Římské právo

2. přednáška: Osoby v římském právu a římské právo rodinné

2. přednáška: Osoby v římském právu a římské právo rodinné

I. Subjekty práv

A) Osoby svobodné

B) Propuštěnci

C) Osoby v mancipiu

D) Kolonové

II. Statusy

A) Status libertatis

B) Status civitatis

C) Status familiae

III. Římské právo rodinné

A) Právo manželské

a) Římské manželství

i Uzavření manželství

ii. Zánik manželství

b) Konkubinát a contubernium

B) Vztahy mezi rodiči a dětmi

i. Moc otcovská – patria potestas

ii. Děti nemanželské

iii. Poručenství a opatrovnictví

IV. Pojmy k zapamatování

Ad I) Subjekty práv:

A. Osoby svobodné:

Starověké římské právo bylo postaveno na personálním základě, tedy římské právo chránilo a zavazovalo jen římské občany – příslušníky římské obce – civitas Romana. Cizinci žádná práva neměli a ani je nemohli mít, původně byli nazývání hostes – nepřátelé, později peregrines – per agros venuti = lidé přespolní. Římané tvořili homogenní kategorii vůči cizincům a vůči otrokům. Římskou obec tvořili jen ti, kdož se narodili ze svobodných římských rodičů nebo bývalí otroci, kteří byli na svobodu propuštěni svým pánem. Tito propuštěnci však neměli plná práva jejich - právní subjektivita byla omezena. Omezena také byla subjektivita žen – podle římského práva byla žena „tvor lehkomyslný“.

Svobodou římské právo myslí - Dig. 1.5.4pr. Florus 9 inst. Libertas est naturalis facultas eius quod cuique facere libet, nisi si quid vi aut iure prohibetur → Svoboda je přirozená možnost, činit každému co je libo, pouze v tom případě, že moc nebo právo tomu nebrání.

Vedle veřejných práv viz. přednáška o ústavě, měli římští občané i práva soukromá –mezi ně patřilo právo obchodu - ius commercii a právo uzavřít řádný sňatek - ius connubium.

Ius commercii – je to právo mít účast na právech majetkových a uzavírat smlouvy.

Ius connubi - je právo vstoupit do zákonného (legitimního) manželství.

Osoby svéprávné – personae sui iuris - osoby svéprávné jsou ty, které nejsou v pravomoci, v moci manželské, v mancipiu – jde tedy o osoby které

nejsou otroky, manželkami a dětmi (jejichž otec žije). Osobou sui iuris je předně pater familas - otec rodiny, propuštění synové z otcovské moci, dále

Vestálky – kněžky bohyně Vesty a osoby, které dosáhly určité hodnosti.

Osoby cizího práva, osoby cizímu právu podřízené - personae alieni iuris – jsou osoby nezpůsobilé k právům. Jde především o děti, které jsou v otcovské moci otce rodiny. Osoby podřízené cizímu právu mají však způsobilost k jednání – ius connubi a ius commerci, avšak to, co ze svého jednání nabudou nabývají pro otce rodiny. Je však možné, aby i syn či otrok vlastnili majetek a to institutem peculia - peculium. Jde o majetek, který dal otec synovi či otroku do užívání nadále mu patří, ale syn či otrok ně hospodaří a přivlastňuje si požitky z tohoto majetku.

B. Propuštěnci – libertini – propuštěnec je otrok, který byl propuštěn na svobodu, propuštěním se z otroka stává občan římský, avšak tímto jeho otrocká minulost nebyla zapomenuta, je svobodný, ale není ingenuus – tedy osoba svobodně narozená. Propuštěnec zůstane na svého bývalého pána vázán – ten však již není jeho majitelem, ale mezi propuštěncem a propustitelem vznikne patronát. Propuštěnec nesměl pána žalovat u soudu (jen se souhlasem praetora), pokud se ke svému patronu nechoval s náležitou úctou, kterou mu byl povinen, mohl jej pán znovu zotročit – revocare in servitutem. Pán byldědicem propuštěnce a byl poručníkem nedospělého propuštěnce. Oprávnění patrona přecházela na jeho potomky nikoli však již na potomky propuštěncovy.

C. Osoby v mancipiu – personae in mancipio – jde o zvl. právní kategorii svobodných lidí, kteří se ze zákonem stanovených důvodů ocitli v jakémsi „dočasném otroctví“. Nejběžnější důvodem, jak mohl být svobodný „zotrčen“ byl zvláštní způsob náhrady škody při deliktu, který spáchala osoba, která je podřízena moci jiného. Nechtěl-li majitel této moci zaplatit pokutu, či nahradit škodu převáděl pachatele slavnostním mancipačním jednáním do vlastnictví poškozeného; pachatel se pak dostal do cizí rodiny, kde žil servi loco - na místě otroka (měl stejné postavení jako otrok).

Příklad: Mladý Gnaeus (je pod mocí otcovskou), který se pěšky vracel od příbuzných z návštěvy po Via Appia uviděl nádherného koně, který se pásl v ohradě, jelikož už byl Gnaeus unavený, rozhodl se, že si koně vezme a dojede na něm domů a poté jej nechá otroky vrátit majiteli do ohrady, jenomže koně uštval a ten pošel. Gnaeův otec se na syna rozlítil a poslal otroka s dopisem k majiteli koně, že jeho syn si jej vzal z ohrady a uštval jej tak, že pošel. Gnaeův otec dále v dopise psal, že za svého syna škodu neuhradí a že jej jako pater familias na základě své pravomoci noxae datio převede do jeho vlastnictví, aby si u něj na jeho ville škodu odpracoval. Poté následovala mancipace syna do vlastnictví majitele koně.

Osobami v mancipiu byl dále např. dlužník, přiřknutý soudem věřiteli, zloděj dopadený při krádeži,ale také svobodný, který se nechal dobrovolně najmout ke gladiátorským hrám.

Osoby v mancipu, však v otrockém postavení nesetrvaly navždycky, ale jen do odškodnění škody či dluhu, poté byly zpět převedení pod moc otce.

D. Kolonové – kolonát je zvláštní forma osobní závislosti, která je charakteristická především pro dobu císařství. Původně to byli pachtýři – nájemci půdy, kteří platili dávky za pronájem – pachtovné. Později se začali zadlužovat, jelikož nemohli konkurovat velkým latifundiím a nezvládali daňová břemena a byli dlužni, čímž se postupem doby stali připoutáni k půdě, kterou si najímali a nesměli ji opustit, především v době císařství bylo postavení kolonů velice blízké postavené otroků.

Ad II) Statusy

1) status libertatis → je stav svobody, tedy stav, který můžeme podle starověkého nazírání na osoby nazvat stavem, kdy je osoba subjektem práv a ne objektem práv,

2) status civitatis → je to stav příslušnost k římské obci, je to určité dnes bychom mohli říci „státní občanství“, - vyčlenění se oproti „Neřímanům“ – cizincům,

3) status familiae → je stav sounáležitosti k určité familii – tedy rodině. Je to příslušnost k určité římské rodině a to buď pokrevní, nebo právní příslušnost;

Status – caput - je právním řádem určitým jednotlivcům přiznaná možnost jednat a uskutečňovat vlastním chováním a jednáním právní úkony. Tímto subjektem je člověk - svobodný člověk (fyzická osoba), který je subjektem práv a povinností. Tento status (caput), josu souhrnem práv, které se týkají osobní svobody, občanských práv a práv rodinných. Římské právo tuto subjektivitu a tento soubor práv nepřiznává všem, ale jen těm, kteří mají určité postavení – status.

Více o statusech a institutu capitis deminutio:

http://www.law.muni.cz/edicni/sborniky/cofola2008/files/pdf/history/frydek_miroslav.pdf

Ad III) Římské právo rodinné

A) Právo manželské

a) Římské manželství – manželství je dle římského práva trvalé společenství života mezi mužem a ženou. Manželství mezi osobami, které mají ius connubium (Říman a Římanka, Říman s cizinkou, která má ius conubii) se nazývá - matrimonium iustum a tento vztah je regulován ius civile. Děti narozené v řádném manželství jsou ingenuové a vstupují do statutu otce a vzniká nad nimi otcovská moc. Právní postavení manželky se odráží v tom, jestliže se podrobí moci manžela, dle toho rozeznáváme dva druhy manželství:

1) Matrimonium in manum conventione – manželství S manželskou mocí nad ženou; stává se mater familias, vstupuje do rodiny manželovy. Je v postavení dcery – filiae loco.

2) Matrimonium sine in manum conventione – manželství BEZ manželské moci nad ženou.

i. Uzavření manželství – uzavření manželství předchází zásnuby (sponsalia). Důležitý byl trvalý souhlas obou – muže i ženy. Druhy manželství:

- Confarreatio – konfareace – jde náboženský a nejslavnostnější způsob uzavření manželství za přítomnosti kněží – flaminů a snad i pontifika maxima, při obřadu se obětovalo obětní zvíře a obětoval se pšeničný koláč. Obligatorní forma sňatku pro toho, kdo se chtěl stát členem kněžského kolegia a také musel pocházet z manželství rodičů uzavřeného konfarreací.

- Coemptio – manželka se převáděla do pravomoci manžela formou trhu – koupí, manželka byla otcem rodiny prodána manželovi, cena byla symbolická, jen v nejstarších dobách to byla skutečná cena, jako náhrada za ztrátu pracovní síly.

- Usus – vydržením manželské moci nad ženou – žil-li muž se ženou jako manžel s manželkou po dobu jednoho roku, vznikla mu nad ženou manus. Chtěla-li se tomu žena vyhnout musela se na tři noci během roku vzdálit od muže.

ii. Zánik manželství:

- Smrtí

- Zapuzením

- Rozvodem

b) Konkubinát a kontubernium – Konkubinát – je trvalé spojení s ženou nižšího společenského postavení - propuštěnky, herečky, vojáci. Kontubernium - je pohlavní (sexuální) spojení mezi otroky nebo mezi osobou svobodnou a otrokem.

B) Vztahy mezi rodiči a dětmi

i.Moc otcovská – patria potestas

Obsah: obsahem otcovské moci je pravomoc nad osobami, které spadají pod jeho potestas – pravomoc nad na dětmi narozené z řádného manželství. Tato pravomoc však platila jen rámci práva soukromého v oblasti práva veřejného byly děti svobodní občané římští. Mohlo se stát, že vážený syn – magistrát národa římského, byl na veřejnosti váženým a uctívaným občanem, ale za zdmi otcovského domu byl plně závislý na svém otci.

Práva otce rodiny:

1) ius vitae necisquae – právo nad životem a smrtí dětí

2) ius vendendi – právo prodat své dítě

3) ius noxae datio – vydání dítěte, které způsobilo škodu, aby si ji u poškozeného odpracovalo

4) ius exponendi – právo odložit novorozeně

5) ius vindicandi – právo otce nastupovat proti tomu, kdo by zadržoval osobu poddanou jeho moci

6) majetková práva

7) ostatní práva např. jmenovat pupilárního substituta, tutora, dát souhlas k manželství

Vznik:

Narozením dítěte, které bylo zplozeno v řádném římském manželství. Byl-li zploditel sám ještě pod mocí otcovskou, vykonával tuto pravomoc jeho otec (děd narozeného dítěte). Toto dítě však musel pater familias uznat.

Adopcí – přijetí do rodiny za syna či vnuka.Adoptovat může jen muž.

Adrogací - je přechod do rodiny adroganta (ten, který adroguje) se všemi osobami, které podléhají pravomoci adrogovaného včetně jeho majetku.

Zánik:

1) smrtí otce rodiny

2) propuštěním z otcovské moci – emancipace

ii. Děti nemanželské – podle římského práva platila zásada, že jakoby neměly otce, zploditeli nad nemanželskými dětmi nevznikla patria potestas.

iii. Poručenství a opatrovnictví (tutela et cura))– jde o právní instituty, které vycházely ze zkušenosti, že u osob sui iuris – svéprávných může nastat okamžik, kdy nejsou schopny spravovat své záležitosti, a potřebuji pomoc (věk, nemoc, slabost pohlaví…).Poručenství nad nedospělci, poručenství nad ženským pohlavím, opatrovnictví nad šílenci a marnotratníky…

Ad IV) Pojmy k zapamatování

Pojmy si vyhledejte a vysvětlete.

Personae sui iuris

Personae alieni iuris

Propuštěnci

Osoby v mancipiu

Kolon

Ius commercii

Ius connubi

Status libertatis

Status civitatis

Status familiae

Capitis deminutio

Matrimonium

Confarreatio

Coemptio.

Usus

Konkubinát

Contubernium

Moc otcovská – patria potestas

Poručenství a opatrovnictví

Adopce

Adrogace

Ius vitae necisquae

Ius vendendi

Ius noxae datio

Ius exponendi

Ius vindicandi

Per agros venuti

Definujte svobodu – libertas

Peculium

Revocare in servitutem