob. s. XIII. c. 99.); muže povoliti mírné prodloužení doby platební (č. 7.14. Adl.-Cl.: agent pojišl. společnosti pojištěnci). Malé 153 V Norimberské konferenci uznávalo se a jest to též v či. 49. slovy »welche ihr Principal verwendet« jasně naznačeno, že se či. 49. jen k takovým obchodním cestujícím vztahuje, kteří v službách určitého principála jsou, nikoliv ale k t. zv. cestujícím jednatelům (reisende Agenten), jižto nemajíce principála ve vlastním jméně a živnostenským spůsobem provozují, zprostředkování a uzavírání obchodů za rozličné obchodní firmy na cizích místech. Jednatelé toho druhu nejsou obchodní zmocněnci ve smyslu či. 47., nebot nejsou v obchodu principála ustanoveni; jsouť rovněž jako místní agenti (Platzagenten) samostatnými kupci dle či. 272. odst. 4. a § 50. živn. ř.8C) 0 postavení těchto pocestných jednatelů (Provisionsreisende etc.) měli jsme v Rakousku zvláštní předpisy v min. nařízení ze dne 3. listopadu 1852 č. 220 ř. z. (sr. srovnalé nařízení min. z 16. září 1884 č. 159.), na jichž místo však nastoupil nyní zákon ze dne 25. února 1902 č. 49. §§ 59—-59c. 3. O cestujících obchodních agentech (jednatelích).87) Sluší rozeznávati, cestující ve službo principála, jsoucí a samostatné cestující agenty: L Majitelé závodů, pokud cestují, jakož i. cestující obchodní agenti (Haudlungsreiscnde), již jsou ve službách jejich, ústupky (slevy) může „obvyklým spůsobem" povolili (nál. č. 696 Adl.-Cl. nál. něm. s. VII. £. 31.). Uzavřené a principálu oznámené obchody nemůže zrušiti (nál. č. 179.1117. Adl.-CL). Sporná jest otázka, mohou-li se vady zboží cestujícím plalně oznámiti (či. 347.). Pokud, jde o zboží jimi prodané, zajisté. (Sr. nál. č. 179. 1106. Adl.-Cl.; též G. Z. 1883 č. 23.; sr. též Bohrend L c, jenž jde ještě dále.) Tak nyní výslovně § 55. 3. nov. něm. o. z., jenž ostatně zní. všeobecně: Erklärungen solcher Art können dem anwesenden Reisenden gegenüber abgegeben werden. S6) Srov. též nál. č. 344. Adl.-Cl. Též nál. č. 1473. téže sb. uznává, že místní agent jakož samostatný prostředník obchodů, nemá plné moci v či. 49. obch. zák. vytčené. — Jinak Gorski § 28., správně Herrmann, Sbor I. st. 192., C ans t ein st. 30G.; Bausenwein st. 51., Pollitzer §§ 89. 40.; Mayer, G. Z. 1899. Č. 6. 8?) O místních agentech (Platzagenten, représentants cle commerce) obchodní zákonník žádných předpisů nemá. — Agenti mohou býlí prostředníky, zástupci neb kommisionáři (Prot. p. 106.); dlužno tedy v jednom každém případě zkoumati, čím agent jest. Jest-li agent kupeckým pomocníkem a zmocněncem principála, mají ovšem předpisy o pomocnících a zmocněncích průchodu. Jest-li samostatným kupcem, dlužno dosah jeho působnosti a objem jeho plné moci v konkrétním 154 mohou dle zák. ze dne 25. února 1902 c. 49. jen u obchodníků, továrníků a (jiných) živnostníků činiti zakázky na takové zboží principálovo, které u těchto se upotřeb u je (Verwendung findet); oni smějí toliko vzorky (nikoli zboží) na cesty s sebou bráti. Vyhledávání jiných osob (neživnostníkfi, t. zv. Detailreisen) dovoluje se jim toliko na písemné vyzvání těchto s výslovným označením zboží (§ 59. t. z.).87") Ratio legis jest tu slušný ohled na místní obchodníky toho odboru, kteří konkurrencí takových cestujících agentů velice trpěli. V sídle svého závodu jest majitel závodu prost obmezení těchto. II. Samostatní obchodní agenti (kteří tedy nejsou v službách cizích, nýbrž sami jsou kupci), mohou rovněž toliko v mez í ch právě uvedených (§ 59. t. z.) z a k á z k y za své kom-mitenly (obchodníky, živnostníky) činiti a přijímati; lhostejno při tom, jsou-li místními neb cestujícími agenty. Na vlastní účet zboží prodávati nesmějí (§ 59c). Ano cestujícím agentům případě vyšetřiti. Sr. nál. 1266. 1311. sb. Adl.-CI. Společných norem tu uvésti nelze. O samostatných agentech (kupcích) má nov. něm. zák. (§§ 84.-92.) řadu předpisů; sr. již Staub (4. vyd. dod. 2. str. 150); předpisů těchto nelze bez okolků dle rak. práva užiti. ■— Právní postavení „agentů" společností pojišťovacích rozbírá Neumann ve spisu: Stellung der sog. Untoragenten einer Versicherungsgesellsch.; k tomu Roth v .Tur. Bl. 1892 č. 10., jenž proti Neumannovi dochází k výsledku, že tito jsou zmocnSnci, nikoliv toliko prostředníky společností pojišťovacích, ježto oni vydávají stranám pojistky, jichž doručením smlouva stane se perfektní, a ježto oni přijímají placení pojistného, ohlášky změn atd. Z pravidla bude tomu tak. Také Karel šl. Herrmann: Die rechtliche Verantwortlichkeit des Versicherers für seine Agenten nach österr. Recht (Berlin 1897) str. Sil. si. (k tomu Herzfeld, Wiener Zeitschr. 24. str. 200 si.), srovnává se s náhledem, že agent obchod, společnosti pojišťovací jest z pravidla zmocněncem jejím ve smyslu £1. 47., též Cosack, H. R. (3. cr.) p. 777. Gans (ein, II. R. I. str. 163. aj.; opačného náhledu jsou spisovatelé Horrniannem st. 213. p. 5. uvedení. Touž plnou moc přiřknouti dlužno agentovi i tehda, když zastupuje Vzájemnou sp. pojišťovací. Sr. Herrmann p. 212. Agenti ti býti mohou, však nebývají ve službách pojišťo-vatelfl. Sr. Cosack 1. c.; jinak Canstein I. c. Sr. ještě Mayer, Ger. Zeil. 1899 č 6. "*) Výjimka připouští se při výrobě a obchodu s hodinami, zlatým a stříbrným zbožím a drahokamy, když závod má sídlo v Rakousku (§ 59a). Tato výjimka neplatí při samostatných agentech (č. II. textu). Cestující musí míti 'úřední legitimaci (§ 59. 596). O tiskopisech plalí předpisy zvláštní § 59fř. 155 není ani dovoleno, míti vlastní sklady zboží (se. svých kommitentů).87b) Těmito předpisy (I. a II.) zrušeny byly příslušné normy § 10. min. nař. ze dne 3. listopadu 1852 č. 220, ohledně kterých § 23. úv. z. — dovolávaje se č. 49. obch. zák. — ustanovuje, že cest lijící agenti mají. také právo, vybírati tržní cenu z prodejů jimi uzavřených a povolovali z nich lhůty platební, — právo, které jim dle cit. § 10. prve nepříslušelo. Hledě k tomu, že předpisy §§ 59. a 59c zák. z r. 1902 nastoupily na místo min. nař. ze dne 3. list. 1852, mají ovšem i nyní cestující agenti (I. a II.) právo tuto uvedené.87") Cestující nemůže se však vzdáti práv principálových (Adl.-CI. č. 1117. 1829). Ostatně plná jich moc nemá vykročiti z mezí prohibitivním zákonem (§§ 59—59c/) vytčených.S7d) Místním agentům (Platzagenten) právo k vybrání tržních cen z prodejů jimi uzavřených v pochybnosti nepřísluší. (Adl.-CI. 1473. Tak výslovně § 86. nov. něm. o. zák.) Však sdílíme názor praxe soudní (sr. též nov. něm. obch. z. § 55.), že agent, jenž zmocněn jest k uzavírání prodejů, též platně přijímati může prohlášení stran, že zboží, jakož vadné, nepřijímají. (Sr. též nál. Adl.-CI. č. 1829, též Ger. Zeit. 1883 č. 23., nál. něm. ob. s. VI. č. 74., XII. o. 2., XV. č. 77., k tomu R ehrend § 55., jinak Górski I. st. 193. Pollitzer § 40. rozeznává sice shora uvedené druhy agentů, však praktických důsledků se blíže nedotýká.) Ostatně jest quaestio facti, zdali, samostatný místní agent jest zmocněn k přijímání placení z prodejů jím uzavřených, ku př. zajisté tehda, když kupec dřívější placení agentovi činěné kvitoval. Sr. nál. Adl.-CI. č. 853. (Není vždy z nálezů soudních *n) Vše to (I. a II.) platí také o cizozemských cestujících. § 59e. K tomu sr. Not. Z. 1902 £. 5. 87c) Min. nař. z r. 1852 vztahovalo se ovšem na samostatné a nesamostatné obch. cestující, kdežto či. 49. obch. z. mluví jen o poslednějších (si. „welche ihr Principal")- Odvolání § 23. nebylo tedy správné; však de lege lata nezbývá, než užiti či. 49. t é ž ohledně s a m o-statných obch. agentů. — Něm. o. z. § 84. si. ustanovuje o samostatných agentech (II.), kteří pro cizí závody obchody prostředku jí neb uzavírají, že bez zvláštního zmocnění placení přijímati nesmějí, ovšem ale oznámení vad (§86.). Tito agenti rozeznávají se od dohode fi tím, že musí výhradně zastupovati zájmy svých kommitentu a že jsou v trvalém poměru k nim. Sr. Pisko-Staub I. st. 262. 265. ST'') Obchody přes to učiněné jsou však platné. Srov. či. 11. a 276. Živnostenský úřad ovšem přestupek potresce. 15G patrno, zdali agent v konkrétním případě byl samostatným kupcem či zřízencem ve smyslu č. 47.) Agent, jenž dostává tantiémy z docílených, cen, žádati muže na principálovi výtah z obch. knih o dotyčných obchodech. (8 837. obě. z. § 303. civ. pr.) Sr. též nál. č. 2032 Adl.-Cl. 4. Prostá plná moc. (Srovn. či. 298.) Ustanovení obch. zákona srovnávají se tu s předpisy občanského práva (§ 101.7. si.). Připomenouti dlužno, že či. 298. předpokládá jediné obchody, nikoli ale povahu kupce na straně té neb oné. Společná ustanovení všech čtyř spůsobů plné moci. (ČI. 52. 55. 298.) 1. Zásada bezprostředního zastoupení (či, 52. 298.) již shora byla vytčena. Co se týče ručení principála za jednání svých zástupců sr. můj spis: 0 náhradě škody. (Přísnější jsou předpisy nov. něm. obč. z. § 278.). 2. Podniká-li kdo obchody, vydávaje se křivě (nepravě třeba bez viny)87") za prokuristu, za obchodního zmocněnce, za obchodního agenta neb za prostého zmocněnce, aneb přokročí-li tito tři poslední zmocněnciss) plnou moc svou, jsou třetím, osobám bezelstně jednajícím osobně dle obchodního zákona zavázáni, a tyto mohou domnělého zmocněnce žalovati buď o náhradu škody a ušlého zisku. (či. 283.),S!)) buďsi o splnění té které (uzavřené) smlouvy (sr. či. 55. 298.).90) Kdyby nebylo tohoto ustanovení (podobného či. 95. směn. ř.), byl by domnělý zmocněnec toliko dle §§ 1017. a 1.295. o. z. k náhradě škody obeenoprávně zavázán, čímž by se praktické potřebě obchodnictva "•) Sr. U n gor, .Jahrb. f. Dogm. 30. sv. str. 22. 58) Připomenouti dlužno totiž, že prokurista nemůže překročiti plnou moc. svou, protož neuvádí se v druhé větě 21. 55. tento druh plné moci. E") Rozumí se, že tu jde o škodu, nesplněním smlouvy vzešlou. "') Sporno a pochybilo jest, předpoldádá-li či. 55. úmyslné podvádění třetích anebo má-li £1. 55. i tehdy místa, když falsus procurator sám nalézá se v omylu. Pro náhled prvější Stube n rau ch str. 128., h, ab an d 1. c, pro náhled tento Hahn I. str. 219., B ehrend g 51. Canstein 1. st. Pisko-Staub, 55. § 3. Die všeobecného znění či. 55. pridávam se k tomuto náhledu, přes to, že onomu náhledu svědčí slovo „einlassen" v druhé větě či. 55. 151 nikterak nevyhovělo.91) Schválením (ratihabicí) nezmocněného jednání se strany zastoupeného vyloučí se působnost či. 55. Povinnost k náhradě škody a zisku, pokud se týče závazek k .plnění smlouvy ovšem nenastává, když jednající není svó-právným aneb když třetí osoba o nedostatku plné moci, resp. o překročení jejím vědomost měla. Tu jest smlouva dle prae*-sumtivní vůle stran pod tou výminkou učiněna, že ji 'principal schválí.92) Společná ustanovení o prokuře a generálním obchodním zmocněnci. (ČI. 56.) Dle či. 5G. nesmí prokurista a generální obchodní zmocněnec bez povolení principála ani na vlastní ani na cizí účet obchody jakéhokoliv druhu provozovati, aniž dle analogie či. 96. býti veřejným společníkem společnosti podobného druhu.93) Povolení toto může principál i mlčky dáti, zejména tím, že dopustí faktické provozování takového obchodu těmto svým zmocněncům (či. 56. odst. 2.). Překročí-li prokurista neb generální zmocněnec zákaz či. 56., žádati může principál od nich buďsi náhrady škody a ušlého zisku (či. 283.), buďsi může na nich ") Nejpřiměřenější hospodářská satistakce patrně v tom záleží, že falsus procurator sám splniti musí smlouvu, kterouž cizím jménem učinil. Důkazu škody tu potřebí není. — Jinak ovšem s hlediska obč. zák.. když slíbeno plnění třetí osoby; tu nastává jen povinnost k náhrade škody. (§§ 1295. 1324. 1825. 1331. o. z) (Jinak nál. něm. obch. s. VI. 60.) Dle obch. zák. zahrnuje náhrada škody vž d y i ušlý zisk (či. 283.). — 01. 55. předpokládá zřejmě, že falsus procurator předsevzal „obchod" (sr. též protokoly str. 92.), a že jest s véprávným. Tak výslovně §279. něm. obč. z., sr. též B ehre n d 1. c. a P i s k o 55. § 4. 92i Srov. Hahn I. p. 216 a j. 93) Ani jednotlivé obchody činili nesmi; nebol! zákaz neobmezuje se na živnostenské provozování. (Sr. nál. nem. obeh. s. XVI. č. 11.) Nový něm. o. zák. zákaz či. 56. obmezuje na obch. pomocníky. — Neplatná jest smlouva, kterouž se pľnomocm'k neb pomocník všeobecně zavazuje, že i po vystoupení ze závodu nebude kdekoliv neb bez časového obmezení provozovati konkurrenční obchod ni samostatně ni co pomocní];. Tak i praxe něm.; sr. též obdobné nálezy Adl.-Cl. č. 1937., 2018.. 2020. a Canstein § 18. st. 313. (smi. contra bonos m.) Nový něm. o. zák. § 74. má ohledně pomocníků o tom přiměřené předpisy: Neslušné stížení živení se (fortkommen) jest zakázáno; obmezeni konkurrence trvati smí jen tři léta. Nezletilec ovšem takou smlouvu o sobě činiti nemůže. Sr. nál. č. 1937. t. sb. 1937. pohledávati, resp. o to žalovati, aby za to bylo pokládáno, že obchody, které na vlastní účet byli učinili, uzavřeny by 1 y na účet jeho (či. 56. odst. 3.).94) Mimo to může dle okolností pomocníka ze služby propustiti (či. 62.). Právo toto promlčí se dle § 24. úvod. zákona ve třech měsících od té chvíle, kdy principál o učiněném obchodu vedomosti nabyl. Z téhož § 24. plyne, že principál nemůže současno vykonati obojí právo či. 56. (arg. slovo »oder« v § 24.). Opak toho nelze tedy dovozovati z rozdílného znění či. 56. a či. 97.95) Ze skladby § 24. (zu verlangen etc.) plyne dále, že či. 56. nezakládá t. zv. zákonné postoupení (cessio ex lege), nýbrž že musí principál na zmocněnce o postoupení práva jeho po případě žalobou nastupovati.90) O zrušení obchodní plné moci. Prokura a jiné druhy plné moci obchodní pomíjejí dle sub-sidiárního občanského zákona odvoláním mandanta97) (§ 1.020. o. z. či. 54.), pak výpovědí zmocněnce (§ 1021. o. z.) vyhrazujíc ovšem v obou případech náhradu škody, zejména služného na *') Mlčky předpokládá 21. 56., že zástupce jest s vopravným. (Srov. 13ehren d § 52. p. 20.) — Připomenouti dlužno, že se či. 56. vztahuje jediné na obchody, které zmocněnec na účet vlastní (nikoliv na účet třetí osoby) učinil. -15) Dobře Brix str. 73., Górski § 27. st. 178., Herrmann Sbor. I. st. 192.; chybně Stubenrauch str. 124., Ganstein str. 814. p. 136. Dle u her s k. obeh, zák. § 53. může principál obojí právo kumulativní vykonati. Alternatívne dle nov. nSm. obeh. zák. § 61.; a již prve Hahn str. 222., Thöl § 58., ačkoliv v Německu nebylo předpisu § 24 rak. úv. zák. Pisko-Staub 53. § 7. připouští kumulaci, když falsus procurator dopustil se viny. ~'°) Konference zůstavila rozhodnutí otázky, má-lí principál potřebí cesse zřízence svého neb může-li i bez cesse utili actione třetího kontrahenta žalovati, podpůrnému zemskému právu. (Sr. Prot. str. 87. sq.) Dle rak. obč. práva jest lato otázka vůbec sporná pro nesouhlas §§ 1358. 1422. a 1423. O tom sr. Strohal, v Griinh. Zeitschr. X. str. 672, sq., jenž neprávem proti Exnerovi, Hyp. R. p. 393. hájí cessionem ex lege, opíraje se o § 1358. Vsak § tento jedná, jak jsem již v 1, vyd. uvedl, jediné o r ukoj ems t ví. Sr. též Krasnopolski, Zeitschr. XI. str. 49. p. 9., Hasenöhrl, Obi. R. IL str. 187. '") Dle něm. o. z. § 52. nelze se při prokuře práva odvolání platně vzdáti (Jus cogens), — ovšem a conti", při jiném druhu oheh. plné moci; tak bývá dle Stauba Suppl. st. 49. v Německu obvyklo, že tich f 159 základě poměru služebního (či. 54. cf. či. 227.);°8) dále konkursem toho neb onoho (§ 1024. o. z., sr. nál. č. 1917. Adl.-CL), úmrtím mandatáře (§ 1022. o. z.) — nikoliv však (v tom jeví se úchylka od občanského zákona) i úmrtím zmocňujícího principála (či. 54. 297.), leč by to zvláště ustanoveno bylo. Takové zvláštní ustanovení nemá však při prokuře průchodu (či. 42. 43.). Zrušení prokury a »repraesentace« tuzemských filiálek uherských akciových a pojišťovacích společností i výrobních společenstev musí se vložiti do rejstříku. O účincích vkladu a opominutého vkladu srovn. či. 46. obeh. zák. a shora § 10. t. spisu.09) ad 7. Plná moc soud, sekvestra. Plná moc sekvestra soudního rovná se plné moci zmocněnce dle či. 47. obch. z.; týž jest však mimoto zvlášť oprávněn, odvolati prokuru neb plnou moc, exekutem propůjčenou a přijímati zásilky peněžní pro závod určené. (§ 34-3. exek. ř.")") §14.- 0 obchodních pomocnících. (Tit. ví.)09") Slovem »obchodní pomocník« (Handlungsgehilfe) v širším slova smyslu rozuměti sluší vůbec všechny osoby, které v jislém závodu obchodním od principála s m 1 o u v o u us t a n o v e n y jsou, společník, jenž ustanoven jest za zmocněnce, vyhrazuje sobě rieod-volatelnost plné moci za trvání toho .poměru. Nál. č. 1796. Adl. Cl. zůstavuje rozhodnutí o neodvolatelnosti prokury rozsudku soudcovu, připouští však bezodkladný výmaz z rejstříku. —■ Jest-li principál nezletilým a jest-li při odvolání prokury odpor mezi poručníky a spohiporučníkem. potřebí soud. schválení. Sr. § 233. obch. z. a nál. č. 1965. Adl. Cl. ') O tom sr. nási. § 14. ') Uherský obch. zák. srovnává se s rak. obch. zák., vyjímaje jediné §45., dle. kterého obchodní cestující všechny pohledávky svého principála vymáhati může, a odchylný předpis § 53. shora v pozn, 1. již uvedený. ') O tom sr. Poliak, Zwangsverwaltung wirthschaľtl. Unternehmungen. Jur. V. Sehr. 31. (Sep. výt), Fischböek, Ger. Z. 1902 č. 30. sl. b) Předpisy nového něm. obeti. zák. tak podstatně se liší od našeho práva, že bližší porovnání vymyká se z mezí této učebnice. Ostatně chystá se i u nás nové upravení té látky osnovou sněmovně posl. předloženou. 160 aby j a k o j c h o p o d r í z e n c i v n é m s t á 1 e o b ch o d n í služby konaly.10") Tyto služby mohou záležeti buďsi: a) v provozování obchodu jménem a na účet principála, t. j. v právnickém provozování závodu; buďsi. b) v pracích a službách spůsobu jiného, t. j. v technickém provozování obchodů; buďsi c) v tom i v onom zároveň (či. 58.). V titulu VI. vyrozumívá obchodní zákon slovem »pomocníci obchodní« veškeré pomocníky sub lit. a) b) a c) uvedené. Srvn. či. 57, a 58. 2.101) 0 obchodních zmocněncích lit. a) jedná zákon mimo to v titulu zvláštním, totiž v V. Jsou-li však tito [lit. a)\ k principálovi v poměru služebním, posuzuje se tento dle titulu VI. (ČI. 58. odst. 2. měl by vlastně de lege fer. zníti: »so finden auch die Bestimmungen über Handlungsbevollmächtigte Anwendung«.) Poměr služební totiž tím se nemění, že předmětem služeb jsou jednání, která zřízenec jako zástupce principála uzavírati má s osobami třetími. V tomto směru mají ovšem průchodu '") Poměr služebný obchodních pomocníku, o ktorých obchod, zákon v VI. titulu jedná, předpokládá patru« smlouvu (či. Gl. si.). (Sr. Hahn I. sir. 166. ad či. 57. § 9.) Však pomocným orgánem může býti i poručník, manžel, nucený správce (§ 343. exek. ř.) atd. (sr. Behrend sir.312.); nikoliv představenstvo akciové společnosti. Ovšem nevztahují se předpisy VI. tit. na takové pomocníky. (Sr. T Ji öl § 58., Stuben-rauch g £6. 11. B.) — Tak zv. agenti a cestující provisní (Provi-sionsreisende) nebývají pomocníky ve smyslu obch. z. (Sr. shora pozn. 87. 87°., též nál.' něm.'ob. s. V. 24., IX. 31. XV. 111. a j.) — Poměr služební ve smyslu Lit. VI. předpoklad* patrně podřízení zřízenců pod principály, což často se přehlíží neb nedostatečně se poví; k tomu sr. Pick, die Lohnbeschlagnahme etc. (1900), jenž vsak klade váhu jen na hospodářskou závislost. ") Sr. též Hahn I. st. 166., Staub k či. 57. §§ 2. si. a jiní. Tím vzdávam se restriktivního výkladu staršího vydání, jenž spočíval, na chatrné skladbě či. 57. a 58. — Nelze ostatně pochybovati, že obchodní zmocněnci mohou — ale nemusí býti pomocníky služebními ve smyslu VI. titulu, tak ku př. manželka, syn,, přítel (srovn. pozn. 100.), tu tedy titulu VI. ani přímo ani obdobně užiti nelze. Jinaký byl smysl rozvrhu podobného v předběžných návrzích zák. (Srovn. o tom Halin I. p. 232. si.) Smlouvy najímací (engagements) náležejí dle či. 273. k obchodům. — Staub k cl. 57. a Górski §26. počítají k služebným pomocným osobám mimo třídy shora pod lit. a & c uvedené ještě lit. d čeleď; však společné jim všem ustanovení spočívá jen v přednosti ná.roku námezdního v konkursu (§ 43. k. v.) a či. 65. obch. z. čeleď k pomocníkům nepočítá. 161 předpisy V. titulu v příčině plné ínoci (zastoupení či rcpre-s e n táce principála) dané.1("'1) Sporno jest, co rozuměti dlužno slovem' »služby« (Dienste) v či. 57., zdali jediné tak zv. komerci ein í služby (kaufmännische Dienste), totiž služby tak zv. kupeckých mládenců a učen-níků (Handlungsdiener, Handlungslehrlinge v obvyklém či historickém slova smyslu) aneb zdali i industriálni čili živnostenské služby, ku př. služby chemiků, mechaniků, tovaryšů, po případě i dělníků v továrnách (či. 4. 271. 272.). Valná část spisovatelů též i nejvyšší obchodní soud německý hájí prvého náhledu a nepočítají tudíž na př. ředitele továren, stroj niky (Werkmeister), chemiky a kreslíce v továrnách na chemikálie neb stroje a t. d. (či. 4. 271. 272.), tovaryše, aneb kuchaře a sklepníka hostince (či. 10.) neb kondukteury železnic (tramwayí) neb kočího speditorova a t. d. — k obchodním pomocníkům (či. 57., arg. vložka či. 57. »Handlungsdiener, Handlungslehrlinge«, kterých pojmů užívá prý či. 57. v obyčejném slova smyslu; sr. nálezy něm. soudu obch. X. č. 66., XI. č. 119., XV. č. 4-1., XVII. č. 66. a j. Tak i Hahn a Gareis F. k öl. 57., Voldern-dorf I. p. 416., Behrend str. 313., Staub či. 57. a dle rak. př. Ganstein § 19. st. 316., Pisko st. 184.1UZ) — Tak výslovně i nový "") Xelze tu ovšem mluviti o kombinaci dvou různých typ smluvních: smlouvy služební a smi. mandátní (neb mocenské); chybný ten náhled souvisí s nejasnou skladbou 2?. hlavy vš. obč. zák., jež tu ve smyslu starší theorie 18. věku směšuje smlouvu mandátní a zastoupení na venek a obojí jedním dechem upravuje. Zastoupení nemusí se zakládati na mandátu, sr. str. 113.; a mandát zásadně bezúplatný nezahrnuje v sobě nutně representací (ku př. při kornmisi, při contr. aestimatorius § 10=8). Na vše to již upozornil Slupečky, Versio in rem st. 142. pozn. 256.; sr. též nyní spis s obšírným výkladem: Krčmář, Smlouva námezdní dle rak. pr. str. 17. si., 32. si., 70. si. — Jsou-li uložené služby (práce, dílo) za odměnu ujednány, jest tu smlouva námezdní. Správně praví Krčmář § 2. št. 78, že egoisrnus a altruismus jsou momenty smluvu námezdní a smi. mandátní i dle rak. práva rozlišující. I02) Ostatek počítá i něm. říš. soud XV1IL st.25. ředitele továren tehda k pomocníkům, když vyplácejí mzdy. Behrend p. 314. p. 10. klade ua to důraz, zdali převládá kupecká neb živnostenská činnost. Palmo, jak choulostivé jest takové rozeznávání v konkrétním případě. Protokoly str. 95. ovšem zdaleka ukazují k obvyklému smyslu slov: Ilaml-lungsdietiei- atd., ale dodává se na sir. 95. 96.: Da,bei könne kein Zweifel sein, dass wo gleiche Verhältnisse beständen, die Bestimmungen Dr. Antonín Itafula: Obchodní právo. 11 162 něm. obeh. zák. § 59.: »Kaufmännische Dienste«. (Tím v Německu kontraverse řešena!) — Opačného náhledu hájí ze spisovatelů' T h öl, § 78., We n d t v Endcmannovu H. R. I. p. 249 a j., a praxis rak. soudu(Adl.-Cl.ô. 1640., Jur.Bl. 1892 č. 10.,cf. č. U24.Adl.-Cl.) — a to vším právem, neboli pojem »Dienste« sc. im »Handelsgewerbe« zahrnuje netoliko »kupecké«, nýbrž všechny, tedy i technické pomocné služby při závodech obchodních, vyjímaje ovšem služby čeledínské, které zákon výslovně vyjímá (či. 65.).108) Neboť pojem »Handelsgowerbc« dlužno bráti ve smyslu obchodního zákonníka' (či. 4. 271. 272.), nikoli ve smyslu historickém neb laickém.104) Dokladem toho náhledu jest pak znění § 25. úvod. obchod, zák. a § 92. živnost, nov. ze dne 8. března 1885 č. 22. ř. z., ježto ustanovují, že předpisy žívn. řádu o živnost, pomocnících vztahují se též na pomocníky obchodních živností (»auf Gehilfen bei Handlungsgewerben« § 25. cil.; »auf die Handlungsgehilfen, Handhrngslehr'finge und Hancllungsdiener« § 92. cit., jehož nápis zní obecně: »Kaufmännisches Hilfspersonale«).10J") Tím, že náš zákonodárce užívá pro m i s cue výrazů právě uvedených, na jevo dává, že při pomocném personálu obchodních živností nerozeznává mezi tak zv. »kupeckými pomocníky« a jinakými (živnostními) obchodními pomocníky.104'-) dieses Titels in Anwendung zu kommen hätten. Ostatek d ft vo d, proč vložka, (Handlungsdiencr, H.-Lehrling) kommisí přijata byla. z jednohlasného hlasovaní nevychází. "i:!) Namítá-li Hahn p.234.p.4.: Dieser weitere Begriff .. . ist wegen seine) grossen Allgemeinheit. . . nicht zu venvertben, lze připustiti jen tolik, že zákonník snad pochybil vyměřením tak neohmezeného pojmu. Ostatek působí i restriktivní výklad v prakt. smíru nesnáze, nehledě k tomu, že pojem „kupeckých" služeb jest velmi záhadný. (Srovn. na př. jen sestavení judikatury u Stauba 1. c.) — Poštovní úředníci ««náležejí k obchod, pomocníkům, majíce postavení veřejnoprávní; zdali úředníci státních železnic? Pisko 57. § 1. přisvědčuje. ;1H) O čeledním řádu srovn. důkladný článek Trümmla v Právníku 1883 str. 1. si. Týž srovnává se p. 9. s náhledem shora uvedeným, ač min. obcii. nál. ze dne 10. srpna. 1862 č. 4520. jinak rozhodlo. """) Upozorňuji, že § 92. živu. nov. po slovu: Handlungsgehilfe nevkládá tak jako či. 57. v závorce slova: • Handlungslehrlinge und Hancllungsdiener, nýbrž slova ta dodává. Tím stává se interpretace něm. říšského sondu u nás nemožnou. To vše neuvažuje ľ i s k o - Staub 58. S 1. lit. ľ. 1wb) Náhled náš skvěle hájí proti názoru 1. a 2. stol. důvody nál. nej v. soudu ze dne 27. ledna 1892 č. 771. (Jur. BI. 1892 č. 10): „Nedostává 163 Tomu svědčí konečně § 5. lit. d) zák. o živnost, soudech ze dne 27. list. 1896 č. 218., jenž k živnostenským pracovníkům (Arbeitern) počítá: »při obchodech všechny v kupeckých službách zaměstnané osoby« (»bei Handelsgewerben alio zu kaufmännischen Dienste verwendete Personen«).104") (Výkladem naším získá i jednotnost a přehlednost materielního práva oproti rozháranosti dle opačného výkladu, jakáž se jeví u Piska-Siaub, 57. §§ 3. si.) Dle toho náležejí tedy ke kupeckým pomocníkům ve smyslu či. 57. netoliko kupečtí mládenci a učedníci, kompi.oíristé, účetní, nýbrž i ředitelé továren (či. 4.) a jiných obchodních závodil, strojníci (ô. 1788. Adl.-CL), chemikové, exp editoři novin, ano i redaktoři novinl0iá) a i. d., rovněž sklepníci a kočí, které živnost, nov. ze dne 8. března 1885 č. 22. (§ 73.) nepočítá k čeledi, nýbrž k pomocníkům živnost/ním (Gewerbliches Hilfspersonale). Ano sklepníci (Kellner), kteří přijímají placení, musejí se se naprosto žádného vnitřního důvodu, proč by normy či. 62. a 64. obch. z. neměly míti průchodu též na žalujícího ředitele cukrovaru, ježto žalovaný principál jest obchodníkem ve smyslu či. 4. obeh. z. a tudíž ředitel továrny jeho obchodním pomocníkem jest; mylní soudí nižší stolice ze separátní úpravy 5. a 6. titulu že slovem „pomocník'1 jen pomocníky nižší kategorie rozuměti sluší: naopak dokazuje či. 58., že pomocníky mohou býti i prokuristé neb obch. zmocněnci; Zákon také nerozeznává, náleží-li činnost pomocníka do technického neb účetního neb vlastního kupeckého oboru (v užším gm.). Sr. táž ná). něm. ř. s. v pozn. 102, a Pfersehe, das gewerbliche Arbeilerveriiältniss etc. 1892 str. 9 si. '"') Sr. též Ott, Ř. S. I. st. 98. si. a st. 111.; jinak Can stein 1. st. 317. Pisko-Staub 1. c. (Pollitzer §4-2. se nevyjádřil.) Zpráva společné per-manenční kommisc odůvodňuje to následovně: Ježto obchodní živnost náleží ke kompetenci živnostenských soudů, není pocbybno, že sem náležejí všichni „pracovníci" (Arbeiter) v živnosti obchodní. V malých závodech nerozeznávají se osoby, jež se zabývají živnostensky (gewerblich), od těch, kdož jenom kupecky (kaufmännisch) k. p. v korresporidenci se zaměstnávají; (jen) ve větších závodech činí se tento rozdíl. Ježto by se mohlo pochybovati: zdali osoby kupecky zaměstnané podrobeny jsou příslušnosti soudů živnostenských, usnesla se panská a společná komrnise, že se otázka ta má výslovně rozhodnouti. To přehlíží Pisko na u. m., s jehož výkladem 57. § 25. namnoze nesouhlasím. 10W) Staub 57. §§ 2., 3. sem počítá sice expeditory, nikoli však redaktory; rovněž Pisko 57. § 2. — Pomocníci lékárničtí jsou obchodními pomocníky (či, 4. 57. 271,), sr. nál. nej v. s. .Tur. Bl. 1898 č. 42.: jinak Pisko st. 157., jenž jo občansk. právu podřizuje. (Živnost, řád na ně se nevztahuje, či. V. lit. g.) Sr. nasi, výklad textu. 16d počítati též k obchodním zmocněncům (či. 58.).105) Pochybná jest otázka ohledně dělníků v továrnách;106) však nemá u nás praktického významu, jelikož ve všech továrnách přibitím vyhlásiti se musí tak zv. »řády pracovní« (Arbeitsordnungen), které dle § 38. a) živnost, řádu z r. 1885 poměr služební dělníků podrobně upravují a kterým se každý dělník výslovně neb mlčky podrobuje. (Srov. § 25. úvodu, zák., k tomu či. 57.) .Pokud obchodní zákon v či. 59.—65. nic jiného neustanovuje, platí pak předpisy živnostenského řádu o osobách pomocných (Hilfsarbeiter, Hilfspersonale) soudobně též ohledně obchodních pomocníků. Sr. § 25. úvodn. zák. a § 92. živn. nov. z r. 1885; cf. mil. 1245. 1308. Adl.-Cl. Při tom dlužno připomenouti, že slovem »pomocníci« vyrozumívá živnost, novela ze dne 8. března 1885 č. 22. § 73. toliko kupecké,1"6") tovaryše, sklepníky, kočí při živnostech dopravních a t. d., pak fabrické dělníky a konečně učedníky (mužského neb ženského pohlaví) — nikoliv ale osoby pomocné pro vyšší služby ustanovené,100") '""') Srov. Wondt, Endem. II. II. I. p. 262.; i. bezplatná služba zakládá poměr obchodního pomocníka. Jinak B ehrend p. 317., Staub 57 § 8., Canstein I. c. a nál. něm. říš. s. I. st. 473. ""0 Dělníci spadají sice do kategorie obchod, pomocníku, však pro působnost obchod, zákonníka není místa proto, že dle § 25. úvodn. zák. obch. a § 88a. živn. nov. z r. 1885. poměry služebné dělníku v každé továrně ano i v každé živnosti, v které pracuje více osob ve společných síních zvláštním „pracovním, řádem" (Arbeitsordnung) upraviti se musí jenž opatřen byv „visem" úřadu živnostenského v dílnách vyvěšen a vstupujícím dělníkům oznámen býti má. Dělník, jenž pracuje za denní mzdu, není pomocníkem; sr. nál. AdI. Cl. č. 1748. ""*) Obchodní cestující počítá nál. č. 1245. sb. Adl.-Cl. k vyšším zřízencům, na které nevztahuje se řád. živ., resp. gremiálni; otázka est. qaiaestio facti. 081>) g 73. živn. nov. sem čítá: a) Gehilfen (Handlungsgehilfen, Gesellen, Kellner, Kutscher bei Fuhrgewerben, b) Fabriksarbeiter, c) Lehrlinge, d) jene Arbeitspersonen, welche zu untergeordneten Hilfsdiensten beim Gewerbe verwendet werden (ovšem s vyloučením nádenníku atd. či. V. lit. d. úvod. zák.). Musí-li se strany dle živnost., zák. podrobiti nálezu rozsudího (grémia atd.), jest ovšem kompetence! řádných soudů vyloučena. Sr. nál. 1308. sb. Adl.-Cl. O civilistickom dosahu novelty /. ľ. 1885. srovii. poučný článek Krusnopolského v Griiulmtově: Zcitscbf. !'. d. Privat, u. ö. R. XIV. 372. si. a ve zvláštním otisku. Že živn. noveUou nemění se obeh. zákon, toho dokladem či. 11. obeh. zák. (Mění. zák. živ. § 121. rozeznává „tovaryše''' a „pomocníky" (Geselle, Gehilfe) jako zvláštní kategorii.) S náhledem textu souhlasí Mataj a, 165 jakož ku př. jednatele, mechaniky, faktory, účetní, pokladníky, kreslíce, lučebníky a t. d., aniž osoby, ježto konají služby čele dní. Konkurrenco obchodního zákona a živnostenského řádu vztahuje se tudíž jenom k obchodnímu personálu nižší služby konajícímu, zejména ke kupeckým mládencům, tovaryšům, sklepníkům, kočím povozníků, učedníkům a k dělníkům (sr. pozn. LOG.). Rovněž nevztahuje se živnostenský řád na pomocníky takových, závodů, na které se vůbec živnostenský řád tento dle či. V. lit. g. k. 1. m. n. p. g. úvodního zák. k živn. řádu nevztahuje, tak zejména: na pomocníky při lékárnách, bankách, při úvěrních, pojišťovacích, dôchodkových ústavech, spořitelnách, při železnicích a paroplavbě, při stálých přívozech, při uámořské plavbo, při podniku a prodeji periodických časopisů, při obchodu podomovním. Na pomocníky těchto podniků vztahuje se tedy vůbec toliko obchodní zákonník.108") Práva a povinnosti pomocníků ve smyslu obchodního zákona řídí se předem smlouvou služební (Dienstvertrag), která bývá úplatnou.'07) Pokud, smlouva ničeho neustanovuje, platí následující předpisy zákona:107") 1. Pomocník obchodní má vykonávati práce jemu smlouvou uložené; nebylo-li nic o tom umluveno, platí obyčej místní (vůbec obyčej toho města, kde principál má' ten který závod), po případě rozhodne soud uváživ třeba dobré zdání znalců. Pomocník není oprávněn, aby jménem principála právn í jednání předsebral; je-li však k těmto zvláště zmocněn, pak platí zároveň ustanovení V. titulu o obchodních zmocněncích (či. 58.). 2. Pomocníkovi bez povolení principála dovoleno není obchody provozovati na vlastní neb cizí účet (či. 59.). V příčině té Gewerberecht st. 62., P i s k o - Staub, 57. § 2. x proti H. H e i I i n g e-r o v i, Gewerberecht II. 6. si., jenž živn. řád také na v y š š í z ř í-zenec vztahuje. 6C) Lépe něm. živn. r. č. 154., jenž obchodní pomocníky naprosto z oboru živn. řádu vylučuje. Sr. Krasnopolski, str. 7. Nedosti jasný jest výklad Pollitzra § 42. 07) Tak zv. novoroční přídavky neb dárky (gratiíikace) mají jen tehda ráz povinné dávky, když byly smluveny neh když se povinnost k tomu zakládá, na místním obyčeji. Srovn. Bohrend § 45. p. 22., Pľafť-Hoľm., Coram. I. str. 249. p. 117. "") Poměr učedníku řídí se předem smlouvou učednickou (Lehr-vertrag). Pokud zde neb na str. 171. nic jiného podotknuto není. platí předpisy shora uvedené též o kupeckých učednících. 166 platí vše to, co u výkladu či. 56. a § 24. bylo uvedeno. (Sr. zejm, pozn. 93.) 3. Pomocník má právo na smluvenou neb v místě obvyklou odměnu (služné a vydržování, Gehalt und Unterhalt); není-li tu ani úmluvy ani místního zvyku, rozhoduje o odměně soudce, který dle okolností vyslechne znalce (či. 57. § 1153. o. z.).l0S) Imperativ §§ 78.—79. živn. nov., dle kterých se mzda živnost, pomocníků vůbec toliko v penězích ujednati a. vypláceti smí, dle § 92. živn. nov. též na obchodní pomocníky se vztahuje, an týž § ohledně kupeckých pomocníků předpisům živn. řádu potud místa dopřál, pokud obchod, zák. něco jiného neustanovil. V tom směru (placení mzdy v hotovosti) obeh. «ak. (61. 57.) ovšem dopouští ujednání výživy (Unterhalt) na účet mzdy. Pokud však nejde o výživu in partem salarii, má § 78. živn. ř. i tu místa.108*) Odměna může záležeti v určitém s alairu neb v určité pro vis i z hrubého výnosu.1"8'') neb v určité tantiémě v čistém výtěžku (tak zv. »commis interessó«). Rozdíl mezi takovým pomocníkem a společníkem záleží patrně v tom, že onen jest služebníkem, tento ale sppluprincipálem závodu. O tomto případě sr. J. Hell era v Práv. 1896 st. 1. si., R e h r e n d L str. 320.109) — Ostatek stačí, osvorlčí-li pomocník svou '") Difference či. 57 ä eont. § 1152. týká se jen „zvyklosti". Že commis interessó žádati mfiže nahlédnutí v obchodní knihy, o tom sr. pozn. 109. °8*) Tomu výkladu nevadí slova či. 57. „in Ermanglung einer Übereinkunft"; neboť slova ta vztahují se — rovněž jako § 1152. obč, z. — toliko k otázce, zdali a jaké služné pomocník obdržeti má. Jestli ale služné umluveno [neb zvykem neb soudem ustanoveno], pak hodí se na spůsob jeho vyplácení předpis §§ 78. 79. živn. ř. — K r as n op ol ski str. 7. naprosto tu vylučuje působnost živn. nov. (§ 78. si.). Tak ovsem ním. živn. ř. či. 154. Však dle § 92. rak. živ. nov. musíme ovšem v smyslu shora uvedeném rozeznávati. Při učednících může se eventuelní mzda netoliko na stravu a byt. nýbrž též na ošacení srážeti § 97. a §99. (i., sr. k lomu vůbec Krasnopo [ski p. 70. si. osb) Sr. nyní též Krčmáře, Smlouva námezdní st. 134.; mzda jest tu z pravidla vyměřena ve formě mzdy kusové. ""O Dobře v obšírnějším článku též Heller v Práv. 189G st. 1. si., Mehrend § 45.; souhlasně právě vyšlý spis: Krčmáře: Smlouva námezdní str. 127. si. Podnikatelem a pánem závodu jest principál, jemuž i commis interessé zůstane podřízen. Ovšem může týž žádati občasný výpočet výtěžku za ono období, za které mu podíl přísluší; stačí však, když principál předloží bilancí o zisku a povolí zřízenci, aby zkoumal pravost její nahlédnutím do knih obchodních (Sr. anal. či. 253. odst. 1.; 167 ochotu k službám; netřeba, aby jich principál vskutku přijímal. (Sr. § 1155. a § 79. živn.ř.; též Pisko-Staub 02.§ 19.) Odměna platí se de kurs i vně, ač není-li nic jiného o tom ustanoveno (§ 1156. o. z., či. 60. oben. z.). ,09")\ Nemůže-li pomocník bez viny své po nějakou dobu, na nejvýš po šest neděl služby konati, nepo-zbývá proto práva na odměnu (či. 60.). u0) Nárok na služné promlčuje se v 30 letech; uplynutí tříletí nemá v zápětí d uměn ku, že služné jest zaplaceno, ježto dv. dekr. ze dne 10. dubna 1839 č. 335. týká se jen mzdy čeládky.110*) (Kratší lhůty promlčecí -..... pětileté [švýc. o. pr. 147.] doporučuje právem Heller 1. c. p. 4.). 4. Trvání poměru služebního řídí se předem smlouvou (či. 61.); zejména poměr zaniká uplynutím doby končící neb výpovědí. Není-li tu úmluvy jiné, může každá strana poměr služební koncem každého kalendářního čtvrtletí zrušiti, dá-li napřed šestinedělní výpověď (či. 61.). 11"b) Výpověď podmíněná ne- další právo tichého společníka či. 253. odst. 2. zřízenci přisouditi nelze.) Sr. Heller st. 7., Halm II. st. 238, k tomu Krčmář st. 131. Tak nyní též návrh rak. o pomocnících § 60b. — Omylně rozh. nejv. soud v č. 120. min. věstn. — Rozumí se, že nárok na mzdu promlčuje se teprv ve všeobecné 301eté lhůtě; kratší ihíity vhodně ustanovují novější zákony: švýc. 5 let (či. 147.), něm. z. 2 leta (§ 190.). ""*) Sr. též Holier I.e. st. 3. p. 4. proti Behrendovi st. 320. p. 23.. jenž se Kirchs tetter e m dal vésti. uo) Sr. nál. něm. obeh. s. IV. č. 69. 'Výpověď jest čin vždy jednostranný; přijetí výpovědi není potřebí. Přijatá výpověď spadá do kategorie zrušovací smlouvy. Šetření určité formy nevyhledává se. (Sr. Bohrend str. 330.) Zdali opožděná výpověď platí aspoň pro následovní termín, jest otázka skutková. (Srov. Hahn I. str. 239.) ,lto) Tak zejména v případě nezaviněné nemoci. Nárok ten dobře se srovnává se současným nárokem pomocníka na pokladnu pro nemocné dotyčného družstva (Genossenschaft) dle § 121. živ. nov. ze dne 15. března 1883 č. 39. Ř. Z. (Srov. obdobný souběžný nárok živnost, pomocníku jednak na majitele závodu, jednak na nemocenskou pokladnu společenstva dle § 82 h. 84. a 92. živn. novel, z 15. března 1885 č. 22. a dle § 121. cit. novelly z r. 1883.) Obojí nárok jest různé povahy: nárok na principála jest rázu soukromoprávního, zakládající se na smlouvě námezdní; nárok na pokladnu společenstva jest nárokem veřejnoprávním na donuceném pojišťování spočívajícím. Tak i min. nař. ze dne 15. července 1885 č. 25238. Sr. též P i s k o - Staub, GO. g 3. nob) Neplatí tedy pro kupecké pomocníky kratší doba výpovědi, kterou ustanovují některé gremiálni řády, ku pí. Vídeňský; neboť dle § 25. úvodn. zák. platí v příčině té předem obchodní zák. Sr. též nál. nejv. soudu ze dne 2. pros. 1885 c. 13712 v Jur. BI. 1880 i. S. (Takové ustanovení grern. řádu nemělo se ani schváliti!) — Něm. o. zák. § 67. 168 platí.111) — I před časem smluveným11'2) a bez výpovědi může každá strana z důležitých důvodů (v zákoně jen příkladmo uvedených) »za rozvázání služebního poměru žádati«, správně řečeno: může poměr služební ihned zrušiti (či. 62.). Zdali důvody jsou důležité, to v případu rozepře posouditi má soudce (či. 62.). Však předchozí žaloby není potřebí; stačí, když soudce napotom důvod mimosoudního odstoupení dostatečným nalezne. Tomu svědčí §§ 82. 82a. živn. nov. z roku 1885 (sr. § 78. živn. ř. z r. 1859), jež i ohledně obchodních pomocníků platí112*) a nám dle § 25. úvodn. zák. k výkladu obojetného znění obch. (či, 62.) slouží. (Si-v. nál. Adl.-Gl. c\G10. 1173. 1640. Ger. Ztg. 1876 č. 13.; 1881 č. 69., nál. nej v. soudu Jur. BI. 1892 č. 10. ,l3) a j.113"). (Také znění nov. nem. o. z. § 70. si. bylo za tím účelem změněno, aby nebylo pochybilo, že zrušení služebního poměru již výpovědí nastává: Das Dienstverhältniss kann ohne Einhaltung einer dobře ustanovuje: Jestliže smlouvou ustanovena, delší neb kratší lhíita výpovědi, musí pro obě strany býti stejnou a nesmí býti kratší jednoho měsíce, a musí se končili koncem kalendářního měsíce. Totéž navrhuje osnova rak. m) Srov. nál. Adl.-Cl. č. 610. Ohledně učedníků poukazuje či. 61. předem k smlouvě a subsidiámě k místním předpisům. Sr. str. 138. Služby na zkoušku (Probedienst) netýká se či. 61. 11J) Tak i praxis něm. ob. s. IV. c. 82. VII. č. 69. XXI. č. 82. Rovněž většina spisovatelů: Hahn I. str. 241., Wendt-Endem. I. p. 256, Bohrend str. 831. Jinak Thöt § 79., Brix k § 52., Stubenrauch str. 155. J1"*) Arg. § 82a.: „Zeugnisse", sr. Krasnopolski p. 65. 11:i) Nález ten praví: Die Fassung der Art. 62. u. 74. IL G. B. („verlangen" „aussprechen") gestatten nicht die versuchte Deutung, als ob der Kläger in seinen Dienstbezügen so lange belassen werden sollte, bis die Aufhebung des Dienstverhältnisses vom Gerichte entschieden wäre. Vielmehr ist dem Sinne des Gesetzes eben dadurch entsprochen, dass mit Ortheil die Verweigerung des Gehaltes für gerechtfertigt erklärt wird. Za důvod zrušení ve smyslu č. 62. č. 5. uznáva týž nález nejv. soudu trestní urážky; zároveň vyslovuje se, že vzájemné pozdější urážky ze strany druhé neb pozdější odvolaní urážky neodčiní právni následky prvního skutku. U3") Srov. II ahn I. c, Wendt, v Endemanu st. 261 si. Bohrend g 46. p. 14., Ganstein I. st. 327., Górski st. 179., nál. něm. i. s. XVII. c. 48; za to žádají nález soudní: Staub CI. 62. § 3. a Pisko str. 11í.; Pollitzer otázky se nedotýká. I kombinace více o sobě méně závadných příčin muže zavdati dostatečnou příčinu k odstoupení (srov. nál. něm_ ob. s. XIX. č. 38.). Zdali ignorování určité příčiny propouštěcí pokládati lze za prominutí, jest otázkou skutkovou. 169 Kündigungsfrist gekündigt werden etc. Sr. též Staub Suppl. St. 52.). Slova zákona či. 62 »kann verlangt werden« nesmějí se tedy vykládati v ten smysl, jako by bylo potřebí předběžné žaloby. Není ostatek nezbytno, aby odstupující při odstoupení udal určitý toho důvod; a udal-li jej, může přes to v pozdějším procesu udati jiný důvod, třeba o něm prve nebyl věděl.111"') — Gl. 63. a 64. uvádějí důvody zrušení jen příkladmo.113") K těmto důvodům připočísti dlužno i důvody § 82., pak 82a. živn. nov. z roku 1885, pak konkurs principála, zastavení platů,114) 115) nikoliv ale úmrtí jeho.'13") Rozumí se, že trvalá nespůsobilost u3b) Jen náklad soudní ztrácí v tomto případě. Sr. též P i s k o - Staub, 62. st. 213. '"') Z'drábá-li se obchodní cestující vrátiti se domů k příkazu principálovu, jest to důvod dostatečný k neprodlenému zrušení svazku služebního (sr. nál. č. 1708. Adl.-Cl. a Jur. Bl. 1893 č. 25.), nikoliv však změna cestovní toury sr. nál. či 2ÜC0 Adl.-Gl. Hrubé, trestuhodné urážky na cti principálem odůvodňuje zrušení služ. poměru dle či. 63., sr. nál. č. 1173. sb. Adl.-Cl., nikoliv urážky méně závažné neb z části důvodné, sr. č. 1165. též. sb. Však trestuhodnosti urážky se nutně nevyhledává Adl.-Cl. č. 552. Chybně nál. 1164. Adl.-Gl. Ohledně ředitele továrny pokládá nal. č. 2050. Adl.-Cl. slovo „Bummler" za urážku hrubou ve smyslu či. 63. — Svádění spolupomocníka k n e-poslušnosti jest důvodem zrušení dle či. 64. sr. nál. 1924 Adl.-Cl., nikoliv však podmíněné výčitky při obraně proti principálovi (nál. 2026. t. sb.). Přijímání gratiíikací (provisí) od třetích kommitentů pokládá nál. č. 1700. Adl.-Cl. za důvod zrušení služby, rovněž zamezení revise (č. 610. t. sb.) UJ) Arg. § 82a lit. e. novclly z r. 1885; wenn der Gewerbeinhaber ausser Stande ist, Verdienst zu geben. Srov. též něm. kon. ř. §19.; tak i rak. nejv. soud v nál. Jur. Bl. 1892 č. 26. — Jinak však rozhodl týž nejv. soud č. 375. Adl.-Gl, nepovšimnuv si § 78. starého živnost, zákona z r. 1859, jenž byl zde dle § 25. úv. zák. obchod, subsidiárním pramenem; nál. č. 375. chce i tu šetřiti smlouvy. Platí-li zde výpovědní lhůta či. 61? (Tak č. 375. Adl.-Cl.) Končí-Ii se služba před novým rokem, nelze obvyklý novoroční dar (obyčejně alteram tan tum měsíční; služby) žádati. Adl.-Cl. č. 1038. 115) 'takové důvody jsou ku př. prozrazení tajemství továxuy, neoprávněné otvírání dopisů, nikoliv ale zdráhám' se, konati službu v neděli, ač uení-li taká služba v mezích zákona (§ 75. nov. 1885) umluvena, značné překročení dovolené (sr. č. 1140. sb. Adl.-Cl.: o devět dnů). Trestuhodnost skutku se nevyhledává. (Srov. nál. č. 532. Adl.-Gl.) "!") Dle živn. nov. z r. 1885 §83. zaniká (erlischt) poměr pomocný toliko smrtí pomocníka neb tím, že přestalo provozování živnosti (Aufhören des Gewerbebetriebs). Ovšem dokládá § 88. alinea 2., že pomoc- 170 k službě jest důvodem zrušení; však z porovnání či. 60. a 04. č. 4. na jevo jde, že pomíjející šest neděl nepřekračující noža v i n ě n á nespůsobilost (ku př. následkem nnmocí, služby vojenské [jinak Adl.-Gl. č. 1775.]) není o sobě dostatečným důvodem zrušení poměru služebního.llB) Nelze pochybovati, že i v případě smluvené výpovědi (delší neb kratší) lze z důvodů či. 62.-64. od poměra služebního ihned odstoupiti. (Arg. či. 62., jenž odvolává se na či. 61. Srovn. nálezy č.,532. 610. 1173. Adl.-Gl.) Rozumí se, že principál, jenž výpověď dal, nemá povinnosti, aby přijímal služby pomocníkovy do zbývající ještě doby služební; ovšem ale musí principál, který bez zákonného důvodu pomocníka před časem propustí, tomuto nahraditi salaire až do uplynutí zbývající doby služební, resp. do konce nejbližšího kvartálu, třeba mezitím jinou službu byl nalezl. (Sr. Adl.-Gl. č. 912. 1361. 1594.) Arg. či. 283. obch. z., § 1160. obč. z., § 84. živn. nov. z'r. 1885. (Zásadně souhlasí i nálezy č. 265. 475. 1173. 1337. 144;!. 2041. Adl.-Gl. a Ger. Ztg. 1881. č. 69.) K tomu Krčmář, Smi. námezdní §§ 5—7.117) níkovi náleží náhrada za dobu výpovědní (Kündigungsfrist), jestli buď pro dobrovolné složení živnosti neb pro náhodu živnostníka stihnuvší (neb pro vinu tohoto) předčasné propuštěn byl. — Ohledně učedníku přistupují k důvodům 21. 63. a 64 obch. z. ještě důvody §101. živn. nov. z r. 1885. Mimo to pomíjí smlouva učební úmrtím neb odstoupením neb nespůsobilost! principála neb zánikem živnosti. Srov. § 103. živn. ř. (V tom ovšem různí se poměr učedníka od pomocníka, což zakládá se v osobním rázu učednictví.) I16) Tak ohledně služby vojenské výslovně § 72. č. 4. nov. něm. z., jenž dobu zároveň na os m neděl prodlužuje. Sr. též II ahn k či. 60.; poněkud jinak Bohrend strana 324. p. 30. 40. — Pollitzer § 42. p. 8. chce rozeznávati i Einberufung zur Wafťeniibung u. zur Mobilisirung; tam odporuje náhledu našemu, zde připouští nárok k náhradě. "7) Tak výslovně nov. něm. z. § 70. — Návrh toho obsahu byl konferencí rozhodovacím hlasem předsedy zavržen. (Prot. str. 108. 112.) Pomocník zachová si právo k služnému, když osvědčí toliko svou ochotu, služby konati. Srovn. Behrend str. 322. a 3b2. Canstein I. st. 328. Górski I. st. 179. Panující náhled vztahuje § 1.155. obč. zák., jenž mluv! toliko o přiměřeném odškodnění, ä contr. § 1160. na případ, když práce ještě nebyla počat a. Sr. S cli r e i ber, Arbeitsvertrag st. 36. si.. Dnieslrzanski, Werkliefer. Vertr. st. 116., i Krainz § 375., kdežto E h r o n z w eig § 875,., a Pisk o st, 215. si. obmezují § 1160. na případ prostého p ř e r u š e n í (ne zrušení) práce (§ 1160. „unterbrochen"). Pro n á š prípad jsou §§ 70. 84. živn. f. (dle g 25. úv. zák.) n ej bližším pramenem interpretace. (Dle římsk. práva jest. otázka ta spornou.) — Přijetí 171 Ostatek lze poměr služebný i před nastoupením služby z důvodů či. 62. (podvodu etc.) zrušiti. Sr. nál. č. 1120. sb. Adl.-Gl. Co se týče kupeckých učedníků, srovn. §§ 97.—104a živn. nov. z roku 1885, a nov. ze dne 23. února 1897. č. 63. ř. z., které dle § 25. úvodn. zák. subsidíárně platí. Učedníkem jest, kdo u majitele živnosti vstoupí do zaměstnání, by živnosti prakticky se n au čil, bez rozdílu, zda učebné (Lehrgeld) bylo ujednáno a zdali za práci platí se mzda či nic (§ 97.). Poměr učební jest netoliko soukromoprávního rázu a podobá se v leckterém směru poměru poručenskému (§ 99b.) Poměr ten zakládá se smlouvou učební (Lehrvertrag), kterou činí odborně spůsobilý k tomu principál s učedníkem, resp. jeho zákonným zástupcem (§§ 98.—99a. 100. nov.).118) Smlouva ta může se ústně neb písemně učiniti; v prvním případě musí se uzavříti u představenstva společenstva, a nenáleží-li živnost k žádnému společenstvu, u obecního úřadu; v druhém případě budiž písemná smlouva ihned těmto úřadům k zápisu do protokolu zaslána (§ 99.). Smlouva má obsahovati mimo jiné též obapolné závazky (stran učebného, stravování, šacení, bytu aid.), jakož i dobu učení, která (pokud není tu zvláštních zákonů neb stanov společenstva) nesmí trvati méně než dra a ne více než čtyři roky (při živnostech továrnických nejvýše tři roky). Během prvních čtyř neděl může každá strana od smlouvy ustoupiti (§ 99a., t. zv. doba zkusná, která smlouvou nesmí se prodloužili přes tři měsíce). Nezletilý učedník podroben jest. dohledu, otcovské péči a kázni principála (§99/;. 100.). Poměr zruší se uplynutím času, smrtí neb neschopností pána neb učedníka, vzdáním se živnosti, zánikem podniku (§ 103.); náhrada škody řídí se dle občanského zák. (srovn. § 104a., jenž vymezuje platnost § 83.). Před časem může každá strana ihned od smlouvy odstoupiti služby jiné po oprávněném zrušení starého služ. poměru nevadí; srov. nál. 912. 1594. Adl.-Cl. Opačného náhledu K r a i n z - E h r e ii-zweig § 375., Canstein p. 328. poz. 33., Pisk o-Staub 6i». g 10. Však tu nejde o nahradil škody ex delicto, nýbrž o náhradu interesse pro nesplnění s m 1 o u v y. Protož nepromlčuje se náhrada ta v tříleté lhůtě § 1489. obč. z.; sr. Randa, O náhradě škody (6. vyd. st. 101. si); chybne Pisk o-Staub 62. § 11.' "*) Vydání pracovní knížky netyká se kupeckých učedníků. O učednících sr. Kras nopolski, 1. c. p. 69 si. 172 z důvodů v či. 63. a 64. obch. zák. a § 101. živn. nov. uvedených (sr. pozn. 115«.); dále může učedník, po Mdenní výpovědi vystoupiti, když změní povolání neb živnost neb když rodičům k výpomoci jest potřebným (§ 102.); tu-nesmí vstoupiti po rok do též neb podobné živnosti jiné, ač nesvolí-li posavadrií pán, leč nakládal-li tento s ním nespravedlivě (§ 102«.). Po skončeném učení vydá představenstvo společenstva učedníkovi na základě vysvědčení principála list výučný (Lehrbrief) § 10-4.118*) Spory mezi obchodníky a jích pomocníky a učedníky (ve smyslu živnost, řádu, tedy pomocníky nižšího řádu) ze svazku služebního neb učebního (též spory těchto mezi sebou) nechE se vznášejí za jeho trvání, neb po jeho zrušení, náležejí dle § 37; zák. o živnostenských soudech ze dne 27. listop. 1896 č. 218. ř. z. bez ohledu na cenu sporného předmětu ke kompetenci okresního soudu, resp. v místech, kde jest samostatný obchodní soud, ke kompetenci okresního soudu ve věcech obchodních.119) V místech, kde jest soud živnostenský (Gewerbegericht), jako t. č. ve Vídni, Praze, Liberci, Brně, Bielici, Ústí, v Plzni, v Teplicích, Mor. Ostravě, v Hradci Štýrském, Libni (Leoben), v Krakově a ve Lvově, náleží kompetence v příčině té nikoliv řádným soudům, nýbrž výhradně tomuto živnostenskému soudu. (Zákon ze dne 27. listop. 1896. č. 218.) "'■>') Spory toho spůsobu mezi obchodníky a jich pomocníky vyšší služby konajícími náležejí, pokud cenu 500 zl. převyšují (dle § 39. úvodn. zák. a §§ 51. 52. jur. nor.), k obchodnímu sborovému soudu, jinak k okresnímu soudu (případně k okres, soudu ve věcech obchodních.) ,1!,tj '"") Že g 84. nemá významu kromě umluvené výpovědi, o tom srov. Kra s u o pol ski p. 85 si. "■') Sr. Fa nlíi cek st. 11., O 11. 1. si. 98. 99., jenž však kompetenci vedle couy (§§ 49. si.) rozlišuje. "*') Sr. zejména. §§ li. 4., pak § 5. lit. d. toho zákona. ll!">) V Lom nesmí nás mýliti § 5. lit. d. zák. ze 27. list. 189G, ježto § 87 téhož zák. dovolává se jen případů v§ 87e. živn. ř. vytčených, a řád živnost, slovem rpomocníkfi" vyrozumívá jen pomocníky nižšího druhu. § 78. živn. f. — Že § 5. lit. d. uvádí výslovně ,,bei llandels-gcwerbcn aile zu kaufmännischen Diensten verwendete Personen" vysvětluje se tím. že bylo pochybováno, vztahuje-li se zákon o soudech živnost, též ke kupeckému personálu. Sr. Ott 1. c. 173 § 15. 0 bursách a obchodních sensálech. Prameny jsou zákon ze dne 1. dubna 1875 č. 67. o bursách a zákon ze dne 4. dubna 1875 č. 68. o sensálech, kterým prvotní znění VIL titulu obchodního zákonníka nahrazeno bylo novým.120) O bursa ch. Bursa, jest místo, kde pravidelně a v určitou dobu scházejí se obchodníci a.jiní intoressenti, aby obchody uzavírali, neb o obchodních záležitostech a poměrech pojednávali.121) Pravidelná návštěva podmíněna jest zaplacením ročního příspěvku.122) Nejstarší bursy nalézáme v Antverpách r. 1531., v Toulousů a Lyonu r. 1549, v Londýně r. 1556, v Hamburku r. 1558, v Amsterodamu r. 1602, v Paříži r. 1724, ve Vídni r. 1771. — Účelem burs jest, aby soustředily obchod, tím usnadnily obchodní styky kupců, podporovaly poznání obchodních konjunktur a ustanovení pravé ceny zboží, zejména cenných papírů.122') "") Jméno bursa přichází buďto od toho, že kupci měsla Brügge scházívali se před domem kupce van der Burse, aneb od slova „bourse", totiž štítu dotyčného domu, aneb od italského „borsa", t. j. komora, schůze. lsl) Zákonem ze dne 1. dubna 1875 č. 67. zrušen byl též zákon o Vídeňské burse ze dne 11. července 1854 c. 200. a zákon o bursách a sensálech zboží ze dne 26. února 1860 č. 58., pokud se týkají věcí zákonem novým upravených. (Srov. g 20. zák. od 1. dubna 1875.) — Obšírný výklad o nových zákonech podává Grün hut, Das Börsen- und Mäkler-recht und seine Neugestaltung in Österr. 1875. (Vyňato z jeho: Zeitschrift f. Priv. u. öff. R. II.) Sr. dále Struck, die Effectenbörse 1881, GoldscUmidt. II. § 64. a., B ehrend § 60.; Canstein § 22. st. 380 sL, Pollitzer § 108., Kolousek sr. 63. sl. 74 sl. 196. sl., " Kramář, Das Papiergeld in Österr. 1886., Witte 1 s h ö f er ü. Staafs-worterb. (Börse); nepatrný spis: Bursa etc., sepsal E. Ludvík (1890). ra) Průměrný počet řádných, členů Vídeňské bursy přesahuje 2000. Právo, bursu navštěvovati, nemají: ženské, osoby nezletilé, kridatáři uro úpadek odsouzení po tři léta po skončeném trestu, ti, kdož burso vru závazky nesplnili (jich jména na černém prkně se uveřejní), ti, kdož z bursy pro rozšiřování nepravých pověstí aid. byli vypovězeni, li, kdož pro trestní čin nemohou býti voleni do obecního zastupitelstva 12"*) Zejména pro finanční úkoly státní má bursa vynikající význam! Že bursa, jak skorém každý obchodnický ústav-—poskytuje jednotlivcům i stranám možnost k zneužívání mocných materielních živlů na burse 174 Dle zákona ze dne 1. dubna 1875 mohou se bursy zakládati s povolením ministrův obchodu a financí, kdekoliv se toho potřeba objeví. Bursy jsou vesměs postaveny pod dozor státu; bursy nepovolené (pokoutní, Winkelbörsen) netrpí se. Úřadní bursovní kommisař má vrchní dohled k burse (§ 4.). Ministr financí muže po případě bursu na čas neb na vždy zavříti (§ 1:1.). — Rozeznáváme bursy peněžní (Geld- und Efl'ectenbörsen), bursy na zboží (Waarenbörsen) a bursy smíšené f gemischle Börsen, Effecten- und Waaren-B.). Smíšené bursy máme ve Vídni, se sbíhajících, jest ovšem pravda; rovněž nelze pop/rati, že širší — věci neznalé obecenstvo, pokud na bursovní obchody se odvažuje, stává se obyčejně kořistí zkušených, vždy dobře zpravených a bezohledných bursovníků. Z toho jde na jevo toliko, že obecenstvo nemá se vůbec účastniti ve spekulaci bursovní, které naprosto nerozumí — není však proto odůvodněno tvrzení z úst jistého pruského ministra (1879) ukvapeně vyšlé: že bursa jest jedovatým stromem (Giflbaura)! (Sr. též Grün bii t str. R.) —Bursovníci dělí se obyčejně na „Parquet" (Schranken), t. j. bankéře, bohaté finančníky a velké peněžně ústavy ' (za. zábradlím zasedající), a. na „Coulissu", t. j. méně zámožné peněž-níky, kupce, agenty, živnostníky a jiné spekulanty, kteří často bývají obětí mohutných svých konkurrentů. Jinaký jest význam těch slov vo Francii; parquet znamená úřadní agents de change, coulisse soukromé dohodce a spekulanty, jižto dohodců k prostředkování užívají. (Sr. Grün hut str. 20. poz. 17.) — Přemržtěnost a nezřízenost spekulace bursovní, která se Rakousku v době „nevídaného hospodářského rozkvetu" 1867 až 1873 šířila a pověstným zhoubným popraskem (krachem) skončila, plyne z následujících dat: V té době dána byla koncesse ke zřízení 175 bank, z kterých 143 se ustavily přijavše splátku akciového kapitálu 310 mill. zl. Železničních akciových spolků koncessováno 29 se splatným kapitálem 4SI mill, v akciích a 889 mill, v prioritách-Na průmyslové akciové společnosti splaceno 515 mill. Splaceno tedy v době poměrně krátké 2145 mill. zl. na ústavy a závody, které při skrovném vývoji průmyslu a obchodu v Rakousku již pro přílišnou konkurrenci neměly zdatné pole činnosti; však přes to ceny papírů umělou agio táží hnány do závratné výše, s které — když dostavila se přirozená reakce — náhle hluboce klesly. Tak na př, akcie rak. bursovní banky stály koncem dubna 1878:230, koncem července: 12; Vídenské Weehslerbank 285, resp. 12! Podobně jiné papíry. — Zkušeností podobných zakusili posledně akcionáři panamského průplavu; řízením trest, bylo (v Paříži 1893) prokázáno, že akciového kapitálu 1200 mill, franků více než polovice vydána byla na podplacení novin, poslanců, ano i ministra (Bai . . . .) etc.! „Radikální" poslanec Clemenceaux (majitel „Justice"!), spekulant Ilerlz a j. hráli tu úlohu prazvláštní! 175 v Praze, v Terstu (Handelsbörse) a v Pešti.1"3) Mimo to máme ve Vídni, v Praze, v Štýrském Hradci, v Linci a v Gernovicřcli zvláštní bursy plodinové (Productenbörse, Frachtbörse).-123n) Zprostředkování bursovních obchodů vyhrazeno jest úřadním sensálům (§ 7. cit. zák. z r. 1875). Na základě obchodů jimi zprostředkovaných ustanovuje bursovní ředitelstvo za dozoru vládního kom-misaře každý den po uzavření bursy úřadní bursovní ceny, které se v bursovním úřadním listu (Courszettel) ihned uveřejní (g 8.). Finanční ministr ustanovuje, v kterých cenných papírech na. bursách spůsobem bursovním obchod vésti lze a které cenné papíry na bursách znamenati se mohou (§ 0.; Kotisace, Cotirung' No lining).m) Stanovy jednotlivých burs musí se se zákonem srovnávati a k tornu konci vládě k potvrzení předložiti.12r») Stanovy rak. m) Dle stanov Vídeňské bursy (§ 2.), otištěných v Zeitschr. ľ. II. 28. str. 190., a v ManzovS vydání II. (18S1), též stvrzených stanov z 1896 dělí se bursa tato na dvě sekce; jedna vztahuje se na obchod s penězi a cennými papíry, druhá sekce týká se obchodu s jinakým zbožím (včetně obchodu pojíst'., nákladního a. speditorskébo). Předmětem burs. obchodu na peněžní burse jsou cenné papíry a. mince (valuty); bursovní lístek rozlišuje ony eťfekty (Conds) následovně: státní -papíry, zemské vyvažovači obligace, půjčky zemské, městské a jiné veřejné, akcie bank, akcie transportních ústavů (drah), akcie průmyslových podniků, zástavní listy (Pfandbriefe), prioritní obligace, soukromé losy, — směnky v cizozemsku splatné (Devisen; kurs směnek), valuty či mince. K cenným papírům počítají se tu tedy správně i směnky. V effektech umístěn jest stálý, ve směnkách obíhající kapitál. Dle toho rozeznávati lze ceny stále uložené (Anlage- und Speculations-werthe) a ceny oběžné (Iímlauľswerthe). — Podobně jak vídenská ustanovuje i Pražská bursa (§ 1. stan.). — Plodinové bursy obmezují se ponejvíce na obchod s plody zemědělskými. !3*) Stanovy burs otištěny jsou v „Exekutioivsordnnng" 189G, vydání llorzfeld a ve vydání Manzově II. 1101. "') Za výhodu tuto přispívají akciové a úvěrní spolky k bursovnímu fond n jistým ročním příspěvkem. (§ 4. zák. ze dne 11. dubna 1876 č. 62.)—-Pro splnění dodavacích obchodu (Zeit- o. Lic/erungsgeschäfte) ustanovují stanovy burs (sr. § 10. burs. zák.) zvláštní „likvidační termíny" (Liquidationstermine), o kterých jediné takové obchody splniti lze; legislativní toho důvod jest ten, že stejnou dobou splnění valně se usnadní vzájemné vyrovnání nároků, zejména 1, zv. škontrací. ";"') Kursovní lístek udává obyčejné cenu, která se za papír nabízí (11. = hotové peníze, G. = Geld), a cenu, za kterouž se zboží nabízí (P. --= papír, Br. = Brief). Ze kurs papíru umělým spůsobem zejména obchody na oko činěnými, nepravými pověstmi atd. vyšinouti neb stlačiti lze. bije 176 burs byly r. 1896 v nové úpravě ministerstvem schváleny a uveřejněny. (Vídeňská bursa nař. z 21. února 1.896, Pražská bursa min. nař. z 12. dubna 1896, Pražská plodinová bursa nař. z 17. března 1896 a. i d.; sr. slovné znění stanov v Manz. vyd. zák. II. sv.) Statutem může se ustanoviti, že rozepře vzešlé z obchodů bursovních mají se vždy soudem rozhodčím (Schiedsgericht) rozhodovati, ač neusnesou-li se strany písemně o něčem jiném (bursy výhody té užily). Mimo obor bursovních obchodů má burs. soud rozhodčí působiti z vůle stran za jistých podmínek v či. 1.4. úv. z. uvedených (zejména písemného dohodnutí). V těchto případech jest odvolání vyloučeno. Toliko zmateční stížnost (Nichtigkeitsbeschwerde) k sborovému (obchod.) soudu z důvodů v či. 23. uv. zákona k civ. ř. uvedených do 14 dnů se připouští. K tomu či. 12.—27. hlavně 28. úvoz. zák. k soud., r. Mimo to připouští se clo 30 dnů žaloba o bezůčinnos t rozhodčího nálezu, nebylo-li při sporech nepocházejících z obchodů bursovních náležitě hleděno k námitce, že nárok zakládá se na dilíerončním obchodu (či. 25. téh. úv. zák.) neb příčí-li se nález imperativním předpisům právním (jus cogens, či. 25. t. z.). K tomu sr. Ott III. str. 313 si., kde znázorněný výklad se nalézá. Zákonem ze dne 18. října 1.902 č. 172 ř. z. podrobuje se obchod v eílektoch zvláštní obchodové dani (Ellecten-Ümsatzsteuer). Slovem »Effecten« nerozumí tento zákon, jak by se dle znění § 1. »Umsatz von Effecten (Wertpapieren)« etc. zdáti mohlo, všechny cenné papíry, nýbrž jen takové, jichž hospodářská cena obvykle prodejem (nikoliv vybráním pohledávky) se realisuje; jsouť to cenné papíry vydatelem ve velkém množství vydávané, pravidelně tištěné, totožného obsahu, mající ráz zastupitelnosti. (V témž smyslu bére exek. řád. v § 268. týž pojem.) Sein náležejí: dlužili úpisy, renty, akcie, sr. podrobný seznam pozn. 128. až ke slovu »směnky« etc. a k tomu zprávu panské sněmovny do očí; protož, dopouští či. 858. důkaz nepravosti kursovní ceny. Špekulanti á Ja hausse (haussiere) a spekulanti h la baisse (eoritremineurs, baissiers) pracují všemožným umělým sp&sobem, aby stoupaly, resp. klesly ceny cenných papíru (agiotage, tripotage). K tomu hodí se zejména i t. zv. diťfercnění obchody (srov. § 12. burs. z. str. 44.). o kterých později jednati dlužno. Srovu. též Grünhut sir. 52. si.) a R a n ď a, Diíľerenzgeschäfte. 1902. 177 o návrhu toho zákona str. 3. (č. 138. sesse XI.) — Směnky a valuty k effektům se nepočítají a obchod s nimi jest pro I o od oné daně s p roštěn (§ L odst. 3.). Že ostatok směnky tuzemské a cizozemské (devisy), pak kupecké poukázky etc. k cenným papírům náležejí, nelze popírati. Sr. poz. 12.3. Různý pojem slova: cenný papír se obyčejně přehlíží!13''") O dohodcich. Obchodní dohodce (Handelsmäkler, Sensal) ve smyslu obchodního zákona jest úředně ustanovený prostředník obchodu (či. 66.). Obchodní zákon hledí jediné k úřadním dohodcůni (VII. titul); o neúřadních či soukromých dohodcich nemá náš obchodní zákonník žádných předpisů.,2,i) (Nový něm. zák. nezná více úřadníeh sensálů; za to §§ 93. si. jednají o soukro-ii] ý cli dohodcich.) — Zprostředkování dohoda! (proxenetae) bylo u Řekův a Římanův obchodem svobodným, ovšem velmi, nezřízeným; dohodci požívali pověsti co nejšpatnější. Teprve v středověku stal se obchod ten, zejména v Itálií a Francii, monopolem dohodcův ú řad n č ustanovených a veřejné víry (publica Jides) požívajících. Úřadní postavení sensálů, spojené často s monopolem proslředkování obchodů, seznáváme i v německých a rakouských zemích, za posledních dob.127) Nynější naše zákonodárství má smíšený systém: připouští úřadní i ne úřadní sensály a přisuzuje monopol proslředkování obchodů (bursovních) jediné úřadním burso v ním sensálům (§§ 7. a 19. burs. zák.). Novější evropské zákonodárství vrací se ale právem vždy více k zásadě volného l,:") Sr. Banda, O cenných papírech v Právníku 1881) st. 1 si., pak Theorie závazků skripturních, sepsal Herr. Sikl, 1902, k tomu li an da, K theorii cenných papíru ve S b o r n. II (1902) a zvi. otisku. V"1) Název sensál pochází buď od „eensuaíis" (písař), buď od arabsko-židov-skóho slova: Safsar (proxeneta); pro posl. odvozování Goldschmid t, Zcitschr. f. ti. R. 28. sv. str. 12. si. Již v 12. a IB. věku seznáváme dle GoldschmkUa I. c. censarii v rozl. městech italských (v Janově 1.1.54, v Benátkách, v Kolíne n. 11., v Strassburku a t. d.; další doklady Grünhut str. 15. sq.). "') Úradní postavení a monopol sensálů vyvíjely se zvláště ve Francii; doklady u Grün huta str. 16. pozn. 14.; co se týče Německa v 19. věku u Struka str. 186. si.; oba vyslovují se proti úfaduímu postavení sensálů; rovněž Mayer, Ger. Zeit. 1899. č B. -í. — Za to přeje si Górski § 29. jen reformu ústavu. Dr. Antonín Kíuida; Obchodní právo. ^ 178 a neú radního prostřednictví128) i nový nem. obch. zák. ústav úřad n ich dohodců již neupravuje. Povolání dohodců záleží dle či. (56. ve zprostředkování obchodů, t. j. v tak z v. smlouvání, vyjednávání, hlavně tedy ve vypátrání kupcův a prodavačů, jakož i ve vzájemném jich seznamování, v poptávání a nabízení vůbec. Zprostředkování není ledy ještě žádným uzavíráním smluv; sensál není tudíž bez okolků v oprávněn uzavírati obchody, neb přijímati placení, neb jinaké plnění jménem svých kommitentů (či. (57.). '"'■>) Zmocní-li se ale dohodce zároveň k tomu, pak neobjevuje se již prostým sensálem, nýbrž zároveň zmocněncem (61.25)7.). On jest ale po zákonu zmocněn přijímati cenu (Entgeld) za zboží neb cenné papíry, v kterých obchody zprostředkuje, jestliže zboží neb cenné papíry kontrahentovi doručí (§ (57. odst. 3.). Dohodce smí však jen jednotlivé obchody jménem svých kommitentů činiti (či. 297. 298.), nesmí ale přijímati ani prokury ani obchodní plné moci (či. 47.), toho nedovoluje úřadní jeho postavení (či. 69. 2,). Poměr dohodce ke kommitentovi není tedy o sobě poměrem plnomocenským, nýbrž zvláštním obligačním poměrem, poměrem dohodčím (Mälderverhältniss), kterýž spadá do kategorie smluv námezdných (locatio, conduetio oporis). no) Dohodce má povinnost k osobnímu, svědomitému, správnému a nestrannému zprostředkování (či. 65).); kommitent (zámluvce) má povinnost k zapravení dohodného (či. 82.; Courtage, Maklergebühr, Sensarie). Dohodce nemůže ostatek naléhati na to, aby jeho zámluvce uzavřel smlouvu, kterou dle jeho příkazu byl zprostředkoval; v té případnosLi ovšem též neobdrží odměny (či. 82.). '") Tak zejména nový uherský a italský zák. i legislacc belgická (1867). též í'ranconzská, aspoň co se týče obchodu se zbožím (courtisagc de marchandises), neuznávají více úřadních dohodců. Monopol úřadních sensálu v Nemecku po uvedení něm. živnost, řádu (§§ 1. 5. (i.) jest odstraněn. (Tak prve již. v Prusku, Yiriombersku, Bavorsku a j. ■/,. — Srov. Halm I. str. 299. G r (In hu t str. 19. pozn. 16.—-20., B eh rend p. 400, již rozhodně pro volnost obchodu zprostředkovacího se vyslovují.) '"') Nelze souhlasiti s ndl. nem. obeh. s. Víl. 28., že prodej zrn o en fin ý m sensálem uzavřený zapotřebí má schválení so strany prodalele. iao) O dotyčné bezvýznamné konkroversi srov. II ah n J. str. 250. si. ij>25. vydání 4.). 179 Úřadní dohodci ustanovují se bnďsi k zprostředkování obchodu jakéhokoliv spůsobu, aneb jen k prostřednictví obchodu loho neb onoho druhu (či. (58.). Sensálové mohou se uslanoviti netoliko v místech, kde jsou bursy, nýbrž všude, kde toho potřeby obchodu vyhledávají (srovn. či. 68. odst. 2.). V příčino spôsobilosti a zřízení obchodních do-hodcův obsahuje či. 84. následující ustanovení: 1. Žadatelé musí býti rakouskými občany, buďtež fysicky zletilí, bezúhonní a svóprávní, a musí odbyti zkoušku sensální. mj Sr. též či. 19. obch. smlouvy s Německem z 16. pros. 1891 č. '15. ř. z. (r. 1892). 2. Obchodní dohodce jmenuje při bursách bursovní ředitelství; sensál y zboží jmenuje obchodní komora dle potřeby. Schválení jmenování vyhrazeno jest zemské vládě, u kteréž sensál též úřadní přísahu složiti musí, a od kteréž obdrží dekret.132) :i. Nad dohodci dozor přísluší pří bursách bursovnímii kom-misaři, jinde živnostenskému úřadu, t. j. politickému hejtmanství (či. 84. b.). Těmto úřadům náleží i disciplinární moc ohledně sensálův a právo nahlížeti v jich knihy (či. 84. a). V povolání úřadních sensálu sluší rozeznávati dvojí stránku: 1. Provozují zprostředkování obchodů živnostenským spôsobom a mu s i li by se pokládati za obchodníky (či. 4.), kdyby či. 272. A-, opak toho nestanovil. 2. Jsou ú řad ně zřízení a pod přísahu vzatí důvěrníci státu (či. 66.). Z tohoto dvojitého postavení vyplývají jednak přísné povinnosti sensálu (či. 69. 71.—74. 80. 81.) a výsadní průvodní moc sensálních knih (či. 77. 78.), jednak jich právo na odměn u (dohodné, či. 82.). O povinnostech sensálův a průvodní moci jich knih. Povinnosti úřadních sensálův jsou následující: 1. Sensálové nemají provozovati obchody ani na vlastní ani na cizí účet, aniž mohou se zavázati neb zaručiti za splnění ob- "') A sice u kursovního ředitelství, pokud se týče u obchodní komory za předsednictví ustanoveného k tomu radního sborového soudu neb okresního soudce (či. 84. II.). Ženské nejsou zákonem z úřadu s vyloučeny. ''■") Knihu parafovanou vydá jim bursovní komruisař, resp. úřad živnostenský (či. 81. í. V.). — Obchodní dohodci mohou tvořiti grémia, jež říditi se mají zvláštními statuty úřa.dné schválenými (či. 8i a.1. 180 chodu jimi uzavřených. Prohřeší-li se proti tomuto zákazu, jest přes to dotyčné jednání platné, ale překročení zákazu tresce se disciplinárně, dle okolnosti i propuštěním z úřadu (či. 84.c, 00. 1.). 2. Sensal nesmí k žádnému kupci býti v poměru stálého obchodního zmocněnce neb pomocníka (či. 69. 2.). On nesmí býti členem představenstva, správní neb dozorčí rady některé akciové společnosti neb komanditní na akcie (či. 69. 2.). ;>. Nesmí so s jinými sensály spolčiti k společnému provozování obchodů dohodčíeh. Toliko k- zprostředkování jednotlivých obchodu mohou se spojiti, svolí-li k Lomu strany (či. 09. 4. Zprostředkování musí osobně provozovati, nemôže k uzavírání obchodův užiti pomocníkův, ovšem ale k přijetí zprostředkovacích příkazu (či. 69. 4.).,:i:!) Výpomocné služby vůbec (korrespondenci a t. d.) může sensál pomocníky vykonávati. 5. Sensálové mají povinnost mlčelivosti stran nařízení, vyjednávání a. smlouvání, pokud povinnosti té vůlí stran neb povahou jednání nebyli sproštěni (či. 69. 5.). 6. Sensal smí toliko osobní příkazy od kommitentů přijímati, nesmí ani telegrafické, ani písemné příkazy přijímati (a to ani) ,;l4) od osob, které mimo to které místo se zdržují :i2") Protož povolení t. zv. dohodčích báníc (Maklerbaiike.il), pokud tylo dle stanov prostřednictví obchodu provozují, nelze se zákonem srovnali. Hlinky ty (v I.Serlíuě vynalezené), ktoré prosiredkova.lv v 1. 1870-1873 značné účastenství velkého obecenstva v bursovníqh obchodech všeho druhu, zavinily hlavné nezdravou, premrštenou a insolidní spekulaci bursovní a. ohromou niaterielní spoustu v hodnotách papírových následkom toho vzešlou. ''") Z činění těchto pomocníku pak odpovídají dle či. Gí). 4. Pie nového znění či. 69. č. (1. znamená tedy „Abschlicssung der Gesehäfle" netoliko (jak Hahn k či. Gí). 4 míní) zprostředkování obchodů, nýbrž uzavření smlouvy, resp. konstatování souhlasu stran. |:") Znění či. 69. odst. .) — Za to mohou sensálové dle nynějšího rak. práva (či. 69. č. 4.) příkazy posly ovšem prijímali: arg. dodatek: „lis ist ihnen gestattet, zur Obeii- 181 (čl. 69. 6.); nesmí dále přijímati příkazy od osob, kterýchž osobně nezná, neb které jsou insolventní, neb nespôsobilé k právním činům (čí. 69. 6.). 7. Sensal nesmí zprostředkovati obchody, když jest tu podezření, že činěny jsou na oko neb na škodu tře líni osobám, aniž může na burse zprostředkovati obchody v papírech, ktoré v ú radním listu zaznamenány nejsou (čl. 69. 7.). 8. Sensálové musí v ustanovenou dobu bursovní na burse býti (čl. 69. S.). 9. Jméno svého kommitenta smí sensál druhé straně jen tehda tajiti, když od tohoto přiměřenou zálohu (uhrazení, Deckung) obdržel, aneb s plným upokojením očekávati může (čí. 69. a.).i:is) Jinak jest práv ze škody (čl. 283.), která z toho vzešla, a tresce se disciplinárně, po případě propuštěním z úřadu (čl. 84. a). 10. Zemská vláda může obchodním sensálům uděliti právo k odbývání veřejných dražeb na zboží a cenné papi.fy, v kterých ten který sensál prostředkovati smí (čl. 70.).1:iS") 11. Sensálové mají povinnost vésti: a) příruční knihu (čl. 71.); b) denník (čl. 71.); mají dále povinnost: c) vydati tak zv. závěrečné lístky či noty (Sclilussnoton, čl. 78.). Ad a) Spůsob, jakým se vésti má příruční kniha, zůstavuje zákon dobrému zdání dohodce. Kniha tato slouží jenom k prvnímu poznamenání prostředkovaných obchodov a k podporování paměti sensálovy. Kniha ta má ráz toliko soukromý a nečiní o sobě důkazu. Však sensál,. který by knihu tuto nevedl, propadl by disciplinárnímu trestu. ^ Ad b) S ens á i musí vésti denník (Tagebuch), do kterého všechny uzavřené obchody každodenně zapsati má; zápisky tyto musí každodenně podepsati (čl. 71.).,'l,ij Denník má býti nahrne von Veriuittliingsautträgoit Gehilfen zu verwenden, für deren. Gebahre.n sie verantwortlich sind," který dodatek v prvotním německo- rak. zák. se nalézá. vSrov. též Griinhut sir. 41.) '•''"') Úhradu sluší pokládati za anticipaci plnění, nikoliv za zástavu. (Sr. Griinhut str. 39. si.) 1:tr"1) Bohužel se práva toho v praxi skoro naprosto neužívá. V Praze na. př. není ani jediného úřadního dohodce, jemuž by právo to uá.tožclo! Zdá se, že sensálové nepřejí sobě práva tohoto. ''"') Ustanovení to jest tedy přísnější onoho čl. 3í Zápis do knihy neb do závěrečné noty muže k příkazu sensála i pomocník opatřiti (sr. též llahu str. 282.), vždy ale. potřebí podpisu sensála. PrSvodnosl knihy 182 stránkován; musí se prve .předložiti bnrsovnímu kommisarn, resp. živnostenskému úřadu, kteří jméno sensála, počet listů a den potvrzení ověřiti, knihu šňůrou protáhnouti a oba konce úřadní pečetí opatřiti mají (či. 71.; t. zv. paraíbvané žurnály).'37) -í o-l i kniha popsána, má se předložiti k ú radním u visum (či. 71.). Zápisky musí obsahovati čas uzavřené smlouvy, jména kontra-hcníů, předmět a veškeré podstatné kusy smlouvy (či. 72.). Zápisky tyto musí se díti nepřetrženo a jazykem, jehož užívati dovoleno u místního soudu (či. 72.). Ostatně platí ustanovení o zařízení knih obchodních či. 32. léž o sensálních knihách fčl. 72. 4.). Z knihy sensální musí dohodce stranám k jich žádosti ověřené výtahy dáti, šetře ovšem dle okolnosti tajemství (či. 69. a., či. 74.). Do knihy sensální smí sonsál dáti nahlédnouti toliko té které strano, jíž se zápis týče, a jen tak, aby nabyla vedomosti po u zo o jednání jí se týkajícím (či. 76. íi. odst.). Jiným osobám mohou se výtahy dáti neb nahlédnutí do knihy dovoliti jen tehdy, když k tomu svolí ta která strana, aneb když to nařídí úřad (ČI. 70. 4. odst.).138) Ad c) Sensal musí každé straně po uzavření smlouvy doručiti i. zv. závěrečnou notu od něho podepsán o u, kterážto nota obsahuje číslo denníku, jména kontrahentů (kromě případu či. 69. a.), čas, předmět a veškeré podstatné kusy smlouvv (či. 73.). Závěrečné tyto noty činí rovněž tak, jako sensální kniha pořádně vedená úplný d ů kaz, že smlouva byla uzavřena a jaký jest obsah její (či. 77.--79,).K<") Dobrému zdání soudcovu jest však .ponecháno, zdali těmto listinám mizí, prokážo-Ii se. že sensál obchod nezprostředkoval osobně, jak blíže v pozn 138. vyloženo. '■") Toho při obchodničil knihách k up cti potřebí není. '■") Zemřel-li sonsál neb vzdá-ii se úřadu, uloží se denník u burs. koinmi-Síirn, resp. u živnost, úřadu (či. 75.). '■'") Návrh, aby knihám a závěrečným lístkům nebyla přikládána víra, pokud jde o to, zdali byla smlouva uzavřena, jelikož sensál v tom smíru jest prý svědkem podjatým (či. 82.), byl právem zavržen; vždyť dohodné závisí netoliko na. existenci, nýbrž též na, obsahu smlouvy. Úradní postavení sensála vymáhá v tom i v onom směru výjimku z pravidla. — Kozumí se, žo knihy sensála. nemají průvodní mocí (či. 77. si.), pokud sensál co samokonlrahenl. vystupuje; neboť lu přestává úradní jeho postavení. (Sr. nál. něm. obch. s. Vlil. č. GG.) Nový něm. civ. 11. (§ 10. uv. z.) zrušil či. 77. o. z. 183 i menší víru přikládati chce, zdali zejména d íika.z přísežným výslechem dohodce jako svědka neb přísežným slyšením jedné strany (§ 295. s. ř.) aneb jinými průvodními prostředky doplněn býti má (či. 77. 78.).I:lfl") Denník, kterýž hýl nepravidelně veden, pokládati se může za průvod jen potud, pokud se to dle povahy nepravidelnosti a podle stavu věci vidí býti příhodno (či. 78.). Ostatně platnost smluv sensálem zprostředkovaných nikterak nezávisí na zápisu do knihy sensální. aniž na vydání závěrečné noty (či. 76.). Bohem rozepře může soudce z úřadní povinnosti naříditi předložení knih sensálních, aby je srovnal se závěreční notou, s výtahy z knih, neb s jinými průvodními prostředky (či. 79.). To v platnosti zachoval či. 7. odst. 5. úvoz. zák. k sd. řádu."0) Nemá-li se smlouva ihned splniti (tudíž pří dodavaeíeh obchodech), musí se závěreční nota stranám k jich podpisu doručiti a každé straně zaslali exemplář od druhé strany podepsaný (či. 73. odst. 3.). Takto obdrží tedy každá strana důležilou průvodní listinu (odpůrcem a sensálem podepsanou) ihned do ruky. Zpěčuje-li se strana přijmouti neb podepsati závěreční notu, musí dohodce druhou stranu ihned o tom zpraviti (či. 73. 4. odst.). Rozumí se, že okolnost ta o sobě nestačí, aby zbavila závěreční notu průvodní moci; ostatek však soudce při uvážení průvodu posoudí, zdali okolnost tato právem pochybností odůvodňuje čili nic (článek 77.). 12. Obchodní dohodce musí od každého jeho prostřednictvím podle ukázky (nach Probe) prodaného zboží vzorec či ukázku (die Drobe) poznamenati a potud uschovali, až se zboží bez odporu přijme, aneb záležitost jiným spůsobem se vyřídí (či. 80. eír. 340.).141) Jen strany neb místní obyčej mohou ho povinnosti této sprostí ti (či. 80.). Či. 840. vytkl domněnku, že koupě dle vzoru (dle ukázky) jest koupí bez v ý m i n cčn o u: není-li tedy 13a") Přísežné stvrzení dohodce, které či. 77. uvádí, zrušeno jest g 295. soud. í\, jenž doplnění d íl kaz u jen dle předpisu nového soud. ř. připouští. Sr. též Ullmann g 72. "") Právo soudce nezávisí tudíž na návrhu strun. (Jinak při obchodních knihách, srov. či. 37.) '") Tento důkaz identity ukázky — jinak často sporné ....... v eventuelním sporu jest nad míru důležitý! 184 zboží dodané podle, vzoru, není smlouva splněna a kupující má pak trojí právo či. 355.......357.; nelze tedy v pochybnosti za. to pokládati, že jest Laková smlouva uzavřena pod výminkou tou, že zboží bude dle vzoru. Důkaz, že zboží jest podle vzoru, vésti musí prodávající.142) Výjimkou přenáší se břemeno průvodní na. ku [i ujícího, převzal-li tento ukázku a zaviuil-li ztrátu její. Sr. stálou praxi něm., zejm. nál. něm. ř. s. XI. 10. str. 30., též Halin k či. 340. § !)., T h öl § 2G0. 3. Nosplní-li sensál povinností shora uvedených tresce se disciplinárně dle či. 84. c. a jest mimo to straně k náhradě škody zavázán (či. 81.). O právích sensálu. Obchodní sensál má právo žádati dohodné (bensario, courtage), jakmile obchod jeho prostřednictvím byl uzavřen a on povinnost svou stranu doručení závěrečních listů byl vykonal (či. 82.). Byia-ii smlouva pod výminkou uzavřena, může se dohodné žádali teprve, když výminka se splnila (či. 80.).u:1) Dohodni; žádati může sensál i tehda, když zprostředkování tak dale!«) dospělo, že. strany mezi sebou seznámil a tylo potom přímo mezi sebou ještě téhož dno obchod uzavřely (či. 82., odst. 2.). Nebyl-]i obchod uzavřen neb nestal-li se nepodmíněným,nemůže se dohodné žádati (či. 82., odst. 3.). Obu os dohodného ustanovuje zemská vláda, vyslechnuvši prve bursovní ředitelstvo, resp. obchodní komoru (či. 82., odst. 4.). Místní taková nařízení máme ohledně Vídeňské bursy ve výnosech místodrž. doluorak. ze dne 8. prosince 1875 č. 70. z. z. (pro sousály v ellektech), ze dne 17. ledna 1877 č. 1. z. z. (pro dohodee zboží) a ze dne 17. ledna 1877 č. 2. z. z. (ohledně sensálu pro obilí); ohledně Pražské bursy v stanovách.'44) Dohodee nesmí sobě vymíuiti vyšší dohodné.1,15) Kde není místního nařízení o obnosu dohodného, platí místní obyčej. Dohodného zapraví po zákonu každá, strana .polovici, leč by bylo jiného místního nařízení (či. 83.). '") Přijal-li však kupec zboží zaslán« bez, miniilky, pokládá se /.boží za schváleno, či. 847. '); sr. též Cla, ť eis. End. II. S. 598. ";') Na, splnení smlouvy tedy nezáleží nárok dohodee. "') Všecky tyto předpisy otištěny jsou v Mauzově vydání zák. I. a II. "") Srov. § 45. star. zák. ze dno II. července 1854 č. 200. 185 O soukromých dohodcích Soukromí dohodei jsou kupci ve smyslu či. 4. a či. 272. 4. Pro nedostatek zvláštních předpisů o soukromých dohodcích sluší především užiti analogie VII. titulu, pokud předpisy zákona nezakládají se na úřadníni postavení úřadních sensálu. (Nový něm. obch. z. §§ 93.—104. má obšírné předpisy o soukromých sensálech, napodobené předpisům o úřadních dohodcích.) Hledíce k tomu, shledáváme, že i ohledně soukromých dohodců platí obdoba či. 67. 81. 82. 83., za to neplatí ostatní články, zejména ne či. 69. 71. 72. 77. Obdobná užívání, předpisů o obnosu, sensarie nelze ale bez okolků připustiti.146) I soukromý dohodee není jediné v právním poměru k svému kommitentovi, (v poměru jednostranném), nýbrž vstupuje dle povahy sensarie též v právní poměr k třetím osobám, s kterými vyjednává; jest tedy oběma stranám práv ze škody zaviněné (sr. též nový něm. obch. zák. §§ 93. si.).146«) Závěrečné noty (či. 73.) stranám vydati nemusí. (Jinak nov. něm. o. z. § 94., jenž jim ukládá též povinnost, uschovati vzorec při koupích dle vzoru uzavřených. § 96.) Vede-li soukromý dohodee jako obchodník obchodní knihy (a musí je vésti, platí-li daň vyšší), pak užívati sluší v příčině průvodní moci či. 34. resp. §§ 19. si. úv. zák. obch.147) 14e) Vždyť při odmene úřadních sensálu uvažuje se též veřejná jich víra. (Sr. Hahn I. str. 103.) ~ Mlčelivost jest přirozenou povinností i soukromého dohodee; porušení povinnosti lé zakládati muže povinnost k náhrado škody. (Srov. též § 535. uhersk. oh. z.) lll;°) Otázka ta jest sporná; pro jednostrannost pomeru: Staub či. 69., Canstein § 23. 4.; pro oboustrannost: Goldschmidt, Hahn, Mayer 1. c. C. 3. aj. ,,T) Uherský obch. zákonník, jenž úřadních sensálu nezná, obsahuje v §§ 534.-548. dosti obšírne předpisy o dohodčí smlouvo a ukládá (dle obdoby sedmého titulu rak. obch. zák.) i soukromým dohodcíim povinnost, zapisovati všechny uzavřené obchody do denníku a vydávati stranám záverečné noty. (§§536.—538.) Knihy a záverečné noty činí neúplný díikaz (§ 541.). Odmena ustanovuje so subsidiárně do 5000 zl. na '/i %o> nilIl 'uto sumu na '/t %o (,§ 547.). Dodatek: K str. 96. na konci odst. 2. dodej: Minist, nař. ze dne 23. května 1895 č. 74. úlevu poskytující vytištěno na str. 116. 1))\ Antonín lianda: Obchodní právo jo OBSAH, edmínva .......-.■..-.-- i. 0 pojmu soukromého obchodního práva íí. Vývoj práva obchodního v Rakousku I, Pred uvedením obchodního zákonní H. Po uvedení obchodních zákonníku i '!. Přehled zákonodárství obchodního v zen 4. Tjjte.ni.lura obchodního zákona. .... 5. Prameny obchodního práva v Bakonskú G. 0 obchodech.......... ?. Kdo Jos t. obchodníkem vedle obchodního 8. Kupci plného a neúplného práva . . . 8a Hlavní a odštěpný závod obchodní (obe 9. 0 obchodním rejstříku ........ 10. t) účincích vkladu a opominuli jich . . 11. 0 firmách (cl. 15.-27.)....... 1.1 a 0 ochranné známce........ 11 b 0 ochraně vzorků ......... 12. 0 obchodních knihách........ 13. O obchodní plné moci ....... lí. 0 obchodních pomocnících ...... 15. O bursách a obchodních scnsálccb . . k a •ak.- lích uherak. miniora zák h. u onníka. sazeni) Síti spisůjolilicW a íioijpfsp Péčí klubu národní strany svobodomyslné. Rediguje dr. Lad: Dvořák. Svým nákladem vydává J.Otto. i. Gustava Eima Politické úvahy. - - - - - - Uspořádal Jos. Penízek. S podobiznou Gust. Eima. 692 strany lex. 8°.. Brož. zä K 8'8o. Vkusné vázané ÍC io-8o. Obsah: I. Studie histoncko-politické: O nás pro nás.— Před pětadvaceti lety. — Úvaha jubilejní. —. II. Studie životopisné a monografie: Bismark, Auersperg, Taaffe, Andrássy, Tisza. Glaser, Schmer-: ling. Kalnoky-Goluchowski, Padlé ministerstvo. —' III; Řeči. -^ IV. Studie situační. — V. Stati příležitostné. Politické studie Eimovy jsou stejná zajímavou jako vážnou kritikou veškeré politické naä! činnosti v prvním čtvrtstoletí naší ústavnosti, stejně vzletným jako delikátním rozborem událostí, jež sice odehrály se před zraky staráích vrstevníků, jichž podstatu a dosah však dovedl zachytit a osvětlit jen duch tak hluboce badavý, pronikavý a informovaný, stín a světlo dle pravdy rozdělující, jako byl Eimův. 11. Raoul Frary, .Naučení; nastávajícímu politikovi.' (Manuel du Demagogue.) Přeložil Č. Ibl. 159 str. v.. 8°. K.. 2-40 Může-li která práce podati pochopení života politického a po- vznésti úroveň politického 'vzdělání národního, je to tento spis, jehož duchaplné myšlénky a úvahy satirickými Šlehy vtipně zbarvené jsou psány slohem nejvybranějším. ni. K. Sladkovského Výbor z politických řečí a úvah. Uspořádal dr. Serv. Heller. 416 stran. Brož. K 5-60 Kniha ta obsahuje vše, co Sladkovského, jednoho z nejušlechtilejších synů našeho národa, môže nejlépe charakterisovati jako řečníka a politika a co oživuje paměť politických bojů našich z let šedesátých a sedmdesátých. ív. Niceolo Machiavellí, .Kníže. — Úvahy, - - - - Přeložil a úvodem opatřil J. U. Dr. Jos. Želízko. Brož, za 5 K. v. A. Sorel, Úvahy ze současné mezinárodní politiky. Výbor essaiův a studií. Sestavil, přeložil a životopisem i výklady opatřil Štěpán Řadič. V sešitech po 40 hal. »Sborník spisů politických a . národohospodářských« vychází v sešitech o 32 str. v. .8°'po 40 hal, a předplácí se na 10 sešitů 4 K. i poštou. '•.'".■'. Rozšiřujte ve všech politických i občanských klubech a spolcích a mezi všemi uvědomělými Cechy: Politické myšlenky Františka Palackého. -'- - - Uspořádal a úvodem opatřil Adolf Srb. Za 20 hal. Politické zásady Karla fiavlíeka Borovského. - - Uspořádal a úvodem opatřil Jan J. Langner. Za 20 hal. Politické výroky a zásady Frant. Lad, Riegra - ; - o poměrech a budoucnosti naší v Rakousku. Sestavil a úvodem opatřil Jan J. Langner. Za 20 ha.. Tré důležitých brožur, v nichž obratná podán je v doslovných Citátech celý politický program každého z těchto velkých našich politikův. ■ '" ■ Nakladatelství J. Otty v Praze. li1 '-' '" , i „> • t5' *' - •.» ■<. ! ,- '.,7 ,Y- íl" Itfr-. <í ! .",;s ««i- V " 1 k^í -y,ŕ?:-j>ŕ*«-" '^»v- 9 ,» ' » K 17-. 15 i » »Ji 18-44 <■ 8 > ..li 16-28 . 25 , » »K 18-44 ■ is' - >. K 19-16 . 17 . »K 19-83 7 > >K 19-16 . 12 > ' » R 19rl6 . 14 j. ^ f 'K 19-S8 141 »'"ii', K 20-60 ■ 17 » -K. 20-60 ■ 14 » » K 19 88 ■ 12 » i. JC 19-SS . 16 » » Tí 19 88 > 2« >. '« K, 20-60 » U „ «K »'16 Dílo tyto, jež piacu)í nejpíednejší domácí odborníci,' podává jádro veškerého vědění lirlskóho » j'sst zároveii jediným-dílem, v némž čtenář o veoach qeských a slovanských může nalézti dostatečné a správné poučení. - ' *Ottův Slovnlli^nrtučný«. vychází v seSitfech. velkého ,íoimátu s četnými iiíustra-cemi v textu a 2.vláStními'(též' barevnými) přílohami. Olovník naučný" vychází v sošitech o 40—48 stianáeh Cena sešitu na ,itö ' •), poitou it zl. tea kor.) Desky na jednotí; ró di|y 80 kr. (K t'60),'postou 90 kr, (K 1-80). .VdWarMtyjdHyj^ndW ^ Q^ m.gstfnj[ spinky* ILLUSTROVANA ENCYKLOPEDIE _______OBECNÝCH VEDOMOSTÍ 1 ■ I. se 147 II - dis III. » 17u IV » 204 v. » 1Ó6 \'I -. 103 Víl. » 17í vui . J95 1 IX . 121 x. .. 133 XI . 211) XII » 121 ^ni . '172 XIV. » 1S3 XV. » 1Ö7 XVI. .. 178 X Vil » 161 xvui. ,. 116 skladŕ a Izo )ľ nhdižeti Bližší podmínky sdílí se obiatem pošty. Objednávky, prijíma každé knihkupectví, jakož (%M:"Nakladatelství J.' OTTY v'Praze, ^.^ Karlovo nám, čís. 34, ve1 Vídni V!!,, Burggasse čís.1 79. Thlíem ("-ebké grafické společnosti í Unit