6. přednáška: Věci, držba

 

II. Res extra commercium

III. Rozdělení věcí

IV. Držba – possessio

V. Pojmy k zapamatování

VI. Latinské sentence vztahující se k tématu

 

Objektem práv je per analogiam vše, co není subjektem práv. Objektem práv jsou věci, jak neživé tak i živé tedy zvířata a také otroci (o nich je však v literatuře pojednáváno v kapitolách o objektech práv). V římském právu platilo, že co je subjektem práv nemůže být objektem práv a naopak.Hlavním znakem věcí je jejich hmotná podstata.

 

Věcí může být jen celek samostatný, pouhá část věci (plody věcí plodonosných – jablko, broskev…) není objektem práv, dokud trvá spojení části s věcí hlavní

 

Res incorporales – věci nehmotné – netělesné – viz. níže v Gaius II. 14, i zde platí zásada, že každé právo musí být v poslední instanci objekt hmotný a v penězích vyjádřitelný

 

Res corporales – věci hmotné - tělesné – viz. níže Gaius II. 13

 

Corpus unitum – věc jednoduchá – tvoří přirozený celek, např. kámen, otrok

 

Corpus composita – věc složená – je taková věc, která se skládá z rozložitelných částí, např. dům, kniha

 

To, že je věc jednoduchá jediným předmětem práv je z předchozího výkladu jasné, ale předmětem práv může být i věc složená – res composita čili universitas rerum cohaerentium.

 

 

Do plechové obroučky, která patří Gaiovi, byl vsazen Luciův briliant. Spojením těchto dvou věcí vznikne jediná věc - prsten s briliantem – a podle římského pravidla o převaze věci hlavní – obroučky – nad vedlejší doplňkovou – briliant – stane se vlastníkem prstenu Gaius. Dokud bude trvat spojení bude Lucius vyloučen z možnosti disponovat s briliantem, teprve po oddělení může zase své právo uplatnit. Na to však v římském právu existovala zvl. žaloba.

 

Výklad o věcech – De rerum divisione -  je podán např. v Gaiových Institucích:

 

Gaius II. 2: Základní rozdělení věcí se tedy svádí do dvou skupin: jedny jsou totiž (věci) práva božského, druhé (věci práva) lidského .

 

Gaius II. 3: Božského práva jsou například res sacrae (věci posvátné) a res religiosae (věci zasvěcené).

 

Gaius II. 4: Posvátné jsou ty, jež byly vysvěceny bohům nebeským, zasvěcené ty, jež byly zůstaveny bohům podsvětním.

 

Gaius II. 5: Za posvátnou věc se však považuje pouze to, co bylo vysvěceno z vůle národa římského, například zákonem, o té věci vydaným anebo usnesením senátu, (o té věci) přijatým.

 

Gaius II. 9: To však, co je božského práva, není majetkem žádného (člověka). Naproti tomu, co je práva lidského, majetkem někoho obvykle bývá, ale je i možné, že není majetkem nikoho: neboť do té doby, než se někdo stane dědicem, nejsou pozůstalostní věci majetkem nikoho.

 

Gaius II. 10:  Ty (věci) pak, jsou práva lidského, jsou buď veřejné anebo soukromé.

 

Gaius II. 11: Ty, které jsou veřejné nejsou – jak se uznává – majetku nikoho: má se totiž za to, že patří pospolitosti samé. Soukromé jsou ty, které jsou ve vlastnictví jednotlivců.

 

Gaius II. 12: Kromě toho jsou některé věci tělesné, některé netělesné.

 

Gaius II. 13: Tělesné jsou ty, kterých je možno se dotknout, například pozemek, otrok, šaty, zlato, stříbro a dále nesčetné jiné věci.

 

Gaius II. 14: Netělesné jsou ty, kterých není možno se dotknout. Takovou povahu mají věci, jejichž podstatou je právo, například pozůstalost, ususfructus (nebo) závazky (obligace).

 

Zdroj: Gaius: Učebnice ve čtyřech knihách, přeložil J. Kincl, Doplněk ISBN 80-7239-057-0, komentář druhý).

 

Příslušenství věcí – jsou věci samostatné, ale nemají samostatnost hospodářskou, protože jsou určeny k užívání věcí jiných – věcí hlavních, např. klíč ke skříni, kniha s obalem. Příslušenství, ale může mít i „vlastní osud“ např. můžete si koupit skříň bez klíče, knihu bez obalu apod.

 

Soubory majetkových práv – universitates iuris – soubory majetkových práv – jsou to  soubory majetkových práv a závazků, které mají stejné určení, např. pozůstalost, peculium apod. Tyto soubory tvoří jediný objekt práv.

 

Cena – věc jako majetkoprávní objekt musí mít vždy nějakou cenu – ta se nejčastěji určovala odhadem - aestimatio.

 

Další druhy cen:

 

• verum rei pretium – skutečná, opravdová cena, kterou má věc pro většinu lidí.

• interesse – cena vyšší, určená zájmem jednotlivce podle jeho individuálních poměrů

• praetium affectionis – cena obliby – cena která pro právo nemá prakticky význam, protože ji určuje nahodilá okolnost – drobná mince, kterou dostal vlastník od umírající matky apod.

 

Pro stanovování ceny platila sentence, která je uvedena Ad VII)

 

 

Res extra commercium jsou věci vyloučené z obchodu.

 

A)

 

1)      res religiosae – jsou pozemky, kde leží pohřbení lidé

2)      res sanctae – jsou pozemky a stavby, které jsou ze zvláštních důvodů prohlášené za nedotknutelné, např. hradby, městské brány

 

B)

 

1)      res omnium communes – věci všem lidem společné – vzduch, voda, moře a mořský břeh

 

C)

 

1)      res publico usu destinatae – věci určené k užívání všem – veřejné cesty, náměstí, divadla

 

 

Gaius II. 2: Základní rozdělení věcí se tedy svádí do dvou skupin: jedny jsou totiž (věci) práva božského, druhé (věci práva) lidského .

 

Gaius II. 3: Božského práva jsou například res sacrae (věci posvátné) a res religiosae (věci zasvěcené).

 

Gaius II. 4: Posvátné jsou ty, jež byly vysvěceny bohům nebeským, zasvěcené ty, jež byly zůstaveny bohům podsvětním.

 

Gaius II. 5: Za posvátnou věc se však považuje pouze to, co bylo vysvěceno z vůle národa římského, například zákonem, o té věci vydaným anebo usnesením senátu, (o té věci) přijatým.

 

Gaius II. 9: To však, co je božského práva, není majetkem žádného (člověka). Naproti tomu, co je práva lidského, majetkem někoho obvykle bývá, ale je i možné, že není majetkem nikoho: neboť do té doby, než se někdo stane dědicem, nejsou pozůstalostní věci majetkem nikoho.

 

 

Ad III) Rozdělení věcí

 

1)      věci movité – res mobiles – věci, kterými můžeme hýbat beze změny jejich podstaty

2)      věci nemovité – res immobiles – věci, kterými pohybovat nelze; u nich platí zásada superficies solo cedit

 

3)      věci nezuživatelné - res quae usu consumuntur

4)      věci nezuživatelné - res quae usu non consumuntur

rozdíl je v tom, zda se užíváním mění podstata věcí (ničí) nebo zůstává stejná (nebo se ničí pomalu), takže užívání ze opakovat.

 

5)      věci speciální – speciálně určené – určitý obraz, otrok Gaius

6)      věci genericky určené – věci druhové, jsou to věci, které vážíme, počítáme, měříme – obilí, zlato, peníze, olej, pozemky, látky apod.

 

7)      věci dělitelné

8)      věci nedělitelné

kriteriem pro jejich rozdělení jsou jejich fyzikální vlastnosti, které dovolují nebo nedovolují rozdělit věc na části, aniž by se změnila jejich podstata. Dělitelné jsou např. peníze, pozemky, látky. Nedělitelný je otrok, zvíře, kniha, květina apod.

 

9)      věci mancipační :

·        pozemky na italské půdě

·        otroci

·        domácí zvířata

·        pozemkové služebnosti

 

10) věci nemancipační:

·        pozemky provinciální – tributní – císařské a stipendijní – patřící národu římskému

 

11) věc hlavní

12) věc vedlejší

 

Ad IV) Držba – possessio

 

Držba lat. possessio – je faktická všeobecná moc nad věcí (hmotou). Na rozdíl od vlastnictví, které je právním panstvím, je držba panstvím faktickým. O držbě je možno hovořit jen tehdy splňuje-li toto faktické panství nad věcí dva požadavky:

 

1)      possessio corporalis – fyzické ovládání věci – tělesné ovládání, vyjadřuje fyzický vztah mezi držitelem a věcí, kterou ovládá a

 

2)      animus possidendi – vůle ovládat věc jako vlastní – vyjadřuje vůli držitele mít věc naprosto a úplně pro sebe, nakládat s ní jako s vlastní, jako s předmětem svého vlastnictví.

 

Pojetí držby:

 

1)      přesvědčení, že faktický stav odpovídá stavu právnímu – držba je tedy projevem vlastnického práva

 

2)      opak bodu 1) tedy předpoklad, že není soulad mezi stavem právním a faktickým – někdo je vlastník a jiný má věc v držbě. Proto bylo definováno, že držba je stavem faktickým a není samostatným právem, nýbrž pouhou skutečností, kterou se projevuje vlastnické právo. Držba tedy nebyla považována za právo, ale za skutečnost. Držba, ale byla pod praetorskou ochranou (interdikty).

 

Praetorská ochrana držby:

 

1)      praetorské ochrana držby se opírala o představu, že mezi faktickým a právním stavem panuje nesoulad a držitelem byl podle práva především vlastník

 

2)      vydržení – počátky v LDT; držba může mít samostatný význam a kdo určitou věc drží, musí být pokládán za jejího vlastníka

 

Animus possidendi – tedy fyzické ovládání věci, je nezastupitelný znak

 

Possessio corporalis – lze zprostředkovat skrze jinou osobu

 

Detence – je stav fyzického působení na věc, kterou vykonává ten, kdo má věc sice u sebe, nikoli však pro sebe. Detektor má fyzické ovládání věci, nemá však a nemůže mít vůli působit na věc jako na vlastní, př. vypůjčené věci, věci v úschově, detentorem však není spící osoba, které dá někdo něco do ruky.

 

Předmětem držby – mohla být jen věc, která mohla být předmětem vlastnického práva

 

Držba v dobré víře – držitel musí být přesvědčen, že je vlastníkem věci, anebo je přesvědčen že držbou nikomu nepůsobí újmu – tato držba je pak držbou spravedlivou

 

Držba ve zlé vůli – zloděj, lupič, nepoctivý nálezce - tato držba je pak nespravedlivá

 

Ochrana držby – držba jako faktický stav byla považována za projev práva vlastnického; o držiteli se předpokládalo, že je vlastníkem věci. Possessor měl i výhodné postavení při procesu – byl zván beatus possidens – blažený, protože drží. Hlavním zdrojem ochrany byla praetorské interdikta:

 

1)      interdikta sloužící k ochraně držby před rušením – interdicta retinendae possessionis:

 

a)      interdictum „Uti possidentis“ – „držte do budoucna tak, jak držíte“, toto interdictum se používalo při rušení držby u nemovitostí.(blíže např. Gaius IV. 160)

b)      interdictum „Utrubi“ – „u kterého z obou“ - toto interdictum se používalo při rušení držby u movitostí.(blíže např. Gaius IV. 160). Jeho princip spočíval v tom, že se rozhodne ve prospěch toho, kdo v posledním roce držel déle.

c)       

2)      interdikta sloužící k ochraně držby před jejím odnětím – interdicta recuperandae possessionis:

 

a)      interdictum de vi – interdictum směřující proti užitému násilí, která směřovala proti tomu, kdo se násilím zmocnil držby pozemku – následek byla restituce, tedy navrácení držby původnímu držiteli. Interdictum prospívalo vypuzenému v roční lhůtě od vypuzení z držby.

 

b)      interdictum de vi armata – interdictum proti násilí mimořádné intenzity – vypuzení s pomocí zbraní nebo tlupou lidí. Platila zde zásada, že ozbrojeným násilím nesmí být odňata držba ani tomu, kdo ji získal závadně.

 

Nabytí držby – držba, jak bylo řečeno výše, je faktický stav, a aby byla získána musel být tento faktický stav znovu realizován, tedy držbu nebylo možno převést, ale bylo ji třeba vždy nabýt; k tomu bylo zapotřebí possessio corporalis tak i animus possidendi.

 

Ztráta držby – je opakem nabytí držby, ale s tou výjimkou, že ke ztrátě postačí i jen jedna znak držby, tedy buď corporalis possessio nebo animus possidendi. Držba, ale také zanikla i smrtí držitele, zánikem právní subjektivity držitele.

 

 

Ad V) Pojmy k zapamatování

Pojmy si vyhledejte a vysvětlete

res mobiles

res immobiles

possessio

res quae usu non consumuntur

res quae usu consumuntur

res incorporales

dominium dormiens

pertinence

possessio corporalis

animus possidendi

bonae fidei possessor

malae fidei possessor

possessio iusta

possessio iniusta

interdictum „Uti possidetis“

interdictum „Utrubi“

interdictum de vi

interdictum de vi arómata

apraheze

interdictum de vi armata

interdictum de vi

interdictum „Uti possidentis“

interdictum „Utrubi“

  

 

Ad VI) Latinské sentence vztahující se k tématu

 

Pretia rerum non ex affectu nec utilitate singulorum sed communiter funguntur

 

Superficies solo cedit

  

Pokud je nezvládnete přeložit a vyložit, napište na diskusní forum „zkouška nanečisto“, pokud si sami neodpovíte, zveřejníme na diskusním fóru správný překlad a výklad.

 

 

Ad VII) Otázky na Vás

 

Mohlo být předmětem vlastnictví Slunce?

 

Když usnete a někdo Vám dá do ruky náhrdelník jste jeho detentorem?

 

Myslíte si, že víno je příslušenstvím amfory?